Deník válečného zajatce I.


upravil MilaB

První světová  válka  je  opravdu velkým tématem a  ještě  dlouho bude.  A přesto, že tenhle  týden  vyšly  už  dva  Xaverovy  články o téhle megazrůdnosti, která  vznikla z hlouposti, nenažranosti, ješitnosti,  prohnanosti, hrabivosti, prolhanosti a já nevím čeho ještě  všeho, hrstky  mocných tehdejšího světa, bude jen  užitečné  se jí věnovat i  nadále.

Protože  ji odnesly miliony  a  miliony  naprosto obyčejných lidí,  kteří za  nic nemohli. Provinili se jen tím, že  se do ní narodili.

Kosíř jménem MilanB mne oslovil,  že  mají doma  válečný, či spíše  zajatecký  deník  jednoho z předků,  který do ní musel narukovat.  Bojoval  na východní frontě a tamtéž  upadl do zajetí.  Neváhal jsme  ani vteřinu  a požádal  MíluB.  o ten  artefakt. Přímá  výpověd , pro osobní potřebu, je nad  všechny  memoriální a hlavně mentorující  články.

Jsem rád,  že něco takového pro Kosu  máme. Deník  bude vycházet  na pokračování  několik  pátků za  sebou.  Což má  pro Kosu jednu výhodu. Určitě  ji  nepustím z ruky, dokud nevyjde  poslední díl.  🙂

Ačkoli  MílaB není  autorem, je  tím, kdo  deník vytáhl na  světlo  denní,  kdo  ho pro Kosu připravil. Takže  je  pro mne nově  vstupujícím  autorem na Kosu.  Ještě  jednou mu za  to chci poděkovat a  vás  všechny poprosit o tradiční  a  velký , spíš obrovský hvězdopád.

A  ted  už  necht  má slovo  onen  c.k.  odvedenec a jeho osud.

1914

18.října jsem narukoval do Mladé Boleslavi, kde jsem byl do třetí setniny přidělen

25. října jsem zařazen do marsch. komp.

26. říjen byl za mnou otec

29. října byla za mnou Olga

1. listopadu švagr Karel i bratr Karel

4. listopadu jsme obdrželi vojenský oblek a odjížděli jsme do válečného pole přes Nymburk, Kolín

5. listopadu Pardubice, Brno, Vlárský průsmyk

6. listopadu Žilina, Nový Saudec

7. listopadu Zagerčany, kde jsme vystoupili

11. listopadu jsme šli za naším plukem až do Karpat

10. listopadu jsme byli po prvé v ohni a pak každodenně až jsme byli zabrány do plenu

15. prosince byl jsem zajat kde u Riglice blíže Turova. Zajmuti jsme byli následujícím způsobem

15. prosince jsme drželi za jednou vesnicí Feldvachu. Z rána náš batalion odmašíroval a nás nepřišli oblesovat. Byli jsme tam až do 11 hodin, až nás zahlédli Rusové a pustili tam šrapnely i granáty. My se uschovali do kapličky a čekali jsme, až střelba přejde. K večeru střelba ustala a my šli hledati naši kumpanii. Přišli jsme v noci do jedné vesnice a tam jsme zůstali nocovat. Celý den před tím jsme nic nejedli a druhý den nic nefasovali. Nechali jsme si vařiti brambory a platili jsme za 5 kilo dva zlaté 50 a za jeden bochník chleba pět zlatých. Ráno jsme šli dále a k večeru jsme našli náš pluk. I byli jsme při dělení k 6 Konys a šli jsme pak do okopu, kde jsme byli až do rána. Ráno jsme šli dále. Šli jsme celý den a k večeru jsme přišli k naší kumpanii. Tak jsem se opět sešel s Dědečkem. U Riglice kol pivovaru jsme jednu hodinu rastovali a pak jsme mašírovali dále. Náš batalionskomat Obrst Garhofer nás těšil, že ještě půjdem asi hodinu a pak budem ve vesnici lagrovat, kam za námi přijedou i s kuchyní. Šli jsme potom asi 5 minut po silnici a přišli jsme k jedný chalupě a tam stála ruská kuchyně i kuchaři a vařily a byla kol ní menší patrola. Po krátké střelbě byla kuchyně zabrána. V tom nás zpozorovali Rusové, kteří měli nad silnicí dekusky i pustili na nás schnelfeier, my se schovali do příkopu u silnice, kde jsme leželi asi hodinu. Zatím nastala úplná tma. Vstali jsme a jeden po druhém jsme utíkali na zad asi deset minut, šli nad silnicí a tam stála prázdná chalupa. Kde jsme scházeli a zůstali tam nocovat. Bylo nás tam na 40 vojínů a Koryskomd St. Pasek od 9 korys i nás Konyskomdt, F:Hurich Schiller i Kattflelrb Kučera. Udělali jsme si celý pohodlí. Zuby jsme stiskli a udělali světlo, někteří vařili brambory a slepici a já hřál konservu. Jiní hledali vši a každý něco dělal. Asi po půl hodině chtěl kdosi jíti pro vodu a vyšel ven a křik našeho bratra, uhlíře z Mladé Boleslavy, který volal o pomoc. Když jsme tam přišli, byl na několik kusů roztrhán. Někteří vlezli pod postel, pod stůl, do koutů a kde kam mohli. Rusové křičeli, kdo tam. Žádná odpověď. Rusové začali střílet do všech oken. Tabulky praskaly a střepiny padaly po celé světnici. Už byli naši hoši poraněni, v tom křikl Stanislav Pasek. Nestřílejte do lidu. Vzdáme se. Rusové vypáčili dveře a začali nás rabovat. Zabrali nám vše a my zůstali holí. Mě zabrali nové boty, deku, celtu, prádlo, ručníky, tabák a mě nezůstalo ničeho, jen co jsem měl na sobě. Mantel, blůzu, kalhoty, roztrhané boty a jedno prádlo. Dědeček měl deku v torně tudíž jemu ostala. Když vše zabrali, kvery i patrony, tak nás vyvedli s chatu ven. Tam nás seřadili po čtyřech a hajda. Šli jsme asi hodinu do jedné vesnice, kde byla jejich brigáda a tam nás dali do stodoly. Tam jsme spali až do dne.Nechali nám vařit u sedláka bramborovou polévku a každý trochu dostal. Pak nás vedli dále do druhé vesnice. Šli jsme kol ruské alterelie, která střílela a naše ji našla a my čekali, brzo-li zasáhne nás. Utíkali jsme asi 2km a pak střelba přešla na jiný směr. V tom jsme došli do vesnice a tam již čekali naše, které téže noci byli zabrány. Bylo jich 40 od našeho pluku a 50 od 12 pluku. Bylo nás již na 130. šli jsme po silnici celý den až

jsme došli na tři km před Tarnov. Pak nás zastavili a opět hnali na zad, až kde měli jejich diviskout. Tam nás zahnali do stáje, kde jsme leželi až do tmy. Tam nám odebrali nože, nůžky, břitvy. Když nastala tma, tak nás hnali dále ještě 12km vzdálena jejich Korpskund. Šli jsme po kolena v blátě už všecky znaveni, že jeden druhého podpíral by neupad, neb nás hnali kozáci a jak některý nemohl neb upadl a chtěl si odpočinouti, hned bili ho nahajkami. Pozdě v noci jsme došli na místo. Byl to pouze zámek prázdný a stodoly. V zámku v přízemí byli ruské koně v prvním poschodí, rusové a nás ubytovali v stodolách na hnoji. Tam jsme dostali po prvé ruskou mináž. Rýži vařenou a suchary. V noci byla zima. Já s Dědečkem se krčili pod dekou.

20. prosince byla neděle a my celý den tam rastovali. Čekaly tam nový transport zajatců. Ten přišel v noci a sice 300 Maďarů.

21. prosince nás hnali ráno dále asi 15km do jednoho městečka. Jméno nám nechtěli říct, neb tam bylo ještě ruské vojsko. Tam nás nakvartýrovali v zámku po pokoji. Dostali jsme polévku, chleby a dvě kostky cukru.

22. prosince ráno opět polévku a chléb. Tam nás zapsali a před poledni jsme šli dále asi 22 km. K večeru jsme přišli do vesničky Bahonice, kde jsme dostali polévkku, kaši a kus chleba. Bláta bylo mnoho a v noci byl k tomu silný déšť. Nocovali jsme ve velkém domě ve světnicích.

23. prosince Ráno jsme dostali opět mináž a pak jsme šli 33 km do městečka Kolbučany, kde jsme byli v dragounských kasárnech. Zde jsme dostali mináž a chléb. Tu jsem rozměnil veškeré svoje jmění, které jsem nesl do zajetí a sice 2 Koruny na ruské peníze od soldátu a dostal jsem za ně 60 kopějek.

24. prosince Ráno jsme dostali opět mináž a chléb. A hnali nás dále. Spomínali jsme s Dědečkem na minulý štědrý den. Od prošlého roku a jak jsme se na něj chystali a teď máme jen v brotsachu kousíček chleba a žaludky prázdny. Šli jsme toho dne daleko 45 km přes město Sokkolov až do vesnice Jesova, kamž jsme přišli pozdě v noci. Po cestě jsme šli přes vesnici, která byla 7 km dlouhá a byl večer a všude již večeřeli. Maďaři a někteří z našich běhali po chalupách aby jim něco dali a my nešli, až nám v žaludkách kručelo. Dědeček povídá, jestli budeme takhle spolu chodit, že brzo zahyneme. Žebrat neumíme a krást neznáme. V Ješově na večeři jsme dostali pouze zelnou polévku, chleba žádný. To byl náš štědrý den. Po večeři jsme šli nazpátek asi 5 km a tam ve škole jsme nocovali. Dědeček koupil 2 housky po 10 kop. od ruských soldátů. Byly asi jako dlaň veliké. To byla vzpomínka na štědrý den.

24. prosince Jsme šli opět ke kuchyni, kde jsme dostali polévku, kaši a chléb. Tam stál též kostel a Rusíni, kteří do něho šli, všickni zůstali stát kol nás. Ženy nad námi plakaly. Některé donesly chleba neb něco od večeře, ale my nedostali ničeho. Maďaři jak viděli, že někdo něco nese, vrhli se na něho, vyrvali mu to a pošlapali a žádný z toho neměl nic. Pak jsme šli dále a sice nazad do městečka Sokolova, 15 km, kam jsme šli asi 2 hodiny. Zde jsme byli ubytováni na berním úřadě. Zde jsme dostali mináž a chléb.

23. Prosince Dále jsme šli dál 30km až do města Řešova. Po cestě nám lidi darovali chleba, až jsme neměli ničeho. Náš kamarád Borovička naprosil plný bratsak a když Dědeček mu říkal, aby nám kousek dal, řekl, jděte a proste jako já a budete mít. V Řešově jsme byli ubytováni v Inft kasárnech a zde jsme dostali mináž a chléb.

24. Prosince Ráno jsme šli dále, mináž jsme nedostali. Dědeček koupil bochník chleba. Šli jsme 22 km až do městečka Lanzhutu, kde jsme byli v holandských kasárnech. Zde jsme dostali mináž a chléb a trochu pískového cukru. Zde jsme vařili čaj. Já šel koupit chleba a než jsem se vrátil nazpátek, někdo mi ukradl kochmašinu.

25. Prosince Šli jsme ráno dál 33km až do městečka Prevorska. Tam jsme šli do cukrovaru. Zde koupil Dědeček esšálek od ruského soldáta za 10 kopějek. Já neměl již žádnou kopějku. Zde jsme dostali polévku, chléb a cukr.

26. Prosince Ráno jsme šli dále 12km až do města Jaroslavy, zde nás dali do hulánských kasáren. Spali jsme v cimrách. Byli jsme tam Maďaři a Češi. V noci se Dědeček probudí a křikne, že mu někdo ukradl peníze a nožík. Hledali jsme u všech, ale nenašli. Lítostí a zlostí

jsme plakali. Teď jsme byli bez kopějky.

27. Prosince ráno jsme dostali chleba i cukr a transport již šel a já s Dědečkem jsme udělali marody a zůstali na dvoře. Transport zatím odešel a nás pak vzali ostatní a vedli na stanici. Zde nás dali do vagonu. K večeru jsme dojeli do Ruské Ravy.

28. Prosince Zde jsme stali až druhý den do poledne. Zde jsem prodal židovi kožíšek za 2 koruny a koupili jsme si dvě housky po 10 krejcarech. K večeru jsme přijeli do Lvova. Zde jsme vystoupili a vedli nás do kasáren. Po ulicích nám dávali housky a jabka. Já dostal též jedno. Bylo veliké a chtěl jsem ho dáti do brotsachu, skočil ke mně Maďar a jablko mi vyrval a já neměl ničeho. Zde jsme opět dostali mináž chléb a tři kostky cukru.

Pokračování za  týden.

Příspěvek byl publikován v rubrice Deník MílyB., Četba na pokračování se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.