Už dvacet let Západ zahání medvěda do kouta. Začíná to už vážně připomínat začátek první světové války


Kosa před  uzavřením a  Kosa po znovuotevření jsou skoro  stejné. Leč  jiné. Jistě, že nejviditelnějším  znakem  je  absence  diskusí. Může  být, že  se k  té jinakosti a  diskusím v  dohledné době  vrátím podrobněji samostatným sloupkem. Nicméně  je  jiná  i v  tom,  že  porušuji nějak  často svůj  vlastní  axiom  pro  fungování  Kosy – totiž  tištění  zásadně jen  vlastních  nebo  autorsky  originálních textů. Stalo se tak v úterý  i dnes. I když  to  opravdu  chci držet  jako výjimku výjimek.

Dnešní i úterní   článek mají  společné  téma – Ukrajinu.  A  také  mají  další společné  rysy:

1-jde o mimořádně  zajímavá  sdělení,  která, alespoň jak  doufám, by  nejspíš  většině  z  vás  mohla  uniknout – zejména v případě  přetisku zítřejšího  jsem o tom  přesvědčen

2-jde o ověřitelné zdroje a  také  o  zdroje  principiálně  Rusku nebo proruským  nikoli příznivě  nakloněné. Ale  s jasným informačním  výstupem.  Takovým,  který  zejména  při  tom, co  předvádějí  v naprosté  většině  česká  a  světová  mainstreamová,  která  evidentně  slouží  už  jen  nikoli  k šíření informací, ale  k propagandě  a manipulaci  veřejným míněním,  je  jedním  ze   záblesků  normálního, selského rozumu a dzravé úvahy.

Na  Kosu je  dávám jednak proto,  aby  tyhle informace zazněly  všude,  kam Kosa dosáhne.  A  velmi lituji,  že  nemá  dosah  alespoň  jako  Mladá fronta  Dnes, aby  co nejvíc  lidí pochopilo, o co  se hraje, co nám hrozí,  a  co se jim  mainsteram snaží  vtlouci  do  hlav ačkoli realita  je úplně  jiná

Bohužek – velmi často  úspěšně!  A jestli bych  si  něco  opravdu mohl přát,  pak  aby se  tenhle  článek dostal  na stůl  všelijakým  těm Schwarzenbergům, Ženíškům, Štětinům, Fialům, ale  i Zaorálkům, Zemanům a  jim podobným.  Prostě  všem  těm  zdejším  politickým poskokům,  kteří  ve větší  či  menší míře  mají za to,  že  prý  je  čas  sedlat  koně. Abych  citoval alespoň toho nejznámějšího  z  téhle podivné a  šílené partičky českých globálních  žhářů.

V  následujícím  přetisku se nedozvíte  primárně  nic  nového a objevného.  Řekl bych, že  všechno už  bylo na  Kose publikováno.  Nicméně,  zde to  je  ve velmi kondensované a hutné  formě, podáno  bez  jakýchkoli zbytečných  kudrlinek. Když  jsem  to  četl,  tak mi  to přišlo, že  vidím a slyším  tesaře  dělat  novou  střechu. Pokládat  jedno  nové  prkno  na krov  vedle  druhého  a  každé připevnit  přesně a briskně  zatlučeným hřebíkem.ťuk, ťuk a  ťuk! Hotovo!Prostě  precizní práce, kde sedí  každý  úder  kladiva.

Autorem dnešního textu  je bývalý britský velvyslanec v Rusku Tony Brenton  A   vyšel v britském  deník The  Independent. K nalezení v originálu  zde: http://www.independent.co.uk/voices/comment/the-west-cannot-keep-poking-the-russian-bear-9644509.html

Já dnes přejímám  český  kompilát, jež  vyšel  na Parlamentních listech zde:

http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Zkuseny-britsky-diplomat-znalec-Ruska-Uz-dvacet-let-Zapad-zahani-medveda-do-kouta-Zacina-to-uz-vazne-pripominat-zacatek-prvni-svetove-valky-329316

Musím dodat  ještě  jednu základní  věc- ten  článek  zveřejňuji na  Kose  ne proto,  že  bych se uchyloval  ke  klasické  diskusní    taktice – od  nepřítele  zveřejním  jen  to, co podporuje  to, co  tvrdím  já. Ne je  to  trošku, velmi nepatrně,  ale přece velmi zásadně jinak –  stanovisko  Tony  Brentona k pozici a zatlačování  Ruska, je pro mne  natolik vyprecizované a  hovořící mi  z duše,  co do argumentace proti hlupství  vládnoucích západních  elit, tak zejména vize  možných důsledků,  že  se   němu  připojuji!  Já připojuji  k němu, jako k  vlastnímu! Neberu si ho jako berličku.

 Tony  Brneton  není  uveden na  Kose proto,  aby  například  pro kolegu scallopa a  pár  dalších  vyztužil  vlkovu  argumentaci, ale  proto,  že vlk nemůže  udělat nic jiného,  než  Tony  Brentonovi  zatleskat a říci  -pane  exvelvyslanče,  řekl jste  vše  co  bylo  k danému  tématu, v dané chvíli potřeba  a řekl jste  to  s nejvyšší  možnou precizností. Váš pohled   na vztahy  Západ  -Rusko  je od  teď  pohledem  Kosy.

Nyní  už  nechme  hovořit Tony  Brentona:

„Nedávno vyšla zajímavá kniha Náměsíčníci, která popisuje, jak se v roce 1914 Evropa ocitla uprostřed krvavého válečného konfliktu. Kniha přináší velmi výstižný popis tehdejší situace, kdy evropské vlády kvůli sérii nedorozumění rozpoutaly válku, kterou přitom žádná z nich nechtěla. Tehdejší předválečná situace se sice úplně nepodobá té, které čelíme dnes v souvislosti s konfliktem na Ukrajině, přesto zde vidím společné prvky.“

„Pokud my na Západě chceme úspěšně vyřešit stávající konflikt, měli bychom se vcítit do myšlení Rusů a snažit se tak pochopit jejich pohled na svět. Na rozdíl od mnohých komentátorů si já osobně nemyslím, že máme co dočinění s probuzeným agresivním medvědem. Na Rusko je třeba se spíš dívat jako na zraněné zvíře, které bylo zahnáno do kouta,“

„Podle ruského pohledu na věc se Západ snaží od pádu komunismu v zemi v roce 1991 Rusko pokořit a ponížit. Hned dvanáct bývalých komunistických států, z nichž některé bezprostředně s Ruskem sousedí, se stalo součástí nepřátelské aliance NATO. Zatímco státy udržující s Ruskem přátelské vztahy (Srbsko, Irák, Sýrie) se postupně ocitly v hledáčku západních vojenských stratégů. První z nich byl nakonec rozvrácen přímým vojenským úderem. Ruské menšině v Lotyšsku a Estonsku jsou upírána základní občanská práva a Západ dělá, že to nevidí. Když Gruzie s tichou podporou svých amerických přátel zahájila v roce 2008 válku s Ruskem, za hlavního viníka bylo označeno opět Rusko,“ .

Naposledy se podle Brentona zdálo, že Rusko pohltí celou Ukrajinu. Tedy zemi, kterou vždy považovalo za svoji součást. „Vzhledem k tomu, že jej s Ukrajinou spojuje mnohasetletá historie a společné náboženství. Pro lepší pochopení britských čtenářů bych snad mohl přirovnat Rusko k Velké Británii a Ukrajinu ke Skotsku. Asi takový vztah panuje mezi oběma zeměmi. Rovněž Britové vnímají Skotsko jakou součást své země. Rusko nakonec anektovalo Krym a na Ukrajinu nezaútočilo. Pouze podporuje separatisty, což je asi jediný způsob, jak zamezit členství Ukrajiny v NATO a zároveň ochránit rusky mluvící populaci v zemi svého souseda,“ přibližuje Brenton svůj pohled na situaci.

„Ruský prezident Vladimir Putin se totiž na konflikt s Ukrajinou nedívá z ekonomického pohledu, ale z pohledu národní bezpečnosti. Pokud Západ do svých struktur začlení Ukrajinu, co přijde příště? Čečensko či Kalinigrad? Sankce navíc pouze posílí oblibu Putina mezi obyčejnými lidmi a ještě zvýší jejich podezřívavost vůči Západu. V neposlední řadě je třeba říci, že Čína přivítá odchod ruských firem z Londýna či Aberdeenu s otevřenou náručí. V Hong Kongu a Šanghaji jim nebude nic scházet. Chceme opravdu právě tohle?“ ptá se s nádechem ironie Brenton.

Stejně jako v roce 1914 se i dnes snaží podle názoru Brentona západní politici odpoutat pozornost od domácích problémů podnikáním diskutabilních kroků v oblasti zahraniční politiky. „Zejména po sestřelení letadla MH17 cítilo mnoho z nich velké nutkání něco udělat. Západ se snaží udělat něco, co bude vidět i slyšet a v očích západní společnosti se autoři těchto rádoby razantních kroků stanou rozhodnějšími a respektovanějšími. Přesně to je příklad amerického prezidenta Baracka Obamy, který doma ztrácí kvůli ekonomické krizi a zpackané zdravotní reformě body. Nejinak je tomu v Evropské unii,“ poukazuje Brenton na společné paralely.

Podle Brentona je zřejmé, že sankce uvalené proti Ruskou negativně ovlivní obchod a ekonomiku ve většině evropských zemích. „Základ sankcí stojí ve finančním a energetickém sektoru. To napovídá, že nejvíce platit bude Velká Británie. Ministerský předseda David Cameron se navíc halasně staví do čela skupiny politiků, kteří mají na čele napsáno, že musí zastavit ruského medvěda stůj co stůj. Některá jeho vyjádření ovšem znějí ještě poměrně rozumně. Rozhodně však mezi ně nepatří to, kdy Putinovu taktiku přirovnával k té nacistické. Právě takové neuvážené výroky činí z ruského medvěda zvíře zahnané do kouta, jak jsem zmiňoval na začátku svého textu,“

„V reálném světě mezitím pokračuje válka. Proruští rebelové postupně ztrácí klíčová města a hrozí jim, že ztratí kontrolu nad přístupovými cestami k ruské hranici. Pokud by přišli o přímé spojení s Ruskem, nemohou v konfliktu uspět. Jejich porážka zároveň tlačí Rusko k velmi důležitému rozhodnutí, protože tím by Rusové ztratili zásadní vliv na události. Zároveň by byla otřesena i pozice samotného ruského prezidenta Putina. Takový scénář on nemůže připustit,“ míní Brenton.

„Rusové tedy povstalcům zvyšují dodávky zbraní a těžké techniky. Zároveň jsou velmi aktivní přímo na hranicích, kde opět shromažďují svá vojska. Rusko přitom reálně nehodlá zasahovat za hranicemi svého souseda. Rusové dobře vědí, že taková vojenská akce by dramaticky narušila vztahy se Západem a nic by mu nepřinesla. Západ se však všemi silami snaží o to, aby nakonec Rusko do války vtáhl“.

„My na Západě bychom však válku rozhodně chtít neměli. Invaze ruské armády na východní Ukrajinu by naše vzájemné vztahy dostala na bod mrazu. Přišlo by ještě více nesmyslných sankcí a vyústěním toho všeho by bylo mimořádné zhoršení mezinárodní spolupráce, od Íránu po klimatická témata. A to na několik desetiletí dopředu. To si nemůže Západ ani Rusko dovolit. V neposlední řadě by se ztratila jakákoli perspektiva, že by se Rusko někdy mohlo stát klasickým evropským státem“.

Tomu všemu však podle Brentona ještě stále můžeme zabránit. „Je proto nutné, aby německá kancléřka Angela Merkel, které jako jediné ze západních politiků Vladimir Putin naslouchá, opět obnovila telefonické spojení s ruským prezidentem. Merkel musí pokračovat v jednání s Putinem, protože jenom tak existuje reálná naděje na ukončení rusko-ukrajinského konfliktu mírovou cestou. Více komunikace a méně řinčení zbraní. To je cesta, jak se vyhnout krvavé cestě, po které se Evropa vydala v roce 1914. Měli bychom se z této neblahé historické zkušenosti poučit,“ uzavírá Brenton svůj dnešní komentář.

Trochu jiná  slova, než  znějí  z Bílého Barracku  ,  Downing Strret 10, z Pražského Hradu, z Černínského  paláce a  od hlupců,  co  sedlají koně  ve  Sněmovní ulici. A naprosto  nepochopitelně  jiná, než  jaké nám předkládají  každodenně nájemní  škrabácí  ze  všemožných pražských redakcí….

Jak  už  řečeno výše,  jsou Brentonovy  postřehy, argumenyt  a závěry oficiálním postojem Kosy  a samozřejmě i vlkovým.  Vystihují naprosto přesně  oč  tu běží, ale hlavně oč  se tady hraje. Proto chci, aby  byla  trvale  součástí  archivu Kosy. Aby je  šlo  velmi snadno  dohledat,  až  nás  zase někdo  bude za  nějaký ten čas  přesvědčovat,  že  voda  v  čase kolem  ukrajinské  krize  tekla  zásadně  do kopce a  když  byl  hozen kámen , tak  místo  toho, aby  dopadl  podle  gravitačního zákona  na  zem, stoupal do oblak.

Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.