Neznámé dějiny – Jaroslav Hašek


napsal Bren

Pro ilustraci, co dodneška tlučou učitelé do hlav našim dětem a jak moc fráze bolševismu zaměňujeme s historií, uvádíme následující příběh jedné velmi známé osobnosti. Dlužno v souvislosti s popisovanými událostmi v Rusku v té době ještě vzpomenout toho, kdo popisoval svoje vlastní příhody v Dobrém vojáku Švejkovi.

Jistý humorista a satirik (odkdy komunisté snášeli satiru není známo, ale oni mu tak říkali, protože nedělal satiru na ně) jménem Jaroslav Hašek, byl již před válkou silný alkoholik. Jak víme, u alkoholiků dochází soustavným požíváním alkoholu k závislosti, která vede až k degradaci osobnosti, kdy závislá osoba je plně podřízena potřebě mít alkohol. Ostatní zájmy ustupují do pozadí a osobnost člověka je touhou po alkoholu zcela potlačena. Jinými slovy: s člověka zůstane jen vnější obal, jeho duše a všechno ostatní je otrokem alkoholu.

obr1HAšek1

Popisek:

Kdyby někdo nevěděl, kdo je tento rudoarmějec a vysoký politický činitel sovětského teroru na Sibiři, tak jako nápověda slouží to, že dodneška nám a našim dětem ho učitelé „cpou“ jako humoristu a satirika.

Budiž, umělci jsou často takoví, pije taky kdekdo a v každé době. Jeho tatínek se uchlastal k smrti, syn měl tedy až přímo zářný příklad. Už jeho život do vypuknutí první světové války stojí za to, ale to nás v této souvislosti nezajímá. Popisy osudů Dobrého vojáka Švejka jsou jistě zábavné a plné jeho vlastních zážitků, ale zdaleka ne všech. Jen těch dobromyslných, ale těch opileckých a dá se říci nemorálních, těch bylo více. Jeho Švejk byl dobromyslný neškodný idiot, ale jeho autor nikoliv. Hašek sám sebe v tom díle omlouvá, ale celkem marně. Jste překvapeni? Tak jak to tedy bylo?

Jednání Haška máme z našich, českých zdrojů, zbytek vypráví opět Alexandr Solženicyn. Bez přečtení jeho díla nikdo řádně a plně nepochopí, o čem komunismus je.

Tak tedy k Jaroslavu Haškovi: Hašek narukoval 17. 2. 1915 v Českých Budějovicích k náhradní rotě 91 Infanterie batalion. To už víme, že v tu dobu už Rakousko dostávalo sodu na srbské i na ruské frontě. On se tam Hašek nechal z nějakého důvodu nalít dobrovolně, nikomu o tom ovšem neřekl, takže byl nějakou dobu hledaný jako pohřešovaný. Jakoby tato pitomost vypadla přímo z jeho knížky o Švejkovi.

Z Budějic byl 91. IR přesunut do Brück am der Leitha. Ano, do mostu nad Litavou. 11. marschkompanie velel Oblt. Rudolf Lukáš, česky nadporučík. Hašek skutečně ve Švejkovi psal o sobě.

Hašek2

Popisek:

Že by Sověti v roce 1963 vydali známku někoho, kdo pro ně naplno nepracoval, kdo nepředstavoval sovětský teror, je naprosto vyloučeno. Že pro ně pracovali opilci, vrazi a jiná kriminální havěť, není ničím tajným. My máme dodnes sochy tohohle neřáda v parcích.

24. 9. 1915 upadl Hašek do ruského zajetí a marš do zajateckého tábora… hádejte kde? Samozřejmě, do Dárnice v Kyjevě. Zde se přihlásil do čs. legií, neboť jako prostý vojín měl vysokou šanci, že z tábora živý jinak nevyjde.

29. 6. 1916 byl Hašek zařazen do záložní roty Dobrovolných revolučních oddílů v Kyjevě, ovšem byl shledán vojenské služby neschopným (proč asi není třeba uvádět) a zařazen byl jako písař k 1. československému pluku Mistra Jana Husa.

12. 7. 1916 byl Hašek odveden od 1. pluku a převelen ke Správě čs. spolků na Rusi. Působil jako emisař náborové komise v Kyjevě – agitoval v zajateckých táborech pro vstup do Dobrovolnických revolučních oddílů. V Rakousko-Uhersku probíhalo proti Haškovi soudní řízení pro vlastizradu, protože autor sám profláknul ve svých článcích proti Rakousku, pod které se ještě podepisoval.

23. 4. 1917 byl Hašek přeložen za trest (o vzorném vojákovi plnícího podle přísahy rozkazy nadřízených se tady mluvit v žádném případě nedá) zpět k pluku, zařazen jako prostý střelec k 7. rotě 1. pluku. Pak je přeložen ještě třikrát až se účastní bitvy u Zborova. Bojoval chrabře a dostal údajně i vyznamenání. Jakým omylem k tomu jeho chrabrému boji došlo není známo, ale s vysokou pravděpodobností byl nalitý jak slíva a jako takový měl potřebné opilecké štěstí. Pak byl přidělen do kanceláře 1. pluku a v říjnu 1917 se stává sekretářem plukovního výboru, dopisuje do časopisů vydávaným čs. sborem.

15. 11. 1917 byl Hašek přidělen do redakce „Čechoslovana“, kde působil jako redaktor až do 24. 2. 1918, kdy vyšlo poslední číslo a Hašek v tomto časopise kritizoval bolševiky např. pro zrušení vánoc. Toto jeho protibolševické hnutí mysli se dělo kolem přelomu roků 1917 a 1918. V tu dobu mu musel ale být alkohol orgány Československého sboru buď odepírán nebo ho Čechoslováci neměli dostatek. Zcela jistě po něm chtěli naši velitelé disciplínu a čím dál víc se po něm šlapali … no a je to jasné.

Již v dubnu 1918 sdělil Hašek dopisem jednotce, že z legií vystupuje, když se předtím od vojska tak nějak ztratil. Což byla dezerce se vším všudy. Voják nemá co posílat dopisy, dokud není nadřízenými k tomu oprávněnými ze služby uvolněn, je pořád voják a spadá pod vojenskou jurisdikci. Pro nevojáky, kterých je dnes již mnoho: za dezerci v boji je v tu dobu jen jediný trest a to zastřelení. Dopis nedopis. Voják může být nadřízenými uvolněn, ale rozhodně si nemůže říct, že bojovat nejde. Ve válce nejste člověk, ale jen položka na seznamu jednotky připravená kdykoliv k odškrtnutí.

Již předtím, než se Hašek propil mimo vojsko, koncem února 1918, přešel Hašek do řad „Československé sociálně-demokratické strany dělnické v Rusku“. Tam dostal napít, co hrdlo ráčilo. A tam začala jeho fyzická schránka tíhnout. Od poloviny března 1918 spolupracoval s moskevskou skupinou českých a slovenských komunistů (do Moskvy přijel v 1. polovině března). Jaký to nádherný obrat k flašce – tedy pardon, myšlení… to taky nebude to pravé… v mysli opilcově!!! Dva měsíce a Hašek zcela obrací.

V březnu 1918 se také stal členem Bolševické strany. Pro komunisty představoval Hašek vítanou posilu, protože byl dokonale obeznámen se životem v legiích, o kterém do té doby komunisté vůbec nic nevěděli. Stejně jim to nepomohlo, ale minimálně tímto jednáním se Hašek dopustil další zrady. Jeho postřehy zcela mimo mísu jim k ničemu nebyly.

Duben 1918 – Hašek provádí tři měsíce po své kritice komunistů rozsáhlá agitace moskevských komunistů v legiích, hlavně v Penze, od 12. 5. 1918 vydává v Penze časopis „Československá rudá armáda“, do kterého od samého počátku přispíval. Už tady je asi zakopán pes skutečnosti, že na tohoto, jak jinak jej nazvat než opilce, později v ČSR už nikdo nehleděl vážně. Hašek přijel do ruského města Samara. Zde spolu s českými komunisty zřídil „České vojenské oddělení pro formování československých oddílů při Rudé armádě“, které velice úzce spolupracovalo s místním Sovětem. Už tady musel Hašek vidět i slyšet, jak si bolševici počínají, jak zacházejí s nevinnými civilisty i s protivníky ve zbrani. Nikomu, kdoby s nimi netáhnul za jeden provaz by komunisté důvěru pro ně „jakože“ a „jenom“ psát, nedali.

Pod pojmem „jakože“ se skrývá skutečnost, že bolševik mezi sebe nevzal a následně nepovyšoval nikoho, kdo se neosvědčil. V čem? V krutostech, násilnostech, zlomyslnosti, podrazech… Zřídkakdy sice ale zajaté československé legionáře bolševik přibíjel na vagóny, uříznul jim pohlaví a nacpal jim je do úst.

Pod pojmem „jenom“ se skrývá to, že se zcela jistě nejednalo jen o pouhé psaní, musel ukázat, že mezi vlky patří. Nemusel přitom fyzicky někoho likvidovat, stačilo udávat, štvát proti někomu, někomu pomoci nahoru přes jiného záda… O fyzickou likvidaci, často celých vesnic, se už postarali jiní. V Rusku byly jen v té době poměry naprosto otřesné. Stačilo nařčení….

Výsledky Haškovy agitace na legie tu byly rovněž: celých 17 blouznitelů přešlo k rudým. Sestavil jednotku o padesáti mužích – zbytek doplnil z již aktivních komunistů a tato jednotka byla začleněna do 1. sovětského pluku v Samaře. Až se chce říct, že Hašek postavil bolševika na nohy, uvidíme ještě dále.

Další jeho zrada na československém vojsku spočívala v tom, že u Samary dne 1. 6. 1918 zasáhli do bojů proti Čechoslovákům i Haškovi svěřenci. Byli poraženi, jak jinak. Hašek se také v této době účastnil jednání „Revolučního bojového štábu na Samaře“. Dne 1. 6. 1918 rovněž vydal „Provolání všem Čechoslovákům“, které koncipoval a spolupodepsal „Za výkonný výbor Československé sekce Ruské komunistické strany – J. Hašek“. Tento leták byl rozhazován podél trati tak, aby jej nacházeli čs. legionáři.

Po boji u Lipjag dne 4. 6. 1918, kdy Hašek vyjednával za bolševickou stranu o příměří, padla 8. 6. 1918 i Samara. Hašek ještě před jejím obsazením čs. vojskem zničil veškeré písemnosti a téhož dne ze Samary v přestrojení za vesnického tuláka uprchl. Skrýval se v týlu čs. legií a snažil se několikrát přejít na sovětskou stranu. To se mu podařilo teprve v druhé polovině září 1918 u Simbirska. Zdroj ovšem nevysvětluje, když Hašek jednal o příměří, jakým způsobem jednal, protože kdyby ho Čechoslováci dopadli, asi by s ním nejednali, ale přinejlepším by ho zatkli.

Dne 25. 7. 1918 byl na Haška skutečně vydán zatykač a to následujícího znění:

„Polní soud čs. vojska vydává tímto na základě návrhu veřejného žalobce zatykač na Jaroslava Haška, býv. člena redakce „Humoristických listů“ v Praze, býv. dobrovolce 1. čs. pluku Jana Husa, redaktora Čechoslovana v Moskvě, člena redakce časopisu soc.dem.kom. Pochodeň v Moskvě, organisátora československého rudého vojska v Samaře, obviněného z opakovaného zločinu velezrady na československém národě. Všem příslušníkům revolučního hnutí se přísně ukládá kdekoli a kdykoli ho zatknout a dopraviti pod silnou stráží k polnímu soudu československého vojska.“

Zatykače nevydávaly Dobrovolnické revoluční oddíly v Rusku každý den ani na kdekoho.

Dne 15. 8. 1918 vznikla z jednotek operujících v prostoru Kazaně 5. armáda Dělnicko – rolnické rudé armády – DRRA, což byl oficiální název pro Rudou armádu. 5. armáda čítala kolem deseti tisíc bodáků.

Dne 16. 10. 1918 byl Hašek delegován politickým oddělením „Revolučního vojenského sovětu východní fronty“ (později výše zmíněné 5. armády) jako pomocník do Bugulmy. Jeho úkolem bylo nastolit v této politické funkci sovětský řád ve městě.

A to není nic jiného než loupeže, vraždy, loupeže a abychom mu nekřivdili, zase vraždy. On rozhodoval a dovedete si jistě představit, co takový alkoholem ovládaný člověk v prostředí neomezené vlády nejhorší lůzy mohl dokázat.

Dne 28. 10. 1918 vznikla ČSR a všechny osoby s bydlištěm na území nově vytvořeného státu podléhaly branné povinnosti do Československé armády. Další zrada tohoto satirika.

Za dva měsíce nato byl Hašek jmenován spolupracovníkem politického oddělení 5. armády. Jinými slovy Čekista ve vysoké funkci. Upozorňujeme znovu, že při slově Čeka vstávaly Rusům hrůzou vlasy na hlavě ještě v hrobě. Gestapo bylo proti jejich řádění slabým odvárkem.

Od počátku roku 1919 působil Hašek v Ufě, kde byl politickým oddělením 5. armády pověřen vedením tiskárny a vydáváním komunistických novin „Naše cesta“ (Naš puť). Spolupracoval zde i s časopisem „Rudá Evropa“ (Krasnaja Evropa). Vzniká dojem, že na sinusoidě svého života poněkud sjel dolů.

Dne 12. 1. 1919 se z Haškovy iniciativy sešla schůze čelných představitelů zahraničních komunistů nacházejících se v Rusku. Hašek se svým soudruhům totiž snaží zalíbit a šplhá vzhůru. Znelíbení se rovná jámě plné vápna a kuli do týlu. Na tomto setkání byla založena „Zahraniční komunistická strana (bolševiků)“, jejím sekretářem byl zvolen Hašek. Ten i nadále pořádal přednášky a agitoval mezi zajatci pro vstup do Rudé armády.

V březnu 1919 byla Ufa dobyta Kolčakovskými vojsky a Hašek uprchl do Belebeje. Do Ufy se vrátil až 9. 6. 1919, kdy ji opět dobyla 5. armáda DRRA.

Dne 20. 6. 1919 byl Hašek jmenován vedoucím „Rakousko-uherského sovětu vojenských a dělnických zástupců v Ufě“. Přesto, že Rakousko Uhersko již neexistovalo. Odkud tato informace pochází není známo, ale jedná se o jasný nesmysl. Tuto funkci nicméně vykonával Hašek až do poloviny srpna, kdy odjel do Čeljabinska, který byl Rudou armádou obsazen 24. 7. 1919. Zde vydával komunistické noviny „Rudý střelec“ (Krásnyj strelok). Šlo o přejmenované noviny „Naše cesta“. Hašek v této tiskárně vykonával funkci sekretáře stranické buňky. Současně byl i mluvčím tiskařů politického oddělení 5. armády. Zde musel minimálně vědět, co se venku děje.

Na počátku března 1920 bylo vytvořeno „Centrální československé byro agitace a propagandy při ÚV RKS(b)“, jehož úkolem bylo co nejrychleji připravit komunisty k nasazení v ČSR, cíle jednoznačné: rozšířit sociální revoluci do celého světa. Podrobit svou vlast vůli cizí mocnosti, přesněji jednoho gaunera, který zrovna pozabíjí svoje soky v zemi, kde už včera měli sníst to, co snědli až zítra. To je už velezrada na vlasti.

Komunisté procházeli před vysláním přípravnými komunistickými politickými kursy v Kyjevě a byli vybavováni komunistickou literaturou. Ještě v roce 1919 takto do ČSR odjelo 132 komunistických agentů. Aktivním spolupracovníkem „Centrálního byra“ byl již od jeho vzniku Hašek.

Od července 1919 přednášel Hašek v politických kursech 5. armády a současně aktivně pracoval v hnutí zahraničních komunistů. Z jeho iniciativy založená „Zahraniční komunistická strana“ byla v té době (červenec 1919) přímo přičleněna k politickému oddělení 5. armády, její název byl změněn na „Zahraniční sekce politického oddělení 5. armády“.

Dnem 5. 9. 1919 se tato sekce změnila v „Internacionální oddělení 5. armády“, šéfem obou výše uvedených složek byl opět kdo jiný než Hašek. Ve funkci pracoval celý rok, což svědčí o tom, jaké důvěře se těšil. Ve své funkci zejména napomáhal vytvoření jednotek Rudé armády ze zahraničních dobrovolníků. On skutečně pomáhal komunismu na nohy.

HAšek3

Popisek:

Náš satirik a humorista Hašek se skelným pohledem a alkoholem povolenými svaly v obličeji.

V prosinci se Internacionální oddělení přesunulo z Čeljabinska do Omska, kde bylo až do dubna 1920, poté sídlilo v Krasnojarsku a od června 1920 v Irkutsku (v té době například připravovali turecké dobrovolníky na výzvědnou činnost a teroristické akce v Turkestánu – teroristy opět řídil Hašek). Současně jeho oddělení trvale pracovalo na pokusech o rozvrácení čs. legií, které v té době vytvářely týl Kolčakovy armády. Opětovná zrada.

Od jara 1920 připravovalo Haškovo oddělení organizaci zvláštních zahraničních sekcí bolševické strany. Jako první, již v únoru 1920, vznikla pochopitelně sekce československá.

5. 4. – 30. 6. 1920 vykonával Hašek funkci předsedy stranického výboru celé 5. armády. Opět musel dávat příkazy k nezákonnostem nebo k nim podněcovat.

Hašek4

Popisek:

A aby to nebylo všechno, tady ještě socha sovětského boha v Lipnici nad Sázavou. I ten sochař ztvárnil jeho přiopilý výraz.

Dne 15. 5. 1920 se Hašek v Krasnojarsku oženil s A. G. Lvovou, politručkou 5. armády. Ovšem jaksi pozapomněl, že je ženatý v ČSR.

Dne 13. 9. 1920 byl Hašek jmenován náčelníkem organizačního oddělení politického oddělení 5. armády. Tuto funkci vykonával až do svého odjezdu do ČSR.

V říjnu 1920 se stal Hašek zástupcem náčelníka politického oddělení 5. armády. Protože tento byl nepřítomen, byl Hašek fakticky nejvyšším politickým funkcionářem Rudé armády na celé Sibiři!!! To svědčí o mimořádné důvěře, kterou u bolševiků měl!!!

1920 byl odeslán stranickými orgány zpět do ČSR. Sám odjet nechtěl. Měl k tomu velmi dobré a pádné důvody. O tom, jak si představuje svůj pobyt v ČSR, ale stejně napsal:

„Přijedu tam namazat záda celé slavné české vládě s takovou energií, jaké jsem přivykl vidět a prožít v zápase naší 5. armády se sibiřskou reakcí…“

Čímž se luxusně usvědčil. Kdo to byli ti reakcionáři vypovídá Solženicyn. Kdo vedl podobné řeči v parlamentě historie taky ví – Klement Gottwald. Ten zase chtěl představitelům republiky kroutit krky. Jeho slova vyvolala sice pobouření, ale jenom díky tomu, že pánové netušili, o čem Gottwald vůbec mluví, obešlo se toto extempore budoucího prezidenta vazalského státu bez dalších následků.

17. 11. 1920 přijel Hašek do Moskvy, kde bylo mezitím rozhodnuto, že bude stranicky pracovat na Kladensku.

Jako významný komunistický pracovník byl Kominternou okamžitě odeslán do ČSR (bez absolvování kurzů).

26. 11. 1920 opustil Moskvu a s falešnými doklady odjel přes Narvu, Tallin a Štětín do ČSR. Do Prahy přijel dne 19. 12. 1920. Vzhledem ke svému špatnému zdravotnímu stavu se po čase usadil v Lipnici nad Sázavou, kde dva roky po návratu do ČSR zemřel. A v Lipnici nad Sázavou mu bolševici postavili sochu a ta tam stojí dodnes. K tomu jen povzdech: Zlatý Švejk, holečkové, zlatý Švejk!

Příspěvek byl publikován v rubrice BREN pálí ostrými se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.