O šátku v kontextu mých muslimských přátel


Napsal jezevec

S jezevcem se znám  nejméně takových  17 let. Nejméně. Zastáváme naprosto  opačná politická hlediska, což  skalní Kosíři notoricky  vědí. Nicméně,  když mi napsal, jestli mám od něj zájem o článek  k problematice  šátků a islámu,  neváhal jsem  ani chvíli a řekl ANO. Ačkoli jsem vůbec  netušil co z něj  vypadne. Ale věděl jsem, že  to bud e zajímavé. Posudte  sami.  A protože  je to první jezevcův  vstup na Kosu, zasypte  ho, prosí, hvězdami. Podle mne si to zaslouží!

Jo a ještě  něco  – tímto považuji  téma  šátků  za  vyčerpané. Jde celkově o  čtvrtý  příspěvek během  tří  dnů na  tohle  téma. Nevěřím, že by nějaký  další  příspěvek přinesl něco nového. Máme  zde 4 naprosto  různé  pohledy na věc. To  myslím  stačí k tomu, aby  si  každý mohl vybrat  ten svůj. Díky  za pochopení.

Mám v muslimské komunitě mnoho přátel, často vysoce vzdělaných a úspěšných. Takže následující informace nelze považovat za univerzální pravdu, neboť odnoží islámu je podobně mnoho, jako denominací křesťanských – ale mám je z první ruky od „opravdivých muslimů“. Kteří někdy i velmi rigidně drží atributy islámu. Pětkrát denně se modlí k Mekce a v pátek chodí do mešity, předpisově slaví ramadán, vykonali posvátnou hadždž. A mně považují za nikoli-beznadějně pomateného staříka, kterému jednou dojde nevyhnutelnost konverze na islám. Jejich ženy a dcery žijí v Evropě, a zahalenou hlavu nenosí. Proč jinde ano?

Muslimové o islámu s oblibou říkají, že je úplným návodem na způsob života. Zatímco křesťanská Bible se považuje za kompilát skazek mnoha autorů, posbíraných za několik tisíc let – Korán byl zjeven jednomu negramotnému Mohamedovi během jediné noci. Je velmi homogenní. Islám vám podrobně říká, co máte jíst, kolik manželek můžete mít, jak trestat zločince, kam máte jet na dovolenou, a dokonce která ruka je určená pro obsluhu na toaletě.

Ale kupodivu – zrovna o tolik mediálně atraktivním hindžábu a burce se Korán nikde nezmiňuje. Přestože zvyk zahalování žen patří mezi dávno předislámské, pravděpodobně paštunské tradice, které byly v období proroka Mohameda známy – v Koránu žádný exaktní návod ke způsobu zahalení není.

Základním problémem islámu se zahalováním žen tedy je, že v principu je neislámské. Není v Knize. A muslim nepokládá Korán za nezávazné podobenství, jak jsme naklonění chápat náboženské texty my – nýbrž za realitu, o níž se pod trestem smrti nepochybuje. Moji přátelé sami tvrdí, že nezahalených muslimských žen chodí po světě několikanásobně více, než tech zahalovaných.

V zemích, kde nezahalenou ženu může na ulici kdejaký obejda beztrestně ostouzet – tam si člověk snadno dokáže představit vnitřní důvody každé ženy se tomuto zvyku přizpůsobit, neprovokovat a splynout s davem.

V euroatlantické civilizaci ale takovou obavu ženy mít nemusí. Proto vzdělané muslimky, v zemích kde to je společensky akceptovatelné (a samozřejmě, kde nejsou, například jako mediálně exponované osoby, v dosahu násilí svých domácích primitivů) – na nějaké zahalování chutě kašlou. A jejich vzdělaní manželé s tím naprosto nemají problém. Ani jejich duchovní.

Naopak šátek jako atribut čehosi, co si jeho nositel přeje manifestačně vykřičet do světa – a byv slušně požádán, že tady to vadí, at si ten hadr sundá, a on to odmítne – je nejen v naší civilizaci vnímán jako potenciálně nebezpečný extremismus. Toho se bojí i muslimové.

Každý jistě trpí, je-li urážena a zpochybňována jeho víra – ale jen fanatičtí muslimové jsou ochotni pro (často jen domnělou) urážku své víry vraždit nevinné kolemjdoucí. Tito muslimové sami násilí na ženách obvykle nepáchají, přesto by ho nikdy neodsoudili. Žádný immám požadující veřejné kamenování nezahalených žen ještě nebyl veřejností odsouzen za odpadlictví od víry. Žádný vrah tzv. ze cti, který zabil svou dceru za nevhodný vztah, ještě nebyl islámským náboženským soudem zabalen do prasečí kůže a spálen, aby mu byl rituálně odepřen vstup do muslimského nebe. Nad žádným oděvním policistou, který obtěžuje „nedostatečně“ zahalené ženy, ještě nebyla vyhlášena fatwa – jen nad nějakým spisovatelem, jehož básničky se někomu staly dostatečným důvodem pro vraždu. A tohle vadí. Toho se bojí i muslimové. Že nějaký bezmozek udělá úplně cokoliv, co mu jiný bezmozek přikáže s přívlastkem, že to je pro slávu Alláhovu. Ostatně – nejvíc muslimů zavraždí nikoliv Američané, dokonce ani belzebub Izrael – ale muslimové mezi sebou.

Odmítnout sundat si šátek tedy není projevem islámu ani žádné jiné svobody víry – je to manifestačním projevem násilné a primitivní doktríny, která se islámem jen hanebně zaštiťuje. Šátek není náboženské vyznání – je to vyznání bezbřehé nadvlády náboženských dogmat nad vlastním úsudkem a vlastní vůlí, de facto i nad islámem samým. Tento názor jsem získal od inteligentních a vzdělaných MUSLIMŮ.

Takže.

Jestli nějaké dvě dívenky, které by v jejich domovině unesli, znásilnili a možná i zabili, jen proto že si žena dovolila chodit do školy – u nás diskutují o tom, zdali si v této škole sundají šátek – neuroním ani půl slzy, když si svůj šátek odejdou nosit jinam. Každý má svoje priority ve vzdělávání. Mezi ty moje patří m.j. striktně sekulární školství. Bez burek, jarmulek, katolických křížů, animistických amuletů, a pokud možno i bez portrétů prezidentů.

Z islámu mám obavu, i z toho který se nijak neprojevuje, a neroztahuje se až do škol. A mám k tomu důvod.

V Koránu je totiž ustanoveno právo šaría a to muslimům značně ztěžuje oddělit náboženství od státu. Dobrý muslim proto musí toužit následovat proroka Mohameda, a to znamená, že musí toužit po životě v islámském státě, kde je toto právo uplatňováno. Třeba i násilím. Takže u práva nosit veřejně burku to FAKT nekončí. Islám vyznává teorii rozdělení světa POUZE na dva „domy“, jinak řečeno sféry vlivu – jeden je (bez ohledu na dnešní realitu) „dům míru“, kde vládne islám – druhý je „dům války“, kde bude islám teprve nastolen. Naše sekulární civilizace v jejich vnímání světa místo nemá.

Muslimové, kteří našli azyl v evropských zemích, a najednou netrpí hladem, mají svobodu vyznání, nemusí se obávat nepřátel, mají zdarma lékařskou péči a školy pro děti ……… přes to všechno považují islám za nadřazený! A hostitelskou kulturu za méněcennou.

Tyhle věci si nedovedu srovnat v hlavě, a mám z nich obavu i bez burek. Protože tohle vám do očí řekne vysokoškolsky vzdělaný člověk, muslim, který vystudoval na prestižní americké univerzitě, v západní Evropě patří k vyšší střední třídě, jeho děti už i mezi sebou mluví jenom německy, a ke mně se jinak chová uctivě.

Militantní šátkování je nadstavbou islámu, ze které mám strach – a nepodceňujte, že z něj mají strach i mnozí muslimové. Žena, odmítající sundat si neslušně vnímaný šátek z manifestačně náboženských důvodů – je nebezpečným fanatikem, od kterého mohu snadno očekávat, že ze stejných manifestačně náboženských důvodů mi třeba odmítne pomoct při autonehodě protože jsem muž, a nebo povraždí moje děti protože jí někdo nakukal že to je její cesta do ráje.

Normální muslimka si v Evropě šátek sama sundá, pakliže vnímá že obtěžuje, nebo že jí to vyčleňuje ze společnosti. Nebo z místní komunity. Pokud někdo obtěžovat a vyčleňovat-se CHCE úmyslně a cíleně, a trvá – pak to vnímám sakra jako problém.

V Saudské Arábii se ani po pláži nechodí v bikinkách, v Polsku jsou tabu potraty, a ve Francii je zakázáno veřejné nošení muslimských burek. A i u nás má diskuse o společenské přijatelnosti různých zvyků smysl. Měli bychom ale znát jejich pravý význam.

Příspěvek byl publikován v rubrice Jezevova nora se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.