Co (ne)chceme vidět


napsal Marek Řezanka

Nebudeme-li na projevy fašismu adekvátně a důsledně reagovat, budou tyto projevy sílit. Fašismus nelze bagatelizovat. Nelze ho přehlížet. Zvykli jsme si, že „fašismus“ slouží jako nálepka, kterou dává kde kdo kde komu, aniž by byl pojem blíže vysvětlen. Jedině tak je možné, že jsou „fašisty“ označováni ti, kteří důsledně proti všem formám této ideologie bojují. Vycházíme-li z Paxtonových „mobilizačních vášní“, nacházíme následující předpoklady pro vznik fašismu a zároveň jeho důležité znaky:

1) Pocit zdrcující krize, kterou není možné vyřešit tradičními postupy,

2) Podřízenost individua kolektivu,

3) Jakýkoli boj s nepřítelem je ospravedlněn „ochranou kolektivu“,

4) Nenávist vůči liberalismu, socialismu a vůči „cizím živlům“, vyhrocený nacionalismus,

5) Obhajoba násilí v „případech nutnosti“,

6) Hledání „přirozených vůdců“, podřízení se těmto vůdcům,

7) Nahrazení všestranného a abstraktního rozumu „vůdcovskou autoritou“,

8) Obhajoba násilí ve jménu kolektivu,

9) Právo ovládat jiné.

Hodnotíme-li kyjevskou nevolenou vládu, výše jmenované znaky u ní můžeme jasně identifikovat. Potlačování svobody slova, silný antisocialistický a antiliberální proud (dnes jsme již ve fázi neoliberálního kapitalismu, jenž liberální základy zcela popřel), obhajoba násilí proti „nepříteli“, silný nacionalismus, oslava Bandery, antisemitismus a ohrožení menšin.

Pro důkazy nemusíme chodit daleko. Opoziční poslankyně, Jelena Bondarenková, poukazuje na vlnu strachu, kterou se snaží vládnoucí kruhy na Ukrajině paralyzovat kohokoli s jiným názorem.

Před několika dny ministr vnitra Ukrajiny Arsen Avakov, který je zuřivým příznivcem „Válečné strany“ na Ukrajině, prohlásil toto:

“Pokud přistoupí k parlamentnímu řečnickému pultu Jelena Bondarenková, ruka mimoděk sklouzává k pistoli.“

Zdůrazňuji- tohle řekl člověk nadaný pravomocemi nejvyššího policisty v zemi!“ „Demokratem“, který si zřejmě zaslouží podporu Evropské unie, je i exministr  Igor Teňuch. Ačkoliv jeho oficiální členství ve straně Svoboda není jasné, účastní se jejích schůzek. Byl vycvičen v USA, řídil společné manévry Ukrajiny a NATO. Během války v Gruzii organizoval obležení Sevastopolu a byl povýšen na admirála flotily.

Jeho jmenování ministrem obrany donutilo Ukrajinské námořnictvo neuznat novou vládu a vyvěsit ruskou vlajku. Další, kdo má „evropské demokratické hodnoty“ zažrané přímo pod kůží, je A. Sych, vicepremiér, člen strany Svoboda. Vystupuje proti potratům i v případě znásilnění.

Ve výčtu těch, kterým někteří projevují své sympatie a plivou po prezidentovi Zemanovi a premiérovi Sobotkovi jako po zbabělcích, nemůže chybět Dmytro Jaroš, zástupce tajemníka Národní bezpečnostní a obranné rady, lídr koalice Pravý sektor. Jaroš bojoval na straně čečenských islamistických fundamentalistů. Nakonec požádal o pomoc emíra Severního Kavkazu Doku Umarova, podle OSN člena Al-Kájdy. Ve falešném videu režisérů Andreje Kozhemyakina a Andreje Dubovika o zlém poldovi ztvárnil nahého aktivistu ve sněhu.

Evropská unie nechce tyto rysy svého nového spojence vidět. Dříve či později ale s nimi bude konfrontována.

Několik iniciativ napsalo otevřený dopis premiérovi České republiky, aby varovalo před směrem, který nemá s demokracií nic společného: http://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Ne-zakladnam-Stop-nacistickym-a-fasistickym-symbolum-na-Staromestskem-namesti-336850

Pokud se totiž odvoláváme na „naše hodnoty“, které je třeba hájit, měli bychom být důslední. Propagace hnutí, jež prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka, obhajobou evropských hodnot skutečně není, a pokud by jí měla být, šlo by o pohřeb těchto hodnot v přímém přenosu:

http://www.nezakladnam.cz/cs/2023_prazsky-majdan-co-se-na-parlamentni-listy-neveslo-nazory-a-petice

Značným problémem tzv. západních demokracií je, že zcela upozadily nebezpečí fašismu, které naopak v podobě nevolené kyjevské vlády získalo jejich plnou podporu. Zahráváme si tu s Pandořinou skřínkou, již každým dnem pootevíráme o něco více. Mohli jsme si přitom již mnohokrát přesvědčit, že spojit se v boji proti nepříteli s jiným nepřítelem, který se tak dočasně stává „našim přítelem“, je zhoubné, ať již šlo o Tálibán, H. Thaciho či Muslimské bratrstvo.

Někteří jsou ovšem nepoučitelnými. Například náš „velký bijec za demokracii“, který i mládež vede k úctě pevnou rukou, M. Kalousek. Ten odsoudil protest proti sankcím vůči Rusku. „Buď pánové už zapomněli, jaké to je být okupován cizí mocí, nebo se jim v té okupované zóně líbilo. V každém případě ti, kterým se nelíbilo žít v okupované zóně, by měli vyjádřit solidaritu s každou suverénní zemí, která je napadena a část jejího území je okupována nebo anektována“, rozhohnil se M. Kalousek

Více viz: http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Kalousek-ma-drtivy-vzkaz-pro-ty-kteri-vcera-demonstrovali-na-Vaclavaku-proti-sankcim-vuci-Rusku-Ctete-336958

M. Kalousek je typickým příkladem těch, kdo nevidí časovou posloupnost příčin a následků – nebo ji zkrátka vidět nechtějí. Připojení Krymu k Rusku předcházel (dosud nevyšetřený) masakr na kyjevském mejdanu, který vedl k ustanovení nikým nevolené vlády. Navíc o připojení k Rusku rozhodlo referendum – a většina lidí zkrátka nechtěla následovat osud svých občanů na Východě Ukrajiny, kteří byli později zabíjeni a kteří prchali do Ruska. Zapátrejme v paměti, jak pánům Kalouskovi a Schwarzenbergovi vadila překlenovací Rusnokova vláda (která neměla mandát k výraznějším změnám a dovedla zemi k brzkým předčasným volbám v době silné politické krize). „Z toho Zemanova výroku jde mráz po zádech. Nejde totiž nevzpomenout na slavný Gottwaldův výrok, že napustí do starých měchů nové víno. Také Gottwald použil k převratu demokratickou ústavu, pouze ji vykládal jinak“, reagoval M. Kalousek na výrok M. Zemana k „ústavním zvyklostem“, kterýžto termín označila hlava státu za „idiotský“, neboť jsou různé situace, které vyžadují různé ústavní postupy.

„Když ČSSD podpoří Rusnoka, bude to strašně podobné, jako když v roce 1933 se tehdejší buržoazní strany více bály vlády soc. demokracie než Adolfka“, nechal se slyšet Schwarzenberg. Najednou ani jednomu z těchto matadorů na české politické scéně nijak nevadí, že na Ukrajině nejenže vládne vláda nikým nevolená, ale dokonce vede proti svým lidem válku a rozhoduje o věcech, k nimž jí chybí mandát.

Najednou ústavní právo není pro tyto „ctihodné“ muže vůbec, ale vůbec důležité. Jak má člověk věřit lidem, kteří jsou ve svých názorech nestabilnější než americium? Ani jeden z nich zřejmě nečetl rozhovor Jakuba Heina s Jekatěrinou Tkačenkovou.

Ta mj. píše: „Zaujalo mě, že na demonstraci na Staromětském náměstí dorazil i viceprezident Mezinárodní asociace Ukrajinská svoboda Oleg Zajnullin. Přišel tam s banderovskou vlajkou. Mluvil o potřebě zasáhnout proti všem nepřátelům Ukrajiny. Přitom má tatarské příjmení. Tenhle člověk mi má říkat, kdo je a kdo není Ukrajinec?“

více viz: http://heinjakub.blog.idnes.cz/c/401191/Rozhovor-Nic-jako-etnicky-Ukrajinec-neexistuje.html

Oživování kultu Bandery K. Schwarzenbergovi evidentně nevadí – a do své sbírky „demokratických přátel“ si po Thacim zařadil i výše jmenovaného Zanjullina  -viz foto: http://www.hrebenar.eu/wp-content/uploads/2014/04/knize_zajnullin.jpg

V této souvislosti se neubráním jisté úlevě, že se naším prezidentem nestal K. Schwarzenberg. Představa, že se prezident republiky bratříčkuje s lidmi napojenými na fašistické kruhy a který by vylučoval Rusko z Rady Evropy, je totiž docela úděsná.

Poněkud jinak než Kalousek či Schwazenberg se k „pražskému majdanu“ staví odpůrci fašismu jako L. Procházková či E. Novotná. „Příští neděli, 5. října, hodlají aktéři Pražského Majdanu, tedy ukrajinští občané spolu s českými autory petice, která kritizuje premiéra ČR, zorganizovat pochod k Úřadu vlády ČR. Pochod má v 17:30 vykročit ze Staroměstského náměstí a přes Mánesův most směřovat na nábřeží Edvarda Beneše. Občanské iniciativy proto apelují na Pražany i mimopražské občany, aby se v neděli 5. října shromáždili před budovou vlády již v 17 hod. Pod společným heslem No passaran! zabráníme dalšímu šíření fašistických a nacionalistických tendencí v naší zemi. Praha se nesmí stát Kyjevem!“ http://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Eva-Novotna-Lenka-Prochazkova-Tento-zpusob-oslav-statniho-statku-se-zda-byt-ponekud-nestastny-336979

Uvědomme si, že je na nás, co (ne)jsme ochotni tolerovat. A že ozývat se v okamžiku, kdy by fašistický proud nabral na intenzitě, bude oním pověstným křížkem po funuse. To ovšem někteří, kteří jiným vytýkají, že „nejsou rybou ani rakem“, nevidí – a vidět nechtějí. Museli by si totiž přiznat, že zatímco volají na pomoc proti silám pekelným všechny svaté, peklo je někde úplně jinde.

Pozn. vlka.

V  článku je  řeč o vzdorující poslankyni Bondarenkové. N a kterou  kyjevský ministr  vnitra bere pistoli, kdykoli ji slyší. takže  si dovolím k článku Marka  Řezanky  přidat její Otevřený dopis, který poslala občanům Evropy  a jež mi přistál v poště prostřednictvím Kosíře JJV, abychom se na tu na  odstřel zralou zlodušku podívali blíže:

Otevřený dopis ukrajinské poslankyně Jeleny Bondarenko

Přátelé moji, předkládám vám své prohlášení!

Prosím o maximální šíření. Kdo má možnosti přeložit je do dalších jazyků a rozšířit, ujměte se toho!

Já, Jelena Bondarenková, lidový poslanec za Stranu regionů, která se nachází v opozici vůči současné moci na Ukrajině, chci tímto prohlásit, že současná moc se dopouští přímých hrozeb fyzickou likvidací opozičních politiků na Ukrajině, odebráním práva na svobodu slova opozice v Parlamentu i za jeho hranicemi a také spolupachatelství při zločinech proti nejen opozičním politikům, ale také proti jejich dětem.

Neustálé hrozby, nevyřčený zákaz přítomnosti opozice v éteru ve většině ukrajinských kanálů, cílené štvaní – to už je takřka běžný atribut každodenního života opozičního poslance na Ukrajině. Všichni, kdo vyzývají k míru na Ukrajině, jsou okamžitě zapisováni mezi nepřátele národa, tak jak tomu bylo kupříkladu v Německu ve 30. a 40. letech minulého století nebo v časech McCarthismu v USA.

Před několika dny ministr vnitra Ukrajiny Arsen Avakov, který je zuřivým příznivcem „válečné strany“ na Ukrajině, prohlásil toto: „Pokud přistoupí k parlamentnímu řečnickému pultu Jelena Bondarenko, ruka mimoděk sklouzává k pistoli“. Zdůrazňuji: Tohle řekl člověk nadaný pravomocemi nejvyššího policisty v zemi. Přesně před týdnem mne mluvčí ukrajinského parlamentu Aleksandr Turčynov zbavil práva vystoupit z parlamentní tribuny

http://www.youtube.com/watch?v=24jhqCqTZsM

jakožto představitele opoziční frakce „Strany regionů“. A to jen proto, že jsem prohlásila, že „moc, která posílá armádu bombardovat mírumilovná města, je zločinná“. Následně dal velkodušně možnost parlamentním radikálům vyjádřit výzvu k vystřílení opozice.

U vědomí toho, že ještě na konci minulého roku, kdy v Kyjevě už operovali extremisté, byl můj automobil ostřelován – a tento fakt byl mou osobou zaevidován formou oznámení u orgánů činných v trestním řízení – beru tyto hrozby na mou adresu naprosto vážně.

Rovněž informuji všechny, kdo ještě o tom neví, že současná moc kryje zločince, kteří si dovolili vztáhnout ruku na syna dalšího opozičního politika Vladimira Olejnika. Ruslan Olejnik pověřený výkonem funkce okresního prokurátora, byl zbit na svém pracovišti, v důsledku čehož se jeho život a zdraví ocitli v ohrožení. Místo toho, aby vyšetřili tento zjevný fakt napadení prokurátora při plnění jeho služebních povinností a fakt obludného tlaku na opozičního činitele a jeho rodinu, byl tento prokurátor odvolán z funkce.

Od svých kolegů slýchám každodenně o mlácení jejich asistentů, o prohlídkách v podnicích jejich stoupenců, o hrozbách a také o útocích na jejich životy, zdraví a majetek. Ukrajinský informační prostor je takřka kompletně vyčištěn od takových informací a obyčejní Ukrajinci nemají sebemenší tušení, že se na Ukrajině odehrává zločinný boj s opozicí, že je všemožně potlačováno ústavní právo na svobodu.

A ty redakce, které překonávají strach, pracují čestně, jsou vystavovány útokům nacionalistických uskupení a organizátoři a účastníci pogromů na redakce, dokonce identifikovaní pomocí videí a fotografií, nejsou voláni k odpovědnosti.

Vyzývám mezinárodní struktury, které deklarují věrnost demokratickým principům, aby si toho nejen začaly všímat, ale aby se také připojily k boji za zachování a dodržování demokratických práv a svobod ukrajinských občanů. Metody ukrajinské junty v boji o moc, a ještě přesněji v boji za vybudování diktatury na Ukrajině, nemají nic společného s pojmem „demokracie“.

Nečinnost ze strany mezinárodního společenství vůči těmto evidentním faktům bude vypadat jako spoluúčast a tichý souhlas se všemi těmi zločiny, které se nyní dějí na Ukrajině. Svobodný svět ztrácí ještě jeden opěrný bod – Ukrajinu.

Všechny, kdo nejen slovy, ale i činy bojují za demokracii, lidská práva a svobody, mohou společně udělat mnoho. Vždyť pouze společně můžeme zastavit juntu a bratrovražednou válku na Ukrajině!

S úctou, lidová poslankyně Ukrajiny

Jelena Bondarenko.

Příspěvek byl publikován v rubrice řezanka Marka Řezanky se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.