Zápas o duši


napsal Vidlák

Zkusme si nastínit pár předpokladů. V posledních padesáti letech žádná genocida vlastně nepovedla. Jo, povedly se pěkné hekatomby se statisíci mrtvými, ale ono nás na planetě pořád přibývá. Každá africká země, která měla občanskou válku a nějaké pořádné vražděníčko, je sice zpustošená, ale lidí je tam víc než bylo předtím. Afghanistán bombarduje už deset let ta největší vojenská velmoc, je to dost ošklivé místo k životu, ale nepřátel neubylo ani vzdáleně. Irák má svých milion mrtvých, ale nic se nezměnilo na ochotě lidí mít rádi Ameriku. Druhá světová válka, ač svým rozsahem děsná, snížila počet obyvatel Evropy podstatně méně než třeba válka třicetiletá. Němci sice svými Einsatzkomandy a plynovými komorami udělali ve východní Evropě pěknou paseku, ale bojeschopnost protivníka to v konečném důsledku nijak neomezilo. Jeden moment překvapení udělal pro válku víc než pak následně všechny náckovské party na celé Ukrajině.

První světová válka byla strašná, ale jedna španělská chřipka byla co do mrtvých třikrát horší a nepadl kvůli ní jediný výstřel, ani se nepoložila žádná vláda. A i když pak byly slabé válečné a poválečné ročníky, do druhé světové byly armády zase větší a početnější.

Je to svým způsobem záhada že? Zbraně jsou pořád vymakanější, jeden střelec může teoreticky pobít stovky lidí, naše republika má kapacitu na výrobu milionů puškových nábojů denně a přitom vyhladit nějakého protivníka jde hůř a hůř. Bomby mají schopnost prorážet několik metrů betonu, stíhačky létají dvojnásobnou rychlostí než zvuk, tanky se trefují v plné rychlosti na dva kilometry, jedna letadlová loď má větší bojovou sílu než Japonské námořnictvo druhé světové války, každý válečný den stojí armádu miliony dolarů a výsledkem je sice zpustošená infrastruktura, ale nepřátel neubývá. Počasí není překážkou, zima není překážkou, poušť není překážkou, prales není překážkou, ale stejně to není nic platné. Pro americké piloty musí být zajímavý pocit strefovat se do amerických Hummerů, které nedávno dodali organizaci o které před dvěma roky nikdo neslyšel a která dobyla půlku Iráku mnohem rychleji než US Army za své invaze. Izrael pozabíjí v pásmu Gazy dva tisíce lidí, ale ono jich je tam už skoro dva miliony a přibývají mnohem rychleji, než je stíhají zabíjet.

Řekl bych, že to platí i o Ukrajině. Čím více sil se navezlo do oblasti bojů, čím více bojové techniky se použilo, čím více se mobilizovalo a posílalo dobrovolnické štráfbataliony, tím hůř to šlo. Ano, rozstřílely se statisíce domů, způsobily se nevratné škody na infrastruktuře, ale nepřítel posílil. I přes všechna prohlášení o ruských vojácích, jsou stále jako Jetti – mluví se o nich, ale nikdo je doopravdy neviděl jinak než v dálce a rozmazaně. Vážně záhada. Myslíte si, že protiteroristická operace bude trvat týden, protože jde jen o pár jedinců na radnicích s několika samopaly a počítají se pomalu na prstech jedné ruky a po třech měsících bojů jsou těch teroristů zřejmě desetitisíce, mají těžké zbraně a jsou schopni sestřelovat bojová letadla. Na jedné straně se tam valí kolony bojové techniky, provede se několik vln mobilizace, na východ jezdí stovky a stovky vojenských zásobovacích vozidel, stojí to miliony a miliony peněz a na druhé straně je k dispozici několik mizerných fotek firmy Digital Globe o podpoře z Ruska, přitom protivník je rovnocenným ba vítězícím soupeřem. Člověk by předpokládal, že pro rovnocenné vedení války by z Ruska měly také jezdit stovky a tisíce vozidel, kterých by měly být plné noviny.

Troufám si tvrdit, že obráceně by to platilo taky. Jakmile by Rusko vjelo na území té Ukrajiny, kde je nikdo nemá rád, taky by se daleko nedostali i když mají číselnou převahu ve všech parametrech. Na žádné hladké vítězství tanků v Kyjevě nebo třeba ve Varšavě bych si tedy nevsadil. A troufám si tvrdit, že Putin by si nevsadil také.

Válka na všech stranách, kterou dnes sledujeme, to je jen důsledek dávno bojované války o lidskou duši. Už dávno se bojovalo o to, aby lidé věřili ve správnou věc. Už dávno se zasévalo, že Američané jsou správní prostě proto, že jsou Američané. Už dávno se zasévalo, že Moskal není člověk. Už dávno se ožebračovalo a krátila se práva a přitom jela propaganda o Velkém Satanovi, Ruských imperiálních choutkách či o strašlivých režimech v Sýrii a Libyi. Pak to prostě přišlo. Lidské duše byly získány a s jejich pomocí se dá válčit. Už dvacet let se díváme, jak se ohýbá právo ve jménu jakýchsi zájmů. Už dvacet let východ chudne, vyhrocuje se situace, mnozí proroci hlásají své vize a získávají si stoupence. Když je pro danou věc k dispozici dost přesvědčených hlav, dá se dělat ledacos. Jakmile jsou k dispozici stoupenci, můžete bojovat i v podmínkách kdy jste vlastně v bankrotu, můžete bojovat i když nemáte vlastní stát a zázemí a jen pochybné spojence, můžete bojovat a vítězit i v poušti, kde vás mají jako na dlani a obejdete se bez tanků, letadel a miliard dolarů. Můžete bojovat i když ekonomické teorie říkají opak, můžete bojovat i když je uzavřené příměří, můžete vlastně co chcete – dokud máte přesvědčené následovníky.

Celá věc se zasekne až ve chvíli, kdy se přesvědčení začíná rozpadat. Až realita dožene propagandistické představy. Pravda nevítězí, ta prostě zbyde, až se všechen propagandistický balast prošustruje. Pak vám dezertují celé prapory, které bojovaly ve jménu pravdy, civilisté prchají před válkou na špatnou stranu, ti hodní mají na svědomí masové hroby a ti zlí posílají humanitární pomoc. To, že se dneska Ukrajincům či Američanům nedaří, je v podstatě jen vedlejším produktem toho, že v nárazu na realitu z jejich halasných slov moc pravdy nezbývá. Zápas o duši jim jde dobře, ale chybí mu pravdivost a opravdovost. Chybí mu to, čeho naopak přebývá všem těm ISILům, Doněckým republikám  a dalším – to že bojují za svou věc u sebe doma, za své rodiny, své domovy, své blízké. Pokud máte v hlavě právě tohle, tak vás nezastaví žádné bombardování a všechno, co pro takovou válku potřebujte, to si také seženete.  Žádná vojenská technika neobstojí před přesvědčením a žádná propaganda nevyhraje boj o duši, pokud je druhá strana přesvědčená, že bojuje za svoji zem, svoji rodinu a svoje zájmy.

Příspěvek byl publikován v rubrice Vidlákovy podávky se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.