Maximalizace užitku racionálního zaměstnance


napsal Kopelman

 

Je poslední zářijový víkend a zdá se, že konečně přišlo babí léto. Vlk mě onehdá požádal o článek, až bude deset říjnových dnů mimo Internet. Už druhý den přemýšlím, o čem by mělo smysl napsat, aniž bych musel dělat časově náročné rešerše. Chystám se totiž také na dovolenou, což není úplně ideální čas, aby člověk několik dnů dával dohromady podklady. Existuje spousta důležitých témat, jako např. brněnské nádraží, ale nechci o takových tématech psát povrchně. Jednou povrchní větou lze o brněnském nádraží říci pouze to, že Zelení a pseudoaktivisté jako Matěj Hollan jsou pravděpodobně mnohem větší škůdci rozvoje regionu, než mafiánské bašty v brněnské ODS a ČSSD. Na nedělním rodinném výletě jsme plkali na téma zaměstnání, které ve svém nedávném článku

Přímá demokracie – drobné ohlédnutí

nakousl pan Leo K.

Žena mě vyprovokovala otázkou: co ty na to jako ekonom?

Na provokativní otázku jsem dal provokativní odpověď: jsem přesvědčen, že za socialismu byla naše společnost produktivnější. Podívala se na mě nechápavě, tak jsem pokračoval v rozvíjení své hypotézy. Jednak produktivnost není totéž, co produktivita. Produktivnost znamená schopnost vytvářet prospěšné hodnoty. Produktivita znamená, jak efektivně se hodnoty vytvářejí, bez ohledu na to, zda jsou prospěšné. Produktivita práce je dnes bez jakýchkoliv pochyb podstatně vyšší, ale ta zjednodušeně řečeno znamená vyjádření podílu výstupu a času práce pracovníka. Růst produktivity na jednoho pracovníka bylo možné dobře pozorovat v zemědělství, kde ještě počátkem 90. let pracovalo 30% všech zaměstnanců a šlo to během pár let dolů na 5% všech zaměstnanců. Já mám ale na mysli něco jiného, a to produktivnost společnosti jako celku. Jednáme jako společnost účelně tak, abychom dosáhli zlepšení kvality života celé společnosti, aniž bychom významně snižovali kvalitu života jejích některých členů?

Přešli jsme most přes řeku Svratku a plkali jsme dál. Vzpomínal jsem, když jsme se před dvaceti lety potkali v jednom podniku, tak jsem tam během tří týdnů napsal poměrně komplexní softwarovou aplikaci na kalkulace oceňování staveb. Zvládl jsem to tak rychle proto, že jsem tehdy měl v práci obrovskou volnost, osobní i profesní a když jsem udělal během týdne prototyp aplikace, všichni byli nadšení. Prostě tehdy mě vůbec nenapadlo si práci šetřit, žádné vykazování jsme tehdy neznali. Dnes bych nejprve udělal detailní harmonogram, kterým bych šéfům předestřel, že je to práce nejméně na rok. Dnes totiž lidé práce, včetně té duševní, musí vykazovat každou hodinu, na čem dělají. A jako dělník ducha chci přežít, tj. mít co vykazovat i za půl roku.

V tom moje žena pronesla jeden ze svých geniálních jednovětých soudů: hlavně je to hluboce urážející, když musíš vykazovat, na čem děláš, lidem, kteří o tvé práci vůbec nic neví. To trefila jeden z nejpalčivějších problémů současných firem. Šéfové už nevedou vlastním příkladem jako lídři, ale vedou povýšenou šikanou jako bossové. K šikaně podřízených není zapotřebí žádné speciální znalosti a schopnosti a ani je nikdo nevyžaduje.

Ani generálním ředitelům nepřipadá absurdní, že manažeři, kterým mají důvěřovat, už neumí číst ani psát. Nepřipadá jim to absurdní, protože jsou často stejní. Kdo necvičí, zakrní. Je úplně jedno, jestli tělo nebo mozek. Pokud jste už roky zvyklí jenom vysedávat na poradách a lidi úkolovat od stolu, nebo když je potkáte na chodbě, jste v podstatě duševní mrzák. Mozek je třeba trénovat všestranně, četbou nepovrchních textů, tj. tištěných knih, které vyžadují klid, a nejlépe pak psaním. Teprve psaní vás donutí uspořádat si myšlenky do logické struktury. Když to neděláte a předstoupíte před zaměstnance pronést řeč, vězte, že vaše krasomluva upletená ze lží je pro posledního dělníka stejně průhledná jak císařovy nové šaty pro malého kluka.

Těmito úvahami jsme se dostali k jádru tématu, o kterém jsem se rozhodl napsat. A tím je optimalizační funkce zaměstnance, tj. co má dělat jako racionálně jednající jedinec „homo economicus“. Základním kamenem hlavních proudů ekonomických teorií je totiž předpoklad racionality jednání ekonomických subjektů. Racionalita znamená jednat tak, abych za daných omezení maximalizoval svůj prospěch, v ekonomii označovaný pojmem užitek. Např. pokud rozhoduji o rozdělení výplat a omezením je, že všichni si musí výplatou polepšit a výplata musí být v celých Kč, tak v případě že rozděluji 100 Kč mezi sebe a spolupracovníka, vyplatím sobě 99 Kč a spolupracovníkovi 1 Kč. Jiné jednání by nebylo racionální. Už chápete, proč naše podnikatelská elita tak srdceryvně lká nad zvyšováním minimální mzdy?

Vzpomínáte na Jose Carilla z mého minulého článku? Tento 81letý zaměstnanec McDonald’s se účastnil nedávné hromadné stávky za vyšší mzdu a byl zatčen policií. Napsal jsem, že kdyby se choval racionálně, tak nebude stávkovat, ale střílet, protože už nemá co ztratit, prožít lepší život po osmdesátce už nelze. Podstatná otázka, na kterou by měl racionální zaměstnanec znát odpověď, je: za jakých okolností přestane jeho honba za více penězi zlepšovat kvalitu jeho života? Nebo přesněji, kvalitu života jeho rodiny, člověk není ostrov. Na získání příjmů ze zaměstnání totiž vynakládá nemalé náklady, které spočívají např. v obětování času, který mohl účelněji věnovat svým dětem, v obětování své fyzické nebo duševní kondice, což se neúprosně projeví na zdraví.

Ekonomická teorie na to má zlaté pravidlo, že tato situace nastává, když další dodatečný náklad se vyrovná dalšímu dodatečnému příjmu. Jinak řečeno, za tímto bodem by další zvýšené úsilí sice zaměstnanci přineslo zvýšení příjmu, ale náklad by byl ještě vyšší, např. manželka by si našla milence. Proto v tomto momentě by racionální zaměstnanec měl další zvyšování svého úsilí zastavit, protože se dostal na své optimum, ve kterém maximalizuje kvalitu svého života. Jak ale tento moment poznat? Problém je, že člověk nemá vůbec jasno v tom, jaká je velikost jeho obětí a není tak schopen „vypočítat“ kvalitu svého života. Velikost svých obětí obvykle rozpozná až později, např. v nemocnici po infarktu, nebo když jeho dítě podlehne nějaké sektě.

Pokusím se proto o jednoduchý návod pro dosud mladé muže a ženy. Možná, že po přečtení někteří namítnete, že nabádám k nemorálnímu jednání, ale takový argument v současném politicko-ekonomickém systému, vyžadujícím sebeodpovědné sobecké jedince, nemůže obstát. Svůj návod nazvu Kopelmanova hypotéza životního cyklu a zní takto:

* Neodkládejte založení rodiny, rodina není luxus, ale smysl vašeho života. Poskytuje vám zázemí a radosti, bez kterých se nenaučíte vnímat většinu problémů jako nepodstatné malichernosti.

* Rozdělte svůj pracovní život na dvě pomyslné poloviny. V první polovině poběžíte krysí závod, tomu se nevyhnete, tak využijte své síly, ve druhé polovině byste se měli dokázat přesunout do hlediště. Přechod do druhé poloviny nebude zlomový a je třeba se na něj připravovat. V ideálním případě se vám to podaří s vypuštěním dětí z rodného hnízda, i proto byste založení rodiny neměli odkládat.

* V první polovině se snažte maximalizovat své příjmy za obětí, které jsou únosné pro vaši rodinu. Když dostanete nabídku podstatně lépe placeného místa, v žádném případě nehleďte na to, že jste v dobré partě a přijměte ji. Stejně tak, pokud máte nízkou mzdu, věnujte úsilí naučit se něco lépe placeného a učte se hledat lépe placené místo. Jediná smysluplná investice je do znalostí.

* Ve druhé polovině pracovního života se snažte maximalizovat kvalitu života své rodiny. Pokud si myslíte, že musíte dál vydělávat spoustu peněz, abyste pomohli potomkům, není většího omylu. Odhadněte minimum potřebných příjmů vaší rodiny a snažte se získat co možná nejstabilnější pracovní místo. Hledejte trpělivě se svým partnerem program všedního dne, to je nejdůležitější!

Vlkův dodatek:

Skvěle napsáno, skvěle podáno – míním včerejší  Kopelmanův  článek a a jeho dnešní volné pokračování. Bezvadné téma. Takže  otevírám diskusi.

Příspěvek byl publikován v rubrice Kopelmanův zdrojový kód se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

36 reakcí na Maximalizace užitku racionálního zaměstnance

  1. Řezníček z Brna napsal:

    Výborně napsáno, dlouho jsem nečetl blog podobné úrovně. Pokud autora napadly tyto myšlenky při chůzi jenom to dokládá citát, který jsem uměl i v latině (bohužel už zapomněl), ale v češtině zní: CHOĎ (nebo jdi) A POCHOPÍŠ. Filozofové totiž tvrdili, že nejlépe člověk utváří a formuluje myšlenky za chůze v přirodě. Kopelman je toho důkazem.
    Jako Brňák se těším na článek ohledně problému s umístěním hlavního nádraží.

  2. Bob napsal:

    Geniálně napsáno.
    Už dávno vím, že když jsem byl ve svých 45 letech odvolán z vysoké funkce (GŘ velkého podniku), že mě potkalo vlastně velké štěstí….
    Vysloveně jsem si oddechl, že se nemusím už nikam drápat (že už toto období mám za sebou).
    V „lepší“ referentské funkci se mi docela dařilo a mozek byl svým způsobem kvalitněji zaměstnán, než dříve.
    Nyní si užívám vnuky a na dění kolem hledím s nadhledem.
    Svoji ctižádost (snahu něčeho dosáhnout) uspokojuji např. tím, že se snažím připravit grilované koleno takové kvality jako v mé oblíbené restauraci a už se mi to skoro daří….

    • vlkp napsal:

      🙂 Bobe nechcete tohle téma rozvinout článkem pro Kosu? Rád Vám dám prostor!

      • Bob napsal:

        Díky za nabídku.
        To jako myslíte, že bych měl místo na grilované koleno, upnout svoji ctižádost na napsání článku pro Kosu? 🙂
        Bylo by mi velkou ctí…
        Dokonce mám i nějaká témata.
        Nicméně, když vidím kvalitu zdejších přispívajících, tak si netroufám…
        A jsme u toho:
        Zaglosovat si, to ano, ale jít s kůží na trh….

        • vlkp napsal:

          Bobe, je to na vás. Tady není literární klub. Tady je forum obyčejných lidí pro obyčejné lidi.
          Ano, je skutečně rozdíl s zaglosovat nebo jít autorsky s kůží ven.

  3. Vidlák napsal:

    Jo, myslím, že to bylo přesné. Podobnými úvahami jsem došel k podobnému závěru. Ženil jsem se ve čtyřiadvaceti a dnes po devíti letech čekáme s manželkou čtvrtého potomka. Jen jsem nikdy nemusel běhat krysími cestičkami – vždycky mi bylo dáno mít dobrou práci v dobré partě za dobré peníze od šesti do dvou. Doteď to tak mám. Za největší štěstí svého života považuju to, že nemusím odcházet z domu, když děti ještě spí a vracet se, když už spí.
    Tož doufám, že i ta druhá půlka života v hledišti půjde…

  4. Laco G. Mlynář napsal:

    Kopelmane, Kopelmane, Vaše rady by měly být považovány za trestný čin podvracení režimu. Ještě dodejte, že v období krysích závodů je optimální nepodléhat konzumu a věc je jasná, stanete se nepřítelem státu.
    Přeji Vám do hlediště hodně zdraví a spokojenou rodinu.

  5. zemedelec napsal:

    Také pochválím.
    Snad jen doplnit.
    Když tomu přispěje několik náhod,okolností a i darů,někdo říká od přírody a někdo říká od Boha.
    Pak už záleží na osobnosti,jestli to dokáže využít.

  6. Šims. napsal:

    Někdy se stane, že člověk jde do něčeho s ideály, chce být prospěšný a zaplnit díru, která vznikla nevšímavostí a přezíráním druhých – myslím tím práci v politice (komunální). Pokud jdete do takové práce s ideály prospěšnosti a nápravy stavu, zjišťuji, že je namístě rada – utíkejte z toho pryč! Práce pro celek nemá cenu stejně vás semelo a vy budete chudší o peníze a čas. A přeci se říká, že čas jsou peníze, nemýlím se? Uplynule komunální volby nám to v naší obci ukázaly v plné nahotě a už u mne padlo rozhodnutí, dívej se na vlastní dvoreček a ten si kultivuj. Ostatní je špína špinavá, lidi nevděční.

  7. Admirál napsal:

    „Jednáme jako společnost účelně tak, abychom dosáhli zlepšení kvality života celé společnosti, aniž bychom významně snižovali kvalitu života jejích některých členů?“

    Bohužel, to není cílem. Možná si s tím (produktivností) někteří politici vyplachují ústa při cvičeních krasomluvy, ale fungování společnosti je nastaveno od základů na produktivitu. Tudíž od ní nemůžeme produktivnost ve zvýšené míře očekávat.

  8. Oldřich Prokeš ing.arch. napsal:

    MNOP. Dobrý článek. Doufám, že pod článkem o odsunu nádraží bude otevřena diskuze :)) V hodnocení pana Hollana s Vámi naprosto souhlasím.

  9. tresen napsal:

    Autorovy zásady jsou prima.
    Ještě bych dodala: Ve druhé polovině se programově vystříhejte vší trpkosti, že jste přišli o pozice, jaké jste si vybudovali v první polovině.

  10. Hudec napsal:

    Ano, je to tak.
    Ale jen moudří dokáží předložený postup uskutečnit na základě vlastního rozhodnutí. Myslím, že většinu z nás k ní přivede život sám. Prostě narazíme. Někdo na strop svých schopností (které s věkem začínají někdy klesat), někdo na nepřátele, které nezdolá, někdo na něco jiného, ale je k přestoupení do „hlediště“ (to je roztomilý příměr, gratuluji a s dovolením přebírám do repertoáru) v podstatě donucen (viz Bob).
    Za nejkrásnější považuji přechod do hlediště z lenosti. Když už se vám prostě nechce. Je to jako s autem. Vyzkoušíte, že ten sporťák nebo limuzína opravdu jezdí opravdu 250, ale za čas si řeknete, že to vlastně ke štěstí nepotřebujete a že při nižší rychlosti s autem třídy o zub či dva nižší můžete lépe sledovat krajinu, nikdo vám ho nezávidí a navíc do toho kombíku naložíte i věci na chalupu….

    • Jan Čermák napsal:

      Jan Werich: O kloboučku s pérkem sojčím aneb Král měl tři syny 🙂

  11. Jan Čermák napsal:

    Pan Kopelman je skvělý, a v první půlce mi mluvil z duše. Ale nesouhlasím s dělením života na dvě půlky a dál. Totiž, krom toho , že je prima si užívat vnoučat je prima užít si i vlastní děti. Investovat do nich tu lásku. Tady vidím rozpor. A taky jsem se nikdy nemínil účastnit krysího závodu. Znáte Mňágu? Mě nejede žádnej vlak a kdyby přeci náhodou raději to nechám tak?
    Připomíná mi to Čapka, Krakatit, Prokop: nejvíc člověk udělá ze zoufalství, ze samoty, neštěstí…
    Čerma se dopracoval k „pravdě“: nejdůležitější v životě jsou dobré mezilidské vztahy. S Autorem se tak v řadě bodů potkávám, ale třeba změna pracoviště za peníze mi tam nezapadá.
    Rád jsem Vás viděl.
    Jo a to nádraží určitě napište, neorientuji se v tom.

  12. anita napsal:

    Hezky napsaná moudrost, ke které, každý musí dospět úplně sám. Bohužel musí si to prožít. Často, když se mi vkradou vzpomínky a vnitřně rozjímám, jak moje ambiciozní pošetilé mládí se poctivě dralo na pomyslný vrchol a pak si ještě za 10 let s větší rychlostí sjelo po pr 🙂 deli pěkně rychle dolů a hezky do měkkého. Myslím, že kdyby mně v tom rozletu někdo chtěl zabrzdit, dát moudrou radu nepřijala bych ji, nechápala bych. To si opravdu musí každý zažít sám.
    Dnes mladým říkám, vzdělávejte se, ale nikomu o tom neříkejte. Do dotazníku nepište dosažené vzdělání a už vůbec ne tituly a na pohovoru kývejte pouze hlavou, jako osel.

  13. kopelman napsal:

    Pratele, vsem dekuji za uprimne komentare! Pisu z hoteloveho jednouceloveho pocitace, proto bez diakritiky. Laco, diky za doplneni, zaver clanku jsem psal pod casovym tlakem, podminka nepodlehnout konzumu je dulezita, protoze spotreba oddaluje prechod do hlediste, naopak dobre investice jej dokazi priblizit. Jane, mate stesti, ze jste si zvolil povolani, ve kterem lze casem jen zrat a prozit cely profesni zivot. V clanku delim na poloviny zivot s privlastkem profesni. V me profesi je cyklus podstatne kratsi, po ctyricitce uz vam vetsinou nezbyva nez jen trousit moudro. Vlku, moc si vazim, ze mohu obcas vstoupit sem do vaseho obyvaku, ale Moravak by slovo onehda nikdy nenapsal, stejne jako japa a copa 😉

    • vlkp napsal:

      Zdravím Kopelmane,
      za to onehdá se omlouvám, ale ne zase tak moc. Musel jsem vyhodit, ze známých důvodů, ten přesný časový termín, co jste tam měl.

      • vlkp napsal:

        Abych nezapomněl, Kopelmane, soudím, že jste se právě stal klasikem.Momentálně nejvíc přístupů dnes na Kosu je z webu Vysoké školy podnikání z Ostravy. Nedivím se tomu Váš článek si zaslouží nepochybně být součástí skript pro budoucí kapitány průmyslu!

  14. jaa napsal:

    Jen tak na vědomí a k Hollanovi. Možná to víte – možná ne. Já na to, že existuje http://www.prigl.cz narazila v jedné debatě o brněnských volbáhc a… více méně objev. Psáno sice místy zmodernizovanou leč obhroublou řečí ve stylu jaromíra Johna. Ale ten obsah… UFF. odkaz zn ěl na klacek- tedy http://www.prigl.cz//odhalena-prava-tvar-mateje-hollana-chlapecci-a-koks. Ale perou tam do kdečeho a fest.. :-)) Dovela by mne zajímalo co vy na to….:-))

    • jaa napsal:

      Vypadlo mi slovíčko … tedy:
      prigl.cz//brnaci/odhaleni-prava-tvar-mateje-hollana-chlapecci-a-koks
      teď by to mělo být speávně

      • Michal napsal:

        Ovšem pozor – článek je z pera Hollanových přátel ze spřáteleného webu a podle toho je třeba k němu přistupvat 🙂

        • jaa napsal:

          že by antireklama, aby duše spřízněné šli volit??? Nebo jištění aby mu to nikdo nepředhaszpval? No je fakt , že ledacos je možné, zrovna tak jako je možné , že obsah těch článků má všechno legalizovat??? Pána Jána KDE TO ŽIJEME???? To ale znamená pode očtu hlasů, že to moc nezabralo. A pak se divme, že k volbám jde stále mí’n lidí….

          • Michal napsal:

            Jistě, a to tam ani nezmínili ony drobné epizody s domácím zvířectvem a účast na sabatech na Hádech…
            Ale kulový antireklama nebo nějaké jištění či legalizace něčeho. Je to krásná ukázka humoru zvaného VSoP (tedy tzv. velmi sofistikovaná pr..l), který pravda nemusí každému sedět.
            A žy by to nezabralo? No, rozhodně získali víc mandátů, než ODS, KSČM nebo třeba TOP 09. A na rozdíl od ANO nespoléhali na koblihy, ale svůj úspěch si skutečně odpracovali. To, co dělali, nebyla jenom laciná švanda; Žít Brno recesistickou formou upozorňovali na spoustu brněnských problémů a předchozí vedení radnice a městských částí udělalo spoustu práce za ně. Témata ležela na ulicí, stačilo je zvednout…

  15. Věra Říhová napsal:

    K těm manažerům bych dodala, že se na nich podepisuje dvacetiletý individualismus a rodinní jedináčkové. Nejsou schopni vést kolektiv, rozdělovat práci, nejsou schopní organizace a vůbec ne žádné zodpovědnosti. Takovým manažerům ani nezbývá nic jiného nežli řvát a svou blbost svádět na podřízené.
    Manažerství se nedá nabiflovat z učebnice, a já si ani nemyslím, že by se s manažerským talentem někdo narodil. Manažerství se musí od malička trénovat v partě. Jakékoliv, třeba sportovní nebo kulturní. Dnes se ale kolektiv neudržuje ani v mateřské školce, natož na školách. Naopak, jednotlivé dětské a mládežnické partičky vypadají jako politické strany – mají skalní jádro, kolem kterého se všechno točí a pro ostatní je parta jenom přestupní stanicí. Slovo kolektiv dnes smrdí socialismem. Kde mají manažeři vyrůstat ?
    Firmám s absolutně neschopným menežmentem nezbývá nic jiného nežli krást. Okrádat zaměstnance i zákazníky. Bohužel, toto je v naší zemi naprosto beztrestné, ba žádoucí a ideologicky chválené.

    Bohužel, najít pracovní místo, kde by zaměstnanec našel ještě dnes schopného manažera, je čím dál těžší a vzácnější. Proto si ho, vy všichni, kteří ho máte, važte jako drahokamu. Generace socialistických vedoucích je za zenitem a mládež si nevychovala. Proč by to také dělala, když o to nikdo nestál, učit se na vedoucího není dost elegantní ani světové, manažer zní vznešeněji ten přece musí v první řadě hezky vypadat, být kreativní a navoněný. Mimochodem, moje babička by té dnešní kreativitě říkala pobrkanost. Teď jsem právě u jednoho takového pobrkance na brigádě a připadám si tam jako v blázinci, divím se, že majitel firmy si ještě nespočítal, kolik ho ta manažerská kreativnost stojí. Já jako bývalá ekonomka a účetní vidím plno zbytečných nákladů, ztráty a ztráty, o které se pak snižuje mzda zaměstnancům.

    Tady je schovaná jedna stránka ekonomické krize.

    • navajamm napsal:

      Áno, ten kapitalizmus v praxi vôbec nefunguje tak, ako hlása ekonomická teória.

    • kopelman napsal:

      Paní Věro, děkuji za shrnutí podstatného do dvou odstavců! Promiňte, že reaguji takto pozdě, právě jsme se vrátili domů z dovolené. Moje „mladické“ vidění podstaty problému je velmi podobné. Stejně tak zkušenosti s reakcí našich poboček korporací na krizi. Bohužel, nic jiného než okrádání zaměstnanců a zákazníků není v podmínkách ekonomické kolonie ani možné, protože místní državy korporací nemají jak čelit diktátu požadované míry zisku odlévané dividendami z naší ekonomiky. Rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví, za které se zavíralo na tvrdo za katr, bylo proti tomu úplně neškodné, protože rozkradená aktiva neopustila národní ekonomiku.

  16. Germanicus napsal:

    Laco má s tím varováním před přehnaným konzumem pravdu. Pozor je třeba dávat i na dlouhodobé zadlužení např. hypotéky. V každém případě trvat při sestavování smlouvy o úvěru, hypotéce a pod. na podmínce možnosti předčasného splacení. Pokud člověk nemá splacený úvěr či hypotéku je chca nechca nucen běžet krysí závod.
    Měli jsme s manželkou to štěstí, že úvěry ze stavebního spoření (rekonstrukce rodinného domu) jsme splatili v době kdy nám bylo 54 let. Já osobně jsem se přesunul do hlediště ve věku 57 let. Dnes po 10 letech stále pracuji, ale již na poloviční úvazek. Důvodem k tomu, abych chodil stále do práce je, jednak potřeba přijít takříkajíc mezi lidi, jednak potřeba přividělat si na život v hledišti (na dovolenou, víno, pivo a benzín). Faktem je, že když se ohlédnu zpátky, tak odchodem do hlediště se podstatně změnil můj životní styl (týká se to i mé ženy), včetně stravovacích návyků (rozhodně nyní se stravujeme příjemněji – podle Mauerova hesla – Nejezte, nepijte a pokud možno nežijte blbě).

  17. navajamm napsal:

    Výborné porovnanie tých dvoch režimov, čo sme zažili. Za socializmu bola spoločnosť priveľmi zameraná na makro prístup (efektivita), ale mikroprístup bol podcenený. To mali uvedomelí členovia spoločnosti zvládnuť automaticky. Teraz sa naopak, absolutizuje mikro (efektívnosť) a makro úroveň by akosi prirodzene mala vyriešiť hypotetická neviditeľná ruka.
    Veľmi začína byť citeľné, že za vývoj spoločnosti ako celku sa nikto necíti osobne zodpovedný.
    To navrhované delenie života na dve polovice by podľa mňa nemalo byť len verejné-súkromné, ale hlavne mikro-makro. Teda snažiť sa osobne prevziať časť zodpovednosti.
    Verím, že aj tieto blogy k tomuto smerujú.

  18. okolojdoucí napsal:

    Kopelmane, Vy jste očividně velmi schopný a zároveň dobře vychovaný člověk, tím jsou do značné míry předurčeny nejen Vaše možnosti volby, ale i to, jak je využíváte. Už to ostatně jinými slovy zmínil zemědělec. Já mám, alespoň neskromně doufám, podobné štěstí jako Vy a asi i řada dalších lidí zde. Většina však takový manévrovací prostor patrně mít nebude. Můžeme tu debatovat o racionální volbě, mezním užitku, krysím závodě i líném hledišti, ale postupující Ricardiánské pojetí ceny práce předurčené životním minimem tím nezastavíme, však jste minimální mzdu sám zmínil. Logika krysích závodů i „racionálních rozhodnutí“ je neúprosná a lehce narušit ji snad může jen Hudcem zmíněná lenost a také „iracionální“ lidskost, kterým (zatím ještě) každý homo oeconomicus čas od času podlehne.

    No, přemýšlím, jak by mohl vypadat text na téma: „Maximalizace užitku impéria negramotných“ 🙂

    • kopelman napsal:

      Okolojdoucí, vidím, že sám sázíte víc na štěstí než racionalitu 🙂 Člověk nemá nic přehánět. Měl jsem velmi racionálního a poměrně asketicky žijícího kolegu, který dělal vše proto, aby naplnil svůj plán skončit se svým dost hektickým pracovním životem přesně v 55 letech. Bohužel to o rok nestihl, osud měl jiný plán. Moje spolužačka z gymplu mi letos na setkání řekla: „hlavně nic neplánuj“.
      Vámi zmíněný Ricardo pěkně doplňuje mou hypotézu z článku, protože začal „fušovat“ do ekonomie až z nudy, když už byl nechutně bohatý a přesunul se do „hlediště“, a jaký je to panečku klasik. Stran ekonomických teorií si jako nepraktikující ekonom troufnu vyslovit heretickou hypotézu, že je to s nimi jako s teoriemi o stavbě pyramid. Oboje jsou založeny na předpokladech, které odrážejí aktuální akceptovatelné představy jejich autorů.

  19. jvf napsal:

    Díky bohu nejsem ekonom a tak se ohromně bavím představou, jak se dvacetiletý člověk racionálně rozhodne „běžet krysí závod“ a bude se těšit, jak si po padesátce (dožije-li se a nepřijde-li o majetek při nějaké další reformě) začne konečně královsky užívat.

  20. tatko napsal:

    ..myslím,že je to hlavne o poznaní priorít a limitov.. osobne som som si ako limit stanovil život,tento jeden,jediný a jedinečný,ktorý som dostal a tým aj prioritu,prežiť ho najlepšie,ako viem.. ..z takej pozície je potom zajedno všetko možné a dosiahnuteľné,ale zároveň máločo hodné straty času,ako najvyššej hodnoty..

  21. Gerd napsal:

    V článku se píše o manažerech roky zvyklých jenom vysedávat na poradách a lidi úkolovat od stolu, nebo když je potkají na chodbě. Bohužel z praxe vím, že je tomu často tak, jenže má to svá ale. Podřízení dosti často odejdou ve 14 nebo 16 hod domů. Jejich nadřízený je v práci dost často do večera, a tak se druhý sen ráno zkrátka nedonutí, aby vstal na 6 hodinu do práce, kdy se může setkat se svými spolupracovníky. A tak přichází později, později také odchází. Mezitím v onu krátkou dobu, kdy by se mohl sejít se svými spolupracovníky z týmu, má buď on (většinou) nebo jeho podřízení vlastní porady, a tak se s nimi někdy také vidí jen při pravidelné poradě nebo náhodou. Ne vždy je to jen o tom, že by manažer na těch poradách chtěl tak rád vysedávat. Spíše jsou porady neefektivně dlouhé, pro zbytečně velký počet účastníků, a pokud je přítomen nejvýše postavený manažer ve firmě (nebo pobočce), má to hodně často zničující vliv na délku schůzky – každý se na poradě předvádí.
    To jen tak na doplnění textu, ne vždy by manažer chtěl úkolovat lidi od stolu, ale hodně často mu jiná možnost ani nezbude.

    • navajamm napsal:

      Poznám to z mnohých prostredí na vlastnej koži zblízka. Tento popis, ako funguje manažér je bohužiaľ pravdivý, ale zlý. Porada, ako každá interná komunikácia, je z princípu neproduktívna. Manažér, čo sa na ne sústreďuje je veľmi zlý príklad efektívnosti v práci.
      V článku sa ale píše o bossoch, ktorí sú platení za drezúru svojich podriadených. A to je práve to. Sú platení za to, aby zo svojich podriadených vymačkali maximum fyzického výkonu. Emocionálna inteligencia je pri tom skôr na závadu.
      Myslím, že sa nedá veriť systému, ktorý hlása „všetko pre blaho zákazníka“, ale pritom ničí svojich zamestnancov. To dlhodobo nemôže fungovať.

    • kopelman napsal:

      Gerde, před několika lety bych namítal stejně jako vy, dnes už ale s tímto argumentem nemohu souhlasit. Proč zůstávají manažeři v práci často až do večera? Pokud chce někdo řídit druhé, měl především dokázat řídit sám sebe, tedy i svůj čas. Za nedostatky v organizaci práce vždy a za všech okolností odpovídají pouze a jedině manažeři.

Komentáře nejsou povoleny.