Naléhavé prohlášení Strelkova a jiné denní překlady od hrocha


přeložil hroch

Igor Ivanovič Strelkov vypovídá o připravované ofenzívě ukrajinských ozbrojených sil (VSU) na Doněck a obrací se k představitelům všech ruských služeb, které kontrolují podmínky plnění minských dohod.

st

V průběhu dneška mi přichází nepřetržitý proud informací o přípravě ofenzívy VSU a band tak zvané „národní gardy“ na Doněck. Během posledních dní protivník prudce aktivizoval činnost svých výzvědných skupin, a rovněž dělostřelecké údery na pozice domobrany, na obydlené čtvrti a průmyslové podniky.

Intenzivně je používány velkorážní dělostřelectvo a rakety, a také operativně-taktické balistické rakety „Točka-U“. Oběti na civilním obyvatelstvu během tzv. „příměří“ podstatně převyšují analogické údaje měsíc staré. Dvě úderná seskupení protivníka, mající jasně útočnou konfiguraci, jsou namířeny na Doněck ze severo a jihozápadu.

Třetí je soustředěna v oblasti Debalcevo, a může zaútočit na Šachtěrsk, nebo hlouběji na Krasnyj Luč a Antracit s východem k ruské hranici přes nejméně krytá území, ihned převzít kontrolu a odříznout domobranu od jakéhokoli zásobování.

Budou-li všechny shromážděné ukrajinské ozbrojené síly současně a rozhodně vrženy do boe, pak nepočetné, slabě ozbrojené a špatně vedené jednotky domobrany budou, bez přímé ruské pomoci, rychle rozdrceny a sotva zrozené Novorusko přestane existovat .

Vycházím z informací, které mám k dispozici, a také z analýz kompetentních odborníků, předpovídám, že útok VSU bude zacílen především bezprostředně na město Doněck a Makejevka – největší a nejdůležitější aglomeraci regionu.

Záminkou k útoku může být libovolná provokace, které kyjevská junta mistrně ovládá. Útok může být jen bleskový a důrazný, namířený na rychlý výsledek, protože jinak by úplně ztratil smysl. Ukrajinská strana velmi dobře chápe, že pokud se operace zbrzdí, je vysoká pravděpodobnost zásahu Ruska.

Obsadit Doněck, nebo jeho část do doby, než ruské vedení přijme rozhodnutí – to je hlavní úkol VSU. Poté bude možné ohlásit jednostranné zastavení palby a obrátit se na USA a Evropu s oznámením o ochotě k mírovému vyřešení konfliktu.

Hlavní bude, neposkytnout ruskému vedení čas k přijetí adekvátního řešení. A tím, jak do poslední chvíle zdržovat vojenskou odpověď na ukrajinskou agresi, se musí postarat stejné osoby, které nedávno zastavili útok na Mariupol, už VSU opuštěný.

Řečeno jednoduše, Kyjev se rozhodl zariskovat, bleskově udeřit a okamžitě se „umírnit“, ale už za svých podmínek (protože bez Doněcka, nebo s Doněckem frontou rozděleným, nelze o žádné suverenitě Novoruska hovořit). Pokud tento plán bude úspěšně realizován, pak se stane největší vojensko-politickou porážkou Ruska po roce 1991 a vyvolá velmi vážné vnitropolitické otřesy.

V této souvislosti se obracím s prosbou na představitele všech služeb, kontrolujících podmínky plnění minských dohod, aby věnovaly pozornost plánům ukrajinských karatelů a informovali Prezidenta pravděpodobných následcích jejich realizace pro ruský lid Donbasu a pro Rusko samotné.

Novorus.info _ 22.10.2014 _ 11.07 MČ

A  ted  dva  různé ruské pohledy na  současnou pozici Ruska a  vyhlídky  do budoucna  z Ruských zdrojů.  Nejdříve  rozhovor se Sergejem Šipčenkem – optimistický a následně  s Igorem Strelkovem – pesimický.

Šipčenko

O Miláně poté, co trochu usedl prach za limuzínami…

Tento text jsem přeložil ještě před dopoledním přečtením Strelkovovy „poplašné zprávy“. Nicméně jsem čtenáře Kosy nechtěl připravit o řadu zajímavých informací v textu obsažených – k zamyšlení… ( hroch )

Milán skončil, všichni se rozjeli za svými věcmi a je možné v klidu vyhodnotit výsledky mezinárodního summitu. Nemusíme se opírat o okamžité rychlokvašené reportáže zpravodajských kanálů, ale pečlivě si roztřídit detaily. Je to stejně zajímavé, jako skládání velkoplošných puzzlí.

Jak je zvykem, hlavní zajímavé otázky jsou 3.

1-Slil Putin Novorusko?

2-Zviklalo Rusko Evropu?

3-Je nebo není Prošenko EU agentem Kremlu?

No, a odsud také začneme.

Především je třeba si připomenout počáteční, skrytou příčinu událostí na Ukrajině a z této pozice se podívat na složení účastníků milánského summitu.

Koho tu vidíme, přesněji – nevidíme?

Nejsou tu USA – hlavní organizátor Majdanu 2.0 a jeho hlavní obročník.

V celém průběhu událostí od konce minulého roku do letošního srpna zaoceánští představitelé na všech „ukrajinských posezeních“ byli, ale do Milána, neznámo proč, nepřicestovali. Ani osobně, ani v podobě někoho z Velké Británie – svého spolehlivého evropského partnera.

Proč?

Srozumitelné vysvětlení může být jen jedno – proces Amerika už neřídí a do značné míry pro ni ztratil na zajímavosti. Přímou horkou ukrajinsko-ruskou válku se roznítit nepodařilo. Mám na mysli skutečnou a ne tu, o které hystericky vykřikuje Kyjev.

O tom, že událostem dává Washington volný průběh je určitě předčasné hovořit. Ale že USA se chtějí potichu vytratit z pozice hlavního aktéra, o tom už hovořit lze.

Je třeba uznat, že Američané opět předvedli svoji schopnost vytěžit zisk dokonce i z  porážky.

Obecně je známo, že USA ve Vietnamu prohrály, ale podle filmů, knih, představení, památníků a písní nejen oni, ale i mnozí lidé ve světě nabyli dojmu, že to bylo jakési – specifické vítězství. Američany nerozdrtili – oni odešli sami a neporaženi!

Přitom se z porážky poučili, přebudovali armádu, sestrojili nové zbraně a dál vyhráli všechny války, které vedli od roku 1979 až dodnes.

V každém případě – tomu věří aspoň USA samotné. Přitom ale ne bezdůvodně. I když v posledních letech se skutečnost už viditelně liší, ano.

Přibližně totéž USA protočily s Ukrajinou.

Srazit napřímo dva slovanské národy na válečném poli se nepodařilo? – Smutné.

Ale přece jen je ekonomika jednoho z nich rozvrácena skoro do základů.

Ještě trošičku a ve středu Evropy vznikne další verze Somálska. Tak, či onak, ale někdo bude muset za její obnovu zaplatit. Přitom dvakrát. Poprvé – v podobě splacení mnohamiliardových dluhů, které si tento národ nabere do svého ekonomického kolapsu. Podruhé – někdo přece bude muset platit dál za ukrajinský plyn?!

Půvab této myšlenky spočívá v tom, že ať účty proplatí kdokoli – Rusko nebo Evropa – Amerika na tom vydělá.

V každém případě suma výdajů silně podlomí vlastní ekonomickou sílu dárce, a tím ho oslabí pro cíle jeho dalšího podřízení USA.

V každém případě, právě tak vypadají události s vršků federálního distriktu Kolumbia.

Smysl setkání v Miláně se skutečně omezil na určení „jména mecenáše“.

Tedy – Rusko dokázalo zvrátit věci tak, že ono „za vše“ jakoby už zaplatilo.

Na to téma velmi dobře povyprávěl osobně Putin na následné tiskové konferenci.

Je to velmi zajímavé a obsažné vystoupení. Má smysl dívat se a poslouchat velmi pozorně.

Kreml vzal peníze, které by už beztak nikdy z Kyjeva nedostal, a … obrátil ve „svou část kroků vstříc míru“!

Šach a mat!

Je jasné, že Kyjev peníze nemá a „ 500 zelených za tisíc m3 plynu“, podle cen, platných do května 2014, nikdy nezaplatí.

Ano, Kreml má všechny právní nároky požadovat předčasné splacení loňského úvěru 3 miliardy USD.

Ale dostat je z Kyjeva stejně není možné.

Zato teď EU nemůže prohlásit, že Rusko není v zájmu vyřešení konfliktu v ničem vstřícné!

A Brusel je postaven před volbu – buď darovat Kyjevu, a přesněji – předat Moskvě minimálně 5 mld.USD, nebo sedět a koukat, jak se rozkládá jejich vlastní ekonomika.

Volba to není vůbec jednoduchá.

Před týdnem provedený test energetické soustavy EU ukázal jasně – bez ruského plynu Evropa nepřežije. Žádná severní naleziště, žádný Katar, a dokonce žádné USA ho nenahradí.

Řeknu to tak: Evropany Putin chytil na klasické šachové vidle.

Buď EU zaplatí za Kyjev těch pět miliard a postrčí svoji ekonomiku ke krizi hrozící rozpadem EU samé, nebo pošle do háje USA a odvolá sankce!

Protože těch 5 miliard stejně zaplatí, ale zrušení sankcí jí umožní opět se ucházet o ruské trhy na kterých potom bude moci vydělat.

A práce a trhy jsou Evropanům nezbytné čím dál víc. Perspektivní prognózy následků pokračování ruských sankcí jsou každým dnem smutnější.

Proč „stejně zaplatí“?

Protože Kyjev, v osobě premiéra Jaceňuka, už veřejně oznámil neschopnost ukrajinského státu zamezit krádežím tranzitního plynu.

V překladu do srozumitelného jazyka to znamená přibližně toto: „Žít se nám chce, a jinou cestu, jak nezmrznout v tuto zimu, než přímou krádež plynu dodávaného do Evropy, nemáme“. A tečka.

Ale Kreml ještě před měsícem, kdy začaly hry s reversem plynu, řekl, že nebude kompenzovat revers zvýšením objemu dodávek.

A nejenže řekl, Kreml ještě ukázal vážnost svých záměrů snížením dodávek řadě východoevropských zemí, které přátelská upozornění hned nepochopily.

Obecně tedy otázku, zda Rusko zviklalo Evropu, lze považovat za uzavřenou.

Ve velmi blízké budoucnosti lze očekávat 2 představení.

První – vymýšlení schématu, jak bude Brusel předávat peníze Kremlu, aby se vyhnuly hrabivým rukám ukrajinských oligarchů. Jsem si jist, že schéma musí být velmi kreativní. Evropané to umějí.

Druhé – jak bude EU nutit Kyjev „krást méně“, aby mu potom dali trochu peněz na zaplacení vlastní ukrajinské spotřeby plynu.

Protože v otázce – kdy peníze, a kdy křesla – je pozice Ruska vyznačena přesně a nesporně.

A navíc, EU s ní souhlasila a cenu 385 USD za tisíc kubíků uznala za oprávněnou.

Prorošenkovi řekli rovnou: plať, jinou cenu stejně nedostaneš.

Nejzábavnější na tom je, že ze všech ostatních otázek Rusko vyšlo jen s mlhavými diplomatickým slovními krajkami.

A přitom zavedla do mezinárodního diplomatického oběhu termín – Novorusko.

Lidé, kteří se vyznají, ti vědí, že – v diplomacii nikdo nikdy nevytváří entitu, která má přechodný, okamžitý a čistě kecalogický charakter.

Jestliže diplomaté už nějaký termín zavedli, můžeme si být jisti, že tím také uznali i skutečnost, přesněji dlouhodobost existence této nové entity, kterou označuje.

Diplomaté vůbec neradi pronášejí slova, na kterých je potom oponenti mohou nachytat a cvrnkat do nosu jako zlobivé kotě. V každém případě – diplomaté seriózní.

Soudě podle toho, jak Rusko dokázalo přehrát oponenty během posledních, řekněme, deseti měsíců, bylo by naprosto neopodstatněné nazývat jeho diplomaty neseriózními.

To zatím nedává jednoznačnou představu o tom, jak bude vypadat Novorusko, v jakých hranicích bude a jak bude spravováno.

Ale, že v nějaké podobě bude, je jasné. Přičemž vůbec ne v její současné podobě ohryzků dvou jihovýchodních ukrajinských oblastí.

A co Porošenko?

Víte-li, jak roste vinná réva, a v pravou chvíli ji podepřete sloupky, podporujete ji v růstu v žádaném tvaru, tak to přece neznamená, že jste se stali velitelem vinné révy?!

No, a s Porošenkem je to podobně.

Tím, že ztratil, nebo přesněji, od samého počátku neměl samostatnost, změnil se ukrajinský prezident v obyčejný pingpongový míček, jeho činy se podřizují předem snadno vypočítatelným fyzikálním zákonům. Akce – reakce. Nová akce – nová reakce.

Je pochopitelné, že rukou s raketou, žádostivých zúčastnit se procesu, je v Kyjevě ještě mnoho.

Takže akce vytváří nejen Rusko.

Ale o tom, že celkové skóre hry se postupně vyvíjí, v náš prospěch, vypovídá vše. I absence Ameriky mezi účastníky summitu. I to, že Evropa nedala Ukrajině peníze. I to, že Porošenko dnes vykládá jako velké ukrajinské vítězství cenu 385 USD za tisíc m3, o které ještě před dvěma měsíci nechtěli ani slyšet. I to, že v územních otázkách se o osudu jihovýchodu nedohodli vůbec na ničem konkrétním.

A to nejdůležitější – už 3 dny domobrana na severu Luhanské oblasti zjevně porušuje příměří a minské dohody, ale ani pes neštěkne v EU, OBSE, dokonce ani v NATO…

Pozorovatelé OBSE žádnou přímou střelbu nevidí a neslyší.

Pokud se to vše nenazývá diplomatickým vítězstvím Ruska, co to vůbec vítězství je?

Sergej Šipčenko („Lješij“)

Novorus.info

Rozhovor se  Strelkovem

Ofenzíva začne tehdy, až Putin přistoupí k rotaci svého zchátralého a liberálně orientovaného družstva…

O možnosti účasti v parlamentních volbách

Stručně: do Dumy nechci a nepůjdu. I kdyby mě silně přemlouvali („lákavé“ nabídky v tom směru už tu byly). Obecně, politikou v „klasickém smyslu“ (t.j. s cílem uchopení moci) se zabývat nehodlám. To, v co zdegenerovala tzv. „demokracie“, je nádherně vidět na příkladu „volební kampaně“ v DNR a LNR, kde bude nevyhnutelně naplněno pořekadlo: „z kmána – pána“.

Na brífingu (pokud se vůbec nějaký uskuteční) to zkusím zformulovat přesněji. Nicméně, nevidím žádnou možnost a variantu vlivu na situaci v Rusku a Novorusku z poslaneckého křesla v jeho současné interpretaci. Teď není poslanecká legitimace ničím jiným (v závislosti na frakci), než „poukázkou na vydatné stravování“ + „propustkou do vyšších pater“ (s nadějí na výstup výše) + „odpustek za minulé hříchy“. Ale chraň nás Bůh, aby Duma (v její dnešní sestavě už jistě) u nás získala nějaká jiná práva a pravomoci, než právo dělat „hlasovací mašinku“ pro iniciativy spouštěné shora. Protože, „kdo se narodil plazem – ten nemůže létat“.

O možnosti vést v budoucnosti soukromou vojenskou agenturu

Pokud mi Rusko přikáže – povedu i kurzy střihu a šití…. Ale prosím, abyste vzali v úvahu, že SVA v celém světě jsou obchodní podnikatelský projekt a nikoli armáda. Vyžaduje nejen a už vůbec ne jen válečný talent, jako spíš zkušenost administrace ve specifické sféře + vyznat se v otázkách financování a právní vědy. Věřím, že nejlépe by vedení SVA zvládl člověk, který řídí nějakou velkou soukromou bezpečnostní agenturu. Ale velet jednotkám SVA na scéně válečných událostí – to je už věc jiná. Ale zase, pokud bude SVA bojovat proti nějakých obyvatelům Afriky, aby bránila nějakou ropnou rafinerii jedné z ruských korporací, tak mě taková služba kategoricky nezajímá. Protože to bude obyčejné žoldáctví, byť i legalizované. Je jistě v našem světě potřeba, ale ne pro mě.

Je možné ovlivnit osud Novoruska?

Problém je v tom, že se apriori předpokládá, že „válka skončila“ a vše se postupně „urovná“ a „vrátí se na svoje kruhy“. Oligarchové si rozdělí moc, sankce budou odvolány, cena ropy stoupne, atd. V zájmu toho jsou mnozí připraveni „vrátit do zadku“ novorozené Novorusko. Taková šance je, ale nepříliš velká. Vycházím z toho, že zmatky teprve začínají a čím rozhodněji Rusko půjde kupředu dnes, tím více bude mít šancí, že se vyhneme nejtěžším následkům zmatků. A naopak, čím déle budeme přešlapovat na místě (i v Novorusku), tím větší těžkosti nás čekají v budoucí krizi.

Co rozumíte pod tím – jít kupředu?

Dřív než začne jakýkoli vážný projekt, každý vedoucí si sestaví tým – družstvo, které jakž-takž zvládalo úkoly v posledních více než deseti letech. Nojo, ale nastoupila všeobecná krize, vyžadující rychlá, radikální a odpovědná rozhodnutí. A během ní se ukázalo, že kromě prezidenta samotného, na to nikdo nemá. Někteří se tupě bojí, ale většina není připravena, neumí a nechce se učit. Jsou i vědomí škůdci – například náš Vladislav, tak říkajíc, Jurijevič (Surkov) …

Ofenzíva začne v momentě, kdy Putin přistoupí k tomu, k čemu přistoupil Stalin po katastrofických porážkách roku 1941 (připomínám, že následovaly po triumfálních vítězstvích 1939-1940) – tj., k rotaci svého zchátralého a liberálně orientovaného družstva.

Bez toho bude jakákoli, dokonce i to nejsprávnější a nejrozhodnější jednání znehodnoceno neschopnými (a skrytě odporujícími) vykonavateli do tupé a ponižující porážky.

Ale… nezdá se Vám, Igore Ivanoviči, že čas pro tyto pokusy a omyly už minul a teď jsou v Putinově týmu lidé, kteří prošli těmi, či jinými kritérii podle parametrů, které neznáme, ale jsou žádoucí pro ty, kteří je do funkcí instalovali?

Doufám, že V.V. Putin je dostatečně chytrý na to, aby pochopil, že rozloučit se, přinejmenším s některými z nich (jakož i s jejich vlastními „týmy“), je otázkou přežití nejen pro Rusko, ale i pro něho osobně. Jediné, co může prezidenta zadržovat, je neúplné chápání situace z důvodu, že právě ti „kandidáti na výlet“ ze sebe usilovně dělají „nenápadné patrioty“, anebo slibují, že se vše „urovná po staru“.

Je přirozené, že se lidi vybírali nikoli pro opozici vůči Západu, ale naopak – pro vestavbu do něj. Ale teď, kdy je jasné, že Západ nikoho nepotřebuje, kromě jednorázových „nevolníků“ (které po použití chladnokrevně vylévají do kanalizace), je nejvyšší čas se tohoto družstva co nejrychleji zbavit. Přibližně stejně, jako se Stalin zbavil party trockistů z „leninské gardy“, sotva změnil směr „světové revoluce“ na „výstavbu socializmu v jedné zemi“.

A vidíte lidi, schopné být v takovém týmu?

Někdy je třeba jít metodou „pokusů a omylů“. Je-li autorita a kredit důvěry – pak ani malé zádrhele nebudou kritické. A tyto předpoklady zatím prezident má. Zatím. Ale brzy dojdou. Velmi brzy.

Vidím lidi, vyhlašující připravenost převzít na sebe tíhu problémů v různých sférách. Jistě, ne všichni se projeví jako odpovídající požadavkům. Ale když nic neuděláme – tak nic nebude. Musí se to zkusit. Je mi úplně jasné: s tímto „družstvem“ může Putin dojet tak nanejvýš- před Haagský tribunál.

Nespokojí se Rusko výsledky „plynových jednání“?

Mnozí by to velmi chtěli. Ale, kdo jim co dá? USA (úderný nástroj světové oligarchie) je pevně rozhodnut s námi skoncovat. Takže válka pokračuje a bude pokračovat. Porošenko jen oprášil svoji starou hru falešnými kartami, kterou už úspěšně rozehrál na jaře, kdy spěšně pumpoval kradený plyn do podzemních úložišť. Rusko ve výsledku nedostane ani peníze, ani skutečné příměří kolem Doněcka a Luhanska, ani odvolání sankcí. Nedostane zkrátka nic, jen bude trvale ztrácet. Válka v Novorusku bude stále rozleptávaným vředem v ruském podbřišku. Pokud Novorusko obětují – pak se problém přesune na Krym a vše bude pokračovat znovu dokola.

Přistoupí junta na ústupky v zimě?

Sázím láhev Martellu proti preclíku, že nepřistoupí. Bude krást plyn z potrubí při plném pochopení Gayropy.

http://www.igorstrelkov.ru _ 19.10.2014

Jak Achmetov vykoupil Ljaška…

Vzpomínte si, jak na jaře 11.května proběhla informace, že velitel milice Mariupolu byl nalezen oběšený a Ljaško byl zajat domobranci?

Potom se, pravda, vysvětlilo, že oběšencem byl někdo jiný, ale Ljaško se brzy objevil na TV a oznámil, do zajetí neupadl. Úplné Rádio Jerevan, co? A najednou, z ničeho nic, vypluly, jakoby podrobnosti o jeho neuskutečněném zajetí. A ještě jaké…!

Konečně bylo odhaleno tajemství „zajetí“ hlavního esa ukrajinského píáru – Olega Ljaška, který kandiduje v parlamentních volbách pod číslem 1.

Samotný lidový poslanec odmítal a odmítá, že byl v rukou „koloradů“(hanlivý název ukr.rusů a domobranců), ale fakta jsou věcička tvrdošíjná.

Připomenu, že tehdejšího kandidáta na prezidenta Olega Ljaško chytili u Mariupolu 11. května – krátce poté, co, spolu se svým praporem „Azov“ postřílel obyvatele města, kteří vyšli oslavit Den Vítězství 9.května. Informaci o zajetí „hrdiny“ ihned potvrdil tehdejší lidový starosta Slavjanska Vjačeslav Ponomarjov.

K incidentu došlo u Mariupolu, kde domobranci chytili nejen Ljaška, ale i vrtulník, kterým se chystal uprchnout z města. Je jasné, že se bál odpovědnosti za spolupachatelství: podle údajů domobrany, 9.května vůdce Radikální strany Oleg Ljaško osobně dal rozkaz k zastřelení všech „vatniků“ a „koloredů“. Přičemž v případě odmítnutí střelby do „separatistů“ měli být odmítači rovněž zastřeleni. Když viděl, do jakého zmatku upadla „antiteroristická operace“ a poté, co byl v boji zabit jeho zástupce velitele praporu územní obrany „Azov“ Demiděnko, sám Ljaško jako první prchal ve svém automobilu z města.

Na výjezdu z města byl chycen domobranci. Jeho zajetí, pravda, netrvalo dlouho a už druhý den se Ljaško chlubil svou neporazitelností před svými voliči.

Co a jak se ve skutečnosti přihodilo, jaká byla dobrodružství „otvora“(otvir=přezdívka) Ljaška v Mariupolu, vešlo ve známost teprve teď – ze svědectví jedné ze spojek domobrany s přezdívkou „Baba Nataša“. Ta vyložila, jak se Ljaško dostal k domobrancům.

Jeho osobně zadržel domobranec s volacím znakem „Čečen“. Tento bojovník se zve polním generálem a velitelem mariupolské speciální jednotky . Tehdy se zpráva o tom, jaký důležitý ptáček padl do pasti, okamžitě rozletěla po celém Novorusku. Bojovníci říkali, že nebudou s popravou hlavního radikála spěchat, ani ho nebudou mučit metodami, které by se tomuto „netradičnímu“ politikovi mohly zalíbit. Objevil se nápad, vozit ho v kleci a ukazovat všem pro potěšení, jako smrdutého, ale zábavného skunka. Ale podle slov „Báby Nataši“ se ale hned do věci zamíchal jakýsi vlivný člověk a do sídla šéfa domobranců přispěchal posel s přezdívkou „cyklista“. Po půlhodinovém rozhovoru si odvážel s sebou vyděšeného Ljaška – nejspíš, vyměnit mu pamprsky. Žena předpokládá, že za osvobození radikála jakýsi vysoce postavený ochránce vyplatil nemalou sumu peněz: částka se pohybuje od 100 do 500 tisíc dolarů. V hlavní městě se proslýchá, že Ljaška vykoupili struktury blízké oligarchovi Rinatu Achmetovovi. http://antifashist.com/item/ahmetov-vykupil-lyashko-iz-plena.html#ixzz3GuFQjLCN

P.S. Další charakteristický rys k obrazu „dobrodince Donbasu“. Takže je velmi pravděpodobné, že informace o zajetí Ljaška, která byla na jaře prohlášena za nepravdivou, ve skutečnosti byla pouze neúplná. A proč to všechno?

Lidový poslanec Oleg Ljaško totiž poté, ve vysílání programu „Otázky moci“ tv kanálu „Donbas“, patřícího Rinatu Achmetovovi, prohlásil: „Domnívám se, že takoví lidé, jako Achmetov, jsou dnes garanty nezávislosti ukrajinského státu. Vždyť oni jsou zainteresováni na prodeji svého zboží na evropských a světových trzích…“

ColonelCassad _ 23.10.2014

Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.