Hrochovy denní překlady – dnes z 25.10.2014


přeložil hroch

Kdo za to může, a co dělat …

Putinovo vystoupení na Valdajském fóru zřetelně přesahuje rámec běžných, i když Mnichovské řeči ještě nedosahuje. Tehdy vystupoval lídr, s prohlášením záměru vytvořit nové centrum moci, teď se hovoří o reflexní reakci na vnější agresi. Ztráta subjektivity je zřejmá, ale je cítit snaha o navrácení kontroly nad událostmi.

Zatím se Putinovo vystoupení ani stylem, ani obsahem nepodobá ultimátu, ačkoli tvrdost formulací se už blíží otevřené konfrontaci. Zatím lze jeho vystoupení možné posuzovat jako další výzvu k dohodě, i když je cítit, že nyní docela vážně připouští neúspěch takových pokusů: jeho přiznání, že je velmi pravděpodobný scénář, podle kterého dojde k úplnému zřeknutí se všech nyní existujících norem mezinárodních vztahů, přímo naráží na pravděpodobnost mezinárodního konfliktu, který by v případě takového odmítnutí byl nevyhnutelný.

Dodal i svoje pochybnosti o účinnosti systému světové bezpečnosti. Za jednu z kritických příznaků lomu tohoto systému byla označena snaha různých zemí k vytvoření vlastního jaderného potenciálu., což úplně mění celou poválečnou konfiguraci a existující rovnováhu – jak regionální, tak i globální. Byl vyřčen návrh neprodleně přistoupit k rozhovorům o jaderném odzbrojení – i když je jasné, že teď je to jen řečnický obrat. Nikdo, kdo má všech pět pohromadě, se v dnešních podmínkách nevzdá ani od zbraně samotné, ani od programu její výroby.

Putin to uzavřel velmi zostra, když konstatoval ostře rostoucí pravděpodobnost konfliktu za účasti světových mocností.

Pod všechno, co bylo řečeno, nelze, než se podepsat. Nicméně, po slovech mají následovat činy, podle kterých se hodnotí skutečné záměry. Dva existující konflikty – na Ukrajině a na Blízkém Východě, a další, potenciální ve Střední Asii, si vyžadují důsledné řešení. Není možné být všude silný – a proto musí Rusko označit priority a posloupnost, v jaké bude pacifikovat zdroje potenciálních konfliktů na našich hranicích.

Neúspěch minských dohod svědčí jen o tom, že doba dohod končí. Naši „partneři“ se nechtějí dohadovat, jsou zvyklí jen podřídit druhou stranu svým podmínkám. Tím, že pokračují předstírat, že nacistická Ukrajina se může stát normálním státem, se kterým bude možno opět počítat, povede jen k tomu, že problémy na naší západní hranici přerostou v katastrofu. Protahování řešení ukrajinského problému, že naši nepřátelé udeří na kavkazském směru s využitím rychle sílícího Islámského Státu, a s konečnou platností dovedou situaci k válečnému výbuchu ve Střední Asii.

Nepřípustná liknavost, reprezentovaná Ruskem, počínaje dubnem/květnem t.r., už stihla podstatně ztížit celu situaci. A její další protahování jí jen dále zkomplikuje.

Putinův „Valdajský“ projev jen klade otázky a zvýrazňuje to podstatné. Říká, kdo za to může. To samotné není špatné, po všech těch nejasných a na kolenou načrtnutých „Sedmi bodech“. Je to pěkné. Nicméně, teď je nezbytný další projev s tezemi „Co dělat“. Doba „mazaných“ a „tajných“ plánů končí – ty jen demotivují a rozkládají. Přichází čas otevřených rozhodnutí. „Strašné ruské mlčení“ bylo považováno za zbabělost. Je nejvyšší čas přestat mlčet…

El-murid _ 24.10.2014

Politologové zaznamenali nové rozložení sil v Putinově okolí

Po připojení Krymu, vzrostl v nejbližším Putinově okolí vliv představitelů „silových“ struktur a šéfa prezidentovy administrativy Sergeje Ivanova – jak se píše v nové zprávě holdingu “Minchenko Consulting“ o rozložení sil v politické elitě („Politbyro 2.0“). Postavení premiéra Dmitrije Medvěděva v neformálním systému řízení, naopak znatelně poklesla, což, dle mínění expertů, umožnilo Ivanovovi odvetu za rok 2007.

Předseda vlády Dmitrij Medvěděv přestal být jedním z pólů orientace ruské politické a byznys- elity. K takovému závěru došel komunikační holding „Minchenko Consulting“ ve své první letošní veřejné zprávě „Politbyro 2.0 a postkrymská historie“,, když konstatovali demontáž dvojpolárního modelu orientace elitních skupin.

Experti holdingu poprvé popsali neformální systém řízení Ruska v roce 2012, kde základní elitní klany koordinují svoje zájmy a bojují za blízkost k „nejvyššímu arbitrovi“ Vladimíru Putinovi. Orientace ruských elitních skupin byla dosud bipolární: autoři předchozích zpráv „Politbyro 2.0“ poukazovali na to, že jedním magnetickým pólem byl vůdce hypotetických „siloviků-státníků“ je prezident „Rosněfti“ Igor Sečin, a druhý pólem – Medvěděv jako vůdce „systémových liberálů“.

Nyní, podle názoru autorů zprávy, se orientace elit dělí sektorově a včele sektorů stojí nejsilnější hráči: v obraně a vojensko-průmyslovém komplexu je to ministr Sergej Šojgu, šéf Kanceláře Prezidenta Ivanov a generální ředitel „Rostech“ Sergej Čemezov, ve vnitřní politice – Ivanov a jeho první zástupce Vjačeslav Volodin.

Po připojení Krymu svoje pozice znatelně posílil Ivanov, jakož i dva další představitelé „silového“ bloku, Šojgu a Čemezov. Nicméně, Putin neumožňuje konsolidaci „silové korporace“, a proto není možný vznik „silového vicepremiéra“, poznamenávají experti.

Podle názoru jednoho z autorů Jevgenije Minčenka, došlo k obratu závodu nástupců Putina 2006-2007. Tehdy Medvěděv, vedoucí národní projekty, předešel Ivanova, považovaného za favorita. „Situace se zrcadlově obrátila a došlo k Ivanovově odvetě. Zdroje ve značné míře přetekly z rukou premiéra do rukou šéfa prezidentské kanceláře“, – říká výzkum.

Schéma zón vlivu a míry blízkosti politické a podnikatelské elity k Putinovi:

dia

Jak poznamenal Minčenko, posílil Ivanov vliv především v oblastech, kde ho v poslední době Medvěděv ztratil. Poté, co začal Ivanov řídit kriticky důležitý ukrajinský směr, jeho pozice stoupla. Kromě toho mu nová role umožnila spojit mnohé formální i neformální procesy se svojí osobou. Upevnění klíčových pozic přineslo přirozené posílení jeho osobnostní a informační aktivity, a udělalo z něho symbol a vyjádření skupiny „siloviků-státníků“.

Politolog Alexej Makarkin poznamenává, že tento proces začal už v roce 2011, kdy se Ivanov stal šéfem prezidentské kanceláře. Ale ukrajinská krize připravila Medvěděva o jeho základní zdroj – vztahů se Západem.

Medvěděv se definitivně stal technickým premiérem, ale to jen zvyšuje jeho šance na dlouhé setrvání ve funkci – míní analytici. Přitom zůstane plnoprávným členem „Politbyro 2.0“, především díky své blízkosti k Putinovi a existenci neformálních dohod, jejichž platnost dosud nevypršela.

Svůj někdejší vliv ztratil i moskevský starosta Sobjanin, když ještě loni byl, dle hodnocení expertů, kandidátem na premiéra.

Slabá volební kampaň v Moskvě, jejímž výsledkem se stala Putinova slova o zvoleném starostovi, že „…není Robespiere“, oslabila jeho neformální vliv a imidž, a vzdálila ho „nejvyššímu arbitrovi“. „Sobjanin vystoupil jako neveřejný náčelník regionu, ale ne jako kandidát na národní vůdcovství“ – říká se ve zprávě. A ještě k tomu, se starosta distancoval od „Jednotného Ruska“.

Vcelku v postkrymském Rusku vzrostl jak vliv „Politbyra 2.0“, jako neformálního orgánu moci, tak i vliv Putina samého.

Ale dále experti předpovídají růst konkurence o zmenšující se rozpočtové zdroje země, a očekávají vytváření nových koalic, zvyšujících politickou životnost jejich účastníků.

Worldcrissis.ru _ 24.10.2014 http://top.rbc.ru/politics/23/10/2014/54481346cbb20f6a62117098

Příspěvek byl publikován v rubrice Teritorium hrocha se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.