VCELKU SE MU VĚNUJI STÁLE RÁD


napsal Xaver

 

Vzápětí se dovíte, čemu, ale ještě to potřebuje nějaký úvod.

S manželkou jsme objektivně usoudili, že několik činností se k našemu věku už prostě nehodí. Tak jsme například skoncovali se sjezdovým lyžováním. Vyhýbáme se také rychlým tancům, jako rock-n-roll, jive a polka. A konečně přestáváme létat letadlem, i když moří by se nám velice zachtělo. Ale stále ještě v podstatě cestujeme rádi, obzvláště já, i když se nemůžeme dohodnout, jestli takové trávení času „zkracuje či prodlužuje život“. Takže už víte, o čem bude dnes řeč – o mém cestování a trochu o tom, co při něm zažívám, vidím, co mně dává.

Jako „městský člověk“ procestuji drahný čas v autobusech hromadné dopravy, což pro mě někdy představuje značnou přítěž. Na vině je kromě přemnožení cestujících všech ras, profesí a věku ten idiotský vynález – mobilní telefon. Už po ránu je ho plný autobus. Maminy dokončují poslední pokyny dětem, co si mají vzít ke snídani a na sebe vzhledem k počasí. Podnikatelé a podnikatelky udílejí pokyny zaměstnancům, jak užitečně nakládat s pracovní dobou. Jiní podnikatelé a podnikatelky přijímají zakázky od klientů a dohadují podmínky dodávky. Milenci dokončují verbálně na dálku zážitky z minulé noci, studenti probírají taktiku před nadcházejícími zkouškami či testy. A do toho řidič pouští stupidní muziku na jakési Frekvenci s ještě blbějším slovním doprovodem. Stojím u dveří a zoufale se ptám: mám já to zapotřebí?

Navíc do toho zavolá žena na můj mobil, ať koupím půlku chleba, až se budu vracet od doktora. Protože ona cestou od kadeřníka musí ještě zajet k Aleně, podpořit ji v jejím zápase se synkem, který zase vyvádí. To také nemám zapotřebí, ale rezignovaně slibuju provedení.

Občas také vyjíždím mimoměstským autobusem, ale nejraději vlakem, zvláště když už musím. Ten dovětek je důležitý. Na svatby, křtiny, narozeniny a podobné události prasynovců a praneteří už jezdit nemusím. Ostatně ani nejsem na ně moudře zván. Když ale odcházejí z tohoto světa sourozenci, kteří mě předběhli, na loučení s nimi zajet musím. Měl jsem jich víc, takže obřad posledního loučení četnost mých cest už o čtyři navýšil.

Předposledního jsem vyprovázel před čtyřmi roky v Ostravě a dalšího před pár dny tamtéž. Cestuju s otevřenýma očima a pozoruju změny a lidi. Tak například mezi oběma pohřby bratrů byly v jejich městě dobudovány Svinovské mosty – na spojnici z Poruby do centra města. Je to velmi vydařený projekt kousek od důležitého železničního uzlu, s komplexem přilehlých pěkných staveb a obchodů. Metodou pokusů a omylů jsem se seznámil s tím, který eskalátor mě vyveze na povrch mostu, abych nabral tramvají správný směr. V závislosti na tom, jaké pořadí Všemohoucí zvolí, mohl bych to totiž možná ještě potřebovat.

Markantní změna se udála ovšem za posledních pár let i na samotné železnici. Vlaky zkrásněly, kolejnice se narovnaly, doba cesty se výrazně zkrátila. A personál koná svou práci stále odpovědněji. Paní průvodčí při mé poslední cestě s ČD nepoznala, že do osmdesátky mně chybí málo a trapnou čtvrtinovou slevu si ověřovala občanským průkazem. (Asi vypadám dobře, i když k tomu zjevu v ranním zrcadle mám několik kritických připomínek.) Ve vlacích Regiojet je to vyřešeno jinak – bez průvodčích. Tam je každá jízdenka současně místenkou, jejíž kód pokladna hned při prodeji zasílá do „tabulky“ příslušné stewardky. Takže případný vetřelec nemusí jednak najít vůbec volné místo a jednak by ho hned obsluha při roznášení bezplatného občerstvení podle evidovaných místenek odhalila.

Také samozřejmě rád pozoruju lidi, jak ve vlacích, tak okolo nich. Výsledek pozorování bude ovšem spíše všeobecný, detailně zmíním z posledního výjezdu jen jeden-dva zajímavé případy. Tak jsem si všiml jednoho velice rozšířeného trendu: kromě snad lázeňských hostů a jiných „nóbl“ cestovatelů lidé přestali používat kufry. Obzvláště omladina, studenti, sportovci a podobně používají výlučně větší či menší „krosny“, batohy a kabely. Někdy tak nechutně veliké, že se nevejdou na poličky a zaberou půlku kupé na úkor pohodlí majitele i sousedů.

Další změnu, a to výraznou, lze pozorovat na chování cestujících. Ubývá klasických čtenářů a přibývá pracujících (?) s notebooky a podobnými vymoženostmi. Někdy je sluchátky připojen k jednomu přístroji párek mladých, pokud se chtějí bavit. Pryč jsou také doby, kdy lidé vyhrabali z tašek řízky nebo vajíčka natvrdo, aby zahnali hlad. Jednak se cestuje poměrně kratší dobu (z Prahy na východní hranici země 3 – 4 hodiny), takže dobíjet energii ne třeba a jednak se využívá připravených balených pokrmů z nádražních prodejen. Něco se dá dokoupit i přímo ve vlaku, resp. některé mají připojen jídelní vůz. Najdou se ale i výjimky: při mé zmiňované poslední cestě si sousedka vezla v termoskách kompletní oběd včetně salátu a dezertu. Jiná sousedka, slečna kolem dvaceti, sice neobědvala, ale v tašce přepravovala dva bílé chundelaté psíky, kteří střídavě polehávali na jejím klíně, ňadrech či ve svém plátěném útulku. Zaměstnávali ji tak, že „operaci-oběd“ by stěží zvládla.

Asi nezbytným fenoménem všech větších nádraží jsou bezdomovci. Mnoho lidí je nechce nebo „nepotřebuje“ vidět, mě občas zaujmou. Lavici v nástupišti metra na pražském hlavním nádraží okupoval při mém návratu jeden z nich, obložený pěti velikými kabelami, napěchovanými po vrch jeho majetkem. Je mi záhadou, jak je tam vnesl a jak je přenáší. Ještě víc mě však zaujalo, že si něco zapisoval. Neřešil ovšem sudoku, jak jsem si myslel (do pasti bezdomovectví upadají totiž už i vzdělaní lidé), ale psal si poznámky do svého deníčku…Blížila se půlnoc, za chvíli ho z metra vyženou, kde složí hlavu a ten svůj majetek?

No už nebudu ty postřehy stran mého cestování dál natahovat. Ale jednu skoro reklamní poznámku si ještě dovolím. Firmu nebudu uvádět (abych nerozčílil vlka), jen řeknu, že jezdí žlutými vlaky, jejichž nabídka mě příjemně oslovila (cenou jízdného, levným občerstvením, servisem, prostorem a – s odpuštěním – čistotou a vybavením WC na úrovni prvotřídního hotelu).

Ne vždy však probíhá všechno na cestách tak poklidně až idylicky, jak jsem tu možná naznačil. Každý z nás už zažil třeba nekonečná vlaková zpoždění, nepříjemné spolucestující (jednoho takového jsem zmínil například v článku „Malý český člověk“), odjetí spoje „před nosem“a někteří – bohužel – i železniční neštěstí. Mně se zatím to nejhorší vyhýbá, a i proto mám cestování stále docela rád, jak stojí v titulku. Nicméně vždy při tom narazím na staré známé „všude dobře, doma nejlíp“.

Vlkův  dodatek:

Xavere, klidně  lze jmenovat. tady nejsme  v ČT 🙂

A ještě jedna  věc – tohle  čtení, je proti ukrajinské Kose  totální pohlazení po duši…Proto zase jednou otevřu diskusi.  At´  si to pohlazení co nejvíce vychutnáme…

Ježkovy  voči, jak já bych  už chtěl starou Kosu bez Ukrajiny!

Příspěvek byl publikován v rubrice Xaverův nový dům se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

14 reakcí na VCELKU SE MU VĚNUJI STÁLE RÁD

  1. Oto Les napsal:

    Od doby, kdy se vlaky vypravují samy (nejsou finance na výpravčí) cestuji raději virtuálně. Nemám už nervy na to dívat se, jak do rozjíždějících vlaků mohou nekontrolovaně naskakovat opozdilci. Pak bývají zpoždění vlaků dost značná.
    Letadlo je také riskantní. Náraz do buku nebo sněžného pluhu je cobydub.
    Ještě tak možná zbývá ponorka. Ale ty zase pořád někdo honí.
    Ne. Už jsem se narajzoval dost. Doma budu.

    • okolojdoucí napsal:

      Náraz do buku… co by dub… Napsal Oto Les. Čeština je krásná 🙂

    • Jíra fíra napsal:

      Oni se ti výpravčí nezrušili – to jen nějaká hlava pomazaná si usmyslela, že bude lepší když se budou vlaky vypravovat bez nich – v tomhle státě se pořád hledají nějaké třetí cesty a to co je léty prověřené se ruí, zpochybňuje a pošlapává – nejlépe ještě s dodatkem že je to relikt komunismu

  2. Hudec napsal:

    Nejhorší ve veřejné dopravě jsou (kromě zapáchajících bezdomovců, ale na ty narážím velmi zřídka) zpravidla mladí lidé. S batohy na zádech…..

  3. zemedelec napsal:

    Pane Xaver.
    Ještě jsem se nesvezl v těch nových mašinkách,tak nemůžu posoudit,ale chci touto cestou,poděkovat nejen panu vlkovi,ale i panu hrochovi za jeho překlady,obzvlášť ten dnešní.O něčem podobném přemýšlím delší dobu.
    Děkuji za pochopení.

  4. Věra Říhová napsal:

    Já miluji vlaky, z nostalgie, z dob trempování, kdy poslední vagón byl vždycky „náš“ a našich příznivců a celou cestu se hrálo na kytary a banja, v průběhu cesty vystupovali a přistupovali kamarádi a celý vagón je vítal a loučil se s nimi. Ještě pamatuji staré vagóny, které měly nástupní prostor zakrytý pouze stříškou a kam se chodilo za jízdy kouřit nebo jen tak kochat se jízdou a krajinou.

    Dnes obdivuji řidiče autobusů, především ty od nás, kteří musí zvládnout velmi složité dopravní situace na vesnických silnicích, které jsou na některých úsecích široké tak na jedno auto, jejich neskonalou trpělivost a přístup k lidem. Sedávám vždycky vpředu, abych hezky viděla na silnici. Jezdím autobusem vždy, když mi není dobře a nemůžu proto za volant, když máme kolem města nikdy nekončící objížďky, po kterých se mi nechce jezdit, protože už mě nebaví vyhýbat se v lesích náklaďákům a brát to příkopem nebo každou chvíli couvat na nějaké vhodné odbočné místo.

    Od jara do podzimu jezdím na kole a to člověk ledacos na silnicích vidí. Kaskadéry a absolutně nemyslící lidi bez pudu sebezáchovy, jak za volantem, tak pěšky nebo na kole. Cyklisti jsou snad ta nejhorší sorta na silnici, proto vždy, když jedu autem, jezdím pomalu a do nepřehledných zatáček tak 30 – 50, protože nikdy nevím, které pako se tam producíruje. Občas na mě nějaký pospíchálek troubí, že zdržuji, ale už několikrát se mi to vyplatilo.

  5. Václav napsal:

    v pondělí jsem si potřeboval koupit jízdenku na vlak v Brně na hlavním nádraží. Hledal jsem pokladnu a v rychlosti nenacházel. Posléze jsem zamířil do míst kde se kupovalo před lety a tam sice obsluha byla ale nad okýnkem nápis:“Odbavovací zařízení“, Na můj dotaz proč tam není pokladna nebo kasa, čož pochopí i cizinec a kdo takovou pitomost vymyslel, mi pokladní řekla, že nejsem první ale co stím mohou dělat. Jde o brněnský unikát?

  6. Germanicus napsal:

    No, lyžovat se v seniorským věku může, jen se nesmí padat!!! 🙂
    Jinak letadla jsou v celku OK. Nejlepší jsou klasické linky (nikoliv chartery), kde si senior (důchodce) v dostatečném předstihu může objednat letenky i za poloviční cenu (proti normální ceně). Např. do Zurichu se dá lítat (Swiss air) za cenu okolo 3000,- Kč za zpáteční letenku. Jen to chce určitý časový předstih…

  7. Edita napsal:

    Dávám za pravdu Xaverovi, vlaky se zlepšily. Mám ráda ty regionální, které např. v Třeboni a okolí fungují bezvadně. Na těch dálkových mi míň vyhovují „open space“, mám radši normální kupé. Tam teď místo dřívějších 8mi míst je i v 2.třídě jen 6. Tuhle jsem dojela za cca 6hod. z Prahy až do Turčianských Teplic přímým spojem. V dávných dobách jsme tam jezdívali párou o několik hodin déle a seděli na tvrdých dřevěných lavicích v kupé, kde se otevřené okno upevnilo koženým řemenem…ale ty hory, ke kterým jsme mířili, bývali jaksi hezčí.. snad je to jen dojem daný tím věkem.

  8. Jirmal napsal:

    Taky často jezdím, a pokud mohu, tak si raději vybírám autobus slušné společnosti. Proč ?

    Jak uvádí p. Xaver , že nevidí už kufry, tak já si vždy na cesty beru pevný kufr. Bohužel ve vlaku je problém ho uložit, případně ho zvednout nad hlavu a umístit do úzkého odkladného prostoru. Pokud se vám povede, že při tomto úkonu se vám poškodí páteř či namůžou záda nebo ruce, a nebo že přímo na vás toto spoluzavazadlo spadne, tak od toho si dopravce/přepravce myje ruce. Také hrozí nebezpečí, že při prudším zastavení vlaku na vás toto zavazadlo spadne. Stalo se mi několikrát, jsem byl i dost hrubě upozorněn vlakovým dozorcem na to, že spoluzavazadlo nesmím nechávat v uličce nebo na zemi v kupé.
    To že lidé přicházejí k výše uvedeným úrazům a namoženinám se v propagačních letácích nedovíte a tyto nepříjemné situace jsou provozovateli vedeny do ztracena.

    Kdysi u rychlíků a i u osobních vlaků, bylo možno si na nádraží přikoupit službu, že spoluzavazadlo s vámi cestovalo ve speciálním oddělení jednoho vagónu. Stačilo ho předat ( jeden nebo více kufrů či balíků ) na příslušné přepážce nádraží odkud jste vyjížděli a vyzvednout si tyto spoluzavazadla v cílové stanici. Dnes vám tzv. palubní obsluha a nedej bože průvodčí/dozorce z ČD nepomůžou.

    Proto raději jezdím autobusem, kde vám většinou obsluha autobusu spoluzavazadlo/a uloží do spodní části vozidla, které v cílové stanici obdržíte v horším případě vytáhnete bez nebezpečí, že si namůžete svaly či páteř.

  9. anita napsal:

    Žlutý vlak ještě nezklamal. Levně, čistě, pohodlně a rychle pro mně jednička na trati.
    Pane Xavere, blbí je, když fučí vítr, tak se mám co držet na Svinovských mostech, abych neodfrnula dřív než přijede tramvaj 🙂

  10. JURA napsal:

    Potěšili jste mne.Vlaky zbožňuji už od dob útlého mládí/otec železničář/,a jen pro ostatní,kteří již napsali – miluji pořad-Fuhrerstandsmitfahrt.

    • Xaver napsal:

      Na chalupě mám satelit – Astru. Jeden čas tam byl kanál, věnovaný výlučně železnicím světa a věcem okolo. Bohužel buď skončil, nebo přešel na jinou frekvenci. Místo toho tam přibylo těch, které lákají na sex po telefonu i jinak…

Komentáře nejsou povoleny.