SKUTKY SVĚDČÍ O LIDECH


napsal Xaver

 

Fakt jsem měl dnes problém vymyslet nějaký kloudný název. Napadalo mně: vše se mění, vše plyne, časy se mění, mění se časy? A něco dalšího v tom smyslu. Jako starý latinik jsem našel spásu v tom pradávném výroku: FACTA PROBANT HOMINES…Ale až dopíšu, tak to možná ještě změním.

Jeden náš – a můj oblíbený – autor postavil značnou část svého díla na vyprávění o tom, jak pásával v mládí kozy – dvě kozy! To já jsem pásával patero krav a užitek z toho žádný. Tedy ten literární! Ale teď se o ně přece jen „opřu“, protože se mi nabízí z té látky vytěžit pro dnešek aspoň východisko.

Naše dědina měla pro všechny sedláky nebo aspoň jakési podílníky jedno obrovské společné pastvisko, vzdálené skoro hodinu kravské chůze. Proto měli někteří okolo něj druhé chlévy, kde kravičky přebývaly jak na letním bytě celou sezónu. A pasáčci za nimi denně docházeli a vraceli se s nadojeným mlékem (ano, museli umět dojit!). Nebo tam nocovali a někdo z rodiny pro mléko musel přijít a donést zpravidla hodně skromný proviant na příští den.

V této funkci z donucení jsem několik prázdnin působil i já. A většinou velice nerad. Protože mi neušlo, jak jiní spolužáci mohli trempovat, chodit k řece či se jen tak utěšeně poflakovat. Ani rodící se socialismus v padesátých letech s tím ještě nic nezmohl a nezbavil mne té trudné povinnosti. (Dnes s odstupem více než šedesáti roků na to pohlížím ovšem jinak!). Protože ti tvrdohlaví střední sedláci v naší obci – třídní nepřítel kulak u nás za celou historii ani jeden nevznikl – stále ne a ne „pochopit“ přednosti združstevňování a vůbec socialistického zemědělství.

Já jsem je také nechápal, ale  rodiče a okolí jsem nasíral zcela nepolitickou, ideologicky neutrální úvahou (a to nikoli jedinou, býval jsem zvídavý a přemýšlivý chlapec): jaká je to pitomost, že kvůli dvěma, třem či maximálně pěti kravám tam musí být z každého domu přítomen pasák. Vždyť jeden by uhlídal klidně dvacet i třicet kusů! Jinými, to je dnešními slovy, mně vám už V TOM MLÁDÍ ŠLO O EFEKTIVNOST! Tento můj dětský ekonomický veleobjev samozřejmě neprošel. Ale byl asi předzvěstí toho, že problematika efektivnosti mě bude provázet většinu aktivního života – ať už v pozici státního úředníka či vědeckého pracovníka. A už mě zase a vlastně „furt“ provází i jako důchodce a chalupáře. Čímž strašně irituju (už nebudu říkat škaredé, ale účelem nejpěknější slovo: nasírám) členy své rodiny, když je usvědčuju, že nekonají efektivně.

Nicméně jednou jsem se přece jen prosadil proti tomu „konzervativnímu“ tatíkovi. Pracoval jsem tehdy brigádně o prázdninách jako obsluha samovazu ve strojně traktorové stanici. Spolu s traktoristou jsme ho umluvili, že sklidíme tím strojem největší lán našeho žita. Prožíval při tom ale dva strachy: aby ta obluda nevymlátila bez užitku moc zrní a aby ho sousedé nepomluvili, že si „ zavdává s komunisty“ – byl totiž v ohledu využití této ve vsi převratné techniky průkopník. Sklizeň se nakonec i k jeho radosti vydařila, ale samovaz značně utrpěl cestováním po úzkých valašských ráztokách, úvozech a mezi letitými hrázemi a skončil v opravně.

Na to všechno, kde tak či onak rezonuje ona efektivnost, jsem si vzpomněl, když mně nedávno kdosi emailem zaslal zajímavý obrázek. Na něm v kruhu stojí ředitel, projektový manažer, divizní manažer, mistr, bezpečnostní referent, památkář a ještě další tři postavy – a dole pod nimi kope jámu pro cosi samojediný, zpocený Lojza…

A přesně v této době se cosi podobného za ohromného rachotu odehrávalo několik dnů za naším domem. Plochu zvíci velikosti necelých dvou fotbalových hřišť obcházel pracovník s jakýmsi fukarem, kterým shromažďoval napadané listí do stále menšího „útvaru“. Trvalo mu to asi čtyřikrát déle, než bych to já stařík zvládl ručně a čistěji mými chalupářskými hráběmi…A nebyl na to sám: na dokončení jeho úkonu čekali celé hodiny řidič multikáry, dva nakladači (?) a čtvrtý zřejmě také „projektový manažer“. A navíc: to listí bylo opadané jen z poloviny, takže za pár dnů je tu máme zpátky. If ever!

Po převratu jsem se stýkal s jedním diplomatem. Dlouho sloužil jedné straně, aby pak přešel plynule do služeb několika stran – jakýchkoli, samozřejmě. Na můj dotaz, jestli ze služeb neodejde do soukromého sektoru, aby mu novodobí kolegové pořád nepředhazovali minulost, sdělil upřímně: „Nikoli, já si chci ještě něco užít.“ Chtěl jsem mu připomenout, že mu to nezávidím, hlavně pokud játra a vše ostatní slouží. Ale neměl by také zapomínat na výkon, efekt, přínos republice za ten vytvořený ráj na zemi. Avšak znaje ho do morku kostí, usoudil jsem, že by to bylo marné…A věřte, že si stále užívá dodnes, na těch nejvyšších diplomatických postech.

Bohužel tento případ není žádnou výjimkou. Naše zastupitelské sbory odshora dolů, od Bruselu přes Prahu až do Lhoty jsou plné neplodných statistů, kteří tam přišli z téhož důvodu: hlavně si za naše peníze co nejvíce užít. Z důvodu objektivity doplňuju: čest výjimkám, které přišly opravdu sloužit a svým výkonem to dokazují.

Ale proč to všechno připomínám, vážení čtenáři. Protože „platí“, že ten kapitalismus je nejefektivnější společenský řád ze všech, jinak by nezvítězil! Protože ten svobodný trh, volný pohyb kapitálu a pracovní síly, ta konkurence, náklady a ceny…Dál už to znáte, protože co Čech (nejen), to homo economicus. Avšak z mých příkladů jasně vyplývá, že na každou poučku je třeba pohlížet „tak i tak“, jak by řekl každý chytrý sedlák. To je dnes můj závěr bez závěru, neboť čtenář KOSY si ho bezesporu vytvoří sám.

Příspěvek byl publikován v rubrice Xaverův nový dům se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.