ZASE TEN ŠTĚDRÝ ČAS


pro https://vlkovobloguje.wordpress.com/ napsal Xaver

 

„vlk“ mně, asi za mé celoroční snažení na Kose, poctil nabídkou, abych napsal zamyšlení k tomuto výjimečnému dnu. Je to vděčný, ale zároveň těžký úkol. Těžší už by byl jen od ženy, abych vymyslel dárky pro zetě, dcery a vnuky, tj. minimálně 6 krát x (x = kladné číslo rovno nebo větší než 1). Naštěstí to zvládá víceméně sama. Jednou jsem v článku o srazech zmínil jistou spolužačku D. Letos jsme se zase svolávali, a div do telefonu na ulici nebrečela: šla pro vybraný dárek, ale bez nezbytného notýsku zapomněla pro co a kam. I to se může v našem věku stát, a s D. mám zvlášť velké porozumění. Její letošní dárková statistika je totiž 30 krát aspoň 1.

Ale teď už k zadání, před nímž se uctivě skláním nad klávesnici, tj. ke svátku z nejmilejších – Štědrému dnu. Jak ten úkol pojmout? Snad málo co bylo tak bohatě opisované, opěvované, zbásňované jako těchto pár hodin z celého roku. Proto nečekejte putování po historii s výkladem, proč Vánoce, odkdy se slaví, odkud ten název, proč Štědrý den – to by bylo nejspíš plýtvání vaším dnes tak vzácným časem a místem na kosovských stránkách…

Dovolím si to pojmout většinou osobním přístupem a zavzpomínat, jak šel ten štědrý čas v mých očích, jak jsem prožíval jeho radosti či problémy. Přitom ale věřím, že velké množství z vás by mohlo vyprávět něco podobného, ne-li stejného. Budu se snažit neupadnout do nepotřebné nostalgie, i když vím, že v tento den by se takový „hřích“ měl promíjet. A také se budu snažit nemíchat sem aspoň jednou politiku a politiky, přestože „štědrost“ Štědrého dne je kromě jiného také jejich plodem.

Mé vyprávění se bude ubírat proti proudu času. Asi tak, jak tohoto dne letí nazpět vzpomínky mnohého z nás: na vlastní děti a radosti s nimi (strachy a problémy se snažíme vytěsňovat), na naši více či méně zdařilou pouť životem, až do daleka na rodiče, sourozence a další blízké. Na bohaté, skromné i žádné „dárkování“, tak charakteristické u nás ve spojení s tímto dnem.

V mé širší rodině si každoročně slibujeme, že s tím přehnaným množstvím darů provždy skončíme, vždyť nikdo nic už nepotřebuje! Že každému stačí jedna knížka dle vlastního výběru (víceméně), rodičům vstupenky do divadla (mírný nátlak, aby už zase šli) a prarodičům maximálně voucher na „Kouzelný 3denní pobyt pro dva“ kdesi v naší vlasti.

A výsledek našich slibů je každoročně tentýž: každý má svou knihu, své vstupenky a svůj zájezd a k tomu plný klín balíčků a balíků s obsahem pro chalupu, dílnu, koupelnu, kuchyni, šatník atd. Tak se mi nahromadilo třeba toaletních a autokosmetických potřeb pro menší vietnamský obchůdek. O různých textiliích, nad nimiž jsem už dávno ztratil přehled, to platí dvojnásob. Ještě že jsou po sídlišti sběrné kontejnery pro potřebné, které žena pravidelně zásobuje.

A to jsme, nemusím ani připomínat, naprosto imunní proti reklamním duchaplnostem ječících figurek z televizních obrazovek či stejně inteligentním sloganům, které na nás bučí reproduktory v rádiu a obchodech. Musím se nad tím jako stařešina rodu (zřejmě zas marně) důkladně zamyslet…Tím spíš, že mě s ohledem na můj původ ze skromných poměrů v této souvislosti vždy trápí pomyšlení na ty, kteří nemají ani stromeček, ani dárky – ba ani ten náš radostný Štědrý den.

Ta dnešní zkomercionalizovaná štědrost ba až rozmařilost nazrávala samozřejmě s dobou po etapách a po zpětné spirále času se ubírá ke stále větší skromnosti. Pochopitelně i za onoho času jsme se vždy snažili vůči dětem „vytáhnout“, což se vcelku dařilo, byť někdy s vynaložením velkého úsilí. Dítka ovšem nebyla tak náročná jako dnes, neznajíce iPady, iPhony, mobily a notebooky. Při dnešní příležitosti jsem sáhl do našich památek a našel dopísek, kde si mladší dcera jednou písemně od Ježíška přeje „prstínek, kočárek, mašinku, kníšku a panenku“. Starší nás zase ohromila jindy přáním, že chce „bratříčka nebo psa“. Tam bylo plnění pochopitelně dosti obtížné…

Když jsem já byl v jejich letech, zuřila válka, vládl tuhý přídělový systém a o paletě možných dárků z pozdějších let, natož dneška se nikomu ani nesnilo. K obdarování dětí se využívalo to, co dům dal – nejčastěji dobré vlašské ořechy a ta nejlepší jablka z vlastní zahrady. Štěstím bylo obdržet nějakou školní pomůcku – tužky, pastelky, barvy a nejvzácnější byla obyčejná guma. Veškeré suroviny k výrobě gumy spotřebovala totiž válečná mašinérie.

Zatímco rozdíly v bohatství a pestrosti dárků byly v průběhu historie obrovské, jak jsem naznačil, štědrovečerní hostina zas takových změn nedoznala. Dílem za to může i tradice, která se (naštěstí) místy zachovává dodnes, neboli kapr není ani dnes všude „doma“. V našem kraji bylo zvykem připravit k večeři aspoň čtyři až pět – spíše prostých, bezmasých – chodů. Začínalo se velkými bílými oplatky proloženými včelím medem, které hospodář rozdělil po kousku na každého člena rodiny. Prim pak hrála vydatná polévka zelňačka, „dotovaná“ vším možným z domácí spižírny. K pití bývala šťáva z vyvařených křížal nebo sušených hrušek. S ohledem na to, že se přes den dodržoval většinou půst, to vlastně na žádnou lákavou hostinu nevypadalo… Nicméně tradice spojená s tímto dnem se ctila a vše pak vynahradily až dny následující.

Mé vzpomínky na tento skromný výběr „chodů“, na ten prostý stůl s rodiči a sourozenci se nevytrácejí ani při pohledu na dnešní slavnostní tabuli s vybranými pokrmy, nápoji a sladkostmi na krásném porcelánu, sloužícímu účelně jen párkrát do roka. Jestliže štědrovečerní tabule a nabídka stále sofistikovanějších a pestrostí hýřících dárků měnily podobu dle dobových (spotřebních) zvyklostí, jedno zůstává v podstatě neměnné: tradiční vánoční stromek, který stále propojuje a slaďuje přítomnost s minulostí. I když jsou ozdoby na něm, na rozdíl od dávných podomácku vyráběných, stále dražší a rafinovanější, stejně jako to, co nacházíme pod ním.

Závěrem bych ještě rád zmínil, jaké nejsilnější zážitky mě spojují s tímto dnem. Nebude to žádné překvapení: zářící a žasnoucí oči vlastních dětí u rozsvíceného stromku a výkřiky radosti z rozbalených dárků. A pak – tu jedinou nostalgii si dovolím – mé dětské návštěvy kostela na Půlnoční mši nebo na tzv. Jitřní za mrazivých nocí a ve vysokém bílém sněhu, který tehdy býval skoro pravidlem. A z celé bohoslužby jsem se vždy nejvíce těšil na mimořádně ozářený chrám s orchestrem na kůru a překrásně vyzpívané GLORIA IN EXCELSIS DEO naším tehdejším farářem, následované radostným burácením varhan a zpěvem známých koled. Knězův skvělý přednes zpívaných částí tohoto náboženského obřadu bez jakýchkoli elektronických vymožeností, tehdy jedině latinsky, mi zaznívá ve vzpomínkách dodnes…

Přeji všem, kteří dnes kdekoli uslyšíte to po staletí opakované slavné GLORIA, aby vás také naplnilo štěstím a radostí, sílou a dobrotou do dalších nejen svátečních vánočních dnů.

A pokud máte ještě chvíli volného času, přečtěte si dále výběr několika událostí, narození či úmrtí, jež připadají přímo na tento den v různých staletích.

1522 Turci okupují Rhodos.

1524 V Indonésii je zavražděn Vasco da Gama.

1562 V Praze se objevil první Betlém.

1707 Vybuchla japonská sopka Fudži.

1777 James Cook objevil Vánoční ostrov.

1798 Narodil se Adam B. Mickiewicz.

1812 Ředitel Stavovského divadla Liebich vystrojil první stromeček.

1818 Franz Joseph Gruber složil Tichou noc (příští den zazní po prvé).

1837 Narodila se Sisi, rakouská císařovna.

1871 Otvírá se Suezský kanál.

1893 Henry Ford dokončil konstrukci svého prvního motoru.

1923 Narodil se generál George Patton.

1924 Albánie se stává republikou.

1930 V Záhřebu spáchal sebevraždu dirigent a skladatel Oskar Nedbal.

1942 V Alžíru byl zavražděn admirál J. L. Francois Darlan.

1953 Železniční neštěstí u Šakvic, desítky mrtvých a raněných.

1961 Otto Wichterle vyrábí první oční čočky.

1966 Luna přistává na Měsíci.

1982 Zemřel Louis Aragon, francouzský spisovatel

1994 Zemřel John Osborne, anglický dramatik.

Pod Xaverovu vánoční nadílku patří diskuse!

vlk

Příspěvek byl publikován v rubrice Xaverův nový dům se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

28 reakcí na ZASE TEN ŠTĚDRÝ ČAS

  1. navajamm napsal:

    Vždy ma pri podobných sviatkoch v roku fascinuje predstava, ako si niektoré zvyky, gestá a úslovia nesieme stáročiami z jednej generácie na druhú až z nedohľadnej hĺbky času.
    Všetkým krásne a spokojné Vianoce. 🙂

  2. Gustavson napsal:

    Chtěl bych poděkovat za Xaverovy životní vzpomnínky, které jsou cenné nejen jako srovnání vnímání Vánoc minulých a současných generací. Já jsem z té novější, nejsem kresťan a nikdy jím nebudu. Z tohoto titulu mohu říci, že tyto svátky nejsou mé. Vyšší studium mi navíc dalo, alespoň žiji v té chiméře, možnost logicky vyhodnotit různé situace a také jakýsi přehled o stavu životního prostředí a společnosti. Z něj potom jednoznačně a bez jakýchkoliv pochybností vyplynul můj odmítavý postoj k těmto přežíracím svátkům. Jedná se pochopitelně o můj názor, takže všem lidem ze svého okolí, kteří je slaví, je přeji a tedy jim i popřeji, ale sám kapra nejím, stromek nezdobím a dárky dedávám… obligatorně jen na konci roku. Myslím si, že lidé na sebe mají být slušní a milí v lednu jako v březnu, nejen od 24. 12. do 1. 1. Proto je pro mě věta „Buďme k sobě ohleduplní alespoň na Vánoce.“ připomínkou jejich pokrytectví a pokrytectví v zájmu církví (zejména ale nejen křesťanských) vůbec. V této souvislosti tedy spíše s pobaveným zájmem sleduji vývoj v zahraničí, kde silné skupiny věřících z jiných náboženství tlačí na zaběhnuté pořádky a do médií poté probleskují informace typu: “ http://magazin.aktualne.cz/skola-ukradla-detem-vanoce-rusi-nabozenske-svatky/r~cdf7c7be6b4411e4b0c4002590604f2e/?utm_source=atlasHP&utm_medium=dynamicleadbox&utm_term=position-6 „. Přesto všechno všem, kteří ve Vánoce věří, přeji šťastné a veselé.

    A na závěr mám už jen jednu drobnou faktickou poznámku, kterou si však neodpustím, neb se mě profesně trochu dotýká – prof. Wichterle nevynalezl ani nevyrobil první oční čočky.

    • zemedelec napsal:

      Pane Gustavsone.
      Snad nám to v příštím roce objasníte,proč je tím spojován prof.Wichterle.

      • Gustavson napsal:

        Pane Zemědělče,
        oční čočka je vynález přírody. Na tom se jistě shodneme. Kontaktní čočka je něco jiného. Ale abyste mě nepodezříval ze zbytečného slovíčkaření – kontaktní čočky (KČ) navrhl již někdy v 15./16. století jakýsi Ital jménem Leonardo (da V.), pouze na ně neměl dostatečně kvalitní materiál. Skleněné KČ byly už před Wichterlem a akrylátové (resp. PMMA – polymethylmetakrylátové, pozn. autora) KČ ještě před jeho patentem. Ten je na „měkké kontaktní čočky“ z hydrogelu, který taky není jeho vynálezem. Wichterle to vše „“pouze““ sesadil dohromady a vymyslel způsob aplikace (odlévání hydrogelu).
        Chtěl bych ale říci, že nijak nesnižuji Wichterleho zásluhy. Profesor Wichterle byl velký člověk a vizionář, ovšem taková zkratka typu „Wichterle je vynálzecem očních (nebo i kontaktních) čoček“ je podle mě dosti zavádějící.

        Na závěr ale přesto ještě napíši omluvu Xaverovi, protože jeho heslo „1961 Otto Wichterle vyrábí první (kontaktní) oční čočky“ je vlastně velice pravdivé, pouze to byly jeho první KČ, nikoliv první KČ na světě.

        Přeji Vám hezké svátky i celý příští rok (a všechny další též)!

        • zemedelec napsal:

          Pane Gustavsone.
          Upřimné díky,tak dalece jsem o tom nepřemýšlel,ani odbornou literaturu nečetl.
          Manželka má do obou očí vsazené čočky a naprosto spokojena,tak mne to trochu zaujalo,jak to je.Lupu jako takovou známe dlouho.
          Asi to bude mít uplatnění i v jiných oborech.

          • Gustavson napsal:

            Pane Zemědělče,
            v tomto případě jsem i já sám velice rád za Vaší manželku, že se dožila této doby a nemusí si do očí vsazovat ty tvrdé skleněné nebo akrylátové jako před sto lety, kde každá nerovnost čočky/rohovky působila bolest (tlak) a odírání rohovky, a o potenciálních čočkách z doby LdaV nemluvě. Na druhou stranu je šlo vyvařit, takže byly věčné. 🙂

    • Hudec napsal:

      Gustavsone, v mnohém se asi shodneme, ale ve finále ne.
      Asi podobně jako vy mám příběh o narození Ježíška jen za takovou složitější pohádku a všechny ty opičky kolem jakbysmet.
      Ani já o Vánoce v církevním smyslu nijak nestojím, stromek už by mě obtěžoval a obdarovávání dospělých už jsme dávno opustili.
      Nicméně, marno popírat, vyrostli jsme v křesťansko/židovském kulturním okruhu (já tedy jistě, a vy asi také) a musíme se smířit s tím, že existují rituály, které svými vnějšími projevy nejen že nejsou zase až tak úplně nepříjemné (mnohé dokonce naopak – třeba Rybova zpívaná mše), ale především jsou ve větší či menší míře vyžadovány a ctěny naším okolím.
      Myslím, že není zase až tak bolestivé vyjít tomuto okolí trochu vstříc a tu hru na Vánoce s ním maličko sehrát. Vždyť opravdu nemusí jít jen o toho kapra (jako poživatina nic moc) a přežírání se, ale spíše o trochu slavnostnější náladu.
      Ostatně podle vašeho nicku bych soudil na nějaké vaše sympatie vůči seveřanům až Vikingům. Tak to my dva společně berme jako svátek slunovratu, vždyť ten vhodný termín křesťané vlastně jen převzali.
      A hezké svátky všem, ať to berete tak či onak.

      • Gustavson napsal:

        Vážený Hudče,
        odhadl jste mě téměř stoprocentně. Gustaffson je severské jméno a to počeštění („ff“->“v“) ukazuje na krajinu mého původu. Víte, není to tak, že bych neuzával staré zvyky, staré věci, staré lidi… opak je pravdou. Pro mě stáří neznamená nemohoucnost ale naopak zkušenost. Tento přístup se ale už v dnešní společnosti nevidí. Ani nezavrhuji Vánoce jako svátky klidu (ozimá pšenka i česnek už byli dávno v zemi a jarní plodiny jen ještě jako uskladněná semena). Dokonce uznávám, a vlastně se mi i líbí, to, jak slavili Vánoce a jiné křesťanské svátky před padesáti – sto – pěti sty lety. Nelíbí se mi, jak se slaví tyto roční události dnes a jak se zřejmě budou slavit za 50 let. Chápu, že můj názor je tímto způsobem dost kontroverzní a jsem za to vlastně rád, protože to znamená, že ještě žijí lidé, kteří pamatují to slavení (a možná i jeho důvody) před 50ti lety.

        Neříkám, že všechno staré je dobré a všechno nové špatné, ale z mého pohledu to tak v podstatě je. Dříve lidé konali z nouze a potřeby, kdežto dneska konají z vášní a jejich uspokojení, protože přírody a jejích pozemských cyklů už se bát „nemusí“. A to je důvod, proč si myslím, že jakmile lidé zapomenou (a to je otázka pár desítek let), že oslava přírodních cyklů, např. slunovratů, není oslava konzumu a žranice (koneckonců, zimní slunovrat neznamená krásné teplé počasí, ale naopak začátek zimy), pak by tyto svátky měly zaniknout.

        Přesto však přeji příjemně prožité Vánoce a konec roku Vám i všem ostatním, a stejně jako u zemědělce, nejen je.

    • anita napsal:

      No vidíte pane Gustavson jsem podezřívavá a za vším vidím jen byznys. Udržet v lidech tradici a vtloukat jim už od léta, že mají nakupovat na Vánoce. Dobře se to hodí, zvláště když se vhodí i nějaká zaručená zpráva o zdražování. Jo jo, peníze se nemají nikde válet, ale pěkně obíhat, proto ty tlaky, alespoň jednou v roce udělat radost nejen sobě a svým milovaným. Osobně mám spíše problém s těmi uměle nasazenými svátky v naší krajině absolutně netradičními, jako je třeba Svátek zamilovaných, to bude zase masáž na modrou krávu Milku a květiny, prsteny,… prostě ten konzum nedělají až tak lidé sami, ale obchodníci a vědí proč a jak působit, mládí málo kdy odolává.

  3. zemedelec napsal:

    Pane Xaver.
    Velmi dobře napsáno,připomenout si co vlastně vánoce představují.Po celoroční práci,na chvilku se zastavit,zavzpomínat,popřemýšlet co v příštím roce.Jakou jsme mi starší,měli radost jakéhokoliv dárku,teď to zase vidíme u těch nejmenších,jen je rozdíl v dárcích a možnostech každého.
    Jinak přejí jak Vám,ale i všem kosířům krásné vánoce,do Nového roku hodně zdraví a štěstí.
    Panu Vlkovi,ať mu zůstane i nadále,elán,radost z práce kterou koná pro dobrou věc.

  4. zemedelec napsal:

    Pane Vlk.
    Zapomněl jsem připsat,nějak se nám vytratil přispěvatel Rys Ostrovid,nebo píše pod nickem Pacho-Hybský zbojník.

  5. Faust ze ZT napsal:

    Ze Země ticha přeje všem na blogu Kosa nostra klidné a veselé Vánoce a co nejlepší rok 2015 (možná by bylo lepší napsat přejeme, neboť k přání se připojuje i pejsek Alan) 🙂

  6. Edita napsal:

    Díky za Xaverovo hezké vánoční vzpomínání. Přeji všem klidné Vánoce, taky zejména těm, kteří na jejich kouzlo nečekají, protože vědí, že už se jim nikdy nevrátí.

  7. Joda napsal:

    Generál George Patton se asi nenarodil v roce 1923, určitě to bylo dříve. Ale to je jen zanedbatelný překlep.

  8. tata napsal:

    VŠEM hlavně zdraví,štěstí a pohodu a ano budme aspon o VÁNOCÍCH na sebe hodní……….samozřejmě lépe po celí rok

  9. Kanalnik napsal:

    Vzhledem k tomu, že díky okolnostem trávím Šťedrý den sám (a není to poprvé), vím, že to, co je nejdůležitejší, jsou lidské vztahy. Prostě být s někým blízkým, s někým, s kým se máte rádi a záleží vám na sobě… všechno ostatní – večeře, dárky atd. je až kdesi daleko vzadu, jako takový milý, ale přitom mnohem méně podstatný doplněk. Kdo tohle na Štědrý den nemáte (jste sami doslova, nebo jste v kruhu lidí a přesto se cítíte sami), tak nezoufejte, je nás víc… a i když jsme sami a je nám třeba smutno, jsme pořád krásní a hodnotní lidé… A pokud máte, tak si toho važte, protože je to krásné…

    Hezké Vánoce všem přeje Kanálník (tentokrát z ČR)

  10. Germanicus napsal:

    Až asi před dvěma lety jsem se dozvěděl (od své praneteře), že dneska děti (u nás) rozdělují dárky na dva druhy – tvrdouše a měkouše.
    Tvrdouš – to je z dětského hlediska opravdový dárek (stavebnice, vláček, panenka, mobil, tablet a pod.).
    Měkouš – to jsou (ze současného dětského hlediska) kvazidárky – rukavice, svetry, čepice, šály a pod.
    Já sám sobě a celé své rodině a všem kosířům přeji hezké Vánoce a jeden společný dárek „tvrdouše“ – aby zůstal v Evropě zachován MÍR (a občanská válka na Ukrajině skončila).

  11. anita napsal:

    Přeji všem , kdo zde zavítá pokojné prožití Vánoc

  12. Občan napsal:

    Přeji celé vlčí smečce hezké a příjemné svátky a do r. 2015 vše dobré v osobním i blogerském životě.

  13. Vergissmeinnicht napsal:

    Já bych si tedy všem kosířům dovolil rovněž popřát klidné a spokojené prožití vánočních svátků, a dovolil bych si jednu úvahu:

    Vánoce nejsou ani levicové ani pravicové – v ČR je slaví plus mínus všichni stejně, ať jsou jakéhokoli politického přesvědčení.Jednejme tedy po zbytek roku tak, jako bychom slavili vánoce, a hledejme to, co nás spojuje, nikoli co nás rozděluje.

  14. Anonymní napsal:

    Připojuji se k přání, které napsala anita a v grafické podobě ho lze otevřít zde: http://www.kyslinger.info/v_014_b.jpg

  15. tatko napsal:

    Milí priatelia!
    ..nehante Vianoce,nezavrhujme ich len preto,že sa komercionalizujú..
    Ani naše deti niesú tým,kým sme boli my a zato ich predsa neodvrhujeme.
    Či už tento deň svätíme,alebo prežívame „len“ ako tradíciu.
    Myslím,že tradície sú dôležité.
    Niesú len pohľadom do minulosti,ale hlavne našim signálom do budúcnosti,presahujúcim naše súčasné životy.
    Zachovaním tradície kresťanského aj ne-kresťanského stíšenia,mieru a pokoja,zrodenia lásky a nádeje odovzdávame budúcnosti cennú myšlienku.
    Veď čo ak v tých nám neznámych budúcich časoch bude večer 24.12. táto letmá spomienka na mier a lásku jedinou…
    Želám Vám-nám všetkým zdravie,mier v duši a lásku v každej podobe!

  16. kchodl napsal:

    Přeji všem krásné a klidné Vánoce, hodně štěstí a pohody.

  17. Akela Vlková napsal:

    V klidu a pohodě prožité vánoční svátky, a do roku 2015 hlavně hodně zdraví. Mizím od PC, protože za chvíli se přiřítí vnuk zvaný „chuantoréna“ a to teprve začnou ty pravé vánoční svátky. 😀

  18. Anonymní napsal:

    čekal jsem, že aspoň na ty vánoce něco ždrkne trabant.
    nicméně, zdrávas vlkovi – i všem ostatním, kdo mají zapotřebí i na štědrý den brousit po vlčím obyváku.

Komentáře nejsou povoleny.