Moje vánoční hvězda


napsal Vidlák

Pamatuji si to, jako kdyby to bylo včera. Tedy nepamatuji, protože lidská paměť je nástroj nedokonalý, ale prosím dovolte mi malou idealizaci. Bylo to chvíli před revolucí, začínal prosinec, pouliční lampy svítily tak každá druhá či každá třetí, na ulicích ležel čerstvý sníh, začínal Advent a u nás v obci se v oknech objevily svítící papírové hvězdy.

Vyráběly se kdesi v NDR a protože to bylo přes kopec, každý to měl doma. Papírová hvězda, jedenácticípá,co se rozkládala jako harmonika, nebo spíš jako vějíř. Byla z bílého papíru, střed byl červený, měla díry pro únik tepla a visela snad ve všech oknech. Sem tam se našel frajer, který měl nedostatkovou stejnou papírovou hvězdu, ale se zlatým středem, bylo jich mezi těmi stovkami červených hvězd tak pět a dodnes si vybavím tu závist. My měli jen tu „obyčejnou“ červenou.
Když jsem dospěl, hvězdu jsem doma našel mezi knížkami a mám ji dodnes. Každé vánoce mi visí v okně. Papír už je spíš šedivý, střed je při nejlepší vůli růžový, ale pořád je to ta trochu pomačkaná hvězda mého dětství a pokaždé mi pomáhá si stále více idealizovat tu zimní scénu potemnělého městečka, to tušené souznění, kde mají všichni ten stejný symbol a tedy i ty stejné vánoce.
Pak přišel rok 1990 a v oknech se začaly objevovat schůdky, elektrické svícny, různě blikající komety, o něco později přibyly žárovičky kolem oken, pak kolem okapů střech, pak se objevili sobi ze svítících trubic, do oken se začali šplhat Santové, i ty pouliční lampy dali do pořádku, přidali zeleně svítící stromečky na sloupy, na náměstích usadili smrky a před radnicí se objevili andělé s trumpetami. (Zajímalo by mě, zda někdo ví, že anděl s trumpetou není symbol vánoc, ale posledního soudu)
Nic nedemonstruje společenské změny posledního čtvrt století tak výmluvně, jako adventní výzdoba v oknech. Můj život začínal v době unifikovaných papírových hvězd, zšeřelých ulic a tichého sněžení. Dneska není žádné okno stejné.
Vánoce mají moc pěknou symboliku – Betlémy, jesličky, Ježíška, ozdobený stromeček, ano i ty soby a Santu. Ale jen jeden vánoční symbol je opravdu celosvětově a celokřesťansky univerzální a tím je ta hvězda. Světlo ve tmě, orientační bod pro bloudící, to ona vede tři krále do Betléma, to ona označuje, kde že ty křesťanské vánoce mají svůj původ.
Dole na zemi to celé začíná v chlívě mezi oslem a volem, kolem se motá tehdejší společenská spodina v podobě pasáčků. Svatá rodina je polovzdělaný tesař Josef, toho času nezaměstnaný a dost podezřelá Marie, která se „nechala zbouchnout“ aniž by byla řádně oddána. Pak tři zbohatlíci, prý vzdělaní, ale od pohledu šarlatáni a astrologové.
Na začátku není nic slavného, král králů přichází na svět na hnoji, žádné fanfáry, žádný ohňostroj, v kašnách neteče víno, oslava se nekoná. Média se nedostavila, na YouTube to nemá jediné video.
Jen nad tím vším ta hvězda, která tam shromažďuje těch pár citlivků a sentimentálů. První a nejstarší křesťanský symbol. Ta hluboká tichá noc a nad tím hvězda, co na tom jednom místečku spojuje bezdomovce, pasáčky se zbohatlíky. Narodilo se děťátko, ještě je v plenkách, nepoužitelné, maličké, bezbranné a na chvíli se nad ním zastavil vesmír, svítí hvězda, lidi na to koukají a má to něco do sebe. Nějak to obyčejně lidsky spojuje, u jeslí se nediskutuje o nové světovládě, neprobírají se reformy společnosti, u mimina přece musí být klid. Narodil se Spasitel, Imanuel, Přímluvce… ale teď to ještě nic neznamená, do Golgoty je daleko, lidi se tam u jesliček nemění, neupadají do transu, nikoho to neuzdraví, nikomu to od chudoby nepomůže, jen se seznámili noví bratři a přátelé. Nemají žádný společný zájem, už se nejspíš znovu nesejdou, sbratřuje je to to maličké dítě a společná naděje v něj, protože normálního člověka to přece musí dojmout.
Nad tím vším svítí hvězda. Svítí v hluboké tiché noci, bez mumraje, bez nákupní horečky, bez uklízení… svítí na hlouček lidí, kterým bylo v těžkém životě na chvíli dobře z toho, že jsou spolu. To jsou pro mě vánoce.
Pokoj lidem dobré vůle!
Příspěvek byl publikován v rubrice Vidlákovy podávky se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

15 reakcí na Moje vánoční hvězda

  1. Qiedo napsal:

    Moc hezké, Vidláku! Připojuji se k Tvému přání.
    Qiedo

  2. Levandule napsal:

    Hvězda je krásný mihotavý zářící symbol, Klid a mír v duši a kolem je taky hodně důležitý. A také to připomenutí pro život, že láska, zdraví a přátelství se za peníze pořídit nelze i když ty vánoční nákupy to zrovna nepotvrzují. Ale abych to odlehčila, tak dlouho mi můj muž ukazoval hvězdy, až se nám narodil synek. Vidláku dík, krásné .

  3. Hudec napsal:

    Hvězda? Ach, ty reminiscence….
    Ano, pokoj lidem dobré vůle.

  4. Admirál napsal:

    Klidné a spokojené Svátky vánoční všem. Pokusme se zatavit ve stále zrychlujícím proudu událostí, popřemýšlejme o tom, kdo jsme a kam kráčíme.

    Popřejme si pevné zdraví a nezkalený rozum k tomu, abychom dokázali správně hodnotit to, co se kolem nás odehrává.

  5. Věra Říhová napsal:

    Děkuji, Vidláku, za milé počtení, my máme doma nejenom staré vánoční ozdoby ještě po mé babičce a tudíž z 1. světové války, jsou slaměné a pouze tři, ale také 40 cm velkou skládací hvězdu ze zlatého papíru vyrobenou v 80. letech.
    Také tuto hvězdu každý rok věšíme z nostalgie, ta naše nesvítí, ale od rozsvíceného lustru se třpytí.

    Přeji všem příjemné a milé příbuzné a přátele, kteří umí udělat z vánoc tu pravou sváteční pohodu.

  6. severočech napsal:

    Svět se opakuje! Kdysi hvězdy z NDR, teď se v Žitavě (a asi všude jinde) prodávaly hvězdy v provedení 3 D (stavenice z různě velkých plastovývh jehlanů, co se složí do prostorového tělesa a dovnitř se dá LED žárovka). V provedení asi o průměru 30 – 40 cm stála (bez žárovky) 41 EUR.
    Svítí pěkně.

  7. Puck napsal:

    Važme si míru ! Je to v dějinách lidstva vzácný materiál.
    Možná se dostává ke slovu tento zajímavý výrok :
    “ Žijeme ve zpěněné době – spodina se drží nahoře. “ Protože jen spodina, surová, nemyslící, nevzdělaná, nedodržující ani základní lidský zákon – právo na život – bez zábran pracuje na nové válečné konfrontaci mezi národy. Občanská válka mezi Ukrajinci je nesmyslná a průměrný Ukrajinec k ní nemá racionální důvod.
    Letošní vánoce jsou válečné. Válka se teprve rozhořívá, proto by měli mít křesťané jedno společné přání. Aby spodina dostala rozum !

    • zemedelec napsal:

      Pane Puck.
      Takhle na vánoce si poštvat Americkou inteligenci,naše se jen přizpůsobuje.
      Jenže kde je ta vrchnost,kdo to je.
      Ono je to i trochu jinak,po novém roce,snad bude o tom řeč.Jinak přeji také všem klidné vánoce,na Ukrajině budou za 14dní,tak snad to válčení ustane a po svátcích,bude klid zbraní pokračovat.Pane Vidlák,jak jste psal posledně,spíš je to zbožné přání,těch vašich spekulantů.Je ale možné,že cena pšenice poskočí a nejen pšenice o to přeci jde.

      • Antonie napsal:

        Zdravím, včera jste napsal, že bych mohla přiblížit podstatu Vánoc, kterou dnes moc pěkně přiblížil Vidlák, velice výstižná je vánoční hvězda i andělé s trumpetami. Podstata tedy, jak já ji teď vidím.
        Svítící vánoční stromek je prý pozůstatek po pohanech, kteří při slunovratu zapalovali ohně a bděli při nich až do rána. S příchodem křesťanství církev tyto ohně zakázala a tak se světlo přeneslo do domovů.
        Jak pohanské ohně, tak i křesťanské svíčky na stromku symbolizovaly světlo, kterým je život věčný a dárky pod ním byly podobenstvím darů Ducha svatého, když Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. A to bývaly Vánoce našeho dětství, jaké známe, betlémy, jesličky, Ježíšek a stromeček. Ale jak jde čas, slábne tradice a mění se symbolika směrem ke druhému příchodu Krista v oblacích, těmi oblaky je zástup andělů a svatých, kteří nám pomáhají ke spáse. Přichází nová éra ducha. Bůh je stále stejný a lidská touha po Bohu věčně živá. „Na počátku bylo Slovo. Slovo bylo u Boha, Bůh bylo to Slovo. V Něm byl život. A život byl světlo lidí.“ Život věčný je tou hvězdou jasnou. Světlo ve tmě stále svítí, to Slovo však nepřebývá už u nás, nepřebývá mezi námi, ale v nás.
        A bude v posledních dnech, dí Bůh, že vyleji z Ducha svého na každé tělo. Vy ho znáte, je u vás a bude ve vás. Nevíte, že jste Boží chrám a že Duch Boží ve vás přebývá? Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, pak ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, obživí i vaše smrtelná těla Duchem, který ve vás přebývá.
        V každém pokolení vchází do svatých (Marií) duší a vytváří Boží přátele a proroky. Neposkvrněné početí panny Marie je duchovním podobenstvím o sjednocení Ježíšovy duše s Duchem svatým. Ježíšova duše první ze všech se sjednotila s Duchem svatým. První člověk Adam se stal duší živou‘ – poslední Adam je však Duchem oživujícím. „V tom jeho láska k nám dosáhla cíle, že máme plnou jistotu pro den soudu – neboť jaký je on, takoví jsme i my v tomto světě.“ (1. Janův 4:17)
        V Kristu pak není ani žena, ani muž, všechno ve všem je Kristus. Duše každého člověka obrazně je žena a Duch je muž. Tedy i duše ženy, zrozená z Ducha svatého může být povolána podle I. Timoteovi 3:1-16, když jejím prostřednictvím promlouvá Duch svatý, jako i duše kněze či kazatele, nezrozená ještě z Ducha svatého, může být „ženou, které není dovoleno učit.“ Proto Ježíš začal v moci Boží působit veřejně a uzdravil každou nemoc v lidu teprve, až vyšel z pouště a andělé přistoupili, aby ho obsluhovali.
        V pravdě veliké je tajemství pobožnosti, že Bůh zjeven jest v těle, ospravedlněn v duchu, ukázal se andělům, kázán jest pohanům.
        Pohané jsou jednotělní – Proto Bůh dvojí spojil v jedno a nyní je Duchem zjeven na světlo smysl tajemství od věků ukrytého v Bohu, jenž vše stvořil…
        V těchto dnech všichni už můžeme vidět zjevení a slyšet vnitřní hlas, zakoušet tajemné duchovní skutečnosti, ale mnoho falešných proroků vyšlo do světa. A pro tento čas, kdy budou mluvit víc a víc ke kdekomu, jediným kritériem bezpečí, jediná obrana proti řetězu temnoty, který lidstvo a svět teď spoutává, je přikázání lásky.
        Stojí psáno v prorocích: Všichni budou vyučeni od Boha. Každý, kdo slyšel Otce a u Něho se učil, přichází ke mně..
        Já pošlu anděla před tebou, aby ostříhal tebe na cestě a přivedl tě na místo, které jsem připravil. Šetrně se měj před ním a poslouchej hlasu jeho. Nepopouzej ho, neboť nepromine přestoupení vašeho, poněvadž jméno mé jest uprostřed něho. Půjde anděl můj před tebou a uvede tě do země Amorejského a Hetejského, … které vyhladím.
        Vyučuje Bůh spravedlivého na domě bezbožného. Do Božího odpočinutí „nevstoupí nic nesvatého, ani ten, kdo se rouhá a lže. Slovo Boží je meč, a meč je symbol odvěkého boje dobra se zlem.
        Výklady Ježíšova učení a cesty k Bohu jsou různé, mnohdy vzájemně si odporující, v tom základním se ovšem zabloudit nedá. Zlatým pravidlem všech náboženství je: „Chovej se k lidem tak, jak bys chtěl, aby se chovali oni k tobě.“
        „Když mluvil k vám Hospodin zprostřed ohně, hlas slov jste slyšeli, obrazu žádného jste neviděli. Proto pilně pečujte o duše vaše, neboť jste neviděli žádného obrazu toho dne, když mluvil k vám Hospodin. “Služebníci a služebnice Boží budou tedy „jen“ prorokovat, to znamená jen slyšet a ne vidět toho, kdo k nim mluví a vkládá slova do úst.
        Proto když se Jakubovi a Petrovi na hoře ukázali Mojžíš a Eliáš, jak rozmlouvají s Ježíšem, zastínil je oblak světlý a hlas: Toto je můj milovaný Syn, toho poslouchejte. (To zastínění a hlas je Syn.) A když pozdvihli oči, neviděli jiného, jen Ježíše samotného. Toho Ježíše, kterého neviděvše milujete. Kterého nyní nevidíte, ale v něho věříte. Spravedliví z víry budou žít. Proto „Stůjte o lásku, horlivě žádejte duchovních věcí, nejvíce však, abyste prorokovali.“
        A i kdybychom měli schopnost vidět ve zjevení všechny proroky a svaté i s Pannou Marií, a všechny naše zemřelé blízké, přesto je psáno: „Neptej se kdo, blízko tebe je Slovo … máš ho v ústech i ve svém srdci.“ Skrze víru, naději a lásku můžeme být spaseni. A naděje, která se vidí, není už nadějí. No a sem patří i uctívání svatých, modlitby ke svatým. „My přece víme, že je jediný Bůh Otec, od něhož je všecko, a my jsme tu pro něho, a jediný Pán Ježíš Kristus, skrze něhož je všecko, i my jsme skrze něho.“ (1. Korintským 8:6)
        Já, Ježíš, posílám svého posla, aby vám to dosvědčil po všech církvích. Já jsem potomek z rodu Davidova, jasná hvězda jitřní.
        „A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa.“ (Ezechiel 36:26)
        „Nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá. Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho.“ (Římanům 8:9)
        „Ducha pravdy, …vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a VE VÁS BUDE.“ (Jan 14:17)
        „Pak už nebude učit druh druha a bratr bratra a nebude vybízet: ‚Poznej Pána,‘ protože mě budou znát všichni, od nejmenšího až po největšího.“ (Židům 8:11)
        Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl. Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí!

        • Antonie napsal:

          A totéž ještě slovy C. G. Junga:
          „Stará náboženství se svými vznešenými i směšnými, dobrotivými i ukrutnými symboly nevznikla ze vzduchu, ale z lidské duše, z té, která v nás žije i v tuto chvíli. To všechno, její praformy v nás stále žijí a mohou se na nás každým okamžikem sesypat zničující silou, mohou nás postihnout ve formě masové sugesce. V děsivé míře nám hrozí války a revoluce, které nejsou ničím jiným, než psychickými epidemiemi. Naši strašní bohové se dnes jmenují jinak a jejich jména končí na – ismus. Psychika je velmoc, která mnohonásobně převyšuje všechny síly země. Osvícenství, které nám odbožštilo přírodu a lidské instituce, přehlédlo boha hrůzy, který přebývá v duši. Je-li bázeň Boží někde na místě, pak je to před přesilou psychična. Démoni nezmizeli, ale jen změnili podobu. Staly se z nich nevědomé psychické síly. Člověk si myslel, že se vypořádal se všemi přízraky, a tu se ukázalo, že už sice nestraší v komoře mezi harampádím nebo na staré zřícenině, ale v hlavách zdánlivě normálních lidí.
          Bázeň, kterou většina přírodních lidí pociťuje před hlasem nitra, není tak dětinská, jak by se mohlo někomu zdát. V hlasu nitra je často nevyzpytatelně smícháno to nejnižší i to nejvyšší, to nejlepší a to nejhanebnější, nejpravdivější a nejlživější a to všechno otevírá dokořán propast chaosu, klamu a zoufalství. Jeví-li se nám jako obzvlášť zlý, pochází to hlavně ze staré pravdy, že dobré je vždycky nepřítelem lepšího.
          Jakmile člověk přeroste okruh svého náboženství, to znamená, když jeho forma náboženství už není s to pojmout jeho život v celé jeho plnosti, stává se duše faktorem, s kterým si již nelze poradit pomocí obvyklých prostředků.
          Dobro není bohužel dobré věčně, jinak by neexistovalo nic lepšího. Má-li přijít to lepší, musí dobro ustoupit. Ve světových dějinách jsou proto období to naše k nim teď patří, kdy dobro musí ustoupit, a proto se to, čemu je určeno stát se lepším, zprvu objevuje jako zlo.
          Problematika vnitřního hlasu je plná utajených pastí a nástrah. Je to nejnebezpečnější a nejkluzčí oblast, stejně nebezpečná a neschůdná jako sám život, pokud se zřekne zábradlí.
          Kdyby šel neurotik sám se sebou na „poušť“ (do ticha) a v osamění se zaposlouchal dovnitř, mohl by zaslechnout, co říká hlas nitra. Neuróza je obrana proti vnitřní aktivitě duše, onoho duševního ne-já, které by chtělo vnitřním hlasem promlouvat k vědomí a dovést tak člověka k celosti. Neuróza je trochu draze zaplacený pokus uniknout vnitřnímu hlasu a tím i poslání. Je to porucha vývoje osobnosti. Za neurotickým překroucením tkví vnitřní povolání.
          Vznik osobnosti znamená odvahu a je tragické, že právě démon vnitřního hlasu znamená zároveň nejvyšší nebezpečí i jistou pomoc. Můžeme mít proto lidstvu a všem dobrotivým pastýřům stád a starostlivým otcům zástupu dětí za zlé, když budují ochranné zdi, vystavují působivé obrazy a když doporučují schůdné cesty, které se vinou kolem propastí? Vždyť ten, kdo objevuje novou cestu k vyšší jistotě, je nakonec také hrdina, vůdce a spasitel.
          Všechno by se mohlo přece nechat při starém, kdyby nová cesta bezpodmínečně nepožadovala své objevení a kdyby lidstvo nebylo stíháno všemi ranami egyptskými, dokud se nová cesta nenajde.
          Hlas nitra je hlasem plnějšího života. Vnitřní hlas přináší do vědomí to, čím trpí celek, to znamená národ nebo lidstvo, jehož jsme součástí. Neobjevená cesta v nás je něco psychicky živoucího, jako vodní tok, který se neúprosně ubírá ke svému cíli.“ (C. G. Jung)

  8. Leo K napsal:

    Možná, že by hvězdou tohoto tisíciletí mohl být nápad (návod), jak se postavit proti tomu, aby vrchnost spolu bojovala až do poslední kapky naší krve. Tak, jak se to povedlo Fritzům a Anglánům na frontě 1. světové války – bohužel jenom na pár dní. Doklad zde: http://www.kyslinger.info/8_1_1915.jpg

  9. navajamm napsal:

    Pekná metafora. Vízia sa vždy rodí zábleskom, iskrou, hviezdou.
    Možno by sme sa už mali zbaviť zvyku vešať nositeľov vízií na kríž.
    Krásne Vianoce všetkým.

  10. okolojdoucí napsal:

    Ano, společná naděje. Krásně jste to trefil!
    Děkuji, Vidláku, a připojuji se k přání.

  11. Tom napsal:

    Možná to bude mimo mísu, ale děkuji za Kosu (především zprávy o Ukrajině) a za všechny kdo na ni píše. Pěkný zbytek Vánoc, mír Evropě a hodně zdraví lidem dobré vůle.

  12. kchodl napsal:

    Moc krásná vánoční pocitovka. Díky, Vidláku. Také máme vánoční hvězdu, doma dělanou.
    Na dnešek jsem nachystal film s Becaudem, „Země odkud přicházím“, splašil jsem novou digitálně vyčištěnou verzi, tak se všichni těšíme. Ježíšek přinesl nový FHD projektor, takže bude premiéra.
    (televizní oblbovadlo už léta nemáme, ale asi to občas dávají i v TV, nevím).
    Hezké Vánoce všem !

Komentáře nejsou povoleny.