Ukradené vánoce


napsala paní Věra Říhová

 

Je to již hodně dlouho, co jsem k vánočním svátkům všeobecně pojala netradiční přístup a zavrhla jsem nejdříve předvánoční úklidové šílenství. Letos je tomu přesně 30 let, co jsem jako matka samoživitelka padla únavou na gauč zanechavši své děti ve věku 1,5 a 3 roky osudu napospas, aby se mi nudící se dítka bez oběda vrhla na cukroví a čokoládu a opatlala celý vypraný a vygruntovaný byt. Katastrofu netřeba popisovat.

Od té doby neuklízím. Tedy ne , že bych si neuvařila, neumyla nádobí a nevyluxovala, natolik nepřizpůsobivá zase nejsem, na ten bordel po vaření a strojení stromečku bych se nemohla dívat a ve svátek dělám to, co téměř každý víkend. Ale stejně – najednou jsem měla spoustu volného času na pohádku v kině s dětmi, na bruslení a nakupování dárků, masa a ovoce. Ženské mi to záviděly, některé z nich se mnou přestaly komunikovat, jiné mi ze závisti nadávaly a jeden rok to došlo tak daleko, že si mě soudruzi pozvali na závodní výbor ROH, aby mi domluvili, že kazím společenskou morálku a všem předvánoční sváteční náladu. Tedy tak nějak si tu schůzi pamatuji.

Vzpomněla jsem si na to včera, kdy na NOVĚ dávali nějaký americký film „Vánoce naruby“, a kdy jsem odpoledne navštívila rodinu kamarádky. Její rodina se k mému překvapení vykašlala na „nějaký blbý“ Vánoce, kamarádka mě předem neinformovala, ale potěšilo mě to. Zvláště od ní, která mě dost nepříjemně kritizovala za to, že jsem se v roce 2000 rozhodla Vánoce vůbec neslavit a neustrojila jsem si ani stromeček, protože mé dospělé děti si zařídily vlastní domácnost a dohodli jsme se, že se společně sejdeme 25.prosince na oběd, čímž jsme si pro sebe vytvořili novou rodinnou tradici dodržující dodnes.

Mám takových kamarádek a známých více, tedy těch, co tvrdí, že jim Vánoce můžou být ukradené. Bohužel znám i takové, kteří doma brečeli, že jim Vánoce byly ukradeny, protože pan podnikatel manželovi nevyplatil už 4. měsíc mzdu a manželka byla delší dobu nezaměstnaná, což je v našem městě opravdu na dlouho. Měli oprávněný pocit, že jim pan podnikatel ukradl Vánoce, na které by se těšili a slavili by je, kdyby nebyl zloděj a za poctivou práci poctivě zaplatil. Rozhodně tak pan podnikatel nečinil ze své vlastní nouze, neboť on slavil Vánoce s celou rodinou v Rakouských Alpách. Trochu drsný vánoční pocit, bohužel v posledních letech čím dál rozšířenější. Ale to více rozebírat nechci.

Vrátím se k lidem, kteří přestali slavit Vánoce ze své vlastní svobodné vůle. Nejvíce mě na tom zaujalo, kolika lidem v dnešní individuálně svobodné??? a demokratické??? společnosti vadí, že se někdo svobodně rozhodl být nespolečenský a cosi komunitního neslavit. A na druhou stranu mě letos překvapil zvýšený počet odpůrců Vánoc. Odpůrců konzumerismu, odpůrců Vánoc jako povinného spotřebního koše. To se stalo právě v rodině mé kamarádky, přestali slavit Vánoce, protože toho konzumerismu už mají plné zuby.

Říkají, že jim Vánoce můžou být ukradené, ale já jsem měla pocit, že mají v hlase hořkost. Hořkost nad tím, že jim konzumerismus ukradl vánoční pohodu. Proč je tedy neslaví tiše a skromně bez nákupů ? Protože by si připadali jako „socky“ a to oni nemají zapotřebí. Tak

tomu říkám dilema. Podobné dilema řeší na internetu několik autorů článků a blogů, třeba na Britských listech a další si čtenář může najít sám.

Nevím, jestli se mi to jenom zdá, nebo opravdu začaly Vánoce být dalším tématem rozdělujícím společnost na ty, kteří Vánoce považují za povinnost, na ty, kteří opravdu slaví, protože je to baví, a na odpůrce ? O co těm lidem jde ? Je možné, aby dnešní kapitalismus dokázal to, oč se komunisté několik let marně snažili, aby ten marný boj nakonec vzdali ? Zrušit Vánoce ? Za socialismu si je nenechali vzít ani nejvěrnější soudruzi a dnes se Vánoc dobrovolně vzdává čím dál více lidí.

Co si o tom myslíte vy ?

Příspěvek byl publikován v rubrice Věřina cesta se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

51 reakcí na Ukradené vánoce

  1. navajamm napsal:

    Myslím, že sviatky, a teda aj Vianoce, napĺňa predovšetkým duchovno. Komunisti sa snažili kresťanskú tradíciu vytláčať iným duchovnom – starými slovanskými zvykmi slnovratu. To nevadilo, stále to bola hra na duchovnú strunu a čaro Vianoc to nijako nezmenšilo.
    Dnes to zabíja ten dôraz na materiálno. Veď vianočnú výzdobu vyvesujú v obchodoch hneď po Dušičkách, každým adventným týždňom sa stupňuje marketingový tlak a verím, že na Štedrý deň už sme všetci unavení. Viem o nejednej príhode vianočného darčeka, ktorý na svoju príležitosť čakal od leta skrytý v skrini a potom bol náhodne objavený pri jarnom upratovaní – zabudnutý. A kupodivu, Vianoce bez neho chudobnejšie neboli.

  2. Vidlák napsal:

    Vánoce doplácejí na to stejné,co se děje všude jinde… na individualismus. Vánoce mají svoje místo pro křesťana, který v tom vidí narození spasitele, který má svoje tisíc let staré rituály a hlavně má kolem sebe lidi,kteří to dělají stejně jako on. Pak se z oslavy stává rituál, který posiluje sounáležitost a ze sounáležitosti pak jinak odlišní lidé dělají jeden den to samé co ostatní. Karel Čapek neměl rád kapra, ale na vánoce ho jedl, protože milion spoluobčanů jedlo kapra a on chtěl být jeden z nich a chtěl mít pocit vzájemnosti s komunisty, socialisty, boháči i maloměšťáky. Vánoce vnímal jako něco, co lidi spojuje.

    Ale co spojuje na vánoce lidi dneska? Když už nevěří, že přišel spasitel, nechtějí mít nic společného s pravdoláskaři či socany? Nechtějí mít nic společného s cikány, s lůzou s papaláši? Vánoce jsou zbytečné všude tam, kde nespojují. Stejně jako jakýkoliv jiný svátek či zvyk.
    Zůstal jen shon, prachy, světýlka a ty (i když jsou všude) nedokážou to, co dělalo malé děťátko v jesličkach, které zastavilo v roce 1914 válku v zákopech. Žádná drahá zbytečnost, i kdyby šlo o švýcarské hodinky, nedokáže lidi spojit, aby si mohli podat ruku pasáčci, mudrci, vůl i osel.
    Ale netřeba lamentovat, dávno před Ježíškem spojovaly saturnálie, slunovraty a jiné rituály, jen je znovu objevit pro každého kdo vyrostl z Ježíška.

  3. Šims. napsal:

    Vánoce s tím humbkem asi přestanou bavit brzy každého. V televizi přiblblá reklama od Tesca s natěšenými dětmi z plyšáků a kuřízků, já doufajíc, že to po Štědrém dnu pomine a ono to běží dále, jen s tím, že je sice po ŠD, ale honem do Tesca na slevy. Tahle reklama mi připadala nanejvýš odporná, že jsem do Tesca ani nepáchla. Pak ta rozeřvaná bába s opileckým a prokouřeným hláskem, která nás láká na elektronika, rovněž nechutné a vše ve smyslu finis coronat opus je zelený mužíček, který slevil snad již všechno o 80%procent. Tak jestli toto jsou přípravy na Vánoce, ta duchovní příprava na svátky radosti a hojnosti, tak potěš koště. A vrchol všemu dala letos televize. A to jde napříč spektrem konvenčních stanic. Něco tak ubohého jsem jž dlouho neviděla, či raději neviděla. Za komunistů vždy nahráli novou pohádku, nyní si vystačíme s Popelkou. Pak tam cmrndnou Pyšnou princeznu a jetě čekám na tu s tou hvězdou na čele. Mrazík rovněž nezklamal. Za protektorátu se nahrála spousta filmů, tak nyní si je člověk dobře připomene, je jich habaděj každý den. Ale abych to zkrátila, dnes dopoledne dávali Krakonoše a lyžníky, půvabný a aktuální film pro tyto dny, bohužel jeden z mála. Myslím si, že kdyby dávali několik dílů najednou majora Zemana, Colomba a Plechovou kavalérii, tak by se mělo na co koukat. Rozhodně by měla ČT vrátit lidem koncesiomářské poplatky alespoň za prosinec. Ani se nedivím, že mládež dřepí u svých PC a hraje hry, taky co jiného jim zbývá. Nám, staré gardě naštěstí zbývají knihy a dálkový ovládač na vyplnutí TV. Ale Anděl na horách, ten vynahradil i chybějící sníh, zlatý archiv, angažovaná komedie na sněhu. Lepší než kokosy na sněhu, u nás to byli soudruzi na sněhu a fakt veselé………………………..

  4. JURA napsal:

    Přátelé Kosíři,proč ta kolektivní lamentace.Po tom,co nazýváte konzumizmem a podobnými oprávněnými nářky na úpadek té části doby,která nás nyní provází, je přece ta část roku s jiskřícím sněhem a bruslícím ledem.V mém věku jistě už jen opatrné ploužení po těchto površích,ale s pocity vzpomínek na toulky s běžkami ke vzdálenému bílému horizontu.Nebo na školní lyžařský kurz na Kolínské boudě v Krkonoších.A zkomercionalizovaná zabávadla? Co náš rozsáhlý archiv,který jsme tvořili právě s očekáváním toho co tu je dnes.Probírat se v seznamu,vybírat ze vzpomínek co nás před lety zaujalo nejvíc a ponořit se navzdory okolnímu šílenství mezi své oblíbené hrdiny – Vinetoua,Vlastu Buriana,Loui de Funese,Chaplina atd.,vzpomínejte už sami.A naděje,co ta? Existuje,nezahynula a nikdy se jí to nestane.Po lednu mrazivý únor, ale pak už zelenavý březen a kvetoucí duben a voňavý máj.JARO a radostné očekávání blížících se prázdnin s vnoučaty.Řeknete, děda už dostatečně zesenilnil,tak ho při tom necháme.Už pro něho zbyla jen ta hůlka se vzpomínkami.Tak ne,napsal jsem jen úvahu o pozitivním myšlení.Kritické nám nechybí.Chybí naděje ,že to co je před námi ,bude dobré.Nemusí být dobré,může nastat velmi zlá doba.Byla taková už mnohokrát,avšak vždy po sedmi hubených letech přišla léta tučná.Takový už je Svět po tisíce let.Uzavírám tímto veršem.Nashledanou v lepších časech.

    • navajamm napsal:

      Toto je krásne vyjadrené – na Vianociach je najkrajšie to, že sa začína blížiť JAR.
      Ešteže sa je na čo tešiť. 🙂

      • Jos napsal:

        No a už jste u toho, podle vás komunisty protěžovaného, slunovratu. Necinká vám někde zvoneček? A už jste slyšel ze kterého data a proč přesunuli datum vánoc papežové?

        • navajamm napsal:

          Áno, som si vedomý toho posunu. Pre mňa osobne majú podobné sviatky význam na posilnenie pocitu spolupatričnosti so zvyškom sveta. A na akúsi synchronizáciu v rámci spoločnosti. Tieto pradávne cykly sú veľmi silné a katolícka cirkev si ich snažila privlastniť, lebo premôcť ich nemôže.

  5. Bob napsal:

    Já bych ty Vánoce zase tak nezatracoval. Už dlouho před Vánocemi bláznivě neuklízíme, bláznivě nesháníme dárky (i když pro vnuky….). Bereme je jako příležitost se všichni sejít ( u štědrovečerní, hodobožové tabule…). Věnujeme se tradičním věcem, jako návštěvě předvánočních besídek vnuků, návštěvám kostelů za účelem prohlížení betlémů atd.
    Díky výše uvedenému a zejména díky vnukům mám Vánoce (ač ateista) rád.

  6. Tamara napsal:

    Taky neslavím!! Už dlouho, dvacet let..Jezdime na hory, na dárky kašlu, mám teď relativní život v dostatku..

  7. čen napsal:

    Pro mne jako malou byly vánoce nejkrásnějšísvátek v roce, přestože už tenkrát byla moje rodina nevěřící. Věřili jsme na Ježíška a naši se usmívali, celý den v rádiu po drátě hráli koledy, a my děti byly šťastné, i když se u nás neutrácelo nijak zvlášť ani za jídlo, ani za dárky. Naši se na ten krásný večer oblékli do svátečního, na stromečku hořely svíčičky, voněly pomeranče a mandarinky, seděli jsme kolem krásně prostřeného stolu a kromě tradiční večeře , ovoce jednoho druhu cukroví už nic jiného k jídlu nebylo, ale pro nás to byl svátek.
    Neberu vánoce jako náboženský svátek, protože celá ta doba kolem vánoc, advent, je tajemná, zvláštní. V přírodě je zvláštní atmosféra, už jako malá holka jsem si toho všimla, která končí až s koncem svátků a pak přichází zima, pro nás , co rádi zahradničíme, nekonečná. Ale zkuste o adventu nebo o vánocích zajít sami do přírody a vnímat. Je to podivuhodná atmosféra, které jsem nikdy nepřišla na kloub, ale je mi v ní krásně. Proto mám ráda typické české vánoce, bez pouťových světýlek. Taky jsem byla samoživitelka, mám tři děti a někdy bylo těžké, dát svátky do kupy. Ale i když byly dárky skroumńoučké, nikdy jsme na tyto svátky nezanevřeli, protože nám bylo spolu krásně a dodnes se rádi o svátcích setkáváme. A nakonec jsme se dohodli, že dárky budeme dávat jen dětem, pro nás dospělé jsou vánoce svátkem setkávání u stromečku. Taky mi bylo kolikrát o vánocích ouvej, ale nikdy bych se jich nevzdala, stále pro mne nejkrásnějších svátků v roce, a i když neslavím Štědrý večer doma, aspoň mám ozdobenou aspoň větvičku, protože vůni jehličí o vánocích tu atmosféru jen znásobí. A třebaže jsem nevěřící, bez koled vánoce nejsou, nakonec Koleda je jméno slovanské bohyně, nebo boha? A vůbec nechápu lidi, kteří se nechávají otrávit naší televizí. Prostě ji nepouštím, proč taky. Přeji všem lidem krásné svátky a aby ten příští rok byl lepší, než ten letošní

    • JANK napsal:

      Krásně jste to napsala 🙂 přesně takové vánoce vždy byly a jsou stále i pro mne. Už dáváme dárečky jen dětem, jen pro ně jsou důležité a pro nás zase radost v jejich očích. Teplo domova, klid a jistota, že nejsme sami, že máme co jíst a střechu nad hlavou…to všechno se stále mnoha lidem nedostává a my máme to štěstí, že nám to zatím nechybí.
      A ačkoliv si také zanadávám na dnešní poměry, na hamižnost lidí, kterým nic není dost, přestože žijí v nadbytku, na nespravedlnosti, kterých se vlivní dopouštějí, jen aby uspokojili svůj pocit moci a nadřazenosti, na hloupost, se kterou děláme stále stejné chyby a pak se divíme, že nám není líp a že jsme opět podvedeni, vánoce jsou jen o štěstí, lásce, kráse, naději – a tu je nutné stále udržovat alespoň v tyto „nadějné“ dny.

  8. Hudec napsal:

    Myslím si, paní Věro,
    že bych nejraději přenechal Vánoce křesťanům. My ostatní můžeme slavit buď slunovrat nebo také vůbec nic podle nějakého předem stanoveného itineráře, který sestavoval kdosi jiný neznámý.
    Můžeme se scházet kdy a kde chceme a s kým chceme a slavit či neslavit jak chceme, jako třeba my a pár dalších v polovině ledna v Jizerkách.
    – Jistě, i my zdejší „nekřesťané“ jsme vyrostli v křesťansko/židovském kulturním okruhu, a tak nedává příliš smyslu Vánoce křesťanům kazit. Můžeme se jim trochu přizpůsobit, akceptovat jejich poněkud slavnostní náladu a zjitřené emoce. Ale pokud už nejsou v rodině malé děti (které by absenci Vánoc asi těžko snášely kvůli kamarádům), nemá cenu blbnout „na kvadrát“, jak se píše v té „mojí“ Knize knih.
    – Osobně na Vánocích nevidím nic mimořádného (kromě toho slunovratu), ačkoliv těch pár dnů volna je příjemných. Je to lidský konstrukt, podobně jako třeba ramadán. U muslimů je třeba se mu přizpůsobit, podobně je to s Vánocemi. O vyšší společenské vyspělosti v našich zeměpisných šířkách svědčí mj. to, že u nás Vánoce lze pominout s menšími společenskými a právními důsledky. To je celý rozdíl.
    – S trochou nadsázky mohu tvrdit, že Vánoce jsou svátky poněkud pokrytecké, přičemž myslím na ty jedince, kteří se celý rok chovají jako hovada a o Vánocích to chtějí narovnat. Po Třech králích se vrátí do svého standardního stavu. Mně nějakých Vánočních odpustků netřeba, a soudě, paní Věro, z naší internetové známostí, Vám také nikoliv.
    Hezký zbytek roku přeju a s plným vědomím závažnosti svého přání také to, aby pro nás všechny ten blížící se 2015 alespoň nebyl horší, než ten končí 2014. To by bylo uspokojivé….

    • tata napsal:

      omluva VŠEM……….ALE musím jedno prohlásit nežere protože ta věta je zavádějicí tudíž pravdu neměl…….spotřebitelské nastavení společnosti jako ted je nezbytně spojeno s upadkem morálky….vic to rozvádět nebudu………omluva VŠEM ŽE do tak krásného tema ……….ale ohradit jsem se musel.

      Vánoce vnimám hlavně pro děti………nic nevyváží ty zážitky dokud děti věří na Ježíška,dále je to převážně čas kdy se mohou rodiny scházet,nebot většinou se nepracuje.Bylo by sobecké ta dalším generacím doporučovat neslavit……….ano neudělat stoho kdo vic a dráž………..ale ta atmosféra toho dění je neopakovatelná………i když já osobně už ty prožitky nemám……….at je to jak chce pro nás už ne tak ta radost………tu radost by jsme měli nesobecky zprostředkovávat dalším generacim……a to jinak nejde než dodržovat určity kolori,zvyklosti……..a tim pokračovat…….vté tradici……a bohužel bez přikladu to nejde………

      U věřicích lidí je to asi samozřejmost nevím neznám……….ale je to taky určitá povinost že si vážíme předku,a jejich odkaz posíláme dál

  9. Leo K napsal:

    Já na ty své dětské vánoce nevzpomínám právě s nadšením. Válečné a těsně poválečné vánoce mi přinesly dárky odpovídající době. A když jsem se s nimi chtěl pochlubit…všichni se mi vysmáli. Dostal jsem dřevěnou koloběžku, dřevěné kolečko se viklalo na osičce z šestky drátu a syn uzenáře Ferlinga měl celokovovou, na kuličkových ložiskách a se zvonečkem. Bylo toho vůbec hodně, co jsem mohl závidět. V opravdové vaně jsem se poprvé koupal až v roce 1947. Před tím jsme konali očistu v neckách. Troky jsme tomu říkali. Už si nepamatuji jestli to byli vylévací nebo ty luxusní, co měly špunt. Svým dětem jsem chtěl ty své tristní zážitky vynahradit a tak jsme po celý rok šetřili, abychom si ty vánoční dny prožili jakoby páni. Snad se nám to i povedlo. Iluze je mocný vladař. To jsme ale žili v přesvědčení, že nám soudruzi o kapitalismu lžou. Dnes už ty vánoce vnímám jako příležitost se ujistit, že my, sobě bližní, spolu pevně držíme a ten shon okolo nás vnímáme s lítostí. Litujeme ty, které to nepřešlo. A samozřejmě nás žere, že Václav Klaus měl pravdu. Když jednou poznamenal, že morálka není ekonomická kategorie.

    • Cech napsal:

      Děkuji za realistický popis vánoc tak jak prošly léty.
      Neumím si to plně představit ale ten závěr, že vánoce jsou pouze ona krásná iluze na klid a mír ctím též.

  10. Edita napsal:

    Paní Věro, díky za hezké psaní, pro mne též připomenutí Vánoc dávno minulých, kdy jsem, podobně, jako to líčíte Vy, trápila nechtěně své děti tím, že jsem usilovala dosáhnout dokonalosti jak v úklidu, tak v cukroví a ostatních vánočních náležitostech. Pak jsem na štědrý večer, po enormně pozdní večeři padla únavou. Mým, nyní již dospělým dětem, jsem tímto Vánoce docela dost znechutila. Později jsem to taktéž zkorigovala, ale něco se tím nenapravitelně pokazilo a ztratilo. Myslím, že pokud je v rodině přítomen muž, dovede často lépe než my ženy dodat svátečnímu času obsah, je jedno, zda jde o lidi věřící, či nevěřící. Pokud mu to ovšem dnešní ženy dovolí a on si to umí prosadit. Neboť ten (nejen předvánoční) tlak ke konzumu je je vlastně jaksi nekale v souladu s původní ženskou materiální schánčlivostí a podléháme mu více my ženy než muži. To, jak se dnes většinově Vánoce slaví, nejsou svátky, protože svatého na tom není nic. A je jedno, jestli si mnozí jednou za rok zazpívají koledy nebo dokonce zajdou s dětmi do kostela podívat se na betlém. Nakonec člověk zjistí, že v téže rodině třeba mají blízkého starého příbuzného umístěného i přes Vánoce v domově důchodců (byť třeba luxusním.) Taky člověk zjistí, že tato skutečnost nikterak nekoreluje s tím, zda se ti lidé hlásí ke křesťanství, či nikoliv.
    Nemohu myslet tzv. pozitivně, i když by to mohlo být docela příjemné. Nicméně přeji tímto všem, s nimiž se mám možnost se přes internet zde na Kose setkávat, vše dobré v nadcházejícím roce, ať si v něm můžeme vyměňovat své názory tady i dál a ať nás to i nadále těší.

  11. Antonie napsal:

    Jak píše Vidlák. „Vánoce jsou zbytečné všude tam, kde nespojují.“
    Náhodou jsem zavadila o tuto Kateřinu, https://www.youtube.com/watch?v=kpOy-1KNOnw „neexistuje boj, existuje spojení. .. „Úroveň země je úroveň lásky … když jsme dokázali přijmout tu největší temnotu sebe, když jsme se přestali bát těch nejvyšších temných bytostí, protože oni čekají na to propojení taky a přidají se k nám“
    Neznám ji, nevím, z jakého učení vychází, až budu mít čas, podívám se na ni podrobněji, ale vidím, že všechno se děje tak, jak je v evangeliu psáno. A každé lidské dílo zaniká, Boží je věčné. „budou-li oni mlčet, bude volat kamení.“

    https://plus.google.com/106697467162856734416/videos?pid=6098454875968604690&oid=106697467162856734416

  12. Antonie napsal:

    Vložila jsem komentář a zmizel, tak to zkusím znovu, snad se neobjeví dvakrát 🙂

    Jak píše Vidlák. „Vánoce jsou zbytečné všude tam, kde nespojují.“
    Náhodou jsem zavadila o tuto Kateřinu, https://www.youtube.com/watch?v=kpOy-1KNOnw „neexistuje boj, existuje spojení. .. „Úroveň země je úroveň lásky … když jsme dokázali přijmout tu největší temnotu sebe, když jsme se přestali bát těch nejvyšších temných bytostí, protože oni čekají na to propojení taky a přidají se k nám“
    Neznám ji, nevím, z jakého učení vychází, až budu mít čas, podívám se na ni podrobněji, ale vidím, že všechno se děje tak, jak je v evangeliu psáno. A každé lidské dílo zaniká, Boží je věčné. „budou-li oni mlčet, bude volat kamení.“

    https://plus.google.com/106697467162856734416/videos?pid=6098454875968604690&oid=106697467162856734416

  13. vlkp napsal:

    Jsem daleko od domova a na mizerném internetu. Nicméně se mi nějak povedlo rozbalit Kosu a čtu si diskusi.. A musím říci – ta se ale povedla!
    Míním to vážně. A jen utřu slzu nad tím, kolik z těch zatím uveřejněných příspěvků do diskuse mohlo být pěkných samostatných článků….
    Odpustte mi tuhle osobnostní deformaci a mějte se tu fajn, aspon tak jako do ted

    • Věra Říhová napsal:

      Až příště nebudete mít čas, inspiraci nebo prostě náladu, otevřete si samoobsluhu, řekla bych, že v poslední době je pokaždé vydařená. Rádi si něco napíšeme, jen aby bylo co číst, protože bez Kosy je den jako bez slunce.

  14. Lex napsal:

    Vánoce. Vděčné a „věčné“ téma. Jedněmi zavrhované, jinými blahořečené, ale každý k nim má nějaký vztah. I ti, co se rozhodli je neslavit.
    Jenže si myslím, že Vánoce, ať je slavíme nebo ne, přece jen představují těch několik dní, které jsou vyhrazeny pro jistou sounáležitost, pocit UDĚLAT někomu radost, třeba i malým dárkem nebo jen tím, že jej vlídně pozdravíme a popřejeme klid a pohodu. Když píšu „udělat“, mám na mysli především rodiče a děti. Protože děti, to je to, oč tu na prvním místě běží. A ty děti mám na mysli malé, tak do deseti let života. Ještě nezkažené „novou dobou“. Ne puberťáky, kteří mají z Vánoc bžundu a právě ten konzum v očekávání dárků jaksepatří. Dostal jsem onehdy takový vtip, jak se takový puberťák chlubí dědovi – „Víš dědo, co jsem dostal pod stromek za dárek? Nový mobil, s dotykačem, chytrý, za patnáct litrů. A co jsi, dědo. dostával ty, když ti bylo třináct?“. Děda zaskočený, co že to tak krátce po válce asi mohl dostat, odpoví: „Víš, chlapče, my jsme mívali sníh!“.
    A ještě tohle pro ty, kteří říkají, že jim „Vánoce“ nic neříkají (nemyslím jen nás staré, kteří se z těch oslav už určitě nezblázní a tomu přizpůsobují i všechno kolem jejich přípravy a průběhu).
    Jestli jsou proti těm několika dnům skutečně imunní poznají, pokud by na ty dny byli řízením osudu odvátí někam mimo dosah svých blízkých, mimo komunitu, s kterou by se mohli o své rozpoložení podělit, bez možnosti spojení s nimi.
    Asi ne náhodou bývá období Vánoc nejčastějším termínem sebevražd.

    Malá poznámka „hnidopicha“ k paní Říhové – přesně před třiceti lety bylo Vašim ratolestem 1,5 a 3 roky. V roce 2000 „dospělé děti si zařídily vlastní domácnost“…. Mi to /nejsem obzvláštní matematik/ vychází, že jednomu bylo 17,5 a druhému 19. Tak jo.

    A k příteli Hudcovi – ani mi netřeba vánočních odpustků. Beztak se mi ho ale dostalo, když jsem v přímém přenosu v televizi sledoval Urbi et Orbi papeže Františka z Vatikánu, a tam jsem na vlastní oči viděl a vlastní uši slyšel, kterak jeho nějaký ordinář mezi jednotlivými akty vystoupení papeže sdělil, že se „odpustek uděluje všem přítomným, i těm, kteří vystoupení papeže sledují v televizi nebo v rozhlase“. Kdo neviděl a neslyšel, nechť si přehraje záznam.
    Jsem se najednou cítil nějak lehčí, i když „smrtelné“ hříchy už dávno nepášu.

    • Lex napsal:

      Pro ty, kdož by rovněž stáli o odpuštění (ale asi to nebude fungovat bez toho přímého přenosu), zde – http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10719538495-urbi-et-orbi/21456221521 stopáž 16.48 – 17.10
      A nebyl to „nějaký ordinář“, ale kardinál Franc Rodé.

    • Hudec napsal:

      Herr Oberst, sdělím vám něco, co nejspíš víte i beze mne.
      Je hezčí a příjemnější a povznášejícnější dávat, než dostávat. Netýká se to jen věcí příjemných a důstojných a obecně radostných a uctívaných, ale i kopanců a semtam rány do zubů. K hodnocení co děláme dobře či špatně nám posouzení a slov a případného odpuštění římského biskupa, ani jeho pajánů, netřeba, neb „hvězdné nebe nad námi a ten mravní zákon v nás“. Všechno ostatní jsou, myslím, jen berličky.
      Je třeba si to jen přiznat. A nebát se ni toho, že třeba (jako příklad) pomsta chutná nejlépe studená. Nemorální? A kdo to tvrdí A z jakého titulu?
      Tak trochu „mimo dobro a zlo“.
      P.S.: A to jsem zcela střízliv! 🙂

    • Věra Říhová napsal:

      Ano, je to tak, syn odešel hned po škole a před vojnou (ještě to stihl) , a dceru jsem pustila k příteli, přestože nebyla plnoletá. Jen ať si to zkusí, zač je toho loket, puberťáci jedny, když si myslí, že jsou chytřejší než máma.
      Dopadlo to dobře, oba to perfektně zvládli, žádný mamahotel se u nás nepěstuje. Ani na Vánoce. Přesto máme vynikající vztahy dodnes a vánoční obědy po Štědrém večeru jsou naší rodinnou tradicí.

  15. standa.e napsal:

    Vánoce jsou v srdci. Vlastně mohou být kdykoliv v roce.
    Jinak autorce rozumím. U nás vždy „tradiční Vánoce“ znamenaly málem rozpad rodiny. Ve chvíli, kdy si máma řekla „Dost, přestanu vyšilovat s úklidem a mytím oken…“ se staly svátky klidu a míru. Vlastně se ukázalo, že ona „povinnost předvánočního superúklidu, protože tak to přeci je, ne?“ byla jen v její hlavě, coby „řádné hospodyňky“ a všechny konflikty vyplývaly z toho, že my ostatní jsme Vánoce shledávali jako šanci být spolu, v klidu, věnovat se sobě.
    Jeden zvyk ale víceméně přečkal a záviděl jsem kamarádově rodině, že u nich tomu bylo jinak. Vánoční svátky se totiž proměnily i ve velké stěhování národů – prostě objíždění CELÉHO příbuzenstva. Kamarádova rodina prohlásila Naše (užší) rodina je teď spolu. Nezvěte nás, nejezděte k nám. Na to máme celý rok.
    Osobně svátky dnes již jen poloslavím. Jakožto dospělý single nikoliv z přesvědčení, ale že se tak prostě stalo, mne každoroční zvaní na svátky, byť dobře míněné, provázeno „Přeci nebudeš sám, vždyť je to smutné!“ spíš dráždí, protože člověku připomíná vlastní pocit selhání. Dlouho jsem jezdil tedy k rodičům, ale spíš kvůli nim, oni z toho měli radost. Ale pak se ve mně cosi zlomilo a řekl jsem si dost. Rodina to nechápe, protože nechápou, že už to dávno nevnímám jako „doma“, ale jako „na návštěvě“. A že čím déle to trvá, tím víc je mi připomínán vlastní neúspěch v budování té svojí rodiny.
    Ale upřímně mám vánoce rád. Nemusím kvůli nim podřezávat stromy. Kapr mi nechutná, zvyky nedělám… Povinné sledování pohádek ignoruju. Z výzdoby měst a obchoďáků jdou na mě mrákoty. Ale přesto si tu slavnostní večeři připravím, dárky přichystám. Někde hluboko v nitru totiž cítím, že JE DŮLEŽITÉ, aby společnost zůstala spojena alespoň předivem těchto zvyků. Je jedno, zda Vánoc v pojetí křesťanském, je jedno, zda v pojetí pohanském, ale aby zde zůstal ten moment, který nás všechny spojuje. Vánoce, Velikonoce, Mikuláš… Co JINÉHO nám, jako společnosti ještě zbývá? Červené karty na Albertově? Den české svátosti?
    Mimochodem, Mikuláše jsem měl vždy raději než Vánoce. Ode dne, kdy jsem zalezl pod postel a snad se i počural strachy z Čerta, k nám už nikdy nechodil, ale chodil k nám Skřítek podpolštářníček. Každý rok jsem si sliboval, že vydržím dost dlouho vzhůru, ale nevydržel jsem nikdy. Vždycky až ráno jsem pod polštářem nalezl punčochu s oříšky, banánem, mandarinkou, jablkem, křížalama, jednou figurkou z čokolády… Miloval jsem to vždy víc, než ty (uklízecí) Vánoce na povel. Přišlo mi to celé opravdovější, bez iluzí. Udržovali jsme ten zvyk hrozně dlouho, i když už člověk studoval vysokou. Pak máma jednou řekla „Ne, už jsi dost veliký!“ Já sakra vím, že jsem veliký! Ale furt jsem vaše dítě, jak neváháte zdůrazňovat!“ Druhý den ráno jsem našel pod polštářem dvě tátovo teplé ponožky (protože nevěděl, kde máma, ta ráznější u nás, punčochy schovává“ plné drobností nalezených ve špajzce, z tácu na stole, jablka ze sklepa… Byl to můj nejkrásnější, nejúžasnější a nejemotivnější Mikuláš v životě. A taky poslední.
    Takže tolik já a svátky. Bojím se, zda se jejich racionalizací nezříkáme něčeho hrozně důležitého, zda nepácháme větší škodu, než když nás TESCO začne už v září otravovat se Santa Clausem pod záminkou „Kup! Kup! Kup!“

    • JANK napsal:

      Moc pěkné 🙂 opravdu je to o srdci..od své malé vnučky často dostávám dárečky, které by za jiných okolností skončili v kontejneru s odpady – ale jsou ze srdíčka darované a proto cenné 😀

  16. tatko napsal:

    ..chcel som,ale nebudem to obkecávať dlho.

    Ignorovať Vianoce je zúfalstvo!!!

    ..každý protiargument je pokrytectvo a viera v neho je alibizmus..

  17. danaver napsal:

    Myslím že vánoce jsou důležité jako rituál, a měli bychom je dodržovat, at si ten čas pojmenujeme jak chceme. Protože v nás udržuje hravost, a to si myslím že je nejdůležitější pro dobrý život. Kdy jindy zažijete tak silný pocit radosti v kruhu rodiny, než v den, ve kterém můžeme být dětmi i rodiči současně. Kdy jindy než v tenhle den si můžeme užit rituály Darovat a Být obdarován současně. Kdy jindy můžeme znovu objevovat radost být dítětem. Prožít rituál vzdávání úcty. Rituál očekávání a překvapení. Rituál, kterým můžeme přerušit všechno špatné, i válku – když budeme chtít. O jakých nových nebo starých hodnotách je třeba dumat ve vánočním čase?, jsou tu přece ty základní, o kterých můžeme sice pochybovat a říkat že na ně nevěříme, ale ony tu jsou bez ohledu na naše kacířské řeči. Chtělo by to vrátit do našich slov taková ta hloupá rčení, jako třeba Pokoj lidem dobré vůle 🙂 a mluvit o tom, jaké radosti jsme v ten den zažili. Nemusíme hloubat o křesťanství, stačí nechat pro ježíška pootevřené okno 🙂

    • Jan Čermák napsal:

      Tady bych se s dovolením přidal. Takle nějak bych to taky viděl.
      Vánoce jsou svátek předkřesťanský, svátky jako rituály jsou zásadní. Jejich dodržování nás odlišuje , definuje, od těch co mají jiné rituály. Bez nich přestáváme existovat jako komunita. Možná to lidi podvědomě tuší a proto jsou na autorku tak protivní, ten konzum je na tom jen takový nátěr, odloupne se snadno.
      Vánoce jsou vzpomínka na dětství, a vzpomínky jsou vždy krásné. Nebo ne ?

      • Gustavson napsal:

        Milý Jene, ne, vzpomínky na dětství nejsou vždy (a povinně) krásné. Mohou být i žádné, zvláště když dětství nestojí za nic. Ovšem pokud ho majorita takové má, pak je jasné, že jejich lpění na Vánocích coby vzpomínkách na dětství bude vcelku zásadní. Jakmile ovšem bude většina rodičů na své děti nepříjemná a bude jim působit z dětství tu horší část života, pak se Vánoce velice rychle vytratí, komunita nekomunita.

        Což je i má otázka – jak dnes můžete mluvit o komunitě, když si vedle Vaší chalupy na Vysočině může postavit chajdu Němec, Holanďan, frantík, nebo z druhé strany Rus, muslim nebo Viet-namec? Globalizace podle mě dává starému významu komunita notně (s prominutím) na zadek. Minimálně v oblasti svátků a jejich slavení a určitě i v dalších úrovních soužití. Dobře, když bude onen náplavník jeden, je to asi ok, komunita ho odstrčí a bude si dál žít svým životem. Když už ale bude náplava třetinová? Dneska se utvářejí komunity podstatně menší – zrovna před chvílí jsem hovořil s jednou kolegyní o tom, jak se ona začlenila právě do jedné štamgastovské komunity v nejmenované hospodě. Scházejí se tam vždy v úterý na pivě (nikoliv pouze na Vánoce) a společně tráví čas. I přes to, že se podle všeho za těch pár desetiletí dost poznali, svátky spolu netráví, max. si popřejí a i přes to je jim spolu dobře (minimálně každé úterý večer).

        Já si osobně myslím toto: kdo chce slavit Vánoce, nechť si je slaví. Kdo nechce, ať to nedělá. Ale nikdo nemá právo na to říkat, zda někdo jiný má dělat to nebo to druhé, a ani mít na to jiný vliv. Bohužel dnešní tlak konzumu, médií (= konzumu) a lidí (= konzumu) je takový, že člověk, chca nechca, to musí udělat minimálně kvůli dětem. To mi nepřipadá jako „svobodný“ nestranný systém.

    • fotrák napsal:

      Díky všem za jejich dnešní psaní (a nejen dnešní). Ale tento příspěvek od Danaver mě dostal, cítím ho jako tinkturu, esenci dnes vyřčeného i napovězeného a je tam zásadní: když budeme chtít. Díky, díky, díky.

  18. pražák napsal:

    Vánoce neslavím natvrdo už 2 roky. Před tím jsme už tradici osekali na kost, loni ani letos už nebyl ani stromeček a výzdoba. Jenom rybí polévka, protože ji máme rádi. V Tescu nehráli koledy, na Radiožurnálu nehráli koledy, v celém našem baráku letos poprvé nikdo neozdobil svoje vchodové dveře. A řeknu to natvrdo, bojkotuju to kvůli církevním restitucím. Sebrali mi Ježíška, ale přežiju to.

  19. JURA napsal:

    Přátelé,Vaše úvahy jsou úžasné a inspirující.Své jsem napsal již výše.Jen dodávám k diskusi ohledně vztahu,Věřící – Nevěřící.Všichni lidé jsou dle mých zkušeností věřící.Je už lhostejné k jakému idolu víry se upínají.Náboženskému,společenskopolitickému,mamonu,sexu,sportu atd.Nevěřící jsou pouze sebevrazi.Nevěří v sílu života.

    • Hudec napsal:

      Váš výklad „víry“ a „věřícího“ je vskutku všeobjímající. K tomu bych se mohl hlásit. Hašek píše o věřících, kteří nedaleko Bugulmy věřili ve veverky….
      Řekl bych, že lidé zpravidla věří ve více věcí najednou. Jak ale nazvat jedince, který věří jen/především sobě?
      A jen tak na okraj: Potenciálními sebevrahy jsme všichni, Bez výjimky. Nevím jistě, nakolik to má něco společného s vírou v život nebo naopak s vírou v sebe sama.

    • Edita napsal:

      Kolik lidí jste si Juro ohledně jejich víry-nevíry vyzkoušel, že jste to tak pozoruhodně rozlouskl ve prospěch všeobjímající víry, jedno v co se věří? A co to je ta víra v sílu života? Běžte se podívat na některé onkologické oddělení, nebo do LDN, jak dnes lidi
      umírají. Ale doopravdy, nemám na mysli učesaně hezké příběhy o laskavém umírání z některého hospicu, jak je můžeme čas od času- mírně dávkované, aby nepoděsily- vídat v TV.

  20. tatko napsal:

    Pán Hudec,pekný večer!
    Napísal som to,čo som mal na mysli veľmi,veľmi stručne, skutočne len heslom.Na viac som nemal čas.Snád sa sem ešte vrátim neskôr a dovysvetlím to…

  21. anita napsal:

    Vánoce coby dítko jsem měla ráda, byla to taková zvláštní atmosféra klidu a pohody. Totéž jsem se snažila vytvořit pro své děti a ony to nyní vytváří pro moje vnoučata. Pro vnoučata se snažím nadále strojit stromeček, péct cukroví, nikdy by mě nenapadlo zrušit Vánoce. Jsem ateista, ale jednou v roce prožít den, kdy se všichni sejdou bez shonu a starostí je ten nejlepší dárek a ten se má prožít.
    Rozhodnutí neslavit Vánoce mi přijde spíše, jako popírání. Má-li člověk pocit, že něčeho nelze dosáhnout dle jeho představ, raději se vzdá. Rovněž jsou však i tací, kteří nemají spojeny dny sváteční jako příjemné, takovým se nelze divit, že jsou k Vánocům veskrze negativní, těm mohu projevit jen lítost, nikoliv nepochopení.

    • Gustavson napsal:

      Psal to Hudec výše a někdo i před pár dny v „první vánoční“ diskusi – být celý rok nepříjemný a prožívat Vánoce jen jako dobu, kdy na sebe budeme milí a přívětiví s tím, že po Třech králích se vrátí vše do starých kolejí, to je podle mě pokrytectví par excellence. Ne tedy ty, kteří mají např. kvůli minulosti k Vánocům negativní vztah, je třeba litovat, ale naopak ty, kteří nedokážou být milí/bez shonu/přívětiví po celý rok.

  22. Akela Vlková napsal:

    Vánoce mám ráda. Byť nevěřící, zajdu s vnučkou na výstavu betlémů, letos jsme si tam dokonce zazpívaly koledy s dětmi ze Zušky, které tam měly malý vánoční koncert. Ustrojíme stromeček, ne laděný pouze do bílo-modra, či červeno-zlata (podle toho jak zrovna velí módní trendy), ale navěsíme tam ozdobičky, některé pamatují už hodně stromečků, vytáhnu vánoční ubrus, no možná je tam nějaký zarezlý flíček (za dob našich maminek vanish neexistoval), ale ten ubrus už pamatuje několik desítek vánočních svátků, sejdeme se u vánočního stolu celá rodina a jsme rádi, že jsme zdraví a že jsme spolu. Dárečky většinou pro vnoučata, nejlépe takové ty kreativní – plastelína….. po vánocích opatlaný celý byt, ale děcka byla spokojená a o to přeci jde. Moje pětiletá vnučka balila dárečky pro svého bratrance Kubíka, a protože se jí toho zdálo málo, tak vybírala ze svých hraček, aby toho měl Kubík hodně. Šišaté balíčky opatlané izolepou, aby z nich dáreček nevypadl….. to bylo radosti ze všech stran. A dáreček nejkrásnější – u syna pod stromečkem tříměsíční vnouček – Ježíšek Honzík. Tak takokvé byly vánoce u nás a kež by jich bylo ještě hodně takových, kdy se sejdeme všichni a ve zdraví. Nezapomněli jsme ani na ty, kteří už s námi být nemohou a byla jsem dojatá, když jsem se na hřbitově u hrobu svých rodičů setkala se sousedy ze zahrádkářské kolonie, kteří tam zapalovali svíčky a vzpomínali na mého tátu, jak jim přes plot zaléval hadicí zeleninu, když byli na dovolené. No sousede, přeci to nenechám uschnout….. 😀

  23. Věra Říhová napsal:

    Děkuji všem za pěknou diskuzi.
    Já si také myslím, že to není jenom konzumentem, který nás přestává bavit, protože už všechno máme. Myslím si, že velkou roli hraje ztráta pověrčivosti, která byla ještě nedávno silná, ztráta, která mnohé lidi zbavila tradičních radovánek z lití olova, krájení jablek a házení střevíců, a kterou si mnozí nedokázali nahradit jinou zábavou, takže jim zbyla jenom sváteční nuda.
    Ztráta kolektivismu udělala hodně, ale také to trvalo hodně dlouho, nežli si to mnozí uvědomili. Někdo tady napsal, že vánoční superúklidy mají ženské v hlavě, a má pravdu. Kdo v době kolektivismu nepodléhal kolektivnímu uklízecímu šílenství, byl považován za rebela vůči společnosti. Jenomže mnohé ženy si superúklid přenesly do dalších svobodných let, protože si myslely, že bez vypraného koberce nemohou být šťastné vánoce. Leckoho pak vyléčí katastrofa – například spálený elektrický rozvod kvůli čištění rozsvíceného lustru namočeným hadrem, což se povedlo mé matce.
    Stejně tak to je i s ostatními zvyky. Když se rodina rozpadne, rozpadne se v hlavě i sváteční rodinná pohoda. Zbyde televize. Velký problém je předvánoční pracovní doba, hlavně pro prodavačky, hodně žen prostě nemá čas nějaké okázalé vánoce připravovat, jiné to dělají za cenu vyčerpání.

    Ti moji známí jen letos ukončili to, co už je několik let nebavilo, ale až si odpočinou od vánoc, možná najdou jinou zábavu a vytvoří si jinou pohodu a pak budou šťastnější. A to je to důležité.
    Možná, že za pár let na tom budeme s vánocemi stejně jako s velikonocemi, ty už dnes také téměř nikdo neslaví.

    Přeji všem hezký Silvestr.

  24. tatko napsal:

    Akosom už vyššie uviedol,písal som svoj prvý príspevok v tejto diskusii v časovej tiesni a teda som ho maximálne zostručnil.

    Mal tiež ,nepopieram,silný emocionálny náboj.

    Som schopný rešpektovať,ak niekto neslávi Vianoce ako kresťan.Tiež ním niesom.

    Tiež rešpektujem,ak niekto prežije 24.12 ako každý iný deň,alebo hociako inak.

    Tolerujem,alebo rešpektujem akýloľvek postoj,alebo konanie jednotlivca,alebo skupiny ľudí ,pokiaľ tým nieje spôsobovaná

    ujma iným.

    To ale neznamená,že s takým postojom,alebo konaním súhlasím.

    A práve svoj nesúhlas som chcel vyjadriť a v tej nešťastnej skratke som vyjadril svoj názor.

    V diskusii ku Xaverovmu článku ZASE TEN VÁNOČNÍ ČAS som 24.12 napísal:

    „..nehante Vianoce,nezavrhujme ich len preto,že sa komercionalizujú..
    Ani naše deti niesú tým,kým sme boli my a zato ich predsa neodvrhujeme.
    Či už tento deň svätíme,alebo prežívame „len“ ako tradíciu.
    Myslím,že tradície sú dôležité.
    Niesú len pohľadom do minulosti,ale hlavne našim signálom do budúcnosti,presahujúcim naše súčasné životy.
    Zachovaním tradície kresťanského aj ne-kresťanského stíšenia,mieru a pokoja,zrodenia lásky a nádeje odovzdávame budúcnosti cennú myšlienku.
    Veď čo ak v tých nám neznámych budúcich časoch bude večer 24.12. táto letmá spomienka na mier a lásku jedinou…“

    Teda takýto je (opäť v skratke) môj postoj k Vianociam.

    A k tomu zúfalstvu,pokrytectvu a alibizmu skúsim hypoteticky:

    Ak by som raz ostal sám,moje deti a vnúčatá by o mňa nestáli,alebo ja o ne,

    ubitý životom,chorý a odkázaný na mizerný dôchodok

    – možno by som pre vlastné pohodlie tiež Vianoce ignoroval.

    Ale aj napriek silnej zatvrdelosti a ukrivdenosti by som asi nedokázal úplne,

    naozaj úplne vytesniť pocit,že moje „antiVianočníctvo“ je len z núdze cnosť,

    že moje ateistické „prekuknutie“ tých (pre mňa) trochu infantilných kresťanov

    je pokrytectvom,lebo v skutočnosti som duchovne vyprázdnený

    a komercia a amorálnosť väčšiny je len alibi pre absenciu vlastnej aktivity.

    A to je,uznajte,zúfalé..

    Tak neviem,pán Hudec,či som niečo vysvetlil,alebo len viac zahmlil.

    Každopádne však iné pravdy rešpektujem,len s nimi nie vždy súhlasim 🙂

  25. Levandule napsal:

    Velmi zajímavá diskuse. Taky už něco pamatuji, ale zvláštní uklízení před Vánoci nedělala nikdy. Pracovala jsem jako mladá v obchodě a tam bylo otevřeno v prosinci pořád, tak kde bych na to brala čas. Raději jsem s mužem šla na procházku, na štědrý den ráno na hřibitov. Večer jsme byli u rodičů, protože jsme chtěli být všichni spolu. A další dny jsme se navštěvovali v rodině a vždy to bylo hezké. Vánoce jsou o setkání a hlavně pro děti. I dárky jsou hlavně pro ně, dospělí si koupí co potřebují a na žádné velké dary jsme nikdy neměli. Důležité je zamyslet se na dárkem, třeba velmi drobným, ale který potěší. Letos jsem našla pod stromečkem vlastnoručně vyrobenou vánoční kuchařku od svého vnoučka s recepty na jídla co má rád. No řekněte není to paráda . když Ježíšek ví co nutně potřebuji a co mi udělá radost. Vánoce prosím nerušit.

  26. lesjeuxs napsal:

    Vánoce.

    Vánoce jsou lidé zlatí krásné. Pro mě osobně jsou spojené s každoroční návštěvou chrámu sv. Víta. Zde vyšplhám po něco kolem 200 schodech po krásných starých točitých schodech do zvonice a na její ochoz a při poslechu rezonancí zvonu Zikmund a jeho menších bratrů, kteří mě bijí u ucha zhlížím na tu Prahu krásnou, domácí, mé loviště kde znám každý kout a každou uličku, kde vždycky dovedu ulovit něco k obživě, kde jsem prolezl stovky půd a střech, opravil desítky komínů, kde jsem vtiskl svůj život do mnoha fasád, mnoha interiérů a měl tu čest a možnost vidět ty pražské kopce tak jak je valná většina lidí nikdy neuvidí. Zkrátka je to moje zem, moje doma. Na střeše je vůbec jiný svět, jiná energie, jiný prostor než na ulici, vše je hezčí, komplexní, svěží a živé a zrovna tak tady na ochozu zvonice na chrámu sv. Víta. Koukám na jeho prastarou břidlicovou střechu, zahloubám se jaké to je krásné dílo, přehlídnu celou starou prahu, Žižkov, Vinohrady, novostavby na Pankráci. Na levo Letná, klikatící se řeka a její mosty a zvuk Zikmunda. Každý rok je to stejně krásné a příjemné, každá ta sekunda a je jedno co blekotaly jak zblý v televizi kterou stejně nemám, je jedno co se kdo snaží na vánocích vytřískat, je jedno kdo je znechucen, kdo nadčen, kdo drží kterou pózu. Vždycky je to stejně krásné a nikdo mě to nemůže zkazit, protože ty okamžiky patří MĚ. Nikdo mě to nemůže zkazit i když bych byl poslední kdo je slaví na světě, vždy si vzpomenu na své blízké a lidi které mám rád, mé mamince, mé přítelkyni, dětem kterým září oči u stromečků a nejen tim mým.

    A to jsem prošel fázemi dětského užívání a radosti z vánoc dospívání a vzdoru slavit je a plyvání po nich přes usmíření s nimi až po dnešní dny kdy si je chci užít bez ohledu na to co si kdo vymyslel a snaží se mě vnutit ale to už na mě neplatí, bednu nemám čímž odpadá spousta důvodů k nasra.osti jako reklamy, blbí filmy, špatnej signál atp, po věcech nijak netoužím, a aby mě někdo donutil mít špatnou náladu nato musí mít jiný páky než mě nutit pořád nějaký kraviny.

    Víte jak je zde v příspěvcích napsáno lidé je mají rádi, nenávidí, vzdorují jim, ženou se za materiálnem atd. Ale málo kdo jimi není ovlivněn víte dle mě není z principiálního hlediska rozdíl slavit je tradičně a z vesela, jako bejt nabručenej a natruc je neslavit. Stále je to forma prožitku určitého předem jasně daného dne a proto si myslím že je nesmysl naplánovat si že 24.12 budu naštvanej a podrážděnej, stejně tak jako je nesmysl si naplánovat být podrážděný jakýkoliv jiný den v roce. Proto je lepší si to naplánovat tak aby se nám ten den líbil a užít si ho. Chápu že lidem včetně mě se hnusí konzumní honění se za dárky, podrážděnost z toho jak nám to všude buší do hlavy, samý cetky nesmysli, rádoby vtipný reklamy, kraviny blbosti, to naprosto chápu. Ovšem to není chyba data 24.12, To je chyba jinde to je chyba tich lidí co to tak chtějí vnímat, co lační po penězích a zmíněných cetkách tak moc že úplně zapomenou že žijem i 24.11 a 24.1 a 24.2 a všechny dny mezi tím. Proto nekažme si ty dny nekažme si 24.12 stejně jako si nekažme 3.8 mějte ho rádi a pokud patříte mezi ty kteří jsou z něj rozladěni a podrážděni věřte že to je stejně krásný den jako každý jiný, jako další den kdy můžete někoho obdarovat, potkat někoho koho máte rádi, jako další z mnoha dnů kdy se můžete na chvíli zastavit a zaspívat si. Nakonec natruc všem timhle nenechavcům kteří se snaží seč mohou nám ten den 24.12. vzít a udělat z něj den konzumu namísto dalšího krásného dne v roce, tak natruc dejte rodině namísto drahých dárků pusu, pohlazení a usměv stejně jako jistě dáváte i v jiný dny 🙂

    Pro mě je krásné strávit ho u hezky nazdobenýho stolu, krásnýho stromečku načančanýho který společně zdobíme a baví nás to s ozdobičkama když si nějaké sami vyrobíme o to je to hezčí s písničkou, procházkou, sněhem když padá je to užasný, se vzpomínkou na historii kdy mě baví představovat si jak žili mí předci atd atd. A poslouchat Zikmunda ve zvonici a když dozvoní stoupnout si do něj a nechat se rezonovat .-)

    Zkrátka Vánoce jsou vaše stejně jako všechny ostatní dny v roce, nenechte si ten den zkazit. Udělejte si ho podle svého. Za mě vám přeju mnoho štěstí a radosti a lásky a pohody a mějte se rádi 🙂

    • vlkp napsal:

      lesjeuxi
      v téhle diskusi je jeden příspěvek lepší než druhý, ale přiznávám, že by mne nikdy nenapadlo, že vystřihnete takovouhle parádu!!!! To je fakt náramné počteníčko, co jste sem právě dodal! Smekám!

    • Jana napsal:

      lesjeuxsi, mám dotaz, to je možné pro každého, vylézt po schodech až do zvonice o vánocích, nebo i někdy jindy? JanaN

Komentáře nejsou povoleny.