Hrochův denní překlad – dnes interview Strelkova pro Anna News


pro https://vlkovobloguje.wordpress.com/ vybral a přeložil hroch

Výňatek z interview Strelkova pro TV Anna News … (zpovídal Andrej Berežnoj)

B: Jak můžete věřit tomu, že v podmínkách, kdy jsme na Donbasu stvořili úřednictvo, které se stejně jako za více než 20 let u nás v Rusku odnaučilo pracovat, ale naopak se naučilo lhát, podvádět, krást, ohánět se frázemi – vždyť teď jsou tam u moci kriminální struktury… Jak můžete věřit tomu, že můžete vyhrát – nejste přece naivní:

S: Musím říci, že dnešní Novorusko (NR), to je krátkozrakost Ruska, příšerná neefektivnost, celá ta kaše, to je důsledek pokusu použít v podmínkách reálné války proti ne nějakým divokým indiánům, kteří pobíhají s minometem někde po horách, ale války s vážným protivníkem, sice rozloženým, ale podporovaným světovládou. Tady vidíme příklad, co z toho vzniklo. Pokusy takto bojovat s tak neschopným lidským materiálem a kognitivním aparátem. Tak se nic nepodaří – bude jen krvavý, špinavý bordel, který v NR narůstá každým měsícem. A ruská humanitární pomoc se naprosto otevřeně rozkrádá a k obyvatelstvu nedochází. Je jí stálý nedostatek a vlastní pokusy o zavedení vnitřního pořádku, jsou neúspěšné, protože se dělají s ohledem na ruské úředníky propletené s oligarchií. To vede k tomu, že se opatření nezbytná se prostě nečiní, protože, pokud by se přijala, překážela by rozkrádání. Takže oni realizují základní cíl právě toho Surkova (pomocník prezidenta) – člověka který nakradl tolik už v Podněstří, Jižní Osetii, v Abcházii a v mnohých dalších ruských regionech, že se stal dolarovým miliardářem, jeho rodina žije v Londýně, kde jsou i jeho „úspory“. K tomu není už co dodat. Byl to on, kdo do čela obou republik postavil stejné bandity, jakým je on sám, stále stejná parta prověřený soudruhů. Velký parchant a bývalý vlastenec Antufejev, byl vytažen z naftalínu a poslán do Doněcka…a další prověření kádři byli nasazeni, aby vyladili stejná schémata jako jinde předtím. Problém ale není v tomhle – jistě, je to sestava, která dělá vše pro shození NR Kyjevu – a to je přímá zrada (ať to dělají vědomě či ne).

Prohra NR povede k úplnému zlomu situace v Rusku. Vítězství NR, tj. pokud odolá, ale ona může odolat jen tehdy, jestliže se změní zvenčí i zevnitř a porazí Ukrajinu, což nebude vůbec lehké. Tak toto rovněž poveden ke zlomu v Rusku. Ta válka neskončí ve stejné podobě a Rusko se už nevrátí k podobě let 90. – návrat není. Buď Rusko zvítězí, nebo zahyne – jiný východ není. Ten systém, který existuje dnes je natolik neefektivní, že prezident, pokud se o něj bude opírat, tak on sežere sama sebe a zahubí i jeho. V teoretické rovině možnost obratu existuje, ale prezident se musí opřít o lid a vyčisti zemi od vnějších i vnitřních nepřátel.

B: Z rozhovorů s našimi dobrovolníky v poslední dojem vzniká pocit, že se v tom krvavém mlýnku na Donbasu mele vlastenectví a protestantství Rusů, tam budou zničeni, no pak bude možné se klidně vypořádat s Ruskem.

S: Za prvé – ztráty mezi uvědomělými dobrovolníky nejsou takové, i když samozřejmě ve válce jsou zabití a ranění, ale tam nejde nejspíš o pokus semlít lidi fyzicky, jako semlít ideu. Mám na mysli ten emocionální patriotický výbuch, který proběhl na Krymu, ten vylekal leckoho do té míry, že někteří sabotéři pojali NR jako příklad, který pokouší srazit a využít ho na obrácení vlasteneckého potenciálu proti existující ruské moci. Takže myšlenka tzv. patriotického mejdanu, která se tak usilovně protlačuje – m.j. i mě, když vyhrožuje státní moc, že shromáždím vojska a přivedu je na Moskvu – to je šílená blbost. Ale to vše se odehrává v dráze jediné myšlenky: – využít potenciál „ruského jara“ , ruského vlasteneckého vzepětí proti Rusku samému. V té divoké situaci, ve které se nacházíme, je naše státní moc,  konkrétně náš preziden,t objektivním spojencem Ruska, protože záhuba Ruska by pro něj nebyla jen historickou ostudou, tj. zopakování Grobačovovy cesty, ale jeho osobní smrt- stejně jako Miloševiče, Kaddáfího, nebo Saddáma Husejna. Jen jeho.

Jeho okolí spoléhá na to, že vyklouznou, vykoupí se spolu se svými prostředky. Ale on a jeho nejbližší jiné východisko nemají, než se opřít o vlastenecké síly. Zatím to nedělají – zatím se opírají o úřednictvo, které je prohnilé a prolezlé zlodějnou. Takže buď se prezident spolu s ním, nebo ve spojení s vlasteneckými silami vejde do dějin jako člověk, který vrátí Rusku skutečnou nezávislost a suverenitu, a ne to, co tím dnes nazývají.

Pokud probíhá válka, máme šanci. A pro mě je směšné dívat se na ty červovité pohyby předváděné naším nejvyšším úřednictvem a zamini, když se pokoušejí přesvědčit protivníka, aby přijal naši kapitulaci za našich podmínek. My jsme připraveni se vzdát – to je jasně patrné z prohlášení zamini – ale pochopte naši situaci! Dovolte nám zachovat si tvář. Zkrátka, vezměte si NR, ale nechte nám aspoň Krym. My už jsme pro to mnohé udělali, stáhli jsme děla, instalovali jsme lidi, kteří to všecko zařídí, rozehnali jsme ideovou domobranu předělali ji na smluvní .. takže, prosíme, nechte nám toto.

Odpověď je – kdepak, mládenci, to nám nestačí, dáte nám i Krym i NR i kontribuce, no a potom majdan v Moskvě – to je vaše cesta. S Miloševičem to šlo dobře, takže vy tam taky pochodujte. Už tenkrát v květnu, když se objevil Pjotr Alexejevič (Porošenko) jako náš „partner“, myslel jsem, že vyletím z kůže. Promiňte, já nejsem jen bojovník a rekonstruktér, ale také plukovník tajné služby a zabýval jsem se nějakou dobu Ukrajinou, takže mi bylo dopředu jasné, jak to dopadne.

Řekl jsem rovnou, že nebudou žádné dohody, ale že bude válka, dokonce i kdybychom my nevlezli do NR. Jen by byla na Krymu a ještě někde jinde. Ale pochopení pro to nebylo a není – protože se bojí! Já vidím tu nerozhodnost prezidenta, který se bojí vyjít z toho kruhu, ale pokud se nerozhodne, zopakuje osud Nikolaje II. před sto lety, ale už bez chrabrosti, kterou projevil Nikolaj II., kterého usilovně zrazovalo jeho okolí, a on to zjistil v poslední chvíli a snažil se s tím ještě něco udělat. A Janukovyče jak zradili – úplně stejně. Pravda, nelze ho srovnávat s Putinem, protože Janukovyč je takový kluzký, vyděsil se – zatímco Putin takový není. Ale každá země má svoji specifiku. Tady jsou také oligarchové, tvrdší chlápci než tam.

B: Pokud jsem Vás správně pochopil, tak jsme to monstrum na Ukrajině a tu nenávist k Rusku sami pomohli vypěstovat my.

S: Samozřejmě, že jsme kyjevskou juntu pomáhali vytvořit. Pokud nic konkrétního neděláte, zabýváte se jen píárem, že jako makáte – čímž se ostatně celou svoji kariéru zabýval Vladislav Jurievič – pardon – Surkov, tak to nemůže jinak dopadnout. Slovně jsme bojovali tu za to, tam zase za ono,. Těch zpráv jsou hory. Ale reálně se nedělo nic! Ale, na rozdíl od našich úředníků, úředníci State Departmentu nemají chleba zadarmo. Oni reálně pracovali, reálně investovali peníze, reálně chtěli vyúčtování. Jistěže „chochlové“ ukradli nějakých 90% – ale 10% bylo uděláno, zatímco my nic. Místo toho běžela nejdřív „černomyrdinovština“(někdejší velvyslanec v Kyjevě) – zpěvánky s oligarchy u harmoniky , potom „zurabovština“(současný velvyslanec v Kyjevě)–„ jen, aby nebyla válka“, „Ukrajina má vlastní možnost volby“, na ruský svět si vůbec nikdo nevzpomněl, na práva Rusů… klidu jsme spolkli to, že Janukovyč pokračoval v nacionalistické politice Juščenka, klidně jsme přihlíželi, jak Ukrajinu táhne na západ a vzpamatovali jsme se v poslední chvíli, když už bylo pozdě.

B: Vyvstává mi v mysli , snad rok 1996…, v době konfliktu na Tuzle, kdy Janukovyč stojí na výběžku (nevím, zda už v uniformě) a neumělou ukrajinštinou (tenkrát ještě neuměl) hřímal, že proklatým moskalům neustoupí ani píď země a bude bojovat do konce…To bylo znamení.

S: Jaké znamení? S hlediska těchže Surkova a Zurabova – ti toho už navykládali… Problém je v tom, že dle mého názoru, tragedie SSSR (zastihlo mě to v mládí) spočívala v tom, že lidé přestali věřit tomu, co říkají.

Říkali jedno, věřili v druhé, nebo vůbec ničemu, dělali třetí a chtěli čtvrté – takže vznikla státní schizofrenie, což je stav nenormální společnosti, která je odsouzena. Dnes u nás je také státní schizofrenie. Všichni jsou vlastenci, ale podívejte se na ně: Surkov – jakým vlastencem může být přes třeskuté vlastenecké fráze, které vypouští – on jim nevěří stejně, jako jim nevěří většina ostatních našich … Kteří včera byli členy kom.strany nebo komsomolci, potom byli ultraliberálové, zastánci volné ekonomiky, a teď se přebarvili, protože jim to přikázal Vladimír Vladimírovič, a jsou z nich vlastenci. Ale oni nevěří tomu, co říkají, a pokud nevěří, proč by měli věřit Janukovyčovi?

Slova nic neznamenají – rozhodují činy. A já osobně jsem se přiklonil na stranu prezidenta, když jsem viděl jeho rozhodnutí o Krymu – konkrétní čin, kterým překročil červenou linii, přes kterou se už nemohl vrátit – což si asi neuvědomuje. Mně připadá, že se domnívá, že všechno lze vrátit zpátky – včetně Krymu… – protože celé jeho okolí je v tom životně zainteresováno… chaty, vily, jachty, účty, rodiny, děti, strejčkové, tety – vše to je kde? V Rusku ne. A na ně jsou namířeny všechny ty sankce. Ne na prezidenta, jehož kořeny jsou zde, ale všichni do něj hučí, že dobrá, tak jsme si zabouřili, a teď se vraťme zase na svoje kruhy. Bylo nám snad špatně? Pak nám zase zdraží ropu, a zase budeme žít normálně… Zůstane nám Krym, vrátíme jim Donbas a vše bude o.k. Dali dohromady plán, předložili ho prezidentovi, ten ho podepsal, ale co si myslí protivník, nad gojim jaksi uniklo … Jak dlouho je od minských dohod? Pět měsíců. Tak těch pět měsíců se snaží přinutit protivníka hrát podle našeho plánu, ale ten má svůj plán, který se s jejich rozchází …

B. Takže…dobrý cíl a „špatní bojaři“, jako vždy u nás?

S: Neřekl bych, že je prezident zajatcem situace nebo svého okolí. Tím spíš, že většinu toho okolí si sestavil sám. A k moci ho přivedli také za nějakých podmínek. Ale zdůrazňuji, že dnes on zůstal objektivně jedinou legitimní figurou v zemi. Pro všechny občany, úředníky vojáky, to je Vladimír Vladimírovič Putin – ať chceme nebo nechce, musíme s tím počítat, a současně chápat, že pokud bude on vykopnut, všechno se to zhroutí. Zhroutí se naše plány, plány liberálů. Jeho osobní zájmy jako vládce objektivně odpovídají zájmům země, třebaže subjektivně on to možná tak zatím nechápe. Ale objektivně jsou v protikladu k zájmům jeho okolí.

Idea je teď jedna jediná. Musíme zapomenout dělení na rudé, bílé, zelené a soustředit se záchranu Ruska jako nezávislého státu. Bude potřeba se ve značné míře vrátit k myšlence společnosti sociálně spravedlivé a nejspíš i potrestat i ty nejkřiklavější případy zlodějny, ale zase tak abychom nevylili s vaničkou i dítě. Bude nutné vyčistit státní aparát – to je vážná práce na desetiletí. Bude k tomu třeba také hodně osobní odvahy.

Zdroj: rusdozor.ru

Příspěvek byl publikován v rubrice Teritorium hrocha se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.