Hrochův denní překlad – dnes o realitě domobrany a virtualitě Kyjeva


pro https://vlkovobloguje.wordpress.com/ vybral a přeložil hroch

Realita domobrany vs Virtuálnost junty …

Mariupol

Existuje metoda analýzy bojových (nejen) operací: celý děj a jeho následky se dělí na tři části – probíhající ve fyzickém, informačním a kognitivním prostoru. Nazývá se FIC-model (focused information criterion), což je metoda výběru optimálního modelu mezi modely konkurenčními.

Někdy se smějeme, někdy upadáme v úžas nad tím, jak se naše realita liší s majdanskou virtualitou. A to je pravá podstata toho, co se děje – cílem celé té majdanové sebranky nikdy nebyla změna reality, protože ti všichni jsou trénováni na informační válku (to je m.j. jedna z příčin, proč tak rychle rozvracejí hospodářství – nejsou praktiky). Většina z nich jsou politici, veřejní činitelé, aktivisté – většinou nikdy nikde pořádně nepracovali. Nestavěli, neprojektovali, nebudovali, ale ani nebojovali. Pro ně nejsou důležité jejich osobní kvality, dovednosti a návyky, ale imidž, nikoli výsledek, ale možnost se prezentovat. Jejich životní devizou je „Ne být, ale zdát se“. Dokonce i v době „revoluce ohavnosti“ po celé měsíce měli za důležitější symbolická gesta, deklarace, rituály, obřady, než obsazení reálných objektů.

No a dnes nerozvíjejí ekonomiku, ale vydávají ze sebe naučené fráze o „přilákání investic“ a „zvýšení zajímavosti pro byznys“. A nebojují, nýbrž vytváří mediální obraz (díky tomu hynou vojáci, mně jich ale líto není, protože jenom debilové budou bojovat za podobné špinavce, takže je to forma přirozeného výběru).

Takže jsou dvě strany konfliktu: domobrana a junta, NR a Ukrajina. Cíle domobranců jsou nanejvýš přízemní – bránit svoji zemi před vpádem a své domovy před zpustošením. Cíle „Ukrajiny“ jsou přísně abstraktní – „jednotnáukrajina“, „slávanárodu“ a další blbosti pro množení křečků.

Odpovídajícím způsobem také bojují – porůznu. Pro domobranu je důležitý hmatatelný výsledek – kontrola nad strategickými objekty, ukořistění zbraní a techniky, zničení nepřítele, osvobození území. Pro juntu je důležité pověsit příslušný hadr na úřad, zapíchnou vlaječku do mapy a podporovat mýty o „hrobečcích“ nebo o „ruském vpádu“. Konkrétní výsledek na konkrétním kontrolním bodu je nezajímá – když obsadili, tak obsadili, zahynuli vojáci – no tak zahynuli, nabereme nové.

Vedení domobrany také myslí více v kategorii zásobování. Musí nakrmit civilisty, obléknout a obout vojáky, vyzbrojit je a vycvičit, a pokud možno – neztrácet je, protože zdroje jsou omezené a lidí je mu líto.

Vedení junty je zaměstnáno míněním „světové veřejnosti“ a veřejným míněním uvnitř země. Na starost o zásobování a řízení armády jim nezbývá čas. Oni musí jet do Davosu, škemrat tam o peníze, jet na pohřeb saudského diktátora, poprosit tam o peníze, jet do Paříže, zamávat tam ručkou. Předpokládám, že jste princip zhruba pochopili…

Popisované procesy se, mimochodem, krásně promítají i ve vysvětlování válečných akcí různých stran konfliktu. Strana domobrany zaplnila internet reportážemi „od země“: tak, tady jsou těla karatelů, tady rozbitá technika, tady trofeje a tady osvobozená osada. Strana junty soustředěně bojuje na facebooku: – tymčukové-butusovové funí zápalem a likvidují celé virtuální armády. Paní Vasiljevová, která se nemůže obejít bez „průvodních ztrát“, jen tak mimochodem ničí celá fotbalová mužstva, studenty průmyslovek a dokonce i literální postavy.

Tak se nedávno objevil na straně junty celý virtuální „partyzánský oddíl“. Ten, stejně jako Tymčuk, likviduje celé smyšlené roty, desítky kusů vymyšlené techniky a sklady střeliva na souřadnicích, kde ve skutečnosti je holé pole. Pokud tito umělci také navádějí ukrajinské dělostřelectvo, pak není divu, že střílí do obytných čtvrtí.

V realitě domobrana osvobozuje osídlená místa jedno za druhým, ale demoralizované seskupení karatelů junty zdrhá po celých jednotkách. Ve virtuálním světě junta sbírá vítězství za vítězstvím. Právě nedávno zneškodnili na Mezinárodní kosmické stanici moskalského kosmonauta, který ozařoval planetu zombie-paprsky. Vám je to k smíchu – ale dospělí lidé tomu věří…

A čím bude domobrana postupovat dále vpřed, tím více poroste trhlina mezi realitou domobrany a virtualitou junty. Totéž se v minulosti stalo s německými nacisty – ke konci války se vůbec zamotali, že nepoznali, kde je realita a kde výmysl, když vkládali naděje vdo neexistující armády (nebo do té  co už  přestala existovat). Už brzy bude Porošenko vykřikovat „Wencku, kdes můj věrný Wencku?“2). Ale v odpověď uslyší „Můj vůdče, Tymčuk nepřijde, protože ho vaťáci odstřihli od internetu“.

Mimochodem, k „vaťákům“. Je to umělý tvar, který byl do kognitivního prostoru zaveden spolu s dalšími nálepkami v zájmu manipulace majdanovskými zombie, a odpojit je od samostatného myšlení. „Zločinná vlada“, „tituški“, „koloradi“1), „vatniki“ – a nemusíš myslet, protože za tebe už myslí Porošenkův „5.kanál“. Vymyslí se termín, k němu se přidá negativní konotace, elá-hop! – tisíce bezduchých majdanových zombie je už berou za jasnou věc, že zabíjet „kolorády“ je povoleno, morální a dokonce vlastenecké – včetně jejich „larev“. Vidíte, jak se lehce řídí bezduchá zombie?

Mimochodem, dnes pro miliony lidí nabral pojem „vaťák“ pozitivní už konotaci a stalo se dokonce jakýmsi třídním protikladem nemakačenkům-kreaklům s jejich kožichy a čtyřkolkami, jakož i odporu vůči „západním hodnotám“. Takže v tomto směru junta evidentně postupně ztrácí pozice.

Vraťme se ale k našemu protikladu reality a virtuality. A tady poslední teroristické akty s autobusem a ostřelováním Mariupolu přesně zapadají do výše uvedeného schématu.

Domobrana má zájem na ukončení palby a rozšíření území pod svou kontrolou. Mariupol je pro ně strategickým přístavem, který v budoucnu umožní podnikům NR obchodovat se světem a realizovat svou produkci na zahraničních trzích. Proto domobrana bude útočit na obydlené body, ale maximálně zachovat jejich infrastrukturu, protože oni tu budou dále žít, a oni budou muset obnovovat to, co je poničeno.

Juntu na druhé straně zajímá mediální obraz, přičemž ani ne tak pro vnitřní potřebu, jako hlavně vytvoření vnějšího obrazu domobrany jako „teroristů“. Zatím se takový obraz nedaří a junta vypadá jako krvavá diktatura (vidno podle toho, jak leckde  v Evropě vítali Porošenka a Jaceňuka).

Pro vnitřní spotřebitele informačního produktu je také potřeba vytvořit spojení „kam přijde NR, tam začíná ostřelování“. Je to pokračování jejich vlastní teroristické taktiky zastrašování. Právě proto včera prapor „Azov“ ostřeloval Mariupol, a pokusil se toto ostřelování svalit na činnost domobrany. https://www.youtube.com/watch?x-yt-cl=84503534&x-yt-ts=1421914688&v=dhfoGs0DoeU

Pro samotné obyvatele Mariupolu (jak vidíme z výše uvedeného videa), stejně jako obyvatele Doněcka, je zřejmé, že ve skutečnosti je to dílo rukou seskupení karatelů junty.

Mimochodem, i dřívější pokusy tvářit se, že „Mariupol-je Ukrajina“ pomocí přivezených statistů, nebyly zvlášť úspěšné a přesvědčivé. Všichni si dobře pamatují, jak národní gardisté uspořádali na jaře ve městě krvavou řež, ale takové věci se velmi dlouho nezapomínají a nepromíjejí. Takže obyvatelé Mariupolu budou jistě vítat domobranu NR chlebem a solí, jak se patří na osvoboditele.

Přestože se média-prostitutky junty, budou snažit vytvořit jiný virtuální obraz. Možná dokonce s novými „dcerami přístavních dělníků, kde není vše tak jednoznačné“.

Alexander Rogers (1978) – ekonom, kybernetik, analytik, publicista.

Zdroj: rusdozor.ru

1) „koloradskij žučok“ – mandelinka bramborová =nepřesné srovnání s barvami georgijevské stužky, kterou se označují domobranci a ruští vlastenci.

2) Walter Wenck – jeden z nejmladších Hitlerových generálů, na jehož 12. armádu se Hitler spoléhal jako na záchranu Berlína a sebe sama.

Příspěvek byl publikován v rubrice Teritorium hrocha se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.