Je ISDS jedinou námitkou proti TTIP?

napsal Leo K.

V časopisu dTest se objevil článek datovaný 15. ledna 2015 s názvem – Kontroverzní rozhodčí komise v TTIP nebude. http://spotrebitele.dtest.cz/clanek-4107/kontroverzni-rozhodci-komise-v-ttip-nebude Podstatnou částí jsou tři věty… Evropská komise přinesla 13. ledna významnou novinku. Pod tlakem odborné i laické veřejnosti byla z jednání o TTIP vyřazena možnost řešení sporů mezi státem a společnostmi u nepopulární komise ISDS podezřívané z nadržování korporacím. Přijetí řešení sporů u ISDS jako součásti TTIP je sice stále možné, nikoli však v současné podobě…Zajímavé je, že jsem mimo dTest tuto zprávu nezaznamenal na žádném jiném tuzemském mediu. A nezaznamenal jsem ji ani v EurActiv.cz, což je česká verze bruselského serveru http://www.EurActiv.com. V německé mutaci EurActivu jsem zjistil, že dTest měl přece jenom dobré informace. Cituji: Im Januar 2015 hatt die EU-Kommission ISDS jedoch vorerst vom Verhandlungstisch geräumt – zu groß war der öffentliche Protest dagegen. http://www.euractiv.de/sections/eu-aussenpolitik/eu-parlament-ruestet-sich-gegen-ttip-investorenschutz-311205 Tedy, že Komise v lednu odklidila ISDS z jednacího stolu kvůli velkým protestům.

Přívrženci ISDS namítají, že když se rozhodčí řízení nestane součástí dohody o transatlantickém partnerství, bude to znamenat výrazné poškození evropských podniků, které by získaly v USA komparativní nevýhodu. Mně tyto spory vůbec nejdou do hlavy, protože existuje platný mezinárodní rámec řešení takových sporů a nevidím žádný relevantní důvod proč tento rámec překračovat. ICSID je prostředníkem pro urovnávání sporů mezi vládami a soukromými zahraničními investory. Činí tak ve smírčích řízeních, soudech a arbitrážích. Existuje od roku 1966 na základě Úmluvy o urovnání investičních sporů mezi státy a cizími státními příslušníky a je ratifikováno 140 státy. Dalším důvodem mého nepochopení je to, že rozhodčí řízení je jakousi pojistkou proti zemím s nejasnou právní kulturou. Tomu tak ale ani v případě USA, ani zemí EU, není. Rozhodčí řízení mezi dvěma vyspělými právními státy je lapsus. Rozhodnutí demokratického soudu nemůže korporacím ve sporu s veřejným zájmem přisoudit jednostranné výhody!

V České republice je ovšem postoj k ISDS smířlivý, a to z velmi zvláštního důvodu. Česko má totiž se Spojenými státy uzavřenou podobnou dohodu, která způsobila, že patříme mezi nejžalovanější země. V loňském roce jsme se umístili na pěkném třetím místě v žebříčku zemí, proti nimž byly mezinárodní arbitráže vedeny. Viz http://www.sekaninalegal.eu/useful-info-detail/62/seznam-investicnich-arbitrazi-a-rozhodci-nalezy-v-investicnich-arbitrazich-proti-ceske-republice

Mezi českými politiky proto panuje přesvědčení, že doložka ISDS nemůže být méně výhodná než ta stávající. České znění zde:

Click to access Dohoda_2012_Dohoda-mezi-Ceskou-republikou-a-Spojenymi-staty-americkymi-o-podpore-a-vzajemne-ochrane-investic-ceska-verze.pdf

z 22.10.1991 z dílny Václava Klause.

Jsou tedy protesty proti TTIP pasé? Soudím, že nikoliv. Dva a půl milionů podpisů v petici STOP TTIP! způsobilo, že se Evropská komise pochlapila a zveřejnila své vyjednávací stanovisko

http://trade.ec.europa.eu/doclib/press/index.cfm?id=1230

Ozvala se sice ombudsmanka EU, paní Emily O’Riley, že informování Evropské komise není dostatečné a není přípustné, aby některé dokumenty zůstali tajné, jen proto, že Spojené státy odmítají jejich zveřejnění. Reagovala komisařka pro vnitřní záležitosti EU paní Cecilia Malmströmová že EU může zveřejnit jenom své vlastní dokumenty. Stanovisko Spojených států, jak naloží se svojí částí, je jejich výhradním právem.

Většinovým stanoviskem odpůrců smlouvy TTIP v dnešním znění je ve stručnosti, že nelze zpochybnit práva stávajících pracovníků, ochrana spotřebitele by neměla jít pod standard modelu EU, kvalita a informace o potravinách nemůže v žádném případě sledovat americký vzor, vyspělá ochrana životního prostředí a požadavky na ochranu zdraví. Zásada ochrany osobních údajů, kulturní rozmanitosti v EU a zachování odvětví ve prospěch veřejného zájmu nejsou obchodovatelné. Smlouva TTIP je i příležitostí k posílení práv zaměstnanců ve Spojených státech. Smlouva by měla zavázat Spojené státy, aby ratifikovaly základní normy Mezinárodní organizace práce a realizovaly je.

Jenom krátce k potravinám, protože tady ve veřejnosti dominuje směs dezinformací a polopravd o ohrožení geneticky modifikovanými plodinami.

Bez ohledu na to kde je pravda, je řešení jednoduché. USA zavede označení potravin, které obsahují GM plodiny. Nelze to sice provést naráz, když dvacet let byly na trhu neoznačené, ale lze vyjednat přechodné období a problém by byl vyřešen.

Jenže  jde o něco jiného. Dám příklad. Ve filmu Food Inc. – na HBO šel pod názvem Potraviny a.s. (část tady https://www.youtube.com/watch?v=lVLGdVWgTmU) říká Richard Lobb z National Chicken Council:

„…Neprodukujeme kuřata, ale jídlo. Je to vysoce mechanizované a tak musejí být všechna kuřata vycházející z farem prakticky stejně velká. Systém intenzivní produkce umožňuje vyrábět mnoho jídla na malém kusu země a za velmi přijatelnou cenu. Ať mi někdo vysvětlí, co je na tom špatně…“

Pan Lobb pravděpodobně nepochopí, že to, co je na tom špatně, je ekonomika. Rozhoduje-li ekonomika a efektivnost o potravinách, tak můžeme recyklovat odpadky. Jestliže kuře dospěje do porážkové velikosti za 45 dní a je dvojnásobně těžší než tradičně pěstované kuře za 70 dní, musíme k tomu vytvořit patřičné podmínky. Těmi je chov ve tmě, aby kuře svou čilostí neztrácelo na váze, růstovými hormony, patřičnou koncentrací jedinců na ploše, aby byl znemožněn pohyb a přísun antibiotik, aby se překryli případné nákazy, kterým se jinak nelze vyhnout. Výsledkem tohoto ekonomicky motivovaného chovu jsou kuřata z úděsně nehygienických podmínek, která se musí desinfikovat chlorem, aby splnila potravinářské limity.

Je pravdou, že takto „vypěstované“ a ogrilované kuře je k dostání za polovinu ceny v Evropě, ale Evropa ctí jiné hodnoty. Ve Spojených státech nelze přejít k jinému dodavateli. Celý trh kuřat pro třistamilionovou USA ovládá pět korporací. Jejich ekonomická moc má ale i politickou stránku.

Zkuste si tipnout, zda se budou tyto korporace hrnout do investic, kterými by dorovnaly evropskou úroveň. Nebudou. Ukazuje se, že lobby amerických velkofarmářů a potravinových podniků bojují smlouvou o snížení evropských standardů než o sjednocení společných pravidel na nejvyšším standardu.Z Evropy se tak může stát americká potravinová skládka.

Příslušná kapitola TTIP totiž počítá s uznáním potravinových standardů obou zemí jako rovnocenných a s omezením kontrol a testů kvality při importu zboží. TTIP ale není jen dohoda, která má podpořit velké korporace a vytvořit pro ně prostor, kde se bude hrát podle jejich pravidel. Vzhledem k tomu, že souběžně probíhají jednání o dohodě TPP, je jasné, že jde možná v prvé řadě o geopolitiku. Spojené státy se na obou stranách oceánu snaží tvořit bloky, které budou nejen pod jejich obchodní a investiční kontrolou, ale zároveň obklíčí země, jež považují za nebezpečné rivaly. Z letmého pohledu na mapu je jasné, že transatlantická smlouva má z geopolitického hlediska za úkol odtrhnout EU od Ruska. Ale Rusko je Evropa! Tvoří 38 % rozlohy Evropy. O úloze surovinového zdroje nemluvě. Atlantická vazba je jasně proti evropským zájmům a reflektuje jenom americkou snahu o udržení hegemonie. Evropské elity se rozhodly, zdá se, podpořit mocenské ambice Spojených států, navíc ve spojení s politikami, které ničí zbytky demokratické legitimity a ohrožují základní standardy, jimiž se EU mohla pyšnit. Namístě není jen otázka, komu takovéto elity slouží. Především je třeba konstatovat, že takto se suverénní země nechovají. Takto se chovají posluhové George Sorose.