MINSK+ malé zamyšlení


napsal Joshuatree

Vlkův úvod:

Chystal jsem se na podobný článek na dnešek. Ale Joshutree mi jej poslal dříve, než jsem s ním začal. Takže  jde na sklo jeho  a nikoli můj pohled. Myslím, že  to není na  vůbec na škodu. Jiný pohled  akcentuje  jiné  fazety, než které zejména vidím já. A  velmi si přeji, aby  ti, co budou jednat, zejména za Kyjev a  Západ , byli stejně racionální , jak jim přisuzuje, v tomto článku, Joshuatree!! Ale  slovo patří jemu.  Potlesk za  analýzu také.

Na Ukrajině jsme svědky přelomových událostí, nová schůzka ve středu v Minsku může být zlomová ve smyslu nastoupení cesty k urovnání nebo naopak k další eskalaci. Závažnost situace si asi uvědomuje každý, téma jednoznačně dominuje všem médiím ať už těm závislým nebo nezávislým. Také na KOSE si můžete na toto téma počíst do sytosti – informační svodka je více než výživná. Přesto bych se pokusil nezávisle na vlkovi a ostatních si zaspekulovat co bude. A protože se jedná o SPEKULACI, a do médií toho až zas tak moc neuniklo, můžu trochu popustit uzdu fantazii a rozlétnout se trochu víc a třeba se víc opřít o dojmy ne o fakta a pojmout to trochu zbavně. A protože mám, jako vždycky, málo času bude to jen takové „high-level“.

Takže, kdože v tom Minsku vlastně bude? Účastníci by měli být Rusko, Německo, Francie a Ukrajina. Nenašel jsem nic o tom, že by tam měli být zástupci Novoruska (LNR a DNR)? Ok, že by o nás bez nás? Jejich zájmy zřejmě bude reprezentovat Rusko. Nebudou tam ani USA. Jejich zájmy bude asi reprezentovat trochu Německo, i když nevím. Nebude tam ani Polsko. Příprava na schůzku už běží, proběhly první konzultace v Berlíně v budově ministerstva zahraničních věcí.

Předtím, ale než si nastíníme jednotlivé možnosti, pojďme si říci, o čem schůzka v Minsku nebude, případně jaké jsou zde další omezující podmínky. Nebude dle mého názoru jednoznačně o KRYMu. Krym je podle mě uzavřená kapitola, jakýkoliv způsob vrácení Ukrajině je dle mého názoru naprosto a zcela nereálný, jakýkoliv vojenský útok proti Krymu by byl jasným a otevřeným vyhlášením války Ruské federaci což si v Evropě určitě žádný stát aktuálně nedovolí.

Pojďme dál. Základní podmínky hrající proti UKRAJINĚ a západnímu bloku jsou dvě vlastně tři. Čas (střednědobý výhled řekněme 1-3 roky), peníze a USA. Částečně to platí také pro Rusy. Konkrétně:

  • čas (horizont 1-3 roky) je problémem pro EU a velkým problémem pro Ukrajinu (čím dříve konflikt skončí tím lépe). Problém času se výrazně zhoršil dnešním /9.2.2015/ uzavřením kotle u Debalceva. V obklíčení je ze strany opolčenců cca 8-9 tis. Ukrajinců. Čas relativně OK pro Rusko a USA.

  • peníze velký problém pro Ukrajinu (země je v podstatě v bankrotu), velký problém pro EU. Pokračování dotování Ukrajiny ze strany Evropy není zkrátka podle mě již v horizontu 1-3 let možné (zejména ne bez jakýchkoliv záruk, že to ten stát jako celek vůbec přežije). EU také přichází o peníze kvůli sankcím, ale to není tak strašné. Problémem může být už připravené, zatím do pondělí pozastavené, další kolo sankcí ze strany EU na Rusko a zejména, zatím neznámá, odpověď Ruska. Peníze jsou pro Rusy si myslím větší problém, než pro EU, ale spíše z dlouhodobého hlediska a pro Rusko jako takové. Z pohledu USA peníze nejsou problém.

  • USA: vojenská pomoc a know-how, strážci demokratických hodnot a pravdy směrem k EU (kdyby se nám to bratříčkování s Rusem příliš rozjelo), strážci a patroni aktuálního kyjevského režimu (ne, ne a ne představitelé UKRAJINSKÉ vlády určitě v Haagu neskončí ať se děje co se děje, to se klidně vsadím).

Tématem setkání bude tedy Ukrajina a současná válka. Jaké tedy máme možnosti, jaké z těchto možností plynou pro jednotlivé účastníky výhody a nevýhody? Já to vidím takto:

  1. Zastavení bojů, federalizace Ukrajiny (zvláštní status pro LNR a DNR). Tato možnost podle mě již není možná vzhledem k tomu, jak daleko to na Ukrajině došlo co do obětí a škod. I kdyby, byly k této variantě válčící strany donuceny „velmocemi“, tak si myslím, že by to stejně nefungovalo a konflikt by se rozhořel znovu nebo by to trvalo velmi, velmi dlouho. Navíc nevidím důvody, které by k této variantě kohokoliv z „velmocí“ vedly. Podobná dohoda již mohla být uzavřena na začátku konfliktu bez války. Přesto byla eskalace podněcována a nakonec i provedena. U federalizace by navíc dle mě hrozilo, že by po Rusku zatoužily i další oblasti (zvlášť po tom co chunťata předvedla).

  1. Zastavení bojů, uznání Novoruska, stanovení hranic dle aktuální frontové linie. Z hlediska USA částečná prohra (destabilizace u hranic s Ruskem OK, prozápadní Ukrajina v NATO nebo spojenec NATO OK, otázka jsou ale náklady). Z hlediska Ukrajiny by se podle mě jednalo o porážku (možná by to ustála vláda i prezident s odkazem na Debalcevský kotel a aktuální ztráty, ale jistě jen pod příslibem další války, jen co se naberou síly). Z hlediska Evropy by to byla spíš výhra, taková okleštěná federalizace (zastavení aktuálního válečného konfliktu, možnost mírové práce a podpory Ukrajiny, prozápadní Ukrajina v NATO nebo spojenec NATO). Z hlediska Ruska oddechový čas (s nutností masivních dotací Novoruska, pořád pod sankcemi a velkým potenciálním konfliktem na hranicích) s příchutí prohry (NATO postoupilo daleko, Novorusko je malé). Z hlediska Novoruska úspěch jen částečný. Původní území republik jsou značně značně okleštěna.

  1. Zastavení bojů, uznání Novoruska, stanovení hranic dle původních hranic DNR a LNR. Z hlediska USA prohra. Z hlediska Ukrajiny prohra (určitě by se jim nechtělo vyklízet již dobitá území), z hlediska Evropy spíš prohra ztráta tváře (ale zastavení válečného konfliktu, možnost mírové práce a podpory Ukrajiny), z hlediska Ruska ani výhra (NATO postoupilo), ani prohra (udržení Novoruska). Z hlediska Novoruska jasná výhra.

  1. Zastavení bojů, uznání Novoruska, stanovení hranic dle hranic v době uzavření první minské dohody viz bod 2, z hlediska Novoruska prohra. První minskou dohodou dost tratili, např. měli už v podstatě Mariupol.

  1. Nedohoda bez eskalace bojů (masivní podpory bojujících stran „velmocemi): Ukrajina vs. Novorusko (udržení status quo, anebo každý chvilku tahá pilku, ani výhra, ani prohra). Z hlediska USA ani výhra ani prohra (destabilizace u hranic s Ruskem OK, otázka jsou náklady). Z hlediska EU prohra (horký válečný konflikt na evropské půdě pokračuje), z hlediska Ruska ani prohra (NATO nepostoupilo, Ukrajina před ekonomickým kolapsem) ani výhra (s nutností masivních dotací a vyzbrojování Novoruska, pořád pod sankcemi a velkým potenciálním konfliktem na hranicích).

Možnosti v případě další eskalace (širšího zapojení vojenského zapojení Západu a USA) pak vidím následující:

  1. Pokud se budou okolní státy a vojenská uskupení (NATO/RUSKO) držet zdravého rozumu tak i při eskalaci, nových sankcích nových dodávkách „OBRANNÝCH“ zbraní a know-how se pravděpodobně nebudou chtít zaplést do plnohodnotného válečného konfliktu tzn. budou se snažit za každou cenu udržet konflikt na území Ukrajiny, ať se děje co se děje, zkrátka typická zástupná válka, dokud na Ukrajině zbyde někdo, kdo bude moci bojovat. Pak se může Ukrajina eventulně rozdělit nebo dohodnout jiné mírové uspořádání.

  2. Eskalace v plnohodnotný střed USA/Evropa vs Rusko: k tomu asi není co dodat.

Vzhledem k těm nastíněným možnostem se začínám čím dál tím více bát, že v Minsku nepůjde ani tak o Ukrajinu ale spíš o nás – Evropany. Domnívám, se, že pro Ukrajince se nic zásadního nedohodne (byť každé zastavení střelby je dobré). Doufám, že nám to dobře dopadne. Když to dopadne dobře nám, tak to určitě dopadne dobře časem i jim.

Dodatek:

článek byl psán v pondělí. Události včerejšího večera ho mezitím poněkud předběhly.

Příspěvek byl publikován v rubrice Joshuatree a jeho strom se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.