„Крым. Путь на Родину“ -Mini, ale opravdu mini, recenze filmu.


napsal Joshuatree

Dodnes se pamatuji na moment, kdy jsem se dozvěděl, že se na Krymu objevili, „neznámí“, neoznačení (evidentně ruští) vojáci, kteří obsadili klíčové infrastrukturní a správní body. Ten den jsem výjimečně nebyl online, ani nesledoval TV, a tak jsem se to dozvěděl relativně pozdě, až po příchodu domů, v obýváku, ústně od tchyně (čti maminky), která u nás byla tou dobou na návštěvě. Mojí první reakcí byl šok. Nemohl jsem tomu uvěřit a říkal jsem si, cože vojáci??? To přece znamená válku!!! Co mají co dělat ruští vojáci na Krymu, mimo své základny? Ruská základna, nezákladna, kyjevský převrat nepřevrat, jednou je Krym ukrajinským územím, tak není o čem diskutovat. V porovnání s jemnými americko-polsko-evropskými metodami pracujícími více ve stínu mi tahle ruská reakce přišla hrubá, buranská – zkrátka jasná agrese. Byl jsem zklamaný, čekal jsem od Rusů více a oni zas jen s armádou. Jakkoliv jsem chápal, že se pravděpodobně jednalo o vynucený krok z jejich strany, že už se situace vyhrotila moc, přišlo mi, že to informačně, komunikačně zkrátka marketingově podcenili a nezvládli až museli použít opravdovou sílu. Nebyl jsem v té době přesvědčen, že to bylo nutné.

O to víc, jsem byl zvědavý na nový ruský dokumentární film s názvem „Крым. Путь на Родину“ (česky „Cesta do vlasti“), který se vrací k oněm únorovým/březnovým událostem roku 2014 a vysvětluje je z ruského pohledu. Moji zvědavost ještě zvýšila „reklama“, kterou měl film na Novinkách (ty bulvárně-skandalizační titulky zkrátka miluju) a od Jen Psaki (US Dept. Of State).

Samotný film byl odvysílán v neděli na Rossija 1 a dán volně k dispozici na internet (shlédnout jej např. můžete na Youtube).

Jeho autorem je Andrej Kondrašov, politický dopisovatel TV kanálu Rossija 1. Film byl odvysílán v neděli na Rossija 1 a nyní je volně k dispozici na Youtube, kde jeho sledovanost roste závratným tempem (cca před dvěma dny, když jsem se na něj díval měl nějakých 20–40 tisíc shlédnutí, dnes 19.3 už má okolo 3,5 miliónu).

Nejprve k filmu, jako takovému resp. k formě filmu. Film je na Youtube dlouhý 02:24:53 (hh:mm:ss). Přestože je moc zajímavý, není to akční film, a jsou tam pasáže, které jsou řekněme pomalejší, skoro až nudné. Já jsem tu délku podcenil, začal jsem ho sledovat dost pozdě a skončil až hluboko po půlnoci. Takže pokud jej budete sledovat, vyčleňte si na něj přiměřený čas. Film je barevný, profesionálně natočený a ozvučený, občas proložený tematickým amatérským videem a je v ruštině (zatím). Využívá interview s přímými účastníky událostí, rekonstrukcí (hraných scének – ty já osobně tedy moc rád nemám), převzatými amatérskými záběry, záběrů do měst, krajiny, záznamů z různých událostí, záběrů na lidi. Co se týká ruštiny, tak se jí, dle mě, vůbec bát nemusíte, pokud jí vládnete tak okolo úrovně B1 (dle SERR), možná by stačila už i A2 tak budete rozumět úplně v pohodě. Takže asi tak.

A teď k samotnému obsahu. Film můžeme rozdělit z pohledu obsahu zhruba do těchto částí:

00:00:00–00:12:45 Majdan a evakuace (záchrana!!!) legitimního prezidenta Janukovyče z Ukrajiny

00:12:45–00:20:55 Korsuňský masakr

00:20:55–00:38:00 situace na Krymu, Berkut, Sevastopol, vznik opolčení

00:38:00–00:48:00 rozhodování o referendu demonstrace Tatarů u „Verchovne rady“ v Simferopolu

00:48:00–00:55:00 banderovský Vlak přátelství z Kyjeva na Krym

00:57:00–01:04:10 obsazení letiště místními opolčenci, příjezd ruských jednotek

01:05:30–01:08:30 V. V. Putin – o vztahu Ruska a Krymu, o úmyslu začlenit Krym do Ruska

01:08:30–01:25:00 formování opolčení, ustanovení hranice s Ukrajinou

01:36:00–01:43:30 Jalta, pohraničníci, únos gen. Mihaylo Kovala Nočními Vlky

01:43:30–01:52:00 obsazování ukr. kasáren, vyjednávání s ukr. vojenskými jednotkami

01:52:00–01:56:00 Natalija Poklonskaja, prokurátorka

01:56:00–02:08:00 o plánovaných teroristických akcích Ukrajinců – pravoseků (o pokusu otrávit pitnou vodu pro Simferopol) atd.

02:08:00–02:10:00 paralyzace ukr. jednotky plánující ozbrojené proražení obklíčení

02:10:00– o návratu Krymu „domů“ do Ruska, o rozhodování, o důvodech jednání

Jednotlivé části na sebe chronologicky navazují a tvoří ucelený příběh – vypravování chcete-li – protknutý vystoupením jednotlivých aktérů událostí a to jak těch nejvyšších a mediálně známých jako jsou V.V. Putin, S.K. Šojgu nebo S. V. Aksjonov tak obyčejných lidí či místních krymských/ruských „celebrit“.

Vše je plynulé, doplňuje se. Popisování událostí může být, zejména pro „Kosíře“ místy trochu nudné nebo zdlouhavé, díky tomu, že již o popisovaných událostech slyšeli např. Korsuňský masakr, ale je to podle mě třeba kvůli širokému publiku (mezinárodnímu), kterému je film určen.

Takový normální český posluchač masírovaný mainstreamem asi nebude vycházet z údivu vůbec a ruský pohled pro něj bude velkou novinkou. A tím nemyslím pouze líčení konkrétních událostí, ale hlavně uvedení širšího kontextu a vůbec prezentace toho, že i Rusové mají právo na svůj pohled bude asi šok. Přiznat Rusům právo na názor se v ČR moc nenosí, pokud nechcete dostat ošklivou propagandistickou nálepku nebo riskovat společenskou ostrakizaci (a to s nimi [Rusy] nemusíte ani souhlasit). No budou určitě i tací co nedokoukají.  Na druhou stranou budou asi i tací, co možná procitnou a uvědomí si, že je něco v našem informačním prostoru špatně. Uvidíme, kterých bude víc J Ale zpět k filmu.

Místo převyprávění jednotlivých částí, čímž bych Vás vlastně ochudil o celý obsah bych rád vypíchnul pár zajímavých momentů myšlenek, které na mě osobně zapůsobily nejvíc nebo mě jinak zaujaly.

Konkrétně:

1) V.V. Putin hovoří přímo o záchraně života V. Janukovyče a o tajné vojenské misi, která byla s tímto cílem úspěšně uskutečněna. Tato část mě velmi překvapila a šokovala, netušil jsem, že situace byla tak vyhrocená, že došlo ke střelbě a takovému menšímu honu na Janukovyče (v té době pořád jediného řádně zvoleného a legitimního prezidenta Ukrajiny). Pozn: v porovnání s tím jsou rajčata pro Miloše opravdu nevinnou dětskou zábavou a nelze se divit, že Policie ČR proti házečům nic nepodnikala, byla to normální sranda, ne? a zbytečně by se kvůli tomu papírovalo. (pokus o vtip).

2) Že Janukovyč dle svých slov nechtěl, nemohl, nebyl schopen podepsat rozkaz o použití zbraní, doslova nemohl pozvednout ruku. V porovnání s tím, jsou noví vůdci UKR jinačí sekáči a s rozhodováním tohoto typu problém rozhodně nemají. Dnešní optikou je až nepochopitelné jak mohl bejt takovej měkkejš Janukovyč vůbec prezidentem.

3) Informace o tom, že taktiku a výcvik demonstrantů pomáhali organizovat Američané, kteří předtím v roce 2006 získali informace od představitelů oficiálních ukrajinských silových struktur a že krymský Berkut, už přijal a vybrousil taktiku proti těmto novým metodám (molotovy, zaměření na slabá místa policejních sestav, karpatský buk atd.).

4) Informace o banderovském vlaku přátelství, a zformování místních dobrovolných opolčenců na obranu rodin, domovů.

5) Únos gen. Kovala a následné (nedoručení) rozkazu zasáhnout proti opolčencům a přechod pohraniční stráže na stranu opolčení.

a hlavně neustálý, z ruské strany (prezentováno ve filmu), apel ne na peníze, ne na moc, ne na válku, ale na skutečné hodnoty – na život v míru, život dle vlastní volby lidí (na Krymu a v Rusku), na ochotu za tyto hodnoty položit svůj vlastní život, na přání národa, na nutnost bránit svoji zem, na pojmy jako jsou hrdost, vlast, národ, solidarita, sociální práva. Je to tím, že Rusové si pořád připomínají hrůzy války, na které se v Evropě dávno zapomnělo? Je to tím, že Rusy nestihl pohltit konzumerismus a pozlátko západu? Je to tím, že jsou chudí nebo málo civilizovaní? Je to jen hrané? Je to umělé? Nevím, ale trochu mě to děsí v porovnání s tou prázdnotou, kterou vidím okolo sebe S tou bezradností místních držitelů klíčů, kteří neví, jestli tancovat dle píšťalky z Bruselu nebo Washingtonu a co mají vlastně dělat? Kteří vlastně vůbec neví, co mají dělat, ale chtějí si to pořádně užít na účet tu postižených, tu důchodců, tu mladých rodin s dětmi, tu zaměstnanců tu podnikatelů případně na účet všech dohromady. Nebo těch, kteří z nás chtějí udělat jednu velkou firmu (pozor to bychom byli co do počtu zaměstnanců větší než MS a EU by nás asi začala regulovat J). Ekonomická měřítka a ukazatele jako tmel širší společnosti zkrátka nefungují a nelze na nich stavět. To samé platí pro Evropu jako takovou. Máme poslední šanci se vzpamatovat, jestli ji nevyužijeme tak se Evropa propadne do nicoty a bezvýznamnosti jen proto, proto že jsme zapomněli, kdo jsme a kam jdeme. Což je něco, co se takovým Američanům, Rusům nebo Číňanům v dohledné době rozhodně nestane.

Přes evidentní a zasloužené pozitivní vyznění celého filmu v něm, ale bylo, dle mého mínění, něco, co šlo rozhodně ještě vylepšit. Film je tak trochu slaďáček směle vykračující si směrem k laciné propagandě. Ženy jsou krásné, muži stateční a všichni společně porazili zlo. Ano, je to pravda, ti lidé opravdu nasazovali své životy v době, kdy nikdo nevěděl, jak to dopadne, to je bez debat, zaslouží si to, ale filmu, zvlášť když se deklaruje být dokumentem, by mohlo zaznít i něco kontroverznějšího. Mohly by zaznít i nepříjemné otázky. Nemuselo by to být tak učesané, unylé, předpověditelné. Protože nepříjemných otázek by se našla spousta, třeba proč dělalo Rusko možné i nemožné, aby rychle zachránilo Krymčany a ostatní Rusy na jihovýchodě nechají smažit v ohni občanské války atd.

Každopádně film určitě stojí za zhlédnutí. Určitě si ho nenechte ujít.

Příspěvek byl publikován v rubrice Joshuatree a jeho strom se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.