O třech prezidentech v reakci na Barcamp


napsal Sob

Máme na Kose , vedle vlka, jezevce, chacala a  vůbec zajímavou zvířenu. Ode dneška nám tady běhá i Sob. Nick tohoto jména  vstupuje se  svým sloupkem a dodávám, velmi bystrým,  na kosířskou rampu a  žádá o vaši pozornost. Jsem přesvědčen, že mu ji věnujete.Je proč.  Protože  sami zjistíte,  že Sob je bystrý pozorovatel. Jistě nezapomente mu v duchu zatleskat a  v reálu hojně nadělit premierové autorské hvězdy. Děkuji!

Pozorně jsem přečetl článek o výsledku Barcampu a ačkoliv jsem nebyl přítomen dovolím si stanovit diagnózu onoho sezeni. Možná se mýlím.  V daném kontextu se „mohou dokonale míjet bez vzájemného dotyku“  pouze racionalizmu – iracionalizmus.

Vaše pozice z tohoto hlediska je mi jasná. Předpokládám že větší část ne racionálního přístupu byla ze strany vašich spolubesedníků pravděpodobně mladší generace humanitně vzdělaných lidí. Racionalizmus se postupně vytrácel z humanitního vzdělání. Důvodem podle mě byla ignorace (pravděpodobně vědomá) kritického – potažmo dialektického myšlení. Po 89 byla dialektika, ač tisíce let nejlepšími mozky lidstva budována, zatracena.  Když přestane kriticky myslet technik, konstruktér, programátor velmi brzy mu to objektivní realita připomene. V horším případě začnou padat mosty a vlnit se silnice. V lepším případě dostanete varování už při prvních kontrolních testech. Když přestanou kriticky myslet politici, malér se může projevit později o to však s větší razancí. Dobře …, myslím si, že v naší společnosti iracionalizmus začíná potlačovat racionalizmus. Nebudu hledat příčiny. Pokusím se to přiblížit na příkladu:

Po roce 1989 jsem měli tři prezidenty: pana Václava Havla, pana Václava Klause a pana Miloše Zemana. Každý z nich je osobnostními, politickými i charakterovými vlastnostmi úplně jiný.  Co se týče politické orientace je pan Zeman spíše levicového smýšlení zatímco pan Klaus smýšlí více pravicově.

Tedy techniky viděno, na přímce bude p. Zeman vlevo a p. Klaus vpravo. Určitě bychom na té pomyslné přímce nalezli místo i pro p. Havla. S jakoukoliv pozicí na levo –pravé přímce však nebudeme úplně spokojeni. Chybí nám druhý rozměr. Musíme z přímky do roviny.

Přidejme tedy druhou souřadnici svislou přímkou. Namalujme rovnostranný trojúhelník špičkou dole, stranou nahoře. Do levého horního vrcholu budeme situovat pana prezidenta Miloše Zemana. Do pravého horního vrcholu pana prezidenta Václava Klause. Dolní vrchol určíme pro pana prezidenta Václava Havla. Tedy geometricky jsou vlastnosti pánů prezidentů od sebe vzdáleny jak to jen jde. Chybí nám ovšem pojmenovat onu svislou souřadnici. Jakou vlastnost bude kvantitativně reprezentovat? Prezidenti p.Zeman a p. Klaus ačkoliv se liší levým či pravým politickým smýšlením něco mají společného. Řeknu to rovnou, jsou racionální. Jejich rozhodnutí ať špatná či dobrá vycházela zpravidla vždy z analýz, hodnocení, přemýšlení … . Na druhé straně si myslím, že přístup pana prezidenta Havla byl spíše více intuitivní, založený na pocitech,  dojmech a vizích (iracionální entity) a nikoliv na hlubockých analýzách. Tedy na pomyslné svislé ose máme kvantitu racionalismu (nahoře),  iracionalismus dole.

S nastíněnou „politickou geometrií“ nemusíte zcela souhlasit, Myslím si ale, že je v jádru správná.  V podstatě by tato úvaha mohla být zakončena – pan prezident Havel zemřel. Iracionalismus však nezemřel, žije si vlastním životem (v pražských kavárnách?) . Dovolím si nastínit jeho další osud. Geometricky se spodní vrchol trojúhelníka rozštěpí ve dva vrcholy – dostaneme lichoběžník. Dolní hrana lichoběžníku se bude prodlužovat. Do levého dolním rohu se budou situovat levicově a iracionálně smýšlející (zpravidla mladí lidé) – anarchisté. Ty nebudou nikoho moc zajímat. Pravý dolní roh zvětšující se základny lichoběžníku bude reprezentovat pravicově zaměřené a více méně iracionálně smýšlející lidi.  Pravicový iracionalismus to je ale již ideový základ  fašismu … .

Vlkův dodatek:

Jednu ze tří přednášek , kterou jsem u onoho stolu v intelektuální kavárně  absolvoval, byla právě o  kritickém myšlení. o jeho potřebě a hlavně o tom, kde lidé dělají chyby, když se snaží kriticky myslet. To kritické myšlení bylo  směřováno na  použití ve společenských vědách. Byla to vlastně půlka  přednášky. O chybách a prohřešcích proti kritickému myšlení. Přednášející měl ještě  druhý díl – o správných postupech kritického myšlení. Ta , bohužel na programu nebyla. A já k tomu dodávám – Sob naprosto přesně trefil tu poznámku o míjejících se světech.   Celý můj život život  je rámován bud pohledem technika  nebo finančníka.  A to je pohled přes  čísla a ověřitelná fakta. A zároven zde platí, že  jde jen a pouze  o výsledek! Nebo chcete li – přes peníze!  A kritické myšlení není potřeba, ale zákon!   Můj svět ho zná a užívá. Nejspíš  už celá tisíciletí.  Svět tzv. měkkých věd, se  k němu, alespon některými hodlá propracovat. Podle  mne nemá šanci. Měkké vědy nemají totiž ani hranice a dokonce ani kontury ne! A  je to tak , podle mne -dobře! Viz příklad  s našimi prezidenty! Nacházím ho skvělým!  Je dobře, že  všichni tři byli jiní. Každý se  svými přednostmi. A také chybami. Tato země by si byla  uspořila mnohé trápení a problémy, kdyby se světy  těch tří nebyly bývali střetávaly, ale jen míjely. Tak jako se  v té kavárně minul můj svět kritického myšlení se světem kritického myšlení kolegy. Dvě podobné a přece naprosto různé planety. A  je dobře, že na sebe nenarazily! Byla to fakt pro mne nesmírně užitečná lekce!

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Hosté se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.