Než se Singer stane blogerem

napsal kopelman

 

V poslední době se z jejich ČNB (je naše, když se nikomu nezodpovídá?) opět ozývají hlasy o nutnosti dále uvolnit měnovou politiku. V zápise jednání bankovní rady ČNB z 26. března 2015 (viz http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/br_zapisy_z_jednani/2015/cmom_150326.html) se píše: „použití kurzu je nejefektivnějším a nejúčinnějším nástrojem měnové politiky, přičemž nelze vyloučit ani použití dalších nekonvenčních nástrojů“.

Přiznám se, že podobně jako Sériový samovrah

(viz https://vlkovobloguje.wordpress.com/2015/04/09/byt-blaznom/)

si připadám ve svém okolí jako blázen, když mám na něco odlišný názor. Aktuálně se to projevuje názorovými rozpory v případě příčin a důsledků amerického projektu Rusko nebo uctění ruských obětí ve 2. světové válce naším prezidentem. Ztrácím víru, že je možné něco ovlivnit článkem na blogu, ale plané diskuse na blozích kolem vypouštění nových kouřových signálů z budovy ČNB mě donutily se pokusit stručně a srozumitelně vysvětlit, proč to dělají a proč je to pro ekonomiku špatně.

Proč dělají měnové intervence, je zřejmé. Jsou členy náboženské sekty, která má jediného boha, HDP. Promiňte mi mou expresivnost, ale nedokážu to přesněji vyjádřit. HDP je bohem centrálních bank už několik let, protože pozitivní ovlivňování její výše drží nad vodou neschopné vlády, které nejsou schopny nebo ochotny podniknout skutečné kroky k oživění ekonomiky.

Průkopníkem tohoto náboženství se stal Ben Shalom Bernanke, který jej úspěšně uvedl v život pod názvem kvantitativní uvolňování (QE). Podstata Benova triku spočívá v tom, že růst HDP USA v letech provádění QE byl pouze nominální a byl způsoben více než 6% velikosti QE na velikosti HDP. Fakticky je to statistický podvod.

Výstřel z parníku ČNB 7. listopadu 2013 byl českou obdobou QE, kdy v ČNB mávnutím vykouzlili 200 mld. Kč. Rozdíl byl jen v umístění vytvořených peněz, nikoliv do domácích bank, ale do dluhopisů spřátelených zemí. Výsledek byl ovšem stejný, došlo k „nápravě“ čísel negativního vývoje HDP. Halasný ryk o negativním vývoji inflace jako důvodu intervence byl pouze marketingovým obalem celé akce.

Pravděpodobnost, že ČNB letos opět zasáhne, zvyšuje i nově umístěný grafický „barometr“ inflace na hlavní webové stránce ČNB (viz http://www.cnb.cz/cs/index.html). Dovolím si i spekulativní hypotézu, která rovněž zvyšuje pravděpodobnost další intervence a zní takto: je třeba, aby Babišovo ANO vyhrálo další volby. K tomu je nutné, aby se státopodnikatel a ministr financi v jedné osobě měl čím pochlubit. A čím lepším by se měl pochlubit než HDP rostoucím za doby jeho hospodaření.

Cena pro ekonomiku našeho státu za výše popsané monetární inženýrství je ovšem nemalá. Národohospodář a bývalý premiér Paroubek si stěžuje, jak mu zdražily jeho zahraniční dovolené. Ano jako spotřebitelé jsme intervencí ČNB zchudli, ale větší problém je, že zchudly firmy a jejich hospodaření tlačí naši zemi do negativní ekonomické spirály. Proč?

V letech 1999 – 2011 docházelo k dlouhodobé tendenci posilování české měny. To přinášelo domácím firmám jednu velkou výhodu, zlevňovaly se jim kapitálové statky, tedy stroje a zařízení k výrobě, čímž modernizovaly a výrobu. Modernizovaná výroba zvyšovala svou efektivnost. Ekonomika se tak dostala na pozitivní spirálu a další posilování koruny posilovalo i ekonomiku. Někomu to může znít paradoxně, že posilování kurzu koruny pomáhalo naší ekonomice, ale skutečně tomu tak bylo. Pokusím se to co nejjednodušeji vysvětlit, aby to každý pochopil.

Ekonomická teorie praví, že hospodářský růst, vyjádřený HDP, je funkcí tří základních proměnných: 1. práce, 2. kapitálové intenzity a 3. technického pokroku. Růst alespoň jedné proměnné působí pozitivně nejen na samotný hospodářský růst, ale i na další proměnné. Zkusme si je stručně rozebrat.

1. práce – člověk nemusí být ekonom, aby pochopil, že když bude víc makat, víc toho vyprodukuje. Myslím, že to je natolik jasné, že netřeba tuto proměnnou dále rozebírat.

2. kapitálová intenzita – často též nazývaná jako kapitálová vybavenost práce. Toto je hlavní hrdinka celého našeho příběhu. Kapitálová vybavenost práce znamená, jaké má firma finanční prostředky na nákup nástrojů usnadňujících práci. Firma s nižší kapitálovou intenzitou udělá výkop pomocí zaměstnanců vybavených krumpáči a lopatami. Firma s vyšší kapitálovou intenzitou udělá totéž pomocí bagru s bagristou. Vyšší kapitálová intenzita tedy významně zvyšuje efektivitu práce. České firmy v drtivé většině pořizují zahraniční stroje. Začínáte už tušit souvislosti s kurzem koruny, a proč ekonomika při posilujícím kurzu rostla?

3. technický pokrok – stejně jako u práce je i neekonomovi zřejmé, že čím lepší technologie, tím efektivnější produkce. Je zde významná souvislost s kapitálovou intenzitou. Pokud existují lepší technologie, ale firmy s nižší kapitálovou intenzitou si je nemohou dovolit, tak budou nadále využívat staré technologie a efektivita práce neporoste.

Když to shrnu, firmám působícím na českém území se kurzovou intervencí snížila jejich kapitálová intenzita. Mnohým se ze dne na den změnily jejich kalkulace plánovaných investic do obnovy opotřebeného kapitálu, čímž ekonomové myslí nákup nových budov, strojů a jiných zařízení nezbytných k produkci. Investiční záměry, které před intervencí vycházely ještě přijatelně, se po zdražení cizích měn staly nerentabilními. K tomu navíc přispělo i značné posílení dolaru a libry.

Tím se dostávám k budoucímu blogerovi Miroslavu Singerovi. Proč mu věštím blogerskou budoucnost? Jeho ideový guru a vůdce náboženské sekty Ben se jím totiž nedávno stal (viz http://www.brookings.edu/blogs/ben-bernanke). Je to docela zajímavé počtení, zvláště komentáře. Z jednoho Benova blogu vyplývá i diagnóza našeho měnového kouzelníka Miroslava. Ben jako akademik horuje za další provádění výzkumů účinnosti nových nástrojů monetární politiky. Společné jim je, že oba úplně přehlížejí mikroekonomické dopady svých experimentů. Proboha, to je nenapadne chodit víc po fabrikách, rozhlížet se po jejich technologickém vybavení a mluvit s lidmi, kterým tyto měnové experimenty převrací jejich podnikatelské záměry naruby?

Jako ekonom se ekonomií neživím. Možná proto jsem svůj dosavadní profesní život neproseděl v prosklených a dobře vytopených palácích bankovních domů. Naopak jsem měl možnost navštívit mnoho podniků a jejich výrobní prostory. Ve velké většině jsem viděl zahraniční výrobní technologie ze zemí, kde se nakupuje v dolarech, librách nebo eurech. Dokážu si proto docela reálně představit, jak by další měnová intervence ovlivnila investiční rozhodování firem.

Možná si to začínají uvědomovat i salonní ekonomičtí teoretici v ČNB a místo oslabení kurzu koruny na nás vyzkouší záporné úrokové sazby. To mají totiž asi na mysli, když hovoří o dalších nekonvenčních nástrojích. Jsem docela zvědav, zda firmy změní své myšlení, přestanou u bank za nevýhodných podmínek držet peníze a začnou si na všechno půjčovat. Ještě zbývá, aby jim za půjčky začaly banky platit. Nakonec na půjčování vydělají nejvíc banky, tak proč by za to firmám neplatily. Jak jsem napsal v úvodu, připadám si jako blázen.