Dva tisíce slov, všem čestným a poctivým občanům České republiky, kteří ještě nerezignovali na tristní stav světa i české společnosti.


sestavil a pro Kosu dal dohromady podle předlohy Ludvíka  Vaculíka z roku 1968

OLD REBEL

Předlohou je výzva 2000 slov Ludvíka Vaculíka z roku 1968. A je zároveň poslední poctou Kosy, jejích autorů a čtenářů  Ludviku Vaculíkovi. Byl to velký a moudrý muž.

Dva tisíce slov

2000 slov release 2.15

Nejdřív ohrozila život našeho národa válka. Pak přišly špatné časy vlády jedné strany s událostmi, které ohrozily jeho duševní zdraví a charakter. S nadějemi přijala většina národa v listopadu 1989 program svobody a demokracie. Její řízení se však dostalo do rukou nepravým lidem. Nevadilo by tolik, že neměli dost státnických zkušeností, věcných znalostí ani filosofického vzdělání, kdyby aspoň byli měli víc obyčejné moudrosti, slušnosti a méně sobeckosti aby uměli vyslechnout mínění druhých a připustili své postupné vystřídání schopnějšími.

Demokratické strany a jejich funkcionáři, kteří měly po listopadu 89 velikou důvěru lidí, postupně tuto vyměňovaly za lukrativní posty, majetky, restituční zisky a právní beztrestnost až ji všechnu ztratily. Musíme to tak říci a vědí to i ti demokraté mezi námi, jejichž zklamání nad výsledky polistopadového vývoje je mnohdy větší jako zklamání ostatních. Chybná linie vedení a mnohdy až zločinné činy mnohých jejich členů změnila strany ve spolky až mafiánského typu. Ty nabyly velké přitažlivosti pro vládychtivé sobce, vypočítavé zbabělce a lidi se špatným svědomím. Jejich příliv zapůsobil na povahu i chování stran, která nebyly – mnohdy úmyslně – uvnitř zařízeny tak, aby v ní mohli nabývat vlivu pořádní lidé, kteří by je plynule proměňovali tak, aby se stále hodily do současného světa. Mnozí straníci proti tomuto úpadku bojovali, ale nepodařilo se jim zabránit ničemu z toho, co se stalo.

Poměry v demokratických stranách byly modelem i příčinou stejných poměrů ve státě. Jejich spojení se státem vedlo k tomu, že ztratily výhodu odstupu od výkonné moci. Činnost státu a státem řízených organizací neměla kritiku. Parlament se odnaučil nejenom rokovat ale i dělat řádné zákony ve prospěch občanů, vláda vládnout, soudy spravedlivě soudit a bezpečnostní aparát státu stíhat zločince nejvyššího kalibru. Volby nemají význam, zákony ztratily váhu. Nemůžeme důvěřovat svým zástupcům na žádném stupni státní moci a když i můžeme, nedá se po nich zase nic chtít, protože nemohou ničeho dosáhnout. Ztratili jsme důvěru ve vlastní stát, spravedlnost a vymahatelnost zákonů. Ještě horší však je, že už téměř nemůžeme důvěřovat ani jeden druhému. Osobní i kolektivní čest upadla. S poctivostí se nikam nedostaneš, o nějakém oceňování podle schopností darmo mluvit. Proto většina lidí ztratila zájem o obecné věci a začala se opět starat jen o sebe a o peníze, přičemž ke špatnosti poměrů patří i to, že ani na ty peníze není dnes spolehnutí. Pokazily se vztahy mezi lidmi, ztratila se nejen radost z práce ale i práce jako taková, zkrátka přišly na nás časy, které ohrožují naše duševní zdraví a charakter, mnohdy i holou existenci.

Za dnešní stav odpovídáme všichni, mnohem více však naši „demokratičtí“ politici a ti, v jejichž zájmu i žoldu pracují. Tito se stali nástrojem nekontrolované moci. Je to moc dravé a bezohledné skupiny rozprostřená pomocí stranických aparátů z Prahy do každého kraje a obce. Tento aparát a na něm navázané struktury rozhodují o všem, co kdo smí a nesmí dělat, on řídí ekonomiku, politiku, finančnictví, justici, státní aparát i kulturu především ke svému prospěchu. Žádná legální občanská organizace nepatří ve skutečnosti svým členům ale těm, kteří se neprodrali do vyšších struktur. Hlavní vinou a největším zločinem těchto vládců je, že svou vůli vydávají za vůli občanů. Kdybychom tomu klamu chtěli věřit, museli bychom dnes dávat za vinu sami sobě za úpadek našeho hospodářství, zločiny na nevinných lidech, zavedení skryté cenzury, která brání, aby se o tom všem mluvilo a psalo, my bychom byli vinni chybnými investicemi, ztrátami obchodu, nedostatkem a kvalitou sociální, zdravotní a vzdělanostní péče. Nikdo samozřejmě v takovou vinu občanů neuvěří. Všichni víme, že řadový občan prakticky nerozhoduje o ničem. „Občanské“ funkcionáře jak ve volených tak i nevolených funkcích schvaluje někdo jiný. Zatímco se ještě dnes někteří občané domnívají že vládnou, ve skutečnosti vládne jejich jménem zvlášť vychovaná vrstva funkcionářů stranických a státních aparátů. Ti fakticky zaujali místo svržených komunistů a sami se stali novou vrchností. Spravedlivě však řekněme, že několik málo z nich si tuto špatnou hru dějin uvědomili. Poznáme je dnes podle toho, že se snaží odčiňovat křivdy, napravují chyby, vracejí rozhodování tam kam patří, snaží se omezovat pravomoci mocenského aparátu. Jsou s námi proti těm, kteří si ve jménu svobody a demokracie udělali z českého státu soukromou lukrativní živnost. Bohužel ale většina se brání změnám při kterých by nejen ztratili dobré koryto ale museli by se za své předchozí činy zodpovídat. Mají pořád v ruce mocenské prostředky, zvláště ve státním aparátu, sdělovacích prostředcích a justici, které může užívat skrytě a nežalovatelně.

Od posledních parlamentních voleb jsme přeci jenom v jakémsi „obrodném“ procesu demokratizace. Začal především ve vládních stranách. Tento proces ale nebyl vyvolán tlakem zdola, ale vlastním uvědoměním si nebezpečí pro sebe po bezprecedentním pádu vlády Petra Nečase, za který by se nemusela stydět poslední „banánová“ republika někde v Africe.

Je tady možnost tohoto excesu využít ke zvrácení negativního vývoje naší společnosti. Iniciativa a úsilí všech skutečných demokratů ve vládních stranách je proto jen splátkou na dluh, který všechny strany mají u občanů-nestraníků, jež udržovaly v nerovnoprávném postavení. Našim současným vládním stranám nepatří tedy žádný dík, patří jim jen přiznat, že se snad skutečně poctivě snaží využít možná poslední příležitosti k záchraně své partajní a lidské cti. Tento dnešní „obrodný“ proces nepřichází s ničím příliš novým. Přináší myšlenky a náměty, z nichž mnohé jsou starší než omyly našeho polistopadového vývoje a jiné vznikaly pod povrchem viditelného dění, měly být dávno vysloveny, byly však potlačovány. Nemějme iluzi, že tyto myšlenky vítězí teď silou pravdy. O jejich vítězství rozhodla spíš slabost vedení stran, které byly v posledních volbách poraženy, které se musely nakonec veřejně znemožnit v kauze Nečas-Nagyová. Zřejmě musely do plné formy dozrát všechny vadné prvky skryté už v základech jimi řízeného systému. Nepřeceňujme proto význam kritiky z řad současných oponentů. Zdrojem společenským změn je hospodářství. Správné slovo má svůj význam, jen když je řečeno za poměrů, které jsou už správně opracovány. Správně opracované poměry – tím se u nás, bohužel, musí rozumět naše celková chudoba a úplný rozpad systému vládnutí, kdy se v klidu a míru na náš účet zkompromitovali politikové jistého typu. Pravda tedy nevítězí, pravda prostě zbývá, když se všecko ostatní prošustruje ! Není tudíž důvodu k jakékoli vítězoslávě, je pouze důvod k nové naději.

Obracím se na vás v tomto okamžiku naděje, která je však pořád ohrožena. Bude trvat ještě dlouho, než mnozí z nás uvěří, že mohou promluvit, mnozí tomu nevěří ani teď. Ale promluvili jsme už tak a tolik se odkryli, že svůj úmysl zlidštit tento režim musíme jedině dokončit. Jinak by odplata starých sil byla krutá. Obracíme se hlavně na ty, kdo zatím jen čekali. Čas, který nastává, bude rozhodující pro mnoho let.

V poslední době jsou lidé zneklidněni, že se postup obnovy demokratizace zastavil. Tento pocit je zčásti projevem únavy ze vzrušeného dění v současném světě, zčásti odpovídá faktu : minula sezóna překvapivých odhalení, vysokých demisí a opojných projevů nebývalé slovní smělosti. Zápas sil se však jen poněkud skryl, bojuje se o obsah a znění zákonů, o rozsah praktických opatření, o funkce a posty. Krom toho novým lidem, ministrům, státním zástupcům, soudům i státnímu aparátu, musíme popřát čas na práci. Mají právo na ten čas, aby se mohli buďto osvědčit, nebo znemožnit. Krom toho v centrálních politických orgánech nelze dnes čekat víc. Stejně projevily nechtě podivuhodné ctnosti.

Praktická kvalita příští naší „obrozené“ demokracie závisí na tom, co se bude dít v ekonomické, podnikatelské a finanční sféře. Při všech našich diskusích nakonec nás mají v rukou hospodáři. Dobré hospodáře je třeba hledat a prosazovat. Je pravda, že čeští zaměstnanci jsou ve srovnání s rozvinutými zeměmi špatně placeni a někteří ještě hůř. Můžeme žádat víc peněz – které lze natisknout a tím znehodnotit. Žádejme však spíše podnikatele, bankéře a předsedy správních rad, aby nám vyložili, co a za kolik chtějí vyrábět, komu a zač prodávat, kolik se vydělá, co z toho se vloží do modernizace výroby a co je možno rozdělit. A žádejme také změnit náš exekuční systém, který je veřejnou světovou ostudou!

Ovšem naše české problémy se nemohou řešit mimo dění v okolním světě. Toho si musíme být vědomi a počítat s tím. Jsme součástí Evropské unie a současně se hlásíme k tzv. Západní svobodné a demokratické společnosti. Pod mnohdy bulvárními titulky ve sdělovacích médiích je bohužel zcela zakrýván skutečný stav naší ale i světové situace. Je skrýván velmi tvrdý boj o ovládnutí světa a jeho hmotných zdrojů ve jménu „svobody a demokracie“ a současně i o nejvyšší koryta. Je nám vnucován strach z Ruska a jeho snahy o rozpoutání války a dobytí snad celé Evropy. Fakta, polopravdy, lži i domněnky jsou měřeny dle toho, čí chleba jíž a komu jsou určeny a měřidla připomínají středověk, co obec to jiný metr. Jsou nám zcela zatajovaná mnohá kardinální fakta a servírovány drby, polopravdy ba i vyložené lži.

Naštěstí tu ale máme něco, co nikdy dříve nebylo – internet. Kdo chce a je přístupný objektivní pravdě si pomocí něho objektivní informace obstará. A pokud chce vědět kde je asi pravda, stačí si v rozpacích nad protiřečícími si zprávami a fakty položit otázku, která je základem většiny spravedlivých právních systémů ( a i většiny detektivek ) „Komu to prospívá?“. A s trochou selského rozumu a citem pro spravedlnost se skutečné pravdě přiblížíme na dosah.

V poslední době se nejen u nás ale v celé Evropě horečně diskutuje co dělat s náhlým a doslova katastrofálním přílivem afrických a blízkovýchodních emigrantů. Nejvyšší politické špičky EU se je snaží rozptýlit po celé Evropě, dokonce se řeší početní kvóty pro jednotlivé státy. Ale nikdo neřeší PROČ k nám tito lidé najednou v takovém množství jdou? A kdy a jak se to zastaví? Vždyť v oblasti odkud přicházejí je více lidí nežli v celé Evropě! Pátrejte po příčinách tohoto stěhování národů a hledejte viníka! Těmto lidem pomůžeme nejvíce tím, že jim pomůžeme žít tam, odkud přišli, v jejich domovině!

A je tu základní otázka – CO DĚLAT?

Jestliže nelze v této době čekat od nynějších centrálních politických orgánů víc, je třeba dosáhnout více v obcích. Žádejme odchod lidí, kteří zneužili své moci, poškodili veřejný majetek, jednali nečestně nebo krutě. Je třeba vynalézat způsoby, jak je přimět k odchodu. Odmítat však způsoby nezákonné, neslušné a hrubé, jelikož by jich využili k ovlivňování úřadů, parlamentu a vlády. Požadujme veřejná zasedání obecních a městských rad. K otázkám, které nechce nikdo znát, ustavujme vlastní občanské výbory a komise. Je to prosté: sejde se několik lidí, řeknou si o co jim jde, zvolí mluvčího, vedou řádně zápis, publikují svůj nález, žádají řešení, nedají se zakřiknout. Oblastní a místní tisk, který většinou zdegeneroval na oligarchickou, či  úřední a stranickou troubu, proměňujme v tribunu všech kladných politických sil, zakládejme jiné informační platformy. Ustavujme výbory na obranu svobody slova a zákona. Organizujme při svých shromážděních vlastní pořádkovou službu. Uslyšíme-li divné zprávy, ověřujme si je, vysílejme delegace na kompetentní místa, jejich odpovědi zveřejňujme všude kde se dá. Podporujme orgány bezpečnosti, když stíhají skutečnou trestnou činnost. Naší snahou není způsobit bezvládí a stav všeobecné nejistoty. Vyhýbejme se sousedským hádkám, neožírejme se v politických souvislostech. Prozrazujme fízly.

Využijme všech druhů voleb  k tomu, abychom co nejlépe poznali ty, které budeme a chceme volit. Seznamme se s jejich volebními programy. Požadujme v programech stran a hnutí prvky přímé demokracie, odvolatelnost zvolených poslanců všech stupňů. Podílejme se aktivně na předvolební kampani. A po volbách si své volené poslance dobře ohlídejme.

Neříkej si že sám nic nezmůžeš. Jedinec, zvláště ten „bezvýznamný“ nic nezmůže. Sám ne, ale společně zmůžeme vše. Proto se nám mocní bojí říkat pravdu, proto se nás snaží rozeštvávat mezi sebou, proto nám nabízí laciné „chléb a hry“. Oni se nás bojí ale bez nás nemohou existovat. Kdo by na ně dělal? Koho by obírali? Kdo by za ně umíral v jejich válkách? Jsme pro ně lůza, zdroj zisku a „kanonenfutr“. Proto se nás snaží udržet „na uzdě“. Když to jde tak sametové ale když se nedáme, tak pěkně tvrdé. Uzda a svoboda se vylučují stejně jako „kušuj“ a makej s demokracií. Takže:

když nejsme ničím, tedy buďme vším!

Old Rebel

Vlkův dodatek:

V němém úžasu jsem zíral, jak text Ludvíka Vaculíka  z roku 1968 pasuje na naši realitu. tak, jak to trefil Old Rebel…. Ten text je dokonalý. Je dokonalou poctou Ludvíku Vaculíkovi, který opustil tenhle svět. Jeho  předvídavé dalekozrakosti a univerzálnosti. Pro zájemce si dovolím připojit link na originál z roku 1968:

http://www.totalita.cz/txt/txt_2000slovt.php

Bohužel se domnívám, že  situace je ještě  horší než jak nám ji popsal Vaculík  v Rebelově  dnešní aktualizaci.

V sobotních oligarchových Lidovkách na  straně  10 jako hlavní komentář  dne vyšel článek od Jiřího Penáze, takto redaktora LN pod titulkem

Ani kacíř, ani kněz

a podtitulkem

Spisovatel je občan, jen by  sním mohla  být větší sranda

věnuje se Vaculíkovi a jeho roli  v českém občanském kontextu.  A hlavní myšlenkou článku vypíchnutou graficky  do perexu je tohle:

Potřeba  a váha  manifestů u veřejných protestů , jako byly ty Vaculíkovy, klesá se  zlepšujícím se stavem poměrů ve společnosti.  Neklesne  však nikdy tak nízko , aby nebylo nutné vyjadřovat  se  vůbec.

Vzhledem k tomu, že  jsem dobový pamětník toho, co se dálo po zveřejnění původních 2000 slov a tedy mám povědomí i o honu dřevních komoušů na Vaculíka po zveřejnění  manifestu, konstatuji,  že doba  se opravdu změnila. K horšímu. Dnes  na Rebela nikdo nepodnikne žádný hon. Dnes  s námi zkouší manipulovat  jako Sára s Izákem ve starém židovském vtipu, kdy Izák přijde nečekaně domů na jde Sáru doma  inflagranti a než se nadechne  , aby jí to vytmavil a podnikl nějaká vhodná opatření Sára   Sára po něm vyjede – Izáku přece  bys nevěřil víc  svým vlastním očím než své Sáře!!!

Peňáz nám říká totéž:

Potřeba  a váha  manifestů u veřejných protestů , jako byly ty Vaculíkovy, klesá se  zlepšujícím se stavem poměrů ve společnosti. 

Rebel dal skvělý text! Otevírám diskusi. Višňovskému sděluji, že bude tvrdě potlačen a pokud nebudu stíhat, diskusi uzavřu.

Příspěvek byl publikován v rubrice Antilidovky, Hosté se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

41 reakcí na Dva tisíce slov, všem čestným a poctivým občanům České republiky, kteří ještě nerezignovali na tristní stav světa i české společnosti.

  1. Leo K napsal:

    Souhlasím s Vlkem, že přes tak zvanou svobodu jsou možnosti občanů omezenější než v roce 1968. Tenkrát funkcionáře – byť straníky – odvolat šlo. Vůbec se podivuji nad tím, co se všechno zpochybňuje a jakými zákruty prochází hodnocení nejen minulé doby, ale i současnosti. Včera jsem poslouchal debatu Žantovského s Paškovou. Jakkoliv byla zajímavá, překvapilo mě zpochybňování státní moci v otázce kouření, různými obezličkami o „majitelích pravdy“ a jejich znevýhodněných odpůrců. Jakoby zapomněli, že kouření tabáku je státem TOLEROVANÝ způsob užívání drogy a je tedy v legální moci státu tuto toleranci omezit. Eric Best zase http://www.fsfinalword.cz/?page=archive&day=2015-06-12 upozorňuje na film 1945 The Savage Peace – schválně se podívejte na Youtube, budete zdrceni. To, co L.Vaculík nazval prošustrováním důvěry, je dnes opět, ale řekl bych, že v daleko větší míře. Za minulého režimu nám kazilo náladu, že jednou nebyla k dostání prkna, podruhé zase hřebíky a potřetí došel asfalt. A když jsme šli ulicí, tak všude byla lešení, tu padala omítka a jinde celé balustrády. Na rozdíl od dneška jsme ale věděli, co bude zítra, pozítří, za rok. Že nám vzdělání přinese uplatnění. Že po určité (často dlouhé) době budeme mít byt, že s dalším dítětem se nám odepíše část půjčky. A že nenajdeme jdouc po ulici nataženou žebračku s nemluvnětem. Nechtělo by to dnes nového Vaculíka?

  2. zemedelec napsal:

    Nádherný článek,chválím.
    Z mého pohledu,pan Vaculík,byl často zklamán,ač horliví komunista,tak po několika letech ho zapuzoval.V roce 1989 se přidal do vřavy změny režimu,velký fanda Klausa,kde také byl zklamán,nejen z Klause,ale z celého dění sametové revoluce.Co musím ale říci svůj charakter dobrého,spravedlivého člověka si udržel.Měli jsme v kolektivu spolupracovníka,vyhozeného pro politické názory,tak jsem měl možnost,brzy číst 2.000 slov a další samizdatové vydání.
    Tohle už žádné volby nenapraví a právě tady,ta prodejnost politiků,nebo snad až nařízenost z poza moře,jednotlivec ani státečky nezmění.

  3. Hudec napsal:

    Old Rebelův záměr i obsah na jedničku. Ale snad se neurazí, že tomuto textu přece jen chybí Vaculíkova literární elegance. To není bezduchá kritika, já bych to lépe nedokázal. Jen konstatování,

    • Jitka napsal:

      Nechápu, proč jste to tedy napsal, autor přece nechtěl být literárně elegantní.

  4. Aldo napsal:

    Když se řekne Vaculík tak se mi vybaví PEN klub a jeho sborový zpěv za spoluúčasti Vaculíka …kníže má k lidu blíže… a až pak manifest, a dere se mi na jazyk “ ó jak hluboko jsem klesla“. Pak si ovšem reknu, byl to též jenom člověk.

    • Alexees napsal:

      Každý se může mýlit. Nikdo netvrdí, že Vaculík nebyl přítelem Havla, Kohouta, Klímy, Landovského, ….tedy spisovatelů – jejich autorská práva v zahraničí „chránila a vybírala“ Schwarzembergova kancelář ve Vídni. Odtud byla Vaculíkova náklonost k „pražské kavárně“. Nicméně Vaculík vždy zůstával opravdu „lidský“ a rozdíl mezi ním a ostatními byl zásadně v tom, že on v „dobro“ věřil a dokázal pak také uznat, když zjistil že se mýlil. To nikdo z té kavárny nedokázal.

      • Rad napsal:

        Tim, ze na sklonku zivota zazpival spolus ostatnimi tu agitacni pisnicku? Zadnou sebereflexi v tom nevidim. Naopak potvrdil kam patri. Daleko vic si vazim jeho uz dlouho angazovanou ex manzelku, odvaznou paní Prochazkovou, ktera to s nim tenkrat tahla a jejichz vzajemne postoje se pozdeji uplne rozesli.

  5. Pavel Kalenda napsal:

    Báječný nápad porovnat Vaculíkův text s dnešní situací. Ta je obdobná situaci v roce 1968 v tom, že dnes opět zažíváme krizovou situaci (a to dokonce globálních rozměrů), ale je zcela nepodobná v metodách a způsobech jejího řešení národní a nadnárodní elitou. V roce 1968 bylo zcela zřejmé, kde je kdo a snadno se trefovalo do silného ale zkostnatělého dinosaura, kterým byla jediná vyvolená strana (tím nechci vůbec snižovat 2000 slov, naopak, ten text má co říci i dnes). Dnešní způsoby, jak uchovat moc nadnárodních elit jsou daleko sofistikovanější a zákeřnější, takže na první pohled není možno například rozpoznat, za koho kope Zadolárek. Byl proti radaru (o kterém každý věděl, že není namířen proti Severní Koreji), ale neprozřetelně se odkryl ve vztahu k Majdanu. Ještě méně čitelný je Bohuš. O Merkelové a Hollandovi ani nemluvě. Chvíli to vypadá, jako by kopali za ISIL a poté zase za Obamu (pokud Obama nekope za ISIL rovnou). Za Českou republiku tady (až na pár čestných výjimek) nekope nikdo. Tedy za občany České republiky. Kellery, Bakaly, Babiše, Klvaně a Schw. mezi občany nepočítám. To jsou světoběžníci žijící tam, kde to právě nejvíc vynáší a hovořící tak, aby jim to vynášelo i nadále.

  6. tata napsal:

    PERFEKTNÍ
    Nevím jak reakci uchopit rozbíhá se mi mnoha směry.Svoboda versus nesvoboda,je to zase jen slovo které naplnují lidé.Je sním možno dost dobře manipulovat.Ono to je vlastně nápln nedilná součast demokracie a tu si představuje každy jinak.BOHUŽEL čím dál je zřejmé to co je obsahem těchto 2000 slov.DNEŠNÍ PAPALAŠI si vše pojistili,takže si kecejte mějte dojem svobody,když dojde na tu svobodu rovnocenost před zákonem zjistíte že to je jen vjejička bezduché slovo.
    Ano oni nemusí mýt politické vězně,nebo dokonce politické vraždy proč taky vše ukočirují penězi,s ruzných indicíí v krajních připadech zvlaštními sebevraždami……viz případ svědek v případu KALOUSEK a jeho upis…………Najednou i ty co si mysleli že jsou za vodou ale nepatří kté kastě zjistí že ta svoboda je jen slovo viz H SYSTÉM A NASLEDNÁ AMNESTIE PRO TY vyvolené.
    Jsem pesimista vtom že stím jde ještě něco udělat.Když i ustavní soud posvětí že na pudě parlamentu jde vše.BOHUŽEL takovou moc neměli ani vrcholní komunističtí papaláši………oni si nemohli dovolit budovat impria za miliardy…….došlo to tak daleko že si někdo dovolil ,pokusil klepnout horní patro přes prsty,jako pokus řic todle už je moc aby kurtizána vládla……….prozatím to vypadá že budou litovat. Takže SI TADY MUŽEM PSÁT CO CHCEM JIM JE TO JEDNO………JAK JÁ ty slova SVOBODA,DEMOKRACIE ZAČINÁM při jejich zaštitovaní byt alergický……….stratili naprosto svuj vyznam,u nás určitě

  7. Puck napsal:

    Spokojenost národa závisí především na průměrné životní úrovni v porovnání s okolním světem a na tom, zda jde tato úroveň nahoru, či dolů. Beru za platnou hlášku : “ K čemu je mi svoboda, když nemám na chleba ? “ Jakou svobodu má 500.000 nezaměstnaných ?
    S tím souvisí otázka : “ Proč naši demokraté tak nenávidí komunisty ? “ Protože jejich filozofie byla založena na solidaritě. Komunisté neměli miliardáře, neměli lidi s měsíčním příjmem 5,6 miliónů korun, jaký měl třeba třeba Hušák, zato na druhé straně neměli žebráky, bezdomovce, nezaměstnané.
    Dnešní, demokratická filozofie nechává na člověku, jak, a jakým způsobem se ve společnosti prosadí. Vzorem je onen Hušák a odstrašujícím příkladem některý nezaměstnaný.

    Potíž je v tom, že vždycky bude více těch, kteří nebudou tak úspěšní, aby byli na průměrem. Bude tedy vždycky více nespokojených. A mohou lehce dojít k závěru, že nebylo na bývalém režimu všechno tak špatné. Pro dnešní smetánku je proto minulý režim větší hrozbou, než další světová válka. Nehrozí jeho návrat, ale komunisté dávají směr, jakým by se země měla vyvíjet. K větší solidaritě, na úkor individualismu.

    • Šims. napsal:

      Ono se to stejně bude postupně stáčet opět k tom socialismu. Kam to vede kapitalismus se svými ismy vidíme názorně a když je něčeho moc, tak se to přesune na druhou stranu. Zkrátka střídání a pravé a levé ruky, když začíná být jedna prací unavená je normální. Nyní ale půjde především o snížení (drastické) počtu obyvatel planety, protože jí lidé brzy vyžerou a o to mocným fakt nejde. Už se sice snaží kolonizovat jiné planety, nejraději by pak nějakou novou panenskou „Zemi“, ale nějak se to nedaří, moc komplikací. Já akorát nechápu, že některým těm lidem s paranoidnímím mylšením nedochází, že jsme lidé smrtelní a tak nevím co pořád mají s těmi majetky.

      • Puck napsal:

        Počet obyvatel s tématem nesouvisí, ale dávám vám zapravdu. Nenápadně, ale pořád jsou posouvány hranice přijatelnosti nové války. Zvykáme si. Válka na Ukrajině už nikoho moc nezajímá. Dnešní nová eskalace konfliktu se komentuje jako tuctová záležitost. Žil jsem v době, kdy byl mír největší hodnotou. V zájmu míru se západ smiřoval s existencí socialistického tábora, bylo respektováno poválečné uspořádání. V tu dobu byl Krym součástí Sovětského svazu. Dnes je západ pro, v podstatě demokratické, znovupřipojení Krymu k Rusku schopen vyvolat světovou válku.

  8. Šims. napsal:

    když to tady půjde takto dále, stejně se možná zrodí nová pojetí oněch 2000 slov. Doba tomu nazrává každým dnem. Naši umělci pak budou podepisovat nějaké „anticharty“ – jsem moc zvědavá na umělkyni Filipovskou a další jasnozřivé herce a zpěváky. Pak po čase opět prohlásí, že byli existenčně ohrožení, že jim nic jiného nezbývalo, no známe své pappemhaiské. Ale hlavně mám jednu obavu, že produkty dnešního školství vůbec rozměr takových velkých myšlenek, které jso obsaženy např. ve Vaculíkových slovech vůbec nepochopí, nebo jestliže náhodou stať přečtou nejsou sto pochopit smysl deklarovaných hodnot. Nechci vůbec adorovat socialistické školství jako nejlepší, ale z pohledu dnešního vzdělávání a především ovoce, které nese, bylo tenkrát lépe. Školství neprodukovalo podprůměrné hlupáčky, kteří sice umí se svými mobily, tablety a noťasy zázraky, ale běda když dojdou baterky. Jinak nevím, zda není „vyšším cílem“ mocných světa prdukce blbečků, nevzdělanců s velkým egem. Kde je asi myšlenka slavného Sókrata (prostřednictvím Platóna) – Scio me nihil scire.

  9. JF napsal:

    Myslím, že by bylo namístě si položit otázku, čím jménem a v čí prospěch je náš stát veden a řízen. Zaím mi připadá, že stát je řízen ve prospěch menšiny vlastníků výrobních prostředků a v neprospěch většiny – lidí, kteří jsou nuceni té menšině prodávat svou práci. K této většině pak počítám i lidi, kteří se živí jako OSVČ, vlastní prací. Soc.dem, jako jediná levicová strana u moci, má sice ve svém programu hájení zájmů této většiny, ale praxe je poněkud jiná – stačí se podívat na její přístup k TTIP. Ale pokud je u moci někdo kdo nehájí zájmy většiny lidí, nemá tam co dělat. Částečně je na vině i nedokonalý volební systém. Tvrdím, že i ten, kdo k vobám nepřišel, vyjádřil svůj názor – totiž, že je mu jedno, kdo bude u moci. To je zcela relevantní názor a tento „nevolič“ vlastně zvolil – kohokoli, kdo mu bude nabídnut. Jenže co když v nabídce není vhodná strana? Mnozí voliči pak volí „menší zlo“. To je špatně! Volič by měl mít možnost volby „nikdo z uvedených“ aby tím mohl vyjádřit svůj názor, že nabídka je nedostatečná. Námitka, že by pak volby musely být povinné, neobstojí. Volič, který nepřišel k urně, přece vyjádřil svůj názor. Další věcí je neexistence zpětné vazby v řízení společnosti. Každý systém (a společnost je zcela jistě systém) musí mít ke správné funkci zpětnou vazbu, fungující v reálném čase. Není možné nastoupit do autobusu, řízeném magorem, který v zatáčkách nebrzdí, a mít přitom možnost vyměnit řidiče až za čtyři roky! Když ani stotisícová demonstrace na Václaváku svého času nepohnula vládu naprosto k ničemu, pak se o žádné zpětné vazbě nedá mluvit. A dál – v zákonech jsou nedokonalosti a nesmysly, v ústavě jakbysmet, atd atd… Dalo by se to rozpatlávat do nekonečna. Ale jak se mají dát najevo touhy a zájmy té pracující většiny, když ta většina nemá k disposici ani jediné slušné noviny, kde by se ty zájmy objevily černé na bílém?

  10. JiB napsal:

    „Pak už jsem byl v Činoherním klubu, kde pořád padala nějaká jména, ale na pódium byli zváni lidé známí i neznámí, kterým HAVEL potřásl rukou – tím jim doslova požehnal, aby mohli zůstat na pódiu. Komu nepožehnal, ten tam nevystoupil. Tam jsem zahlédl poprvé jakéhosi Václava Klause. Ale co bylo podivnější, u vchodu stál muž, který jedněm lidem říkal, že mohou do míst, kde se vybírali lidé na to pódium a druzí šli na balkón. Na něj jsem se dostal i já. Vedle mne stál LUDVÍK VACULÍK, kterého takovéto dělení neuvěřitelně urazilo, a proto odešel. Ten člověk, který byl tím dveřníkem, co lidi rozděloval, byl ALEXANDR VONDRA,“

    http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Zdenek-Zboril-vzpominal-na-rok-1989-Bylo-to-uplne-jinak-nez-dnesni-hrdinove-vykladaji-Kdyz-si-vzpomenu-co-provadel-Vondra-nebo-Mejstrik-344791

    RIP

  11. Honza napsal:

    Dva tisíce slov /Wiki/:“Dokument vznikl na podnět pracovníků Československé akademie věd – Otty Wichterla, Jana Broda, Otakara Poupy a Miroslava Holuba. Šlo o aktivizaci československé veřejnosti proti stále zjevnému tlaku sovětského vedení proti reformním změnám v zemi. Jako manifest jej sepsal spisovatel Ludvík Vaculík. Text vyšel 27. června 1968 v Literárních listech a celostátních denících Práce, Mladá fronta a Zemědělské noviny, tedy den poté, kdy byla 26. června 1968 zákonem č. 84/1968 Sb. dočasně zrušena cenzura („Cenzura je nepřípustná“).[1] Manifest podepsaly stovky osobností veřejného života a více než sto tisíc občanů.“

    …dovede si dnes někdo představit, že by bylo možné aby se něco podobného k aktuální situaci objevilo v celostátních denících?

    • vlkp napsal:

      Ne! Proto se to objevilo na Kose!

      • Honza napsal:

        Ano a to protože zatím co v roce 1968, kdy bylo Dva tisíce slov psáno, byla doba politického uvolnění, tak proti tomu dnes naopak přituhuje. Domnívám se, že podobné manifesty jsou teprve následkem uvolnění, ale rozhodně ne jeho příčinou, bohužel. Proto si myslím, že veřejně zastávat svůj názor dnes je větší osobní statečnost, než v roce 1968 a díky za to, i když si myslím, že to běh dějin nezmění.

        • Věra Říhová napsal:

          Naprosto s Vámi, Honzo, souhlasím. Říkat demokraticky svůj názor například na pracovišti je důvodem k výpovědi, právní cesta se už dodatečně najde. Politické vyhazovy z práce dnes máme v hojném množství závislém na odvaze zaměstnanců říkat své názory, o několika případech osobně vím. Proto pokaždé, když čtu o politických vyhazovech za socialismu, musím se usmát, sama jsem byla za politický názor vyhozena tehdy i nedávno, tak jakápak změna. Strach ostatních zaměstnanců už je celkem pochopitelný, protože i v případě, že se zaměstnanci spojí, zaměstnavatel je vymění za přistěhovalce nebo za chudáky z pracovních agentur. Takhle se to dneska dělá. Ale ani samostatní živnostníci své názory příliš nevykřikují, protože by těžko hledali zakázky.

          Ty, co mohou svobodně mluvit a nebojí se vyjádřit svůj názor, nikdo neposlouchá, protože to žádný politik nemá zapotřebí. Svobodných názorů a článků o pravdivém obraze dnešního světa najdeme na internetu spoustu i s docela dobrými diskuzemi. Peticí proti nějakým nepravostem jsem už sama podepsala několik. A kterého politika to zajímá ? Možná pár v opozici, kteří sbírají nové body, například Paroubek.

          Máte pravdu, že zatím jenom přituhuje. Obávám se, že i tentokrát přijde mráz, jenom odjinud nežli z Ruska.

          • vlkp napsal:

            Počkejte si na zítřejší Kosu!!!

          • evix napsal:

            Paní Věro něco se děje, pracovní agentury mají problém sehnat dostatečný počet lidí a i takový Hyundai nechápe co se děje. Prý dělný lid odchází do služeb (hlavně Německo),dost lidí odešlo do důchodu a mladí co jsou v zahraničí se nevracejí. Dobře jim tak.
            Článek je perfektní a já jdu spát. Čeká mě další směna, kdy se snad dozvím zda zústanu v Hyundai, či budu propuštěná ze zdr.důvodů. Mějte se.

  12. Geordyn napsal:

    Doplnil bych jen Starého povstalce / můj překlad /, o začátek textu písně z doby, kdy se vědělo, že toto jsme my, a tamto jsou oni. Je to v kontextu závěru jeho pozoruhodné výzvy. „Pryč s tyrany a zrádci všemi, nechť zhyne starý podlý svět, my nový život chcem na zemi, v němž nesmí býti žádných běd.! „

  13. Gerd napsal:

    Old Rebel si vzal na svá bedra těžký úkol, převést text z roku 1968 do dnešní doby. Nutně s mnoha omezeními. A úkolu se zhostil se ctí.
    Ludvkí Vaculík pro mě zůstává rozporuplnou postavou.
    Finis coronat opus. Lidem, kteří neprožili dobu roku 1968, Ludvík Vaculík utkvěl v paměti jako postava se sboru PEN klubu a postava v prezidentské kampani ve prospěch Karla Schwarzenberga. Kromě postupně vymírajících pamětníků a několika historiků mají generace narozené po 1989 na L. Vaculíka zjednodušující pohled podle školních osnov. Tedy zmizelo všechno lidství a zůstala jen suchá fakta.
    S tím přiznáním omylu nezůstal osamocený, k podobnému poznání došlo více disidentů. Nebyli však z okolí Václava Havla, jehož adorace dosáhla hodnot zboštění už za života (projevila se v mnohonásobném udělování titulů dr.h.c. – až 47x).
    Text sám zůstává aktuální. Po jedné generaci od 1989 opět narůstá nespokojennost lidí se současným stavem společnosti. Dojde opět k převratu? Nikoliv,místo StB dnes bdí BIS. Navíc všechny převraty ve světě v posledních 5 letech vyjma jednoho měly stejný rukopis a zdroj financování. Tím jedním vyjmutým míním ISIL, o kterých stále nevím, zda se na něm nepodíleli i ti, kdo financovali převraty jiné.

    Dřívější revoluce byly krvavé. Ideály revolucí se nikdy nepodařilo naplnit beze zbytku. Přesto přinášely nějaká zlepšení vynucená hrozbou, že ten, kdo se vzdává některých svých výhod, by mohl v případě nesouhlasu přijít o vše.
    Každá revoluce vynesla do svého čela nové zbohatlíky. Nakonec jediným trvalým zlepšením je, že došlo k nějakým zlepšením pro všechno obyvatelstvo a fyzické likvidaci těch nejhorších představitelů minulých režimů. Tím se kleptomanické sklony mýtí z populace. Nejdrsnější mýcení prováděly společnosti Vikingů, kteří věřili, že člověk, který krade, je natolik chudý, že má jen svůj život jako náhradu za krádež. A rovnou všechny chycené zloděje věšeli. Za dva a půl století trvání vikingského období došlo k takovému vymýcení zlodějských sklonů, že dodnes z toho skandinávské společnosti těží. Už ne moc dlouho, idylka jim končí s přílivem uprchlíků.

    Nových 2000 slov je dalším postesknutím nad současnou společností. Ptravdivým, ale asi stejně úspěšným, jako předešlých 2000 slov z roku 1968. Protože politikům je dnes úplně jedno, co si o nich lidé myslí. Na 4 roky mají vystaráno. Pomohl by jedině institut odvolatelnosti politika referendem s možností konání i v průběhu volebního období z vůle většiny občanů. Pak by některé provařené figury zmizely z poslaneckých lavic rychleji, než bychom stihli říct „Marek Benda“.

    Obávám se, že text 2000 slov čeká osud jako ten Vaculíkův. Ještě dalších 21 let trvala moc z roku 1968 s drobnými obměnami.

    Hezkou neděli všem.

  14. pavt napsal:

    Dovolil bych si s textem v mnohém nesouhlasit. Nejsem tedy pamětník roku 1968 a tak mi nepřísluší hodnotit kontext Vaculíkova textu a tehdejší situaci, kterou znám jen zprostředkovaně. Nicméně, přiznám se k nechuti k “historickým analogiím”, protože, jak praví klasik, není nic falešnějšího.
    Především bych nesouhlasil s hodnocením současnosti, a to od ekonomické po tu “soudní”. Pracovně cestuji všemožně po světě a rozhodně nemám pocit, že by u nás bylo tak špatně, jak nám velí “blbá nálada”. Naopak, možná si málo vážíme toho, jak dobře se (jak v Evropě, tak i my v ČR) vlastně máme. Samozřejmě, na mnohem delší diskusi je stav průmyslu, jeho transformace po 89 atd., nelze vše obhajovat, ale ani vše hanět. Ano, já stejně jako ostatní očekával daleko lepší stav v současnosti, kdyby mi tehdy řekl, že ani v roce 2015 to Rakousko nedoženeme, tak bych nevěřil. Je to na delší diskusi, ale opravdu není zas tak špatně.
    Druhá věc je ta zmíněná nevymahatelnost práva. Jakožto manžel státní zástupkyně s tchánem soudcem do tohoto trošku vidím. Mohu předat pouze to, co tvrdí mí příbuzní – na té nižší a nejnižší úrovni je u nás právo vymahatelné. Ano, velké ryby se chytají těžko, velké kauzy štvou všechny ty normální soudce a státní zástupce, protože jim kazí pověst, leč už se nemluví o těch tisících a desetitisících normálních běžných úspěšně zvládnutých kauzách.
    Co se týče naší deziluze tolik let po listopadu, myslím, že je to částečně dáno naší zkušeností a faktem, že jsme vlastně neznali situaci na Západě. Zkrátka, měli jsme pocit, že tam všechno perfektně funguje, není tam korupce, lidé se mají lépe a mají své politiky-volené zástupce rádi. Když jsem poprve slyšel západní politický vtip (na Kohla), byl jsem hrozně překvapen. Ono to bohužel totiž je tak, že z té minulé věty je platné snad to jediné – lidé se na Západě mají lépe. Z toho, co vím, bych si rozhodně netroufal tvrdit, že by v průměrné zemi Západu byla nějak významně nižší korupce (jen je lépe skrývaná, na jiné úrovni, případně si na ni lidé zvykli a považují to za normální), že by tam vše perfektně fungovalo (otec má zkušenost např. se zdravotnictvím v USA, mohl by vyprávět, to samé vím o Anglii), no a politici jsou neoblíbení snad všude.
    To jádro současných (především tedy světových) společenských problémů je mnohem komplikovanější. Spočívá (mimo jiné) v tom, že občané Západu byli po desetiletí vmanipulováni do politické korektnosti, vinění bílého muže za všechny nešvary a do spousty podobných moderních trendů (nelze vše vypočítávat), až se dostali do situace, kdy tomu na oko musí věřit, nahlas si nikdo nedovolí nic moc říci, ovšem pokud máte možnost s nimi hovořit, zjistíte jejich nedůvěru v tyto “pravdy”. My u nás máme výhodu v historické zkušenosti s komunismem, která na západě chybí, takže nás vnitřní “alarm” dokáže varovat dřív. My si zkrátka dovedeme představit, kam to může vést, oni ne.
    Samozřejmě, jsou tu problémy zmíněné v článku, například tvrdý světový boj o zdroje atd. Opět, zde je problém s analogií s Vaculíkovým textem – tehdy byl svět zkrátka jiný, spočíval pouze na konfliktu Východ/Západ. Dnes je vše mnohem komplikovanější, těch pólů o různé síle je více. Nicméně, díky Internetu a díky faktu, že žijeme ve svobodné společnosti, si přeci jen myslím, že situace je mnohem veselejší, než v roce 1968. Dnes je bohužel problém jiný – nikdo vás za váš názor sice nezavře, ale bude jej ostrakizovat, případně ignorovat. Neexistuje tu seriozní diskuze, společnost je hluboce rozdělena a neochotna naslouchat odporujícím názorům. To je velice nebezpečné.
    Souhlasil bych s tvrzením, že v roce 1968 (a vůbec za komunismu) byla v jednom ohledu situace jednodušší – byl jasný nepřítel. Nyní je vše mnohem komplikovanější a je opravdu těžké říci, kde jsou vlastně ti “nepřátelé”.
    Pak je tu ještě jeden malý postřeh. Autor idealisticky doufá v jakousi dokonalou demokracii, kde lidé budou poctiví, bude se důvěřovat politikům atd. Já se bohužel obávám, že taková doba nikdy nikde nebyla. My za komunismu slýchávali od babiček například chválu na První republiku, ale upřímně řečeno – ani tento “zlatý věk” nebyl vůbec ideální. Proto si – navzdory skepsi a přesvědčení, že by doba mohla a měla být lepší a že byla v roce 1989 velká šance po lepší transformaci společnosti – přeci jen vážím toho, že žiji tady a teď, neboť je to ta nejlepší doba ze všech možných, ač možná “nad propastí”…

    • Leo K napsal:

      Hezká rozvaha od člověka, který nezná problém bídy. Prodáme kamna nebo koupíme uhlí? A když koupíme uhlí, kolik dní budeme muset vydržet o hladu? Svoboda je tady jenom synonymem svobody vlastnit. A vlastnictví je zlatý grál. Bydlení ve svém. Člověk, který pracuje potřebuje mít kde složit hlavu a vychovávat děti. Proč se nenabízí slušné nájemné bydlení, které lze uhradit bez problémů s mediánem přijmu? Myslím, že by něco takového zvýšilo i tu tolik žádanou mobilitu pracovních sil. Mít právo na dostupné bydlení neexistuje? Zdá se mi, že ne. Mimo sliby o sociálním bydlení, žádné skutky nevidím. Máte svobodu si vybrat hypotéku – jenže není hypotéka pro poskytovatele zase jenom bezpracný zdroj zisků. Pojem naplnění svobody má pro nemalý počet lidí hořkou příchuť, že jde jenom o svobodu okrádat, rozmačkat a nebojím se napsat vykořisťovat ty, kteří se nejméně mohou bránit. Pro které to na nejnižší úrovni vymahatelné právo je jenom pohádka, kterou někdy dávno slyšeli.

    • NavajaMM napsal:

      Pane pavt, je trochu ošidné porovnávať sa s mnohými krajinami na svete, kde sa ľudia majú horšie ako my a kde sú menej šťastní. Musíme sa porovnávať s vlastným potenciálom a túžbami. To má byť naše kritérium – do akej miery uskutočňujeme svoje možnosti.
      Okrem toho, možno paradoxne práve zlepšením stavu našej spoločnosti pomôžeme aj tým, čo sú po celom svete na tom horšie ako my.

  15. Antonie napsal:

    Ludvíků Vaculíků, osobností odvážných vidět a říkat pravdu, je mezi námi mnoho. Nejen v celosvětovém či národním měřítku, i tady na Kose se najdou. Ale je nám to houby platné. Zákony mají nastavené k vlastnímu prospěchu, politická moc je tam, kde je moc ekonomická a my jako ovce v nadcházejících volbách, kterými se nic výrazně změnit nemůže, pomůžeme jim zase poníženě zachovat je na jejich postech. A naše hlasy, nás rozeštvaných, rozdrobených, porůznu oddělených jeden od druhého, neschopných sjednotit, domluvit se, opět zaniknou bezvýznamně směšně slabé. Podstatu omylu, na kterém stojí veškeré zlo, tragédie a bída světa, vystihnul nedávno pan Čermák jednou větou:
    „vyžadovat dokonalou názorovou a mravní konzistenci je poněkud nelidské“.

    Totiž ta dokonalá mravní, chovat se ke druhému tak jak chceme aby se oni chovali k nám, určená přikázáním lásky, která druhému neublíží, je jen jedna jediná, všem společná. A zločincem je každý, kdo nenávidí, lže, krade, a zabíjí. To by mělo být dáno ústavou a teprve na tomto pevném základu v náležitém poměru lze pak stanovit spravedlivé míry a váhy, bezpodmínečně nutné k zabezpečení lidsky důstojného života. V těchto podmínkách pak už by byla, podle originality každého člověka ta různorodá oblast názorová nezměrně nekonečně svobodným nádherným tvořením ve vzájemné úctě a lásce jedněch vůči druhým.
    A kdo se této tak naprosto jednoduché a přirozeně samozřejmé podmínce, k lidsky důstojnému životu vzpírá, ten stojí na straně bezpráví a má co chce v realitě jaké je. Nelze totiž už předpokládat, že by se mocní mezi sebou v zájmu spravedlnosti ve prospěch lidí všech domluvili. A zcela nerušeně pracují ke zkáze světa:
    „Americké ministerstvo obrany připravuje plán na rozmístění tanků, bojových vozidel a dalších těžkých zbraní pro až 5000 svých vojáků v pobaltských zemích a dalších několika spojeneckých státech východní Evropy. Napsal to v sobotu list The New York Times s odvoláním na americké činitele a vládní představitele východoevropských členů NATO.“
    A Martin Hekrdla dnes na fb:
    „Reálná tvář války.“ Tady vidíme v kaskádách smrti současnou Sýrii (záběry sestříhané loni s vhodnou apokalyptickou hudbou). Aktuální akt dramatu, na jehož počátku bylo přepadení Iráku před dvanácti lety a žvásty Bushovy administrativy o „Novém (demokratickém, prozápadním a všestranně modernizovaném) Středním východě“. Této obludnosti se dostalo podpory od hlavounů i některých exdisidentů „Nové Evropy“ (postkomunistických zemí). Od přepadení Iráku se v toku času a konfliktů odvíjely pak události, představující zřetězení příčin a následků, skrze něž se dospělo k současnému zmaru. Mimo jiné i ke zvýšené imigraci z postižené oblasti do Evropy. Šokující je zvěčnělá – jakoby samozřejmá – beztrestnost skutečných viníků tohoto zločinu. Ještě než ona „zážehová“ VÁLKA VYPUKLA, PROTESTOVALO PROTI NÍ – V JEDEN JEDINÝ DEN (15. ÚNORA 2003) NA NEJVĚTŠÍ DEMONSTRACI V HISTORII HOMO SAPIENS – TŘICET MILIONŮ LIDÍ PO CELÉM SVĚTĚ. MARNĚ…

    A naivně jsem věřila, že když toho není schopna menšina mocných, tak to dokážeme my, většina nás bezmocných, sjednotit se nezištně v dobrém, za účelem vytvoření důstojných podmínek k životu v pravdě spravedlivě lidem všem. Žilo by se nám tak lépe a to co nás čeká, by bolelo méně. Chtěla jsem věřit, že ve zdravém lidském rozumu prostá lidská spravedlnost existuje. Ale vidím, že jsem se mýlila. Tato představa, v dostatečně dlouhém časovém období se ukazuje být neuskutečnitelná. Pochopitelně. Malí i velcí, vzdělaní i nevzdělaní, barevní i bílí, všichni jsme stejní, všichni máme svoji vlastní pravdu, podle své povahy, svých schopností a možností ke svému prospěchu, chováme se k sobě všichni stejně povýšeně a nesmiřitelně my bezmocní v životě soukromém, jako mocní v životě veřejném, dokud se v pravdě neobrátíme ke Kristu, dokud se neotevřeme Duchu svatému, aby „odejmul naše srdce kamenné a dal nám srdce z masa“. Prostě bez Boha to opravdu nejde.
    „Aby člověk nemusel poslouchat vládu, musí poslouchat Boha, t.j. žít dobrým a mravným životem. Neposlouchat lidi lze jen tehdy, posloucháme-li nejvyšší a pro všechny platný zákon Boží. Nemůžeme být svobodni a jednat přitom proti nejvyššímu zákonu vzájemné služby, jako proti němu jednají po celý svůj život příslušníci bohatých vrstev, kteří žijí z práce lidu. Svoboden může být člověk jen potud, pokud plní nejvyšší zákon.“
    Člověk ještě není dost čistý, aby dokázal v pravdě svobodně žít. A čím horší a nemorálnější je člověk, tím horší je vláda lidí a jako z nemorálního Babylonu je nutné vyjít, tedy obrátit se v pravdě k Bohu živému, tak i z tohoto politického otroctví se vysvobodíme změnou způsobu myšlení a života a obnova přijde pozvolným vývojem zdola, zakládáním samostatných komunit a družstev. Jedině tudy vede cesta k cíli bez ohledu na to, jaký vládnoucí systém nás škrtí.
    A v tomto tak zoufale porušeném, bezcílně zmateném, nemocném světě, máme-li přežít, nějaký vládnoucí systém být musí a máme takový, jací jsme my, tedy máme takovou demokracii, jakou si zasluhujeme.
    A komu bezpodmínečná závaznost etických norem kontrastuje se svébytnou nezávislostí proti právu stanovit sám sobě pravidla, tedy svobodnou koncepci etiky, to je jen a jen otázkou vlastního svobodného rozhodnutí mezi dobrem a zlem každého jednoho, každý za sebe má právo se rozhodnout, jestli chce jít životem v jednotě s láskou, anebo jít proti Bohu a lidem. Existuje tedy propojení morální nezávislosti s normativitou?
    Ano, existuje. „… musí mezi vámi být i různé skupiny, aby se ukázalo, kdo z vás se osvědčí.“ (1. Korintským 11:17-19)
    Co znamená osvědčit se? Podle způsobu života to poznáme. Poznávacím znamením osvědčených jsou neporušené mezilidské vztahy svobodných lidí zdravého těla i ducha, žijících podle Božích zaslíbení v pravdě evangelia a lásky Boží. Kdo správně rozumí, toho moudrost Boží chrání. Přichází čas, že bude zřejmý rozdíl mezi těmi, kteří žijí anebo nežijí v království Božím, až Ježíš bude v pravdě vyvýšen a všechny lidi potáhne k sobě. Dobrý strom se pozná po ovoci. Neomylností Božího záměru je neporušenost, která je podmínkou neporušitelnosti duchovní ke spáse. Kdybychom soudili sami sebe, nebyli bychom souzeni.
    http://zeny.e15.cz/clanek/bavim-se/profesor-josef-koutecky-hrich-je-ztratit-sve-hranice

    • okolojdoucí napsal:

      Svobodné rozhodnutí mezi dobrem a zlem předpokládá reálnou možnost volby, vůli se rozhodnout a schopnost rozeznat dobré od zlého. Není toho na člověka zrovna málo, že? V současné době se navíc usilovně pracuje na tom (alespoň já to tak vnímám), aby vymizelo samotné povědomí o potřebnosti rozlišovat a volit mezi dobrem a zlem. Prostě, aby ten život tolik nebolel a svědomí neotravovalo, jen když HDP roste.

      Zásadní je společné sdílení (včetně mezigeneračního) základních hodnot i korektivů jejich dodržování ve formě svědomí a studu. Máme takovou shodu? A děláme pro ni něco? Obávám se, že na samotného izolovaného jedince je těch dílčích otázek po dobru a zlu „priveľa“ a proti rostoucí NESTOUDNOSTI doby se lze bránit jen společně.

      • Anonymní napsal:

        Lhát, krást a zabíjet se nesmí. V tomto je nutné sjednotit se, a na tomto pak vytvořit ostatní zákony, míry a váhy ve spravedlivém poměru. A ve všem ostatním by pak zavládla dokonalá svoboda. Lží je i mediální manipulace, každá informace pokud není ověřená a podložená skutečností, je nevěrohodná. Zneužívání druhých k obohacování sebe je krádež a války jsou vraždy.

  16. Germanicus napsal:

    Sohlasím s tím, že Old Rebel moc hezky aktualizoval.
    Změna tristního stavu naší společnosti je především na dnešních třicátnících a čtyřicátnících. Moje generace může maximálně jen lehce kibicovat.
    Podle mého názoru je třeba nejprve jasně definovat český národní zájem v současné Evropě. Zdůrazňuji český národní zájem, nikoliv zájem vládnoucích (nebo vládu ovlivňujících) oligarchistických skupin (Kellner, Babiš, Bakala atd., atd.).
    Mezi opatřeními, která je nutno realizovat by, podle mého názoru, neměla chybět např.:
    – Zpětná restituce zdrojů, úpraven a rozvodů pitné vody pro obce a města.
    – V souladu s posledními poznatky základního a aplikovaného výzkumu postupně decentralizovat výrobu a rozvod elektřiny.
    – Na kvalitativně vyšší úrovni chránit zemědělskou a lesní půdu.
    – Zcela změnit bezpečnostní koncepci státu (armáda, obranyschopnoat). Podle mého názoru zvolit něco mezi švýcarským a izraelským modelem.
    – Pochopitelně postupně vyzkoušet a přijmout model, který bude vtahovat do místní i celostátní politiky (rozhodovacích procesů) co nejvíce občanů (např. referenda. participace občanů na tvorbě rozpočtů a pod.).
    A takto by se dalo pokračovat dál a dál.

    • JF napsal:

      Předpokládám, že pod pojmem „český národní zájem“ je míněn zájem většiny občanů České republiky, nikoli těch horních deseti tisíc. Problémem je, že si ale k tomu zvolíme „stranu“, kterou vede oligarcha, nebo stranu, která okamžitě po volbách zapomene na své sliby (ČSSD a restituce). Sám osobně nemám problém se zastupitelskou demokracií, budu rád, když o mně bude v prlamentu rozhodovat někdo, kdo má přehled, umí rozhodovat a řídit a bude tam skutečně hájit mé zájmy. Ale musí jít okamžitě od válu, pokud ty zájmy hájit přestane. Musí být odvolatelný! Ale jak si lidé, kteří volili Babiše, představovali, že ANO bude hájit jejich zájmy? Vybírat drobné daně od živnostníků by uměl, ale těch 300 miliard, které stát ročně tratí na daních velkých podniků, ty vybírat nechce. Jeho voliči zřejmě nemají ani ten základní sociální instinkt. Jak se asi takový oligarcha rozhodne, když jeho vlastní zájem a „český národní zájem“ začne kolidovat? A samozřejmě – voda, vzduch, lesy, pole – to všechno je „národní“ bohatství, o kterém z principu nemohou a nesmějí rozhodvat jednotlivci ve svém soukromém zájmu.

    • Gerd napsal:

      Bývalé soudružky učitelky úspěšně splnily zadání a vymyly všem mozky dokonale domodra. Tak Vámi zmíněné generace umějí perfektně prodávat cizí práci, ale ne vytvořit něco vlastního. Navíc mnozí pevně věří, že postačí jen se zapojit do pracovního procesu a automaticky budou úspěšní. Deziluze jsou provázeny hojnými držkopády a k prohlédnutí dochází pozvolna. Mnozí neprohlédli dodnes, a tak svou bídu svádějí na početné důchodce. Jak lehce jsou malipulovatelní.
      Jedná se o ztracené generace. Změny dosáhnou až generace další.

    • NavajaMM napsal:

      Sympatický príspevok, Germanicus. Dovolím si malú poznámku k národnému záujmu. Myslím, že presahuje politiku. Nie náhodou na túto tému hovoria aj umelci a filozofi formátu Vaculíka. Národný záujem totiž obsahuje aj to, o čo sa snažili a po čom snívali predchádzajúce generácie, a mal by obsahovať aj dostatok priestoru na rozvoj generácií nasledujúcich.

  17. Vladimír Navrátil napsal:

    Doplnění Germanika
    Centrálně řízený (unitární) stát je podle mého mínění nevhodný. Prostudovat rakouský , německý a švýcarský model. a přejít na spolkové uspořádání. Tím by byl m.j. omezen vliv centrálních bohatě dotovaných sdělovacích prostředků. To, že 25 let od převratu jsme na cca 40% mzdové úrovně Rakouska a Německa je ostudné. Jak z toho ven? Stát by měl znovu získat kontrolu nad strategicky významnými ziskovými podniky a v nich se stát jakýmsi referenčním místem pro nadstardní mzdové zaměstnanecké ohodnocení. To předpokládá elementární pořádek ve státní správě a v tomto smyslu je vhodné podpořit snažení ministra financí Babiše.
    K zahraniční politice.
    Některé představy vlivných členů americké administrativy o způsobu řešení konfliktů ve světě (které často sami vyvolaly) budí obavy. A to je velmi mírné slovo, zavání celosvětovou katastrofou. Buď tomu můžeme pasivně s jistým fatalismem přihlížet nebo jednat podle vlastního rozumu a zájmů. Nabízí se možnost znovu utvořit mocensky nezávislý prostor tzv. střední Evropy.
    – v první fázi Rakousko, Slovensko, Maďarsko, Slovinsko a Česko s vlastní bezpečnostní doktrinou nezávislou na EU a minimálně na NATO..

    • Gerd napsal:

      To se nepovede, protože celý projekt lze lehce odpálit reminiscencí na obnovu Rakousko-Uherska. Všechny Vámi jmenované státy kdysi tvořily součást R-U.
      Navíc vše jistí klika věrných agentů. O takovém Alexandru Vondrovi pochybuje jen málokdo, že je řízen z ambasády USA. Hodně takových lidí se svojí servilitou úplně odkopalo a jsou čitelní. K. Schwarzenberg je podezříván z kontaktů více než blízkých s BND, ruská tajná služba zde má nepochybně také dostatek agentů.

  18. Gal napsal:

    Wikipedia: kde v roce 1950 absolvoval na Vysoké škole politické a sociální. Vystřídal několik profesí, ať už dělnických, vychovatelských nebo redaktorských. V letech 1945 až 1968 byl členem KSČ.

    – Muj deda v te dobe sedel jakozto tridni nepritel a otec, vyhozen ze skoly kopal u PTP zakopy. Oba s nemocemi vyzadujicimi hospitalizacemi. Davno uz jsou mrtvi.

    Soudruh Vaculik se nikdy neprisel omluvit, ani nikdo z jeho komunistickejch reformnich kumpanu a ze si hral za cizi prachy na disidenta je jen hrani, byl to dobrej kseft pro darebaka, co poslouzi komukoliv – kdyby se s disidentama zachazelo jako oni zachazeli s tridnima nepratelema, tak neprezil zadnej.

    Jen jalove zvanil, vydobytku svych svinstev se nevzdal a zivot mel vzdy pohodlny. Je to cynicka zruda s maskou lidskosti, zadna skoda ho neni a umrel o 65 let pozdeji nez by bylo treba.

    Svoji falesnou moralku si muze strcit do nekam, mrtvi kvuli tomu neobzivnou. Kdybych veril na peklo, pral bych mu, at se tam smazi. Kdybych veril na prokleti, proklinam jeho, vsechny jeho pichmy, jeho rodinu, jeho potomky, jeho obdivovale.

  19. jezevec napsal:

    notyvole! kdy asi tak vlka šedého opustil rozum, a zmocnilo se ho šílenství?
    srovnávat s dnešní dobou až bezbřehých svobod – komouše vaculíka, jeho projev protěžovaného prominenta, z doby kdy volby byly zrušeny, u nás okupační vojska sovětského svazu, a svoboda po projevu byl oblíbený kameňák?
    a co se to z kosy stalo za žumpu, že si lidi to vulgární srovnání tak pochvalují? vlkovo šílenství o ruském krymu asi přilákalo spodinu společnosti ….. ale co vlka bere, to je napováženou.
    kdo z vás děcka si u voleb musí vybírat jen z jedné kandidáty plné komoušů, a sám kandidovat nesmí? kdo z vás má za humny okupační vojska cizích mocností (nemyslím nato, jehož jsme součástí, ale i kdyby toho)? kdo z vás si například taky na kose, ale zejména kdekoliv jinde, nemůže napsat úplně cokoliv, bez jistoty ztráty zaměstnání a občanských svobod?

    • NavajaMM napsal:

      jezevče, proberte se z té sametové kocoviny. Váš příspěvek je tak nejmíň 20 let zpožděn a tudíž mimo mísu.
      Mimochodem, já jsem už taky několikrát za posledních několik let musel odejít ze zaměstnání, protože jsem svým nadřízeným říkal, co nechtěli slyšet, avšak co jsem musel říkat jako profesionál znalý věci.
      Šéf (a ten, kdo platí) má vždycky pravdu – to platí dnes víc jak za komoušů a Vaše bezbřehé svobody s tím nenadělají vůbec nic.

Komentáře nejsou povoleny.