Několik vysvětlujících poznámek k „indemnitě“ – reakce na vlkův text


napsal Lex

K vlkovu článku „Konečně!!! Nález Ustavního soudu ohledně poslanecké imunity a indemity!“ si dovoluji připojit pár vysvětlujících nebo „opravných“ poznámek k těm pasážím, které vlk považuje za třeba „nedotažené“ nebo kde se třeba trochu mýlí.

Nejdříve k datu – uvádí, že „Včera se odehrálo totiž na půdě Ustavního soudu cosi, co obyčejnému člověku musí připadat jako zázrak v té bezútěšné a skandalozní soudní praxi tzv. „velkých případů“ – vydal totiž rozsudek v kauze exposlance Chaloupky…“.

Ano, 24.6. byl Ústavním soudem publikován text nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3018/14, ale nález sám je ze dne 16.6.2015, jak si možno ověřit na něm samotném (je třeba rozkiknout PDF podobu nálezu) http://www.usoud.cz/aktualne/?tx_ttnews%5Btt_news%5D=4350&cHash=32df29c23a0ae8a03db793c96d0e8e5c

Což je samozřejmě ten nejmenší problém.

Důležité je, co nález obsahuje, lépe řečeno, co podle očekávání některých neobsahuje.

Tady je třeba říct, že Ústavní soud předmětný nález vydal v řízení o ústavní stížnosti bývalého poslance Otto Chaloupky podané proti rozhodnutí o jeho odsouzení trestním soudem ve věci jeho údajného hanobení cikánů v souvislosti s útokem takové tlupy na manželský pár v Duchcově (jak příznačné, že za text, který je součástí nálezu, byl Otto Chaloupka potrestán a jeho ústavní stížnost zamítnuta – leč po právu zamítnuta, jestliže se Otto Chaloupka hájil svou poslaneckou imunitou – ta moje pochybnost spočívá v tom, zda jeho jednání, tj. text dopisu jistému Vajdovi, skutečně naplňuje skutkovou podstatu dotčeného trestného činu).

Nález Ústavního soudu je proto třeba chápat i co do jeho šíře v dimenzích oné ústavní stížnosti, nikoliv primárně jako „obecné pojednání“ o otázkách poslanecké a senátorské imunity a indemnity.

Přesto, spolu s vlkem, si myslím, že pokud Ústavní soud pro své rozhodnutí považoval za potřebné se vyslovit k otázkám „Obecné principy“ (imunity a indemnity) – viz část 1. odůvodnění nálezu, a „Aplikace obecných principů na projednávaný případ“ – viz část 2. odůvodnění, v nichž pak vyslovil, „Co se rozumí „projevem“ ve smyslu čl. 27 odst. 2 Ústavy?“, „Kde jsou projevy ve smyslu čl. 27 odst. 2 Ústavy chráněny („chráněná fóra“)?“, a zda „Musí být projev učiněn v souvislosti s výkonem mandátu?“, aby mohl vyslovit ono gró v „Shrnutí kritérií pro aplikaci indemnity podle čl. 27 odst. 2 Ústavy“, nemělo být problémem se v rámci „chráněných fór“ vyslovit i ohledně opominutých poslaneckých klubů (ačkoliv to opominutí Ústavní soud přímo deklaruje, osobně se domnívám, že implicitně sdělil, že se imunita vztahuje i na tato jednání, pokud splňují ostatní kritéria).

Jinak to ale je s dopadem nálezu na trestní kauzy mimo té, v níž si odsouzený Otto Chaloupka podal ústavní stížnost, byť v nich důvody, kterých se dovolával Otto Chaloupka, opravdu, na rozdíl od jeho odsouzení, svědčily pro to, že obvinění proti nim bylo zastaveno, případně byli zproštěni obžaloby.

A je to, bohužel fakt, že současný nález na takový závěr nemá vliv. On by ten vliv měl, pokud by ono zastavení trestního stíhání nebo zproštění obžaloby nebylo dosud pravomocné. Ale ta rozhodnutí jsou již dost dávno v právní moci.

Co je toho příčinou? – ocituji příslušné ustanovení trestního řádu:

„§ 11 Nepřípustnost trestního stíhání

(1) Trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno …

f) proti tomu, proti němuž dřívější stíhání pro týž skutek skončilo pravomocným rozsudkem soudu nebo bylo rozhodnutím soudu nebo jiného oprávněného orgánu pravomocně zastaveno, jestliže rozhodnutí nebylo v předepsaném řízení zrušeno, ….“.

Tedy, aby bylo možno ony exkulpované obviněné znovu stíhat pro jejich skutky, muselo by být nejdříve rozhodnutí o exkulpaci zrušeno.

Jaké jsou podle trestního řádu v tomto ohledu možnosti?

Pouze dvě – tzv. „mimořádné opravné prostředky“, kterými jsou obnova řízení a stížnost pro porušení zákona.

Podmínkou obnovy by bylo, že – cituji trestní řádu – „vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve vést k závěru, že důvody k takovému rozhodnutí tu nebyly a že je na místě v řízení pokračovat.“

Takovými „skutečnostmi“, a už vůbec ne „důkazy“, není změna právního názoru soudů, včetně ústavního, na otázky poslanecké imunity či indemnity.

Stížnost pro porušení zákona je pak upravena takto – „Proti pravomocnému rozhodnutí soudu nebo státního zástupce, jímž byl porušen zákon nebo které bylo učiněno na podkladě vadného postupu řízení, může ministr spravedlnosti podat u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona. Nestanoví-li zákon jinak, není proti rozhodnutí Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona přípustná.“

Ani tato podmínka není v oněch věcech splněna, a to už nemluvím o lhůtách pro podání takové stížnosti v neprospěch obviněných a o důsledcích rozhodnutí, že k porušení zákona došlo, které jsou výhradně „deklaratorní“ (skrývají se za kouzelnými větami ustanovení § 268 odst 2 a § 269 odst. 1 – „(2) Shledá-li Nejvyšší soud, že zákon porušen byl, vysloví rozsudkem, že napadeným rozhodnutím, popřípadě jeho částí (§ 266 odst. 3) nebo v řízení, jež takovému rozhodnutí předcházelo, byl porušen zákon.“ a (1) Výrok podle § 268 odst. 2 se nedotýká právní moci rozhodnutí, o něž jde.“, jinými slovy, i když byl porušen zákon ve prospěch obviněných a Nejvyšší soud to zjistil a rozsudkem prohlásil, takové zjištění již nemůže přinést negativní důsledky pro obviněné. „A šmytec“, nezákonné rozhodnutí platí.

Nezbývá tedy, než se smířit s tím (těžko se smiřuje) že bývalí poslanci Tluchoř, Fuksa a Šnajdr definitivně unikli postihu pro to, za co byli původně stíháni. Nepochybně jinak by tomu bylo s „omluvou státu“, pokud by už nebyla učiněna – http://zpravy.idnes.cz/omluva-fuksa-snajdr-tluchor-trafiky-ministerstvo-spravedlnosti-py9-/domaci.aspx?c=A150411_135621_domaci_hv . A možná i s náhradou, ale spíše ne. (Tak mě napadá, omluvu lze vzít kdykoliv zpět, ne? – já vím, jsem bláhový.)

S čímž se jistě nechce jen tak smířit vrchní státní zástupce v Olomouci Ivo Ištván viz http://www.novinky.cz/domaci/373260-zalobce-istvan-si-pohrava-s-obnovenim-stihani-exposlancu-tluchore-fuksy-a-snajdra.html

Samozřejmě, že jde o pomýlenou interpretaci sdělovacími prostředky. Já vizi Ivo Ištvána vidím někde úplně jinde. Je přece známo, že kromě toho, co bylo předmětem obvinění Tluchoře, Fuksy a Šnajdra (a co „smázl“ Nejvyšší soud“ svým chybným výkladem imunity a indemnity – a já k tomu ještě dodávám, také chybným procesním postupem, ale to je na celý samostatný článek) zůstalo v jejich kauze ještě dost toho, co se do obvinění nedostalo a pro co již k trestnímu stíhání s ohledem na jistou neúčelnost nedošlo. Ale třeba se pletu.

A ještě jedna poznámka. Tluchoř, Fuksa a Šnajdr jsou víceméně „zachráněni“. Ale možná poněkud zapomínáme, že kauza má ještě jedná odnož a v ní, jestli se nemýlím, poněkud figuruje i jistý Nečas. V každém případě jistý Boček a další. Že ta kauza dosud skomírala, jsme asi zaznamenali, resp. nezaznamenali jsme žádný zřejmý pohyb.

To se nyní jistě změní. Už i proto, že Ústavní soud se rozkýval i zde – http://www.lidovky.cz/ustavni-soud-trafiky-pro-politiky-mohou-dozorovat-olomoucti-zalobci-1em-/zpravy-domov.aspx?c=A150624_164712_ln_domov_ele

Jen tak dál!

Fuj. Musím se mírnit. Jsou tu přece ještě ty obecné soudy, které přímo rozhodují v těch kauzách. A tyhle zkušenosti, škoda slov – viz třeba madam Králová, či jak se ta soudkyně ve věci Nagyová a Vojenské zpravodajství, resp. jeho protagonisté jmenují. A taky třeba kauza Vlastičky Parkanoic – víme o ní vůbec něco? A tak bychom mohli pokračovat. Jen se bojím, že bychom naráželi jen na zprošťující rozsudky.

Jak to říkala před lety poslankyně Kočí, když měla techtle mechtle s ODS a především s předsedou poslaneckého klubu Tluchořem – „Oni mají policii, my máme justici….“ nebo tak nějak.

A víte, co je neuvěřitelně půvabné? Že ten citát jsem opsal z blogu – no, hádejte koho – neuhádnete bez pomoci google – jistého Roberta Pelikána, který jej na i.Dnesu publikoval bez dvou dnů přesně před třemi lety – čtěte a chechtejte se se mnou – http://robertpelikan.blog.idnes.cz/c/277161/Oni-maji-policii-my-mame-justici.html

Vlkova poznámka:

Když  jsem psal předevčírem svůj komentář k rozsudku US, měl jsem za jisté, že Lex bude reagovat. A dokonce jsem si to i přál. Jako zkušený a erudovaný právník vidí  do odborných a specializovaných zákoutí, která mi zůstávají utajena. A nečiní mi žádný problém, pochopit, co mi i vám dnes sděluje.  A to sdělení jsme pochopil takto:

1- Nejvyšší soud se dopustil nezákonného výkladu práva.

Což jsme všichni věděli od vydání toho neuvěřitelného výroku v kauze  Bárta

2-I když  judikát NS  odporuje  zákonu, nelze, z formálně procesních důvodů  pokračovat ani  v procesu s Bártou, kde  dokonce padl prvoinstanční rozsudek a  jak potvrdil US  – v naprostém souladu se zákony, ani v kauze trafikantů. Prostě  případy  byly pravomocně  uzavřeny a  je jedno, že se tak stalo v  rozporu se zákonem….

Jsem obyčejný člověk, právní laik, či spíše  analfabet. Nicméně, vždycky jsem se domníval, že  lidé si vytvořili právní kodexy, právní systémy  a  a orgány proto, aby  byla nalézána obecná  i individuální spravedlnost, která  bu e co možná nejpochopitelnější co nejširšímu okruhu řádných občanů. Tak aby mu normální  podvědomé chování občana – právního laika, zaručovalo, že bude v souladu se zákonem a nemusel při každém kroku složitě  zkoumat džungli zákonných a podzákonných norem.  Uplatnování práva  v České banánové republice   však umožnilo a umožnuje  pravý opak.

Lex definoval ony dvě možnosti, kdy bylo možné obnovit řízení:

1- pokud by se objevily nové okolnosti, dříve neznámé, které by zásadním způsobem doplnily  pohled na projednávaný případ. A  říká že… Takovými „skutečnostmi“, a už vůbec ne „důkazy“, není změna právního názoru soudů, včetně ústavního, na otázky poslanecké imunity či indemnity.

Nehodlám jít s Lexem do sporu. Nemohu ho vyhrát. Ale  rozhodně si hodlám podržet svůj názor, který to vidí trochu jinak.  Například  tak, že  zákonodárce zde  tímto pravidlem myslel cosi jiného – například situaci, kdy nové skutečnosti přispějí k precizování  kvalifikace trestného činu  – ze zabití na úkladnou vraždu nebo  opačně nebo důkazy  vedoucí  ke zjištění pravého viníka  atd. Sotva  chtěl zakomponovat do systému zákonů  a zde máme  co do činění se zákonem NEJVYŠŠI právní síly  -ústavou, že výrok US , že  právní názor jiného soudu byl odporující ústavě  a tudíž nezákonný, ale že to skutečnosti, nastalé uplatněním onoho nezákonného výroku NS nemá vliv!

Kdyby  ano, pak se ptám, jak to, že  svrchovaný zákonodárný suverén, kterým je Parlament České republiky má tvrdou povinnost, kterou nemůže  obejít, změnit zákon a to podle  rozhodnutí US , kdykoli ten shledá, že jde o zákon kolidující s ústavou. Zákonodárný suverén poslechnout a uplatnit výrok musí, naproti tomu soud  nižší instance v hierarchii, na jejímž vrcholu stojí US  nemusí, ba nesmí? Pro mne – laika  –  absurdní, nepochopitelný a rovnou řeknu – neakceptovatelný nonsens.

A stejný problém mám i  s  tím že to nejde podle  druhé možnosti – stížností ministra  spravedlnosti pro porušení zákona. Jakkoli, i jako laik chápu totální absurditu takové stížnosti, kdy  o oprávněnosti námitky o porušení zákona by měl rozhodovat , s konečnou platností ten, kdo ho porušil. Protože o nic jiného , než o porušení zákona pro mne nejde. A  dokonce kdybych někde  našel výrok, že  šlo  záměrně a  vědomě o  protiústavní výrok, okamžitě  bych to dal se souhlasným komentářem na Kosu.

Ale  myslet si a mít námitky  mohu jaké chci. Na situaci, jak ji vykreslil Lex, to nic nezmění. Nechtěl jsem být předevčírem příliš  dlouhý. Psal jsme článek pozdě  večer, jen co jsem prostudoval základní materii. Nicméně – spolu s Lexem doufám, že  Ivo Ištván nyní přejde do protiútoku.   Bárta je z toho zřejmě venku. Ale trafikanti?  Věřím, že  ještě může  mít něco pod  rukou. Co původně  nebylo navrženo k projednávání.  A souvisí s kauzou. A kdyby ne – je tu opravdu ještě ta neukončená možnost jít po tzv. „nechráněné “ větvi případu, což je Boček. A také Nečas.  Ten totiž  ty trafiky  trafikantům nabízel. Obžalovat ho tehdy nemělo valný smysl. Byl také poslanec. A bylo by to dopadlo jako u Fuksy, Šnajdra a Tluchoře. Ale dnes je to jinak….

A nemohu si odpustit  ještě  jednu poznámku, respektive doplnění svého včerejšího článku.

Včera  jste  v mohli číst toto:

Problém se dostal před  US  oklikou a  jaksi bez povšimnutí  politikářů. Exposlanec, pro mnohé exot a potížista  Chaloupka  nebyl v jejich zorném úhlu. Naštěstí. Takže se o něj nepostarali, protože nepatřil do klanu a byl jen za obtížnou veš, navíc  minulou, takže ÚS mohl a musel rozhodovat.

Ano, Chaloupka  NEBYL členem toho správného klanu! Klanu hochů, co spolu mluví. Byla to jen potížistycká veš vod Bárty. Takže  se o něj nepostarali.  A zadělali si na problém. Dneska mají po univerzální beztrestnosti.  A když byl Chaloupka  za veš, přistoupil k němu, tímto způsobem  i Nejvyšší soud.  Pro který, řekněme – neobvyklé peněžní  a kvazipeněžní transakce, které by  u normálního občana  byly taxovány jako korupce, v případě, že  se jich účastní poslanci, jsou poslancovým  projevem. Tohle  shledal NS  nezávažným a zákonu neodporujícím. Ale verbální projev jiného poslance, naopak posoudil jako zákonu odporující….  Co mne na tomhle  zaráží nejvíce  je bohorovnost  a  absolutní  ztráta   pudu sebezáchovy  u  soudců NS:  Přiznám se, že na jejich místě, když bych rozhodl o  beztrestnosti Bárty, Tluchoře, Šnajdra a Fuksy, bych byl stejně rozhodl i v případu potížistycké vši Chaloupky.  Už proto, aby nebyl důvod přenést při před  Ustavní soud. Oni prostě  mysleli, že  jsou  nedotknutelní…. Dnes dodávám – naštěstí! A divím se, že US  ve svém výroku pominul příležitost komentáře  typu – že  NS  nejen , že  špatně  vyložil imunitu a indemitu,  ale  že vlastně svými výroky  v kauzách Bárta/trafikanti na straně jedné  a Chaloupka  na straně druhé nastolil faktickou nerovnost  mezi poslanci. Jedněm přiděl bezbřehou a nekonečnou ochranu, jiným, či jinému , skoro žádnou!  Prostě  Česká banánová republika.

 

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka, Lexův soud se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.