Dvě miniatury -Palackého mozek a Bezcenný válečník


napsali Edita a L.C.

staré dobré pořekadlo praví, že zásady / a  zákony/ jsou zejména k tomu, aby se porušovaly….  Tohle mi kdysi objasnil jeden kolega  v práci, hned  druhý den, co jsem nastoupil po dokončení školy. Bylo to pře 40 roky a  jemu tehdy  bylo něco kolem 58.Takže  dnes ten moudrý muž už dávno není mezi námi. Nicméně  – uznejte  sami, měl naprostou pravdu. A  ta univerzální moudrost platí i pro Kosu.  Sobotu jsem si si kdysi, kvůli nejslabší čtenosti, vyhradil sám pro sebe. Připadá mi totiž neuctivé, ba svým způsobem neslušné – v sobotu uvádět  na nejslabší návštěvu v týdnu někoho jiného.  A  pocit  jistého studu,  že porušuji toto své vlastní pravidlo, na mne doléhá i dnes. A tento pocit je umocněn ještě  tím, že  L.C. má na Kose dokonce  autorskou premieru…. 

Nicméně – snad mi promine, protože  z technických důvodů, nemám zrovna moc na vybranou.  Takže  vám dnes předkládám dvě miniatury, které mám v poště už několik dnů. Na první pohled  spolu nesouvisí. Při hlubším přezkoumání však možná dojdete  ke  stejnému závěru jako já, že  ano. Spojovacím prvkem je  občanská angažovanost  a nelhostejnost k dění kolem nás  a frustrace z něj.

Tohle byste měli ocenit.  A pak premierové vystoupení L. C. ocenit hvězdným zásypem, abyste nějak kompenzovalo vlkovo osobní selhání, že  porušil svoje  vlastní zásady /už zas!/. Díky předem. Nechci to od  vás zadarmo a  chci také kompenzovat autorům tu sobotu – otevírám diskusi. Višnovskému , jako vždycky, sděluji,  že  bude mazán a pokud by to nebylo dostatečné, diskusi ihned uzavřu.

Palackého mozek a kam s ním?

napsala Edita

K napsání následujících řádek mne přiměly tři věci:

1. Poněkud morbidně-panoptikální zpráva o znovunalezení mozku Františka Palackého v jakési nice Národního muzea, když toto podstupuje zásadní rekonstrukci. Byl tam od doby smrti tohoto velikána v r. 1876 jaksi pozapomenut v lihu či spíše formaldehydu a nyní vyvstala otázka již klasicky česká- Kam s ním? Prozatímně byl odvezen do malého paláce v Palackého ulici 7, kde Palacký žil poslední desetiletí svého života spolu s rodinou své dcery Marie a zetě, významného politika a ekonoma Františka Ladislava Riegera. Na této adrese sídlí nyní mimo jiné Palackého a Riegerovo muzeum. Media nám sdělují současně opatrný a prozíravý postoj muzea, který spočívá především v tom, že nikdo nic zatím neví a nikdo hlavně nic nerozhodl ohledně toho, co bude s mozkem dále, a že je o tom potřeba vésti celonárodní diskuzi, k níž správa Národního muzea vyzývá, ale která, jak alespoň jsem mohla vypozorovat, zatím nikterak nenastala.

2. Rozpaky okolo „relikvie“ tohoto velkého Čecha odrážejí podle mne celkové rozpaky a kontroverze, které se (znova) vynořily po r.89, a které se týkají Palackého hodnocení husitství jako vrcholného období českých dějin. A blíží se pověstný 6.červenec, letos shodou okolností den 6tistého výročí upálení Mistra Jana, po němž mimochodem žádná relikvie z prozíravé opatrnosti církve svaté nezbyla, neboť popel byl vhozen jak známo do Rýna či Bodamského jezera.

3. Na pražském Hradě vlaje již nějaký čas, na příkaz prezidenta, vyzývavě husitský prapor s kalichem. Takže vzniká zvědavost, jak budou oslavy pojmuty a jak vůbec proběhnou.

Kdo vzal do ruky a trochu pozorně četl Palackého Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě mi asi dá za pravdu, že je to dílo nejen úctyhodné co do rozsahu zpracované látky, ale rovněž psané hutným a živým jazykem, češtinou, která je i přes archaismy velmi čtivá a výrazná. Rozhodně je to dílo zcela prosté stranickosti a jednoduchého oslavování husitství jakožto revolučního období, jak jsme tomu uvykly my starší ročníky z výuky dějepisu v komunistických dobách. Naopak dílem vane duch osvícenství, té krátké, ale tak významné doby v evropských dějinách, která nestavěla rozum proti víře a snažila se dobrat co největší míry duchovní svobody. Dozvuky této doby zřejmě Palacký mohl ještě ve svém ranném mládí načerpat. Ostatně jakékoliv stranictví náboženského rázu mu bylo zcela cizí i v osobním životě- rodinnou výchovou evangelík, oženil se s katoličkou a vnitřně to nijak necítil jako rozpor, který by měl řešit, ve víře byl pevný a dogma nepotřeboval. A tak, vzhledem k nadcházejícímu výročí mistra Jana, i vzhledem k tomu, jak často jsou v posledních letech slyšet hlasy zpochybňující Palackého dílo, stavím se za to, aby Palackého názor na husitství byl nejen respektován, ale celým srdcem přijat. Protože husitství bylo vskutku jedním z mála období (ne-li tím jediným významným), kdy jsme my Češi pohnuli duchovním klimatem Evropy, totiž zatřásli jsme církevními dogmaty a jejich neomylností a připravili příchod reformace. Že to bylo provázeno násilím a ničením všeho druhu? Každá významná změna v lidských dějinách ho přinesla. Ostatně- pravdou také je, že bez Jana z Trocnova by ten z Husi zůstal asi jednou z mnoha nepříliš známých obětí církevní zvůle.

A tak, pokud bychom přestali Palackého pojetí zpochybňovat v té míře, jak se to často děje, a přestali vnášet neblahé pozůstatky doby nedávno minulé do díla, které s ní nemá co do činění, myslím, že bychom ani tu „relikvii“ v podobě Palackého mozku nepotřebovali mít na očích a mohli ji v klidu uložit, tam, kam patří, tj. do Palackého hrobu v Lobkovicích.

Bezcenný válečník

napsal L.C.

Říká se, že aby zlo zvítězilo, stačí, aby dobří lidé mlčeli. A já celý život mlčel. Přes 25 let jsem se jen mlčky díval na vše, co se tady dělo. Díval jsem se, jak je ničena naše kultura, jak samotné srdce národa je rozerváno na kusy a pohozeno do prachu jako bezcenný kus hadru. Díval jsem se, jak můj národ a má vlast umírá. Už z ní zbývá téměř prázdná skořápka, která nám dnes již vlastně ani nepatří. Být vlastencem, patriotem, je dnes špatné. Co hůře, téměř nikdo již dnes tyto pojmy, tyto ideje, ani nezná. Lidé přestali chápat význam toho obrovského daru, který jim tu byl zanechán po předcích. Všichni, kteří jsme mlčeli, jsme se provinili, všichni, kdož jsme mlčeli, jsme naše předky zahanbili. A bojím se, že kdybych dnes potkal svého pradědečka, československého legionáře a dědečka, vojáka Rudé armády, viděl bych v jejich očích jen slzy. Slzy, protože jsem zklamal.

Nechci již dále mlčet. Mlčel jsem příliš dlouho. Mlčel jsem, když se supové v houfech slétali na svou kořist v Srbsku, v Iráku, Afghánistánu, Libyi, Sýrii. Jen jsem mlčel a nemohl pochopit tu hrůzu, kterou roznáší váleční jestřábi po celém světě. A nemohl jsem se jim postavit. Ukrajina vše změnila. Vše, co bylo napínáno přes únosnou mez, všechny červené linie, které již byly dávno překročeny. Vše se zlomilo.

Dnes mi vládne vláda vlastizrádců a kolaborantů. Kreatur, které neznají nic z toho, co já měl celý život ctít, chce ukázat na nepřítele, dát mi do ruky zbraň a nechat mě zabíjet ještě ty zbytečky toho dobrého, co ve mně ještě zbylo. A co hůře, jít zabíjet lidi, kteří mi nic nikdy neudělali. Buší do válečných bubnů a touhu po mamonu, chamtivost vydávají za vlastenectví. Otočili, zmrzačili, polámali smysl všeho, co nám mělo být vždy svaté.

Měl bych říci ne. Jenže to nestačí. Dobu, kdy se dalo ještě mluvit, již dávno odvál čas daleko do zapomnění. Jen říci ne, již nestačí. Zlu se musí postavit. Nejsem nikdo. Nemám žádný výcvik, žádnou bojovou zkušenost, žádnou výstroj a vybavení. Až začnou váleční štváči skutečně volat do zbraně v touze po krvi dalších milionů nevinných, nemohu jen říci ne. Budu se jim muset postavit. Nechci. A bojím se. Protože chápu, že ti, kteří budou stát proti mně, budou nejlépe trénované a vybavené stroje na zabíjení, které současná doba stvořila. Nejsem nic, nejsem nikdo, jen obyčejný a zbytečný člověk, bezcenný válečník, který i kdyby jej chránila ruka samotného Boha Všemohoucího, stejně nepřežije první okamžiky, prvního ozbrojeného střetu. A já se opravdu bojím, protože bych tak rád chtěl ještě žít. Válka se ale neptá, co chceme a co ne. Ptá se jen, co uděláme. A přes všechen strach a děs z toho, co přijde, já nemohu mlčet. Nemohu zůstat stranou, nemohu se ani dívat stranou, nemohu dopustit, aby zlo znovu zvítězilo. Hodlám se tomu postavit. Jiná volba již není.

Příspěvek byl publikován v rubrice Hosté se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

22 reakcí na Dvě miniatury -Palackého mozek a Bezcenný válečník

  1. Bob napsal:

    Jestli jsem to dobře pochopil, tak L.C. a já se k němu přidávám cítí potřebu mít zase svého Husa a zejména svého Žižku ( v Palackého pojetí ).
    A když to tak vidím, tak husitské období bylo jediné, na které můžeme být hrdí,
    Nutně se musím zeptat (pod vlivem nedávno shlédnutého Hydeparku /s forenzním genetikem/), kam se poděly ty husitské geny. Možná v nás dřímají, podobně jako Blaničtí rytíři…..

  2. zemedelec napsal:

    Děkuji za oba příspěvky.
    Opravdu mne pohladili u srdce.
    Také nemíním hodit flintu do žita,ale vůbec nerozumím dnešní mládeži,ani té,které se dostává,toho nejvyššího vzdělání.Možno by tu mělo zaznít,Česká komunita upozaděna,rozvrácena,překřičena a úplně ovládnuta ve všech institucích.

  3. Leo K napsal:

    Asi bych měl mlčet, když nemám co říct k tématu. Jenže téma historické se ve mně zrcadlí jinak. Hus, Žižka, Palacký – mě připomínají mládí, kdy jsem se díval na řady děl s touto tématikou a pak jsem sáhl po Posledním Mohykánovi. Dokonce ani Masaryk – mimo to, že jsem nechápal, proč máme vytrhávat stránky z učebnice, když ty příběhy o Lánech a presidentské loži pro „tatíčka“ byly tak dojemné. Leda pohřeb Jana – lidé říkali: Měl u hlavy květinu, určitě maskovala ránu. To museli být poraděnkové. Pověsili Horákovou šlo šeptem a lidé se otřásali, potom Clementise a Slánského a zase se trhali listy a začerňovaly jména. A když jsme povinně ve škole poslouchali přímý přenos z procesu s Vyšehradskými jezdci, tak už to s námi nehnulo. Poslouchali jsme „Mjunik,“ ti avantgardnější už „Laxnberg“ a sháněli staré gramofonové desky s hrami Voskovce a Wericha. Režim po Maďarských událostech povolil, už se o ledačem mluvilo veřejně, ale najednou v těch skvělých šedesátých přišly podivné zprávy. Na tom milovaném západě se to mlelo, že zastřelili sympatické Kenedye a M.L. Kinga (v USA se pořád střílí)., to nám nepřišlo ani tak divné jako řádění RAF (Baader – Meinhof), únos a smrt ministerského předsedy Alda Mora, studentské bouře provázené tehdy nepředstavitelnými škodami v Paříži. Potom to u nás vyvážil 21. srpen, kdy jsem viděl plakat staré straníky, kteří byli u zrodu KSČ a dál už nebudu psát, protože to divadlo života dalších let už dobře znáte. Sakra nepoučili jsme se dostatečně? Nebylo by na čase najít trochu hrdosti? Tak snad to přece jenom k tématu náleží.

    • Antonie napsal:

      „Politické a sociální reformy, nejsou k ničemu v rukou lidí, kteří sami nejsou v pořádku. Fascinováni poměry kolem nás, strnule stojíme, místo abychom zkoušeli svá srdce a svědomí. Každý demagog z těchto lidských slabostí těží tím, že s pokřikem co možná největším poukazuje na to, co je vnější a co není v pořádku. V prvé řadě a absolutně rozhodujícím způsobem však není v pořádku člověk. Je nejvyšší čas, aby si kulturní lidstvo uvědomilo, co je podstatné, a podrobilo důkladné diskusi mimo jiné otázku bytí a nebytí.

      Otázka měřítek, jimiž se má měřit, a otázka etických kritérií, která mají určovat naše konání, musí být zodpovězena.“

      Chci lidem věřit. Politikům i lidem všem a ne je podezírat, kontrolovat a střílet.

  4. vlkp napsal:

    Musím na víkend odjet. Někam, kde budu mimo dosah internetu. Bohužel . A nic s tím nenadělám. Takže s politováním oznamuji, že mi nezbývá nic jiného, než uzavřít diskusi. Višnovský včera předvedl, že prostě hodlá ničit diskusi a já to nebudu schopen korigovat.. Nehodlám Kosu přepustit k volnému používání tomuhle nenávistnému psychopatovi. Ačkoli vím, že se v podstatě provinuji jak na Kose samotné, tak na všech ostatních diskutérech, kteří v naprosté většině velmi Kosu obohacují.Nijak dnes nezasahuji do diskusí a nechávám znít naprosto všechny názory. Ale Višnovský má bohužel, proměnné IP a nedá se jednoduše zabanovat. A já se vrátím domů zase nejspíš až v pondělí večer.Prosím o pochopení. Zejména pak oba dnešní autory. Které jsem jednak chtěl diskusí odškodnit za sobotu a jednak ocenit jejich velmi subtilní , ale nosné článečky.

  5. NavajaMM napsal:

    Áno, hoci Slovák, považujem husitstvo za výnimočnú spoločnú československú tradíciu, z ktorej je možné čerpať sebavedomie aj silu.
    A čo sa týka odporu proti pripravovanej vojne, je možné podporiť alebo pridať sa k tomuto spoločnému českému a slovenskému mierovému hnutiu:
    http://ceskoslovenstivojaci.org/memorandum-cz-verze/

  6. Honza napsal:

    L.C. mi naprosto mluví z duše, v tomto kontextu připomenu pro mne skutečného hrdinu Ivo Stejskala.

    Jinak zničit národní cítění, soudržnost rodiny, morálku je myslím naprosto cílený proces. Budeme společnost, kde tradiční hodnoty budou vymýceny, identita ztracena. Člověk který nebude vědět kdo je, kam patří, v co věří ani jakého je pohlaví pak bude ideální otrok.

  7. stas napsal:

    S hrdostí se dívám do minulosti českého národa, ikdyž byly i tmavé stránky, které pominuly, ale to jen znamenalo, že byla vnitřní síla se znovu narovnat. Proto raději padnu ve stoje než s ohnutým hřbetem jen aby mé děti se také mohli dívat do minulosti s hrdostí a nadějí pro budoucnost! Svobodný muž dokáže bránit svou svobodu a svou vlast i sám se zbraní v ruce a nespoléhá se na nikoho cizího!

  8. Geordyn napsal:

    Nemyslím si, že přes mlčící většinu národa k ničení národních tradic soldateskou vládních katanů, je obzvlášť zle. Už to, že paní Edita a pan L.C., pozvedli svůj hlas, je povzbudivé. Hanobení tradic národa sleduji již od roku 91. Začalo “ senzací „, že paní Božena Němcová – milovaná spisovatelka celým českým národem – je nemanželská. A aby se plebejcům ještě víc oddálila, že je dcerou knížete Metternicha. Pokračovalo to už snadněji u Julia Fučíka – jeho Reportáž psanou na oprátce, údajně zkrátili komunisti, abychom se nedověděli o jeho podivných kontaktech s gestapáckým komisařem. Mám doma úplné, kompletní vydání Reportáže / mimochodem vydané po převratu komunistickým vydavatelstvím /, a nic co by toto naznačovalo tam není. Běžné snahy vězněných, kličkovat při výsleších krutým gestapem / doplňované bitím, mučením. Ještě mám v paměti rčení z té hrozné doby “ Nic o tom nevím, takže ani gestapo ze mne nic nevytluče “ /, Fučík nezradil. Následovaly pomluvy slavného husitského hejtmana – nikým neporaženého válečníka a pomluvy jeho bojovníků, kteří pobíjeli a vyháněli postupně hordy ČTYŘ křížových výprav – tyto hordy se řídili rozkazem papeženců. Zabíjení kacířů, ať mužů, žen, nebo jejich dětí není hřích, neboť tito kacíři se protiví Boží vůli. Křižácké hordy se opravdu činili, dle pokynů “ svatých mužů „, vždy je doprovázel papežský vyslanec. Toto vše je podrobně zaznamenáno Vavřincem z Březové v jeho Husitské kronice, vydané pod názvem Píseň o vítězství u Domažlic, nakladatelstvím Svoboda v členské knižnici v r.1979. Úsilí Husitů, ubránit svou pravdu před celou tehdejší Evropou, bylo vítězné. Evropa, která se před Žižkovými a Prokopovými bojovníky v oné době třásla, souhlasila v konferenci v Bazileji se Čtyřmi artikuly pražskými. Nebudu je popisovat, zájemci si zjistí o co šlo. Šlo o vynucení, bohužel silou, že nám tehdejší Západ nebude do našich vnitřních záležitostí kecat. Jako, opět bohužel, dnes usilovně dělá, a my jako ti oslové kýveme. Ale abych zakončil jinak. Nekývou všichni / i když i oslovsky, jenom mlčí / zde prosím pana L.C., o prominutí, ON už nemlčí. A tato mlčící většina je vlastně nadějí. Vysvětlím proč. Náš národ po trpkých zkušenostech minulosti se chová jako TRÁVA. Kterou vichřice nemůže vyrvat z kořenů. Sehne se. A po vichřici zvedne. Proto to nepochopitelné. Po snad čtyřsetleté porobě státní, kulturní / nebrat Baroko – to byla katolická fligna, jak ohromit nádherou národ, který tíhnul k jiné kultuře – kultuře dle Písma, tam našel vnitřní,opravdovou zbožnost /, i jazykové – to udivující národní OBROZENÍ. Po tak dlouhé době, samozřejmě obtížné. Mnoho původních českých, vlastně staroslověnských slov bylo Habsburskou germanizací zapomenuto. Tvůrci slovníku Jazyka českého /tuším Dobrovský, Gebauer a jiní /, si proto museli půjčovat z polštiny, srbštiny, ruštiny. Slovanských jazyků, které takovou likvidací neprošly. Naděje je vždycky, umírá až poslední. Současná mlčící většina to dokáže. Nebojím se o ni. Vstanou noví bojovníci.

    • zemedelec napsal:

      Pane Geordyn.
      Výborně napsáno.
      Jen bych snad doplnil,až jde do tuhého,je schopen národ se povznést.
      Máme na co navázat,ale jak jsem napsal,mládeži není vštěpováno,co je domov,vlast,soudržnost.Co zaznamenávám,jenom taková povrchnost,kolem dějin Českého národa.

      • Geordyn napsal:

        Pane Zemědělče, jsme tu přece my, dědové, otcové, babičky, maminky. A nechceme – li, aby národ hynul a máme – li své potomky, nebo v sousedství mladé lidi, působme na ně. Rozumně a logicky. Doložené příklady ze svého života, aby to působilo věrohodně. Vědět o jejich zkresleném pohledu na historii a evropskou současnost. A podle toho své působení na ně korigovat. Dělám to, i když se mezi mládež dostávám minimálně / kloubní potíže někdy dost sužují /, ale své potomky nezanedbávám. Nepovede – li se jednou, zkusit příště a jinak. Ale co radím zkušeným lidem. “ Hraběcí rady „, my starší přece nepotřebujeme. Ostatně život sám mladé naučí, až budou žmoulat čepici v ruce a žádat – vlastně už jen prosit o jakoukoliv práci, až budou mít hlad. Nepřeji jim to, skutečnost bude, nebo již je pro ně taková je.

        • zemedelec napsal:

          Pane Geordyn.
          Přesně tak.
          Někdy se daří navodit nějaké téma z historie.
          Občas jezdíme za rodinou,přes Chlumec nad Cidlinou,tak se podíváme,jestli sedlákovi neukradli kosu do šrotu,prý se to už stalo,tak se cestou o tom rozmlouvá.Několik let jsem pracoval na různých místech republiky,tak jsem se zajímal i historii toho kraje,různé kříže,křížky kapličky,co navodilo lidi,všechno tohle stavět.

          • M.Ondroušek napsal:

            Milan.
            Z dovolením rád bych krátce vstoupil do diskuze,ovšem na úplně jiné téma které mi tu opravdu schází.Snad se na mě pan admin(vlk) nebude zlobit že odbočím ale to co se dnes děje dokonce velmi blízko naší vlasti může mít strašlivý dopad na naši zem i celou Evropu.To nebezpečí je obrovská vlna migrace z z rozvrácené Afriky i s Kosova a zejména z muslimských zemí.Jestli se něco zásadního nestane k odvrácení této hrozby tak všechny debaty o naší kultuře, historii,ztratí význam.Kdo zatím stojí a zdá se že cíleně všichni víme.

  9. tata napsal:

    Ta vina je i v nás už jsme připusili u svych dětí aby byt hrdej na svuj národ,svoji zemi bylo něco špatného,nacionalistické.Krasné české pohádky nahradili víceméně americké zběsilosti.Začal převládat nebo lépe hojně nás spracovávají že nemáme byt na co hrdí,čím dál vic ubyvá rodiču co svym dětem toto vštěpují nebot všude v mediích,ve školách je určitá amerikanizace nebo jak to nazvat takové volno evropanství,co zde plno zna co prosazoval Stejskal…..ono to nese své ovoce pak plno mladych na jejich sitích uctivají KNIŽETE,PŘIVADROVALCE ktery nemá vubec ponětí co je naše,lepe je mu ČESKO ukradeno

  10. Vidlák napsal:

    Netřeba mít obavu pane L.C. Ještě je tu pořád deset milionů lidí a že by se mezi nimi nenašlo pár hochů s maršálskou holí v torně. A Afghanistán i Irák i Jemen i Ukrajina nám předvádějí, že ani nejlépe vybavená a vycvičená armáda si neporadí odhodlaným domácím odbojem.
    Bubny války sice hřmí, ale už je to takové prázdné dunění. Každá další válka ve jménu západního dobra jen odhaluje nahého krále.
    Já se války neděsím, prostě si myslím, že žádná nebude. Budou imigranti po statisících, bude nedostatek vody, bude nedostatek všeho a všichni zchudneme na nějaký globalizovaný průměr. My jsme ti bohatší, tak my půjdeme dolů… nevím, jak to bude vypadat, ale budoucnost nebude jako v Athénské agoře, ale spíš přelidněná s málem místa pro jednotlivce a s málo právy pro jednotlivce. Takový globální Chánov. Šrapnely nás zabíjet nebudou, to spíš vši a žloutenka

    Ať se to komu líbí nebo nelíbí, žádá válka ani vzdáleně nedokáže eliminovat ani přírůstek z porodnosti a zabití jednoho člověka je pořád dražší a dražší. Války končí tak nějak samy od sebe.

    Spíš se učte, jak žít s málem v malém prostoru, jak vycházet s lidmi, které nemusíte. Přemýšlejte, ajk v malém rpostoru dělat malé dějiny a realizovat malé ideály. Aby na vašem dvorku uprostřed slumu něco kvetlo. Aby na té jedné poličce nad ohništěm bylo pár knížek. Aby mezi rohožemi na spaní byla i jedna pro hosta na cestách.

    My zápaďani si dovedeme snáze představit světovou válku nebo konec světa, jen si nedovedeme představit, že zchudneme na úroveň Nairobi. Dovedeme si představit, že odpálíme atomovky a zahubíme planetu, než abychom žili namačkaní jak sardinky bez práce i bez peněz. Jo, zvykli jsme si na bohatství a dostatek, o to přijdeme. Přijdeme o to i bez války.

    Ale vidím jedno pozitivum – my bílí jsme zvyklí vymýšlet a velet. Třeba máme šanci se stát alespoň lokálními náčelníky a rodinnými despoty ve svém okolí. Lidí je na zemi tolik, že by se to nám všem mohlo podařit. 🙂

    • Anonymní napsal:

      Dobrý večer ,Vidláku!
      Hutný príspevok,ako je ostatne u vašich textov zvykom,čo mám rád!
      Predsa by som si dovolil niečo vecného namietnuť.
      Včera som pri miešačke v hlave prevádzal plošné miery,delil a násobil,samé čísla s niekoľkými nulami.. asi som to prehnal.. 🙂 ešte dnes mi „vyskakujú“ všelijaké čísla,čo by sa chceli deliť..
      Napríklad svetový HDP je v súčasnosti myslím niečo nad 10 000 dolárov na hlavu.Ak túto vetu chápem aspoň trochu správne,myslím že pre každého pozemšťana je ročne TEORETICKY k dispozícii veškerý produkt v hodnote viac ako 1O OOO dolárov.Prakticky je mne osobne k dispozícii ledva polovica a asi trom miliardám ĽUDÍ(!!!) menej,ako 10%…
      Ak by teda všetkým bolo umožnené tento produkt tvoriť a zdieľať spravodlivým spôsobom,nemyslím,že celý svet by vyzeral,ako Nairobi!

      • tatko napsal:

        Pardon!To Anonymní v 20.54,som písal ja..

      • NavajaMM napsal:

        Tatko, tiež sa okolo mňa občas motajú čísla a dnes sa pekne dopĺňajú s Vašimi (zdroj:http://www.imeche.org/knowledge/themes/environment/global-food)
        Tá Vaša vízia o nakŕmení Nairobi je oveľa realistickejšia, ako sa zdá. Odhaduje sa, že celosvetovo sa minimálne 1,3 miliardy ton potravín ročne pokazí a vyhodí. V samotnej EÚ je to viac ako 90 miliónov ton ročne. V západnom rozvinutom svete sa 40 % potravín nespotrebuje, ale vyhodí buď ešte v obchodných reťazcoch alebo pri spotrebe (domácnosti, reštaurácie a pod.). OSN odhaduje, že keby sme boli schopní eliminovať tieto straty, bolo by na svete k dispozícii dvojnásobné množstvo potravín.

  11. Edita napsal:

    Vidláku, zase jednou máte s tou válkou pravdu i s tou další Vaší vizí, jak dopadneme. Plně souhlasím, že válka, která by prověřila naši statečnost nebude, za to skoro jistě zchudneme, ostatně ten proces již hezkou řádku let běží. Ale pořád si ještě udržujeme iluzi, že blahobyt zase pro nás nastartujeme. Hned tak brzo to nebude, uvidíme, zda pro nás Evropany stále bude platit, že chudoba cti netratí.

Komentáře nejsou povoleny.