Řecko, mail vlkovi a jak to vlastně s Řeckem bylo I. Aneb jak to bylo se vznikem eura?


Když jsem psal  minulou neděli článek o Tsirpasovi, Řecku a pozadí téhle krize

Tsiprasova lekce z velké politiky -STALE DOPLŇOVANO!

netušil jsem jaká bude odezva ani to, že nezávisle  na mně,   v podstatě  shodné mínění  vysloví nositelé Nobelovy  ceny  za ekonomii

 Joseph  Stiglitz

http://literarky.cz/politika/svet/20158-jak-nmecke-a-francouzske-banky-dovedly-ecko-ke-krachu

a Paul Krugman

http://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Krugman-a-Legraine-Cilem-je-svrhnout-reckou-vladu-381927.

Třeba  si říkáte  – hele  toho přeješitu vlka, jak si veřejně  natřásá kožich  a  hledá pro to natřásání  publikum!  Že mu není hanba!  Kdyby to bylo takhle,  hanba by mi byla! Ale ujišťuji vás, že ve včerejším parném odpoledni by mne  ani nenapadlo neudělat nic šílenějšího, než si sednout k počítadlu a bušit  tyhle  a další řádky jen kvůli vlastní ješitnosti.   Ale já pevně doufám, že ty dva  články od obou hvězdných ekonomů si přečte  ten, kdo mi poslal  následující  mail

zdravím tě, vlku šedý – připadá mi, že jsi do toho článku zapomněl napsat,že nejenže všem věřitelům je jasné, že řecko ty prachy nikdy nevrátí – ale že taky i řekům bylo stejně jasné, když si ty prachy půjčovali a hodovali za cizí, že řecko ty prachy nikdy nevrátí.
tsipras tedy není frajer ani politik – ale prachsprostý komunistický lhář.ostatně, jako všichni komunisti, co umí jen ukrást a utratit cizí peníze,ale žádnou konzistentní hodnotu svou vládou ještě nikdy nikde nevytvořili.

Ten mail je  od někoho, s kým se znám nejméně od roku 1997 a to osobně. Zkusil jsem mu odpovědět a přiznávám, že nijak v rukavičkách,  ale  zároveň poukázáním na  několik zcela zjevných skutečností.  Nicméně  – neuspěl jsem, žádná reflexe u  pisatele, že by jako akceptoval aspoň částečně  fakta , nepřišla. Viz další citace  ze závěru jeho dalšího mailu:

ale právě proto že tuším, že o tom „cosi“ víš – nechápu jak můžeš akceptovat jako fakt, že oficiální vláda nějakého státu podvádí a lže, a v podstatě krade.fakt se ti nějaký hochštapler a lhář, který evidentně lhal svým voličům a sliboval nesplnitelné, jakož i lhal všem věřitelům kterým sliboval že zaplatí přestože bylo nad slunce jasnější že nikoliv (nehledě na to, jak předchozí vlády vědomě falšovaly statistiky) – slučuje s tvou představou politika-frajera, který se stará o zájmy své země tak jak má?to bys na tom byl hůř, než bych si myslel. nejen v rétorice.

Když jsem tohle  dočetl, vzpomenul jsem opět své babičky, která být u toho, by nepochybně  zalomila  rukama a pronesla  své oblíbené přísloví o apatyce, jenže  rychle mne to pustilo. Pokračovat v téhle přestřelce nemá cenu.  Ale možná, že má cenu popsat pár  faktů.  Například o tom, jak vznikala  eurounie, Nebo o tom, jak to bylo s  řeckým dluhem.  A  kdo že byl ten první  a zároveň, s odstupem, největší dlužník v evropské moderní  poválečné historii, který nezaplatil ani zlomek toho, co zaplatit měl a dnes káže  morál?

Zdaleka neuvedu všechno. To bych nejspíš  musel sepsat několikasvazkovou práci. Na to nemám ani chuť ani čas. Takže  zkusím určitý pel mel a  zkratku Ale netuším na kolik dílů ta zkratka vyjde 🙂 Uvidíme, protože  je zjevné, že nebude škodit,   nejen  kontrahentovi, když bude  konfrontaci s fakty. Jak to bylo a  kdo všechno se zasloužil o dnešní situaci Řecka  a řecký dluh. Prostě  kdo jsou viníci.

Než ovšem začnete  číst měli byste  přelouskout jeden  starší článek Kosy. Nikoli z vlkovy  produkce. Psal jej nick  Hladis. Který kdysi na Kosu psával přímo z Řecka, kde trvale žil/žije. Jde o našeho krajana. A jeho zážitky  jsou autentické, postavené na dlouholeté osobní zkušenostíi. Nic vyčteného. Bohužel mu Kosa  od  určitého okamžiku, přišla  levičácká, takže se  s ní rozešel a mám informaci, že si ji snad někde bere  velmi nevlídně a pravicově do úst. Nevím.  Neměl jsem čas a apetit to zkoumat.  Ale všem, kteří před necelými třemi roky v listopadu 2012 nečetli Hladisův  článek o poměrech v Řecku nebo už na něj zapomněli / jako můj kontrahent/, vřele  doporučuji, aby  si vzali pár minut a než budou v mém dnešním textu pokračovat, si ho dali   a měli alespoň základní představu o tom, jak to v téhle zemi chodilo a proč  se  dostala do potíží.

Recka krize ? Recka lez ?

Dočetli jste? Fajn. tak mohu pokračovat zase já.

Jak to bylo se  vznikem eura ?

Euro byl  dlouhodobý projekt  politických lídrů Evropské unie  a  z národních států  pak zejména německých, francouzských, holandských   a belgických politiků. Ale hlavně  globálního evropského velkobyznysu. A dodávám,  že  imponoval / myšlenka i nadále imponuje/  i mně.

Je  totiž postaven na jednoduché myšlence – jestliže  se Evropa integruje  do jednoho velkého hospodářského prostoru, kde má fungovat volný pohyb zboží, kapitálu, služeb, práce a pracovní síly, což je mimochodem základní předpoklad pro to, aby  Evropa  nebyla  v nadcházejících desetiletích hospodářsky  totálně smetena ekonomickými obry  typu USA, Čína  a dalšími probouzejícími se  hospodářskými mocnostmi,  pak je naprosto nezbytné, aby  měla  v tom společném prostoru několik , celoplošně platných náležitostí – zejména  podstatnou část legislativy, stejné technické jiné závazné normy a  hlavně společnou měnu.  Pokud by zůstaly  zachovány  národní měny  – dnes by jich bylo 28, do budoucna  třeba až přes 50, nelze konkurovat severoamerickému nebo čínskému hospodářskému prostoru.  A je nutné přijmout z toho vyplývající důsledky.

V systému nutných a četných  měnových konverzí a  různých národních omezení NELZE  prostě  využít a  já obávám, že dokonce ani vybudovat nějaký společný hospodářský prostor. Proto se řadím k eurohujerům. Bez dostatečné  míry integrace  nemáme  šanci. Jsem přesvědčen, že  tahle  myšlenka  je v zásadě  zcela správná.  Ale  už hodně dávno nejsem přesvědčen o tom,  že  ti, co společnou měnu projektovali, stanovovali pro ni podmínky a  na projektu nějak participovali, byli na  výš, potřebné k úspěšné realizaci celého projektu. A to jak schopnostmi, tak rozhledem, předvídavostí a dokonce i co do čistoty  úmyslů a osobní integrity.

Pro členství ve  společné měně  byla stanovena poměrně  přísná a tvrdá pravidla. Řekům je, právem, vyčítáno, že  při vstupu do euroklubu podváděli. Že jinak by se tam nedostali. A  že nebýt členství, dnešní řecký problém by nevznikl. Pravda, ale jak si ukážeme, nikoli celá, je to, že opravdu podváděli,  či jak to později napsal Brusel – provozovali tzv. kreativní účetnictví. Jinak nemohli předepsané standardy  splnit. Bez jakékoli diskuse. Nicméně není pravda,  že  nebýt eura, Řecko dnešní potíže  nemělo. Mělo. Ale neměla  by je  eurozona. Ale v  Řecku tamní nepotismus prostě musel, s  velkým ohnostrojem, jednou prasknout.  Rozdíl by byl jen v  tom, že by od toho Německo, Francie, ECB a  další zúčastnění mohli dát ruce pryč.

Nehodlám dělat Řekům obhájce, jen konstatuji,  že  aby někdo podváděl, musí být jiný, kdo se podvést nechá. Což snad pochopí i můj kontrahent. Tedy, že to je  hra pro dva.

A ten řecký podvod  byla  hra dokonce pro tři! Pro toho kdo podvádí /Atény/, kdo je podveden /Brusel , Berlín, Paříž, den Haag a další eurometropole/ a….  a ten, kdo podvádějícímu odborně a  systematicky pomáhal podvádět. A to dlouhodobě.

Což je jistá, obecně  známá, světová investiční megabanka. Která, podle  veřejně dostupných informací dlouhá léta manageovala  řecké přípravy  na vstup  do eurozony  a následně před ním i po něm, dlouhodobě  uváděla na mezinárodní  finanční trhy  řecké státní papíry. Které, kromě jiného v podstatě kryla  svým manažerským ratingen AAA. Takže  všichni kupující, sami pro sebe  konstaovali automaticky  – kdyby  ty dluhopisy  s Atén, nebyli perfektní, tak tahle banka  by určitě  s nimi nespojobvala  svoj ejméno jako manažer emise!

Berme za bernou minci, že  bez dlouhodobé péče  této investiční megabanky  by  Řecko nikdy  do eurozony  nemohlo vstoupit  a že i kdyby se mu snad nějak povedlo, tak bez další soustavné a dlouhodobé péče  této instituce  by nedokázalo  vzbudit  v obecné investorské veřejnosti  zdání, že  vytvořením eura a zavedením eura je zkrátka  každý státní dluhopis, kterékoli země  eurozony,  roven svou kvalitou německému, holandskému nebo rakouskému bondu! Protože ony bájné a pověstné finanční trhy  si to tak vysvětlily! Aniž by proti tomu,  někdo z vedoucích funkcionářů ECB, bruselského komisariátu nebo šéfů  či ministrů financí zemí s eurem spojených, někdy,  sebeméně vystoupil. Nicméně ona  investiční megabanka  dělala jen to, co jí bylo umožněno. A Řekové také. ostatně  – jak se  lze  dočíst v odkazu na Stiglitze,  stejně  se  zachovaly  i německé a francouzské banky! Ale na to ještě dojde  řeč.

Jako daleko horší mi přijde tehdejší chování odborných autorit z Německa, Francie, Holandska, Belgie, Rakouska, Finska atd. tedy zemí se zdravými financemi /tehdy/ a velmi rozvinutým a  zkušeným bankovním sektorem.

Vzpomínám si na zoufalé zaúpění tehdejšího ministra financí Holandska / jméno jsem bohužel zapomněl a link se mi dávno ztratil/, když se vyjevila pravda o řecké „účetní kreativitě“ před vstupem do eurozony – oni nás  sprostě podváděli a  my jsme si vůbec nepřipustili, že něco takového by  mohlo být možné!  Přiznávám, že  když  jsem před léty  na tenhle výrok narazil, moje  eurohujerství dostalo první vážnou trhlinu!!!  On někdo realizuje  takovýhle projekt a nepočítá s možností podvodu???? Co to je za  lidi? To si mysleli , že  dávají dohromady  tombolu na mysliveckém plese  ne velkou světovou měnu?!  To nikomu nebylo divné,  že  do eurozony  se cpe  Řecko nebo Itálie, kde  roční inflace byla  nejméně trojnásobná proti Německu?  A  jen zavedení eura  stačilo na to, aby  úrokové sazby ještě před půlnocí  na drachmu nebo liru byly někde kolem 9% a  ráno když banky otevřely a místní měny nahradilo euro, se najednou v té zemi úrokové sazby  smrskly na 3%?  Aniž by se na hospodářství příslušných ekonomik cosi změnilo? Já jsem se  tehdy dotazoval svých  zahraničních představených, jak je tenhle zázrak možný a nikdo mi to neuměl pořádně vysvětlit.  Nanejvýš  zamručeli cosi o politické vůli!!!! Berlína a   Paříže! Tedy  těch, co jsou dnes Řeckem, podle mého kontrahenta  Tsiprasem sprostě podvedeni. Za  tohle  Řekové a už vůbec ne Tsipras určitě nemohou!!!

Nevěřím, že  spolková vláda, francouzská vláda  a instituce typu MMF nebo ECB byly  naprosto naivní jako onen holandský financminsitr. Myslím, že věděly a tušily.  Ale   že  šly  za politickými dopady  toho euro velkoprojektu a vidiny  sjednocené Evropy. Prostě chtěly mít europrostor co největší. Jednak  proto, že jim to dělalo dobře, ale určitě  i kvůli tlaku svých nadnárodních koncernů. Kterým to dělalo dobře zcela nepochybně! A třeba  ještě  z dalších důvodů. A všechna tahle rizika  zametly pod příslovečný koberec  se slovy – my už si Řeky/Italy/atd. ohlídáme. Spojenou silou  Berlína  a Paříže  jim vnutíme  nutnou disciplinu!!!

Jenže oni neuměly  na Řecko zatlačit ani kvůli tomu nesmyslně  nastavenému sociálnímu systému, o kterém píše  Hladis, ve svém ,dnes už archivním článku Kosy. A jeho podrobnosti a  jak v Řecku nefunguje státní správa, výběr  daní, jak je  tam nastaven důchodový systém a mnoho dalšího věděl Brusel , ECB, MMF i příslušné orgány v Německu, Francii atd. zcela spolehlivě! Už před zavedením eura!!! Opravdu  Řekové jen podváděli?

Jak to dopadlo, vidíme.

Ale naprosto fatální je, že  zřejmě  ten zoufalý Holandan má pravdu – nikdo se nenamáhal  dostatečně  tvrdě a nekompromisně  verifikovat data, která dodávaly  jednotlivé státy  před vstupem do eurozony!!! Pro mne nepochopitelný lapsus!!!! Neumím si představit žádný ekonomický projekt s větší brisancí a skýtající případně  větší katastrofální důsledky,  než  zavedení nějaké společné měny! Nic v ekonomice nemůže přivodit větší katastrofu při selhání!!!  A ono je možné, že uchazeči o členství mohou podvádět!!! Aby pochybovači o tom, co jsem napsal, měli utrum, odbočím a dodám jeden obecně  známý  fakt – tvůrci eurozony  se dokonce ani neobtěžovali vymyslet paragrafy  upravující opuštění společné měny. Ať už z jakéhokoli důvodu!!! Pokud  snad  jste  měli dojem, že  vás  ohledně toho podvádění vodím za nos, tak tady máte přesvědčivý důkaz. Kdyby  totiž  osnovu projektu dělal sebevětší analytik – superamatér, jistě  by tam měl někde  i blokové schéma  s  názvem Důvody  k opuštění  eurozony  a další s nápisem Mechanismus opuštění eurozony. Jenže  současná pravidla fungování měnové unie  nic takového nemají!!! S  tím se prostě nepočítalo vůbec  nebo bylo, možná, zakázáno, o takových věcech vůbec přemýšlet. A  to  jde prosím o měnový megaprojekt, největší v historii!!! Který, při svém neúspěchu nebo selhání evropskou ekonomiku spolehlivě  zruinuje!!!

Přidejme si k  tomu ještě  pár  dalších faktů.

O  skutečnosti, že trhy  na zvedení eura  reagovaly  po svém, tedy  že  začaly okamžitě považovat  dluhopisy  všech zemí EU za stejně  kvalitní, bez ohledu na  minulé zkušenosti nebo reálný stav konkrétní státní  ekonomiky a že nikdo z odpovědných se  ani nenamáhal tohle nějak / nedej Nejvyšší – rychle a  tvrdě/  popřít, jsem už mluvil. Že to takhle není /což musel vědět  i poslední  vrátný v kde  jaké slušnější bance/, zjistili mezinárodní investoři / nebo spíš  spekulanti/ až při řecké krizi“! /  přesněji – v okamžiku, kdy  Angela Merkel nekompromisně  odmítla  myšlenku sanace řeckých financí tzv. společným evropským dluhopisem!!! Což by odpovídalo tehdejšímu nastavení EU a ECB k projektu euro.

Dodám k tomu jen to, že plně chápu, proč to Německo udělalo / vlastně  by se ono stalo ručitelem za dluhy  všech států eurozony!!!/ a  že být na jejím místě / naštěstí nejsem, takže v  době kdy čtete  tyto řádky  si užívám plavání na  Boleváku 🙂 /  udělal bych přesně totéž.  Jenže  pak mi jako totální licoměrnost / a to je eufemismus/ zní její volání z tohoto týdne  v Bundestagu na adresu  Řecka, že  EU a je postavena  na solidaritě  a odpovědnosti a  že přesně to schází Aténám!

Dále musím poukázat  na Francii. Současnou.  A její opakovanou  neschopnost, či spíše  NEOCHOTU plnit závazné podmínky pro členství v eurozoně! Kdy zkrátka Paříž odmítla  plnit předepsané, zejména  finanční restrikci svých rozpočtů, tak aby dostala schodek státních financí pod  předepsanou hranici  3% a  EU jí to toleruje, aniž by  spustila  jinak automatický sankční mechanismus! Který může mít například  můžou mít podobu pokuty až ve výši 0,5 procenta hrubého domácího produktu! Což je bratru nějakých nejméně 15 miliard eur.. Za každý rok neplnění . Do bruselské pokladny. Které jsou Francii, na  rozdíl od  Řecka,  vždycky znovu a znovu – odpouštěny.

Čerstvé detaily viz zde:

http://www.reflex.cz/clanek/zpravy/62557/eu-opakovane-chybuje-francie-nemusi-plnit-pravidla-deficitu-rozhodla-evropska-komise.html

Ale když už se bavíme o téhle  kapitole, jak to bylo se vznikem eurozony, řeckým podváděním a  dodržováním přijatých pravidel, tak je potřebné se zmínit ještě o jednom aspektu – totiž o tom, proč  některé státy  do eurozony  vstupovaly.

Odpůrci eura, když popisují, proč se jim nezdá, odpovídají vždy následovně:

-protože  ekonomiky jednotlivých států jsou příliš  různé kvality  a  to, co vyhovuje  silnému Německu nemůže vyhovovat slabému Portugalsku a Řecko je toho nejlepším důkazem. Řecká ekonomika na to prostě neměla.

– euro neumožní, v případě ekonomických problémů použít  nástroje  jako devalvaci měny, což výrazně  zmenšuje  manévrovací prostor daného státu.

Tvrdím, že  tyhle  důvody  nemají validitu vůbec nebo, v nejlepším,  jen omezenou. Kdyby první pravidlo mělo být univerzální, nikdy  by taková Itálie nemohla mít společnou měnu!!! Bývalá lira  by byla vyhovovala  jen silnému severu nebo slabému jihu. Ale nikdy oběma najednou!!! Nemluvě už o   takových Spojených státech,  kdy  rozdíl mezi ekonomikou Kalifornie nebo státu New  York a mezi takovou Aljaškou bude asi výrazně  větší něž mezi Řeckem a Francií.. Přesto dolar  funguje nikdo ve Spojených státech si neumí nic  jiného představit.

Rozdíl je jen v míře  integrace! Ani Sicilie ani italská Padánie, ani Kalifornie, ani Aljaška  si  nemohou, pokud jde o měnové a  fiskální věci  postavit hlavu a provozovat  nějakou soukromou monetární nebo fiskální politiku.  A stát Kalifornie  se, pokud vím, potýká s velkým dluhem. Aniž by měl možnost  pomoci si a  své ekonomice, devalvací…

Takže  slabina  eura se skrývá jinde – pro mne právě  v oné národní roztříštěnosti, národním sobectví a  osobních  ambicích místních politiků!  Tohle je, pro mne Achillovou patou projektu Euro!!!  Francie provozuje  národní sobectví. Neplní závazné podmínky a to dokonce tak, že v podstatě ohrožuje substanci i  stabilitu eurozony! A není za  to potrestána. protože  je příliš  silná.  Řecko vstoupilo do eurozony / zcela nepochybně  i řada dalších, zejména  –  malých států EU/ proto, aby  místní politici mohli oznámit  veřejnosti – heč, my jsme  vás  zavedli do exkluzivního a výlučného klubu těch, co platí eurem! A když  dojde na potíže  v eurozoně, tak  naprosto schází nutná solidarita, která byla v Itálii za liry nebo je ve Spojených státech za dolaru, automatickou samozřejmostí! Protože  jde o jeden prostor. Ekonomický i politicko správní.Tohle je  zásadní slabina   jinak  naprosto excelentní idei  společné měny! Jenže to si nikde nepřečtete!  Adokonc e se to neodváží říci ani takový Klaus, který na  antievropanství postavil svou politickou  karieru.

Prostě  euro má smysl jen tehdy, když  dojde  k další a hluboké integraci. Jinak nemá šanci. Jenže  daleko dřív může  skončit podvodech, sobectví, neschopnosti vymáhat povinnosti od  všech. Nikoli na  nějakém zločinném komoušovi Tsiprasovi, lže podvádí, lže a krade, jak mi sděluje onen mail.

Tolik pro dnešek. Svému kontrahentovi vzkazuji, že  Tsipras

-nemůže  za řecké podvody při vstupu,

-nemá s nimi nic  společného, neúčastnil se jich

-podvody mohlo Řecko dělat jen proto, že  jim to ostatní účastníci projektu nejen vlastní hloupostí a neprofesionalitou umožnili, ale nejspíš  mu to přímo /vědomě/ tolerovali, protože nelze připustit  takovou míru ignorance tuposti a elementární nevědomosti při konstrukci projektu společné měny. Ani  s tím Tsipras nemá nic společného.  A podle mne, kdo  se /vědomě / nechá podvádět, má sotva právo na kompenzaci. Zejména, když sám /Francie/ také podvádí nebo neplnění dohod  vědomě  toleruje  velkým /Německo/.

-řecké kreativní účetnictví a umístění  řeckého dluhu na mezinárodních trzích by nebylo možné, kdyby  se  v to, manažersky, dlouhodobě a mimořádně silně,  neangažovala obrovská nadnárodní investiční banka. S  tím Řecko a  Tsipras  sotva mají něco společného. Ačkoli stejná banka  musela  ve Spojených státech platit, kvůli bankovní krizi obří pokutu, pro podíl na machinacích s CDS, nezaznamenal jsem, že  by byla sebeméně popotahována  za  své angažmá v  Řecku. Ani s  tímhle  Tsipras  nemá co společného.

Jsme na 2,5 tisíci slovech. Je čas dneska  skončit. Zítra / doufám/ si dáme  další pokračování.  Na téma  Dluh má vždycky  dvě strany – dlužníka  a věřitele.

Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.