Invaze (i)migrantů


napsala  Hoplinka Medová

Musím s politováním sdělit, že se letos potýkáme  s poměrně silnou (i)migrací. Nepomáhají protiimigrační opatření, které jsme v minulých letech vymysleli a úspěšně realizovali.  Vůbec netuším, čím to je, vždyť všechno dosud fungovalo perfektně… Protimigrační jednotka byla v pohotovosti a akceschopná v zimě i na jaře. Protimigrační pruh, přes který ti (i)migranti nepřelezou, byl stejný jako v předchozích letech, tedy pravidelně udržovaný pás „ničeho“, kde jsou migranti k nepřehlédnutí. Úkryty, do kterých ti migranti – mršky – lezou, pravidelně kontrolujeme a čistíme, (i)migranty odtud vyšťouráváme a bez milosti likvidujeme. Bohužel, to, co pomáhalo loni a předloni a ještě leta předtím, letos jaksi ne a ne zabrat.  Migranti prostě lezou v hojném počtu a nerespektují žádné ploty nebo zdi, které dosud byly pevnou hradbou proti nim.  Je to prostě invaze.

Moji migranti jsou sice pomalí, ale důslední. Nejlíp jim ta migrace jde „po vodě“ (resp. po dešti).  Žerou všechno, nejsou nijak vybíraví.  O přístřeší se jim nestarám a ani nechci. Nechci, aby se v jejich domovině rozkřiklo, že krom jídla u nás dostanou i střechu nad hlavou. Takže jediné, jak zamezit tomu migračnímu toku je zrušit jim to jídlo… Když nebudou mít co žrát, tak si jistě najdou jiný životní prostor. Ovšem ani my pak nebudeme mít co do huby. Nebudeme moct živit naši údernou protimigrační jednotku, dosud tak úspěšnou. A to bude konec…konec našeho životního prostoru.

Jsou malí, hnědí a slizcí. Slimáci a plzáci. Bojujeme s nimi jak se dá.

Ten příměr s (i)migranty – slimáky mně napadl nedávno, když jsem četla diskuze ohledně „nelegálních“ migrantů z Afriky, těch „lidských“.  I těm se snažíme v rámci zachování našeho, tedy evropského, životního prostoru, ztěžovat jejich možnosti, byť je samozřejmě fyzicky nelikvidujeme.  I oni „jdou za lepším“, mnozí proto, že u nich doma „není nic k jídlu“. Nebo na naší evropské zahrádce roste chutnější salát.  Je to složitá otázka – na jedné straně stojí soucit s lidmi, kterým zůstalo k žití míň než nic, na straně druhé nelze nevidět, že jiní uprchlíci nevypadají nijak zbědovaně a zřejmě si dosud nežili tak špatně. Každý asi má v sobě kus soucitu s bližním, který je na tom hůř než „já“.  Takový člověk, který nemá vůbec nic kromě svého života a je vděčný za nabídnutou pomoc, si ale asi nebude „vyskakovat“, nebude si diktovat podmínky, bude ochoten se přizpůsobit. Jenže ono to tak nefunguje vždy, to vidíme ve zprávách, čteme a mnozí v Evropě zažívají na vlastní kůži.

Ty své migranty-slimáky jsme se snažili stejně jako v dřívějších letech omezovat na jejich svobodě tím, že jsme na ně pouštěli protimigrační jednotky (slepice), které je likvidovaly ještě než se stačili vylíhnout (velmi účinné). Těm, kteří ten slepičí nájezd přežili, jsme ztížili přesun pravidelným hoblováním meze před plotem. Lidské migranty do Evropy jsme si však „vyrobili“ sami – tím, že jim vnucujeme západní způsob žití a zároveň jim drancujeme jejich životní prostor (vznešeně to pojmenováváme  „vývoz demokracie“). My, západní civilizace  – i když obyčejných lidí se ti, kteří tak v rámci zvyšování zisků činili, na jejich názor nikdy neptali. Pak jsme my, západní civilizace, zrušili ten zádržný pás – opět ti, kteří tak rozhodli, se obyčejných lidí na názor neptali. Obyčejný člověk tedy tu věc vidí jako silně nefér vůči sobě. Ne kvůli uprchlíkům samotným, ale proto, že mu paměť ještě slouží a ví, že následkem věcí minulých, které nijak nemohl ovlivnit, je nyní omezován na svém „blahobytu“.  I když – a to si mnozí Evropané nepřipustí – díky tomu blahobytu, způsobeném (i) drancováním životního prostoru nynějších uprchlíků, si tak dobře (dosud) žili, aniž by je napadlo proti tomu protestovat.  Zní to tvrdě, že ano.

Četla jsem názor, že Anglie, Francie svou koloniální politikou v Africe vydrancovala, co mohla a tak ať se teď starají. Žádný politik, který byl u rozhodování humanitárního bombardování Libye, teď nepřizná, že migranti se sunou do Evropy, navíc  dost podstatně  i jeho zásluhou. Jako následek  dřívějšího rozhodnutí zničit  Kaddáfího režim. Žádný z nich nepřizná odpovědnost za tento stav – jen uprchlíky hodí na krk občanům a doufá v jejich soucit. A mnozí se pokrytecky diví, že se ti občané nyní cukají.  A občan, který ten soucit v sobě má, je rozezlen na své politiky, rozezlen na uprchlíky (kteří situaci moc nepomáhají, protože mnozí nehodlají vyjadřovat nějakou pokoru, spíše naopak) a rozezlen na sebe, na svou bezmoc, že s tím nedokáže nic udělat.

Trochu odbočím. Také jsem včera četla popis jednoho českého doktora žijícího v Anglii, kterak vidí situaci s muslimy. Kdy si Angličan pomalu nedovolí ve své zemi vyvěsit anglickou vlajku z obavy, aby se nějak nedotkl cítění muslimské „menšiny“, protože kříž sv.Jiří na anglické vlajce neblaze působí na paměť muslimů, páč jim připomíná křižácké výpravy.  Těch příkladů tam bylo víc, ale nad tímto jsem zůstala „zírat“.  Vím, že Vlk nemá rád převzaté věci, ale pro zájemce zde:

http://rogozov.bigbloger.lidovky.cz/c/438237/Vsedni-den-s-islamem-aneb-vanoce-letos-povolili.html

V této souvislosti mne nemůže nenapadnout otázka finanční. Částky, které uprchlíci platí „za odvoz“ jsou podle mého soudu na jejich poměry „astronomické“. Když mají rozbombardovanou zemi, nemají kde bydlet a co jíst, jak to, že „seženou“ tisíce dolarů nebo eur pro pašeráky? Kde na to berou? Nebudu se zaobírat jejich značkovým oblečením, jejich elektronickým vybavením. Možná chápu něco špatně, ale pokud prchají z nebezpečné oblasti, proč prchá tak málo žen a dětí, starých lidí? Mají snad menší právo na záchranu?  Možná mají jiné životní hodnoty a je nutné, aby uprchl „živitel rodiny“ a následně pak finančně podporoval ty, co doma zanechal. Ale, když je tam tak špatná situace, může se lehce stát, že nebude mít koho podporovat… 

Když se tedy člověk začne dívat na problém uprchlíků pohledem „západní civilizace“, začínají vyvstávat další a další otázky, na které nikdo nezná odpověď. A to je asi ten problém, kdy se v člověku začne prát soucit s podezřením, že někdo chce toho soucitu občanů tvrdě využívat. U někoho pak převládne ten soucit – a pak říká „ano, berme uprchlíky, dejme jim domov, postarejme se o ně – i když oni nám neoplatí stejnou mincí“, u jiného převládnou pochybnosti a ten pak říká „vracejme je zpět, ty peníze, které vrazili do přepravy jim dáme a ať je využijí pro přežití tam u nich“. 

A pak je tady ještě to načasování. Proč uprchlíci proudí do Evropy až teď? Já vím, že přicházeli i v minulých letech, ale nějak se je dařilo „vstřebat“. Ale proč problém graduje letos? Libye byla rozvalena už před několika lety, v Sýrii také nejde o nový konflikt. Irák, Afghánistán totéž, Eritrea také není nějaké novum,  i když informací z této oblasti moc není. Pochopila bych, kdyby příliv uprchlíků následoval těsně po nějaké katastrofě, což válka bezesporu je.  Takže, proč teď a v takovém množství?

Jistý pohled na problém, na první pohled hodně radikální, lze najít zde:

http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Stepan-Kotrba-Uprchlici-museji-dozit-chudi-ve-svych-zemich-jinak-padneme-na-uroven-Afriky-Resenim-je-vznik-novych-kolonii-A-Konvicka-je-blbej-klidne-by-onanoval-na-kasne-379886

Není „sluníčkový“, nehraje si na soucit a falešné prvotřídní recepty, jak na to. Na druhou stranu mi v některých věcech přijde silně racionální, i když dost zevšeobecňuje a nebere moc do úvahy to, že uprchlíkem může být někdo i „proti své vůli“, tedy že prvoplánově prchat nechtěl, ale nic jiného mu nezbylo.

Otázek je mnoho a odpovědi skoro žádné. Média vytvářejí hysterii a rozdmýchávají vášně místo toho, aby si položili pár logických otázek. Ale třeba si žurnalisté nějaké otázky pokládat nechtějí a hledat odpovědi na ně už teprve ne. Univerzální recept neexistuje, ale jisté je, že jakýkoliv recept nutně někoho poškodí. 

Příspěvek byl publikován v rubrice Hosté se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.