Genius loci- aneb umí TOP to, co normalizační komunisti?


Věříte na genia  loci? Já, minimálně někdy – ano. Musel jsem si na něj vzpomenout v posledních dnech.  Ale  než napíši jak a proč, vrátím se skoro o půl roku zpět, na konec  března. Kdy  Kosa dostala pozvánku účastnit se panelové diskuse o  i  internetových trendech  jako zástupce komunity blogů a bloggerů v  rámci diskusního fora  Barcamp.  Možná, že  řad a kosířů si vzpomene  na celkem rozverný fejetonek o tom, jak to setkání proběhlo. Kdy  z akce tvářící se vážně se stala malá  kavárenská sešlost v jedné studenské osvěžovně…Ačkoli původně  měla mít  status  fousatěvážného  a seriozního podniku v prostorách plzeňské university – konkrétně její filosofické fakulty….

A já tehdy to textu toho fejetonku /celý lze nalézt zde:

Barcamp? Zbyl jen bar 🙂 A možná třetí zákon Kosy

přičinil  malou, naprosto nevýznamnou poznámku

Takže  bylo následně rozhodnuto, že nebudeme v tomto, poněkud netradičním počtu konat v prostorách , kde jsem přesně před  40 roky obhajoval….

Jenže  onen návrat do těchto míst byl pro mne  tehdy vzpomínkově  daleko rozsáhlejší,  než jen to, že  jsem tam také obhajoval….  On se  v těch prostorách už o dva nebo tři roky před  tím, lámal můj osud a to nikoli před  zkušební komisí. Ta budova, kde je dnes filosofická  fakulta,  tehdy  patřila technice. Má přízemí a myslím že  čtyři štoky.

V přízemí sídlila katedra měření – výchozí místo toho mého zápasu o přežití. V prvním patře katedra  materiálu – nemá pro další vyprávění význam, v druhém patře katedra  Elektrotechnických obvodů, kde fungoval jistý asistent Racek, takto, jestli se po těch desítkách let nepletu, šéf  fakultního výboru SSM v patře třetím katedra Teplářů s jistým docentem Koženým a v patře posledním katedra  silnorpoudé elektrotechniky energetiky s jistou docentkou Mertlovou.

Katedru Tepla a docenta Koženého vzpomínám je proto, že  právě  tady se měl odehrát Barcamp. Dokonce v učebně, kde jsem dělal zkoušku z Tepla a bylo to o pověstný fous – ve čtvrtáku už frajeři na přednášky  moc nechodí, maj spoustu důležitějších věcí na starosti /tedy  za nás to tak platilo/. Jenže  docent Kožený si na  návštěvě  svých přednášek zakládal… A my se poprvé viděli až u zkoušky. No prošel jsem, ale  byl to boj o holý život.A  to mi navíc  při odchodu slíbil, že si mne podá pořádně u obhajob….Musím říci, že tenkrát  jsem se té  jeho temné výstraze  vůbec nedivil a tím méně dneska… Asi jsem se jej osobně dotknul.

Jenže  já v té místnosti absolvoval daleko horší mač  asi o rok před tím. Vše začalo v přízemí. Na katedře měření. My  frajeři z průmyslovky  jsme  tenhle předmět měli dost na háku, protože  jsme měření měli tři roky  na průmyslovce, tak co nám kdo bude vykládat  ne?     No a právě na takovéhle měl velkou „chuť“ docent Čtvrtník…Takže jsem si užíval i tam. Nicméně o něj nejde, jakkoli si mne speciálně vychutnával velmi. Ale nikoli se zlou vůlí. Jen chtěl předvés, že ten předmět  má hodně co do sebe a  frajeři to mají v životě  těžké. Ostatně za pár let jsme se sešli, jako kolegové, kdy on vedl měřící skupinu v tehdejší škodovácké Lokomotivce  a já její sestřičku na Reaktorce. Vše jsme si vysvětlili  a od té doby nás pojil nadstandardní vztah. Ale katedra  měření v celém příběhu, hrála roli místa, kde se odehrál začátek příběhu, který chci vyprávět.

Na  cvíčkách jsme byli rozděleni do skupinek, kdy každá měla své zadání, které musela splnit.   Nicméně skupiny  používali stejné prostory i vybavení a byly  vedle sebe. A protože  to byla  cvičení na dvě tři hodiny, tak vedle toho,co jsme měli dělat se samozřejmě i konverzovalo. O všem možném – nic světoborného – holky, kam se půjde večer, fotbal a samozřejmě politika.  A jednou došlo na  taky na SSM. V naší skupině  nikdo nebyl členem. A neměli jsme  důvod mezi zálohu rodné strany lézt. Mezi tehdejší sbírku politických karieristů a vyčůránků  se nám nijak moc nechtělo. Ostatně, řada  z nich skončila po škole  po různých partajních nebo svazáckých sekretariátech a tvrdé jádro, včetně  otce jednoho z českých miliardářů, u StB… Zkrátka naši ročníkoví svazáci se  velmi povedli.

A já to při jednom cvíčku zkomunikoval s několika příklady pěkně nahlas.  Netušil jsem, že  „dlouhé svazácké ucho“ naslouchá a že  si to nenechá pro sebe  a půjde iniciativně  napráskat spolužáka  na  fakultní výbor SSM.  Stalo se! A už to jelo!

Já, ač nečlen, byl během několika dnů předvolán k asistentu Rackovi, abych vysvětlil své chování a názory  na svazáky a jejich „práci“ .  A jako, co jsem si to dovolil a že mne budou řešit a podobně… No , do skoku mi právě  nebylo, proč zapírat. To ale nebylo všechno.  Za pár  dní na to přišla pozvánka na kobereček na  fakultní výbor KSČ.. To už bylo podstatně závažnější.  Nicméně ukázalo se, že  že daleko víc  na férovku.  Díky docentce  Mertlové z katedry energetiky. Nebudu  vás  zatěžovat detaily – výsledkem bylo, že  jsem dostal výstrahu, že  jestli ještě jednou… Ale  prý to bylo o jeden hlas. Svazáci údajně trvali na potrestání exemplárním.

Táta předsrpnové a posrpnové komunisty komentoval výrokem, že před srpnem bylo v KSČ hodně  slušných a dobrých lidí, kteří nevěděli a po srpnu  že  tam naopak bylo už jen hodně  zmetků, co věděli přesně. Já naštěstí narazil na těch pár zbylých solidů. Dodatečně  díky   paní docentko a  docente Pláničko.

Tohle  se mi honilo hlavou když jsem loni koncem března  na Barcampu vkročil do té budovy a učebny.  Ta diplomka  tam, tak to už, přes  veškerý stres – docent Kožený se naštěstí nedostavil –  byla  naprostá brnkačka…Protože svou věc  jsem znal. Ale fakt mi před půl rokem naprosto vyhovovalo,  že  jsme skončili v té studentské osvěžovně  při Barcampu místo v té místnosti, kde jsem si opravdu za  studií „užíval“. Docela  to tam na mne padalo.

Ale   nejen to – když jsme před tou diskusí o internetových trendech nyníí čekali jestli přeci jen nějaké publikum , kterému bychom odprezentovali svá moudra  a svou  genialitu, nedorazí, věnoval jsem čas prohlídce nástěnek, které tam katedra……promiňte, jsem ve věku, kdy  si bez problému pamatujete, co bylo před  40 roky , ale ne to, jak se jmenuje nějaká  katedra. Lepší už to nebude. Co mne ovšem zaujalo, byly nástěnky se sudetskou tématikou…

Ne nebudu vás unavovat popisem těch nástěnek. Nejspíš  už tam ani nejsou. Měla  to být nějaká studentská práce. Ale tehdy mne napadlo   – za tebe komouši a ostražití svazáci, nyní  tohle?!

A také  jsem si poprvé  řekl – genius  loci! Tady bůžek místa  pro tebe  hochu opravdu nefunguje. Kdykoli sem vlezeš, je to nářez. Když už nejde rovnou  o existenci….

Proč vám vykládám tenhle  příběh? A v pondělí k tomu?  Rozhodně za normálních okolností bych tím Kosu nezatěžoval. Moje  soukromá  věc.

Jenže  mi dorazil mail, jehož obsah vám rozhodně nechci  a nemohu zamlčet.

Upozornil mne na serii článků  právě  o dnešním uživateli těch prostor, ke  kterým mne váží  výše uvedené vzpomínky – fakultě  filosofické Západočeské university. Kde  se odehrávají také zajímavé příběhy. Ne  až tak nepodobné tomu, co jsem v tom baráku zažil já. Jen dneska, v nových podmínkách a souvislostech. Prostě, zdá se, že genius loci toho baráku opravdu funguje. Nejméně  někdy.

Zdá se, že můj osud tak nějak zažívá dnes jeden ze studentů sociologie zdejší filosofické fakulty. Konkrétně oč  jde?

Začal studovat Humanistiku, posléze přešel na Politologii. Potud nic problematického. Až se odehrálo toto:

….Přesto už jsem tehdy na sebe velmi upozornil. Zejména na jednom semináři, kde se diskutovala mezinárodní politika. Bylo to v jeden z říjnových dní roku 2010 a já už jsem nevydržel poslouchat ódy ze strany tehdejších studentů na americkou zahraniční politiku. Bylo evidentní, že tito lidé nejsou schopni se nad věcmi hlouběji zamýšlet a mají jen povrchní znalosti z mainstreamových médií. Poté, co jsem nesouhlasil s oficiálním pohledem na casus belli války v Afghánistánu, tedy události 11. září 2001,[6] začala poměrně zajímavá diskuze. Po snaze ostatních studentů mne ukřičet, mi však vyučující dal prostor, abych přednesl své názory. Bylo zajímavé sledovat následující diskuzi, v jejímž vyvrcholení jsme hovořili pouze dva – já a vyučující David Šanc….

Další detaily si  můžete přečíst zde:

http://disidenti.org/blaha/ma-plzenska-anabaze

A  tím začala  serie  autorových trablů.  Alespon podle toho, co píše na svém portálu

DISIDENTI.org

v celé serii článků- viz další:

http://disidenti.org/blaha/plzenska-politologie-cirkus-za-vase-penize
http://disidenti.org/blaha/plzenske-machinace-krok-za-krokem
http://disidenti.org/blaha/vuml-top-09-v-plzni

Momentálně se zdá, že ústnatý a nonkomfortní student, který se nebojí vyjádřit  v debatách na semináři jiný, než oficiální názor, nedostane zápočet, který by mu umožnil jít k bakalářské státnici.
Naprosto nehodlám zaujímat v tomto sporu stranu, jsem zvyklý prozkoumávat cokoli z co nejvíce strana  tady mám jen jedno svědectví.. Nicméně uznávám, že vystoupit s diametrálně odlišným politickým názorem na světovou politiku a vyslovit se kriticky  k politice USA,  v rozporu s těmi, jež má největší „hvězda“ plzenské filosofie  obecně a katedry politologie speciálně – poslanec TOP 09 a místopředseda Kalousekpartaje, člověk se zákazem vstupu do Ruska – Marek Ženíšek, bezesporu chce velkou odvahu. Nebo velkou míru hlouposti či drzosti. Jak se to vezme. Použil jsem v předchozím hodnocení jen ty termíny, které jsem slyšel já před těmi více než 40-ti roky na svou adresu, ve stejných prostorách, já sám.
Opravdu – nehodlám zaujímat v tomto sporu stranu, znám verzi jen jedné strany. Ale je nesporné, že někteří z vedoucích pracovníků fakulty prostě spolupracovali a spolupracují s s plzenskou TOP 09 a dokonce za ní  i kandidovali.
Projel jsem si navíc i fakultní internetové stránky, včetně seznamu zaměstnanců a zaujalo mne, že, zejména co se vedoucích pracovníků týče, jde na můj vkus o velmi četné rodinné klany – manžel – manželka, syn – otec… Podivné, velmi podivné. Že by rodinné klany byly nutnou a postačující podmínkou akademických svobod?
Za bolševika jsme v drtivé většině  byli názoru, že university by měly mít velkou, neomezenou  vnitřní svobodu, zejména v humanitních vědách! Ty jsou přímo závislé při svém rozvoji od míry svobody názorů a jejich otevřené diskusi.
Je možná otevřená diskuse tam, kde je hlavní „ozdobou“ takový Marek Ženíšek? Jeho názory nemusím představovat. Znáte je  všichni dostatečně. V ČT a speciálně na ČT 24 je pečený vařený.Prostě současné Kavky univerzální mudřec, který má vždycky a ve všem úplně jasno. Striktně jasno. A jiný názor nepřipouští a ani nezkoumá. Proč také, když ví, kdo je špatný a kdo jo ještě horší…A kdo šíří univerzální dobro.
Konkrétní student, který o svém potýkání na plzeňské filosofii napsal onu serii článku na svůj portál to rozhodně nemá lehké. A z mého pohledu udělal obrovskou chybu, že to všechno ventiloval na internetu. Psal ve vlastní věci. Navíc existenční. A to je to nejtěžší, co můžete udělat. Možná jste si říkali v samém začátku, proč jsem do toho vyprávění o mém skoro vyhazovu kvůli uraženým svazákům zapletl i docenta Koženého od Teplářů. Když v těch politických rozhodnutích nehrál žádnou roli. Bylo to jednoduché – on si zakládal na tom, že študáci chodí na přednášky. A mou ignoranci jeho hodin vzal osobně. Asi by mne také frustrovalo, kdybych měl mluvit k poloprázdné posluchárně. Takže právo na osobní postoj  měl,  ale u zkoušky  to bylo těžké , nicméně na férovku. Dokázal se, přes osobní antipatii ve finále povznést.

Zcela nepochybně si docenti a asáci a bafunáři z dnešní filosofické fakulty musí brát tu serii článků na Disidentech. org  také osobně. A autor pro ně bude nyní prioritní terčem. Prostě budou chtít dokázat, že je studijní netáhlo a duševní nekop, který na studium nemá. Je to normální lidská reakce. Jestli s ním měli problém kvůli těm názorům na seminářích, tím více , spíš  absolutně je bude štvát svou produkcí na Disidentech. org Prostě takoví mí asistenti Rackové. Dát mu to nyní vyžrat, samozřejmě  tak, aby to bylo přísně podle regulí? Kolik lidí by odolalo? Ten študák má, podle mne šanci asi jako sněhová koule v současných vedrech.
Pokud se ovšem dneska na plzenské filosofii nenajde nějaká další docentka Mertlová a docent Plánička. Oba mne znali jako študáka, co u nich dělal zkoušky a zápočty.Nijak jinak. Oba dva chtěli slyšet soukromě, co jsem řekl a proč to řekl… A zjevně došli k názoru, že svazáci jsou, nejméně do jisté míry to, co jsem jim,v soukromém hovoru nalepil.
Nezaujímám v téhle kauze stanovisko. Nemohu si to dovolit, protože nemám komplexní vhled a disponuji jednostrannými informacemi.
Nicméně vím, že mne bolševik, v době vrcholné normalizace tenkrát nechal žít a přežít. Být čelným funkcionářem plzeňské filosofické fakulty, navíc úzce napojeným na TOP 09, dal bych si sakra záležet na tom, aby tenhle případ skončil tím, že student Václav Blaha IV ty zápočty dostane a jde obhajovat. A pokud možno – obhájí. Aby mne nikdo , nikdy nemohl podezírat z toho, že studium filosofie u těch, co mají plná ústa humanity a svobody v praxi vypadá úplně jako studium na proslavené vokovické Sorbonně, kde také platil jediný a správný názor a sebemenší názorová diference od  té jedině  správné linie  a názoru se netrpěla.. Tehdejších předchůdců dnešních Marků Ženíšků. Myšleno nikoli personálně, ale názorově. I tehdy tam platil pouze jediný správný pohled na vnitřní a domácí politiku. I tehdy studenti a funkcionáři té školy byli velmi úzce spojeni s jednou stranou.

A pokud  srudent Václav Blaha IV nyní vyletí, pak,  ať to bud e pravd a či nikoli , budou mít nálepku těch, co se velmi nízce a uboze  mstí obyčejnému študákovi.
Všechno už tu bylo. Takže bych rád zažil i podobný konec téhle kauzy, který jsme měl v těch prostorách kdysi já. Normalizační komunisté tehdy osvědčili nadhled. Nemuseli. Jestlipak je stejného nadhledu schopna i parta členů a příznivců TOP 09 na Filosofické fakultě  Západočeské university?  Měla  by. Její porevoluční počátky  totiž stojí na troskách dřívějšího Ústavu marxismu a leninismu. Vím to naprosto jistě.
Když už funguje genius loci, mohl by pomoci i s tím koncem. uvidíme. Hodlám případ sledovat. A pokud se dostanu k výsledku, zveřejním ho.

Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.