Kde je nyní nějaké to Rumunsko???!!!


Když jsem s Kosou začínal, tvrdil jsem, že  mne velmi baví psát sloupky  k historickým událostem. Dneska  mám husí kůži, jakmile nějaké takové historické datum udeří. Ono psát potřetí, po čtvrté něco k téže  události, aby to bylo jiné a ještě pořád  mělo nějaký smysl, opravdu není žádná hračka. Natož potěšení. Jenže  je zřejmé, že  nechat projít  datum 21.08. jen tak, bez poznámky  – nelze.

Myslel jsem si, že  to zvládnu „fintou“, kterou mám od jisté doby  v záloze, když u „povinného“ článku nevím kudy  kam – totiž, že požádám někoho z kosířských autorů, aby to datum laskavě  vzal za mne a  zpracoval ho svým ohledem.  Zejména  Xaverovi Kosa, v tomto ohledu,  nyní vděčí za  hodně  čtivých článků…. Proto i tentokrát šla  komusi, někomu jinému  než Xaverovi nebo Vidlákovi. do mailové schránky  žádost o pomoc.  Bohužel, z technických důvodů nebyla  vyslyšena. Škoda.

Jenže  pak mne cosi napadlo – jak , že nově  ten Srpen 68 pojmu.  A  rovnou originálně a budu mít vyhráno.  Zkrátka  porovnám bratrskou pomoc  z roku 1968 s pomocí Řecku v roce 2015. A tehdejší i současnou doktrinu teorie omezené suverenity. Měl jsem pocit objevitele  Ameriky. Nebo aspoň penicilinu….

Ale ne dlouho. Už další den jsem narazil na úvahu Marka  Řezanky  nad tímhle  tématem  se  stejným viděním, jaké jsem chystal pro vás a  během týdne s tímtéž dokonce přišli i  /někteří/ sociální demokraté… Zkrátka , abych měl trochu originální článek, byl by musel vyjít nikoli 21.08. 2015 , ale nejpozději 11. srpna…

Takže je mi líto, ale budete  se dneska muset , alespoň někteří z vás, spokojit s ohřívanou kaší. Protože tohle  téma prostě  stojí za pojednání.

Zažil jsem Srpen na  vlastní kůži a to v ve věku, kdy už jsem měl právo volit. A dodnes  v sobě  nesu ten pocit bezmoci, vzteku, ponížení  a smrtelné urážky a do posledního dne nepřestanu nenávidět Brežněva a  ostatní soudruhy, co nám tehdy poskytli „bratrskou pomoc“. O kterou je nikdo nežádal  a nikdo nestál. Která vlastně rozhodla o  tom, že jejich režim, při první příležitosti později  musel zemřít.

A  do stejného dne  budu pohrdat všemi těmi Biľaky, Indry, Hoffmany, Švestky, Kapky, Šalgoviči, atd. kteří  sepisovali zvací dopisy. Nemluvě  o Gustávu Husákovi a jeho kamarile, která tady  z  toho následně, při normalizaci, udělala jeden velký, šedivý úhor.  Kde se na nějakých 20 let rozprostřelo v podstatě mrtvolné ticho. Netuším,co dostalo v Listopadu 89 na ulici vás, ale u mne to byla  právě vzpomínka  na Srpen a potřeba jim to ponížení, aroganci, bezmoc  a  nehnutí nekrofilní klid  vrátit!!!  S  tím, že tentokrát už to tady bude jinak. Že si budeme   rozhodovat sami a lépe. Bez cizího protektorství.

Jak to podařilo, všichni víme. Tam, kde jsme si mohli rozhodovat sami, to dopadlo, jak to dopadlo.  Ne prosím, neukazujme  na jiné. Jakkoli  ty elity, kterým jsme dali naši důvěru s ní naložili prazvláštním způsobem. Přesto – neukazujme na  ně, či především na ně,. Podívejme  se každý z nás  zítra ráno do zrcadla. nebo třeba  hned. Tak objevíme toho, kdo, dle mého mínění, nese  větší díl viny. Jsem to já, kdo se nechal ukecat, zmanipulovat, z pohodlnosti dovolil, aby nezabránil támhle  tomu,  či kdysi podpořil tohle…  Je mi líto, ale opravdu  si  myslím, že    si  za  hodně  toho špatného kolem sebe, co jsme mohli  a měli ovlivnit po převratu, můžeme jen my  sami.

Ale tohle  je správně – pokud  někdo udělá chybu, je život o tom, že za ni zaplatí. I když mnohokrát daleko víc  než by měl. To je ale  úplně jiná kapitola, kterou nebudu dnes otevírat. Prostě  po Listopadu jsme dopustili,co jsme dopustili a  je nám za to všemi těmi Bakaly, Kellnery, Křetínskými , Komárky, Babiši, Kalousky, Klausy, Zemany   a podobnými vystaven a dennodenně znovu vystavován účet. A bude tak dlouho, dokud  jim to budeme  trpět.

Tady je  to denní placení , z mého hlediska, spravedlivé. Ovce  se nemohou zlobit na ovčáka, že je holí, když se nechají.

Jenže  nejpozději po vyústění řecké krize při Tsyprasově  bruselské kapitulaci je  zřejmé  /klíčové slovo je NEJPOZDĚJI/, že  Srpen 68 neskončil! Stejně jako teorie  omezené suverenity!!! Má jen jinou podobu.  Ta  humpolácká, brežněvovská je  passé. Dělá se to elegantně,neteče  při tom krev, nepadne  ani jeden výstřel, vojáci ani neopustí kasárna, natož, aby  nějaké cizí jednotky  vtrhly do spojenecké země a vynucovaly si tam smlouvu o dočasném pobytu a  vojenské základny.

Ale jak je ta  nová verze omezené suverenity  20.15  proti předchozímu vydání 19.68 elegantnější a  naprosto nekrvavá o to je  brutálnější ekonomicky a daleko trvalejší ve  svých důsledcích!!!

Posrpnové Československo byl sice sovětský protektorát,  závislý na Moskvě   a neměl žádný zahraničně politický manévrovací prostor a vnitřní poměry v podstatě zkameněly, nicméně  do vnitřních technikálií řizení státu Moskva nemluvila. Neurčovala, kolik smí být státních zaměstnanců, kdy  se má odcházet do důchodu, jaké mají být daně,  v jakém režimu má být finanční systém a  každá jednotlivá  banka, jak se má spravovat nějaké území,  nikdo nás  tehdy nenutil, abychom  vydali státní  majetek do nějakého fondu, odkud  bude postupně  rozprodán, aniž bychom z  toho viděli jedinou korunu!

Jistě může přijít námitka, že  i Rusové si tady z československé ekonomiky  uměli vzít  za půl darma , co právě potřebovali.  Nepochybně. Na  druhou stranu  – dokázali oplátkou za to dlouhodobě  dodávat strategické suroviny za  ceny, které ani náhodou nedosahovaly  niveau těch světových. Což byla velmi podstatná kompenzace.  A pokud by někdo chtěl dál v tomto směru cokoli namítat, dovolím si ho odkázat na to, že  bylo možno, po převratu, přijmout a naplnit čtyři zákony, kterými se majetek státu v gigantickém rozměru přesunul z jeho držení do soukromého. A  to většinově, bez jakékoli, či s minimální náhradou pro státní pokladnu:

1-zákon o restitucích

2-zákon o malé privatizaci

3-zákon o velké o privatizaci

4-zákon o církevních restitucích

Tohle  všechno bylo po skončení  platnosti březněvovské verze  omezené suverenity u nás možné, proveditelné a financovatelné!  A  ani jeden z nástupnických států bývalého Československa  pořád ještě / mnohdy kupodivu/ není hospodářsky  na kolenou.

Srovnejme  tento stav s tím, co se stalo v Řecku. Řecko řídí nyní fakticky  jacísi pánové s kravatou, zastupující nikým nevolenou tzv. Trojku. Ta rozhoduje o nejintimnějších záležitostech řízení státu – daně, rozpočet, časové horizonty výdajů, sociální , zdravotní a vzdělávací politiku a tisíce  a tisíce jiných záležitostí. A  nic na tom nezmění žádné budoucí volby. Tedy změnit mohou. Ale jen v případě, že se Řekové dobrovolně rozhodnou pro tvrdý bankrot bez jakýchkoli podmínek. Pak by moc  kravaťáků skončila okamžitě.   Kde nic není, ani Trojka ani kravaťák nebere!  Jenže i kdyby se tak stalo, nezbude už Řecku, až se by se pokoušelo vstát z trosek a popela onoho státního bankrotu vůbec nic. Bude to klasický snědený krám. Původně  Řeky v konečné fázi těmi novými poskytovateli bratrské pomoci! Devastace prostřednictvím  tzv.“záchranných půjček“ je tedy nesrovnatelně větší než devastace pomocí tanků a masy vojáků.. Kdo by si to byl kdy pomyslel…

Děsivé zjištění!

Pro Čechy  a Slováky o to horší, že  jsme si v tom Listopadu říkali a byli pevně přesvědčeni,  že  nikdy nic podobného, co nás potkalo v 68 už neuvidíme a nezažijeme. A  nyní jsme dostali názornou lekci  /a o to přece paní Merkel ohledně  asi šlo především, ne?/, že  tanky se sice už nenosí,  ale rozhodně se to dá provést daleko rychleji, účinněji a brutálněji bez nich. Jen morbidně ironickou tečkou toho všeho je, že  verzi omezené suverenity  20.15 zařídila  občanka bývalé NDR!!! Vlastně možná právě proto. V roce 1968  v době Srpna  jí sice bylo jen 14, ale Wikipedie ohledně jejího životopisu uvádí také toto:

…..byla členkou krajského vedení FDJ a stala se sekretářkou této organizace pro agitaci a propagandu v  Akademii věd  NDR….

viz: https://cs.wikipedia.org/wiki/Angela_Merkelov%C3%A1

Takže  lze  důvodně předpokládat, že  když byl někdo tajemníkem komunistické mládežnické organizace  v instituci typu Akademie  věd  NDR, musel mít zcela jasný kladný  postoj k poskytnutí bratrské pomoci  ohroženému  Československu….. Takže  její počínání ohledně  Řecka má vlastně  logický základ…

To srovnání Srpna 68 se současným Řeckem se  prostě dokonale nabízí… Ačkoli jsme si mysleli, že už nikdy  nic…  Naše vlastní tragedie a procitnutí do reálného světa. Omezená suverenita  je prostě stále in. A nejspíš  na pořád.

Nemohu tedy  vyčítat  Markovi Řezankovi a dalším, že je napadlo totéž, co mne  a že mi neumožnili být dnes originální.

Neměli bychom na  tuhle paralelu  zapomínat, až zase dnes budou znít  mainstreamové tamtamy, předvádějící ty tisíckrát už vysílané záběry  ruských tanky,válcující v pražských ulicích barikády z tramvají nebo převracející autobus!

Nic z toho, co jsem dosud napsal, nemá za cíl, ani nějakou mikroskopickou částí, relativizovat  zlovolné a zločinné chování Brežněva a jeho kliky a  českých a slovenských přisluhovačů!  Absolutně  ne. Tohle nechci a neumím a nebudu umět  a nikdy nebudu chtít. Ale  děsí mne, že to zde máme  znovu a v konečném důsledku v daleko horší podobě! V té , která nechá nějaký  ten  neodpovědně si  dovolující si národ  zcela vyrabovaný. Jak když přiletí kobylky  nebo přitrhnou Braniborští.

Ale  v titulku je napsáno tohle:

Kde je nyní nějaké to Rumunsko???!!!

Inu, když už mi Markem Řezankou a dalšími byla  upřena možnost  prezentovat dnes originální paralelu i tak je třeba  naplnit alespoň z části  1. a základní Šipošovo pravidlo pro každého komentátora, které zní takto:

1) umět přidat něco nového k tomu, co už se píše ve zpravodajství;

A já dodávám – nebo k tomu,co už o věci napsali jiní! A tím se dostáváme k tomu Rumunsku!

Když je řeč  o Srpnu, vždy  se říká,  že nás přepadli Rusové /rozuměj Sovětský svaz/ a ostatní komunistické země. Ale my, pamětníci víme, že  to není tak úplně pravda. Mezi těmi, co k nám poslali vojáky  jedna tehdejší armáda  chyběla  -rumunská. Tehdejší rumunský diktátor Ceaucescu se prostě  Brežněvovi a ostatním – vzepřel a  řekl -NE! A ještě doplnil cosi o tom, že  každý má právo jít svou cestou.

Kupodivu nebyl tehdy  superdiktátorem z Říše  zla  ztrestán, natož sesazen či zadupán do země… Ačkoli jsem se tomu tehdy i později hodně  podivoval. Výsledkem tohoto velmi samostatného a sebevědomého postoje Drákuly  z Bukurešti byl  obrovský aplaus  tehdejšího svobodného světa!  Byl dlouhá léta zván těmi nejdůležitějšími veličinami Západu, Rumunsko bylo doslova zaplaveno západními úvěry, atd. atd.  Dočkal se, při návštěvě  Británie i naprosto výjimečné pocty – společné triumfální jízdy  Londýnem s královnou Alžbětou II. v jejím korunovačním kočáře  za doprovodu gardy! Něco, co se  jen naprosto minimálně stává například americkým prezidentům.  Ostatní světové papaláši si o takové poctě mohou nechat většinou jen zdát. O  nějakém potentátovi z divokého východu, kterého možná  před  14 dny  setřásli ze  stromu  ani nemluvě…..

Byla to dokonalá show, jakou ani v Británii od té doby mockrát nezažili! Ostatně – sami se můžete přesvědčit – viz

Zkrátka, řečeno současným newspeakem – komunistický diktátor tehdy měl koule!  Nedal se naprosto zlomit daleko větší vahou a ta  si následně netroufla   ho zničit. Svobodný svět tleskal!!!

To, co se stalo Řecku je tragedie. Po všech stránkách. S  důsledky  horšími než měla  ruská invaze v  68  u nás. Protože  ty  jsou, v případě  ekonomického dožebračení Řecka, přes vynucený rozprodej jeho majetku, naprosto neopravitelné.

Nicméně, pro mne je daleko větším malérem to, že nikde na obzoru nevidím žádné současné Rumunsko. Které si troufne říci svůj samostatný  a menšinový názor a podle něj jednat! Je to proto, že  nám schází diktátor? Nebo je to proto, že  současní politikáři nemají ty koule? Nebo, že  by to dneska tomu příliš samostatnému neprošlo? Nebo.. nebo..nebo?

Ono je  to vlastně jedno. Snad nejhrozivější poučení ze Srpna 68 v roce  2015 je to, že neumím zodpovědět jednoduchou otázku –

Kde je nyní nějaké to Rumunsko???!!!

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.