29.8.2015 – den, kdy skončila EU


napsal Gerd

Vlkova předmluva:

Gerdův  článek je jednou z obětí mého odjezdu mimo internet. Přišel mi začátkem minulého týdne a já jej , pro jeho závažnost ,zařadil až na dnešek. Protože  je ho závažnost je taková, že  by měl mít  co největší dopad. Nicméně  čas a dramaticky řitící události, ho leckdy doběhly. Gerde i kosíři prominte! Nicméně ta chronologie  a gradace vývoje kolem uprchlíků a hlavních aktérů kolem nich , jak ji sestavil Gerd, je skvělá!  A nyní už jen on.

Linky na články tentokráte nedávám, protože závratnou rychlostí původní články mizí. Zbývá tedy jen se spolehnout, že ve chvíli vydání článku nějaké níže uvedené informace na internetu ještě zbyly. Zkopírované citáty jsou vyznačeny tučně.

Co mají společného datum 23. dubna 1985 a 28. srpna 2015? Jsou to dny, kdy skončily dvě světové říše. Tedy světové s ohledem na měřítka druhé poloviny 20. a počátku 21. století. Jinak šlo spíše o krátkodobé velmoci. Přesto spolu obě data souvisejí a ve vývoji událostí lze nalézt jistou analogii. První datum se týká SSSR a druhé EU. Nebrečeli jsme ani pro SSSR, nebudeme brečet ani pro EU.

Nejdříve druhé datum chronologicky.

26. 8. 2015 Angela Merkelová, Heidenau

„Nebudeme tolerovat ty, kteří zpochybňují důstojnost jiných lidí,“ řekla a stála před transparenty, obviňujícími ji, že je „zrádkyně lidu“. „Nebudeme tolerovat ty, kdo nejsou ochotni pomoci tam, kde z právních i z humanitárních důvodů je pomoc na místě.“

Dne 28. 8. 2015 rakouská policie nalezla v nákladním voze (vůz, který slovenská společnost HYZA prodala), který byl odstaven na východě země, těla 71 běženců, z toho bylo 59 mužů, osmi žen a čtyř dětí – třem chlapcům bylo kolem osmi let a jedné dívce kolem jednoho roku. V Maďarsku mezitím policie zatkla čtyři lidi – tři Bulhary a Afghánce, kteří by měli mít neštěstí na svědomí.

Vyšetřovatelům se podařilo najít jeden syrský cestovní dokument, z čehož policie vyvozuje, že mohlo jít o uprchlíky ze Sýrie. Rozhodně ale rakouské úřady vyloučily, že by byli z Afriky. V Maďarsku zadržela celkem sedm lidí. U čtyř (jde o tři Bulhary a Afghánce) je podle rakouského ministerstva vnitra zřejmá spojitost s případem. Policie zatím předpokládá, že byli možná přímo v odstaveném vozidle.

Kriminální čin vymykající se hlavně počtem obětí. Světová média jsou zděšena (pozn. Asi je dostatečný počet obětí 71, když událost v Oděse se 46 mrtvými nechala světová média celkem klidná. Z toho se dá vyvodit, že příští teroristické činy budou mít od nějakých 50 obětí výše, aby vzbudily pozornost světových médií).

29. 8. 2015 Pod dojmem nálezu 71 mrtvých migrantů Angela Merkelová zaujímá soucitné stanovisko a vyhlašuje, že Německo přijme všechny běžence ze Sýrie. Odkaz dát nemohu, protože vyhlášení stanoviska bylo mezitím ze všech zpravodajských portálů vymazáno a zůstalo jen několik málo zmínek na soukromých blozích.

Událost působí jako jiskra v sudu střelného prachu. Miliony migrantů se dávají do pohybu s pokřikem: „Germany, Germany!“ a jdou stále vpřed a nic je nezadrží. Lidská povodeň zaplavuje všechny státy na cestě do Německa. Podle odhadů OSN jsou jen v Turecku v uprchlických táborech 4 miliony lidí, kteří se vydali na cestu.

Soucitní Němci pomáhají a pořádají pro uprchlíky sbírky. Pod záplavou migrantů, kteří nějak nechtějí zůstávat v jiných zemích na trase do Německa, mění teflonová Bundeskanzlerin opatrně své stanovisko.

Angela Merkelová, 30. 8. 2015 „Abychom mohli pomáhat těm, kteří jsou v nouzi, musíme těm, kteří v nouzi nejsou, říkat, že u nás nemohou zůstat.“

Angela Merkelová i nadále sklízí uznání v evropském tisku. Za všechny jen jeden komentář: „Humánní postoj Angely Merkelové vůči uprchlíkům je poučením pro nás pro všechny. „

ISIL vidí situaci poněkud jinak.

Špinavá čubo, vyhrožuje Islámský stát Merkelové v němčině!

Migrantům pomáhají i jiné, vzdálené státy.

5. 9. 2015 Venezuela přijme 20.000 syrských uprchlíků.

9. 9. 2015 Do řešení současné uprchlické krize v Evropě se hodlají po Venezuele zapojit i další jihoamerické státy. Přijmout na svém území většinou nespecifikované počty běženců chtějí jak velké státy, jako je Brazílie či Argentina, tak i menší země s pouhými několika miliony obyvatel.

Zřejmě nejhlasitěji se o uprchlíky přihlásila argentinská prezidentka Cristina Fernándezová Kirchnerová, která pronesla emotivní řeč během návštěvy bývalého prezidenta Brazílie Inácia Luly da Silvy v Buenos Aires.

„Nechci se podobat těm zemím, které vyhánějí uprchlíky a nechávají umírat děti na plážích,“ řekla podle listu La Nación Kirchnerová na adresu přístupu některých evropských států k přílivu běženců ze Sýrie. Podle ní mají uprchlíci v Argentině otevřenou náruč v rámci již fungujícího programu, který hodlá vláda početně posílit. O kolik se současná stovka Syřanů v Argentině rozroste, prezidentka neuvedla.

Podobně se vyjádřila i brazilská hlava státu Dilma Rousseffová, která pověřila vládu, aby vytvořila podmínky pro „přijímání těch, kteří vyhnáni ze svých zemí chtějí přijít k nám, aby pracovali a přispěli k prosperitě Brazílie“. V zemi dosud žije asi 2000 uprchlíků před syrskou občanskou válkou; o kolik by se jejich počet měl zvýšit, Rousseffová nespecifikovala.

Stranou nezůstala ani chilská prezidentka Michelle Bacheletová, která dnes označila za „důležité“ přijmout „v nejkratším možném termínu“ další syrské uprchlíky, kterých v zemi podle ní nyní žije 277. Přinejmenším prý půjde o 50 až 100 rodin.

Další místa pro uprchlíky nabízejí i Paraguay či Uruguay. Z posledně jmenované země ale chce část z desítek již přijatých syrských běženců odejít, neboť tam prý nemohou najít práci. S vůbec nejvyšší nabídkou přišel v pondělí venezuelský prezident Nicolás Maduro, který chce v zemi sužované ekonomickou krizí přijmout 20 tisíc Syřanů.

Není pravdou, že by USA nepřijaly určitý počet uprchlíků ze Sýrie. O významu pomoci USA vzhledem k počtu migrantů a podílu USA na celé situaci v Sýrii (vyzbrojení a vycvičení Džabhat an-Nusra, která ve své podstatné části i s výzbrojí přešla k ISIL, zbraně získané ISIL z armádních skladů irácké armády, zbraně získané pašováním prostřednictvím člena NATO Turecko, finance ISIL poskytované ropnými dynastiemi zemí Perského zálivu, atd.) si udělejte názor sami.

10. 9. 2015 – Američané na příkaz Baracka Obamy přijmou 10 tisíc syrských uprchlíků.(EPA, Reuters).

13. 9. 2015 Dramatická změna! Německo kvůli uprchlíkům zavírá hranice.

Německá média hlásí aktuální změnu v azylové politice. Podrobnosti oznámil německý ministr vnitra Thomas de Maizière (CDU) v 17.30 na mimořádné tiskové konferenci. Opatření podle něj schválila jednomyslně koalice. Krok Německo konzultovalo s Rakouskem. Německý ministr vnitra doslova řekl: „Prosím o pochopení. Potřebujeme trochu času a potřebujeme jistou míru pořádku na svých hranicích.“

Ještě v neděli dopoledne přijelo do Mnichova okolo 1. 400 utečenců. V sobotu to bylo 13.000 běženců a pracovníci mnichovského nádraží a policie se již ocitli na hranici zoufalství. Jak píše německý tisk, tak během dvou posledních týdnů přišlo jen do Mnichova 63 tisíc utečenců, čímž se vyčerpaly možnosti země, a jak Bavorsko, tak i Německo nejsou momentálně schopny přijímat nové utečence. Všechny spolkové země vyjádřily názor, že příjem utečenců je na konci limitu.

Podle informací listu „Bild am Sonntag“ bude německá policie v pohraničním území do 30 km před českou a polskou hranicí provádět kontroly. Policejní síly z celého Německa, tedy ze všech spolkových zemí, jsou povolány na spolkové hranice. Podle deníku bude do Bavorska vysláno 2100 příslušníků pohotovostních oddílů, kteří se budou podílet na zajištění hranic.

Německý ministr vnitra dnes na tiskové konferenci mimo jiné uvedl: „Německo nadále bude plnit všechny národní i mezinárodní závazky související s ochranou uprchlíků. Podle platného evropského práva ale Německo vůbec není příslušné pro tu největší část uprchlíků. Tento krok se stává nutným. Naši velkou ochotu nemůžeme přepínat. Německo přijímá svoji humanitární odpovědnost, ale to břemeno musí být rozděleno mezi ostatní země. Může dojít i k omezení cestovního provozu na železnici, prosím o pochopení, potřebujeme trochu času a jistou míru pořádku. Hlavní pořád zůstává pomoc na místech konfliktů, aby se tolik utečenců vůbec nevydávalo na cestu. Nadále platí Dublinské nařízení a uprchlíci si nemůžou vybírat, kde požádají o azyl. Dočasná kontrola na našich hranicích byla probrána a schválena jednomyslně.“ Po tiskové konferenci, která trvala asi 10 minut, ministr odešel a neodpovídal ani na žádné dotazy.

Německé úřady hodlají zahájit kontroly v blízkosti společné hranice s Českem a s Polskem. Má to prý zamezit vyhýbání se hraničním kontrolám na německo-rakouské hranici. Největší evropská ekonomika se potýká s přílivem běženců. Jenom do bavorského Mnichova v sobotu dorazilo 12.200 uprchlíků.

Od pěti hodin odpoledne na žádost vedení „Deutsche Bahn“ německé dráhy neprovozují žádné vlaky z Rakouska do Německa.

Situace v opačném směru je nejasná. Na cestě do Německa prý nyní mezinárodními expresy Railjet směřuje zhruba 1800 uprchlíků.

Přechodné zrušení vlakové dopravy tento týden zavedly také rakouské dráhy, a to mezi Rakouskem a Maďarskem. Odřeknutí spojů ÖBB ve čtvrtečním prohlášení vysvětlila jako následek masivního přetížení.

Mnichovská zemská vláda ostře kritizuje spolkovou kancléřku Merkelovou

Předseda bavorské vládní strany CSU a premiér Svobodného státu Bavorsko Horst Seehofer dnes veřejně kritizoval Angelu Merkelovou. Sdělil ji skrze německá média: „Vaše rozhodnutí ze 4. září, kdy jste přikázala vpustit všechny utečence z Maďarska do Spolkové republiky Německo, bylo velkou chybou, kterou se budeme muset ještě hodně dlouho zabývat. To, co mělo být jen jednorázovou akcí, to se vyvinulo v každodenní praxi. Ocitli jsme se kvůli tomu v nouzové situaci, která nám přináší obrovské problémy.“

Běženci raději zůstanou v Srbsku

Zhruba čtyři tisíce uprchlíků na srbsko-maďarské hranici přijalo v neděli odpoledne s velkou nervozitou zprávu, že se již do Německa nedostanou. Rozhodují se, že zůstanou raději v Srbsku než v Maďarsku. V úterý má být dokončen plot mezi srbskou a maďarskou hranicí.

Juncker: Německý krok je v souladu s krizovými pravidly Schengenu

Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker v reakci na německý krok řekl, že podle něj je v souladu s krizovými pravidly Schengenu. Krok Berlína prý poukazuje na nutnost dosáhnout na pondělní mimořádné schůzi unijních ministrů vnitra a spravedlnosti k uprchlíkům dohody o rozdělení migrantů mezi členské země.

Německá vládní koalice se na dočasném uzavření hranic shodla jednomyslně. Konzultovali to i s Rakouskem. Jsou si i vědomi toho, že tím neodstraní všechny problémy. Německo nicméně podle něj není příslušné pro největší část uprchlíků. „Dublinské řízení a nařízení o registraci platí nadále v nezměněné formě a žádám, aby se tím v budoucnosti řídily všechny členské státy EU. Příslušný stát žadatele o azyl nejenom registruje, ale také provádí celé azylové řízení. I osoby hledající azyl musí akceptovat fakt, že si nemohou prostě vybrat členský stát Evropské unie, kde požádají o ochranu,“ uvedl německý ministr.

Německo podle rakouských drah ÖBB přerušilo železniční dopravu z Rakouska. Do Německa prý ve vlacích nyní směřuje zhruba 1800 uprchlíků.

Zatímco Maďaři jsou kritizováni, ať už Schengenská pravidla dodržují nebo nedodržují (prostě neudělají vůbec nic dobře), Německo je vždy z EU chváleno, ať učiní, co učiní. Z toho usuzuji, že Německo ve skutečnosti vládne celé EU a role Bruselu a Jean-Claude Junckera jsou jen podřízené německým zájmům.

Dnes si můžeme říci, že celá migrační krize skončí rozpadem EU a hospodářským propadem Evropy. Vše se odehrálo v několika prvních dnech, kdy zejména Německo a Francie vyžadovaly rezignaci na ostrahu vnějších hranic a za každou cenu trvaly na vpuštění migrantů do cílových zemí. Podle poslední statistiky je jen 21% nynějších migrantů skutečně ze Sýrie.

Podle statistik Eurostatu tvořili žadatelé o azyl na území EU plus Schengenu v roce 2014 625 tisíc lidí. Přibližně 25% z toho tvořili imigranti z Evropy – především z Balkánu (Kosovo, Albánie, Makedonie, Srbsko, Bosna), Ruska, Ukrajiny a Kavkazu (Gruzie, Arménie).

Dalších 20% tvořili občané válkou zmítané Sýrie a následujících 20% imigranti z jiných muslimských zemí Středního Východu a přilehlých oblastí (především z válkou zmítaného Afghánistánu a Iráku, extrémně chudého Pákistánu, z diktatur v Súdánu, Íránu, Egyptě a Ázerbajdžánu, z okupované Palestiny a Západní Sahary, jakož i z tradičních migrantských zemí – Alžírska, Turecka, Maroka a Tuniska).

Asi 11% tvořili imigranti z východní Afriky (z totalitní diktatury v Eritrei, diktatur v Etiopii a Ugandě a z občanskou válkou zmítaného Somálska a Jižního Súdánu) a dalších 11% imigranti ze Západoafrického hospodářského společenství – ECOWAS (především z Nigérie, Mali, Gambie, Guiney, Senegalu, Ghany a Pobřeží Slonoviny). Asi 5% ze zemí jižní a východní Asie (z Bangladéše, Srí Lanky, Číny), asi 2% ze zemí střední a jižní Afriky (Dem.rep. Kongo, Kamerun, Angola, Rep.Kongo, Středoafrická republika, Čad, Zimbabwe) a asi 1% z Ameriky a Pacifiku (Haiti, Kuba). Zbývající 4% nelze identifikovat.

Co se týče způsobu přílivu imigrantů, podle údajů pohraniční agentury EU FRONTEX se v roce 2014 do Evropy dostalo přes Středozemní moře asi 220 tisíc a Balkánskou cestou téměř 65 tisíc lidí.

Z imigrantů po moři tvořili polovinu občané Sýrie a dvojice východoafrických zemí – Eritrey a Somálska (Sýrie 30% resp. Eritrea a Somálsko 19%). Dalších 12% tvoří občané tří západoafrických zemí (Mali, Gambie a Nigérie) a 14% občané jiných zemí Černé Afriky (především ze Súdánu, DR Konga, Kamerunu, Nigeru, Čadu, Středoafrické republiky, Senegalu, Guiney, Ghany a Pobřeží Slonoviny). Afghánci tvořili 6% a Palestinci 3% imigrantů po moři, zatímco zbývajících 16% občané mnoha zemí světa a neidentifikovatelní.

Skladba imigrantů Balkánskou cestou v roce 2014 byla jednodušší. Celých 50% tvořili albánští a romští imigranti z Kosova a Albánie. Syřané tvořili 20%, Afghánci 15% a zbývajících 15% byla směsice lidí z různých jiných zemí.

V prvním pololetí roku 2015 dorazilo podle údajů Mezinárodní organizace pro migraci – IOM do Řecka (Balkánskou cestou) víc než 140 tisíc imigrantů a do Itálie (přes Středozemní moře) asi 90 tisíc.

Na Středomořské cestě tvořili polovinu imigranti ze tří východoafrických zemí (Eritrea 25%, Somálsko 7% a Súdán 6%) a ze západoafrické Nigérie (12%). Naopak, Syřané tvořili pouze 5% lidí.

Na Balkánské cestě přes Řecko (tj. bez balkánských imigrantů) tvořili občané Sýrie a Iráku dvě třetiny imigrantů (Sýrie 61% resp. Irák 4%). Téměř 30% tvořili občané Afghánistánu a Pákistánu (23% resp. 6%).

Poslední statistikou bude podíl na téměř 65 tisíc imigrantech registrovaných v Maďarsku za první pololetí roku 2015. Dvě pětiny tvořili albánští a romští obyvatelé Kosova. Třetinu představovali občané Afghánistánu, Pákistánu a Bangladéše (27%, 5% resp. 2%) a pětinu občané Sýrie a Iráku (17% resp. 5%). Zbylých asi 7% tvořili občané mnoha jiných zemí.

Z posledních dvou statistik prvního pololetí 2015 (Řecko a Maďarsko) lze usoudit, že asi polovinu všech imigrantů Balkánskou cestou tvoří stále převážně albánští a romští přistěhovalci z Kosova, Albánie, Makedonie a Srbska. Čtvrtinu zřejmě tvoří uprchlíci ze Sýrie a Iráku a další čtvrtinu lidé z Afghánistánu, Pákistánu a Bangladéše. (Statistiky převzaty z http://garassy.blog.idnes.cz/c/475687/odkud-imigranti-proudi-a-kam-miri.html)

Německo chce nyní všechny imigranty z Kosova vracet zpět, protože Kosovo je bezpečnou zemí. V případě albánských migrantů ano, ale v případě romských migrantů z Kosova určitě ne, ty všechny Albánci z Kosova vyhnali stejně jako všechny ostatní nealbánské obyvatele. Vše pod ochranou EU.

Můj soukromý názor je, že celá migrační krize byla rozhodnuta dávno před jejím skutečným zahájením a dnes jen vidíme důsledky. EU se neodhodlá vrátit nynější migranty zpět třeba do Turecka, které bezpečnou zemí určitě je. Většina migrantů bude tvrdit, že je ze Sýrie. Všichni tedy dostanou německé občanství nebo budou někteří z nich přesunuti v rámci kvót do jiných zemí EU. Pochopitelně budou dále utíkat do Německa. Migranti, kteří dostanou umístěnku do ČR, utečou hned druhý den a nikdo je nezadrží.

V reakci na nedodržování pobytu EU stanoví sjednocení dávek pro migranty na německou úroveň. Jakmile se Německu podaří prosadit takové opatření, EU definitivně končí jako svobodný prostor a řízení zemí EU se trvale stěhuje do Berlína. Zlomené vlády národních států se před vydáním jakéhokoliv stanoviska k jakékoliv události vyjma lokálních veselic zavolají do Berlína pro závazné a jednotné stanovisko EU. A zavládne všude vůkol jednota a klid na práci. Všichni úředníci EU získají potřebný prostor a pravomoce a nic už nebude rušit směrnice o zahnutosti banánů nebo rovnosti okurek, i když byly přijaty kvůli ušetření prostoru při skladování a přepravě.

V ČR už nic neovlivníme. Migranti stejně přijdou, kvóty na migranty budou prosazeny. Jediné, co může vláda ČR ještě uhájit, je, aby nedošlo ke sjednocení standardů péče o migranty na německou úroveň s poukazem na odlišnou hospodářskou situaci v zemi. Jako podpůrný argument bych na místě vyjednavačů vlády ČR požadoval, že když německé standardy pro uprchlíky, pak také dojde ke skokovému navýšení minimálních mezd v soukromém sektoru a tabulkových mezd ve státním sektoru na německou úroveň. To v Berlíně nepřipustí, raději obětují migranty.

Migranti jsou trvalou součástí našich budoucích životů. Žádný problém to dosud nebyl, studenti ze Sýrie, Iráku, Palestiny a jiných arabských zemí v ČR zůstávali jako jednotlivci neustále a integrovali se bez problémů. Dokonce bez nějakých větších excesů.

Mělo to však dvě podmínky:

1. Žádný z nich nebyl islámský fundamentalista.

2. Byli to jednotlivci a chtěli v ČR zůstat a pracovat dobrovolně.

Dnes takové podmínky naplněny nejsou. Mezi uprchlíky jsou 2-4 % islamistů původem z ISIL. Nemáme metody, jak takové lidi odhalit. Nebezpečí teroristických útoků se natrvalo stěhuje do české kotlinky a moravských rovin a slezských hor.

Uprchlíky se začlenit nepodaří. Statistiky jsou neúprosné:

Některá německá média připomínají, že z asi 400 tisíc uprchlíků, kteří loni (pozn. rok 2014) přišli oficiálně do Německa, má zaměstnání pouhých sedm procent. Zbytek, tedy 93 procent, přežívá hlavně díky různým formám sociální a jiné pomoci.

Sen o Evropě se nesplní a srážka s realitou nutně zradikalizuje příchozí migranty a posune je směrem k terorismu. Když ne v první, tak ve druhé nebo třetí generaci určitě.

Existuje jedno řešení. Zabrat v Libyi nebo Sýrii nějaké větší místo, migranty držet tam a posílat jim tam potravinovou a jinou pomoc. K takovému kroku není vůle a zastánci imigrace by psali o otřesných podmínkách v takových táborech.

EU tím končí hospodářsky, nemůže takovou vlnu lidí utáhnout. Končí i politicky, ztrácí podporu svých vlastních obyvatel, pro které vznikla. V zájmu zachování práv migrantů a sehnání zdrojů na pomoc migrantům EU neváhá pošlapávat své základní ideje, pro které vznikla pro své obyvatelstvo. Odtržení vrcholných orgánů EU od reality se projevuje čím dál více. A EU už ani nekontroluje své území.

Státní moc je možné změřit. Existují tři nesporná fakta, o která se opírá jakýkoli stát, vojenský svaz nebo civilizace:

1. obyvatelstvo,

2. ekonomika,

3. kontrolované území.

1. Obyvatelstvo – s příchodem migrantů sice mama Merkel získá / na  chvíli/ nehynoucí vděčnost Syřanů a migrantů, ale ztratí zbytek domácích obyvatel. Angela Merkelová ukončila svou politickou kariéru 29. 8. 2015. Obyvatelé EU přestávají podporovat své představitele. Obyvatelé v EU demograficky stárnou a jsou národnostně i kulturně nehomogenní. V obyvatelstvu už EU coby civilizační okruh končí.

2. Ekonomika – příliv migrantů bude mít za následek takový nápor na stávající sociální systémy, že dojde k jejich rozpadu a demontáži. Nejvíce to v ČR odnesou Romové. Nedbali na varování o poslední šanci na integraci a nyní už nemají ani tu. Mají už jen poslední sekundy na zrychlenou integraci, jinak natrvalo spadnou na dno chudoby.

3. Kontrolované území – když vidím počínání EU při ostraze vnějších hranic, vidím jen, že už nemá pod kontrolou ani tu hranici. EU dosud měla jen mimořádné štěstí, že ji obklopovaly státy EU příznivě nakloněné. To štěstí už došlo.

EU je ve své podstatě v koncích a nic už tomu nezabrání. K drastickým řešením není ani vůle ani ochota obyvatel. Skupina sluníčkářů pohřbí evropskou civilizaci bez mrknutí oka, a mnozí nad tím ani slzu neuroní. No a? Ideálem sluníčkářů je multikulturní společnost. Jak ale ukazují příklady z velkých měst západní Evropy, realitou budou spíše ghetta a roztříštěná společnost se vzájemně se nenávidějícími etnickými skupinami obyvatel, a vysokou kriminalitou.

Vidíme v přímém přenosu konec evropského snu. Když ti tři Bulhaři a jeden Afgánec nakládali do kamionu 71 migrantů a zavařili jim dveře proti otevření, netušili, že spustí konec jednoho snu o Evropě bez hranic a způsobí lavinu událostí, které povedou k pádu politiků a systémů, které ještě donedávna ovlivňovaly svět kolem sebe.

Jistou analogii můžeme vidět v druhém datu, 23. dubnu 1985. Co se tehdy stalo?

23. dubna 1985 začalo historické Dubnové plénum ÚV KSSS, na kterém byl vyhlášen kurz na pěrestrojku a zrychlení. Ve svém prvním vystoupení v hodnosti tajemníka KSSS M. S. Gorbačov informoval o plánech reforem namířených na zrychlení sociálně-ekonomického rozvoje země. Poprvé zaznělo slovo „pěrestrojka“, vyhlášen byl kurz na „zrychlení“ ekonomického a sociálního rozvoje SSSR, zatímco předchozí etapa byla označena jako „stagnující“. Nový kurz předpokládal modernizaci sovětského systému, zavedení strukturních a organizačních změn v hospodářství, v sociálních, politických a ideologických mechanizmech.

Na otázku, jak reformovat sovětský systém, Gorbačov a jeho spolupracovníci nehledali dlouhé odpovědi. Mnozí z nich už pobývali na Západě a byli očarovaní jeho „výlohami“ v podobě slavných džínsů, videomagnetofonů a hudební kultury. Modernizace SSSR byla viděna pouze jako „westernizace“, to znamená jako částečné kopírování západních institucí. Nyní je čas odpovědět na následující otázky: K jakým výsledkům to přivedlo? Je možné spočítat škody? A nejdůležitější otázka: skončila už pěrestrojka, nebo destruktivní procesy pokračují?

Státní moc je možné změřit. Existují tři nesporná fakta, o která se opírá jakýkoli stát, vojenský svaz nebo civilizace: je to obyvatelstvo, ekonomika a kontrolované území. Dynamika těchto dat ukazuje, nakolik úspěšně se stát rozvíjí v tuto nebo jinou dějinnou etapu.

V důsledku provedených reforem v SSSR nazvaných „pěrestrojka“ země s HDP 2,5 bilionu dolarů, nacházející se v tomto ukazateli na druhém místě světa hned za USA, najednou padla do propasti, rozpadla se, ztratila své spojence. Teprve nyní Rusko s obtížemi obnovuje své síly a drží se v objemu HDP spolu s Itálií (!) na osmém místě.

V důsledku pěrestojky došlo k nevratným změnám ve struktuře obyvatelstva Ruska. V 90. letech 20. století vznikla skutečná demografická propast, porodnost klesala, úmrtnost v populaci v produktivním věku dosáhla alarmujících rozměrů, několik milionů lidí uprchlo ze země. Vznikající mezery byly vyplněny migranty ze zemí bývalého Sovětského svazu.

Nicméně nejkatastrofičtější následky zasáhly oblast geopolitiky. SSSR byl do té doby jedním z pólů světového systému bezpečnosti. V důsledku pěrestrojky však Moskva fakticky kapitulovala před Washingtonem a veškerá její vnější politika v letech 1986 – 1998 se skládá jen z řady jednostranných ústupků oponentům. Američtí politici vnímají „restrukturalizaci“ výhradně jako dobrovolnou kapitulaci Sovětského svazu tváří v tvář nadřazené moci Západu. To je důvod, proč každý pokus o zabránění expanzi NATO na východ, výstavbě systémů PRO nebo revolucím u hranic Ruska, jsou vnímány pouze jako protivení se přirozené dominanci Západu.

Vše pokračuje i nadále, pěrestrojka a jí nastartované  destruktivní procesy ještě neskončily. Tím nijak nehodnotím oprávněnost takové situace. SSSR by na místě USA nejspíše jednal podobně.

Pro nás je důležité, že jde o nejbližší možnou analogii mezi EU a RVHP, dvou neefektivních byrokratických molochů, k jejichž pádu stačí jen několik málo událostí a rozhodnutí jednoho člověka. Michaila Gorbačova a Angely Merkelové. A ty se staly.

Stále platí fáze destabilizace společnosti, o kterých jsem psal v únoru 2015.

Postup vymývání mozků (dle Jurije Bezmenova https://www.youtube.com/watch?v=5gnpCqsXE8g ) probíhá takto:

1. Demoralizace národa (15-20 let): Vystavte ideologii kulturní a politické vůdce národa (elity). Na vyšším stupni takto indoktrinované elity samy začnou vymývat mozky svým zbylým krajanům.

(Pozn.: Krásný popis činnosti tzv. Pražské kavárny s jednou výjimkou. To, že se její příslušníci prohlásili za elitu a nechali se indoktrinovat, neznamená, že je za elitu považuje celý zbytek národa a nechá si kompletně vymýt hlavy. Fáze zasahuje hodně učitele ve školách a převádí je na novou ideologii, kdy pak sami indoktrinují vyučované žáky. Trvání 15-20 let je nezbytné z důvodu, aby se indoktrinované generace žáků dostaly do dospělého věku a vytvářely novou realitu. Mezitím přirozenou smrtí ubývají pamětníci minulých dob.)

2. Destabilizace (2-5 let): Tato fáze už se nestará o své elity z první fáze. Citlivé části státu jsou napadeny – obrana, hospodářství a státní zřízení.

3. Krize (přibližně 6 týdnů): Dovézt zemi do krize takovým způsobem, že dojde k násilné změně, po které následuje další fáze.

4. Normalizace (nekonečná doba): Cynická fáze. Normalizace znamená udržování nepřátelské země na vlastní dosazené ideologii jejími vlastními vůdci respektovanými v dané zemi. Lidé, kteří byli nápomocni při předchozích fázích až do této fáze, se „postaví ke zdi a zastřelí.“ (Pozn.: Revoluce stále pojídají své děti.)

My se nacházíme podle mého odhadu ve druhé fázi, která už min. 1 rok probíhá a pomalu se blížíme ke třetí fázi.

EU končí. My dnes vidíme jen počátky celého procesu nastartovaného neuváženým výrokem Angely Merkelové 29. 8. 2015. Užijme si v klidu poslední roky rozpadu EU. Pokud bude trvat podobně jako u pěrestrojky déle než 30 let, většiny z nás se důsledky nebudou dotýkat. V případě potomků dojde pod vlivem hyperkorektní multikulturní propagandy a vlivem médií ovládaných partou hlasatelů pomýlených ideálů (dokonce natolik pomýlených, že jde možná o potomky komunistů) k normalizaci situace. Všem bude vysvětleno, že jde vlastně o normální a žádoucí stav multikulturní pestrosti a že negativní jevy etnické a náboženské nesnášenlivosti a zvýšené kriminality jsou jen důsledky naší nedostatečné podpory multikulturní integrace.

Bohužel na křesťanství založená civilizace se chová masochisticky. Zatímco v případě neúspěchu se ateista zeptá: „Co se změnilo?“, křesťan má sklon obviňovat sám sebe: „Co jsem udělal špatně?“ Tím se nechci dotknout věřících, ale je to tak, a na křesťanství založená civilizace má ten sebeobviňující komplex zkrátka v sobě. Zatímco na muslimské ideologii založená civilizace podobné komplexy a sebezpytování nezná. Vše, co se děje podle ní zařídil Alláh, a za případné problémy mohou nevěřící, které je třeba vyhladit.

Proto civilizace založená na křesťanství prohrává s muslimským civilizačním okruhem. Takhle jednoduché to je. I když ne vždy, i křesťanská civilizace se v minulosti uměla bránit.

Johan Wolfgang Goethe: Jen pak jsi hoden svobody a žití, když rveš se o ně den co den.

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Gerdoviny se štítky , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.