O imigrantech trochu jinak


napsal Leo  K.

 

Moje půvabnější polovina má trochu zvláštní vlastnost. Dohodneme-li se, že někam vyrazíme, narazím hned v úvodu na hodinu H. Postupně je z toho H+1, H+2…a pak nakonec přece jenom vyrazíme. Jakmile se však rozpohybuje, je k neutahání. Vezli jsme sekačku do servisu, záležitost na  40 minut. Jenže jsme při zpáteční cestě uvízli ne v houstnoucí dopravě, ale v krámech. Celkem 3,5 hodiny. Celý vysílený jsem zhltl studený oběd a zapřemýšlel, kde jsme udělali chybu. Právě tak mi připadá naše politická reprezentace. Každý normálně inteligentní uživatel sítě všech sítí si může najít (EU) parlamentní otázku, co se zvýšenou imigrací? Je – podržte se – ze 16. dubna 2008, tedy před více než sedmi lety! Je v češtině tady:

http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?pubRef=-//EP//TEXT+OQ+O-2008-0043+0+DOC+XML+V0//CS

Ani příslušná odpověď na sebe dlouho čekat nenechala. Pro zájemce odkaz: http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?type=TA&reference=P6-TA-2007-0162&language=CS#BKMD-10

Přesně za 7 let odpovídá premiér ČR, že Agenturu Frontex (odpovídá za ochranu vnějších hranic EU) podporuje, souhlasí s navýšením prostředků pro její činnost a vyjmenovává čím bude ČR participovat. Hlavně se mi líbí ten dodatek, že ČR může pomoci i se speciálně vycvičenými psy (možná potomky těch, co hlídali hranice s PS). Ostatně jeho odpověď je tady:

https://www.euroskop.cz/8952/25669/clanek/cesko-podpori-frontex-kvoty-na-imigranty-odmita

Marně tedy přemýšlím, co se za těch sedm let dělo. že najednou se horečně rokuje, hádá, rozněcují se vášně, jako by sem znenadání spadla bomba. Jestli jsem četl správně, Německo očekává za letošní rok bezmála 1 milion imigrantů a hrozí se, co bude v příštím roce. A proto kvóty. Sobotka kvóty odmítá a já ten postoj podporuji i když možná z trochu jiného důvodu. Podle mého skromného mínění lze kvóty uplatňovat u komodit, ale zastávat tu samou myšlenku u lidí(!) je humanitní nonsens.

Snad by se našel způsob, jak se podělit o náklady, to je podle mne rozumnější a schůdnější cesta. My se ale tady zabýváme spiknutím velmocí (i když na každém šprochu, pravdy trochu), upozorňováním na prohřešky utečenců podle sestříhaných videí a vhodně komentovaných fotografií a tak vytváříme prostředí ne nepodobné hilsneriádě nebo pogromu v Kielcích.

Ten poslední, 4. července 1946 vznikl hloupou výmluvou chlapce, který se někde zdržel přes noc, že ho zlákal neznámý muž a uvěznil v domě. Na dotaz policie označil dům, ve kterém byli židovští navrátilci z koncentračních táborů. Rok po válce se zase vraždili židé a jejich následný úprk přes naše území vyvolal podobnou atmosféru jako je ta dnešní. Více tady:

http://sfi.usc.edu/exhibits/200-000-uprchlíků-ve-vlacích

Ale zpět k současnosti. Existuje velmi silný imigrační tlak a schází pragmatický rozum a přehled. Víme, že největší skupinou, která v 1. čtvrtletí 2015, žádala o azyl v EU, byli obyvatelé z Balkánu. Z Kosova, Albánie, Srbska; celkem 30 % z počtu imigrantů, v Německu to však bylo 58 % žadatelů o azyl. Proč by se jim mělo vyhovět? Falešné syrské pasy se přestanou dělat v momentě, kdy se po osobním rozhovoru podaří identifikovat národnost a tato skutečnost se roznese. Imigrace rodin z válečných oblastí vyvolává jednak nešťastné nálady, ale také vlnu solidarity. Podle mne tu chybí prakticky zaměřený program, co s tím, protože většina cítí, že není možné aby se Přední východ a Afrika nastěhovaly do Evropy. Nejde o to bojovat se solidaritou, ale je potřeba vědět, jak ji reálně naplnit aniž by se vyprázdnil její lidský rozměr. Imigranti z Blízkého východu přicházejí většinou přes Turecko, kde je v táborech takřka 2 miliony uprchlíků. Je dobře, že v dokumentu o mimořádném summitu EU je zmíněna spolupráce s Tureckem s ohledem na vývoj v Sýrii a v Iráku. Turecko si totiž hraje svoji vlastní politiku suveréna regionu a nepřeje myšlence samostatného Kurdistanu. A tak například relativně bezpečnou kurdskou část Sýrie (přiléhá k Tureckým hranicím) zcela blokuje.

Syrských Kurdů je přitom mezi utečenci v různých okolních státech kolem 400 000. Dobré by bylo diplomatické působení na turecké úřady, protože utečenci (i ti ekonomičtí) v Turecku musí existovat v táborech, nebo v polorozpadlých domech bez práva pracovat (Turecko to nepovoluje), bez škol pro děti a zdravotního zabezpečení a mají-li mít i dost špatnou vyhlídku na azyl v Německu – nedivme se, že volí riziko a útratu všech peněz, jen aby se dostali do Německa. Vědí, že je určitá nenulová šance zůstat v EU, kdežto v Turecku jim hrozí bezpodmínečná deportace do vlasti. EU by určitě ušetřila, kdyby rozpočtovala pomoc pro utečence v zemích, kde v současné době jsou. Libanonskou vládu stojí 1 utečenec měsíčně 48 US dolarů, kdežto německou za stejný měsíc 1800 Euro. Tenhle nepoměr rozhodně stojí za to uvážit. Stejné je to v Jordánsku. Co mi schází je tlak na bohaté státy Perského zálivu, které nejenže uprchlíky nepřijímají, ale najímají pracovníky manuálních profesí z Indie a Malajska.

Závěrem – pokud tedy Německo, Rakousko, Francie a další mají peníze na pomoc utečencům, nechť s nimi hospodaří především tam, kde nyní jsou. Je to účinnější a rozhodně lacinější.

Petr Uhl v Deníku Referendum napsal „Stydím se za českou nesolidární vládu.“

Rozvinula se tam k tomu tématu dost masivní diskuse a mě osobně se nejvíc líbily příspěvky Jiřího Dolejše. Sepsal jsem je, vzhledem k formátu upravil a tady je připojuji:

Proč se přeme? Protože debaty se zploštili, chybí další roviny. Vše se točí okolo snahy dělit svět na ty zasažené morem fašismu a na nenapravitelné sluníčkáře. Nevidím důvod proč by ukrajinský uprchlík měl mít jinou míru ochrany než uprchlík syrský. Ženevské konvence a asylové právo snad nerozlišuje člověka od jiného člověka. A proč by vůbec solidarita měla selektovat – rozdíly jsou v konkrétní historické situaci, v trendech a geopolitickém kontextu. Argumentovat vlastními občany je mimoběžné – chápu praktické kapacitní důvody – ale ne už tvrzení že se musí počkat až u nás zvítězí blahobyt pro všechny. Solidarita jen pro sebe není solidarita. Xenofobii nevidím v odsuzování muslimů (u nás – v sekulární zemi!) ale dělení lidi na MY a ONI. Vznikli jacísi hlídači „hodnot.“ Ale ti nejsou ani trochu kompetentnější, spíše naopak (viz hnus šířený na toto téma na sociálních sítích). Jenže fašizace společnosti je větší nebezpečí než obranná reakce pár idealistických aktivistů. Jsem sice přesvědčen o imperiálních kořenech současného exodu lidí třetího světa a dokonce jsem přesvědčen, že už se na tom (kupodivu!) shoduje i řada evropských politiků. Rozvrat politických režimů v Africe a Asií jako sekundární příčina se ale nevyřeší ze dne na den – nová stabilita bez diktatury bude určitě problematická. Autorita OSN stále klesá – i Rusové jdou do Syrie na zvací dopis a ne s mandátem RB. Jenže spor Merkelová či Orbán je falešný – řešení tohle nepřinese tak ani tak. Ani povinné kvóty, ani vojska na národních hranicích nejsou terapií jako spíše politická gesta tu pro solidární, tu pro militantní obecenstvo, Ale pomáhat je třeba i konkrétně. Nepomůže umýt si ruce s odkazem na obecnou kritiku kapitalismu. V tom je např. postoj J. Kellera polovičatý. Ti lidé, co jsou v Evropě, ti se jen tak nevypaří. Čili bavme se o konkrétních postupech.

Nemám, co bych dodal.

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Země Lea K. se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.