JAK RUSKO JEDNOU SALVOU ZLIKVIDOVALO NÁMOŘNICTVO USA


vybral a přeložil L S

 

Do salvy „Kalibrů“, vypuštěnou Kaspickou flotilou, Washington věřil, že Ruská federace není schopna efektivně odporovat silovým akcím USA bez použití jaderných zbraní. A právě na tom se zakládala americká agresivita v mezinárodní politice, všímá si ve svém komentáři Rostislav Iščenko.

Nikdo nevzal do úvahy ten fakt, že ruský letecký svazek v Sýrii, je jak po stránce množství, tak po stránce zařazení letadel prakticky identický s ukrajinským seskupením, pokoušejícím se bombardovat Donbas v roce 2014. Základ tvoří tytéž bombardéry SU-24 a bitevníky SU-25.

Jenže ukrajinské letectvo za týden zahnali z oblohy horníci, holiči, taxikáři a ostraha supermarketů. Zatímco ruskému nemohou ani v nejmenším ublížit výborně vycvičení, ozbrojení teroristi tzv. Islámského státu, s řádnými bojovými zkušenostmi. Navíc se mu zdvořile vyhýbají bojové letouny Izraele, Turecka a celé americké „antiteroristické“ koalice.

To svědčí jak vysoké bojové připravenosti ruských pilotů, tak o možnostech modernizovaných letadel, pocházejících převážně ze sedmdesátých let minulého století. Navíc ruské síly mají, na rozdíl od ukrajinských, zjevně sladěnou efektivní výzbroj, spočívající mimo přesné úderné vzdušné komponenty a integrované radio-elektronické bojové prostředky i v globálním naváděcím systému (GLONASS) a údajích kosmické rozvědky.

Kyjev předváděl letectvo na úrovni první světové války – jednotlivá letadla vzlétla a našla svůj jednotlivý cíl, který bombardovala (– anebo také byla sestřelena). Rusko demonstrovalo plnohodnotný letecký úderný komplex, ve kterém je letadlo a jeho pilot významný, ale ne osamocený článek. Je součástí formace, zajišťující efektivní zničení protivníka a svou vlastní bezpečnost.

Ale přiznejme, že skupina ruských letecko-kosmických sil v Sýrii není velká, protivník nedisponuje možností moderního systému protivzdušné obrany, letectvo zemí Západu přímý odpor neklade a ukrajinskou armádu je možné srovnat leda tak s možnostmi občanské milice v Čadu, spíše než s ozbrojenými silami Ruska. Proto nelze mluvit o převaze nad opravdovým protivníkem – není dostatek porovnávacích kritérií.

ÚDER Z KASPICKÉHO MOŘE

Naproti tomu co se týká válečného námořnictva, 7.října jedna Kaspická námořní flotila, jednou salvou 26 raket „Kalibr“, vypálenou na základny IS v Sýrii, nadlouho, (a možná navždy), odstranila ze světových oceánů námořnictvo USA jako reálný faktor, zajišťující tzv. demonstraci síly (dříve se tomu říkalo diplomacie kanónů).

V čem spočívá půvab situace?

1) Rusko dodávalo rakety, analogické použitým 7.října, na export. Jejich dosah činil 300 km. USA oprávněně předpokládalo, že dosah podobných raket ve výzbroji Ruska může být delší (od 400 do 600 km). Salva Kaspické flotily zasáhla cíle, vzdálené 1500 km, a to ještě podle všeho, není konečný limit. Objevila se mínění, že reálný dosah palby může převýšit 4000 km.

2) Dříve se nejen Kaspická flotila, ale také Černomořská a Baltická flotila RF považovaly za síly, které by byly schopny bránit příslušné oblasti pobřeží, lovit pašeráky a pytláky a také provádět výsadek ve svých příslušných vodstvech. Černomořská flotila kromě toho zabezpečovala týl eskadře Středozemního moře. Za reálnou hrozbu USA považovaly pouze loďstvo, předem rozvinuté v oceánech a také ty síly Tichooceánské a Severní flotily, které by se teoreticky mohly dostat do prostoru Atlantického a Tichého oceánu v případě vážného konfliktu.

3) V konečném součtu USA vycházelo, že jejich úderné letecké síly jsou prakticky nezranitelné. V kalkulacích amerických stratégů pro zničení jedné jejich letecké úderné skupiny by bylo třeba salvy ne méně než sta raket, pročež by v jednom místě bylo nutno soustředit prakticky všechny bojové lodě (raketové křižníky, raketové torpédoborce i víceúčelové jaderné ponorky) Severní anebo Tichooceánské flotily. Ve Washingtonu počítali, že obě dvě ruské flotily, neuzavřené v příslušné mořské oblasti, by každá – v horším případě – mohla způsobit vážnou, (a možná i významnou) škodu jedné úderné letecké skupině, přičemž by se její úderná síla prakticky vyčerpala a další převahu zbylých vzdušných sil USA by už nikdo ve světových oceánech nemohl ohrozit.

4) Vyjasnilo se, že ve skutečnosti dosah palby i malých lodí není 400 ani 600, ale přinejmenším půl druhého tisíce km. Tj., jak Kaspická flotila, tak Černomořská flotila mohou, aniž by opustily svoje teritorium, zničit libovolného protivníka ve východním Středomoří, v Perském zálivu, A Baltická flotila je schopna držet v šachu Severní moře, La Manche a část norského moře. Vzhledem k možnosti Severní flotily kontrolovat Severní Atlantik z dosahu účinnosti protivníka a analogické možnosti Tichooceánské flotily potopit vše, co pluje v Tichém oceánu severně od Havaje, se námořnictvo USA ukazuje jako naprosto neschopné představovat jakoukoli hrozbu u břehů Euroázie. Protože raketová salva může být vypálena naprosto neviditelnými, nepatrnými plavidly blízké mořské zóny s dosahem tisíci kilometrů, američtí mariňáci uvidí rakety až v momentu, kdy budou trefovat  jejich lodě. Uskutečnit jakoukoliv efektivní obranu už prostě nestihnou. Tímto způsobem se výrazně snižuje počet raket v salvě, schopné zničit letecké úderné síly USA. Mizí předpokládaná nutnost soustředit větší síly ruského námořnictva v jednom místě pro účinný odvetný úder. Sledovat každou hlídkovou loď, lovící pytláky v Ochotském nebo Kaspickém moři (schopném znenadání potopit americkou letadlovou loď, klidně se plavící za třemi moři od této nenápadné loďky) USA prostě nejsou sto.

KONEČNÝ VÝSLEDEK

Do 7.října byl Washington přesvědčen, že Rusko prostě není schopno efektivně vzdorovat silovým akcím USA bez použití jaderných zbraní. Na tom se ve skutečnosti také zakládala americká agresivita v mezinárodní politice.

Američané neskrývali, že mohou použít sílu, kdykoliv se jim zlíbí, prostě proto, že odpovědět jim konvenčními zbraněmi nikdo není schopen a začínat jadernou válku kvůli Iráku nebo Sýrii či dokonce Ukrajiny, Rusko nebude. Stejně jako nestydatý výrostek si přivykli, že všichni okolo jsou slabší než on, a klidně se pouštěli do konfliktu podle principu: „Vrať mi to, jestli můžeš“, v plném přesvědčení, že nikdo nemůže. Teď se objasnilo, že může. Rusko může.

Američané se ocitli v krajně složité situaci. Veškerá jejich politika posledních let se zakládala na tom, že v kritický moment může Washington sáhnout poměrně beztrestně k silovému řešení. Teď se ujasnilo, že už ne. Více než to. Když si promítli právě demonstrované možnosti ruského námořnictva na ruské letectvo, generálové Pentagonu už pochopili, že ruské letecko-kosmické síly jsou schopny zasáhnout cíle na území USA, aniž by opustili svůj vzdušný prostor. Amerika poprvé ve své historii pocítila svou zranitelnost  konvenční (nejadernou) výzbrojí.

Ale nejnebezpečnějším pro Ameriku není to, že Rusko je schopno zabezpečit své teritorium i teritorium svých spojenců v Euroázii před námořní flotilou z USA, která se stala zbytečným břemenem pro daňové poplatníky, (ve skutečnosti je zlikvidována coby vojensko-politický argument). Ba ani to, že Moskva, kdyby si to přála, může zasáhnout území USA z bezpečné vzdálenosti (úplně tak, jako USA v Iráku).

Nejhorší je, že už to pochopili i spojenci USA. A většina z nich už dávno zůstává světovému hegemonu věrna jen ze strachu před jeho vojenskými možnostmi, před kterými (podle jejich mínění) je nikdo nemůže ochránit. 7.října Rusko dalo ve všeobecnou známost, že může. A to v základu změnilo vojensko-politickou situaci ve světě.

Ovšem, americké svazy a koalice se nezačnou hroutit naráz, ale USA se nebude tak snadno dařit komandovat své spojence, nehledě na jejich vlastní zájmy. Partneři mají teď ke komu odejít. Washington teď musí přesvědčovat a vyjednávat. To se Američané už dávno odnaučili. Zdroje na vydržování spojenců nejsou. Nepočítalo se s nimi. Argumenty jsou taky slabé. Máme-li věřit Obamovi, pak Spojené státy jsou nejlepší, protože jsou zkrátka nejlepší. A všichni jim musí pomáhat, protože musí.

Tento argument byl závažný do 7.října 2015. Teď je to osobní názor jednoho člověka.

Autor: Rostislav Iščenko

Překlad: LS

Zdroj: http://ria.ru/analytics/20151008/1298905105.html#ixzz3nzJ55iUT

Příspěvek byl publikován v rubrice Hosté se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.