Petrova stezka odvahy -zásadně DOPLNĚNO!


napsal Joshuatree

Ve čtvrtek 22.10.2015 zaplnily stránky všech českých zpravodajských serverů zprávy o „zadržení“ a „zdržení“ české delegace jedoucí do Ruska odhalit pomníky padlým českým legionářům. Incident se stal ve čtvrtek odpoledne na moskevském letišti Šeremeťjevo, kdy Rusové nechtěli členy delegace v čele s místopředsedou PSP ČR Petrem Gazdíkem (TOP09) několik hodin pustit do letadla do Uljanovsku s výmluvou na celní kontrolu a údajně rozdílný než deklarovaný počet osob. Celý incident vyústil nakonec ve zdržení a část programu musela být dokonce zrušena. Do řešení incidentu byla postupně zapojena zapojena Poslanecká sněmovna, české velvyslanectví v Moskvě, české ministerstvo zahraničních věcí, informován byl i prezident Miloš Zeman. Vše skončilo protestní nótou zaslanou českým velvyslanectvím ruským orgánům. Z ruské strany údajně přišla odpověď ve smyslu, že šlo o pouhé nešťastné nedorozumění, konec.

Tolik agenturní zprávy. Zdánlivě banální incident řeknete si, vhodný tak k pousmání. Co když je to ale jinak? Jakkoliv bývá někdy ošemetné usuzovat na základě detailu o celku chtěl bych se o to v tomto případě pokusit. Nemyslím si totiž, že se jednalo o náhodu nebo o pouhé nedorozumění. A už vůbec ne co, do významu. Považuji jej za významný signál. A alespoň čtvrtinový díl viny přikládám i české straně ale pojďme si to rozebrat, bod po bodu. Začneme trošku zeširoka:

1. Situace ve světě se změnila. Rusko už není otloukánek Západu. Skutečnost, kterou si v ČR zejména pravicové strany ještě neuvědomují. Tedy spíš nechtějí. Můžeme si o Rusku myslet co chceme – smát se struktuře ekonomiky, surovinové závislosti, odlivu kapitálu a mozků na Západ, zaostalému venkovu, ruské mentalitě, alkoholismu a asijskému barbarství – ale nová role Ruska v současném světě, uvědomění si této role, celková aktivizace a aktivní prosazování ruského pohledu na globální a lokální témata a zejména představení zcela nové na západě nezávislé politiky je prostě nezpochybnitelný fakt. Doba kdy si o Rusko beztrestně otřel boty, kdejaký druhořadý západní politik nebo starosta jsou zkrátka pryč. Konec, finito. Ten, kdo tuto skutečnost nerespektuje nebo minimálně nezohledňuje, tomu zkrátka ujel vlak. Rusko se už nebojí. Rusové došli k linii (nebo si to alespoň myslí), kterou nemůžou překročit, pokud nechtějí skončit jako rozdrobená, porobená země, a rozhodli se „údery nejen přijímat“ ale i vracet. Sází na to, že zhýčkaný Západ je silný jen rétoricky a že nebude chtít při obhajování svých hodnot a postojů pranic slevit ze svého pohodlí o přímé válce ani nemluvě. A zatím jim to vychází víc než na 100 %. USA i západní země jsou zcela bezradné. Vždy něco začnou, ale nedokončí. Plní zadání, která jsou nesmyslná. Chtějí vyhrát válku, ale nechtějí mít ztráty. Nemají plán, nepostupují jednotně, neví vůbec co chtějí. Stávají se obětí svých vlastních složitých intrik a ambicí, kterým nerozumí ani ony sami. Snahy jednat z pozice síly, nenaslouchat, chtít vše dnes, bez ohledu na následky zítra, tak předem odsoudí nejeden dobrý úmysl předem do záhuby. Např. politika USA aplikovaná na Středním východě je pro region jedna velká katastrofa. Co je nejvíc zarážející je to, že je katastrofou nejen co do výsledků ale i z politicko-marketingového hlediska, tzn. v oblasti která byla v minulosti vyslovenou doménou USA. Obratné ruské kroky v Sýrii, jasně právně, argumentačně podložené opřené o jedinou legitimní vládu Sýrie a snaha obnovit váhu OSN ve světě dostaly USA do prekérní PR situace, kdy si mohou svobodně vybrat mezi dvěma skvělými možnostmi a sice přiznáním, že vůči růčníkářům z ISILu jsou zcela vojensky neschopní nebo přiznáním, že ISIL je jejich vlastní dítě. Komunikaci ve stylu „já nic, já muzikant“ jim uvěří snad už jen diváci ČT anebo kovaní pravověrní. Ruku v ruce s aktivizací Íránu a Číny se tak bavíme o úplně nové konfiguraci ve světových vztazích. Možná konfiguraci křehké, konfiguraci v čase nestálé ale jiné, nové.

Haló, budíček Češi – vítejte v nově vznikajícím post-americkém (post-EU) světě!!!!Post-americkým (post-EU) světem nemyslím svět bez USA nebo EU ale svět v němž bude vliv USA a EU umenšen úměrně jejich skutečným možnostem, schopnostem. Ne jedno centrum ale více center vzájemně propojených.

2. Protože se už Rusko nebojí ani USA a EU, nebojí se ani jednotlivých členů a USA a EU vazalů. Samotného mě to bolí, když to říkám, ale upřímně, proč by vůbec měli vůči ČR trpět přehnaným respektem? Malá země, bez možností, bez armády často nerespektovaná ani v EU. Např. kdo ze zemí EU se ČR zastal při vízové aféře s Kanadou. V zásadě nikdo, a to šlo o „houby“. Aféra kvóty je také více než výmluvná. Premiér bude muset za kancléřkou asi po kolenou a s pořádnými dary, aby si to vyžehlil a třeba mu v budoucnu ten telefon zvedla. Takže i kdyby Rusové milou českou delegaci posadili na 24h do chládku na základě naprosto vymyšlených a absurdních/nesmyslných obvinění a pak zase pustili, nic by se světoborného nestalo. Jsem zvědavý jestli EU alespoň nějak zareaguje, v minulosti na podobné problémy jiných členských států reagovala ale to se jednalo o Lotyše a Poláky (kteří mají oproti Čechům v boji proti Rusovi jinačí zásluhy). Uvidíme.

3. ČR bude muset novou situaci začít reflektovat, jinak se dostane do vážných problémů. Nediplomaticky řečeno. Zdá se ČR si dnes již nemůže dovolit ten luxus bezpodmínečně, slepě aplikovat v (zahraniční) politice, kdejaké západní dogma a nesmysl, který přijde. Nebo ne alespoň tak aktivně, když už to je povinné. Už zase musí zas tak trochu švejkovat. Ptáte se proč? Protože jinak na to dojedeme se vším všudy. Protože začíná být nutné díky tvrdému prosazování EU rozhodnutí, jdoucí zcela proti národním zájmům jednotlivých států, balancovat mezi různými těžkými rozhodnutími. Politici v EU jsou totiž snad ještě více nezodpovědní než ti národní.

Bude to jako v businessu, výhody do jádra (starým členům), problémy na periférii (noví členové). Nikdo se s nikým mazat nebude viz například mediální obraz Maďarska, které jako snad jediné poctivě brání Schengen před uprchlickou vlnou proto, aby se na něj za odměnu snesla vlna kritiky, obvinění z rasismu, xenofobie a kdovíčeho ještě.

Za vyloženě nešťastná v tomto ohledu považuji některá vyjádření Martina Stropnického (ANO) na adresu Ruska (např. viz např. makedonské autobusy, nebo počáteční názory na Ruskou přítomnost v Sýrii). Být já představitel armády, která je schopna mobilizovat v řádu dní max. ve stovkách lidí disponující celkově lehkou výzbrojí, 103 pandury, celým 1 tankovým praporem a 14 gripeny, tak bych byl sakra opatrný ve vyjádřeních vůči státu se armádou cca 30násobnou disponující opravdovými zbraněmi, disponující reálnou bojovou zkušeností nacházející se poměrně nedaleko a soustředil bych se především na domácí situaci a „nerejpal do vosího hnízda“. Prohlášení byla zřejmě určená domácímu publiku, ale to je jedno, už mu je u Rusů nikdo neodpáře. Za vysloveně pozitivní považuji na tomto poli aktivity Miloše Zemana (byť často nesouhlasím s použitou formou…trapná, trapná, trapná), který staví slušné základy k tomu, aby ČR mohla mít do budoucna v obchodní a diplomatické sféře pověst mostu mezi západem a východem, mezi starým a novým světem. To se vždy hodí, a je možné z toho dobře těžit. Zkrátka taková obchodně-politicko-diplomatická nika.

Vezmu-li do úvahy vše výše napsané považuji z české strany krajně nezodpovědné zvláště teď posílat do Ruska na výlet známé kritiky a odpůrce Ruska ať už je jejich funkce jakákoliv. Je to jen o málo více taktické než tam poslat známého rusofoba – europoslance Jaromíra Štětinu, který se nachází na ruském sankčním seznamu a pak se divit, následnému incidentu na hranicích. Na druhou stranu je to logické. Nepředpokládám, že kdyby do Polska nebo Pobaltí zavítal takový Žirinovskij, který proslul výroky „o vymazání těchto ministátečků z mapy“, že by ho tam zahrnuli květinami, láskou, péčí a pozorností. Co Petrovi Gazdíkovi upřít nemůžu je odvaha a chuť vůbec do Ruska jet. Projít si tu stezku odvahy. Kolikrát asi ještě půjde?

Jedním z kosířů jsem byl právě upozorněn, že na webu Aktualní konflikty je přesný právní popis situace vzniklé včera na letišti Šeremetěvo!

Dal to tam tamější matador, píšící pod nickem Skeptik. A  já si dovolím jeho vysvětlení převzít celé, protože dokonale popisuje situaci a také její vznik  a příčinu. Názor si udělá jistě každý sám.

Skeptik:

Takže se nám to trochu vyjasnilo smile

Delegace 29 občanů ČR cestovala do Uljanovska letadlem Armády České republiky.
Z hlediska mezinárodních vztahů se nejednalo o tzv. Státně důležitý let (SD let), který má nárok na speciální zacházení. Proč? Protože tuto výsadu mají lety přepravující Prezidenta, Premiéra, Předsedy Parlamentu nebo Předsedy Senátu a jim na roveň postavených představitelů státu (třeba král je postaven na roveň prezidenta). Nikdo takový se na palubě letadla nenacházel, byl tam „pouze“ místopředseda Parlamentu, a ten takovouto výsadu nemá.
Letadlo nepřeváželo oficiální státní návštěvu, ale „jen“ účastníky pamětní akce.
Přeprava byla prováděna vojenským letadlem, ale dle civilních leteckých předpisů.
Co se civilní letecké přepravy týče, tak pravidla stanovuje Chicagská smlouva z roku 1944 a rozpracovávají dokumenty ICAO. Tato pravidla zahrnují i tzv. „letecké svobody“, určující, co mohou letadla cizího státu na území jiného státu dělat.

Základních 5 leteckých svobod jsou:
1. svoboda – právo přeletu cizího teritoria bez přistání;
2. svoboda – právo přistávat na cizím teritoriu z jiných než obchodních důvodů (např. tzv. technical landing);
3. svoboda – právo letu a přepravy nákladu z vlastního teritoria do cizího teritoria;
4. svoboda – právo letu a přepravy nákladu z cizího teritoria do vlastního teritoria;
5. svoboda – právo letu a přepravy z bodu v cizím teritoriu do dalšího cizího teritoria a zpět v návaznosti na 3. a 4. svobodu tzv. kabotážní právo (kabotáž)
Kabotáž znamená právo přepravy mezi body na území téhož cizího státu a prakticky se neuděluje.

Mezinárodní letecká dohoda mezi Českou republikou a Ruskem zahrnuje 1., 2., 3. a 4 svobodu, přičemž 3. a 4. svoboda jsou omezeny na konkrétní letecké dopravce a konkrétní letiště. Pátá svoboda zahrnuta samozřejmě není.

To, že si česká strana vymyslela, že nepůjde o normální přepravu na místo určení = mezinárodní let až do Uljanovska, ale že v Moskvě přistoupí cestující na trase Moskva – Uljanovsk (tj. vnitrostátní let) tak cestující z Prahy museli v Moskvě vystoupit a projít celní a pasovou kontrolou, aby mohli pokračovat jako vnitrostátní let.
To bylo OK, to zajistili státní úředníci – pasovák a celník – a vše bylo dle pravidel.
Pak ale došlo k nástupu do letadla … a místo 29 cestujících v režimu tzv. tranzitu (přiletím a odletím tím samým letadlem a mezi příletem a odletem není doba delší než 24 hodin) přišlo ještě 11 osob v režimu kabotáže. Pokud letištní personál neměl přímo udělenou výjimku od ruského ministerstva dopravy, tak je prostě nemohl nechat nastoupit a odletět.

Chyba je tedy buď v tom, že česká strana zapomněla požádat o výjimku z kabotážního práva (de facto udělení 5. svobody pro tento let), nebo ruská strana opomněla tuto žádost vyřídit a česká strana se neozvala.
V každém případě leží část odpovědnosti (možná celá) na českém Ministerstvu obrany.

Příspěvek byl publikován v rubrice Joshuatree a jeho strom se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.