Ička nelízli, Rozbořila ano?


napsal Lex

 

K policejní akci „Vidkun“ napsal vlk na Kosu v poslední době dva články, oba dobré, jak už je  obvyklé.

Jen v jednom bych si troufnul vlka doplnit – vím, že o problematice praxe a tím spíše teorie trestního řízení nemá dostatek informací. Já jsem se okolo toho nějakých nejméně třicet let ochomýtal, takže jsem možná něco pochytil.

Vlkovy závěry o politické odpovědnosti toho nebo onoho politika, který byl policií obviněn – především z možného korupčního jednání – je stále, bohužel, důsledkem procesní úpravy trestního řízení účinné do konce roku 1993.

Do té doby účinný trestní řád z roku 1961 (a účinný dodnes, leč samozřejmě s řadou novel) upravoval otázku obvinění podezřelé osoby tak, že v § 163 odst. 1 stanovil – cituji – „Je-li na podkladě zjištěných skutečností dostatečně odůvodněn závěr, že trestný čin byl spáchán určitou osobou, vydá vyšetřovatel neprodleně usnesení, že se tato osoba stíhá jako obviněný.“

Všimněte si prosím významu slov „že trestný čin byl spáchán“. Tato slova v teorii a především v praxi znamenala, že předchozím řízením musí být prokázáno, že to, pro co má být posléze osoba stíhána jako obviněný, JE trestným činem. Teprve pak mohl být z něho někdo obviněn.

Samozřejmě, že existují očividné trestné činy s očividným pachatelem – přeženu – pachatel je na místě přistižen, jak vráží nůž do srdce poškozeného – a pak se žádné „předchozí řízení“ nekonalo, pachatel byl zadržen a neprodleně bylo usnesením zahájeno trestní stíhání a současně bylo pachateli vzneseno obvinění.

Jinak tomu bylo ale v jiných případech, kdy bylo podezření, že to, co bylo známo, ukazovalo, že by mohlo být trestným činem, leč byla tu určitá míra nejistoty, zda tomu tak je, prostě chybělo tu to, co bylo nezbytné pro vznesení obvinění, tedy že je „na podkladě zjištěných skutečností dostatečně odůvodněn závěr, že trestný čin byl spáchán“. Rozumíme si? Co když to, co „bylo spácháno“ byl pouze přestupek anebo dokonce vyjde najevo, že vůbec nebylo deliktním jednáním, nebo bylo jen občanskoprávní záležitostí?

K tomu, aby bylo zjištěno, zda skutečně byl spáchán trestný čin, sloužilo tzv. trestní stíhání „ve věci“ – slovy trestního řádu v § 160 odst. 1 věta prvá a druhá – „Nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že byl spáchán trestný čin, a není-li důvod pro postup podle § 159 odst. 2 a 3,(odložení věci – pozn. Lex) zahájí vyšetřovatel nebo vyhledávací orgán neprodleně trestní stíhání. Trestní stíhání se zahajuje usnesením.“

Ještě jednou zdůrazňuji – aby mohl být někdo obviněn ze spáchání trestného činu, muselo být nejdříve prokázáno, že případný delikt je TRESTNÝM ČINEM. Teprve pak nastupuje ta „určitá osoba“, o níž sice mohla být určitá míra pochybností – viz „dostatečně odůvodněn závěr, že…“ – tedy jistota nemusela být ani tehdy, ale přece jen ke vznesení obvinění zpravidla docházelo až tehdy, kdy ta jistota prakticky existovala.

Důsledky toho byly mj. nejméně dva. Ten první spočíval v tom, že byla-li osoba obviněna, zpravidla byla také obžalována a zpravidla také odsouzena. Jen v minimálním procentu případů docházelo ke zproštění z pod obžaloby soudem, a když už, tak většinou z jiných důvodů, které stanovil trestní řád jako podmínku pro odsouzení, než že ta osoba ten čin nespáchala (rozebírat ty důvody je zase na delší povídání, kterému se teď vyhnu).

Ten druhý důsledek byl vlastně důsledkem toho prvního, protože šlo o ovlivnění společenského vědomí, že byl-li někdo obviněn z trestného činu, znamená to téměř jistotu, že trestný čin skutečně spáchal. Tenhle poznatek, tohle vědomí bylo důležité nejen pro veřejnost, ale třeba i pro politické strany, pokud se jednalo o delikt jejich představitelů ve veřejných funkcích.

Byla tu ale druhá strana téhle pozitivní strany, že se s obviněním „šetřilo“ až na dobu, kdy v trestním stíhání bylo ohledně trestného činu jasno.

Ozývaly se hlasy, že tzv. trestním stíháním ve věci se obchází zainteresování do řízení osoby, která by měla být posléze obviněna, a že je tím pádem vyloučena z důkazního řízení a tím i z uplatnění případné obhajoby.

A světe div se, tenhle „zájem“ převážil a byl realizován „velkou“ novelou trestního řádu zákonem č. 292/1993 Sb.

Došlo k obratu o celých 180 stupňů, když trestní stíhání se od té doby zahajovalo tzv. „sdělením obvinění“ – viz ustanovení § 160 odst. 1 věta první trestního řádu vzn. zákona č. 292/1993 Sb. –

„Nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že byl spáchán trestný čin, a je-li dostatečně odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba, zahájí vyšetřovatel neprodleně trestní stíhání, pokud není důvod k postupu podle § 159 odst. 2 a 3. Trestní stíhání zahajuje tím, že této osobě nejpozději na počátku prvního výslechu sdělí, že ji stíhá jako obviněného, a učiní o tom záznam.“

Všímáte si – pro sdělení obvinění už nebylo a není ani dnes, kdy „sdělení obvinění“ už znovu bylo nahrazeno vydáním usnesení, proti němuž je přípustná stížnost, což proti „sdělení“ možné nebylo, zapotřebí mít jistotu, že případný delikt JE trestným činem, jak to bylo dosud, ale postačuje, když zjištěné skutečnosti tomu toliko NASVĚDČUJÍ. Bomba!!!! Zato ohledně osoby „pachatele“ je třeba, aby pro jeho osobu by „dostatečně odůvodněn závěr“. Vnímáte ten rozdíl mezi „tehdy“ a „nyní“?

Nyní se trestní stíhání zahajuje až obviněním pachatele pro něco, o čem zjištěné skutečnosti jen nasvědčují, že je (by mohlo být) trestným činem.

Proti téhle úpravě zaznívaly v roce 1993, kdy byl zákon projednáván a také schválen, z odborné veřejnosti významné námitky. Především v tom, že bude docházet k obvinění osob z trestných činů, o nichž ale není jistota, že trestnými činy jsou, protože to se dokazuje až v zahájeném trestním stíhání konkrétní osoby (která je ale tím pádem účastna celého řízení a může uplatňovat svá skutečně široká obhajovací práva). Namítalo se – což se nezvratně potvrdilo a co se od té doby trvale mediálně obrací proti policii a státnímu zastupitelství), že tenhle postup bude rezultovat ve značné množství zproštění před soudem, a to proto, že když ani v celém přípravném řízení se nepodaří dostatečně prokázat, že stíhaný skutek JE trestným činem, ale současně se nepodaří vyvrátit ony skutečnosti, které nasvědčovaly…., a které zakládaly povinnost policejního orgánu trestního stíhání, aby bylo možno toto stíhání zastavit rozhodnutím státního zástupce, nezbude než podávat obžaloby i s vědomím neprokázání trestného činu, protože o takové situaci, tj. o vině, je oprávněn rozhodnout výhradně soud.

Na tuhle argumentaci replikovali zastánci tvrzením, že pro člověka, který je podezřelým z toho, že je pachatelem toho, o čem se vede trestní stíhání ve věci, je mnohem důležitější mít po skončeném řízení pravomocný rozsudek soudu, že nic nespáchal, než že někde v úředních aktech je usnesení, že se trestní stíhání „ve věci“ zastavuje, protože skutek není trestným činem, neboť v takovém případě na něm stín difamace vždy zůstává (no, vzpomeňte na Kalouska, i když to je o něčem trochu jiném).

A tak došlo k tomu, že se ročně stíhají tisíce obviněných a o tisících rozhodují soudy zproštěním, protože policejní orgány byly povinny trestní stíhání zahájit (zjištěné skutečnosti nasvědčovaly), ale soudy nemají dostatek důkazů, aby mohly rozhodnout, že stíhaný skutek je opravdu trestným činem.

Ministerstvo spravedlnosti pak vyplácí exkulpovaným obviněným statisíce náhrad, omlouvá se veřejně vysmátým kmotrům a šibalům atd. atd., však to všichni známe.

Ale ani to snad není tím nejhorším důsledkem zákonné změny. Tím je, podle mého názoru, trvale „zabetonované“ veřejné mínění, že byl-li někdo policejními orgány nebo státním zástupcem obviněn, že je to už skoro jako by byl odsouzen, jak tomu bylo do konce roku 1993.

Opak je pravdou. Obvinění určité osoby může dost často znamenat jen určitou vyšší míru pravděpodobnosti, že se ta osoba dopustila trestného činu. JEN URČITOU VYŠŠÍ MÍRU PRAVDĚPODOBNOSTI vyjádřenou slovy trestního řádu – „Nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že byl spáchán trestný čin,….“. Jen tuhle míru pravděpodobnosti, nic víc.

Význam toho, co jsem tu tak dlouze vysvětlil (stručněji to neumím), nechť si spořádá každý sám.

Na minulé, současné i třeba budoucí kauzy.

Apropós, nevíte někdo jak vypadá to trestní stíhání Vlastičky Parkanoic? Já jsem naposled zaznamenal 3.2.2014 (zas to ale bůhvíjak nesleduji) že „Stíhání Parkanové jde do finále. Ozvala se cizina“. http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/stihani-parkanove-jde-do-finale-ozvala-se-cizina_296567.html

Vlkův dodatek:

Jsem moc rád, že Lex poslal tenhle zevrubný právnický exkurs pro laiky. Zdá se, že  v roc e93, v rámci totální debolševizace se zase povedlo jednou dokonale vylít s vaničkou  příslovečné dítě.  Přemýšlel jsem, jak by to mělo být uděláno, aby podobné dilema jako právě u hejtmana Rozbořila nemohlo vzniknout. Aby ti, co patří za katr se tam regulerně dostali, ale aby nebylo možné tak snadno zničit někomu pověst. A ono není co vymýšlet. Ono už to dávno fungovalo…. Jen jsme si to zrušili…

D9ky moc Lexi, díky moc!

Příspěvek byl publikován v rubrice Lexův soud se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.