Klub / Kalibr – nová generace ruských námořních raket – část 2


napsal PH

V úvodu chci všem poděkovat za vydatnou porci hvězdiček, a proto budu pokračovat v pojednání o raketovém systému Klub / Kalibr. A protože je lépe jednou vidět než dvakrát slyšet nebo třikrát číst, je zde několik fotografií:

1Protizemní verze 3M14 – tato střela byla použita při útoku na cíle v Sýrii

2Kontejnerová verze – protilodní a protizemní rakety včetně dronu (vrtulníku) pro identifikaci cílů

3Nadzvuková verze protilodní střely 3M54

4Nakládání střely Klub do útočné ponorky

Než se dostaneme k odpalovacímu systému UKSK, který je tématem tohoto článku, musím provést malou odbočku. Ta bude věnována systému P 800 / 3K55 Onyx/Jachont – SS-N-26 Strobile. Tato raketa je nástupnicí obávané rakety 3M-80 Moskit (SS-N-22 Sunburn) – viz předchozí článek – a je základem pro úspěšný rusko-indický projekt BrahMos.

Práce na jejím vývoji byly zahájeny v roce 1982 v konstrukční kanceláři Mašinostrojenie OKB 52. V roce 1987 byly provedeny první zkušební odpaly z korvety Nakat. Zkoušky byly úspěšně ukončeny v roce 1992 a okamžitě byly zahájeny zkušební podvodní odpaly z útočné ponorky. Komplexní program zkoušek byl ukončen v roce 2002 a raketa byla přijata do výzbroje. Raketa patří do kategorie „vystřel a zapomeň“ s profilem dráhy nízký/vysoký/nízký a je schopna odpalu z lodí, ponorek a pozemní baterií. Významným datem je únor 1998, kdy byla podepsána dohoda s Indií na rozvoj raketového kompletu BrahMos. Střela ve své konstrukci vychází ze střely P-80 Zubr (SS-N-7 Starbright), která byla původní výzbrojí sovětských torpédoborců před nástupem střely Moskyt. Spojuje v sobě vlastnosti střely Moskyt – nadzvukovou rychlost a schopnost letu nad mořskou hladinou – s vlastnostmi střely Granit – spolupráce střel v rámci salvy, schopnost výběru nejdůležitějšího cíle ve skupině lodí a sofistikovaný systém navádění.

Původní určení – boj proti hladinovým plavidlům – je v rámci projektu BrahMos rozšířen o útoky na pozemní cíle. Dále byla střela integrována do výzbroje letadel rodiny SU 27 používaných ruským a indickým letectvem.

Technicko-taktická data jsou obdobná jako o Moskytu – rychlost letu je 2,0 až 2,8 násobek rychlosti zvuku, hmotnost bojové hlavice 200 až 250 kg (konvenční, nukleární nebyla potvrzena) a dosah od 120 do 300 km dle profilu letu. Střela je zavedena do výzbroje Ruska, Vietnamu, Indie, Indonésie a Sýrie – v případě Sýrie byl vyvinut nátlak ze strany USA a Izraele proti dodávce těchto raket a místo jejich lokace v Sýrii bylo cílem izraelského útoku.

5Střelu Onyx/Jachont v barvách společného projektu BrahMos

Ukončili jsme naši odbočku – její význam za chvíli poznáte – a můžeme se věnovat samotnému odpalovacímu systému UKSK. Systému UKSK je reakcí na vývoj výzbroje západních plavidel. Klíčovými momenty je nástup systému Aegis (US křižník Ticonderoga v roce 1983) a zejména US křižník Bunker Hill vybavený prvním vertikální vypouštěcím zařízením VLS Mark 41. Toto zařízení umožnilo uložit do jednotlivých buněk širokou škálu výzbroje – protizemní střely Tomahawk, protiletadlové střely Standard a protiponorkové střely Asrock. Loď mohla naložit výzbroj dle charakteru operace a útočit na pozemní, hladinové, podhladinové a letecké cíle. Naproti tomu většina sovětských plavidel nebyla schopna útoku na pozemní cíle (nebylo to cílem sovětské doktríny) a navíc byly pro různé druhy střel používány různé typy kontejnerů. Kontejnery typu VVZ (vertikální vypouštěcí zařízení) byly sice používány, ale pouze revolverového typu (mají větší prostorové nároky) a pouze pro protiletadlové střely. Evropa za Spojenými státy nezůstala pozadu – vyvinula vlastní VVZ typu Sylver.

Vedení sovětského námořnictva proto zadalo projekt vývoje VVZ schopného odpalovat různé typy střel z vyvíjené rodiny Klub/Kalibr včetně nové střely 3K55 Onyx. Vývoj probíhal v koncernu Morinformsystem – Agat JSC a byl dokončen v roce 2003. První odpalovací zařízení UKSK byla instalována na indických fregatách třídy Talwar, které jsou modifikací projektu 1135.1 Krivak.

Základem systému UKSK je modul pro 4 střely. Tento modul je tvořen základní příhradovou konstrukcí pro uložení střel, kapotáží, vrchním krytem včetně krytů jednotlivých šachet a obslužnými systémy – protipožární (nutné s ohledem na použití raket s kapalným palivem), ventilační a chladící. Jednotlivé moduly je možno sestavit do násobných celků – nejčastější jsou kombinace 8 nebo 16 raket. Systém je možné nainstalovat na stávající plavidla bez složitých úprav konstrukce – je možné použít UKSK k modernizaci již zavedených lodí a ponorek. Je nutno pouze nainstalovat UKSK moduly, systém řízení palby a základnu vybavit přípravky pro nakládání střel do modulů.

Zavedení UKSK modulů do výzbroje ruského námořnictva – nové korvety a fregaty + modernizace stávajících torpédoborců Udaloj a nukleárních křižníků Kirov – výrazně zvýší možnosti plavidel z následujících důvodů:

1. Plavidla mohou útočit na pozemní, hladinové i podhladinové cíle

2. Plavidla mohou vést boj na větší vzdálenost – 40 km podhladinové, 300 km hladinové a 2000 km pozemní cíle

3. Útok na hladinové a pozemní cíle v nadzvukovém režimu (výrazně klesá možnost obrany)

Samotné UKSK má následující parametry – rozměry 9,58 x 2,18 x 2,28 metru, hmotnost 7 tun – tyto hodnoty platí pro modul s 4 střelami. Nyní několik obrázků:

6Model UKSK s 8 střelami + UKSK instalované na korvetě Buyan M – Projekt 21631

7Schéma základního modulu pro 4 střely

Na závěr zajímavé video od výrobce – ukazuje montáž a bojové nasazení UKSK včetně raket systému Klub/Kalibr a Onyx/Brahmos:

http://concern-agat.ru/en/production/missile-systems-land-and-sea-based-missile-systems/3r-14uksk-kh-ship-general-purpose-firing-system

Námětem pro samostatnou kapitolu jsou konkrétní instalace – třídy plavidel v rámci ruského, indického, indonéského a vietnamského námořnictva a především možnosti nasazení včetně dopadu na strategické možnosti námořních sil uživatele. Ale to je na další článek.

Příspěvek byl publikován v rubrice Hosté se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.