Ke španělským volbám


Posledním korálkem v růženci evropských volebních klání v roce 2015 byl ten, který navlékli voliči ve Španělsku. A  když už jsme za posledního půl roku komentoval veškerá evropská hlasování letos, nenechám bez povšimnutí ani tohle. Jakkoli je pro mne Španělsko a jeho politický systém přímo ukázkovou klasickou „španělskou  vesnicí“.

Proč, že si troufám na komentář k jevu, o kterém vím asi přesně tolik, co paní prodavačka v trafice u nás na rohu? Kvůli dvěma věcem:

1-rozčiluje mne unisono komentář mainstreamu ve stylu – ve Španělsku byly tyto volby přelomové! Skončil systém střídání levice a pravice u moci. A šmytec! Žádné další vysvětlování a přemýšlení. Tohle ovšem ví naše trafikantka taky…

2- tyhle volby byly výjimečné tím, že  v nich, jak se zdá, problém migrantů, který je jinak dominantní ve zbytku Evropy, hrál naprosto marginální roli. Pokud vůbec nějakou. Proč?

Začnu důvodem číslo 2. Proč migranti  a jejich nápor na Evropu nijak neovlivnil španělskou předvolební scénu? Jsou snad Španělé jiní  ve svém nastavení  k nelegálním běžencům jiní,než zbytek Evropy? Nebo funguje něco jiného, nějaký jiný fenomen?

Myslím, že odpověď není příliš složitá – stačí se podívat na mapu Evropy a  běženeckých tras

Unikátní mapa migrace odkud – kam

A doplním to ještě jednou grafikou- tentokráte z produkce Vysokého komisariátu OSN pro uprchlíky. Předpokládám, že je dostatečně vypovídající i když reflektuje jen prvních 6 měsíců letošního roku.

up5

Jinými slovy– z výše uvedeného  je zřejmé, že  pro Španělsko se letos celý migrační problém redukoval do naprosto bezvýznamné veličiny!   Naprosto nebylo nutno jej nějak řešit a proto ani předvolebně  zmínit.

Takže se můžeme věnovat tomu – jako vždycky, zjednodušenému vidění zpravodajských kanálů a jejich pseudoanalýz – ve stylu – ve Španělsku byly tyto volby přelomové! Skončil systém střídání levice a pravice u moci. 

Ve Španělsku se nestalo nic, co by Evropa, včetně té západní, už nezažila. V podobných zemích, jako je Španělsko. A dokonce už dost dávno. Lidé prostě od určitého okamžiku přestanou věřit tzv. „zavedeným“ stranám a hledají někoho, kdo dá slovu demokracie alespoň nějaký hmatatelný obsah a občanovi naději, že  není jen hlupákem, který má jediné právo – platit daně. A hledají nějakou novou alternativu.Konec konců – známe to i od nás. Viz  úspěchy Bártovy a Babišovy politické politické podnikatelské divize v posledních dvou parlamentních kláních.  Ale daleko lepším příkladem je podle mne Itálie! Kdo si ještě z vás vzpomene na naprosto dominantní dlouholeté postavení tamní křestanské demokracie a oproti nim nesmiřitelnou opozici velké a silné Komunistické strany? Dneska je Itálie  a její vlády vždy záležitostí dvou bloků – pravicového a levicového. Ale  ani jeden z nich není jednolitou strukturou,nýbrž značně heterogenním slepencem. Proto italská vláda je vždycky nesmírně nestabilní a křehkou  záležitostí a proto se v  ní mohl etablovat takový zjev jako Babiš- omlouvám se – Berlusconi.

Před dalším rozborem je vhodné stručně připomenout výsledky:

Vítězná byla Lidová strana (PP). Ta podle konečných výsledků získala 28,7 procenta hlasů a 123 poslaneckých křesel, tedy mnohem méně než 176 křesel, které jsou potřebné k parlamentní většině.

Socialisté (PSOE) Pedro Sáncheze získali ve 350členné dolní parlamentní komoře 90 křesel (22 procent hlasů).

Když sečtu hlasy španělských lidovců a socialistů – tedy oněch tzv. tradičních stran dohromady, tak jejich volební zisk nyní dohromady se ze všeho nejvíce blíží výsledku samotných lidovců o 4 roky dříve- ti tehdy  získali celých 45% a  to jim stačilo na absolutní parlamentní většinu a s nikým nedělenou vládu!

Jinými slovy – zbytek politického peletonu včera dosáhl procentně / nikoli mandátově/ stejně hlasů  jako ty dvě, dosud vládnoucí španělské zavedené partaje!

A  nejvíce samozřejmě jejich nejvýraznější seskupení

Tvrdě levicové Inglesiasovo hnutí Podemos získalo 69 křesel (20,6 procenta hlasů)

A  v podstatě čerstvě založená středopravá liberální strana Ciudadanos získala 40 křesel (14 procent hlasů).

Čekal jsem s psaním tohohle komentu až do doby, kdy vyjdou nějaké podrobnosti   a detaily o  které bych se mohl opřít. Jenže kde nic – tu nic. Prostě všechno končí u sdělení – Madrid čekají složitá jednání o budoucí koalici a Španělsko  zažije změnu. Hm. Takovouhle charakteristiku bych si mohl snad dovolit já, na svém malém a soukromém blogu. Ale tím bych vás sotva obtěžoval a mrhal vaším časem. Ale zplodit něco tak plochého  jako kterýkoli politický komentátor, který se tím politickým komentováním živí? Trochu málo, ne?

Podle toho, co lze  najít na mainstreamu, byly iberijské volby poznamenány několika faktory

  • velkou nezaměstnanoností
  • přetrvávajícími důsledky krize
  • korupčními skandály „zavedených“ stran
  • separatistickými tendencemi , zejména Katalánska

Asi to tak bude. Za sebe říkám, že mne velmi překvapil výsledek lidovců. Ještě v létě  bych se byl vsadil, že nemají šanci vyhrát.  Jenže premieru Rajoyvi se opravdu začalo hospodářsky docela dařit.

Spain GDP Growth Rate

plus přírůstky HDP za poslední rok

Spain GDP Growth Rate

což se, i když velmi opatrně, začíná projevovat i na trhu práce:

Počty nezaměstnaných

Spain Unemployed Persons

Ale přesto fenomen zlepšující se ekonomiky zafungoval a Rajoyovi lidovci neutrpěli debakl.  V každém případě to velmi stačilo na to, aby hladce přejeli socialisty.  A právě výsledek  růžových je pro mne, ale nejspíš i pro celou evropskou socialistickou levici, obrovským zklamáním. Vlastně – potvrzením zjevného a dlouhodobého  trendu-že sociálně demokratické strany stále obtížněji oslovují voliče a hledají jejich podporu. Přestávají mít  totiž agendu, kterou by  by byly schopny, jako alternativu nabídnout vůči středopravým!!  A více méně se stávají  přívažkem středokonzervativních sil ve vytváření  tzv. velkých koalic / v tom lepším případě – viz Německo, částečně nyní Francie/ nebo tzv. věčnou opozicí /viz Británie, ale i Skandinávie/.

Tu pravou a  sociálně demokratickou programovou část + určitý radikální balast si začínají osvojovat ti, co mainstream nazývá krajní levicí- řecká Syriza, v Itálii pak Hnutí pěti hvězdiček vedené komikem Beppem Grillem  a ve Španělsku toto a velmi úspěšně,reprezentuje Podemos. Ještě na jaře na španělských náměstích znělo, po volebním úspěchu Syrizy, hromové  Syriza i Podemos – Venceremos!  Kdeže ty jarní květy  jsou?! 

Osobně soudím, že  jak španělští lidovci, tak socialisté by měli dnes velmi a poděkovat Tsyprasovi, že pro ně nedělní volby dopadly jak dopadly. Nebýt jeho, dnes můžeme říci, se znalostí výsledku, hloupého a trucovitého vzdoru, s kterým si vybojoval jen konečný debakl a zřízení řeckého protektorátu, mohlo se  také klidně stát , že  neskončili na prvním a druhém místě, ale až na třetíma čtvrtém. Za oběma nováčky. Lekce, kterou Řecko a Syriza od Merkelové dostala, evidentně zafungovala! Našlo se tedy nadkritické množství Španělů, kteří po řecké zkušenosti volili  podle hesla – sichr je sichr! Dovolím si vyslovit domněnku, že přesně tohle německá kancléřka při řecké anabázi přesně chtěla docílit. Tsypras diskreditoval a to celoevropsky – novou levici!

Nicméně – oba nováčkovské bloky  jsou, dle mého soudu, pravými vítězi voleb. A řekl bych, že více  pravicově liberální Ciudadas než levicoví Podemos. Jakkoli ten má výrazně lepší výsledek. Ciudadas totiž nebudou po volbách podrobeni docela  ďábelské zkoušce na rozdíl od Podemosu. Lidovcům ani případná koalice s Občany /Ciudadas/ nestačí na parlamentní většinu. Nebudou tedy vystaveni dilematu, resp. Sophiině volbě   – být i dále v opozici proti těm, proti kterým se politicky předvolebně vymezovali a  tím zklamat část svých voličů, kteří by rádi vládu pravého středu nebo naopak  tuto umožnit a  vlastně se „ušpinit“ hned v zárodku s těmi, na které cílili a  tím potvrdit, že jsou vlastně stejní!

Toho naopak Podemos ušetřen nebude. Ten tenhle test podstoupit bude muset. Protože existuje aritmeticky dosažitelná parlamentní většina ze socialistů, Podemosu a několika dalších silně levicových nebo separatistických uskupení, která okrajově také mají svoje parlamentní zastoupení. Velmi jsem zvědav, jak se k tomu Inglesias a  spol postaví.  Kdybych měl dnes tipovat, řeknu,  že podíl na takové vládě odmítnou a do projektu nepůjdou. Ne proto, že by nechtěli vládnout. Ale nebudou chtít být menším bráchou v rodině a v takové roli se, jak už napsáno „ušpinit“.  Protože vědí, že to , konec konců dělat nemusí.  Existuje totiž , zcela evidentně ještě jedno  dobře použitelné řešení, které navíc  hodně zdiskredituje jejich hlavního politického soupeře – socialisty!

Tím řešením je, jak jste určitě  už dovodili – velká koalice. Lidovců a socialistů. Má samozřejmě několik výhod . Hlavní je určitě silná a  stabilní parlamentní většina. Která by nejspíš  dál garantovala  asi španělský ekonomický růst a  také jednotný postoj většiny španělských elit vůči separatistickým tendencím některých  provincií – viz Katalánsko, jehož ambice  na odtržení od Španělska rozhodně nepodporují! Pro Madrid  naprosto fatální a klíčová záležitost. Jenže socialisté stojí před doslova zničující volbou – nechť se rozhodnou pro velkou koalu nebo ne, budou a jsou prohrávajícími tak či onak!

Pokud ukáží tzv. státnickou zodpovědnost a půjdou do holportu s Rajoyem, spousta jejich  voličů a hodně z tzv. přelétavých to prostě budou brát jako zradu principů. A to i kdyby tahle vláda byla hospodářsky mimořádně úspěšná. Rajoy a lidovci budou dominující stranou ve svazku a většina bude úspěch přičítat jim. V takovém případ , nejlepším možným osudem, který by Sáncheze a spol čekal, by byla cesta do politického zapomnění, po které tak nekompromisně vykročil už dávno Siegmar Gabriel a jeho německá SPD. Když úspěšná nebude? Tak to nemusím rozvádět – dostane se jim odsudku typu- prodali jste zásady a za koryta! A příště levou část voličů vysaje Inglesias a Podemos. Stačí mu jen si počkat.

Jít do svazku s Podemosem? Jednak ten by musel chtít a ještě asi tři další subjekty. To nebude manželství z rozumu, ale z totální nouze! Kdy si  ti slabší budou  vybírat krvavou daň – máme zkušenosti s našimi lidovci, že? A  jejím výsledkem nemůže být nic jiného, než hospodářský debakl… S tím, že hlavním viníkem budou- samozřejmě socialisté! Ti ostatní budou trvat na tzv. svých principech, protože odpovědnost ponese soc dem…

V obou variantách jsou růžoví  prohrávajícími!  Lesk a bída evropských sociálních demokracií pur!
Tohle je ,alespoň pro mne, jedno z hlavních poselství včerejších voleb ve Španělsku. Zajímalo by mne, jestli to někdo, zejména v tzv. etablované středolevicové Evropě, vůbec  zaznamenal!

A  co bruselské elity?  Jak asi ty hodnotí výsledky z Madridu? Myslím,že nadšeny nejsou. Určitě  si nevezmou žádné ponaučení z faktu, že když ve Španělsku nejsou migranti, kvůli marginálním počtům problémem,  tak se  hlavním tématem stává ekonomika  další přirozené zájmy voličů! A že by jako bylo záhodno španělské poměry přenést do zbytku  migrantsky rozervané Evropy. Skoro bych řekl, že  je to přesně  naopak. Že Bruselu a evropským elitám  ten migrantský virvál svým způsobem velmi vyhovuje!!!  Protože  se tohoto tématu a svým způsobem monotematicky chápou nově vzniklá seskupení. Což má pro ty etablované určité výhody:

  • lze je , na základě té monotematičnosti označit za nesnášenlivé xenofoby a tím jejich potenciální nebezpečnost výrazně zdegradovat
  • nemusí se bát spontánně vytvářených mladých seskupení vzniklých z mas nespokojených občanů, kteří prostě chtějí systémovou změnu a rozbití monopolu moci těch tzv. zavedených, kteří jsou v podstatě jen „kluky, co spolu mluví“ i když předstírají cosi úplně jiného. Syriza byla dostatečným varováním. A Podemos , zatím, utřel.

Takže nějaká reflexe? A proč? Vždyť to nedopadlo vůbec špatně!  Tedy pro současné pomazané v celé Evropě!

Nicméně i je čeká, dle mého odhadu, dost nepříjemné probuzení do nového španělského rána. Madrid byl , po celou dobu svého členství v EU stabilním a vypočitatelným článkem bruselské většiny. Nyní -v žádné z možných variant už jí nebude. Ciudadas, v případě vzniku pravicové koalice  rozhodně budou daleko více tlačit na prosazování čistě španělských zájmů.  O tom, jak by se v Bruselu asi chovala  vláda  s podílem Podemosu netřeba spekulovat. Tsypras  by už asi nebyl tak zoufale osamocený….

A nějaký celkový závěr, týkající se evropských elit? Já si tak nějak myslím, že  došlo jen k odsunutí problému. Ale jestli někomu nezávidím, tak je to Pedro Sánchez, vůdce španělských růžových. Jsem zvědav, jak si vybere! Vybere si sebevraždu oběšením nebo zastřelením? Nebo nalezne třetí cestu – například tím, že neodblokuje patovou  situaci a riskne nové volby? Kde už klidně, s tím Podemosem může  i prohrát?!

Koukat z dálky,  z pohodlného gauče na politické vření jinde, je někdy skvělá zábava!

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.