TENTO DĚJEPIS SE NEDÁ PŘEPISOVAT


napsal Xaver

Když jsem se kdysi dávno přimotal na Kosu (jak nám zestárlavlku!), můj druhý článek pojednával o slavných muzikantech éry swingu. Dostal dokonce přednost před fotbalovou svodkou a ctěné čtenářstvo jej vstřícně přijalo. Dnes vstoupím oproti známému rčení opět do stejné, „hudební“ řeky, ale tak řečeno hned u jejího pramene…

Zítra jsou  Vánoce, které pro potřeby tržního mechanismu zasahují však období dlouhé už od října do ledna. Někteří podivíni si je z jakési zvláštní rozvernosti pořádají prý i v červenci, aby si těch radostí užili nadvakrát. Nevadí mi, každý se raduje po svém. Ale už celé roky mně vadí, když v koridorech všech nákupních center drnčí od října vánoční melodie a koledy, jako by to byly „odrhovačky“ pro každý boží den. A tak hrozí, že ty krásné, vznešené, sentimentální i nábožensky procítěné melodie, které patří zčásti do jiného prostředí a doby, jsou na ty odrhovačky opravdu postupně degradovány.

Proto jsem se rozhodl, že těm nejznámějším z různých „krajin“ původu věnuji čas a se souhlasem vlka zde přiblížím jejich životopis, resp. jejich dějiny. A samozřejmě nelze začít jinak než songem „nejvánočnějším“.

White Christmas (Bílé vánoce):

autorem písně je Irving Berlin, který s rodiči a šesti sourozenci emigroval před pogromy z carského Ruska do USA a který se původně jmenoval Irving Beinlin. Avšak sazeč se při vydávání jeho první písně dopustil tiskové chyby – možná schválně – a Berlin si už toto příjmení ponechal. Je známo, že sám byl slabý pianista a s notami byl na štíru, proto své melodie diktoval hudebně vzdělané sekretářce.

O Vánocích roku 1928 s ním otřese životní tragédie, když týden po svatbě umírá jeho žena Dorothy (on sám zemře až 22. září 1989). Ve smutném, melancholickém duševním rozpoložení těch dnů přiběhne jednou k sekretářce s výzvou: pojď rychle psát, v hlavě se mi zrodila má nejlepší píseň. Někteří životopisci tvrdí, že to znělo – nejlepší píseň, jakou kdo kdy složil.

Na detailu už nezáleží. V každém případě byla do života navěky vyslána nádherná, nepřekonatelná White Christmas. I´m dreaming of a white Christmas zní o vánočním čase na všech kontinentech jako jejich nejvřelejší symbol. Hraje a zpívá se už celá desetiletí, v desítkách a možná stovkách jazyků, a pro řadu generací je stále na prvním místě v hudební oslavě svátků. Není dlouhá, má jen tři sloky, které se v závislosti na konkrétní úpravě různě opakují. K jejímu zvěčnění přispěl nejvíce sametový, podmanivý hlas Binga Crosbyho, který ji zpívá i ve stejnojmenném filmu z roku 1954. Těch slavných interpretů však byla celá řada: Frank Sinatra, Perry Como, Elvis Presley, Doris Day, Dean Martin, Kenny Rogers, Neil Diamond…A z domácích řada předních hvězd, které znáte. (Bohužel jsem nezjistil, kdo ji první přeložil do češtiny.)

Verze nazpívaná B. Crosbym je údajně nejprodávanější singl všech dob – přes 100 miliónů nosičů. Vedle toho součet prodaných nosičů od ostatních interpretů přesáhl už 150 miliónů.

Takže si dáme tu úplně nejoriginálnější Crosbyho verzi z roku 1942

Stille Nacht (Tichá noc):

O motivech vzniku koluje mnoho legend a romantických historek. Ta nejrozšířenější vypráví, že kvůli děravému měchu nehrály varhany, a proto autoři narychlo vytvořili píseň jen pro jednoduchý kytarový doprovod. Ale přikročme raději k nezpochybnitelným faktům.

Píseň byla po prvé uvedena na Štědrý den roku 1818 v kostele Svatého Mikuláše v Obendorfu u Salcburku. Slova napsal farář Joseph Mohr a hudební doprovod vytvořil Franz Xaver Gruber, vesnický učitel a varhaník. Mohr napsal slova jako báseň o šesti slokách už v roce 1816 a až před Vánoci 1818 požádal Grubera, aby k ní přidal melodii. Sám Joseph Mohr účinkoval při jejím prvním uvedení i jako zpěvák a kytarista.

Za vykročení do světa vděčí píseň staviteli varhan Karlu Maucharechovi. Ten při opravě oněch poškozených varhan v Obendorfu Tichou noc slyšel a přenesl ji do Fügenu, kde byla o Vánocích roku 1819 také zpívána. O tři roky později byla předvedena i císaři Františku I. a dokonce ruskému caru Alexandrovi. V tištěné podobě vyšla po prvé v Drážďanech roku 1833 v jednoduchém vydání spolu s dalšími třemi „tyrolskými písněmi“. Dnes se hraje a zpívá údajně až v 300 jazycích a nářečích.

I tady mám pro vás němckou originální verzi:

Není bez zajímavosti, že mnoho Američanů ji dlouho považovalo za „americkou lidovou píseň“. Asi jako polku Škoda lásky, původem ze Zbraslavi. Ani Němec se hned tak nedá přesvědčit, že Rosamunde se nenarodila v Německu…To je ale odbočení od tématu, i když vcelku omluvitelné.

Píseň měla a má v repertoáru řada interpretů, v jejichž čele opět stojí nenapodobitelný Bing Crosby. V roce 2011 rakouská komise UNESCO zařadila Stille Nacht na seznam nehmotného kulturního dědictví Republiky Rakousko.

Jingle Bells (Rolničky, rolničky):

autorem skladby, která má dvě sloky a refrén, je jistý James Pierpont. Ten ji složil původně jako „kostelní“ píseň pro svátek Díkůvzdání (Thanksgiving Day). Jejím rodištěm je město Medford (stát Massachusetts), proslavené závody na saních. Proto původní název zněl One Horse Open Sleigh – něco jako Jednokoňové sáně. Také v textu tento motiv převládá.

Proto vás chci potěšit touto verzí:

Jak došlo ke změně názvu? Když je řeč o koňských závodech na sněhu (avšak nejen o závodech), vždycky při tom cinkají rolničky. Je to svým způsobem ozdoba koní, ale i bezpečnostní opatření upozorňující na přítomnost koňského spřežení. Navíc slovní spojení Jingle Bells z refrénu je snadno zapamatovatelné, takže právě pod tímto názvem si skladba postupně podmanila svět.

Jingle Bells byla první písní, která zazněla z kosmu – z Gemini 6 v polovině šedesátých let. A proslavilo ji opět několik slavných interpretů, jako třeba Frank Sinatra či Ella Fitzgerald. Nejslavnější je ale zřejmě nahrávka B. Crosbyho z roku 1943.

Česká verze je dílem Vladimíra Dvořáka.

V závěrečné části se budu pochopitelně věnovat i českým vánočním písním – koledám, přestože nedosáhly světového věhlasu (na rozdíl od země původu) těch, o nichž byla doposud řeč. Od těch zmíněných se ale odlišují dvěma podstatnými znaky: jsou mnohem starší a jejich obsah má téměř vždy náboženský ráz (oslavující zrození Krista, Pannu Marii, Svatou rodinu apod.).

Narodil se Kristus Pán (a další):

první vánoční písně pocházejí už ze 13. a zejména 14. století. Byly zpívány v latině a upřednostňovaly náboženský smysl před dřívějším víceméně „kolednickým“. Až v husitském období během 15. století se tyto písně překládaly či nově tvořily už v češtině. Vánoční písně byly vůbec prvními písněmi, které si lidé ve své mateřštině zpívali. Původ a autoři koled jsou však až na několik výjimek zcela neznámí.

Až do 13. století spadá také vznik naší nejznámější vánoční písně Narodil se Kristus Pán, která se zpívá převážně v průběhu vánočních bohoslužeb. Originál má šest slok, později k nim kdosi přidal další čtyři.

Tentokrát , z přehršle interpretací vyberu, pro slovenské kosíře – jsou totiž nedílnou součástí naší rodiny na Kose, v Čechách méně známou slovenskou variantu.

Celkem stejně známé koledy

Nesem vám noviny a Půjdem spolu do Betléma jsou mladší:

a

pocházejí z 16. – 17. století. Co do obliby a zpěvnosti k nim můžeme ještě přiřadit Pásli ovce Valaši, Jak jsi krásné neviňátko nebo Já bych rád k Betlému – vesměs bez bližšího určení vzniku či autorů.

V pozdním baroku a renesanci se již autoři pod své skladby podepisují, takže alespoň k jedné krásné písni můžeme autora přiřadit. Je jím Adam Václav Michna z Otradovic (1600 – 1676), od něhož pochází Chtíc aby spal, tak zpívala. Složil i mnoho dalších, ale ty takový věhlas nezískaly. Tato Michnova píseň i Narodil se Kristus Pán byly přeloženy také do němčiny.

Existuje i několik novodobých, různě zabarvených Vánočních písní od našich autorů (Purpura, Vánoce, Vánoce přicházejí a jiné). Ty však své dějiny teprve utvářejí, a proto vyprávění o nich přenechám nějakému budoucímu autorovi.

Vám všem si ale dovolím popřát krásný Svatvečer v kruhu vašich nejbližších – Hezké a spokojené Vánoce všem kosířům!

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Xaverův nový dům se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.