Dárkování


napsal Vidlák

Vlkův úvod:

dovolil jsem si požádat, stejně jako loni, některé kosířské autory o články k Vánocům. Z mnoha dobrých důvodů. Konkrétně tentokrát   Vidláka, jeho bratra Mastera a Navajamma, jako zástupce slovenské kosířské obce.  Štědrý den patří Vidlákovi. Na Hod Boží budete číst Mastera a na Štěpána, přesně podle zavedené anglické fráze last but not least přijde se  svou koledou Navajamm. Takže  jdeme na Vidláka.

Jak mi rostou děti, uvědomuji si čím dál více, jak obtížné to začíná být s dárky. Nějak už není co dávat. Prakticky všechny hračky se vyrábějí v Číně a tak jsou levné, dostupné, jen lehce toxické a s použitím jen 10% dětské práce. Pamatuji si, jakým lákadlem bylo za mého dětství třeba auto na dálkové ovládání. Stálo to tisíce a jen tak někdo to neměl. Dneska se to dá koupit za stovku. Létající vrtulník není o moc dražší.
Jo, houby to vydrží, ale ani kdysi to nevydrželo o moc víc… stejně jsme pár dní po vánocích vlezli do útrob každé věci ve snaze zjistit jak funguje. Byl to někdy docela oříšek, samosvorné nýtky na plechových karoseriích vzdorovaly, ale nakonec jsme vždycky uspěli. Dnes to mají naše ratolesti usnadněné – hračka se rozpadá samovolně.

Celospolečensky tomu čelíme poměrně jednoduše – hračka se rozbije, tak se vyhodí a za ten pakatel se koupí nová. Ta zase chvíli vydrží a pak to zopakujeme. Děláme to tak skoro se vším. Panenky, stavebnice, auta, lodě, letadla, ale vlastně i mobily, tablety, čtečky a vůbec počítače. Nějak ten dnešní svět nemá hodnotu. Je tak nechutně levný, že není důvod želet vlastně už jakékoliv zboží.
Moje děti za to nemůžou, že si ničeho neváží. Mají totiž všeho dost. Rozpadne se jedna věc, snadno sáhnou do krabice a začnou rozbíjet něco jiného. Mají ještě všechny prarodiče a tak je příliv hraček rychlejší než jejich snaha ničit. Dávat na vánoce věci se jaksi míjí účinkem. Hračky a jiné podobné nesmysly přitékají během celého roku, na vánoce se řeka jen trošku rozvodní. Stejný nesmysl je ale věci nedávat… je jich kolem nás tolik, že to ani nepoznají. Co jim nedají rodiče a prarodiče, to jim dají kamarádi a náhodní známí.

Podobné je to s těmi nezapomenutelnými zážitky… Mimochodem, kdo to vlastně vymyslel, že zážitek je něco tak jedinečného a úžasného? Většina těch krásných inzerovaných zážitků vyprchá poměrně rychle. Z návštěvy ZOO se sice dopracujete do Krugerova národního parku v JAR, ale stále to není ono. Z plavání na kačáku se leckdo dostane až k potápění na Mauriciu, mám takových kamarádů kolem sebe hodně. Jeden můj kolega si na vánoce vždycky nadělí nezapomenutelný zážitek v podobě skoleného jelena. Stojí ho to desetitisíce. Za další tisíce si pak nechá vypreparovat paroží a pověsí doma na stěnu. Vždycky je to zážitek na celý život… Než ho překryje nový zážitek na celý život o rok později. Člověk by tak nějak očekával, že zážitek na celý život vydrží o něco déle. Kolegovi vyprávěnky vydrží vždycky tak do března a pak začne spořit na další lov.
To jiná moje kolegyně se k zážitkům na celý život dopracovala – ještě po patnácti letech od rozvodu je její bejvalej ústřední téma jejího bytí, konání i mluvení. Nevím ale, jestli je vhodné takové dárky na vánoce dávat. I když jsou častější, než by člověk řekl.
Naštěstí jsou i pozitivní zážitky na celý život. Moje žena (chlubím se) dodnes ráda vypráví o našem seznámení. Ale to jsem neplánoval, to se prostě nějak povedlo. Já také rád vzpomínám na některé aspekty našeho vztahu, i když je nemohu ventilovat na veřejnosti, ale za tím nebyla žádná vůle, jen touha.

Své dárkové dilema tedy řeším vpravdě středověkým způsobem. Vánoce trávím s rodinou v kostele. Letos to bude obzvlášť výživné. Štědrý den ve čtvrtek, pak Boží hod v pátek, pak Štěpán v sobotu a pak ještě normální všední neděle. Poleze jim to krkem. Tatí, proč pořád musíme sedět v kostele a být potichu?
Inu milé děti, to proto, že jednou možná bude pan farář ten jediný, kdo za vámi zajde do domova důchodců. Jednou budete tak špatně slyšet i rozumět, že v bla bla bla okolního světa rozeznáte jen ten od dětství opakovaný Otčenáš. Váš život nemusí být přímočarý, nemusí být plný pozitiv a sociálních jistot a pak se vám může hodit ten boží dárek v podobě toho děťátka v jesličkách, kolem kterého se na chvíli zastavuje čas, kde jsou si alespoň na pár okamžiků všichni rovni.
A nebojte se, hračky taky budou.

Hezký Štědrý den všem. A hodně hraček – jakýchkoli, pod stromečkem!

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Vidlákovy podávky se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.