Císař


napsal Jeník Čermák

Když byl malinké batole vzali ho od maminky a zavřeli do kobky. V sedmi ho odvezli do cizí země. Maminku už pak nikdy neviděl. S otcem měl velmi napjatý až nesnášenlivý vztah. Bojoval s ním do jeho smrti. Zemřely mu postupně tři ženy. Časně mu zemřely čtyři děti. Velmi ho to bolelo. Celý život se ho někdo snažil podvést, otrávit, zapálili s ním dům. Většinu času řešil něčí intriky, boj o moc, ješitnost, hloupost a ctižádost. Úplatky byly standardní součástí jeho práce. Do pozdní dospělosti trpěl dluhy. Od mládí ho sužovaly nemoci. Velmi se obával o osud svých dětí. Jeho celoživotní dílo se krátce po jeho smrti ocitlo v troskách.

Chtěli by jste žít takový život? Měnili by jste? Je to stručně život největšího Čecha. Císaře Karla.

Dlouho jsem o tom přemýšlel. Zdá se ten středověk hrozivý. Jenže lidé jsou stejní. Jen zvyky se změnily. Ctižádosti a ješitnosti bude stejně. Jen se už neperem o trůny. Perem se už „jen o peníze“.

Ale po těch stoletích si už ty podrobnosti nikdo nepamatuje. Všechny naše velké problémy a starosti zmizí. Stanou se malichernostmi. Většinu našich starostí i radostí tvoří naprosto zbytný balast.

Zůstane Karlův most, univerzita, chrám.

Co zůstane mělo smysl.

Co zůstane po nás?

Napadá mne Kaplického knihovna. I po nás mohlo potomkům něco zůstat. Nezůstane.Vysoudili milion za nedodržení podmínek soutěže. Dodržel Petr Parléř podmínky? Malost většinou vítězí a jen ten, kdo se nenechá ubít a má štěstí zůstává na věčnosti. Kolumbus, Chagall, Mozart.

Šarvátky politiků se stávají z perspektivy času směšnými, nesmyslnými.

Zůstává mi v mysli Abuladzeho Pokání. Končí větou :“ k čemu je cesta, která nevede k chrámu?“

Jít cestou k chrámu, ta cesta je cíl.

Že není bůh na tom nemění nic podstatného.

Přeju Vám šťastnou cestu kosíři.

Příspěvek byl publikován v rubrice Knihovnička Jeníka Čermáka se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.