Babičce se tohle stát nemůže! Ani na Silvestra!


autor neznámý, zaslala paní Jank

Je Silvestr a mělo by být veselo . I na Kose. Už jsem napsal, že to neumím. Nicméně právě jsem v mailové poště narazil na mail od paní Jank.Kde připojila roztomilou story, jakou může vymyslet jen život! Takže poruším svoje zásady.

1- nepřetiskovat / tu sem tam porušuji/

2- nepřetiskovat , když neznám autora. /to jsem zatím nikdy vědomě neporušil/

Ale dostala mne ta absolutní roztomilost a bezprostřednost…. Doufám, že dostane i vás. A Kosa na Silvestra nebude tak sucharská.

Tak nikoli už neznámý autor – Kosíři vědí/najdou všechno. Autorství náleží otci malé Viki M.M.Cabicarovi-viz http://zena.centrum.cz/deti/batolata-a-predskolaci/clanek.phtml?id=810761&>from=fbLike

Jestli máte vnučku, pravděpodobně řešíte podobné dilema, když řekne:

„Dědo, já musím kakat.“

Na pánský nebo na dámský? Samozřejmě, že ji odtáhnu na pánský, jenže ona protestuje:

„Ale tohle je klučičí! A já jsem holka.“

„No to máš smůlu, já na dámský nejdu. Proč se ti tu tak nelíbí?“

Načež Viki pronese nesmrtelnou větu:

„Protože tady je to plný bimbasů.“

Na to není co říct. Má pravdu. Do značné míry. Jeden pán u pisoáru musel na chvíli přestat, jak se začal smát.

„A kluci jsou čuňata. Jozífek u nás říkal, že jednou počůral i světla na stropě.“

„No, to má výkon.“ ocenil jsem a tlačil jsem ji do kabinky.

„A učitelka se prý ptala, co to dělá a on se otočil a taky jí počůral.“

Více pánů u pisoárů muselo přestat, ale Viki si smíchu vůbec nevšímala.

„A paní učitelka křičela, takže přiběhla paní uklízečka.“

Na chvíli nastalo ticho v napjatém očekávání. Viki si rozepla kalhoty a já ji vysadil na prkénko.

„A taky ji počůral.“

Pánské záchodky se změnily v Comedy Show.

„Radši tlač.“ pronesl jsem zničeně.

„Mě to nejde. Pomůžeš mi?“

Věděl jsem, že každý poslouchá, ale co jsem měl dělat. Jinak tu zkejsneme navěky.

„Heeee…“ začal jsem neochotně.

A Viki se chytla: „Heeee…“

A odvedle z kabinky se ozvalo: „Heeee…“

A od pisoárů se ozvalo několikahlasé: „Heeee….“

Byli jsme Mužsky Tlačící sbor.

Viki to nadchlo, takže to zkusila ještě několikrát. Hlavně, že to zabralo a padalo to tam, což komentovala slovy: Jé, mně se úplně vysypalo bříško.“ A pak to zazdila:

„Já udělám celou rodinku čokoládových anakond, jo?“ radovala se. Jen jsem odevzdaně přikývl.

„Já si myslela, že si jen prdnu a teď se mi narodila celá rodinka.“ kopala nožkama spokojeně do mísy.

„Já to tady snad dneska nedodělám…“ ozvalo se od pisoárů, když ustal smích.

Hotovo. Hledal jsem vlhčené ubrousky, Viki chvíli čekala, pak jí to přišlo dlouhé, tak povídá:

„Ty si zapomněl hajzlíka papíra! A teď tu budu muset stát a čekat až uschnu.“ Našel jsem je. Utřeli jsme, oblékli se, Viki chtěla sama spláchnout. Tak jsem ji nechal spláchnout a ona:

„Pa pá, hovínka! Mějte se, hezky plavejte a nezlobte tam.“

U pisoárů bychom z fleku mohli vybírat vstupné. Táhl jsem vnučku ven. Zatímco si vyhrnovala rukávky k mytí, přišla s dotazem dne:

„Dědo a co dělají hovínka, který nemaj maminku ani tatínka?“

Spolkl jsem větu, že to asi budou zasraný sirotci a rychle jí umyl ruce. Pisoáry se konečně uvolnily a jeden z nastojáků při vycházení ven povídá kamarádovi:

„Tady je to skvělý, sem musíme chodit častěji.“

No.

My ne.

Už nikdy…..

P.S. Babičkám se tohle přihodit nemůže.

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Hosté se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.