Předpověd Stratforu na rok 2016 -II.


přeložil JF

pokračujeme dalším dílem předpovědi Stratforu na rok 2016

Bývalý Sovětský Svaz

Patová situace přetrvává

Patová situace mezi Ruskem a Západem byla určující v globálním systému v posledních dvou letech. Stratfor očekává, že to tak zůstane i v roce 2016, ačkoli úroveň konfliktů a případné spolupráce se případ od případu bude lišit. Válka na východní Ukrajině se pravděpodobně stane zamrzlým konfliktem, s intensitou bojů nižší než v roce 2015, ale s periodickými potyčkami mezi ukrajinskými silami ATO a separatisty, podporovanými Ruskem. Minský protokol i nadále bude sloužit jako základ k diplomatickým jednáním. Protože však Rusko a separatisté mají jinou interpretaci politických prvků minských ujednání než Ukrajina a Západ, rozdíly znemožní širší politické a vojenské vypořádání před koncem roku 2016.

Navíc jak USA, tak EU zaručují zachování sankcí proti Rusku během celého tohoto roku, pokud Rusko neprokáže ochotu připustit přístup a kontrolu celé hranice mezi Ruskem a separatistickým územím a její monitorování OBSE na Donbase. Moskva se pravděpodobně nepodvolí ani v jednom z těchto problémů.

Mezitím bude Rusko i Západ pokračovat v rychlém sledu vojenských cvičení a vyzbrojovacích programů zaměřených na evropské hranice. NATO posílí vojska v jejich rotačních rozmístěních ve střední a východní Evropě a Rusko posílí své letectvo a obranu v oblastech jako Bělorusko a Kaliningrad. Nenastane žádný přímý konflikt mezi silami Ruska a NATO, ale obě strany budou budovat své odstrašující schopnosti a upevňovat svá bezpečnostní spojenectví.

Rusko bude pokračovat ve své vojenské přítomnosti v Syrii, která komplikuje jeho vztahy s Tureckem, Spojenými Státy a Evropou. Rusko bude koordinovat síly na bojišti a odstraňovat případné konflikty v akcích proti Islámskému Státu, ačkoli podpora Moskvy syrskému presidentu Assadovi zasáhne i sunnitské povstalce a hrozí zhroucením mise. Ruská role v Syrii je nejvíc ohrožena jejím vztahem s Tureckem. Čím blíže se Turecko přimkne k NATO, tím opatrnější bude Moskva v konfrontaci s Ankarou. Obě dvě země se budou zasahovat odvetnými obchodními opatřeními a oddalovat společné energetické projekty. Obě země budou také soupeřit o vliv na Kavkaze, zvláště v Azerbajdžánu a pokoušet se ovlivňovat rozhovory ve sporu o Náhorní Karabach.

Rusko se soustřeďuje na bezpečnost a ekonomiku

V roce 2016 bude mít pro Moskvu hlavní prioritu ruské hospodářství. Kreml provedl určité kroky k jeho ochraně před sankcemi Západu, včetně získání investic od východních sousedů, používání ruských bank pro financování a odkládání velkých projektů, které vyžadují zahraniční investice nebo technologie,  je v režimu sankcí omezené. Rusko pravděpodobně vydrží další rok sankcí, ale po roce 2016 bude ohrožena finanční stabilita země a současná úroveň produkce energie. Moskva tak z nutnosti bude v roce 2016 víc přizpůsobivá k západním kontraktům o energiích a zároveň bude pokračovat v budování energetických vztahů na východě a bude upřednostňovat regionální projekty ropovodů a plynovodů, jako jsou Východní Plynový Program nebo ropovod Východní Sibiř-Tichý Oceán. Ekonomický růst v Rusku bude poměrně skromný – ministerstvo pro hospodářský rozvoj plánuje pro rok růst 0,7 procenta. Ekonomický pokles, který Rusko poslal do recese, se zpomalí stejně jako odliv kapitálu a pokles průmyslové produkce. Hlavní ruské průmyslové firmy budou splácet méně mezinárodních dluhů (16 miliard dolarů oproti 30 miliardám v roce 2015). To těmto firmám usnadní přístup k finanční pomoci ze strany státu nebo k pomoci ruských bank restrukturalizovat dluhy. Kurs rublu zůstane proměnlivý. Ruská centrální banka zamýšlí zasáhnout jen občas na podporu měny. Proměnlivost kursu může pomoci ruským průmyslovým a energetickým podnikům, jejichž exportní příjmy jsou v dolarech, ale bude mít nepříznivý dopad na ruské obyvatelstvo, které již zakusilo vysokou inflaci a vysoký stupeň nouze. Slabý rubl zhorší ruské socioekonomické problémy. Nejenže omezí možnosti cestování ale zdraží také dovážené potraviny. Tyto podmínky by mohly vyvolat sociální nepokoje napříč celé příjmové škály obyvatelstva včetně příjemců středních a vyšších platů.

Rostoucí ekonomické tlaky povedou k protestům v celém Rusku. Kreml připustí menší protesty proti ekonomickým podmínkám ale pokusí se zneškodnit jakékoli větší nebo dobře organizované protesty, které by se nesly ve více protikremelském duchu. Vzrůstající antiislámská rétorika vlády by mohla podpořit ultranacionalistické nepokoje, kulminující v protestech a vytváření domobrany, zacílené na komunity imigrantů, podobně jako to bylo vidět v roce 2013. Federální bezpečnostní služba se bude pokoušet využít hrozby ze strany Islámského Státu k rozšíření svých bezpečnostních a zpravodajských sil uvnitř i vně Ruska. Před parlamentními volbami v září si pak navíc Kreml pravděpodobně došlápne na oposiční skupiny a vůdce a pokusí se je odradit od organizování rozšířenějších akcí.

Neshody mezi členy kremelské elity se v roce 2016 zintenzivní. Kolem budoucnosti energetické politiky Ruska se mezi hlavními politickými zástupci velkých firem, ministry financí, ekonomiky a energetiky a dokonce bezpečnosti se rozhoří spory. Jádrem sporů bude finanční pomoc velkým energetickým firmám a projektům, privatizace Rosněftu a konec monopolu Gazpromu na plynovody. Neshody nastanou i mezi různými složkami bezpečnostních služeb a vojenských sil o tom, kdo bude rozhodujícím činitelem v řešení přetrvávající situace na východní Ukrajině, v Syrii a v dalších horkých oblastech, a rovněž se vynoří debaty o rovnováze sil, vlivu a finančních zdrojů mezi bezpečnostními a vojenskými skupinami. Schopnost presidenta Putina uřídit tyto spory stále klesá, což ho vede ke stále většímu spolehání se na ultraloajální osoby, které mají jistý odstup od ohnisek těchto sporů.

Domácí potíže Ukrajiny

Přetrvávající konflikt na východní Ukrajině bude v roce 2016 jen jedním z mnoha vážných problémů pro Kyjev. Krajně pravicové a nacionalistické skupiny budou pokračovat v oslabování ukrajinské vládnoucí moci a v narušování kyjevské schopnosti politicky se vypořádat se separatisty. To na druhé straně Doněcku a Luhansku umožní zůstat mimo politickou kontrolu Kyjeva, i když některá ekonomická spojení mohou být během roku nouzově v oboustranném zájmu obnovena.

Nepopulární a bolestivá nouzová opatření a pomalé tempo reforem zákonů a justice pravděpodobně povedou v roce 2016 k vážným otřesům v Kyjevě, včetně možného nahrazení neoblíbeného premiéra Jaceňjuka. President Porošenko však pravděpodobně udrží prozápadní kurs země. Přístup k západní finanční pomoci a bezpečnostní podpoře od NATO a USA zvláště jsou klíčové pro přežití ukrajinské vlády.

Po desetiprocentním poklesu v roce 2015 se ukrajinská ekonomika bude v roce 2016 zvolna vzpamatovávat i když vysoká míra inflace a nezaměstnanosti bude příčinou protestů a občasných nepokojů. Ekonomické vazby Kyjeva na Moskvu budou dále slábnout, jak obě země budou projednávat splácení dluhů a dodávky energie a elektřiny a jak vstoupí 1.ledna v účinnost obchodní dohoda Ukrajiny s EU. Obchodování se zdroji jako jsou energie a zemědělské produkty budou mezi Ukrajinou a Ruskem slábnout a Kyjev postupně přeorientuje své hospodářství a širší strategické zájmy směrem od Ruska k Západu.

Politické a bezpečnostní zájmy v postsovětském prostoru

Ozvěny ukrajinské krize budou v postsovětském prostoru znít i v roce 2016. Bělorusko bude posilovat své ekonomické vazby na Západ ale udrží si i svůj vojenský i strategický příklon k Rusku. Běloruský president Lukašenko se bude snažit vyhnout vytvoření ruské vojenské základny na svém území ve snaze nezvyšovat napětí se Západem ale jeho posice se může změnit, pokud NATO zvýší  svou přítomnost v sousedním Polsku a pobaltských státech.

V Moldavii povede korupční skandál, spojený s proevropskou vládou, ke zvýšené podpoře proruských stran, ale paralyzovaný politický systém Moldavie zajišťuje, že Kišiněv zůstane trčet v problému strategického spojení buď s Ruskem nebo se Západem. Baltické státy udělají další krok k diversifikaci zdrojů energie směrem od Ruska tím, že vybudují energetické spojení s Polskem. Tyto země pokročí i směrem k regionální bezpečnosti, ale stálá vojenská přítomnost NATO nebo USA se v roce 2016 ještě neuskuteční. Gruzie obdrží od Západu větší bezpečnostní podporu ve smyslu cvičení a účasti na nových výcvikových programech NATO v zemi, ale skutečné přistoupení k NATO zatím nepřichází v úvahu. Gruzie posílí své ekonomické vztahy s Ruskem v oblastech jako jsou energie a obchod  i přesto, že jinak Gruzie zůstane strategicky vázaná na Západ.

Dlouhotrvající zmrazený konflikt mezi Armenií a Azerbajdžánem o Náhorní Karabach by mohl doznat v roce 2016 významné změny v souvislosti s ruskými pokusy o uskutečňování dohody, obsahující převod jistého území Azerbajdžánu výměnou za ekonomické a bezpečnostní záruky pro Armenii. Ruské tahy na jižním Kavkazu vzbudí větší pozornost Turecka a USA, protože se zde oba státy musí snažit vyrovnávat ruský vliv. Pokud rozhovory o Náhorním Karabachu zkrachují, lze očekávat vzplanutí ozbrojených nepokojů. Tím je řečeno, že Ruskem řízený diplomatický návrat ke statu quo je pravděpodobnější než plnohodnotný vojenský konflikt o sporné území. Řada problémů včetně přetrvávajících ekonomických potíží, návratu migrujících pracovníků z Ruska a hrozba vzrůstající islámské militantnosti může v roce 2016 ve Střední Asii způsobit zvýšenou nestabilitu. Hospodářská zranitelnost může některé země jako Kazachstán a Uzbekistán donutit k volání po velkých zahraničních investicích prostřednictvím plánovaných privatizačních programů. Tak mohou získat menší investice a vzbudit zájem i když žádná ze zemí neprošla tak zásadními reformami, které by inspirovaly zahraniční investory k větší důvěře.

Vzhledem k blízkosti severního Afghánistánu jsou Uzbekistán, Turkmenistán a Tádžikistán z bezpečnostní perspektivy zvláště ohroženy, i když vlády těchto zemí mají zájem využívat islamistickou hrozbu jako důvod k potlačování své domácí oposice. Rusko a USA rovněž zdůrazňují tuto hrozbu při svých protichůdných iniciativách ve Střední Asii, které se týkají bezpečnosti hranic. Vojenská spolupráce mezi Azerbajdžánem a Kazachstánem včetně společných cvičení v Kaspickém Moři bude narůstat s tím, jak Západ pokračuje s realizací alternativních energetických projektů jako je Transkaspický ropovod. Na summitu o Kaspickém Moři v srpnu v Astaně by Rusko mohlo ohlásit podporu pro rozdělení kaspického mořského dna, ačkoli v roce 2016 není pravděpodobné, že by byl spuštěn nějaký větší energetický projekt.

Střední Východ a Severní Afrika

Všichni hledí na Turecko

Turecko bude nejostřeji sledovaným hráčem v regionu. Stratfor dlouho probíral síly, které za ním stojí a překážky regionálního obrození Turecka. Ačkoli Ankara narazila na množství překážek, politicky bezpečnější vláda pod vedením presidenta Erdogana bude v tomto roce daleko asertivnější mimo turecké hranice.

Turecko se již připravuje k operaci západně od Eufratu v severní Syrii s cílem zatlačit Islámský Stát za její hranici. Současně chce Turecko omezit rozpínání Kurdů v severní Syrii a konečně vytvořit „bezpečnou zónu“ pro syrské uprchlíky uvnitř samotné Syrie. Turecko nemá zájem absorbovat větší zátěž uprchlíků, aby ulehčilo Evropě, ale Ankara zamýšlí využít evropského strachu ze záplavy migrantů k upevnění sebe sama v Evropě a k zajištění podpory pro své vojenské akce v Syrii. USA pravděpodobně usnadní Turecku masivní leteckou kampaň v severní Syrii provedením druhé ofensivy, která se bude opírat o většinou kurdské povstalce východně od Eufratu. Turecko bude zdůrazňovat svůj záměr opírat se primárně o sunnitské Turkmeny a arabské povstalce, se snahou vyčistit a udržet Islámským Státem obsazené území, ale Ankara má současně připraven souběžný plán pro případ, že bude nutné nasadit pozemní síly. Navíc jak Turecko, tak USA spolupracují se Saudskou Arabií, Spojenými Arabskými Emiráty, Katarem a snad i dalšími arabskými zeměmi, jako jsou Egypt a Jordánsko, na utvoření koalice pro anti-IS akce v Syrii. To dodá další síly k současné misi a zároveň pomůže Ankaře vyhnout se oživování historických vzpomínek při návratu tureckých vojsk na arabskou půdu.

V tureckých plánech bude představovat nejvíce komplikující faktor Rusko. Ruský cíl v Syrii má mnoho vrstev a Rusko neodstoupí od svého spojenectví s vládou Bašára Assada při pokusech oslabit Islámský Stát. Toto spojenectví znamená, že Rusko se musí střetnout se všemi silami, které se snaží oslabit syrskou vládu, včetně zástupu povstalců, o které se opírají USA, Turecko, Saudská Arabie, Jordánsko a Katar při svém vlastním boji proti Islámskému Státu. Ruské rozdvojení cíle na militanty IS a syrské povstalce bude překážkou proti utvoření soudržnější koalice proti IS a bude rozšiřovat předěl mezi Tureckem a Ruskem.

Rusko se pokusí zhatit vojenské plány Turecka svou zvýšenou přítomností v Syrii. To většinou bude znamenat další letecké nasazení nad severní Syrií. Turecko nemusí, tváří v tvář tomuto tlaku, nutně rezignovat. Dohody s cílem rozdělit si bojiště nejsou vyloučeny ale nijak se tím neodstraní možnost rozmíšek. Jak se rusko-turecké vztahy zhoršují, Moskva nebude chtít na Ankaru příliš tlačit. Čím víc společného Turecko nalezne se svými partnery v NATO, tím zranitelnější bude Rusko v bývalé sféře vlivu Sovětského svazu.

Zhoršení vztahů mezi Ruskem a Tureckem dá USA a jeho partnerům ve střední a východní Evropě možnost přitáhnout Ankaru k těsnějšímu spojenectví. Ani Turecko, ani Rusko si nemůže dovolit úplné přerušení vztahů ale obchodní vztahy utrpí a strategické energetické projekty budou znovu odloženy. To zvýší důležitost Tureckých projektů v Azerbajdžánu a v kurdských oblastech Iráku. Turecko bude také více tlačeno k jednání o znovusjednocení Kypru, s cílem uplatnit svůj přístup k energetickým projektům ve východním Středomoří.

Syrské bojiště je rozděleno nespočetnými zájmy a protivníky. To jen potvrzuje skutečnost, že jakýkoli pokus o uzavření příměří nebo vytvoření konečné rovnováhy sil bude velmi obtížný. Zahraniční účastníci jsou nyní ochotní zvyšovat vojenské dodávky svým chráněncům. To však přináší nerovnováhu na bojištích a současně odrazuje všechny zúčastněné od kompromisů při jednání.

Současně s asertivnějším vystupováním Turecka na Středním Východě zesiluje i jeho soupeření s Iránem o vliv v Syrii a Iráku. Tím, že spolu s Rusy podporuje Assadovu vládu, snaží se Irán využít rozdělení kurdských oblastí v Iráku a čelit tureckým snahám posilovat své energetické a ekonomické vazby v severním Iráku na úkor Bagdádu. Rusko také může využít kurdských milicí jako páky proti Ankaře. Turecko poskytne omezený počet vojáků na výcvikové operace pro sunnitské bojovníky v severním Iráku. I když se Turecko pokouší budovat své vztahy s Demokratickou stranou Kurdistánu a posílit své postavení v kurdských oblastech severního Iráku, turecké vztahy s kurdskou regionální vládou se budou nevyhnutelně komplikovat tím, že Turecko stále pokračuje v pronásledování kurdských povstalců, kteří se uchýlili na irácké území.

Islámský Stát přetrvává

V tomto roce utrpí jádro Islámského Státu v Syrii a Iráku značné ztráty, ale k jeho úplné porážce asi ještě nedojde. Oslabení IS jako konvenční síly v jeho klíčové oblasti povzbudí jeho vůdce k volání po dalších teroristických útocích na Západě i po celém Středním Východě. Jak se ukázalo při pařížských útocích, těžko odhalitelné zárodečné buňky budou stále představovat vážnou hrozbu. Soutěžení uvnitř globální scény džihádu rovněž bude motivovat k útokům, zejména v Maghrebu, na Arabském poloostrově a v Západní Africe, kde jsou uzly Al-Káidy nejvýznamnější.

Irán se vrací na ropné trhy

Hlavní producenti ropy na Středním Východě vstupují do dalšího stresujícího roku nízkých cen ropy a drahých závazků zahraniční politiky. Naplnění jaderné dohody s Iránem na začátku roku přidá dalších půl milionů barelů denně k ropnému trhu, následovaných pomalejším růstem produkce během několika dalších měsíců.

Iránský president Rouhání bude vydělávat na úspěchu jaderné dohody v kampani pro umírněné voliče  v únorových volbách do parlamentu a do Shromáždění expertů, což je instituce jmenovaná a řízená nejvyšším duchovním vůdcem ajatolláhem Chameneím. Potrvá ale ještě nějakou dobu, než Iránci pocítí positivní důsledky uzavřené dohody. Lze očekávat, že Chameneí využije svého neformálního vlivu na parlament a Radu strážců víry, která vetuje kandidáty pro volby, aby vyvážili poměr sil proti umírněným, kteří přinášejí více soutěže do iránské konservativní politické scény. To bude znamenat pro Rouháního vládu větší výzvy pokud se týče omezení politického a ekonomického vlivu Islámských revolučních gard, jakmile začnou investoři přicházet do Iránu.

Opětovný návrat iránské ropy na trh pravděpodobně nebude mít za následek významné omezení těžby Saudskou Arabií s cílem udržet ceny ropy. Jakmile bude Saudská Arabie schopná zhodnotit cenový náraz spojený s iránským návratem, s přihlédnutím ke klesající těžbě USA, Rijád bude schopen změnit svou produkci v druhé polovině roku. Saudové však nebudou schopni koordinovat udržitelné omezení těžby s dalšími velkými producenty z organicace OPEC i mimo ni. Díky menšímu počtu obyvatel se budou Emiráty i Kuvajt snadněji vyrovnávat s dalším rokem nízkých cen ropy. Saudská Arabie na druhé straně bude muset financovat rostoucí rozpočtový deficit s pomocí dluhových úpisů a současně provádět malá a postupná omezení ve spotřebních výdajích.

Další fáze konfliktu v Jemenu

Koalice vedená Saudskou Arabií bude na bojišti v Jemenu pokračovat v postupu proti bojovníkům Houthi a silám loajálním k bývalému presidentu Salehovi, které se blíží k řešení současné fáze krize. Zda toto řešení bude mít formu vojenského tažení do Saná nebo dohodnutého urovnání před tažením bude záležet na tom, nakolik budou chtít části obou stran pokračovat v boji. Pro koalici a jemenské protihouthiovské síly by tažení do hornatého srdce Jemenu znamenalo pomalý postup se značnými oběťmi a ztrátami materiálu. Vyšší ztráty pak zvýší roztržky mezi členy koalice – Saudskou Arabií a Emiráty, přes které jsou Jemenci zásobováni. Jak se Jemen blíží k řešení, nestátní aktéři budou představovat zvýšenou bezpečnostní hrozbu, protože jemenské bezpečnostní síly jsou oslabené a rozrušené. Rostoucí autonomie Jižního Hnutí Odporu vyvolá požadavky na nezávislost “Jižního Jemenu”, což posune zemi dále ke konečnému rozpadu na sever a jih.

Bezpečnostní dilemma Izraele narůstá

Jak se boje v Syrii stávají složitějšími, snaží se izraelská vláda udržovat vztahy s co největším počtem zúčastněných zemí a být připravena na nejhorší možné scénáře. Pro udržení vlivu na bojiště může Izrael držet jak s USA, tak s Ruskem. Země se zároveň bude snažit udržovat své právo provádět letecké útoky proti cílům Hizballáhu a Islámského státu poblíž svých hranic. Rostoucí role Turecka donutí Izrael k pokusům o vylepšení vztahů s Ankarou.

Izraelsko-palestinský konflikt bude určován trvalými útoky palestinských radikálů na nízké úrovni na Západním Břehu a v Izraeli, které budou vyvolávat opakované místní odvety a odezvy izraelských bezpečnostních sil. Hamás se ze svých základen v pásmu Gazy bude vyhýbat další přímé konfrontaci s Izraelem ale izraelská politika, která činí Hamás odpovědným za schvalování útoků, spolu s pokusy rodícího se Islámského Státu v Gaze podněcovat Hamás k akci, by mohly rozšířit míru izraelského zasahování na palestinských územích. Hizballáh uvítá toto odvádění pozornosti Izraele, neboť se snaží vybalancovat své závazky v Syrii s obranou svého domovského území proti sunnitským rebelům, kteří narušují roli Hizballáhu v syrské válce. Blížící se dohoda Saudů a Iránu na výběru libanonského presidenta rovněž pomůže odvrátit vážnější přelití syrského konfliktu do Libanonu.

Těžký ale zvládnutelný rok pro Káhiru

Tento rok se neobjeví žádná významný problém, který by presidentu Sísímu znemožnil udržet se u moci. Vláda bude pokračovat v opatrném zavádění dotačních reforem, využívaje přitom nízkých cen ropy, ve snaze urovnat fiskální posici a zajistit si pomoc MMF. Opozice zůstane roztříštěná a umožní vládě vypořádat se možnými vlnami sociálních nepokojů. Přetrvávající hrozba džihádistů na Sinajském poloostrově, která je však schopná zasáhnout i v městských oblastech země, vyvolá masivní výdaje na zbrojení a dále naruší turistický průmysl. Rusko bude schopno ovlivnit džihádistickou hrozbu prohloubením svých bezpečnostních vztahů s Káhirou, ačkoli se egyptská vláda i nadále bude snažit opatrně balancovat mezi svými sponzory v Perském zálivu, Spojenými Státy a Ruskem. Egyptský potenciál zemního plynu ve východním Středomoří uspíší energetickou spolupráci mezi Egyptem, Kyprem a Izraelem.

Severní Afrika bojuje s nestabilitou

Alžírsko se bude ve značném finančním stresu vyrovnávat s propadem způsobeným nízkými cenami ropy. Budou nevyhnutelné škrty ve výdajích a zvýšení některých daní, ačkoli se vládě podaří vyhnout se větším reformám dotací a vyvolání vážných sociálních nepokojů. Reformy k zlepšení klimatu v energetickém investování a zvýšení produkce energie, které by měly zajistit příjmy státu, země budou postupovat pomalu a nerovnoměrně. Navzdory špatné ekonomické situaci Alžírska nebude vláda obětovat obranné a bezpečnostní výdaje.

Přípravy na konečnou politickou transformaci Alžírska proběhnou klidně. Část příprav bude směřovat k ústavním reformám, zaměřeným k vyrovnání sil mezi premiérem a presidentem. Alžírsko vyvolá a uspořádá rozhovory o potlačení rozkolu v Libyi a pokusí se tím odstranit zdroj nestability na své východní hranici. Současně se ale vyhne přímé vojenské účasti mimo své území.

Dohadování o sjednocení vlády v Libyi mezi rivaly z Tripolisu a Tobruku, vedené pod patronátem OSN, budou pokračovat dále pod tlakem neřešitelných rozporů mezi oběma válčícími tábory. Libyjská těžba ropy bude kolísat ale zůstane celkově v útlumu po celý rok 2016. Mezinárodní ropné společnosti budou dále preferovat jednání s institucemi v Tripolisu před těmi z Tobruku, což bude mezinárodně uznávaný režim v Tobruku tlačit ke kompromisům s jeho rivalem. Přesto bude dosažení nějaké dohody a dělení moci krajně obtížné. Při řešení bezpečnostních problémů bude nevyhnutelné odstavit některé frakce, zastávající tvrdší postoje.

Vzrůstající přítomnost Islámského Státu v Libyi, zejména sklony ozbrojených skupin k útokům v zahraničí, přitáhne do země větší zahraniční pozornost. Bude se však omezovat jen na aktivity ve vzduchu, akce speciálních sil a práci s místními aktéry, zaměřenou k podvracení IS. Islámský Stát se v Libyi zaměří na soustředění své síly ve městě Sirte ale bude se snažit pronikat na západ směrem na Misuratu a Adžabíju. Současně s posilováním IS v Libyi zesílí i odpor milicí v Misurátě proti této nové ozbrojené síle.

Příspěvek byl publikován v rubrice JF a jeho rešerše se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.