Předpověd Stratforu na rok 2016 -IV.


přeložil JF

dneska uzavřeme předpověd  Stratforu pro rok 2016. Ještě jednou děkuji JF za obrovskou práci, kterou odvedl. Sám za sebe říkám, že   z mého pohledu odvedl tentokrát Strafor hodně dobrou práci!

Jižní Asie

Indie se snaží o reformy

Ztráty v   Delhi a ve státě Bihár, při volbách 2015, oslabily posici indického premiéra Naredra Modiho při protlačování jeho reformní agendy parlamentem v roce 2016,  pokud se týče změn daňové legislativy, nemovitostí, dostupnosti elektrické energie, reforem práce a držení půdy. Jeho strana BJP těžko získá více křesel v horní komoře parlamentu, kde je stále v menšině. V blížících se volbách v dalších pěti státech má pouze v Assamu šanci zvítězit. Nízké ceny ropy pomohou udržet tempo růstu na 7 procentech i v roce 2016, ale nedostatečnost kapacity energetické soustavy, velký rozpočtový schodek a nevyužívání zdrojů v průmyslu, budou nadále ohrožovat další růst. Těžkosti při  prosazování jednotné daňové tabulky zboží a služeb – součásti přelomové legislativy, zaměřené na zjednodušení komplikovaného indického daňového systému, nastavením jednotné sazby pro všech 36 států a územních oblastí – budou brzdit  ekonomický růst. Opozice totiž zablokovala přijetí tabulky v parlamentu.

Státní banky, zatížené špatnými úvěry v hodnotě 100 miliard dolarů, se budou v roce 2016 pomalu vzpamatovávat, ale nebudou zatím schopny aktivně poskytovat půjčky. Odbory a byrokracie budou bránit vládě v plánech zbavit se podílu ve státem vlastněných továrnách. Premiér se navíc bude muset zaměřit na překonání rozkolu mezi různými křídly vlastní strany.

Hlavním cílem indické zahraniční politiky bude v roce 2016 zajištění přímých zahraničních investic. Modi zopakuje svůj cestovní plán na podporu své kampaně „Make in India“ a politiky „Act East“ a bude se snažit posílit dvoustranné vztahy s ASEAN, Francií, Japonskem a USA. Vztahy s Nepálem se začnou stabilizovat současně s třístupňovou politickou dohodou, zaměřenou na zájmy menšiny Madhesi v současné ústavě, přijaté nepálskou vládou. Převážně hinduistická menšina Madhesi měla pocit, že nová ústava jí nedává úměrné možností representace a zorganizovala protestní blokádu, akci, u které Nepál obvinil Indii, že ji tiše podporovala. Přes snahu Nepálu uklidnit Madhesi strategické důsledky této episody přetrvají a Nepál se těsněji přimkne k Číně jako hrázi proti případné budoucí agresi ze strany Indie. To oslabí indický vliv podél celé její hranice, protože Čína již má těsné vztahy s Pákistánem, je významným investorem v Afghánistánu a na Srí Lance a udržuje bezpečnostní spolupráci s Bangladéšem. Napětí mezi Indií a Pákistánem se nerozšíří, přes občasné potyčky v Kašmíru. Indické bezpečnostní zájmy v Afghánistánu přivedou Indii k omezeným rozhovorům s Pákistánem.

Pakistán usiluje o bezpečnost

S podporou tříleté půjčky od MMF v hodnotě 6,6 miliard dolarů a s využitím nízkých cen ropy Pákistán udrží svůj čtyřprocentní hospodářský růst i v roce 2016. Většímu růstu bude bránit špatné obchodní prostředí a nedostatečné reformy v narušeném energetickém sektoru země. Budování iránsko-pákistánského ropovodu a ropovodu Turkmenistán-Afghánistán-Pákistán-Indie bude přes rostoucí politickou podporu postupovat jen pomalu. Totéž bude platit i pro ekonomický koridor Čína-Pákistán v objemu 46 miliard dolarů, představující serii projektů, určených k propojení západní čínské provincie Tinjiang s přístavním městem Gwadar na pobřeží Arabského Moře. Balúčistán, velká provincie na jihozápadě Pákistánu, je domovem Balúčského odboje, který bude muset být utišen, pokud by měl koridor začít fungovat. Vztahy mezi Pákistánem a Indií zůstanou stabilní, neboť Pákistán zaměří svou vojenskou pozornost proti domácím islamistickým ozbrojencům, což je věc, která je i v nejvyšším zájmu Indie.

Pakistánský premiér bude pokračovat ve své kampani na vytvoření stabilní bezpečnostní atmosféry v Pákistánu v naději, že tím zemi učiní zajímavější pro tak žádané zahraniční investory. Šéf pákistáncké armády, generál  Sharif, bude hrát hlavní roli v armádě i v roce 2016 a poslouží jako klíčový prostředník rozhovorů mezi Tálibánem a vládou v Kábulu. Pákistán bude nadále pečlivě vyvažovat vztahy s Ruskem, Čínou a USA, podobně jako s Iránem a Saudskou Arabií. Bude pozorovat saudskou bezpečnostní situaci s ohledem na Jemen a dokonce vyšle své vojenské poradce do Rijádu, ale učiní tak opatrně, ve snaze se příliš nezapojovat, aby to nevzbudilo námitky Iránu.

Mírové rozhovory s afghánským Tálibánem

Afghánské bezpečnostní síly nemohou samy vojensky porazit Tálibán, i když se odboj stále více tříští. Pro země jako Pákistán a Čína, které se obávají následků dlouhodobé nestability Afghánistánu, zůstávají mírové rozhovory jedinou přijatelnou možností. Několik faktorů, včetně nejednoty Tálibánu, však znemožní jakékoli smysluplné zakončení jednání – pokud k němu v roce 2016 vůbec dojde.

Dojem z bojových úspěchů Tálibánu v roce 2015, i když byly jen krátkkodobé, jako například dobytí Kunduzu v září, přetrvá i v roce 2016. Bezpečnostní vládní síly budou čelit širší i když více roztříštěné frontě odboje a počet provincií, ovládaných Tálibánem, během očekávané jarní ofenzivy mírně vzroste. To bude klást nároky na soudržnost vlády národní jednoty a možná to pobídne oblastní vládce jako generála Dostúma jednat daleko nezávisleji na centrální vládě, při hájení vlastních zájmů. Násilnosti afghánského Tálibánu možná dají uvnitř Afghánistánu vzniknout protipakistánskému cítění, které bude ještě více ztěžovat roli Pákistánu při zprostředkování rozhovorů mezi Tálibánem a Kábulem.

Islámský Stát a vývoj afghánského odboje

Více než rok po objevení se korouhve Islámského Státu v Afghánistánu zůstává počet afghánských ozbrojenců, kteří se k ní hlásí, poměrně malý. Jejich počet může v roce 2016 lehce vzrůst ale značka Islámský Stát musí soupeřit s historickou kmenovou, etnosektářskou, kulturní a militantní dynamikou v Afghánistánu. Tyto vztahy určují chování Islámského Státu a jeho vývoj v zemi víc než případná podpora nebo vývoj Islámského Státu na jiných územích.

V současnosti se Islámský Stát v Afghánistánu většinou sestává z bývalých bojovníků hnutí Tehrik-i-Taliban Pakistan, kteří jsou tedy v podstatě zaměřeni proti pákistánské vládě, a ze zklamaných členů afghánského Tálibánu. Přes rostoucí roztříštěnost zůstává tálibánské hnutí pod vedením mulláhů Mansúra a Rasúla vojensky mnohem silnější a s daleko širším operačním záběrem. Násilné soupeření mezi Islámským Státem a ostatními militantními skupinami v Afghánistánu bude pravděpodobně pokračovat i v roce 2016 ale jeho intensita se bude měnit podle oblasti, ve které IS operuje.

Afghánský odboj vyzvedává oblastní zájmy

Spojenci Tálibánu, jako rozptýlené islámské hnutí v Uzbekistánu, získají v roce 2016 v Afghánistánu větší pohyblivost a důležitější roli. To povede k většímu zájmu států Střední Asie a Ruska o bezpečnost podél afghánské hranice, protože neklid v Afghánistánu by se mohl snadno přelít za jeho hranice. Protože pákistánská vojenská ofenziva zatlačila Tálibán do Afghánistánu, Pákistán se bude více zajímat o pohyblivé ozbrojené skupiny uvnitř Afghánistánu. Napětí na společné hranici tedy může v roce 2016 rovněž narůstat.

Subsaharská Afrika

Vůdci v celé Africe se snaží udržet u moci

Během posledních dvou let byli dlouholetí vůdci některých afrických států donuceni k provedení jistých ústavních změn, kterými se snažili zajistit si naději na další udržení se u moci. Rok 2016 v tomto smyslu nebude jiný, zejména ve Střední Africe, kde se někteří dlouholetí vůdci snaží o znovuzvolení.

Snad nejvíce destabilizující je případ  Demokratické republiky Kongo, kde president Kabila použil nezákonných prostředků k tomu, aby si zajistil další čas v úřadu. Jeho akce zahrnují i ústavní změny, které by mu umožnily usilovat o znovuzvolení ve volbách na konci roku 2016. Ačkoli veřejně neohlásil, že bude usilovat o další období, pokračuje ve snahách si prodloužit svou presidentskou funkci. Pokud se to Kabilovi podaří, lze očekávat násilnosti v oblastech jako jsou provincie Katanga a Kivu. Sporadické protesty lze čekat i v hlavním městě.

Na druhém břehu řeky Kongo se president Sassou-Nguesso také snaží o znovuzvolení, poté, co se mu úspěšně podařilo prosadit dodatek k ústavě, který odstranil omezení počtu volebních období. President nečelí opozici v armádě a ostatní protivníci  v zemi jsou slabí, takže bývalý voják a marxistický vůdce bude téměř určitě znovu zvolen. I když jedná stejně jako Kabila, je mezinárodním společenstvím málokdy kritizován za snahu o prodloužení svého presidentského působení, protože na rozdíl od Kabily, jeho pokus nevyvolal žádný větší vnitropolitický odpor. Ačkoli může dojít k protestům i násilí, není pravděpodobné, že by přesáhlo míru, kterou by president nebyl schopen přestát.

Ugandský president Museveni bude usilovat o znovuzvolení už v únoru a přesto, že se ozývají hlasy po jeho odstoupení, Museveni a jeho Národní hnutí odporu natolik kontroluje situaci, že rozšíření sociálních nepokojů v zemi je nepravděpodobné.

V Rovníkové Guineji bude president Mbasogo usilovat o znovuzvolení v listopadu. Je nejdéle sloužícím vládcem v Africe, ale podle všeho má rakovinu v konečném stadiu. I když podporuje jako následníka svého syna, mezi elitou v zemi není tato možnost příliš populární a jak se presidentovo zdraví zhoršuje, je možno očekávat roztržky na nejvyšších úrovních.

Vůdci ve Rwandě a v Angole budou rozvažovat, zda se pokusí o znovuzvolení v roce 2017. Ve Rwandě umožnilo úspěšné referendum presidentovi Kagamemu pokus o třetí volební období, pokud to sám bude chtít. Dodatek o odstranění limitu počtu období by měl být schválen v roce 2016.V sousední Burundi vzbudilo rozhodnutí presidenta o další kandidatuře v roce 2015 vlnu násilí. Ale Kagame má ve Rwandě úplnou kontrolu a zřejmě bude schopen téměř bez odporu uvedený dodatek ústavy prosadit. Angolský president dos Santos se sice může zúčastnit další kampaně za znovuzvolení, ale během roku 2016 bude pečlivě tuto možnost a své postavení zvažovat a možná dokonce navrhne svého nástupce.

Jižní Afrika: pomalý úpadek Afrického národního kongresu

Jihoafrické hospodářství bude nadále pociťovat následky nízkých cen surovin, slabé měny a sociálního napětí, působeného pravidelnými stávkami. V roce 2016 se očekává růst mezi jedním a dvěma procenty a je zde velké riziko, že se ekonomické potíže jen znásobí. Některé faktory by mohly oslabit jihoafrický rand, neboť FED v USA plánuje pomalé a dlohodobé zvyšování úrokové míry v USA, které přispěje k inflaci.

Slabá ekonomika bude příčinou napětí při pracovním vyjednávání v důlním sektoru, kde pokračující nízké ceny surovin omezují příjmy důlních společností a vyžadují od odborů snížení jejich požadavků. Ty však často zůstanou nesplněny, což povede ke stávkám. Asociace horníků a Stavební Unie už naplánovaly osmiměsíční stávku v těžbě zlata, poté, co byly odmítnuty návrhy z loňského pracovního ujednání. Tak rozsáhlá stávka se však může ukázat jako přehnaná a neudržitelná a odboráři se již snaží finančně se udržet nad vodou. Jižní Afriku stále čeká rok napjatých pracovních vyjednávání.

Přepětí v různých částech jihoafrického hospodářství bude přispívat k pozvolnému úpadku Afrického národního kongresu (ANC) jako hegemona v jihoafrické politice před příštím sjezdem strany v roce 2017. Nejviditelnějším znamením oslabené posice strany budou v roce 2016 obecní volby. Demokratická aliance, nejsilnější opoziční strana, vyzve ANC zejména v městských oblastech a zaměří se na nezaměstnané, ale gramotné občany, střední třídu černých Jihoafričanů. Strana Ekonomických bojovníků za svobodu (EFF) se pokouší získat vliv mezi dělnickou třídou a nezaměstnanými a mezi černými pracovníky s nedostatečnými pracovními úvazky, jako jsou horníci. ANC si uchovává největší volební základnu ale po roce 2016 se její převaha může zvolna rozpouštět ve prospěch ostatních stran, pokud získají dostatečnou voličskou základnu.

Nigerie: mírný pokrok u energie, korupce a bezpečnosti

Po konečném jmenování své vlády na konci roku 2015 je president Buhari v posici, kdy může plně prosazovat své politické záměry. Prioritou je pro něj udržení bezpečnosti na severovýchodě, protože skupina Wilajat al Sudan al Gharbi, známá dříve jako Boko Haram, je soustředěna právě zde. Ale dvě nejdynamičtější iniciativy, které Buhari bude hájit v roce 2016, je boj proti korupci a všeobecná reforma energetického sektoru.

Buhariho protikorupční kampaň bude dlouhá a obtížná. Jeho nejsilnější tlak bude směřovat na oblast generování příjmů a hospodaření s nimi, jako je ropný průmysl a centrální banka, a bude mířit na vysoké cíle, jakými jsou bývalí vládní činitelé. Ačkoli bude zpočátku Buhari úspěšný při prosazování potřebných programů, slabé úřady v zemi budou postupně degradovat efektivitu jeho iniciativy. Nejpomalejší pokrok zaznamená v boji proti korupci na nízkých úrovních, proti podplácení a proti nadměrné administrativě.

Nigerie pravděpodobně udělá jistý pokrok v reformování svého ropného průmyslu, i když tento proces se potáhne daleko za rok 2016 a nebude mít jednotnou formu. Nigerie rozdělí svůj ropný rozpočet do několika sekcí a prosadí reformy zacílené na sektor “na horním toku”, jako je uzavření kontraktů s mezinárodními a soukromými ropnými společnostmi, což je rychlejší cesta, i když realizace může trvat měsíce i déle. Pokrok u problémů, které je obtížnější politicky řešit, jako je odstranění subvencí nebo úplná dohoda o přerozdělování příjmů mezi provinciemi, bude pomalý.

Buhari pravděpodobně nebude schopen úplně odstranit subvence, pokud se finanční soustava státu v průběhu příštího roku rychle zhorší. Nigerijská měna naira zůstane pod tlakem, stejně jako celá nigerijská ekonomika, kvůli nízkým cenám ropy a případnému růstu úrokové míry v USA. Nigerijská centrální banka bude nucena provést zásahy do měnového režimu země.

Bezpečnostní situace Nigerie zůstane poměrně stálá po celý rok 2016.

Ozbrojenci skupiny Wilájat al Sudan al Gharbi zůstanou hlavní trvalou bezpečnostní hrozbou na severovýchodě země. Avšak Buhariho vojenské akce budou pro tuto skupinu představovat vážnou hrozbu a omezí její činnost jen  na zmenšenou  oblast na severovýchodě. Mimo tuto oblast budou útoky jen zřídkavé a na nevýznamné cíle. Ozbrojenci budou představovat nebezpečí spíše pro okolní země, Kamerun, Niger a Čad a Nigerie bude koordinovat své vojenské akce s akcemi těchto zemí.

Buhari bude pokračovat v programu amnestie pro ozbrojence a v dalších mechanismech na uklidnění situace v oblasti delty Nigeru. Výsledkem bude, že se region nevrátí k rozšířeným politicky zaměřeným útokům na ropný a plynový průmysl, kvůli nimž delta Nigeru ztratila presidentskou funkci, když bývalý president Jonathan prohrál svůj pokus o znovuzvolení v roce 2016. Kriminální živly nicméně budou pokračovat v ozbrojených loupežích, únosech kvůli výkupnému, braní rukojmí, ničení ropovodů a podobně.

Západní Afrika se snaží vyrovnat s nízkými cenami ropy

Podobně jako Nigerie bude i Západní Afrika pociťovat důsledky nízkých cen ropy. Ekonomické důsledky v oblasti včetně rozpočtových škrtů a snižování sociálních výdajů v zemích jako Gabun a Angola však neohrozí vládní kontrolu, s možnou výjimkou v Rovníkové Guinei.

Zajímavým případem je Ghana, kde je vláda tísněna nedostatkem hotovosti a vyžaduje platby od MMF v rámci svého tříletého balíčku finanční pomoci, který začíná příští rok. To dostane presidenta Mahamu před presidentskými volbami v prosinci 2016 pod tlak a jeho strana bude čelit těžké konkurenci. Škrty, požadované v rámci finanční pomoci Ghaně budou omezovat programy vládní spotřeby při přípravě voleb.

V Mali budou pokračovat teroristické útoky proti domácím a západním zájmům. Útoky budou častější na severu ale ani jih a hlavní město jich nebudou ušetřeny. Francie a armáda Mali budou pokračovat v útocích a výpadech proti různým militantním uskupením, operujícím v oblasti, ale není příliš pravděpodobné, že by to významně snížilo frekvenci teroristických útoků na severu Mali.

Východní Afrika se snaží dostat do globálního trhu s energiemi

Zatímco Západní Afrika bojuje s nízkými cenami ropy, Východní Afrika dělá pokroky s cílem prosadit se jako světový producent energie. V Tanzanii se po provedených volbách a po konečném protlačení svého ropného zákona, se vláda snaží pro mezinárodní ropné společnosti připravit natolik lákavé podmínky, že jsou reálné plány na vybudování exportního terminálu pro zkapalněný zemní plyn na jihu země. O dům dál, v Mozambiku, dělá vláda totéž. Italská firma Eni a v USA usazená Anadarko doufají, že učiní konečné rozhodnutí o investicích do projektu LNG na severovýchodě země. V Ugandě, Keni a Tanzanii se vedou jednání o ropovodu z oblasti Velkých Jezer do exportních zařízení na pobřeží ale úplné dohody se ještě v roce 2016 neočekávají. Konec konců jsou rozhodování mezinárodních ropných společností ovlivňována globálními podmínkami, které jsou většinou mimo jejich sféru vlivu.

Ačkoli vnitřní mírový proces v Jižním Sudánu bude v roce 2016 zvolna ochabovat, Jižní Sudán a Sudán začnou znovu uzavírat dohody o transitu ropy a o poplatcích. Předešlé dohody uzavřené v roce 2013, končí v půli roku 2017. Předešlá tříapůlletá smlouva zajišťovala Sudánu poplatky v hodnotě 25 dolarů za každý barel přepravené ropy, ale to bylo dohodnuto ještě za vysokých cen ropy, takže Jižní Sudán nyní má ze svého ropného exportu jen velmi nízké zisky. Protože se nedá předpokládat brzké výrazné zvýšení cen, bude vláda Jižního Sudánu velmi silně tlačit na snížení poplatků při něčem, co by se dalo nazvat hrou s nulovým součtem mezi oběma zeměmi. Obě země budou v roce 2016 pod značnou ekonomickou zátěží, takže po vypršení kontraktů není pravděpodobné fyzické přerušení dodávek ropy. Ani jedna země si nemůže přerušení dodávek dovolit.

Bezpečnostní zájmy ve východní Africe

Sudán bude v roce 2016 pokračovat ve snaze přivést skupiny povstalců z různých částí svého území k jednání o míru. Sudánský president byl schopen přimět Sudánskou Revoluční Frontu k souhlasu s šestiměsíčním příměřím, které skončí v dubnu 2016. Další jednání však bude pokračovat pomalu a lokální násilí přetrvá. Nakonec, po průlomu ve vylepšování vztahů Sudánu se Saudskou Arabii a s dalšími zeměmi arabského světa a s vylepšenými vztahy se Západem bude Sudán pokračovat v oteplování vztahů s okolním světem včetně příspěvku k saudskému zapojení v Jemenu. Sudán dělá největší pokroky v odstraňování překážek se Saudskou Arabií a ostatními arabskými zeměmi. Pokrok směrem na Západ bude pomalý, alespoň pokud president Bašír poněkud neustoupí v otázce lidských práv a svého obvinění Mezinárodním trestnímím tribunálem.

V Mozambiku se vládnoucí strana Frelimo a hlavní opoziční strana Renamo bude nadále snažit dosáhnout politické dohody. Frelimo bude nadále odmítat snahy Renamo o autonomii oblastí, kde má Renamo nejsilnější podporu. Místo toho se Frelimo bude pomalu snažit zapojit Renamo do politického a ekonomického systému vládnutí. Odzbrojení Renamo zůstane těžko proveditelné, takže odpor hlavní opoziční strany na nejnižší úrovni v centrálním pásu Mozambiku se občas bude zaměřovat na vládní vojsko, policii, důlní objekty a infrastrukturu.

Somálsko čekají v roce 2016 volby. Vzhledem k trvalému stavu nebezpečí v celé zemi budou svobodné a poctivé volby nemožné. Pokud se uskuteční, budou opět omezeny jen na representativní volbu prostřednictvím vybraných kmenových starších nikoli na skutečně všelidové volby. Takový výběr kmenových starších by byl schopen zvolit nový parlament a ten by byl schopen zvolit presidenta. Ačkoli by to mohlo zabránit současné vládě pevně se usadit v politických strukturách Somálska, reprezentační volba by přesto nesplnila žádný z cílů, kterých země zamýšlela dosáhnout v roce 2016 ve smyslu zajištění bezpečnosti a normalizace jejího politického procesu. Milice Al Šabáb zůstanou i nadále hrozbou a přes jejich vnitřní roztříštěnost dokázaly zůstat překážkou pro místní mírotvorné síly v soupeření o kontrolu území. Al Šabáb si zachovaly schopnost provádět složité teroristické útoky přímo v srdci hlavního města.

Konec prognozy Stratfor pro rok 2016.

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice JF a jeho rešerše se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.