Desatero a hříchy aneb jak byste je stvořili vy?


napsal JF

 

V pěkném silvestrovském zamyšlení Jeníka Čermáka https://vlkovobloguje.wordpress.com/2015/12/31/konec-roku-2015/

se ozval povzdech nad tím, že se v diskusích nejsme schopni na ničem shodnout a že bychom se měli shodnout alespoň na nějakém průniku svých často velice odlišných názorů. Napadlo mne přitom, že přece jenom existuje něco, na čem by se mohli – a měli – všichni lidé dobré vůle shodnout. Je to něco, co by mělo být tak nějak samozřejmé a doporučuje se to už velmi, velmi dlouho. Co doporučuje – ono se to dokonce přikazuje. Je to obsaženo v deseti přikázáních. A to, co by se v žádném případě nemělo dělat, je naopak obsaženo ve výčtu sedmi hlavních hříchů.

Vzal čert, že oba ty seznamy jsou tak nějak křesťanského původu. Když se totiž nad oběma těmihle seznamy zamyslíme, zjistíme, že by stačilo přikázání důsledně dodržovat a hlavních hříchů se důsledně vyvarovat, a nastal by přímo ráj na zemi. Schválně teď nechci řešit otázku, jak se zachovat k těm, kteří desatero dodržovat občas nebudou nebo přímo programově nechtějí. A jako ateista bych se rovněž přimlouval za mírnou revizi nebo přímo vypuštění některých přikázání. Ale aby bylo jasné, o čem mluvím, měl bych tady Desatero nejprve uvést. Nejlépe ovšem bude, když se odkážu na text, vytvořený odborníky:

Deset přikázání – Boží zákon a jeho lidská varianta

http://www.desetprikazani.cz/zneni-desatera-bozich-prikazani-a-jeho-lidska-varianta/

V tomto textu je uvedeno jednak původí znění desatera a také jeho církví lehce pozměněná varianta. Zde jsou (doslovná citace z uvedené stránky):

Boží zákon (Ex 20,2-17 Český studijní překlad)

1. Já Hospodin jsem tvůj Bůh, který jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiné bohy vedle mne.

2. Neuděláš si tesanou modlu ani jakékoliv zpodobení toho, co je nahoře na nebi nebo dole na zemi či ve vodě nebo pod zemí. Nebudeš se jim klanět a nebudeš jim otročit, neboť já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivý, který s trestem navštěvuji vinu otců na synech i na třetí a na čtvrté generaci těch, kdo mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům těch, kdo mne milují a zachovávají mé příkazy.

3 Nebudeš brát jméno Hospodina, svého Boha, nadarmo, protože Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo bere jeho jméno nadarmo.

4. Pamatuj na sobotní den, abys ho posvětil. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci, ale sedmý den je sobota patřící Hospodinu, tvému Bohu. Nebudeš dělat žádnou práci ty ani tvůj syn ani tvá dcera, tvůj otrok ani tvá otrokyně, tvé zvíře ani tvůj příchozí, který je ve tvých branách, protože šest dní Hospodin dělal nebesa a zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmý den odpočinul. Proto Hospodin požehnal sobotní den a posvětil ho.

5. Cti svého otce a svou matku, aby se prodloužily tvé dny na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.

6. Nebudeš vraždit!

7. Nebudeš cizoložit!

8. Nebudeš krást!

9. Nebudeš vydávat proti svému bližnímu falešné svědectví!

10. Nebudeš dychtit po domě svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co

patří tvému bližnímu.

Změněný boží zákon (schválený papežem, Katechismus Římskokatolické církve)

1. V jednoho Boha věřit budeš.

2. Nevezmeš jména Božího nadarmo.

3. Pomni, abys den sváteční světil.

4. Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na zemi.

5. Nezabiješ.

6. Nesesmilníš.

7. Nepokradeš.

8. Nepromluvíš křivého svědectví.

9. Nepožádáš manželky bližního svého.

10. Nepožádáš statku bližního svého.

V textu jsou dále rozebírány důvody změn ve znění některých přikázání, které pro mne v této chvíli nejsou tak důležité. Jako důležitější pro osvojení přikázání i lidmi, kteří v žádného Boha nevěří, se mi zdá vypuštění některých přikázání, revize některých jiných a přidání některých dalších, jejichž dodržování mi připadá důležité.

Pokusím se uvést některé zásady, které by se podle mého názoru v zmodernizovaném desateru měly objevit. Je mi jasné, že tady bude mít každý z vás opět trochu jiný názor na to, co je a co není důležité. Berte to, prosím, všechno tak trochu jako jakýsi brainstorming. Každý nápad bude zaznamenám, přetřásán a vážen a žádný nezapadne. Výsledkem by mělo být to, na čem se shodneme. Tedy onen kýžený průnik.

Zde je to, co do tohoto brainstromingu navrhuji (v závorkách neumělý pokus o zdůvodnění)

– víra v cokoli je pouze tvoje soukromá věc (Bůh neexistuje a nikdo ti nesmí nutit víru v opak)

– nezabiješ, leda v nutné sebeobraně. (zabíjení jedinců stejného živočišného druhu je akt směřující proti zachování tohoto živočišného druhu, zabíjení jedinců jiných živočišných druhů je akt proti rovnováze přírody)

– svůj sex ponecháš v soukromí. (je to pouze tvoje osobní a soukromá věc)

– nebudeš brát a užívat, co není tvým osobním vlastnictvím. (možná vyžaduje předefinování pojmu vlastnictví a majetku; majetek navíc pro mnohé představuje náhradu za Boha)

– nebudeš vědomě mluvit nepravdu.

– nebudeš hromadit, co sám nespotřebuješ. (chamtivost je proti zachování živočišného druhu)

– budeš pracovat, a ne jenom pro sebe. (lenost je proti zachování živočišného druhu)

– nebudeš nikoho nutit, aby dělal to, k čemu se sám nerozhodl.

– nebudeš nikomu dělat to, co sám nechceš, aby druzí dělali tobě.

– pro ateistu a nevěřícího je přikázání o víře v jediného Boha bez významu

– pro ateistu a nevěřícího je přikázání o svěcení sedmého dne zbytečné. Není-li Boha, nemůže mu patřit sedmý den. Je jen na tvé vůli, chceš-li pracovat sedm dní v týdnu.

– desáté přikázání opakuje příkázání „nepokradeš“ a zdá se být zbytečné

Ještě zbývá uvést oněch sedm činností, kterých by se člověk měl vyvarovat, tedy sedm hlavních hříchů https://cs.wikipedia.org/wiki/Sedm_hlavních_hříchů. Zde jsou (cituji doslova z uvedené stránky Wiki):

Pýcha (superbia), je definována jako touha po vyšší atraktivitě a důležitosti než mají ostatní. Slovo pýcha se dá také vyjádřit jako: nadutost, domýšlivost, vyvýšenost, přehnaná sebeúcta, nerozumná nadřazenost kvůli kráse, bohatství, postavení ve společnosti nebo nadání. Pýcha se projevuje nadřazeným chováním. Jedná se o chorobný stav srdce. Opakem pýchy je pokora.

Lakomství (avaritia), též lakota, se vyznačuje neochotou se dělit s bližními nebo potřebnými.

Závist (invidia), vzniká tehdy, kdy určitá osoba vášnivě touží po majetku (nebo vlastnostech) druhé osoby. Závist může vyústit v poškozování druhé osoby, ke krádeži, nebo k sabotáži.

Hněv (ira), se projevuje nekontrolovatelnými pocity zlosti a nenávisti vůči jiné osobě.

Smilstvo (luxuries) označuje jakoukoliv přemrštěnou touhu po sexuálním uspokojení.

Nestřídmost (gula), též obžerství, se vztahuje k přílišnému požívání nápojů i potravin.

Lenost (acedia), též malomyslnost, duchovní znechucenost. Projevuje se jako absence víry v sebe, víry v Boha, snahy cokoliv zlepšit i jako nezájem uskutečnit svoje dobré úmysly.

Sám za sebe bych k tomuto seznamu přidal ještě Násilí jakéhokoli druhu, tedy jednání, které směřuje proti navrhovaným zásadám „nebudeš nikoho nutit, aby dělal to, k čemu se sám nerozhodl“ a „nebudeš nikomu dělat to, co sám nechceš, aby druzí dělali tobě“. Možná by se dalo násilí definovat ještě i jinak ale jako jeden z hlavních hříchů mi určitě připadá.

Mám dále pocit, že jak přikázání tak hlavní hříchy nějak souvisí se základními lidskými právy, takže by možná bylo dobré podrobit podobnému brainstromingu i je. K tomu ale v této chvíli nemám dost odvahy.

Vlkův dodatek.

JF si neřekl o otevření diskuse. Nicméně, neumím si představit, že by dneska, k tomuhle skvostnému nadhozu nebyla. Tak se snažte.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice JF a jeho rešerše se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

134 reakcí na Desatero a hříchy aneb jak byste je stvořili vy?

  1. Narcis napsal:

    Já bych pýchu mezi hlavní hříchy neřadil. Pýcha na dosažené výsledky své, svých dětí, příbuzných a známých a nakonec i celé přírody souvisí s ctižádostí a patří tak k hlavním motorům lidské aktivity a lidského pokroku. Teprve nadměrná pýcha vyplývající z poškozené psychiky je určitý problém, ale ostatní duševní nemoci se také desaterem a vyjmenovanými hříchy neřeší..

    • Leo K napsal:

      Měl jste na mysli hrdost. Pýcha je něco jiného.

      • anita napsal:

        Nějak bych to nerozlišovala, mohu být pyšná při dosažení nějakého cíle na svojí rodinu, dům,….. hrdá taky, záleží na užití přídavného jména. Chorobný stav je narcismus, to znamená zahleděnost sám do sebe (sebestřednost), uznávání jen mého já.
        Ano často jsem pyšná, nedomnívám se, že bych „hřešila“, mám vedle toho taky opačně v sobě pokoru a společně se doplňují. Pokud mluvím o hrdosti, tak pouze jako součást se skupinou ve které jsem její součástí. Mám to tak rozdělené, ale pouze při používání adjektiva, domnívám se, že toto rozdělení má více lidí a jde o vžitá slova v určitém pojmu, tak jak si je člověk zařadil při pochopení a užívání v rodině.
        Přikláním se k názoru, že zdravá pýcha je součástí ctižádostivosti a hlavním motorem lidské aktivity.

        • Narcis napsal:

          Pěkně jste to upřesnila, děkuji.

        • anita napsal:

          V podstatě jsem praktický ateista, přikázání chápu jako hlavní body kodexu chování každého člověka, tedy mimo bod 1. a 2.
          Bod 1. se mi zdá příliš autoritativní ( jenom mně a nikoho jiného)
          Bod 2. mi dělá problém v rozčílení zcela automaticky mi vyjde z pusy, takové to Panebože do koho si tu duši dal ! Když jsem vytočená nad míru a nejsem schopná udržet své emoce na uzdě, zařvu a vyletí ze mně Panebože nas.r mi do těch ruk, ať ho mám čím praštit ! Omlouvám se všem, nejen věřícím, ale vždy se mi pak uleví.

          • Antonie napsal:

            Bod 1 je autoritativní tak, jako dobro proti zlu, pravda proti lži, život a smrti, láska proti nenávisti, spravedlnost proti zločinu. No a pro věřícího jako Bůh proti satanu. Tady to „jen mně“ tedy jen jednoho Boha znamená milovat bližní jako sebe, podle Jeho přikázání.

            A bod 2 s tím úzce souvisí. Není zač se omlouvat 🙂 Není braním jména Božího nadarmo ulevit si, ale braním jména Božího nadarmo by bylo neříct nic, bacit tím, co právě držíte v ruce někoho po hlavě a proklínat ho a modlit se. Braním jména Božího nadarmo je porušovat přikázání lásky a modlit se.

        • Leo K napsal:

          Nechci mentorovat Anito…ale asi je to Vaše vžitá představa. Přísloví to vidí jinak…Pýcha předchází pád.

          • anita napsal:

            Jistě přísloví to vidí jako varovaní před nedobrou vlastností a tak musím uznat, že i ono desatero je postavené, nezná toleranci, je jen pýcha a pokora, ale to není vždy oddělené. Někdo tu v diskuzi napsal, že nezná pýchu, ale pouze radost z dobře vykonané práce ze zdaru, pak je to o pocitu. Osobně pociťuji radost a k tomu určitou pýchu sama ze sebe. Vy si představujete hrdost a já pýchu. Pokud budu pěstovat v sobě falešnou pýchu a stanu se egocentrickou, pak jistě hluboko padnu a nabiji si čumáček 🙂 , proto musím být i pokorná, ale zase jen zdravě, tak aby mně neovládal nikdo druhý a třeba i víra ve mě neudusala můj potenciál

        • Antonie napsal:

          Není pýchou zdravé sebevědomí, které zná hranici mezi pokorou a poníženou hloupostí. Pýcha je jen tam, kde je sebevědomí a porušené přikázání.

      • tata napsal:

        Přesně tak…..HRDOST JE potřebná pýcha škodlivá

        • český maloměšťák napsal:

          Oproti pýše lze také ještě postavit hubris (nadutost ?, ignorantství ?, monopol na pravdu ?), mocný to hybatel vědomím i podvědomím kazatelů, příjemců a nektitických idolatristů a idolatristek :-D) exceptuálních (ubermenšovských) starověkých věroučných konceptů, zejména jejich praktických vyjádření (ale i propagandistických sdělení – ta však mají za cíl tu praxi).
          Krásně (a svým způsobem i dosti originálně) se line fenomen hubris a jeho atributy vnitřní i vnější v Machovcově : Filosofie tváří tvář zániku.
          http://muj-antikvariat.cz/kniha/filosofie-tvari-v-tvar-zaniku-machovec-milan-2006
          Praktickou ukázku toho, co také představuje hubris, najdete i na White Media – sekce Reconquista. Pro mě osobně dost otřesný zážitek a opětovný důkaz o selhání, ba snad i fiasku tkzv. vzdělávacího systému.
          Být pyšný na danou civilizaci je totiž zcela něco jiného, než ji považovat za něco výjimečně jedinečného, nutně následovatelného (paradoxně však takto i otrocky přijímaného – jako by nebylo alternativy).

          Taky jsem zvědav k jakému praktickému výstupu se dobéřeme. K jakému se dobéře atheista (nemám to slovo rád, ale budiž, nebudu jitřit ducha politické nekorektnosti např. termínem “ jinak věřící“), k jakému bigotní katolička, k jakému úspěšný starý člověk , k jakému zatím neúspěšný mlaďoch, k jakému černoch a k jakému arijec…a v neposlední řadě k jakému levičák a k jakému pravičák (byť by oba prohlašovali ze dělit lidi na levici a na pravici je přežitek).
          A možná že přijde i někdo z White Media.
          Zůstaňte s námi.

      • Martin V. napsal:

        Souhlas. Jazykově je to blízko, ale významově daleko. Hrdost je radost, pýcha je zaslepenost, egoismus a v posledku i hloupost.

    • NavajaMM napsal:

      Narcis, ak ostaneme v kontexte diskusií – ľudskej komunikácie – je pýcha ten najhorší hriech zo všetkých. Pýcha (aj podľa najnevinnejšej definície z tu uvedených) spôsobuje rodičovský vzťah k vlastným výrokom a myšlienkam. Na akýkoľvek nesúhlas potom reagujeme obranne ako na osobný útok.
      A inteligentná diskusia je nadobro pochovaná.

      • Narcis napsal:

        Z určitého hlediska se to tak může jevit. V řadě jiných použití pojem pýcha nemá (tak) negativní konotaci a v češtině není snadno nahraditelná jiným pojmem pozitivně vnímaným. To se týká i jinde zde v diskusi uváděného pojmu hrdost.
        Z hlediska diskuse nevidím žádný problém. Diskuse, kde nehájíte vlastní názor, není diskuse, ale jen plané plkání. Od vlastního názoru byste měl ustoupit až teprve poté, co je naprosto nezvratně dokázáno, že je špatný. Bez jeho obhajoby to nejde dokázat a pokud názor není vyvrácen, tak si ten špatný nadále můžete podržet. Ale takové zásadní a jasné diskuse se vedou zřídka.

        • NavajaMM napsal:

          Narcis, presne toto – Vaša reakcia – je to, čo som mal na mysli. Nesúhlasom som nechcel vyjadriť, že Váš názor je „špatný“. Hovoril som o pýche a o jej zhubnom vplyve na diskusiu, nie o niekoho špatnom názore.
          Netrvám na tom, aby ste mi dali za pravdu. Vo veci pýchy sa nezhodneme, tak túto otázku nechajme (aspoň na dnes) bokom.
          Druhá vec je otázka, prečo sa človek do diskusií zapája. Je to preto, že má pochybnosti o svete a hľadá duchovne spriaznené duše, prípadne možnosti, ako sa vo svete lepšie vyznať? Alebo je to preto, že potrebuje svoje názory prezentovať verejne a s aplauzom?

      • lopata napsal:

        Pýcha je první hřích.

  2. SPENTA MAINJU napsal:

    Však ono to má asi víc významů, a jakýsi etruský král, řečený Tarquinius Superbus, jej označovali tak proto, že prý byl spíš nadutý

  3. Kirk napsal:

    Myslím, že nestřídmost a chamtivost je téměř to samé.

    • Leo K napsal:

      Nestřídmost se týká užívání, chamtivost vlastnění. Rovnost – to je onen ideál, za kterým se pachtí filosofové. A rovnost je zatím ještě znemožněná vlastnictvím. Nikoliv osobním – pro svoji potřebu, ale tak zvaným soukromým. Naštěstí jsou signály, že toto vlastnictví (vlivem globalizace) se přežívá a na důležitosti nabude sdílení.

      • Kirk napsal:

        Možná by se dalo říct: nestřídmost ve vlastnictví => chamtivost.

      • Kirk napsal:

        …Snad by tohle mohl být společný jmenovatel. Nestřídmost ve všem je špatně. Všechno má svou míru. Pokud je překročena, je zle. Otázka je, kde je ta míra. Každý ji má nastavenou trochu jinak. Ale tady by se možná dalo začít. U nestřídmosti a míry věcí.

      • český maloměšťák napsal:

        Jen aby to sdílení také nebylo komodifikováno,. tedy někomu nepatřilo, už z podstaty složitosti dnešních věcí vyžadují tyto jisté nároky na svou správu, jisté nároky na prostředí ve kterém vůbec mohou fungovat. Kdy už to prostředí je privátní, vlastněno soukromým, kdy i ty zbytky věřejného jsou v podrobném hledáčku privátního .
        Sdílení je moudré, avšak vlastnění je chytré (vyplácí se , danému subjektu).
        Svět dneška i blízké budoucnosti je o chytrém a chytrých, vyjma nějakých dosti nevýznamných komunit.
        Vemte si například vlastnění a sdílení peněz. Tolik se toho již napsalo o paradoxu úroku, o zlovolných bankách vydělávajících jak na přípravách k válkám, tak i na válkách jakoý i na poválečné obnově (a pak zase na předválečných přípravách etc. etc..) – a stejně to lidé nechávají dál volně v běhu, věříc, že nyní ( a příště apak zase příště) tomu bude SNAD jinak. Tolik se napsalo o nesmyslnosti a zrůdnosti nechat spravovat ekonomiku a život společností soukromými lichváři, …a stejně se i tak prosadí to chytré, ten efemerní “ přínos“ v podobě chiméry individuálního.úspěchu….
        Co zbývá je neustálé haštěření se , zda je třeba se soukromými lichváři nechat ovládat zcela či o něco méně.
        Sdílení, pane Leo K, je opět zejména příležitostí – jak investovat soukromý kapitál., jak postupně sdílení privatizovat, jak sdílení soukromě, privátně vlastnit. Je to i sousto pro lichváře, of course.

        • Leo K napsal:

          Vážený český maloměšťáku!
          Nechci si „honit triko“ a proto poukážu na Bělohradského:
          …Za druhé pak je třeba bourat posvátnou krávu soukromého vlastnictví jako cesty k blahobytu – růst soukromého vlastnictví jako záruky vyšší kvality života. Ta v epoše globalizace závisí ve stále větší míře na kvalitě veřejných statků, jako je přístup ke vzdělání, lékařské péči, bydlení a jiným možnostem. To slovo přístup je tu klíčové: potřebuji přístup k mobilitě, ne vlastnit vlak nebo automobil, potřebuji přístup ke vzdělání nebo strukturám (divadlo třeba), v nichž se formuje kolektivní vědomí, ne je vlastnit.
          Byl to americký sociolog Jeremy Rifkin, kdo jako první v knize The Age of Access z roku 2000 formuloval tezi, podle níž by pojem „soukromé vlastnictví“ měl být v podmínkách „postmoderní“ ekonomiky nahrazen pojmem „přístup do sítě“. Předpokládá, že v ekonomice sítí je snadnější dohodnout se na podmínkách, za nichž dojde ke směně přístupu k nějaké materiální nebo intelektuální možnosti uvnitř té sítě, než dosáhnout dohody o vlastnictví věci nebo organizace, s níž je ta možnost spjata. Chci říci, že soukromé vlastnictví je dnes archaický a vyprázdněný pojem, je to dinosaurus chycený v síti sítí. Nejsem technologický optimista, ale je mi jasné na základě mých omezených zkušeností s ekonomikou sítí, že informace a jiné statky se tu nemohou šířit na základě „soukromého vlastnictví“…Konec citace.
          To je trend. Určitě to není záležitost zítřka, příštího roku a možná ani desetiletí, ale tam už bych si tak jistý nebyl. Ten pohyb je totiž zřejmý.

          • český maloměšťák napsal:

            To je moc pěkné.
            Nicméně i tak je tento trend příležitostí pro soukromé investice, čím je trendovatější, tím větší. Jak jim pak chce kdo bránit v přístuou na trh sdílení, bez změny systému..to by mě fakt zajímalo. Spíše je bude pobízet, podporovat, dotovat…vsaďme se, o lahev dobrého rumu. Za deset let si to povíme.
            Musíte změnit finanční systém, jinak se samozřejmě bude i sdílený produkt komodifikovat a tak i privatizovat a tak i oligopolizovat. Kor v prostředí kdy se tkzv. konsolidují (monopolizují ) komunikační prostředky a kanály.

          • lopata napsal:

            Tak v Bibli je velmi dobrý koncept milostivého léta. Jednou za 50 došlo k velkému resetu. Odpustily se dluhy, navrátily se polnosti a propustili se otroci. Každá generace zažila možnost budovat znovu. Ve městech to bylo trochu jinak, ale ta hlavní pointa resetu vlastnictví základních prostředků obživy tady je. Plus každých 7 let docházelo k menším resetům. To bránilo kumulaci klíčových komodit. Opačný příklad je ukázaný na Egyptě v době hladu. Kdy vpodstatě celý lid upadl do závislosti na faraonovi…

            Soukromé vlastnictví bych neboural. Zato bych více prosazoval, vlastnictví zavazuje. Zejména ve smyslu snahy socializovat externality a ztráty.

  4. Geordyn napsal:

    Tak se domnívám, že autor tohoto výborného zamyšlení se nevěnoval tomu, co je konkrétně pro mne významné. Je to pocit radosti – tedy ne pýchy, z dobře vykonané práce. A to myslím práce nebo výkonu pozitivního ve smyslu dobra. Dobra pro sebe, pro rodinu, pro bližní – možno použít i výraz dnes mnohdy nemódní – pro společnost. Pocit radosti z práce bych přirovnal k vlně podobné euforii, která tě na malou chvíli zalije, když zjistíš, že to cos vykonal je správné, dobré a účelné. A nemělo by to, alespoň vědomě, ubližovat. Když jsem se zmínil o práci, tak musím dodat, jak krutý úděl přinesl současný kriminální kapitalismus těm, kteří by chtěli a mohli vydělávat na svůj denní chléb v potu tváře a tento nespolečenský, zvrácený systém, jim v tom brání.

    • Geordyn napsal:

      Výraz kriminální kapitalismus jako označení světového řádu, jsem převzal od amerického novináře Erika Besta. Použil ho v rozhovoru se Zitou Senkovou v jejím rozhlasovém pořadu na Dvojce – Jak to vidí.

    • český maloměšťák napsal:

      Dobrý pocit z práce vykonané pro sebe, pro rodinu a pro společnost měl ale jistě po značnou část doby i např. Richard Fuld. Vše jelo dobrým směrem, lidé prodávali, kupovali, budovali…Však také jejich práce byla i docela solidně na trhu ohodnocena (a tak zřejmě i změřena ??).
      I každý majitel továrny, chrlící na trh spousty zboží má jistě dobrý pocit z takto vykonané práce. On za to nemůže, že zboží je fakt hodně a kupujících málo. To je problém někoho jiného, on pouze dobře (úspěšně ?) pracuje.
      A přeci z součtu takto dobře pracujících občas vyleze coby výsledek docela velká katastrofa.
      Je snad na vině tkzv. pokrok ? Vždyť přeci na ten pokrok jsme tak pyšní, považujeme ho téměř bez výhrad za velké dobro, za velký úspěch….
      Může snad robot za to, že dělá výkonně, není nemocný, nejde do klasického důchodu, nenakupuje :-D))…..vždyť to po něm chceme !!!!
      (domnívám se, že trend náhrady živé práce prací strojní a s ním spojené důsledky bylo by možné modifikovat tak, že by se roboti zkonstruovali a naprogramovali tak, že by pak mohli a uměli nakupovat a sami spotřebovávat…tím by se odstranil poptávkový kolaps……jen mi není jasné, k čemu by pak byl nutný výskyt lidí….nezlenivěli by – a tak i nelumpačili ??, znáte to – veškeré zlo je z nudy….)

      • Geordyn napsal:

        Činnost, výkonnost, pracovní výkon prostřednictvím jiných považujete za možnost vzniku radosti z práce? To nemyslíte vážně. Úředník by dle Vás měl být i hrdý na úder svým razítkem. Určitě dobře víte, co jsem měl na mysli svým poukazem na dobrý vnitřní pocit, po práci, kterou uděláte bez toho, že očekáváte odměnu v penězích. Podobný pocit má jistě i malíř, povede-li se mu obraz i když ví, že ho nikdo nekoupí. Nebo radioamatér, když mu jeho výrobek začne po oživování systému prvně fungovat. Toto jsou atributy, o kterých jsem psal. A nejste-li vybaven vnitřně touto schopností – pak Vás příroda o cosi ochudila. Nic ve zlém. Jen diskutujeme, že.

        • český maloměšťák napsal:

          Nic ve zlém, ale své představy mi prosím nepodsouvejte, že jsou mými představami či dokonce mým kredem. Dík.
          To by pak nebyla diskuze ale pouze materiál pro psychiatry.

          Já Vás taky nenařknu, že jste komunista – který neuznává, že i majitel továrny může pracovat, anebo člověk z finanční instituce. Ačkoliv bych mohl, kdybych uvažoval tak jako Vy.

          • Geordyn napsal:

            Čekal jsem to od Vás. Nepochopil jste, co jsem napsal o radosti z práce jako takové. Opakuji. Práce a pocit. A tak jste použil obvyklý úhyb, který se dnes téměř obecně nosí a to je, nerozumím co ten člověk chce říci, tak zkusím jestli to náhodou není komunista. Kdybych jím někdy byl, nestyděl bych se za to. I komunisté byli lidé, i oni měli své omyly i zločiny, jako křesťané, jako židé a jako dnes muslimové. Povím vám příhodu z roku 1993. V noci jsme se vraceli od matky mé ženy, které jsme v čemsi pomáhali. Před námi se mírně potácel podnapilý muž,kterého jsme neznali. Do nočního ticha cosi občas nahlas volal a jeho hlas se v nočním tichu nesl daleko a odrážel se od okolních věžáků. Ten muž, když jsme se k němu přiblížili, provolával, řekl bych cosi jako věštbu. “ Jen se netěšte, jen se netěšte, ze všech poctivých komunistů jste nadělali pitomce. Jen se netěšte, jen se netěšte.
            Tehdy jsem si pomyslel. Vykřikuje svůj žal. No ať, má pro to důvod. No a dnes, když na tuto příhodu vzpomenu tak vím – ten člověk měl pravdu. Dva biliony státního dluhu, církevní restituce platit ještě třicet let, průměrný plat za stejnou práci jako v Nemecku třetinový, už mnoho let kolem půl milionu nezaměstnaných , na obzoru vnucené desetitisíce ekonomických migrantů s cizí morálkou a chrlení tun amerických modifikovaných potravin s nemožností je odmítnout pro budoucí platnost TTIP. Omlovám se za úhyb z tématu o Desateru, i když i ono tam je skryto také. Jen se netěšme, bude hůř. A vini budeme tím co nás čeká my všichni.

  5. Vidlák napsal:

    S dovolením bych se vrátil k myšlence Jeníka Čermáka, že se na ničem moc neshodneme… Ono to tak bude a nečekám, že by v této diskusi došlo k nějakému zásadnímu průlomu. Křesťanským dějinám Evropy trvalo tisíc let, desítky ba stovky válek, sem tam nějakou genocidu a potoky krve, než se shodla alespoň přibližně na tom, že to původní biblické desatero je tak nějak závazné pro všechny. Na jiných biblických jemnůstkách se neshodla dodnes a jako maximum, co se podařilo je to, že se všichni shodli, že pro věroučné odlišnosti není nutné se zabíjet. I když – teď tu máme zvýšený příliv muslimů a leckdo už by do davu zase střílet nechal…
    Někdy si říkám, co by asi ti naši primitivnější předkové třímající sudlice na bojových vozech a nebo vykukujících ze zákopu na Bílé hoře, asi říkali, kdyby věděli, že jejich boj do statků a hrdel se za pár století ukáže jako nesmysl, který nikoho nezajímá a evangelík s katolíkem rukou společnou a nerozdílnou obírají stát na restitucích.
    Já bych navrhoval jen jedno přikázání – tedy spíše konstatování které se už mnohokrát prokázalo samo a první záznam o něm je už antický. Zde je:

    Když jde o peníze, jsou všichni stejné víry.

    To je něco tak empirického, že se s tím dá počítat jako s přírodním zákonem.

    • Geordyn napsal:

      Pane Vidláku, děkuji za doplnění Vašeho zamyšlení nad Desaterem, ale nemáte v otázce vlivu peněz tak docela pravdu. Matka Tereza to co pro ubožáky z různých zemí světa dělala, dělala pro peníze? Pro zisk? A i když jsem též ateista jako Vy, tak pomoc skutečnému bližnímu / ne těm, kterým říkám lehkoživové / existuje bez očekávání odměny. Leda by ten, kdo nezištně komukoliv pomůže, uvažoval tak, že já dnes pomohu tobě a očekávám, že ty, budeš-li moci , pomůžeš případně zase mě. Budu-li v nouzi. Zbytečné není lidové pořekadlo. Dobrou radu dá ti každý přítel, ale málokterý dá ti mouky pytel.

      • Vidlák napsal:

        Bohužel Geordyne, musím Vás zklamat… já nejsem ateista, já jsem poměrně hluboce věřící evangelík, hrdý na své předky, kteří pro víru opustili vlast a když se po 200 letech vrátili, přinesli si nazpět právě a jenom to zaťaté křesťanství.
        Jen se obávám, že dnešní doba není nakloněna žádným obecným pravdám. Velké dějiny jsou vystřídány malými a velké ideály o jednom Bohu a jedné víře se nám rozpadají na ty malé, jak si udržet práci a dát rodině najíst.
        Nicméně ani nejlepší křesťan není imunní vůči běžné chamtivosti a ty řídké výjimky jen potvrzují pravidlo. Přidám ještě jedno Vidlácké přísloví: Nemůžeš žít vedle kupky hnoje, aniž by ses každý den alespoň trochu nezasvinil.

      • Aldo napsal:

        Matku Terezu bych jako nezištný vzor práce pro ubožáky rozhodně neuváděl. Některé zdroje psaly svého času o marketingové akci Vatikánu spojené s jejím jménem. Třeba v tom byla nevinně, ale zrníčko pochybnosti zůstává. Mne samému se zdá že naše církev katolické též stojí víc o peníze než o věřící (natož chudé).

    • český maloměšťák napsal:

      Dnes se však za velký civilizační úspěch považuje právě to, že se shodneme na tom, že se na ničem neshodneme. Tvrdívává se že totiž v různosti je síla, čím větší různost, tím větší síla (jistě, v MacDonaldu to není tak vidno).
      Já si myslím, že naopak exponenciální vývoj různosti povede nakonec k tomu, že si lidé budou nechat ochotně nařizovat, ba budou po nařizování (prosazování jednoho názoru) bažit. Chce to ale ještě popracovat o něco dýl, zejména v rámci tkzv. vzdělávacího systému, zatím v něm panuje ještě přeci jen ještě dost velký pořádek.
      :-D)

      Já bych přidal ještě jeden zákon,
      A totiž že peníze nejen že nesmrdí, ale ony ani nekrvácí.

      • Vidlák napsal:

        Spolu se dá věřit jenom tomu, co nás také spojuje. Když nás nic nespojuje, nebudeme ani spolu věřit. Můžeme si věřit každý zvlášť, ale z toho žádnou sílu neuděláme. Dneska už pravda nevítězí, ta prostě zbude až se prošustruje všechno ostatní.
        Ostatně čemu věřit? Za co se spojit? Za faráře co slibuje nebesa a čeká na majetky? Za svobodnou vlast, která musí poklonkovat pro změnu druhé straně? Za české elity a osobnosti, které lezou do cizích zadnic, že jim ani nohy nečouhají? Bohužel nám ke spojenectví zbývá už jen akutní ohrožení s uřezáváním hlav… pak se spojíme a shodneme velmi rychle. Ale budu raději v nesoudržném státě, jen když žádá krev nepoteče.

        • český maloměšťák napsal:

          Spojit se lze a je to bytostně nutné, při potírání extrémů. Ale i ty by zasloužily řešit systematicky, tedy nalézt způsoby jak se jich vyvarovat, neopakovat je atd.nejlépe jednou provždy.
          Nějaké dlouhé litanie popisující jaké extrémy a kde všude…to je na kočku. To každý buď ví, anebo neví.
          Pročež tvrdím, že nemusíme vědet KONKRATNÉ , čemu spolu věříme. tak nějak to tam každý buď máme ..anebo ne. Pokud nemáme, nepomůže ani kněz, ani právník.:-D
          Poslouchat bychom se zejména měli, přičemž nutno odstranit šum , of course.
          Poslouchat a krást.
          Myšlenky a vzory , of course.

    • lopata napsal:

      Výklad Desatera je ustálený. Jen vznikal problém a různá „takyřešení“ co s těmi, kteří to odmítají respektovat. V Izraeli je rovnou kamenovali. Ale jaksi ani to nestačilo k dodržování. On člověk nedokáže dodržovat přikázání a to jich je jen 10. A kde nefunguje spravedlnost, je potřeba milost v Kristu…

      Problém vedení státu nastane pokud někdo agresivně odmítá alespoň základní podřízení se zákonu. Můžete použít stupňující se nátlak od domlouvání až po ostré fyzické tresty. Ale co když to nestačí? Položil jste si tuhle otázku? Pak stojíte před volbou: Buď se vzdám systému jak ho znám a s tím dopustím mnohá negativa pro všechny obyvatele, za které mám zodpovědnost. Nebo musí být odmítač usmrcen. Namítnete možnost vězení, což je takový cimmrmanovský úkrok stranou, ale to funguje max u jednotek tisíc. Pokud je rozpor / vzpoura většího rozsahu, pak se vracíme k zpět k binárnímu rozhodnutí likvidace systému nebo odmítače. Což je v současnosti velice aktuální neboť nově příchozí nemají právo na zemi (není to zem jejich předků).

      A je velmi vhodné, aby obě strany chápaly, že existuje krajní mimořádně odporné, ale technicky realizovatelné řešení s použitím armádních zbraní a konečným počtem přeživších blízkým nule. Pokud obě strany pochopí existenci tohoto řešení, pak je šance, že se jim do něj nebude chtít zhruba stejně a OBĚ strany budou mít motivaci něco udělat. Pak se dá hodně věcí vyřešit. Ale dokud budou mít příchozí pocit, že nemáme koule začít střílet, tak si budou dovolovat. Mírnější příklad. První odsouzení za poškozování plotu v Maďarsku vedlo k razantnímu poklesu pokusů o násilné překonání. Viděli, že Maďaři nekecají a začali je brát vážně…

      • lopata napsal:

        Jen doplním. Tam kde se neshodnou už existující usedlíci, tam je ideální administrativní oddělení. Něco jako Česko-Slovenské rozdělení. Vypořádá se majetek, závazky a ponechá se obchod. Ale to je obvykle jednodušší. I když Baskicko, Severní Irsko a Donbas ukazují, že to jde vzít za špatný konec.

  6. zemedelec napsal:

    Je třeba uvést,že Vámi uvedený studijní překlad Desatero Božích přikázání,jsou určené židům.
    Druhý seznam Desatero Božích přikázání známe jako křesťanský.
    Už v těch přikázáních můžeme najít rozpor,takže i ta domluva vázne.

    • Leo K napsal:

      Podle Bible je původ Desatera v Bohu – Mojžíš byl zprostředkovatelem a Desatero bylo starozákonním vkladem do křesťanství. Pokud vím, tak právní ustanovení Izraelců byla na svou dobu nejhumanističtější ve známém světě. I ve srovnání s Římem. Z praktického právního hlediska například kladlo práva otroků na roveň práv jejich majitelů. Ten druhý seznam je pokus smířit znění Desatera se změnami času a to je zase antické dědictví, které naučilo křesťany klást otázky, pochybovat atd. – tam je vidět práce Pavla z Tarsu, Augustina z Hippa a Boëthia.
      Toto smiřování s časem žádné jiné předovýchodní náboženství nemá. Ani Judaismus.

    • český maloměšťák napsal:

      To je omyl. Židé mají Jedenáctero, ale nechte si to pro sebe.
      11. Půjčuj.
      Je samozřejmě praxí rozvedeno, do poměrně exaktních složitých systémů jak procesních, tak i eticko-mravních. například žid židovi nesmí půjčit na úrok, anebo když tak to musí umět zaonačit.
      Přikázání však přejala i křesťanská společnost, respektive židokřesťanská (Duka, 2014).
      Vyplatí se.

  7. mrn napsal:

    Podle mne, to co jste vytvořil je nesmysl a pokoušíte se o ateistickou křesťanskou šaríu?
    Těch 10 přikázání, je samo o sobě dostatečným souborem základních pravidel i v dnešní době. Nerozumím tomu ohýbání, proč pro jinověrce pouze nepotlačit pouze první resp. první dvě přikázání a ostatní ponechat?

  8. Jan Čermák napsal:

    Mám radost, že jsem Vás inspiroval k textu. Vaše přehledy zahraničního tisku jsou pro mne v tuhle chvíli na kose number one.
    Ale dnešní diskuse asi k průniku nedojde, neb deset je prostě moc. Když bude každý nesouhlasit jen drobně s jedním /třeba lenost je mnohoznačná, ne jasně špatná/ tak se to zvrhne v neřiditelnou debatu bez konce. Ale řekl bych, že kdybychom to vzali bod po bodu, a o definitivním textu pak hlasovali, tak se určitě shodnout dokážem. Klíč je v tomto : byli bychom potom všichni definitivní shodu ochotni respektovat? Nebo by se ti co nejsou 100% souhlasni odebrali s reptáním na jiná fora? Nesmiřitelně…

    • NavajaMM napsal:

      Pane Čermáku, práve táto Vaša poznámka ma priviedla k tomu, aby som napísal, že v našich diskusiách by nemala byť cieľom zhoda. Práve naopak, tá vidina zjednotenia názorov vedie mnohých diskutujúcich k militantnému a často až neférovému presadzovaniu vlastného názoru.
      Cieľom inteligentnej diskusie by malo byť vzájomné objasnenie stanovísk. So všetkou úctou. Bolo by fajn, keby sa človek pri tom aj niečo zaujímavého dozvedel.
      Dúfam (a verím), že aj dlhodobú diskusiu medzi nami dvoma obaja chápeme takto. Postupne si objasňujeme svoje stanoviská, rešpektujeme sa navzájom a nesnažíme sa toho druhého zostudiť alebo prinútiť k súhlasu.
      Vyhovuje mi to takto. Mrzelo by ma, keby ste pri nesúhlase odišli na iné fóra.

      • Jan cermak napsal:

        Shoda neni mozna cil. Ale domnivam se, ze alespon minimalni shoda smysluplnou diskusi umoznuje. Nemali jit o monology, tluceni se po hlavach svymi pravdami“, musi byt v pozadi nejaka elementarni shoda. Napriklad diskuse s dzihadistou postrada smysl. A ono vzajemne objasnenie o kterem pisete by melo vest k necemu , co priste umozni posunout se nekam dal. Nejenom stale znovu a znovu opakovat to same. Diskuse je vlastne metoda. Ani dnes to na mne nedela supr dojem. Paklize melo byt cilem diskuse dostat se k zakladnim pravidlum, na kterych by se nase vysoceinteligentni spolecenstvi shodlo, zjevne se to nepodari. Musel by byt sef, arbitr, spontanne toho zjevne spolecnost neni schopna. Dost zajimavy vedecky poznatek, ne?
        Klic vidim v onech 100 procentech. Nevnimat svet jako computer v nulach a jednickach, ale v cele jeho sedi a mysmasi. Pokud vim s Vami se neshodnu jen v drobnostech, Ukrajina, ze.

        • NavajaMM napsal:

          Pane Čermák, neviem, či ste sa stretli s menom Carl Rogers. Bol kedysi v štátoch módny svojimi encounterovými skupinami. Bol psychoterapeut a vyvinul na klienta zameranú terapiu. Svojho času to na mňa urobilo veľký dojem a myslím, že jeho metóda skupinovej diskusie by bola to, čo potrebujeme.

  9. Karel napsal:

    Podle mne by naprosto stačilo jedno přikázání: Jednej tak, aby se za tebe druzí nemuseli stydět.

  10. Tacit napsal:

    Článek i diskuse zřetelně ukazuje na další souvislost.
    Ať chceme, nebo ne, ať si to přiznáme, nebo jsme proti tomu, křesťanské desatero do budoucna hluboce ovlivnilo morální hodnoty dalších generací, přestože jsou tyto generace často vysoce ateistické.

    • Leo K napsal:

      Ale ano i ne. I když si to těžce připouštíme Desatero a morálka toho společného mají málo. Morálka je pohled, je obecně přijatou představou čestného jednání ve společnosti. Morálka se vyvíjela spolu se společností, ale nikdy nebyla příkazem – její porušení se odsuzovalo, ale nekarcerovalo. Kdežto porušení příkazů Desatera měla (mít) právní důsledky.

      • Tacit napsal:

        Desatero a morálka toho mají společného mnoho. Jistě, že v náboženském smyslu chápeme Desatero jako příkazy, dogma, ale naše chápání života a jeho základních hodnot z křesťanství vychází a promítá se do našeho sociálního i morálního uvažování a jednání, byť jsme většinou ateisti. Z křesťanství jsme to „zdědili“, máme to v genech a vždy nás to určitou mírou ovlivňuje v náhledu na život, politiku, demokracii i v chápání vlastní budoucnosti.

        • český maloměšťák napsal:

          Spíše antika, dobrý muži.
          Křesťanská praxe (respektive její fiasko, definitivní – na rozdíl od komunistů totiž Církev de facto vládla několik staletí, ba možná celé jedno tisíciletí).
          Příliš se křesťanství coby nějaký originální etický systém mýtizuje. Často se dokonce jakoby snad “ zčistajasna zjevilo“, což je nejen antropologický nonsens.
          Praxe vlády křesťanství (můžete jak chcete vyvracet, že nešlo o to pravé, správné, jedinečné atd. křesťantví – lidé ale brali za své, že jde o křesťanství, až na výjimky a posléze ty, kteří vládu Církve a církvé zrušili).byla velmi zlá, možná daleko horší jak praxe některých pohanství, možná dokonce horší jak praxe babylonská , netroufám si říci zda i asyrská.

          • Tacit napsal:

            Ale mě v mém příspěvku nezajímá organizace křesťanství (viz církev) ani její historická kritika, ani srovnávání s komunisty. Jen tvrdím, že na ovlivnění našeho myšlení a zejména na formování budoucího se podílí těch tisíc let křesťanské tradice.

          • lopata napsal:

            Vláda církve. To bych byl hodně opatrný. Většinou se jednalo o velice vratký konglomerát mezi králem, šlechtou a katolickou církví. Kde v pozdější době upadala moc šlechty ve prospěch obchodníků a měšťanů (buržoazie – z francouzštiny). Hodně záleželo na osobních preferencích na škále Bůh — majetek a osobních vztazích mezi aktéry. Nazvat to vládou Církve je hodně odvážné. Spíš se velice vyzdvihují zločiny církve, protože jsou v rozporu s jejím učení. Ve stejné době však šlechta často řádila o dost hůře.

            Analogicky dnes funguje kritický pohled na USA. Protože je tam také největší rozpor mezi řečeným a konaným. U Ruska a Číny to tolik nebije do očí, protože obě země nemluví o ideálech a tvrdě jdou z a svými zájmy. Člověku vadí daleko méně známý násilník, než když „vrah o morálce káže“…

    • český maloměšťák napsal:

      To desatero je ale skutečně židovské (i Ježíš byl židem, žádný křesťan, toho z něj učinili až později, organizační struktury tkzv. Církve)..
      V praxi pak to byli zejména židé, kteří byli obětmi porušování onoho “ křesťanského“ desatera – zejména ze strany křesťanů.
      Ale to je již ohraná písnička. Nuda.

      I když…už nevím který z církevních otců tvrdil, že Platon byl také křesťanem.
      Oni ti křesťané vůbec umějí všecka ta přikázání ohýbat tak, jak se jim to zrovna hodí. Z průserů se pak např. katolíci vyzpovídají, u židů nic takového není. Ale ohýbat svá kréda umějí také i židé, nebo musulmani….či bankéři. Asi je to šimpanzně lidské.
      Jen my maloměšťáci dycky utřem hubu.

      • Geordyn napsal:

        Neřekl bych, že oběti porušování desatera křesťany, správněji „křesťany“, je nuda. V dávném působišti faráře Sarkandera / je to nyní mé bydliště / byly postupně čtyři pogromy na židovské spoluobčany. V průběhu tří století. Poslední pogrom byl v prosinci 1918 !!
        A to se stalo v místě, kde by měl křesťanský pohled na svět, a desatero po vlivu utrakvistů i katolíků po mnoho staletí, zabránit takovým útokům. Při tom poslednim zahynuli dva občané židovské víry. Hitler za dvacet pět let poté, téměř celé gheto svými pochopy ss v Osvětimi zahubil. Takže bych neřekl, že maloměšťáci v roce 1918 u nás utřeli hubu. Napakovali se – nábytek, obrazy, hotové peníze. Z policejního vyšetřování jsou v archivu zápisy. Ale s těmi maloměštáky jsem přestřelil. Byli mezi drancujícími převážně plebejci. A také ti, kteří to začali. Vojenská posádka – bývalí vojáci rakouské armády, nyní sloužící novému státu.
        Tolik z historie.

        • český maloměšťák napsal:

          Jak pravím – nuda. Stále totéž.
          My si ale nerozumíme, maloměšťák má stálé své a pevné a neměnné zásady. Za prvé NAŠPOROVAT na tučná věna svým dcerám, ale ne z cizího !!! Trpělivou prací, odříkáním si., po dlouhou dobu málo s málem bratřit a sestřit, množit jen málo, přiměřeně..
          Je ale pravda že pak někdy dcery zestárnou natolik, že je pak nikdo nechce ani s tučným věnem.
          Největším nepřítelem maloměšťáků je ale i tak inflace.Pokud tedy maloměšťák není i židem – a není tak vystavován např. praxi křesťanského desatera.

        • Vidlák napsal:

          Však to říkám – peníze očividně nesmrdí, nekrvácejí a ochotně slouží každému pánu….

  11. Nerevar napsal:

    Nějak nedovedu rozhodnout, jedná-li se o text vážně míněný, nebo zda je to – při vší úctě – jen další pokus o provokaci. Samotné zdůvodnění prvního „článku“ dogmaticky stanovuje, co je správné a co je fuj: „Bůh neexistuje a nikdo ti nesmí nutit víru v opak“. Je správné někomu nutit nevíru? Explicitně nevysloveno, implicitně postuluje základní pravidlo, že věřící smí tahat vždy a pouze za kratší konec.
    Proč ne například „názory na existenci Boha buďtež brány co osvědčená témata sporu, a jejich otevírání je jen další pokus zabránit nalezení shody“.

    Ostatní články jsou tak nějak nepřesvědčivé. Co by kupříkladu bylo se světovým obchodem, kdyby se lidé zřekli lži, nebo co by řekli biologové o chamtivosti a lenosti?

    Můj názor. Počkáme, zda bude ignorován nebo se diskuse zvrhne – co to říkám, přece odkloní – na rozdíl mezi chamtivostí a spořivostí…

    • Leo K napsal:

      To je asi nepochopení. Víte, církev (míněno katolická) má tzv. důkazy Boží existence, ale už Imanuel Kant v XVIII století je vyvrátil. Muselo to být pro něj velmi bolestivé, protože byl hluboce věřící. Ale jeho svědomí filosofa mu nedalo. Boží existenci nelze dokázat (ale také ji nejde vyvrátit). Nicméně k tomu, abyste se obrátil na Boha potřebujete Víru. Bez víry to nejde a tedy správně JF říká, že víru nelze nikomu nutit. Ono to ani nejde. Víra je osobní a velice intimní záležitostí – jenže to lidem často nedochází.
      A se světovým obchodem bez lži? To je naprostý ideál – to by totiž byl ten správný SVOBODNÝ obchod. Ty lži se totiž právě týkají toho, co může poškodit nechtěné účastníky obchodu! Viz TTIP a TiSA – to jsou smlouvy v zájmu korporací – a proč se vyjednávají tajně? Protože mohou poškodit ty, kteří nejsou smluvními partnery.

      • Leo K napsal:

        Zapomněl jsem dodat: Aproto nejde o svobodný obchod.

      • Nerevar napsal:

        Ano, víra je aktem vůle. Nelze nikoho *přinutit*, aby chtěl věřit v něco, v co nevěří. Zkrátka nelze. Proto té deklaraci „Bůh neexistuje a nikdo ti nesmí nutit víru v opak“ jako by nešlo o hledání shody ale spíše o apriorní diskvalifikaci některých účastníků diskuse.

        • danaver napsal:

          No právě, a přitom pokud se té diskvalifikaci chceme vyhnout, stačilo by zmínku o Bohu vynechat. A první přikázání by pak třeba mohlo znít –
          Svou víru si ponecháš v soukromí, máš právo podle ní žít, ale nemáš právo ji nikomu nutit, ani trestat toho kdo tvou víru odmítá.

          • Nerevar napsal:

            Téměř správně. Ještě bych doplnil: necháš víru druhých na pokoji.

            (A neodpustím si: Necháš víru ateistovu na pokoji. No flame.)

          • danaver napsal:

            Tak jsem to dopracovala:
            Svou víru/nevíru si ponecháš v soukromí, máš právo podle ní žít, ale nemáš právo ji nikomu nutit, ani trestat toho kdo tvou víru odmítá, ani jemu jeho víru/nevíru brát.
            Zkrotíš svou touhu poučovat a přijmeš omezenost jiných jako svou vlastní
            Nebudeš krást ani vraždit, ani tvé lži a tvé podvody nesmí způsobit něčí zmar, a úroky tebou půjčených peněz nesmí přesáhnout desetinu půjčené částky.
            Budeš ctít své předky, řeč a tradice, a tvé umění nebude fekální.
            Zachovávej střídmost a uměřenost, a dobře ti bude na zemi 🙂

    • český maloměšťák napsal:

      „…Co by kupříkladu bylo se světovým obchodem, kdyby se lidé zřekli lži…“
      Byl by asi jiný.
      Paradoxně by však mohlo dojít k tomu, že by krize z nadvýroby a rostoucí nerovnosti byla ještě hlubší.Po nějakou přechodnou dobu.
      Že by se tedy lhaní vyplácelo celospolečensky ? Zkusím nad tím zauvažovat, je to zajímavé nekřesťanské absurdno.

  12. ENKI napsal:

    První tři přikázání nesmyslně přiznávají lidské vlastnosti všudepřítomné a lidskými smysly plně neuchopitelné entitě. Nepojmenovatelné. Jenže i když si to někteří uvědomovali i tehdy (Jsem Kdo Jsem), patrně nebylo jiné cesty ke sjednocení roztříštěného pohledu na podstatu světa.

    Dnes by bylo možno toto zosobnění snadno opustit, máme nastřádáno množství poznatků a není již důvod veřit na bohy, ďábly a anděly.

    Takže první tři škrtnout.

    Zbylých sedm lze zahrnout do jednoho a to: „Měj se rád!“

    Neboť – kdo se má rád a pečuje o sebe, ten se udržuje zdravý na těle i duchu, vytváří si a udržuje zdravé vztahy se svým okolím a nečiní, co by mu je kalilo. Z téhož důvodu ctí rodiče a druhým pomáhá…

    Přirozeně, že jako je potřebné člověka naučit sebeobsluze, je třeba mu vštípit i spoustu dalších ponaučení a pravidel, to však je celoživotní proces a není důvod z něj preparovat jen některá s odkazem na jejich božskou podstatu.

    Podléhání v článku vypočítávaným neřestem tento příkaz znevažuje.Ani zde není nutno všímat si pouze vybraných sedmi a nějak zvlášť je trestat. Máme už spousty zákonů a trestů s daleko širším záběrem.

    Takže „MĚJ SE RÁD!“

    • Nerevar napsal:

      To zní skoro jako kdyby původ všech sporů a nedorozumění byl v nějaké zvrácené sebenenávisti.

      Nutno dodat: mravenci – například – jsou uvnitř mraveniště ve všem zajedno. Je to opravdu hodno obdivu?

      • ENKI napsal:

        Rozhodně ano. Když neumím ani mravence učinit živým, jakpak bych mohl neobdivovat celé mraveniště?

        • Nerevar napsal:

          Upřesňuji: „myšlení“ mravence asi není to, k čemu bychom měli směřovat.

          • ENKI napsal:

            Mravenci naplňují své životy, lidé lidské. Přál bych si žít v souladu se svou lidskou podstatou tak dokonale, jako to dokáže mravenec s tou svou.

          • Narcis napsal:

            Myšlení mravenců není vhodné pro lidi stejně tak jako myšlení lidské není užitečné pro mravence. Myšlení mravenců není horší než lidské. Jim patří Zeměkoule a oni nás přežijí (vedle dalších „primitivnějších“ organismů).

    • český maloměšťák napsal:

      I Hitler se měl dost rád …ba tvrdil, že má rád celou civilizaci, ba dokonce celou lidskou rasu. A že kvůi její záchraně podstoupí velkou svou individuální oběť.

      Já bych to mírně upravil, na : “ Směj se rád! “
      Anebo radši na : „Směj se sobě rád ! „

      • ENKI napsal:

        Provokujete. Kdyby se měl vskutku rád, spal by klidně a sešel by stářím. Tvrdit a konat, to je jako slyšet a naslouchat.

      • Nerevar napsal:

        A máme tu reductio ad Hitlerum. Diskuse pro tentokrát vyčerpala své možnosti.

        • český maloměšťák napsal:

          Vy jste na mě moc chytrý. Vzdávám se.
          Hitler se tedy měl nerad.
          Stačí to takhle ?
          No vidíte, a shodli jsme se.
          Zůstaňte s námi.

          P.S. Znáte to, jeden se měl tak rád, že se zamiloval do sebe tak moc, až se z toho utopil.
          Avšak že by se někdo usmál sám sobě až tak, aby se z toho utopil ?!?? Neznám takovýto případ, možná udusil, to jo…ale utopit se ? No, možné to je, zejména za bezměsíčných nocí.
          ——————————————————————
          Pane VLK, hlásím. První dva lidé, kteří se shodli.Zjistil jsem, že totiž pouze stačí ustoupit a vyhovět druhému – a náhle je tu shoda.
          Shodli jsme se na tom, že i když se má někdo rád, tak se má vlastně nerad.

          • ENKI napsal:

            Ano, ano. Jako je třeba jíst podle tělesných potřeb (ani málo, ani moc), tak je třeba se mít rád. Kdo se má rád málo, poškozuje se, kdo se má rád přesmíru, poškozuje okolí, nespí dobře a ve výsledku se poškozuje také. Vše spočívá v nalézání a v udržování rozumné míry sebelásky.

      • ENKI napsal:

        Souhlas Tichotou(?). Tento výhonek diskuse zplaněl. Přestože smát se sobě je zdravé 🙂

  13. juvel napsal:

    Několik biblických textů o smyslu desatera a Zákona:

    „Zákon (včetně desatera) byl naším vychovatelem až do příchodu Kristova…“ Galatským 3:24
    „Dokud nepřišla víra, byli jsme zajatci, které zákon střežil pro chvíli, kdy víra měla být zjevena….. Když však přišla víra, nemáme již nad sebou dozorce“ Galatským 3:23,25

    „Láska neudělá bližnímu nic zlého. Je tedy láska naplněním zákona“. Římanům 13:10. „Láska je trpělivá, laskavá nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.“ 1.Korint. 13:4-7.

    Projevování lásky k bližnímu nelze vměstnat do žádného zákona. Proto je v Bibli klíčovou věcí osobnost Ježíše Krista. Poznáváním jeho osobnosti a jeho roli v historii lidstva je cesta k osobnímu duchovnímu zrání a růstu a ke konečné záchraně.

    • český maloměšťák napsal:

      Takových osobností je ale v historii známo více.
      Například Solon pak mnohé dobré dokázal i prakticky, nejen v rámci retorických cvičení.
      Vůbec si myslím, že svět v brzké době upotřebí spíše Solonovy praktiky, než by měl dlít v zajetí retorických cvičení židovského starověkého proroka Ježíše Nazarejce.
      Možná se bude hodit více i nějaký ten Jidáš , pokud by poukázal na nějaké to konkretní centrum z kterého proudí růst společesnkých antagonismů, ba i nějaký ten lotr /zélot/.

      Je láskyhodným bližním i např. bankéř financující přípravu na válku, válku a poválečnou obnovu ? Je i láskyplným ?

      • juvel napsal:

        Těch pár biblických textů ukazuje na smysl Božího zákona (nakonec i mnohých lidských zákonů), jeho účel a jeho cíl a naplnění. Základní pravdy prověřené tisíciletími, které platí dnes zrovna tak, jako před tisíciletími. Pro někoho je to důležité k pochopení smyslu života člověka a společnosti. Pro jiného jen rétorické cvičení židovského starověkého proroka. S tím ovšem já nic nenadělám. Nakonec ani sám Kristus nebyl přijímán naprostou většinou svého národa, ačkoliv ho po staletí očekával a nakonec jej nepoznal.

        • český maloměšťák napsal:

          Myslíte židy ?
          Jak by mohli v ukřižovaném tulákovi poznat pomazaného krále ?
          By musili naplít na své otce, dědy…
          To snad chtějí ti, kdož jim vytýkají i po 2000 letech, že nepoznali ? To je strašná pitomost. Ale taky s tím nic nenadělám, to je pravda.

  14. jezevec napsal:

    zajímavé, jak tak bezkonfliktní text dokáže přesto vzbudit emoce.
    a tak bych navrhnul ještě jedno pravidlo (přikázání):
    nejen víra je privátní věcí každého – ale žádný člověk NESMÍ druhým interpretovat nebo vykládat boží vůli a boží názor, nebo definovat jakékoliv „správné“ atributy víry a vyznání.
    takže veškerá posuzování a hodnocení, co je či není pýcha, chamtivost, braní božího jména nadarmo, a obecně co je či není víra (a jak se má projevovat) – si laskavě každý soudruh nechá sám pro sebe, a bude si posuzovat jen tu svoju.
    kdyby se tímhle jednoduchým „nesrat se do cizího“ dokázali lidi dobrovolně řídit, ubylo by většiny bídy na světě …

    • NavajaMM napsal:

      Do veľkej miery súhlas, pane jezevče.

    • český maloměšťák napsal:

      „….žádný člověk NESMÍ druhým interpretovat nebo vykládat boží vůli a boží názor, nebo definovat jakékoliv „správné“ atributy víry a vyznání…“
      Ani Paulus alias Šavel plus jeho následovníci ?
      To by pak ale zřejmě zvostalo na ocet celé tkzv. Křesťanství.
      A kdoví zda by vůbec nějaká civilizace vznikla, která by byla nějak vnitřně tmelená, na určité úrovni, které zvykneme říkat např. konzervativní. Ne , ne, člověk např. pod vlivem drog když zvěstuje, tak otvírá lidem dosud netušené obrazy – tedy lidi obohacuje. Nesmí to ale přehánět, například když Paulus alias Šavel agitoval proti ženám a proti udržování populace na úrovni, kdy populace nevymře. Ještě že ho pak tkzv. otcové v tomto trošičku vyspravili, nevadí pak, když sami se na udržování populace nepodíleli a nepodílí.
      Křesťanská civilizace ná z pekla štěstí, že neuposlechla Pauluse alias Šavla.
      Šak on ten pud je silnější než láska k Bohu, naštěstí to tak Demiurg Evoluce zřídil.

      • Leo K napsal:

        Nechte toho. Paulus byl generál – polní maršál 6. armády poražené ve Stalingradu. Ten, koho máte na mysli se jmenoval Šaul a po tak zvaném obrácení mu říkali řecky (protože jeho dopisy jsou v řečtině) Παῦλος = čti Paulos. V ČR je jeho jméno Pavel (když už používáte Šavla). NavajaMM má pravdu s předváděním ega.

        • český maloměšťák napsal:

          Paulus je správně. Minimálně několik desítek milionů Němců to tak vnímá.
          Paulos mu jen tak neříkali, byl Římanem, aspoň podle Skutků. Viz nejen přístup k němu ze strany prokurátorské moci. Pokud teda Paulus vůbec kdy žil, že…
          ANO,. NavajaMM má pravdu.
          ————————————-
          Pane VLK, hlásím další případ shody.Už tři jsme se shodli..a sice že má jeden pravdu. zatím ale nejde o pravdu Boží, zůstaňte s námi. Za deset let se dozvíme další pravdu, o sdílení.

          Tak,… a teď už jen aby mi někdo vyčetl, že jsem dokázal vytvořit již ve dvou případech shodu. A je domalováno.

          • Leo K napsal:

            Ne. Byl římským občanem – respektive už se tak narodil, ale nebyl Římanem. Komunikoval řecky (i v Římě), hebrejsky a pravděpodobně také aramejsky. Latinsky neuměl.

    • Puck napsal:

      To je pěkné, ale lidé si to přejí. Lidé se rádi postaví za vůdce. anebo třeba za faráře, který je posiluje ve víře. Stejně rádi se sdružují v klubech, spolcích, organizacích, a tady přebírají názory těch, o kterých si myslí, že znají víc, než oni. Těžko je pak žádat po uznávaném člověku, aby mlčel a nesral se do cizího.

      • jezevec napsal:

        nemám téměř nic proti tomu, když někdo káže, a prezentuje to jako svůj názor.
        proti lidem, kteří kážou svůj názor, a vydávají to za vůli boží, nebo dokonce za přání boha – dost podstatný rozdíl. byť verbálně by říkali totéž, a třeba i neříkali nic špatného. ta privatizace boha, ta mi připadá nebezpečná. žádný člověk by neměl říkat, co si bůh myslí, nebo co bůh považuje za dobré. tím spíš, je-li to člověk požívající autority.
        už jsem o tom psal ve svém textu o „víře jezevcově“ – dáte-li lidem konsent jejich myšlenek či konání před bohem, jakmile se lid přestane trýznit se pochybnostmi o správnosti svého chování, obvykle stvoříte peklo.

  15. NavajaMM napsal:

    Pane, JF, vďaka za obrovskú prácu, čo odvádzate pre Kosu.
    K desatoru pre akékoľvek diskusie – kľúčové prikázanie:
    Kým sa odhodláš odpovedať na akúkoľvek myšlienku, musíš presne chápať dotyčnú myšlienku v kontexte diskusie. Ak ju nechápeš, slušným spôsobom polož otázku a nepredvádzaj svoje ego.
    Právo hovoriť nasleduje až za záväzkom pochopiť.

    • Leo K napsal:

      Děkuji.

    • Puck napsal:

      Hm, ano ! To je pravidlo, které si musím připomenout častěji. 🙂

    • danaver napsal:

      Máte naprostou pravdu, pane NavajaMMe, vystihl jste přesně ten důvod, proč se Bůh rozhodl nenechat si do své práce kecat, a uklidil se i s deskama od lidí co nejvýš :-). Umíte tvořit a máte pokoru v sobě, vy byste na těch přikázáních pracovat měl.
      Akorát – ať se budete snažit kolik chcete, tady neuspějete. Nikdo nemůže.
      Protože síla přikázání není v nějaké morálce nebo tak, ale v příslibu, že se jejich dodržováním daný kmen stane lidem vyvoleným.
      A jak znám vlka, tohle tady asi neprojde…:-)

    • Antonie napsal:

      „Hloupému člověku nejvíce prospívá, když mlčí. Kdyby to však věděl, nebyl by už hloupý.“ 🙂
      http://nlydia.blog.cz/1407/slepy-a-chromy

  16. český maloměšťák napsal:

    Tacit : „Ale mě v mém příspěvku nezajímá organizace křesťanství (viz církev) ani její historická kritika, ani srovnávání s komunisty. Jen tvrdím, že na ovlivnění našeho myšlení a zejména na formování budoucího se podílí těch tisíc let křesťanské tradice.!
    Aha, a praxe s touto tradicí nemá co dělat. Hotovo, abtreten.
    Příště tedy napište, že Vás zajímá jen to, co si o dané věci myslíte Vy sám. A je to.
    Technická – podílela se tato „tradice“ i na spáchání holokaustu ?
    Víte, co to je vůbec tradice , jak vzniká ? Tradicí není vzkaz žida Ježíše, ani jeho příběh. Tradice, a to mi snad dá za pravdu i pravicový konzervativec, vzniká praxí, žitou praxí. Kdy těžko vykucháte z praxe vlády ideologie tkzv. křesťanství obrovské zločiny charakteru genocid, i na duchu páchané.
    Tradicí není vejce, ale kuře.

    • Antonie napsal:

      A tím chcete říct co? Že když věřící porušují přikázání anebo i nevěřící když porušují spravedlivé zákony, že špatná jsou ta přikázání a ty zákony?

      • český maloměšťák napsal:

        Ne, chci tím říci, že k tradici křesťanské praxe patří i mučení, násilné konverze, podvody, kupčení, zotročování atd. A že tradice není přikázání, až žitá praxe vytváří tradici..
        Hmmm, „věřící, který porušuje přikázání“…to je taky dost síla.

        Spravedlivými zákony se oháněl a ohání kdekdo, důležitá je ta praxe.
        Koukněte např. na spravedlivé zákony týkající se dluhů.
        Jak se např. kdysi podílely na vyvolání celosvětových jatek.
        No a na “ nespravedlivé“ , z pohledu tržních fundamentalistů, zákony Solonovy.

        Do praxe výkladu a uplatňování tkzv. křesťanských spravedlivých zákonů bych se raděj nepouštěl. Taky tam proteklo dost krve. Divím se, že zejména ženy stále inklinují k této starověké ubermenšovské věrouce, ne tolik ve své praxi odlišné od její islámské verze, nejen ve vztahu k ženám. Proč raději neinklinují k pythagorejcům….kdy jejich komunismus byl na bazi pozemské tradice (přátelé sdílejí to nejcennější co je spojuje – přátelství, proč by neměli sdílet i docela obyčejné věci jako je jídlo nebo stěna domu).

        Jistě, že prý jen zlí lidé (věřící ?) překroutili původní dobré úmysly, že….
        No jo, ale jak jen teda odpreparovat praxi od ideálu, na který se ta praxe odvolává ? Že by druhá šance ? A s kým, se stejnou organizací…. ale dvakrát tak chytřejší, jak říká Švejk ?

        Já se s Vámi shodnu v tom, že mnohé z učení židovského proroka Ježíše v podání evangelií je moudré. A stálo by za to , se toho držet. ale to je asi tak vše, nepotřebuju si dál klestit cestu k Hospodinovi vyvoleného národa berličkou jakési tradice – olezlé, páchnoucí a práchnivé až hrůza.
        Mimochodem, jak se díváte na Matouš, kap. 25.- ve vztahu k “ lidem na cestách“ , tedy uprchlíkům ? Pomáhat všem, jak to chtěl Ježíš či chce papež František , anebo jen vyselektovaným, jak to chtějí Duka či White Media?

        • Antonie napsal:

          V souvislosti s názory papeže Františka, T. Halíka a v konfrontaci s přikázáním lásky, občas jsem sama o sobě zapochybovala, jestli nejsem zlá, pokoušela jsem se rovnat paralelně verše Biblické s Koránem a to mne vyvedlo z omylu.

          Korán nemá Desatero, místo přikázání: „Nezabiješ!“ Korán učí zabíjet. Místo přikázání: „Nepožádáš statku bližního svého“ na „nevěřící“ Židy a křesťany pohlíží jako na lid knihy, kterou ale neuchovali, požívají ochrany muslimského státu, jsou zbaveni mnoha práv, která mají muslimové, měli by se v muslimském státě těšit určité vnitřní samosprávě a platit za to daň. A všichni ostatní nevěřící, tedy ty další kategorie, tak tam prý je poněkud komplikovaná náboženskoprávní konstrukce. V současné době islám dělí svět na dvě části. Na oblast islámu – míru, a na oblast války. To je ta část, která by se časem měla stát muslimskou. Je s ní však uzavřeno, byť třeba nepsané příměří, které může trvat stovky let, rok, do soudného dne, to je jedno, ale tak to nahlíží islámské právo. A „Všemocný veliký Alláh má zalíbení v lidu, který nás uvede do ráje v řetězech.“

          Křesťanství a islám nemají společného Boha, Alláh není bohem pro všechny lidi, ale jen pro muslimy. Muslimovi jeho víra dovoluje nenávidět nevěřící nebo jinak věřící, obelhávat i zabíjet. Oni věří, že ve jménu jejich „nejdokonalejšího práva, jsou ti praví, Bohem vyvolení, k prosazení jediného spravedlivého božího řádu“ a toto jejich povýšení nad ostatními, nepopírají ani neumírněnější muslimové. Stále stejně loupežně výbojní dnes, jako v dobách proroka Mohameda, usilují ovládnout a islamizovat svět mírovou cestou. A když se jim nepodřídíme dobrovolně, mají povinnost šířit islám násilím. Že nepřicházejí uprchlíci s námi v míru žít a respektovat zákony hostitelských zemí, ale táhnou na Evropu sebevědomí islámští bojovníci, pod prapory islámu, nás islamizovat, je už zcela jednoznačné.

          Ale loupit a vraždit člověku Bůh nedovolil. Ve starozákonní době zabití v sebeobraně, za účelem zachování života, „oko za oko, zub za zub“ nebylo násilím, nýbrž přirozenou spravedlností. A když už lidstvo bylo civilizovanější, tedy morálně kousek dál, tak Ježíš Desatero naplnil láskou Boží, novým přikázáním, milovat i nepřátele. A v celém Novém Zákonu není pak už ani jediný případ schvalování násilí. Páté Boží přikázání: Nezabiješ, nelze vyložit jinak, než že Nezabiješ a nikdy Ježíš neučil své žáky používat meč. Proto v kontextu doby lze zpětně nahlížet pouze starozákonní „oko za oko, zub za zub“ jako sebeobranu za účelem přežití, jako spravedlivý boj proti zločinům, ne však výbojné loupeže samozvaných vyvolených, násilí, vraždy, a pedofilii.

          Svatý Jan z Damašku pokládá muslimy za předchůdce Antikrista. Obsah Koránu, konfrontuje se Starým a Novým zákonem, ukazuje na faktické chyby, např. že Mojžíš dostal jiný „zákon“, než Mohammed. Odmítá mnohoženství, hnusí se mu konkubinát, krutost k ženám a Mohamedova věrolomnost a faleš. Zachovaly se jeho texty o mohamedánské expanzi a jak na ni reagovala „byzantská“, tj. východořímská, křesťanská inteligence, oběti „prvního džihádu“ zhruba 610-750 n.l., jak se stavěli k té katastrofě, která tehdy postihla křesťanský svět, ze kterého zbyly během jednoho staletí pouhé trosky. Stále stejně loupežně výbojní dnes, jako v dobách proroka Mohameda, usilují ovládnout a islamizovat svět mírovou cestou. A když se jim nepodřídíme dobrovolně, mají povinnost šířit islám násilím.

          Islám je neslučitelný s životem slušného člověka. Není možné být muslimem a zároveň slušným člověkem. A z jakých důvodů se zastánci islámu, včetně papeže Františka rozhodli obětovat Evropu katům, to vědí jen oni. Ano, je pravda, že Ježíš by zcela jistě neupřednostnil pomoc jen jedné skupině potřebných, ale oni zcela jistě vědí i to, že neučí Ježíš obětovat nejbližší ve prospěch satana.

          Evangelium podle Matouše a Lukáše: „Uvažte přece: Kdyby hospodář věděl, v kterou noční dobu přijde zloděj, bděl by a zabránil by mu vloupat se do domu.“

          „Kdo je má matka a kdo jsou moji bratři?“ Ukázal na své učedníky a řekl: „Hle, moje matka a moji bratři. Neboť kdo činí vůli mého Otce v nebesích, to je můj bratr, má sestra i matka.“ (Matouš 12:50)

          „Mějte slitování i nad jinými, ale s obezřetností, ať se vám oškliví i jejich plášť, poskvrněný hříchem.“ (List Judův 1)

          A ještě evangelium podle Matouš a Marka: „On jí řekl: „Nech napřed nasytit děti. Neboť se nesluší vzít chléb dětem a hodit jej psům.“ (Marek 7:27) „Nesluší se vzít chléb dětem a hodit jej psům.“ (Matouš 15:26)
          Tedy v první řadě máme povinnost pomoci našim chudým okradeným, kteří jsou proti desátému přikázání nemilosrdně připravováni o střechu nad hlavou, nedotknutelnými všemohoucími lichvářskými a exekutorskými zločinci.

          „Kdo se nestará o své blízké a zvláště o členy rodiny, zapřel víru a je horší než nevěřící.“ (1. Timoteovi 5:8)

          A kardinál Duka mě mile překvapil v rozhovoru s T. Halíkem: „Tak jako těžko obsáhneme celou šíři křesťanství, tak je to i s islámem. Když hovoříme o současných problémech, které nás děsí, terorismus nebo islámský stát, pak se dostáváme do určité opozice, kterou známe i v naší evropské kultuře. Ať jsou to nacistické jednotky, ať jsou to komunistické jednotky, které postupovaly takto, a víme, že vlastně ten stát vyrostl v kultuře islámu a setkáváme se zde s fanatismem, který nemá ryzí náboženské kořeny, ale je to smíšenina postojů, a terorismu a násilí, které váží toto hnutí, spojují, s nacismem, bolševizmem a japonskými kamikadzemi.“

          Halík: „A je to vlastně moderní jev, kdy náboženství se stalo nástrojem pro obhajobu určité skupinové identity. Mnoho zemí v tom takzvaném třetím světě, a týká se to hodně těch arabských zemí, mají děs před tou globální revolucí, tím, čemu říkáme globalizace, oni říkají: to je westernifikace, to je pozápadnění, vy tomu říkáte globalizace, a bojí se toho, protože o Americe vědí, většina lidí, těch hororových filmů a násilí, to je jejich představa o Americe, kdo byl v Americe, tak ví, že je to naprostá hloupost, hollywoodské filmy jsou pohádky, a my zase víme jenom ty záběry těch muslimských teroristů, to je také podobně zjednodušený obraz, a skrze ty zjednodušené obrazy ty lidi se navzájem nenávidí, proto se vůči tomu chtějí bránit, a najednou si vezmou, islám už nehraje tu roli jako pro mnoho generací předků, že je to určitá škola, každé náboženství je vlastně škola, pedagogika, která učí žít spravedlivě s druhými lidmi. Tohle to všechno ta velká náboženství učí. Tyhle ty nové varianty jsou často nástrojem jakéhosi kulturního boje proti ostatním, to je ten islamismus, ale často je to i ten křesťanský fundamentalismus, já jsem s úzkostí hleděl na to, že i v těch osmdesátých letech se tady vytvořila taková vrstva těch křesťanských fundamentalistů, pro které křesťanství je jenom boj proti homosexuálům, boj proti potratům, proti kondomům a tak dále. Já tyhle ty věci nechci banalizovat, ale tito lidé jakoby úplně zapomněli, že křesťanství je především ta píseň o svobodě, milosrdenství, odpuštění. Je možné vytrhnout strašné citáty z Koránu a strašit jimi, ale já klidně mohu vytrhnout strašné citáty z Bible.“

          Duka: „Já si dovolím velmi oponovat. Protože Korán je trochu jiná kniha, než je Bible. Protože my sami přiznáváme, Bible popisuje určitý historický příběh, a ten příběh je popisován pravdivě, jak se lidé chovali, ale není chápán jako norma. Kdežto toto Korán nerozlišuje. Když hovoříme o islámu, tak nemůžeme plně přijímat myšlenky některých osvícených stoupenců islámu, kteří ale nejsou chápáni jako mluvčí, protože buďme upřímní, Korán není schopen plně přijmout princip demokracie. V Koránu se nesetkáváme s pojetím Boha, které je identické s našim, proto základní problém je, že vždycky vítězí Allah, který je mocný, ano, je nádherná otvírací sura, která hovoří o bohu milosrdném a slitovném, ale také víme, že základní deviza islámu je, že rozlišuje, a ty krásné zásady, které islám má, jsou určeny pro vyznavače islámu. Tady dám za pravdu těm, že tuto etapu musí islám překročit, aby se mohl stát náboženstvím pro všechny. Bible chce-li mi přiblížit Boha, tak používám metafory, které jsou člověku nejdražší, které dělají člověka člověkem. To je Píseň písní. Tu nemá Korán.“

          • český maloměšťák napsal:

            Teda, už jsme se setkal s mnohým…ale aby člověk věřící v Písmo si své pochybnosti řešil tím, že se odvolá na Korán…..Žasnu.
            Nicméně vše je jednou poporvé, jak říká klasik.

            Věřící “ biblisté: či “ koranisté“ (ale i další skupiny které věří v to, že jejich učení je pravé – ale i levé :-D) si samozřejmě ve svých posvátných textech a v nejvyšší argumentační nouzi i v apokryfech, komentářích autorit, či svědectvích tak či onak důvěryhodných osob nebo ve vykuchané praxi dané ideologie…najdou zdostatek podpůrných výroků na své povíceru dopředu již hotové hodnotící soudy. Nejde však o nic než o práci knihomolskou. Dosti nudnou pro takovéto zvěstovatele, ale zejména pro čtenáře.

            Zkuste odpovídat svým srdcem , paní Antonie.
            Tak tomu prý chtěl i žid Ježíš.

            Mně srdce říká, že pomáhat se má každému trpícímu. Pokud jich je mnoho, pak bych selektoval dle potřebnosti, nebo jak se dneska říká…no prostě tomu, kdo potřebuje pomoc nejvíc, ale možná že raději tomu, že když se pomůže jemu tak vzápětí i on získává realný potenciál k tomu pomáhat, jenže tady mám problém, co v případě když je třeba na místě mnoho trpících dětí …které ale po pomoci nebudou moct pomáhat, anebo co když trpí někdo kdo si celý život žil ve vatě a vedle něj trpí někdo, kdo žil po celý život skoro jak Job tehdy jak ho Hospodin vyvoleného národa zkoušel, anbeo co když je trpících tolik, že z toho jde hlava kolem každému tak, že z toho málem blázní, anebo naopak co když někteří údajní trpící pouze své utrpení předstírají atd atd.
            Prý na to mají nějaké finty záchranáři, pak taky lidi z Lekařů bez Hranic, anebo lidi z Červeného kříže. Klidně třeba kašlaj na jasně umírajícího, když má naději větší někdo jiný a záchranářů je málo.
            Já bych to zkrátka a dobře dělat nemoh, radši dycky pošlu nějaké peníze. A taky přesvědčuju kde se dá každého koho se dá, ať raději někdy nědělají nic, že někdy je moudré nedělat nic.. Že nedělání nic je někdy doslova Božím požehnáním – než dělat na svinstvech, byť pod praporem Pravdy a Lásky, například. Rozumíte – to ať k utrpení nedochází. Nejlépe vůbec, že….

            Teď mě tak napadlo – kněz by asi upaloval k tomu umírajícmu, že ? Jeho povinností je přeci zachraňovat duši, co ?
            No a vidíte, já spíš si více šanuju toho bezvěrce, který rozhodne, že dotyčnému umírajícímu již stejně nikdo nepomůže…a že teda jdou na toho, který šanci má.
            Ale nemám na to žaludek, takhle selektovat. Já bych nemohl být na místě arcibiskupa Duky, to bych se snad z toho knihomolství pomátl. Papežem Františkem jo, ten to prostě ví. Mně na něm vadí jen to, že nepošle Duku přímo na místo, aby si to Duka otestoval in situ, aby mohl mluvit poučeně. Letecky je to jen pár hodin, žádná roční pouť – jak kdysi.

            Ještě že máme ty odborníky a dobrovolníky. Nechápu, proč jim lidé (krom White Media) spílají. To mají teda dělat co, jakože nevidí a neslyší ?

            No jo, ti mladí muži s mobily…to je fakt problém.
            To já bych, kdybych utíkal, nejprv bych poslal svého kulhavého dědu, matku kojící moje dítě a pětiletého synka…a až by se oni zabydleli na novém, tak bych šel já. Mezitím bych se ale snažil padnout za císaře pána, anebo aspoň za Assada. To víte – to abych se nedostal do západních mediálních řečí…..A mobil bych zahodil, i rádio a brýle.
            ——————————————————————————————
            A už jsem zas hodný, tři souhlasy stačí, drahoušku. 😀

          • Antonie napsal:

        • Antonie napsal:

          Ve „zkratce“ textová část toho dlouhého videa:

          „historie lidstva podle islámského pojetí vrcholí vystoupením proroka Mohameda, v tom sedmém století, tohle to už se začíná velmi těsně týkat toho, co je tím tahákem přednášky, toho násilí, protože Mohamedovým vystoupením kulminuje dokonalost,… Během tohoto dalšího vývoje může lidstvo upadat, pozvedat se, ale nikdy už nedosáhne této dokonalosti.
          … proto se oni nesnaží velmi často přizpůsobit toto učení současnosti, ale snaží se současnost přizpůsobit této době.

          Jak jsme řekli, prorok je pokládán v islámu za vrchol vývoje lidstva. Tedy cokoliv řekl, tak musí být následováno. Cokoliv zakázal, musí být zakazováno, a cokoliv učinil, má být zářným příkladem.

          Prorok řekl: „Musíte zachovávat mé zvyklosti i zvyklosti mých nástupců, jdoucích správnou cestou, správně vedeni. Držte se pevně jejich provádění a nikoliv novátorských věcí. V nich každá novota je bloudění.“ Tohle téma se neustále opakuje a znamená to, že nelze přidávat do výkladu islámu žádný lidský prvek, čili nic takového, jako třeba znamení doby, jestli si to správně vzpomínám z katolicizmu. Ne, my se stále musíme vracet k tomu, co nám dal před patnácti sty léty prorok Mohamed.

          Islámský stát, jeden z příkladů. Islámský stát ničí památky a hroby. Proč to dělají. Tak, ničení hrobů. Zase, několik textů ze suny. „Nemodlete se ke hrobům, ani na ně nesedejte.“ Pokud jste někdy viděli záznam nebo fotografie ze šíitských svatyň, a šíity právě zase ti, kteří vytvořili islámský stát, pokládají za nejhorší heretiky, tak velmi často centrem svatyně je něčí hrob, a oni se k němu obracejí jako k přímluvci, nikoliv jako k bohu, ale jako k přímluvci. Což ale samo o sobě je obrovská hereze. Stejně tak, posel Boží zakázal, aby se štukoval hrob, aby se na něj sedalo, aby se na něm stavělo, tedy aby se na něm stavěla mešita, mauzoleum atd.

          Další: „Cožpak tě nemám nabádat k tomu, atd. k čemu mě nabádal posel boží, abys nenechával zobrazení, aniž je zničíš“, ani pyšnou hrobku, aniž ji srovnáš se zemí, a tak bychom mohli pokračovat s těmi texty dál.

          To není ničení památek, to je ničení model. Oni v zásadě nemají nic proti památkám, ale faktem je, že je pokládají stále za něco, co v případě buďto hrobek, vede vyloženě k odklonu od monoteismu, tedy hegemonie jediné bytosti nad vším, protože přímluvce u Boha neexistuje. Všichni lidé jsou si v tomto rovni. Anebo abych nechával zobrazení, což je zase v dalších tradicích, protože to potenciálně se může změnit v modlu, anebo i pokud se to bere jako ta kulturní památka, tak to odvádí od služby bohu. Většinou tam ale je třeba nějaký ten prvek, že socha je třeba nahatá, proto ji zničí. Obvykle obrázky se nechávají, ale všechno tohle to je obsaženo v islámských textech. Není to něco, co bylo desinterpretací islámu, pokud do něj naopak nevneseme ten prvek současnosti.

          Dotaz: „Týká se toto jejich vlastního území nebo máme očekávat, že se o toto budou pokoušet i na území jiných států?“

          Tady se zase právě dostáváme, otvíráme další Pandořinu skříňku, kam může a má sahat vliv islámu, co je islámský stát, kdo je jeho vůdce a jakými prostředky může být dosaženo tohoto cíle.
          Dotaz: „Vy jste bezvěrec? Nebo co jste?“
          Ne, já jsem muslim.
          „Ježíši Kriste.“
          Pardon, cože?
          „Že prý je obhajujete.“
          Já nevím. Jestli vám to tak moc připadá, že je obhajuju. No asi jo. Asi jo. Takže islám podle mého názoru, jako všechna ostatní náboženství a ideologie prostě má pocit, že jen ten nejlepší na celém světě. A domnívá se, že každý, kdo přijme islám, samozřejmě udělá dobře a že až islám zavládne po celém světě, tak bude všechno správné. Nemyslím si, že rozšiřování demokracie do islámských i neislámských zemí je úplně to pravé, jako konec konců i křesťanské misie také ne vždycky jednali nejčistším způsobem.
          „Hlavně tam umírali, nechali se tam zabíjet, že?“ „ale když si vezmete Latinskou Ameriku, tak tam byla církev jediná instituce, která se byla ochotná zastat domorodého obyvatelstva proti světské moci, což byl tehdy Španělský král.“

          Dobře, já nechci polemizovat, jestli je lepší nebo horší které náboženství. … Islám je tedy asi výjimečný v tom, že se domnívá, že má patent na pravdu a jde o ty metody, jak k tomu dovede ty ostatní.

          Dovolím si odkázat na dvě rady, které praví: „Vy jste národ nejlepší, jenž kdy povstal mezi lidmi“, což je citát z Koránu, řekl ten, který vypráví o prorokovi, tedy prorok to byl, kdo to řekl a pravil: „Nejlepší z lidí pro lidi jsou ti, kteří je vedou v řetězech na jejich šíjích, dokud nepřistoupí k islámu.“

          Dalším vyprávěním, je to řečeno o něco méně krouceně: „Všemocný veliký Alláh má zalíbení v lidu, který je uvede do ráje v řetězech.“

          Čili ať chcete nebo nechcete, přinutit stát se muslimy, je to jeden z možných scénářů. Pak jsou zase scénáře, které toto odmítají a opírají se o jiné scénáře. Ale je nepopiratelné, že tyto texty v islámu lze najít. A lze najít lidi, kteří právě na ně potom odkazují. Tolik k vaší otázce, jestli se toho máme bát nebo nemáme. Takže na jedné straně se toho máme bát a na druhé straně nemáme, protože až to nastane, tak všechno na světě bude v pořádku. Jestli jsem tím dostatečně odpověděl na vaši otázku.

          Dotaz: „Mohu se zeptat? Je jasně definovaný pojem „nevěřící“?

          Dotaz: „Z minulýho týdne máme zkušenost, kdy ty komanda, který byly v Keni, tak rozhodovaly podle toho, jak se ten člověk vyznal z víry. A to si myslím teda, že to je dokument toho, jak to funguje.“
          No dobře, já s vámi samozřejmě nemůžu polemizovat, pokud to postavíte takhle.
          „Jak se k tomu máme postavit?“
          Máme-li ty konkrétní případy útoků, tak my o nich obvykle nevíme všechno pozadí. Prostě nevíme. K nám se to dostane, proto já jsem říkal na začátku, přečtěte si něco, co napsal někdo z druhého konce světa o tom, co se stalo tady u vás v Brně, a vy o tom víte přesně, jak to bylo. Takže nikdy se z těchto zpráv nedovíte, jaké byly ty pravé motivace. Co za tím bylo.
          „To je násilí. Špatně.“
          No můžete mě věřit, nemusíte. Je to tak, je to tak. A k té původní otázce, islám rozlišuje lidi podle víry na řadu kategorií. Jedna kategorie je uvnitř islámu. Existuje kategorie muslim, tedy člověk, který přijal islám, a kategorie, což by se dalo vyjádřit jako věřící. To znamená, že muslim ještě nemusí být vůbec věřící. To znamená, takhle to bylo za dob prorokových, kdy početně většina muslimů nebyla ještě věřící. Oni velmi často přijali islám právě pod tím tlakem. A byli loajální vůči tomu muslimskému státu, včetně toho, že platili teda ty příslušné daně, modlili se a vždycky vedu polemiku s muslimy, protože tato generace současníků Mohamedových je zcela adorována jako ta vzorová, ve skutečnosti tahle ta skupina nevěřila vůbec v boha. A teprve pod sílou zvyku se stali těmi pravověrnými muslimy. Takže i v samotném Koránu se toto téma na mnoha místech rozbírá, jedna celá súra se jmenuje „Pokrytci“ kdy prostě se počítá s tím, že řada muslimů není ve svých srdcích přesvědčena, ale toto se nechává pouze a výhradně na Bohu. Takže uvnitř islámu existují tyto dvě kategorie.

          Jak se potom dívá islámské právo na jinověrce? Tedy nemuslimy a … Pokud jde o Židy a křesťany, a v dalším kroku kdy se s tím islámské právo muselo vyrovnat, na zloasteriány, tak tito jsou nazýváni lidem knihy. Jestli si vzpomínáte na to schéma na začátku, tak tam bylo, že někteří proroci boží byli zároveň poslové, protože dostali knihu. Tu knihu neuchovali věřící v té podobě, již jediná boží kniha, jediné boží slovo, které podle islámských dogmat je dochované a bude dochované až do konce světa je Korán, ale přesto na tyto náboženské menšiny je pohlíženo jako na věřící, a požívají ochrany muslimského státu, a měli by se v muslimském státě těšit určité vnitřní samosprávě.
          „A platit za to daň.“
          Prosím?
          „A platit za to daň.“
          Samozřejmě. … Ale já to nechci hodnotit. Já neříkám, jestli je to dobře nebo špatně. Já si dovoluji nastínit ta fakta. Vy si zhodnoťte potom, jak to vidíte. To už je na vás. Musí za to odvádět daň a jsou zbaveni mnoha práv, která mají muslimové. Když už to teda máme říct takhle. A co se týče nevěřících, teda těch dalších kategorií, tak tam je poněkud komplikovaná náboženskoprávní konstrukce. Na základě toho, že prorok Mohamed uzavřel s nevěřícími příměří, kdy se vzájemně zavázali k neútočení, tak v současné době islám dělí svět na dvě části. Na oblast islámu, míru a na oblast války. To je ta část, která by se časem měla stát muslimskou. Je s ní však uzavřeno, byť třeba nepsané příměří, které může trvat stovky let, rok, do soudného dne, to je jedno, ale takto nahlíží islámské právo na svět, na …
          „Bože!“
          Neříkejte Bože, jednak se rouháte a jednak, abych citoval ze své oblíbené knihy, Bible kralické, nejprve vyndej břevno z oka svého a pak teprve hledej mrvu v oku bratrově.
          Co myslíte, že dělá západ, když se snaží jim tam nacpat, a teď mluvím jen o islámském světě, o tom nezápadním světě, zdejší schémata? V bláhovém domnění, že to, co my nazýváme demokracií, je pro jejich dobro, že to budou mít rádi, že jim to bude fungovat. A takhle to nějak funguje na celém světě, zřejmě.“

      • Puck napsal:

        Spravedlivé zákony ? Dá se definovat spravedlivý zákon ?
        Můžeme to vzít popořádku.
        1. V jednoho Boha věřiti budeš.
        O co horší byla sada Bohů ve starém Římě, v Egyptě, anebo v indiánských civilizacích ?
        2. Nevezmeš jména Božího nadarmo.
        Jsou slušní lidé, kteří klejí jako pohani, a jsou sprosťáci, kteří sprosté slovo z huby nevypustí.
        3. Pomni, abys den sváteční světil.
        A co nepřetržité provozy, bez kterých se společnost na současné úrovni neobejde ?
        4. Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na zemi.
        Máme dost případů, kdy stát musí děti rodičům odebrat. Mají takové rodiče děti ctít ?
        6. Nebudeš vraždit!
        Trest smrti byl zrušen nedávno. Jsem proti. Stát by měl právo zavraždit člověka, který sám krutým způsobem vraždil.
        6. Nesesmilníš.
        To znamená – nezahýbej ! Budiž, hřích jako hrom, ale kolik je těch, kteří ho nespáchali ?
        8. Nebudeš krást!
        Jsou lidé, kteří umírají hlady. Je zločinem, když se žádný milosrdný nenajde, a oni si ukradnou něco k jídlu.
        9. Nepožádáš manželky bližního svého.
        Viz 6
        10. Nepožádáš statku bližního svého.
        Na to máme zařízen demokratický stát – exekuce.

        Všechno na tomto světě je relativní ! Na to nepřišel až Einstein. 🙂

        • český maloměšťák napsal:

          Všechno ne.
          Na to už přišel Pythagoras.
          To se jen tak říká, do doby než vám někdo relativně dá pěkných pár přes hubu…anebo když se s vámi relativně rozvede žena.

          • Puck napsal:

            Přečetl jsem si definice relativismu. Nevyjádřil jsem se přesně. Měl jsem napsat, že nelze vytvořit zákon, který by vyhovoval každé situaci.

        • lopata napsal:

          Dá se definovat. Desatero je dobré :-).

          1) Bůh Stvořitel versus banda závistivých rozhádaných šašků. Bůh, který dal opakovaně šanci několika generacím, které ho urážely každý den než vynesl soud. Versus pomstychtivé fúrie, které nesnesly sebemenší otření o sebe… Nicméně Desatero je základním zákonem teokracie a ustanovuje hlavu Izraele a nejvyššího vládce. Tím dává legitimitu celému zákonu. Dnešní zákoník to nahrazuje definicí hlavních státních funkcí a těles. A zkuste říct u soudu, že kašlete na české zákony 😉

          2) Brát Boží jméno nadarmo je trochu něco jiného. Je to jak urážka hlavy státu. Tak se jednalo o falešné přísahy, kde se dotyčný odkazoval na Boha jako garanta jeho pravdivosti.

          3) Sobota byla stvořena pro člověka a ne člověk pro sobotu… Každý pracující potřebuje odpočinek. Velice dobrá je ilustrace z 2.sv. války, kdy sověti chtěli toto ustanovení ignorovat a nutili zvířata i pracovně nasazené pracovat bez dne odpočinku. Prudce narostl počet úrazů, významně poklesla výkonnost,… A pokorně se vrátili ke dni odpočinku. To bylo prosím v době německého postupu, kdy šlo úplně o všechno. Podobně dopadl francouzský nápad s 10ti denním týdnem po francouzské revoluci. V nepřetržitém provozu mají někteří lidé den odpočinku jindy, ale jedná se o velmi malé procento sloužících.

          4) Ano mají je ctít. Jen je potřeba říci, že ctít neznamená nechat si kálet na hlavu. Znamená to respekt, který je sice někdy obtížné udržet, ale je tam zaslíbení. „aby se ti dobře vedlo“. Vždyť bohatství společnosti nevznikne za týden. Ale po generacích. A dědictví jak duchovní, výchovné, tak i majetkové je velikou podporou. A případů, kdy je problém opravdu vážný je tak málo (ano ten konkrétní případ vždy bolí), že to neospravedlňuje vyjímku.

          5) Zapomněl jste na nebudeš lhát. Bez pravdy není práva. A bez práva zbývá jen tyranie silnějších…

          6) Usmrcení a vražda nejsou ekvivalentem. Vražda je zabití bezbranného, zejména pro osobní zisk. Přejetí na přechodu (nedobrzdil) není vražda. Zabití v sebeobraně není vražda. Poprava řádně odsouzeného není vražda. Potrat je vražda. Zabití pro obsah kabelky je vražda. A pak samozřejmě všechny vraždy, kde je cílem akce usmrcení konkrétního člověka bez řádného soudu. Čili stát soudí a popřípadě popravuje (Genesis 9:6).

          7) Nesesmilníš. Á když už nejde uhnout nastoupí samospravedlnost. Omlouvám se za to pošťouchnutí. Ale tak to je. Sex vede k narození dětí. Dnes ne vždy, ale antikoncepce nefunguje na 100%. Postaráte se pak o ženu a vaše dítě nebo se budete vyhýbat svým povinnostem a jí tlačit k vraždě?

          8) Nebudeš krást. Leviticus je těžká kniha, ale je to tam pěkně rozepsané. Pokud není možnost získat finance prací a nikdo se neslituje, pak se krádež základních potřeb nepovažuje za hřích/zločin.A cestou polem si člověk směl utrhnout a sníst to. Ale už ne si to vzít sebou. Dokonce se povinně měly nechával kraje polí a vinic za tímhle účelem nesklizené. A pak si tam chudí mohli nasbírat i domů. Chudák měl jisté možnosti jak přežít, ale krádež není doménou chudáků…

          9) Cizí manželka je nejen horší verzí bodu 6. Ale také sluší říct, že nejvíce vražd v ČR je právě v kontextu rodinných sporů a nevěra patří mezi favority. A pak obě rodiny přijdou o někoho z rodičů. To není moc pěkné…

          10) Exekuce nepadají z nebe. Nechci hájit exekutory, některé případy jsou rovnou krádež. Pointa je tu ale jinde. Přát druhému větší úspěch než mám já sám.

          Zákon není od toho, aby vyhovoval každé situaci. Zákon je vodítko, které ukazuje rozdíl mezi dobrým a špatným. Existuje samozřejmě spousta hraničních případů. Proto bylo a je povolání soudce, jehož úkolem je aplikovat zákon na konkrétní situaci.

  17. Kadlas napsal:

    Diskuse se nám poněkud rozmělnila. Ale původní záměr autora, definovat hodnoty, které jsou nám všem společné a které jsou objektivně správné a odůvodnitelné, považuji za chvályhodný. Ale je to nesmírně obtížný úkol, protože buď musíme zakazovat opravdu velmi uvážlivě, nebo se musíme smířit s tím, že hřešit je vlastně docela v pořádku 🙂
    V době, když jsem se na prahu dospělosti asi nejvíce zajímal o duchovno, udělal jsem zkušenost, že Bůh chápaný jako živá podstata světa a samotný smysl naší existence a našeho sebeuvědomění patrně existuje, ale je tak neuchopitelný a nepopsatelný, že každá naše konkrétní představa o něm, je špatně. A stejně tak je špatně každá lidmi prezentovaná jeho zjevená pravda. Prostě člověk má k Bohu buď živý vztah založený na osobním prožitku, anebo ho nemá, a pak mu zbývá zdravý rozum a cit a svědomí. Ale život je tak pestrý, že nelze vzít nějaký takovýto návod a dogmaticky se jím řídit a očekávat, že máte vyhráno. Když budete chtít žít podle toho, co se říká v kostele, tak zjistíte, že to prostě nejde, že svět funguje jinak a se vám z takového života podle vnuceného řádu právě vytratí ten živý vztah k Bohu, protože ten skutečný Bůh, je prostě jiný, než jak se to v kostele říká. Toto poznání bylo pro mě pak pravým důvodem odklonu od institucionalizovaného duchovního života v další životní etapě.
    Ale jedno poznání, nebo chcete-li pravidlo, které považuji za nejdůležitější, tedy nabízím: Je to:

    „Nikdy nelži sám sobě“.

    To je myslím pravé jádro v příspěvku formulovaného „nebudeš vědomě mluvit nepravdu.“ Což už bych řekl, že univerzálně platné není a kupříkladu právě jeho slepé dodržování vždy a všude by způsobilo pohromu.

    • český maloměšťák napsal:

      V případě, kdy názory jsou různé, opravdu dochází k mělnění diskuze. proto např. v kostelech se raději káže. Utužuje to názor, i kolektiv.
      Já kdybych sám sobě nelhal, tak už dávno seknu např. s hraním na kytaru. Což by mělo neblahé důsledky na mé blízké okolí.Neb klamaje sebe, že umím hrát na kytaru, sublimuji do tohoto své nečetné nepěkné stavy mysli. Podotýkám, že hraji na alektriku a pouštím to toliko do sluchátek.

      Možná že lhaní sobě samému doknce používají tkzv. hrdinové. Když zvážíte kam někdy vedlo jejich hrdinství, či čemu napomohlo.
      Ale to jsou soudy ex post, to se to dycky lehce žvaní.
      Nicméně nějaké nalhávání tam bude, i u heroů lidstva. Něco málo si asi zamlčet musí každý hrdina, pokud tedy na to má čas.

      • Kadlas napsal:

        No, nesedí mi ty tvoje příklady. Už podle toho, že píšeš o tom hraní na kytaru toto, tak si sám sobě nelžeš, to je vidět. A hrdina, který si neuvědomuje nebezpečí situace, to je blbec a ne hrdina. Hrdina je u mě ten, kdo ví, a přesto tam jde.

        • český maloměšťák napsal:

          Lžu si.

          Hrdina by však měl (pokud je to hrdina uvážlivý) počítat s tím , co se stane nejen když neuspěje, ale zejména by měl počítat s tím co se stane, když uspěje.
          To není o nebezpečí situace kterou hrdina musí zvládnout, to umí každý posera – vycouvat, když si určí že ji zvládnout nejde.
          To je o tom, co svým činem dokáže, způsobí, upevní atd.
          Vzdělaný, vědoucí hrdina tak musí sobě něco málo si zidealizovat, něco málo nalhat, něco málo opomenout atd. Proto také hrdiny bývají spíše lidé tkzv. obyčejní. Málokdy se například guvernér centrální banky stane partizánem, anebo málokdy se profesor ekonomie dá naverbovat do války s terorismem – přímo na frontu.Je to proto, protože takoví velmi vzdělaní lidé zvažují různé stavy, které mohou nastat v důsledku jejich hrdinství. Proto raději vyčlávají – k čemu hrdinství lidí méně vzdělaných vlastně povede.
          Pak se podle toho zařídí. například bankéři zcela určitě.
          Vezměme si například postavu jistého Hermanna Absta . byl by snad něco platný protinacistickému odboji coby hrdina ? Dovolím si tvrdit že nikolivěk.
          :-D))))
          Jistě totiž uznáte, že i mezi vojáky Wehrmacht byli hrdinové.Anebo mezi vojáky války s terorismem. Anebo mezi vojáky ISIL – jsou jistě hrdinové.

          Na praxi hrdinů lze pak poukázat i na škodlivost dogmatu , že prý lenost je zlo, hřích.
          Nikolivěk, někdy může být lenost požehnáním pro velkou část lidstva. Ba i zbabělost.
          Je to opět o tom “ odsaď podsaď“.

          • lopata napsal:

            Pokud lenost nevede ke ztrátě koláčů, lze ji považovat za odpočinek. Na druhou stranu nevidím důvod živit lenocha…

  18. Vidlák napsal:

    A já bych přidal ještě jedno snad všeobecně platné přikázání – Dělej druhým to, co chceš, aby dělali tobě. To je totiž o dost víc než to všeobecně známé – nedělej druhým co nechceš aby dělali tobě.
    Možná by to mohlo zafungovat očekává to od člověka něco víc než jen neškodit.

    • NavajaMM napsal:

      Áno, toto je veľmi pekná myšlienka. Len by človek nemal byť sklamaný, že mu to druhí oplatia v inej forme a možno v inom čase, ako by si sám prial. Treba vziať do úvahy aj to, že máme rôzne schopnosti a rôzne sily.

    • zemedelec napsal:

      Pane Vidlák.
      Té zásady se držím neustále a synům to připomínám často.
      Když jsem byl na základní vojenské službě,byl tam postarší major co nás školil v PŠ,tak nám vštěpoval,vždy dej,nebo požaduj povel,který dokážeš splnit i sám.
      Ještě tady nezaznělo,co takové národy,které nikdy neslyšeli o Bohu,Ježíši,náboženství,přitom podle cestovatelů,věřili na nadpřirozenost.

      • český maloměšťák napsal:

        Takoví si např. v klidu lesních porostů (pokud jim zaměstnanci nějakého baptisty ži žida nedaleko netěží zbývajíc část lesa) popíjejí svou ayahauscu, poté malují výjevy , které pak majitel galerie v New Yorku, zřejmě evangelík nebo žid, prodává křesťanům nebo muslimům, kteří je pak doma obdivují a žasnou nad nimi.
        Nepotřebují zprostředkující osobu nějakého absolventa teologické fakulty, stačí jim ten nápoj a šaman, který jim říká co a jak (je totiž možné se jak otrávit, tak i zklamat).
        Ani macesy, kadidlo nebo oplatky. Ba ani katedrálu, stačí chatrč nebo hamaka.
        Zléjazyky jim říkají primitivní kultury, lidé jako já pak “ původní“ kultury.
        Jistě, někoho dnes pobouří, jak je to vůbec možné, nazývat drogující původními !!! Nicméně je to tak , i to kadidlo je jakýmsi reliktem z těch dob, nebo Marxovo konstatování o opiu . to také není daleko od historických realií.
        Možná i ta zvyklost zejména mužské části populace křesťanské – zajít po mši na jedno, s tím má co dělat, ale tady už asi půjde o působení kultury křesťanské (krásný pohled to je – jak někde i dnes na vsi vidíte jak se dav vycházející z kostela dělí na ženy chvátající kuchtit domů a muže, jdoucí uvážlivým krokem do hospody žvanit, tedy – hledat souhlas ohledně vážných záležitostí.

  19. Kadlas napsal:

    Tady bacha – tohle dost zavání jednak „dobroserstvím“, jednak takovým tím „sebeobětováním se pro druhé“ především proto, abych si sám sobě vysloužil uznání a aby mě měli ti ostatní jako rádi. A to je zrovna jedna z věcí, které takhle v životě nefungují. Dávat je dobé, ale jen tehdy, pokud především sám mám (t.j. není to sebeobětování) a jednak od druhých za to nic nečekám, ani tu vděčnost. Když dávám prostě jen proto, aby svět byl lepší a to samo o sobě mě těší. Mě by docela stačilo, kdyby ostatní vědomě neškodili.

  20. jirizkolina napsal:

    Pokusy měnit dokonalý Boží Zákon jsou vždy ke škodě a vždy degradují plnost a ucelenost.

    Naprosto nepřijatelné je cokoliv vynechávat, tak jako katolická církev odstranila druhé přikázání, protože kostely jsou plné model, obrazů a soch „svatých“.

    Katolický katechismus je bohem neispirovaná úprava, je to v podstatě lidská samospravedlnost.

    Stejně tak jakékoliv pokusy nějak doplňovat, upravovat, jak ukazují návrhy v tomto článku, jsou slepou cestou lidské samospravedlnosti.

  21. český maloměšťák napsal:

    Já si myslím, že nejhorším způsobem můžeme jednat jak na individuální, tak i na celospolečenské úrovni tak, když nekriticky přizpůsobujeme naše myšlení ideologii a nikolivěk naopak, že tedy ideologii zkoumáme kriticky našim rozumem.
    K čemu jsou ty táhlé a nudné diskuze o tom, jak že např. to Písmo (produkt starověké epochy) je skvělá věc a stačí nám jen se jím zaobírat a rozumět mu a jím se řídit a všecko bude O.K. Kdy samozřejmě druhá strana opáčí právě že přímo Písmem a jeho pasážemi, kterými kdyby se svět řídil, tak už dávno zahyne…jakožto i samotnou praxí Písma(či snad po dlouhá staletí vládla Ústava ?).
    Nic není dokonalé, ani Písmo, Jakožto i Korán. A ani nikdy nebude.
    To však neznačí, že nemáme chtít potírat extremy, o to tu naopak jde zejména, ďábel je bezbřehost, i bezbřehost takových na první pohled vznosných věcí jako je spravedlnost nebo čest …či svoboda. Prostě někdy je moudré i zabít, ba i lenošit (nedělat nic ve vztahu k Saddamovu Iráku či Kaddafiho Libyi by možná bylo moudrým). Nebo krást (neplatit dluhy). jde o tu míru a o událostem (činu) předcházející úvahu – jak ji naznačuje už kdysi Weber.
    Mnooh v tomto dokáže napomoci věda, vezměme si například starého dobrého Kohlberga., stále má co říci, v pohledech na morální rozhodování.
    Pokud budeme žít ve starověku, odvolávat se na jeho tradice, pak musíme zákonitě slevit z poznání a reflektování skutečnosti, která se nikdy nebude odvíjet směrem k jamémusi vylhanému zlatému věku (starověku)- Pokud budeme chtít mít vše dáno nějakou starověkou náboženslou věroukou, tak v podstatě tvrdíme, že nevěříme v budoucnost, protože ta nijak se starověkem nepočítá, respektive vemi málo (někdymám pocit že spíše počítá s pravěkem či s věkem návratu k šimpanzům).To není o předpojatosti a přezírání , o pohrdání starověkými ideologiemi, to je i o čerpání z nich…ale odsaď podsaď (zní to lidověji než peras apeiron). O to jde – o “ odsaď podsaď“. …..o to by koneckonců mělo jít i moudrým bankéřům.
    Jasně, je to dost infantilní, banální, zdá se to být plytké.
    Jenže v detailech je to až moc ostré. V konkretnu to jiskří právě že tím nepřiznáním důležité roli této zdánlivé plytkosti.Proto je tak stále populární stranický systém, byť by už získal podobu extrému (např. strana je zřízena toliko jako prostředek k získání aktuální, krátkodobé moci, nemá žádnou tradici, žádnou myšlenku prověřenou praxí….). Je totiž o soutěživosti často to extrémů, ostrého vymezení se, kdy lidskost jde bokem, dav považuje lidskost za cosi banálního, za zbytečnou veteš, obtěžkávající rychlou cestu k úspěchu přívažky četných zastávek a ohlédnutí se. Doba také diktuje rychlost (což je nesmysl – viz pozdější průtahy např. při přijímání zákona o obecném referendu).
    Strany nesleví, jen pod výhrúžkou.
    Lidé ano, moudří lidé.
    Proto by měla být moc lidí nad lidmi (nejen nad lidmi, ale i nad živým a mrtvým) tvořena lidmi..

  22. český maloměšťák napsal:

    Leo K napsal:
    Leden 11, 2016 (13.57)

    Ne. Byl římským občanem – respektive už se tak narodil, ale nebyl Římanem. Komunikoval řecky (i v Římě), hebrejsky a pravděpodobně také aramejsky. Latinsky neuměl.

    Žasnu nad úrovní Vašich znalostí. /tak jak se německy nazývá svatý Pavel ?/
    Určitě budete vědět i to, jakým jazykem mluvili představitelé sanhedrinu s prokurátory, či jakým jazykem vedl dialog tkzv. sv. Pavel s římskými úředníky, například s Festem.a Felixem.
    Říman rovná se římský občan, tak to vnímali např. židé.
    Jestli se Saul narodil jako římský občan (musil tedy přísahat na římské bohy) , těžko mohl v tak vyhrocené době působit v chrámové stráži a lovit heretiky, těžko by mohl studovat u Gamaliela…
    Obdivuji Vaší jistotu, jak se umí opřít o velké nejistoty, dokonce snad budete vědět co Paulus dělal tak dlouho v Damašku, po svém “ obrácení“…..
    Jedno se ví ale určitě – jakési osoby z řad židovské obce šířily v relevantní době historky o zmrtvýchvstání jistého žida, a to převážně mezi chudinou a to převážně chudinou hovořící aramejsky a řecky. Byli v tom tak dobří a společenská poptávka té doby tak vstřícná, že agitace uspěla a to později i v kruzích vyšších, avšak velmi málo mezi židy. Ti „mesiáše“ přibitého na kříž těžko mohli uznat, byli by sami proti sobě. Jakou roli sehrál v tom a zda vůbec nějakou nějaký Paulus nebo Šavel, to už je věc mýtu, víry. Ale asi se úspěšná agitace bez protekce či zvláštní ochrany neobejde, takže je možné, že šlo o kombinaci pravověrného žida a Římana (občana římského), těžko soudit.
    Nevím nakolik jezdec Festus či propuštěnec Felix uměli řecky, mám dosti vážné pochyby. Asi si zvali tlumočníky, ne ?.

    • Leo K napsal:

      Mávat tady s německou výslovností antických jmen je nonsens. Řeknu jenom tolik. Také jsem se bavil s Němci na téma řecká mytologie a jenom jsem zalapal po dechu, když z nich vylezl „Cojs“ Dost dlouho mi trvalo než jsem si uvědomil, že je to německá výslovnost Zeus. Řečtina byla pro římskou „high society “ normální. Mateřským jazykem Pavla byla hebrejština a v Damašku se tenkrát mluvilo aramejsky. Ani jeden ze svých listů nenapsal v latině, ale všechny v řečtině. Bibli citoval ze Septuaginty anebo z vlastního překladu do řečtiny. A protože části bible jsou v originále aramejské (což byl pravděpodobně i Ježíšův jazyk) – je na místě domněnka, že znal i aramejštinu. O fyzické existenci Pavla jsou docela dobré důkazy(dokonce v souvislosti se Senecou), takže pochybnosti jsou opět ryze vaše a nemají žádnou oporu ve faktech. Dale se téhle – nebojím se říci – hádky nebudu zúčastňovat, protože všechny vaše příspěvky jenom rozmělňovaly a zaplevelovaly diskusi.

      • český maloměšťák napsal:

        Podřizuji se Vašemu slovutnému verdiktu.(Pane VLK – třetí příklad nalezení souhlasu !!!)

        P.S. Seneca a korespondence s Pavlem jsou podvrhy, divím se , že člověk tak znalý věci toto neví.Ovšem pikantní by bylo, kdyby s tím přilez katolík (apokryfní “ důkaz“).
        Propuštěnec a high society ? No comment. Ale souhlasím s tím ukončením, akorát se dost divím, svého času jste tady uvěřejnil megatraktát o demokracii……

        • Leo K napsal:

          Jenom na vysvětlenou. Samozřejmě, že Senecova korespondence s Pavlem je podvrh. Co ale podvrh není, je to, že Senecův bratr Gallio (místodržící v Korintu) se zastal sv. Pavla. Citace předmětného textu:
          …Když byl Gallio místodržitelem v Achaji, vystoupili Židé společně proti Pavlovi, přivedli ho na soud a takto ho obžalovali: „Tento člověk přemlouvá lidi, aby uctívali Boha v rozporu se zákonem.“ Když se už Pavel chtěl hájit, řekl Gallio Židům: „Kdyby šlo o nějaký přečin nebo dokonce zločin, náležitě bych vás, Židé, vyslechl…
          Přece si diskutující nenechá dobrý příběh zkazit fakty.
          🙂

  23. Tralet napsal:

    Ještě než budeme modernizovat, tak pochopme, co a proč vlastně původní desatero říká, a to jazykem zde nám blízkým. Mně se líbí seriál (ještě jsem ho nedočetl) od psychologa, katolíka (a geologa) Jeronýma Klimeše.

    I. http://christnet.cz/clanky/5216/ja_jsem_hospodin_tvuj_buh_nebudes_mit_jineho_boha_mimo_mne.url
    II. http://christnet.cz/clanky/5244/nezneuzijes_jmena_hospodina_sveho_boha.url
    III. http://christnet.cz/clanky/5255/pomni_abys_den_svatecni_svetil.url
    IV. http://christnet.cz/clanky/5281/cti_otce_sveho_i_matku_svou_abys_dlouho_ziv_byl_a_dobre_se_ti_vedlo_na_zemi.url
    V. http://christnet.cz/clanky/5299/nezabijes.url
    VI. http://christnet.cz/clanky/5326/seste_prikazani_nesesmilnis_nezcizolozis.url
    VII., IX., X. http://christnet.cz/clanky/5357/vii_nepokrades_ix_nepozadas_manzelky_blizniho_sveho_x_aniz_pozadas_statku_jeho.url
    VIII. http://christnet.cz/clanky/5397/nepromluvis_kriveho_svedectvi_proti_bliznimu_svemu.url
    dokončení VIII. a dokončení výkladu celého desatera. http://christnet.cz/clanky/5406/nepromluvis_kriveho_svedectvi_proti_bliznimu_svemu_ii.url

    Ještě bych se vrátil k úvahám, „jestli Bůh existuje nebo ne“. Tyhlety dohady mi připadají úplně zbytečné a otázka špatně položená. Tady jde podle mě o víru. Věřící VĚŘÍ v Boha, nevěřící v Boha nevěří. Myslím, že věřící nemají potřebu tvrdit, že Bůh „existuje“. Oni v něho prostě mají víru. Já jako „nevěřící“ (tak úplně se mi to označení nelíbí, nicméně chápu, že ač věřím v mnoho věcí, tak v žádný absolutní systém) zase nemám potřebu říkat, že Bůh „neexistuje“. Bůh je podle mě „koncept“ a jde o to, kdo v něj má víru a kdo ne, tady nejde o existenci nebo neexistenci.

  24. fotrák napsal:

    V hlubokém obdivu a úctě ke znalostem pana Lea K. a pana českého maloměšťáka obecně mě k tématu shody napadá pouze myšlenka o dokonalé harmonii stvoření, jež všechny výklady námi lidmi zapsaného staví do pouhé pozice souhlas-nesouhlas.
    Slova „pravděpodobně“ a „doměnka“ , pokud jich sám použiji, nepovažuji za dobrou munici.

  25. Tretil napsal:

    Zdá se, že můj příspěvek neprošel přes spamový filtr, takže ještě jednou bez odkazů:

    Ještě než budeme modernizovat, tak pochopme, co a proč vlastně původní desatero říká, a to jazykem zde nám blízkým. Mně se líbí seriál (ještě jsem ho nedočetl) od psychologa, katolíka (a geologa) Jeronýma Klimeše.

    Seriál najdete na webu christnet. Přikázání I.-VI. mají každé vlastní článek, VII. + IX. + X. jsou v jednom článku a VIII. je rozděleno na dva články, přičemž ten druhý obsahuje i dokončení celého výkladu desatera.

    Ještě bych se vrátil k úvahám, „jestli Bůh existuje nebo ne“. Tyhlety dohady mi připadají úplně zbytečné a otázka špatně položená. Tady jde podle mě o víru. Věřící VĚŘÍ v Boha, nevěřící v Boha nevěří. Myslím, že věřící nemají potřebu tvrdit, že Bůh „existuje“. Oni v něho prostě mají víru. Já jako „nevěřící“ (tak úplně se mi to označení nelíbí, nicméně chápu, že ač věřím v mnoho věcí, tak v žádný absolutní systém) zase nemám potřebu říkat, že Bůh „neexistuje“. Bůh je podle mě „koncept“ a jde o to, kdo v něj má víru a kdo ne, tady nejde o existenci nebo neexistenci.

    • NavajaMM napsal:

      Veľmi sa mi páči Vaša formulácia „nemám potřebu říkat, že Bůh neexistuje“. Je to prejav dospelého sebavedomého svetonázoru a dobrý základ vzájomnej úcty s (inak) veriacimi.

  26. JF napsal:

    Nikdy by mne nenapadlo, že můj příspěvek vybudí takovou bohatou diskusi. Mne osobně velmi obohatila, za což všem diskutujícím velice děkuji, a ve skrytu duše doufám, že aspoň maličko obohatila i všechny diskutující i diskuse jenom čtoucí Kosíře. Jistěže je můj příspěvek formulačně neobratný, nejsem žádný spisovatel, a taky je úmyslně maličko provokativní. Šlo mi hlavně o to zjistit, zda by se skutečně nebylo možné shodnout na něčem základním – na nějaké „elementární slušnosti“ nebo „sociálních axiomech“, Desateru nebo jak tomu budeme chtít říkat – co bychom si s dobrou vůlí mohli nějak osvojit. Když bychom pak případně udělali něco „s vědomím“, že je to v rozporu s tímhle základem, vyvolalo by to v nás nepříjemný pocit. Něco jako „svědomí“. A byl bych hrozně rád, kdyby to svědomí bylo hodně nakažlivé. Ještě jednou všem děkuji.

Komentáře nejsou povoleny.