Před vznikem civilizace jsme byli nejsociálnější formou života


vybral a přeložil  JF

zdroj:

http://www.informationclearinghouse.info/article43916.htm

Lionel Anet, Information Clearing House, 11.1.2016

„Nikdy v dějinách nebyl člověk v takovém nebezpečí jako nyní, paradoxně na vrcholu své moci. Okouzleni svou mocí, děláme to, čeho jsme schopni, nikoli to, co bychom měli dělat.“

Aurelio Peccei, 1908- 1984

Aurelio Peccei (Wikipedia https://en.wikipedia.org/wiki/Aurelio_Peccei ) byl italský vědec a průmyslník, nejvíce známý jako zakladatel a první president Římského Klubu.

autor článku Lionel Anet je 20 let členem U3A University třetího věku v Sydney a nyní i jejím doživotním členem

Proč to všechno děláme? Soutěživost vytvořila civilizaci, ve které všechny a všechno řídí a ovládá. Nejsme svobodní, to soutěživost nás nutí dělat všechno to, co děláme. Abychom vůbec přežili, musíme ve svém způsobu života nahradit soutěživost spoluprací.

Porovnání soutěživosti (A) a spolupráce (B)

A: Civilizace je soutěživá hierarchie určená k ovládání a potlačovaní

1. Konflikty jsou v konečné fázi řešeny bojem

2. Zájmy jsou privatizovány s pomocí soutěže, ve které je jeden vítězem a ostatní jsou poražení

3. Soutěž je vždy nespravedlivá protože pro každého jednotlivce jsou nastaveny jiné výchozí podmínky, což nespravedlivost zhoršuje

4. Soutěživost způsobuje rozvrstvení moci ve společnosti, což v ní vytváří nespravedlivé a nerovné vztahy

5. Čím je společnost soutěživější, tím nečestnější musí být její členové aby přežili

6. Čím je ekonomika soutěživější, tím méně jsou lidé schopni rozpoznat svou roli v přírodě a v sociálních interakcích.

7. Soutěž vyžaduje rostoucí ekonomiku i za cenu ničení přírody.

8. Kapitalismus je emocionálně poháněn soutěživostí, která zvětšuje ekonomiku, dokud ta nespotřebuje všechny zdroje, aniž naplnila přirozené potřeby kohokoli.

9. Soutěživý růst má meze jen v konečnosti planety. Je to zhoubná rakovina přírody a zahubí svého hostitele – život na Zemi.

10. Čím více se odtrhneme od lidí a přírody, tím horší a ohroženější život nastane.

11. Soutěživost ve své nejvypjatější formě je představována totální válkou a ani ve své nejmírnější formě není nikdy mírumilovná. Život v přírodě se soutěživosti vyhýbá, protože je plýtvavá.

B: Společenský život je spolupracující a je součástí společného

1. Konflikty jsou řešeny dohodou

2. Zájmy jsou v zásadě společné. Lidé nemohou být poraženými, pokud jsou součástí společného.

3. Spolupráce vyžaduje poctivost a nutí člověka jednat v zájmu společného dobra.

4. Spolupráce vyrovnává moc ve společnostech a přispívá k zlepšování spravedlnosti a rovnosti vztahů.

5. Čím víc je společnost založená na spolupráci, tím poctivější musí být člověk, aby byl společností přijímán.

6. Čím více spolupracujeme, tím více poznáváme a chápeme sociální interakce a svou roli v přírodě.

7. Účel kooperativní ekonomiky je dosáhnout nejlepšího možného života, který ještě příroda může snést.

8. Systém založený na spolupráci je organizován pro maximalizaci pohody pro všechny lidi i přírodu. Může fungovat jen v mezích schopností planety pokrýt potřeby lidí.

9. Kooperativní myšlení po nás požaduje abychom si uvědomili, že nejsme nezbytnou součástí přírody ale že naše životy jsou nezbytné pro nás.

10. Čím víc budeme žít v souladu s obecným životem na Zemi a s naší genetickou povahou, tím příjemnější a bezpečnější život nastane.

11. Stav míru je přirozenou podmínkou pro sociální život a je pro nás logický, neboť ve stavu míru žije lidstvo přes 95% doby své existence..

Všechny formy civilizací jsou odchylkou od sociálního života

Není o tom pochyb. Začala nová epocha – Anthropocén, doba lidstva. To říká mnoho vědců. Je to ale nesprávný název. Měl by znít přesněji, tak, aby popisoval globální kapitalismus. Nová epocha je spíš osudnou epochou. Nevím, jak na ten název vědci přišli ani mne vědecká označení příliš nezajímají, ale to jméno, tak, jak je používáno, je nepoctivým popisem této epochy. Moderní lidstvo je tady už téměř 200.000 let a pokud nová epocha začala někdy v letech 1950-60 (což není úplně jasné), shoduje se její začátek se začátkem globálního kapitalismu. Tedy světového obchodu, kontejnerových lodí, dopravy surovin, používání spalovacích motorů místo parních strojů, soukromé dopravy, tryskových letadel, zelené revoluce a populační exploze. To vše je jen kratičký interval v existenci lidstva. Je nečestné to nazývat Anthropocén, protože to svaluje vinu na lidi místo na systém, na soutěživou civilizaci a na kapitalismus v jeho extrémní verzi. Ten název je umělý a nepřirozený. Čím sociálnější život je, tím musí být kooperativnější a méně soutěživý. Ale my raději obětujeme lidi a možná většinu, ne-li veškerý život, abychom zachránili systém bez života.

Umělá povaha civilizace, zvláště kapitalismu je způsobena jeho rozpory, tím, že je sociální a zároveň soutěživý, a tím je v nestabilním stavu, který musí být stále kontrolován a udržován Ale systém nikdy nemůže být stabilní, tím méně pak spravedlivý a poctivý. Kvůli nestabilitě, způsobované odlišnými a konkurenčními zájmy hrstky mocných, ponechává systém většinu malých obchodníků a zaměstnanců v závislosti na nejistých výsledcích soutěžení onoho jednoho procenta. Posledních podivných čtyřicet let nutkavého růstu neoliberálního kapitalismu poškodilo schopnost planety a života na ní se vůbec udržet, zejména když se v polovině století na Zemi očekává už 9 miliard lidí. To je již daleko za schopností vlád, řízených kapitalismem, zajistit komukoli přežití. Globalizovaná společnost je ovládána dominantními lidmi, používajícími zbraně, náboženství a neomezené množství peněz, což jim dává pocit neporazitelnosti. Vliv, který mají výrobci zbraní hromadného ničení, určených k narušování mezinárodních vztahů, je součástí jejich „tvorby bohatství“.

Naším problémem nyní není nespravedlnost, zlodějna, brutalita, protože je jím sama civilizace, je jím to, v čem žijeme tisíce let a příroda i lidé se s tím neustále potýkají. S čím se ale příroda vyrovnat nedokáže, je kapitalismus, poháněný fosilními palivy, protože tento systém nemá jiné řízení než to, že musí neustále růst, aby se udržel při životě. Fyzicky to je neproveditelné, ale ekonomové kapitalismu nejsou vázáni velikosti Země. To jen my a možná veškerý život jsme v sázce, kvůli globálnímu oteplování a devastaci, kterou jsme dopustili na pevnině i na moři v zájmu ekonomického růstu kapitalismu. Takhle už dál  moc dlouho žít nemůžeme a tak se musíme zastavit na nemožnosti věčného  růstu ekonomiky a napravit všechny škody, které jsme způsobili, abychom přežili.

Omezit produkci a spotřebu je snadné, zatímco i v nejlepších dobách je jejich zvýšení obtížnější. A dnes je ta nejhorší doba pro udržování růstu a pokud to bude pokračovat, bude to osudné nejen pro nás, ale určitě pro naše děti. Nejdůležitějším zájmem pro život je jeho reprodukce a zajištění jeho schopnosti prospívat.

Příspěvek byl publikován v rubrice JF a jeho rešerše se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.