NAD EVROPSKOU UNIÍ SE BLÝSKÁ


napsal Xaver

Bohužel neblýská se na lepší časy, nýbrž naopak, na dny zamračené a dusné. Unie je údajně před největšími výzvami od svého vzniku, takovými, které mohou končit až jejím rozpadem. Ty nepramení jen z toho, že v některých zemích nabývají dle různých anket „odstředivé síly“ převahu. Ty by se navíc neměly brát stejně moc vážně, protože účastníci hlasují jen podle povrchních podnětů, bez jakékoli osvěty a hlubší argumentace poučenými a povolanými.

Tito znalci problematiky by snad přesvědčili i tu část hlasujících mladých, kterou v jakékoli situaci stačí zmanipulovat přes ty „slavné“ sociální sítě jeden výřečný „všeznalec“. Oni totiž tvoří v podobných anketách nemalý podíl, obzvláště ti „s cingrlátkem v pysku“ a kde všude ještě, jak napsal posměšně kterýsi publicista. Je pro ně charakteristické, že nikdy nepoznali dvojí okupaci, totalitu, chudobu. Mír, svobodu a blahobyt jsou pro ně takovou samozřejmostí jako každodenní východ slunce…

Takže přibližme si, co v současnosti způsobuje, že Unie se otřásá v samých základech, že brzy bude možná bojovat každý proti každému, jak vyzněl nedávno zasvěcený komentář v jedněch německých novinách.

Rok 2015 tvrdě poznamenala řecká krize a imigrantský masakr a to vše podbarvováno britskými „extrovními“ požadavky či plánovaným referendem o vystoupení (Brexit). Tyto danosti zejména (o dalších níže) vedly k následujícím výrokům osobnosti, které mají existenci a rozkvět Unie na starosti.

– Předseda Evropského parlamentu Schulz: byl to nejtěžší rok mé politické činnosti. Evropská unie ještě nikdy nečelila takovým výzvám jako nyní.

– Německý komisař Oettinger po prvé cítí, že Unii hrozí nebezpečí rozpadu.

– Představitelé řady států: uzavírání hranic povede k zániku Schengenu.

– Předseda Evropské rady Tusk: Schengen se zhroutí do dvou měsíců, pokud se nenalezne řešení uprchlické krize.

– Rakouská ministryně zahraničí chce „vyloučit Řecko ze Schengenu“, pokud neochrání svou vstupní hranici do Unie (dáma a jí podobní jsou očividně málo zcestovalí…).

– Předseda Evropské komise Juncker: bez Schengenu ztrácí euroměna smysl.

– Slovenský premiér Fico má jasno: Evropská unie páchá rituální sebevraždu.

– Polská vláda: kritika našeho počínání z Bruselu je německou agresí.

– Německou dominanci v jiné souvislosti kritizoval také ministerský předseda Itálie Matteo Renzi.

Výroky, které nevěstí žádné „věrné milování“ po evropsku, mají své opodstatnění. Hlavně však odrážejí v dané věci chaos, nevůli, neschopnost či bezmoc. Návrh na sestavení jakési evropské pohraniční stráže kolem celého Schengenu je snad jediné možné východisko, avšak z hlediska termínu – do konce roku 2016 či později – vyznívá směšně!!! (Hoří už půl dědiny a obecní zastupitelstvo hodlá nejpozději do čtyř týdnů sestavit hasičskou jednotku.)

Po uprchlické tsunami má Unie nejtěžší hlavu z britských požadavků a ostrovního referenda.  Cameronovi se snaží vyhovět, avšak takovým způsobem, aby nedošlo ke konfliktu s unijními smlouvami. Naproti tomu konflikt s Poláky se už rozhořel naplno.

Tamní ministr spravedlnosti osočil bez servítků Brusel z nepochopení a z pokusu vyvíjet nátlak na demokraticky zvolený parlament. Komise reagovala zavedením řízení proti Polsku. Objektivnější hlasy ovšem poukazují i na to, že se tím věci jen zhorší, a přednost by měl mít dialog, jak ukazuje zkušenost s Maďarskem. A vůbec: východoevropské státy prý už mají dost toho, jak se s nimi zachází, takže útok na Polsko jejich podrážděnost jen posílí. Jejich „vděčnost“ za přijetí, kterou si někteří v Paříži, Londýně či Berlíně pletli nebo stále pletou s podřízeností jejich zájmům, nemůže trvat věčně. (Jednu zkušenost s předlouhým „vybíráním“ vděčnosti jistou velmocí už totiž mají východoevropané za sebou. Není divu, že ji nehodlají stejným způsobem opakovat, dodávám já.)

Vlkův vstup:

Ve čtvrtek večer Rada Evropy vyslovila vážné znepokojení nad stavem demokracie ve Francii, protože tamní prodloužil kvazivýjimečný stav v zemi a současně se připravuje prohlasování zákona, že Francouzi s dvojím občanstvím, pokud se zapletou do teroristických aktivit , budou okamžitě vyhoštěni… Pro Radu Evropy důvod  k znepokojení nad stavem demokracie!!!

Rozdílný přístup k uprchlické krizi vygradoval následovně a to – jak se dalo čekat – poměrně výbušně. Na jedné straně stojí údajně evropské pozice zachovávající „koalice ochotných“: Švédsko, Rakousko, Benelux a Německo. Proti nim vystupují státy visegrádské čtyřky, které nepřistoupily na povinné přerozdělování migrantů, a dva z nich dokonce podaly žalobu proti jakýmkoli povinným kvótám. (Problematiku přecházím záměrně zjednodušeně, neboť Kosa ji příspěvky „vlka“ vyčerpala do takové šíře a hloubky jako snad žádné médium na světě.)

Od „staroevropanů“ za to sklízejí výtky a kritiku. Mimo to jim vyčítají i budování plotů, což ale asi brzy neobstojí; totiž o podobné „obraně“ uvažuje na jistém úseku hranice i Rakousko – nehledě na hraniční kontroly, zavedené některými starými členy Unie. Vyskytují se i málo přátelské (a vpravdě málo evropské) hlasy, že Osterweiterung bylo chybou.

Zkrátka do po převratech mnohými očekávané idylky začíná mít soužití na evropském kontinentě, jak se ukazuje, opět velmi daleko…A to sem už nemusíme míchat ani Ukrajinu a Rusko.

Pokračující výhrůžky „správných“ Evropanů jdou ale ještě dál; zavání ránou, která nás má trefit přímo na solar. Tak se nechal slyšet spolkový kancléř Rakouska W. Fayman, že neochotným východoevropanům by se měly krátit dotace ze strukturálních fondů. Přes vší kritiku a jejich časté zneužívání (v celé Unii!) si bohužel neuvědomuje, že je to fakticky hlavní nástroj sloužící k vyrovnávání rozdílných ekonomických úrovní členských zemí, z něhož těží všichni. A také představují výrazný projev solidarity mezi členy evropské rodiny.

Jestli to tak moc bolí rakouskou ekonomiku, lze posoudit z následujících údajů (jinak se v tomto eseji snažím číslům vyhýbat): HDP Rakouska v roce 2014 dosahoval 329,236 miliardy euro a příspěvek do evropských fondů činil 1,2 mld. euro. V roce 2010 bylo Rakousko podle HDP na obyvatele 10. nejbohatší zemí světa.

Rakušanův nápad by znamenal fundamentální diskuzi o strukturálních fondech v Evropské komisi. Odtud však zaznívají proti tomu hlasy odporu. Kdosi tam prohlásil, že „tím by se společenství definitivně rozsypalo“. Nic na tom nemění skutečnost, že nátlak na země V-4 a další na východě Evropy nefunguje; že na permanentní přerozdělování uprchlíků, navržené Komisí, už kromě části Evropského parlamentu téměř nikdo nevěří.

Holandsko, které zastává předsednictví EU v první polovině tohoto roku, si možná vyslouží uznání. Vychází z odporu proti dalšímu přílivu uprchlíků už i ve starých členských zemích Unie i z toho, že spolupráce s Tureckem selhala a už se na ni nedá spoléhat. Sice nehodlají ústy svého premiéra M. Rutta ustoupit od přerozdělovacího principu, ale na druhé straně za nejvyšší prioritu považují zabezpečení vnější hranice Unie společným vojenským personálem. Na okraj – kdosi v té souvislosti se konečně vyjádřil i pozitivně o maďarském plotu jakožto „vzoru“. Ale velice tvrdě se staví proti vnitřním hraničním kontrolám, a tím plíživé likvidaci Schengenu, protože Holandsko je na příhraničním obchodu bez protekcionismu a náklady zvyšujících kontrol – mluví se o miliardách v celém schengenském prostoru – životně závislé (není samo).

Ve vzduchu visí ale jedna veliká otázka. Některé země totiž nestojí o „evropské pohraničníky“ na svém území. Patří k nim jedna v tomto směru klíčová – opět starý údajný potížista Řecko. Kdyby se je nepodařilo přesvědčit, „pak jsou konflikty mezi západem a východem, stejně jako mezi severem a jihem Evropy holou realitou“, vyslovil své mínění vysoký úředník Evropské unie.

Takže tak vypadá rozložení nálad a úroveň vztahů v naší širší evropské vlasti, poseté „nášlapnými minami“ různé síly, vylíčené realisticky, bez podezření na „poplašnou zprávu“. Zda mé závěry budou stejně realistické, ponechám na posouzení váženému čtenáři.

Jak jste to říkal Sire Winstone v jisté (válečné) souvislosti? „Toto není konec. Není to ani začátek konce. Ale je to snad konec začátku.“ Já si to libozvučné sousloví s Vaším svolením půjčím a přizpůsobím.

Pevně věřím, že nejsme na začátku konce Evropské unie, že zvítězí ratio a pud sebezáchovy všech. Já bych se nikdy nesmířil s tím, aby bruselští packalové i ti, kteří se tam čas od času slítají jako by do práce, dopustili zbourání tohoto těžce vystavěného, unikátního domu. Mám pro to svým vzděláním i dlouhou životní zkušeností nabyté důvody, připojené na konec, které si ovšem nečiní nárok na obecnou platnost. Ty platí i pro následující závěr: chci se dožít toho – a žádejme to ode všech, kteří mají příslušnou odpovědnost a pravomoci, jimž se nechtějí zpronevěřit, – aby zajistili konec začátku rozpadávání Evropské unie. Aby jednali a nepřešlapovali bezmocně na místě jako v těchto dnech a týdnech. Případný nezdar bude započten na jejich konto, na jejich vyjevenou nekompetentnost.

– Evropská unie znamená mír, rozpad přinese nárůst nebezpečných antagonismů všeho druhu, doprovázených záludnými ozvěnami minulosti.

– Evropská unie znamená relativní formální rovnost všech, rozpad přinese nevyhnutelně dominanci velkých (v rámci EU smlouvami víceméně úspěšně omezovanou).

– Evropská unie znamená přiměřený růst a blahobyt všech bez větších výkyvů, rozpad přinese krize a chudobu zejména v zemích s nižší ekonomickou úrovní, jak vyplývá z tvrdých zákonitostí rozvoje současné globální ekonomiky.

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Xaverův nový dům se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.