Filipika proti „obohacení“


napsal Jeník Čermák

 

Multikulturalismus znamená obohacení původní kultury. Druhosměrně to samozřejmě nefunguje. Obohacovat kultury přiševší nelze. Jednak by to byl rasismus. Jednak jsou již bohaté dost a výslovně si nepřejí být obohacovány.

Jistě to znáte /já spíš teoreticky/ nastoupíte v Praze do letadla. Letiště je prosklené betonové moderní v bufetu si koupíte něco čínského zboží. Letíte přes půl světa kamkoli. Vystoupíte ve stejné prosklené budově projdete stejným čínským zbožím a stejnou mašinkou vyrazíte do nákupního centra v centru města, které je stejné ve Washingtonu, Praze, Sydney, Santiagu i Quitu. A tam si můžete koupit zase stejné čínské zboží. Tohle dělá tlak globalizace. Dřív znamenalo cestovat poznávat jiné. Výdobytkem současnosti je, že se to stává všude stejné. To jsme ještě nedorazili do hotelu. Je to řetězec s hotely po celém světě, které jsou samozřejmě všude stejné.

Naivně jsem se domníval, že obohacení znamená rozmnožení plurality, jinakosti, pestrosti. Jenže ono to celé směřuje k tomu, že vylezete z toho hotelu. Na ulici bude stejná směs restaurací – čínských, tureckých, amerických – bude tam pobíhat a popojíždět stejná směs lidí jako v Blade Runnerovi, ta bude mluvit stejným jazykem a mít všude na světě stejné zvyky. Obohacení jak Brno.

New York je úžasný a svůj svou směsici kultur. Rozšíříme li tuto směsici po celém světě, přestane být unikátní a stane se jednotvárnou. Obohacením k zglajšaltování.

Jenže ono to má i méně veselé konsekvence. Jistě se shodneme na tom, že zhroucený stát je horší než ten nejhorší stát existující. Občanská válka. Máme tu příklady aktuelní. Obvykle to začíná americkou intervencí. Chtěl bych upozornit, že pod tou intervencí je ještě hlubší spodní vrstva, existující nezávisle na té intervenci. Všechno to byly státy multikulturní. Vzniklo to, když kolonizátoři udělali kdysi čáry na mapě.

V jednom pytli se tak třeba v Iráku ocitli šíité a sunnité, s Kurdy. Americká intervence v Iráku měla prý tak sto tisíc obětí. Hrůza. Ale naprostá většina jich nepadá na vrub vlastní intervenci, ale následnému sektářskému násilí. Násilí vzniklo jaksi spontánně, když zmizel diktátor. Diktátor patřící etnicky k vládnoucí menšině.

Není to náhoda, že stejný scénář nebo velmi podobný najdeme všude. V Sýrii i Afgu. Rwandě i Lybii. Ona totiž státní moc může fungovat jen se souhlasem ovládaných. Proto tak skvěle funguje Skandinávie a je takový, no horší, pořádek na Sicílii. Finové prostě nekradou, dodržují zákony, jsou tiší a pracovití. Zákony, které většina nedodržuje spontánně jsou nevynutitelné. Policejní a soudní aparát nemůže být dost velký, nikdy. Dokonce i komunistické režimy se zhroutily ve chvíli, kdy si většina uvědomila, že už je prostě dodržovat nechce. Tohle platí pro faraony i čínské císaře. No a multikulturní společnost si v sobě nese onu výhodu, že jiné kultury nemusí respektovat kultury původní, respektive sebe navzájem. Proč by měl Paštun respektovat nějakého Turkmena? Například. A tak stačí drobný větříček a multikulturní společnost se hroutí ve víru občanské války. Košile je vždycky bližší než kabát.

Znáte nějakou fungující multikulturní společnost? USA žije ve stavu permanentní studené občanské války. S tisíci obětmi ročně a plnými věznicemi vítekoho. JAR to je katastrofa. Kde to překvapivě funguje je Jižní Amerika, historicky podmíněno, a na robustnost bych nesázel. Robustnost, tu miluji a většině složitých systému povážlivě schází.

A identita a kontinuita. To jsou evropské problemy. Jak daleko jsou západoevropské společnosti od zhroucení? Kolik redakcí může být ještě zabito? Není to triviální, jak se může jevit. I našim společnostem stačí ke kolapsu 10 cm sněhu. I naše státy fungují jen proto, že všichni dodržují zákony, dobrovolně. Fungují díky vzájemnosti. Jemnému kulturnímu předivu. Všichni jsme se dívali na Křemílka. Spojují nás vyložené „blbosti“. Stačí do toho přediva fouknout a….nezbývá než opakovat, že Sýrie byla civilizovaným fungujícím státem. Zmizela v objevení vzájemné jinakosti jejích obyvatel. Postoupila o šprušel níž, k kmenové nenávisti. Proč si někdo myslí, že jsme jiní? Není to rasismus myslet si, že jsme „kulturnější“ než oni a že se nám to tudíž nemůže stát? Proč by se zítra nemohla stejným způsobem zhroutit Francie? Jak k tomu má daleko? Myslím, že to nikdo neví.

On totiž optimismus kulturstrategů západoevropských vychází z jejich humanitního vzdělání. Sociologie, kulturologie,politologie, právo. Ale poněkud zapomínají, že to vše je jen velmi tenká vrstvička, čertví jak tenká, na živočišném druhu zvaném Homo sapiens. A ten se prostě nemůže chovat jako anděl páně. Chová se determinovaně. Determinovaně svou genetickou výbavou, svůj stín nepřekročí. Evoluční biologie a etologie. Tam se musíme ptát, jak to dopadne s multikulturní společností.

Hezký příklad dává i Rakousko a Jugoslávie. Oni byli federalisté vždy „ti lepší“, moudřejší. Ale národy si jaksi nikdy nenechaly říci. Proč by to nyní mělo být jiné?

To, že jsme všichni otroky nadnárodních korporací, to , že naše elity jsou kosmopolitní, nic nemění na naší biologické podstatě. Musí se s tím v úvahách o budoucnosti počítat.

Zachovejme si svou kulturní jinakost. Je to obohacení pro svět. Být kulturně homogenní je mnohem robustnější varianta do špatných dob. Oproti nehomogenní variantě. A špatnými dobami myslím boj o zdroje a stěhování národů. U varianty neznámé epidemie je lepší být nehomogenní. Nebo už budou zítřky jen světlé?

Příspěvek byl publikován v rubrice Knihovnička Jeníka Čermáka se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.