Běžný Abdullah Imigrant -část I.


napsal jezevec

Český národ a jeho příslušníci  jsou masmédii denně peskováni, že „nenávidí islám,“ případně je „preventivně xenofobní k uprchlíkům,“ aniž by lidi kdy nějakého muslima či imigranta osobně viděli. Dost často je to pravda. Dost často je taky pravda, že lidi nenávidí pedofilii a preventivně se bojí roje sršňů, aniž by toužili po osobní zkušenosti – a aniž by měli pocit, že by tento jejich názor byl absencí osobní zkušenosti nějak degradován. Také já patřím mezi ty jedince, přesvědčené o tom, že člověk muže mít upřímně konzistentní a racionálně vyargumentovaný názor, vyplývající jen ze zprostředkovaných zkušeností. Popisuje to přísloví o moudrosti poučování-se ze špatných zkušeností jiných. Proto bych rád těm, kdo netouží potkat nějakého muslimského uprchlíka, ale přesto by rádi znali alespoň zprostředkované informace – nabídl pár velmi osobních zkušeností s uprchlíky, kterým se podařilo dostat až do Evropy, a nějak se tady uchytit.

Asi před patnácti lety, dávno před imigračním šílenstvím posledního roku – jsem začal příležitostně pomáhat v jedné skupině dobrovolníků, která již někdy od sedmdesátých let minulého století pomáhá přišedším uprchlíkům (nikoli tedy v ČR). Ze začátku jim pomáhají s oblečením a lékařskou péčí, postupně s tlumočením a výukou jazyka, těm úspěšným v azylovém řízení pak pomáhají najít práci a zapustit kořeny – těm úspěšným v integraci pak pomáhají pomáhat (další generaci přišedších) a poslat to dál. Jsou to dobrovolníci v tom slova smyslu, jak já ho chápu – nikdo je neplatí ani nedotuje, jen ve svém volném čase a za svoje peníze konají pomoc, kterou považují za smysluplnou.

Kdesi u kořene vzniku této komunity bylo šokující zjištění, že způsob, jakým se tehdejší sovětská armáda chová na okupovaných územích – chápou tamější obyvatelé jako válku euroatlantické civilizace proti islámu. Pro jistotu zopakuji obě pointy:

-sovětská armáda, systematicky vyvražďující například některé čečenské nebo afghánské enklávy, nebyla vnímána jako ruské hordy – ale my všichni, včetně tehdejšího východního bloku, a paradoxně včetně USA a západoevropských zemí, jsme byli viděni jako jedna uniformní masa bílých ďaurů, která se k nim chová právě tak jako ty ruské hordy. A tamější činnost sovětských vojsk nebyla pochopena jako potírání terorismu a drogových kartelů, ani jako boj o moc a prestiž a sféry vlivu, ani jako okupační válku pro přírodní bohatství – ale jako válka bílých ďáblů proti islámu, jako válka čistě náboženská. A najednou se jejich muslimské hlavičky, po desetiletí živené nenávistí proti bílým potíračům islámu – musely na dekadentním Západě vyrovnat se zjištěním, že euroatlantické civilizaci je nějaký islám úplně u řitě, a že na velmocenské choutky Sovětského Ruska máme často podobný názor jako oni.

– postupně z kontextu vyplynulo, že skoro ve všech zemích, kam vstoupila noha cizí mocnosti a vletěl cizí dělostřelecký granát, nebo kde o tom alespoň slyšeli z doslechu – se najde nějaký vykladač islámu, které štve své lidi proti euroatlantické civilizaci, vysvětlujíc jim, že takto se bílí satani snaží vykořenit jejich islám, a lidé tomu opravdu věří.

Takže tihle laičtí misionáři dali hlavy dohromady, a řekli si – zkusíme něco. Těm, co dokázali odtamtud vypadnout a mají šanci se z toho vymanit – budeme tady pomáhat a zkusíme s nimi přitom hovořit. Nebudeme tajit, že jsme misionáři – ale nebudeme jim brát jejich náboženství, nebudeme se snažit je konvertovat. Budeme jim jen vysvětlovat, že naše civilizace není reprezentována ruskou soldateskou ani americkou napalmovou bombou, budeme jim vysvětlovat evropskou sekulárnost a pobavený ateism, budeme je přesvědčovat o naši lhostejnosti k jejich islámu i jakémukoliv náboženství, včetně náboženství našeho. Třeba se nám povede zchladit pár horkých hlav, že už nás pak nebudou chtít zabít.

A od té doby to tak dělají – a stále a i dnes procházejí uprchlickým lágrem noví a noví muslimové, kteří poprvé v životě slyší, že (dokud se nemontují oni do nás), nám je jejich islám upřímně ukradený a nechceme jim ho vzít. Kdo ví, kolik lidí na světě nevědomky vděčí za svůj život a život svých dětí jen tomu, že tahle partička romantických entusiastů ochudila svět o pár potenciálních teroristů, kteří, když zjistili, že mají šanci se svobodně nadechnout a dělat cokoliv, přestali vidět smysl svého života v obraně islámu zbraněmi a sebevražedným pásem s trhavinou.

I mne tyto myšlenky upoutaly – a před nějakou dobou jsem tam nasměroval část svého altruismu. Nepomáhám lidem přicházet, to bych i před velkou imigrační vlnou považoval za vlastizradu – ale těm, kteří už přišli a nějak se jim podařilo projít prvním filtrem imigračního řízení a snaží se zdejší společnost pochopit a zapojit se do ní – se já pokouším podat pomocnou ruku. Vozím informace a zboží, zvu spolupracovníky, přidávám a zprostředkovávám peníze dárců, často pomáhám vlastní rukou. A jako člověk docela jazykově vybavený – hovořím s uprchlíky. Přesněji řečeno, hovořím se žadateli v různém stádiu jejich azylového řízení, případně pak v různém stadiu jejich integračního snažení, když už mají zelenou občanku a vlastní byt a snaží se vydobýt své místo na pracovním trhu.

A tak mně před časem napadlo, že ve všech tech rozhovorech lze vysledovat opakující-se informace a názory. Že bych mohl zkusit skicnout takový profil nejobvyklejšího žadatele o azyl. Tak jako svět IT má svého BFUBěžný Franta Uživatel, nijak pejorativní zkratka pro charakteristiku nejobvyklejšího laického uživatele výpočetní techniky, a jeho legrační nápady – zkusil bych vyprofilovat BAI- Běžný Abdullah Imigrant, nijak pejorativní zkratku pro charakteristiku nejobvyklejšího žadatele o azyl. Která, výslovně zdůrazňuji, nemá za cíl házet všechny uprchlíky ani muslimy do jednoho pytle – ale která z bohaté a několikaleté osobní zkušenosti dokáže extrapolovat, co asi tak OBVYKLE můžete čekat, když se potkáte s nějakým nově příchozím BAI. Netvrdím, že poskytnuté svědectví je nějak argumentačně konzistentní, a že lidi vždycky mluví pravdu. Ale je to svědectví z první ruky.

Otázka první a snad nejdůležitější: jsou to teda uprchlící, nebo ekonomičtí imigranti?

Pokusme se nejdřív definovat, kdo to je uprchlík a kdo to je ekonomický imigrant. BAI v tom má celkem jasno. Uprchlík prchá. To znamená, že sbalí to nejdůležitější, a zdrhne na nejbližší bezpečné nebo bezpečnější místo. Samozřejmě, že si přitom vezme na sebe a sebou to nejlepší oblečení, sbalí šperky a peníze a všechny nejcennější věci co pobere, pokud má ajfoun nebo luxusní tablet tak ho určitě nezahodí proč by to taky sakra dělal, a snaží se přitom nevypadat jako prase, aby ho lidi v místě destinace hned neodháněli – tato kritika Evropanů, že TAKHLE nevypadá uprchlík, je fakt úplně pitomá. Například Sýrie za Háfize Asada byla docela civilizovaná země, s životní úrovní srovnatelnou přinejmenším s ČR. Dělostřelecký granát si nevybírá, jestli se zastaví o vyhublého bezdomovce, nebo o vyžraného třicátníka střední třídy v teplákách od Adidasu – fakt člověk nemusí vypadat zbědovaně, aby měl právo prchat před nepřátelskými vojsky.

Představte si, ptá se s oblibou BAI – že vy se právě v tomto okamžiku dozvíte, že do bran vašeho města vpadla okupační armáda a začíná drancování, a za dvě hodiny jsou u vás – u nás běžné jako ranní slunce. Co uděláte? Snad zujete boty, vykoupete se ve sračkách, oblečete si roztrhané oblečení, necháte doma na stole všechny peníze a snadno mobilní cennosti – a bosky půjdete pěšky do nejbližšího města, abyste ještě dnes večer prchali zas o kilák dál? Nebo se budete snažit vypadat jako ti dobře oblečení a ajfounama a zlatem ověšení mladíci z televize, sbalíte prachy a pistoli a ty nejcennější věci, a odjedete autem co nejdál?

Dělit se to začíná až za pár dní, když si v zájezdním hostinci o sto kilometrů dál, srovnáte myšlenky a věci na provizorním stole, děti se začínají ptát po kamarádech ze školy, a manželka po perspektivách na příští sezonu. Kam teď? Zůstat tam kde jsem a kde je zatím bezpečno, ale nemám tady zázemí? Za příbuznými do šťastnější enklávy téže země? Někde jste na seznamu voličů a v občanských registrech – a ty si možná v troskách vašeho bývalého domu právě studuje ten, kdo vás přišel zabít. Kam až se nepřátelská armáda dostane, a nepřijde někdo i z druhé strany? Zdrhnout někam dál do ciziny? Tady teprve někde se to začíná dělit na uprchlíky, kteří zachránili jen holý život, nebo ani předtím o moc víc neměli, a už se odtama nehnou nikdy – a na lidi, kteří původně prchli, ale až na útěku se celkem racionálně rozhodli, že když už za nimi byly (často doslova) spáleny mosty a nemají se kam vrátit, tak proč nezkusit nový život v co nejlepších podmínkách. Když stejně, at už kdekoliv, budou začínat od nuly a v cizím prostředí. Jak že znělo to divné cizí slovo? Wilkommen? Hej, krčmáři, kterým směrem je ta Dojčland? Bude mi na cestu stačit čtrnácttisícdvěstědvacetjedna eeeček, a tenhle zlatej zub po dědovi? Tady můj soused, tomu už prachy došly, ten tady zkysne navždy. Ale já mám ještě šanci se odsud dostat.

Z bídy nějaké té okrajové enklávy, kde se ještě zatím neválčí a kde mají všichni stejně nulovou perspektivu, protože za poslední týden tam do vesnice s dvoutisícovou populací přišlo deset tisíc lidí, a práce tam nebyla ani předtím – se Uprchlík náhle mění v Ekonomického Imigranta. Protože, přestože po něm nikdo nestřílí, má ještě docela dost peněz a ajfoun, a občas dostane i zadarmo nažrat – vybral si přece tu zemi, která mu nabídne nejlepší šanci, a hodlá přitom překročit šest jiných bezpečných zemí. A teď mi řekni, bílý ďaure, směje se BAI – je to ještě uprchlík před válkou, a nebo už ekonomický imigrant? Co bys dělal na jeho místě ty?

Někde v této fázi se do davu původně uprchlíků, nyní už ekonomických parazitů, připojují dva proudy lidí, které od nich bohužel nerozeznáte. Trojští koníci, a přesídlenci za lepším. Přesídlenec usoudí, že tady to lepší nebude (například Sýrie má 185 tisíc čtverečních kilometrů, skoro 3x víc než ČR, na většině území samozřejmě žádná válka není). Patří mezi intelektuální a ekonomickou oligarchii. Prodá barák (přinejmenším tedy musí být komu, že ano? Ještě musí fungovat katastr, a musí existovat zájemce tam bydlet a dokonce za to zaplatit – pozn.jezevec), zvolna zabalí, často si pošle věci předem poštou a prachy uschová v seriozní švýcarské bance, a vydá se na stejnou cestu. Často za příbuznými, aby měl nějaké zázemí do začátku. Trojský koník naopak patří mezi ty nejubožejší. Nikdy nic neměl, nic neumí a je úplně k ničemu, a celá jeho rodina je na tom zrovna tak. Už po generace, vždycky tomu nejchytřejšímu nebo nejstaršímu z komunity, se složí na lístek na autobus, a pošlou ho pokusně „někam jinam“. Ze zbídačeného venkova do „bohatého města kde je průmysl a práce“, aby se tam uchytil a pozval celou rodinu – a nebo z papundeklového ghetta za velkoměstem na „bohatý venkov aby se aspoň najedl“, aby se tam uchytil a pozval celou rodinu. V každé společnosti je určité procento populace, kteří se nedokážou postarat sami o sebe. U nás to řeší sociální systém – u nich většinou kulka nebo drogy, a ten nejsilnější ze smečky dostane šanci. Převaděč do Německa je jen alternativou téhož, stejně beznadějnou, jen malinko dražší. Najdi tam blahobyt a všechny nás pozvi ….

A když se tihle tři (uprchlík, přesídlenec a koník), po týdnu beze sprchy, vedle sebe plazí pod maďarským plotem, už je od sebe nerozeznáte …. je z nich BAI, kterého nikde nechtějí, ale on to ještě neví. Nebo nechce vědět. A nebo je mu to jedno, protože teď už nemá na výběr.

Tak jsou to teda uprchlíci, nebo ne??? Nebo kolik z nich je ekonomických?

Časem se to naučíte slyšet. Stále stejné životní příběhy a historky dojemné k poblití, z jednoho katalogu zaručených azylových legend, který se už nejméně desátým rokem donekonečna xeroxuje. Slova, která by utečenec z oblasti, ze které tvrdí že je, neměl znát – zatímco zná slovní obraty, charakteristické pro bezpečnou a bohatou enklávu téže země, případně pro zemi zcela jinou. Znalosti procedur charakteristických pro lágr v zemi XXX, což znamená že někde jinde už je vykopli a azyl tam nedostali. Přelety letadlem mezi evropskými zeměmi, dosvědčující že přinejmenším nevyhoví dublinské úmluvě, protože bez pasu by je nepustili do éra. Srdceryvné příběhy o prchání lesem před celníky, štěkot psů a div ne jejich jména – na hranici zemí, které spolu nesousedí. Neznalost základních informací o jejich rodišti, či o uprchlickém lágru kterým prý prošli. Kecy, kecy, kecy ….

Za více než deset roků jsem hovořil se stovkami lidí, jistě s nízkými jednotkami tisíc. Skutečné uprchlíky jsem mezi nimi potkal dva. Vlastně dvě. Samotné ženy s dětmi, kterým vlezlo v noci do baráku komando s kalašnikovy, vyvraždili jim půlku rodiny – a nabídli, že pokud okamžitě nevypadnou, druhý den to přijdou dodělat. Svědectví jejich pozůstalých příbuzných, kteří se po deseti nebo více letech dostali za nimi a znali tentýž příběh z jiného úhlu pohledu, a jeho pokračování tam. Popis pouti, která dává geograficky i časově smysl. Ovšem – také popis pouti včetně průchodu několika bezpečnými zeměmi (včetně Slovenska a Česka), aby nakonec skončili v té bohaté a štědré zemi, do které se chtěli dostat. Prostě – když už museli utect a zaprásknout za sebou navždy, tak si vybrali tu nejsytější možnost.

Opravdivý uprchlík před válkou, tak jak my tomu rozumíme, takový který by potřeboval pomoci a který má morální právo na azyl – žije v uprchlickém lágru někde na kraji válečné zony, a bez naší pomoci (GEN21) nikdy nedokáže opustit katastr.

I kdyby si vybírali – šlapou pěšky přes půl Evropy, tonou v Egejském moři a hynou v Chunnelu do Británie, jezdí na kole v metrových závějích do mrazivého Švédska. Tohle se přece nedělá ze srandy, tohle udělá jen skutečně zoufalý člověk – copak vám jich není líto?

Je a není. BAI se směje. Vy Evropani jste úplně blbý! Připadá vám nekorektní bránit vlastní hranici a střílet nezvané příchozí. Je tak snadné vyvolat ve vás soucit, který zcela zatemní váš mozek! To my tyhle problémy nemáme. Jen at si nějaký čecháček zkusí třeba jen vyfotit syrská kasárna – a poletí jak ruský Suchoj! Rovnou držkou k zemi.

Samozřejmě, že všichni BAI vědí, že Turecko je bezpečná země, navíc muslimská, a že „nedostatečně vřelé přijetí“ naprosto není důvodem pro to, aby rodina která tam několik měsíců či let bydlí, byla přijata k azylovému řízení v Německu. Samozřejmě že všichni vědí, že Řecko má s Tureckem více než sto kilometrů dlouhou terestrickou hranici, m.j. dvě čtyřproudové dálnice – že NAPROSTO NIKDO se nemusí topit na chatrném člunu, aby se dostal z Turecka na nějaký řecký ostrov, má-li pocit že má v schenghenském prostoru na azyl skutečně nárok, a potřebuje se přes Řecko do něj dostat. Samozřejmě že všichni vědí i tolik, že civilizované země mají v Turecku své ambasády – kdyby tedy někdo skutečně prchal jako uprchlík, mohl by pohodlně dojet taxíkem na rakouskou nebo německou či kanadskou ambasádu v Istanbulu, a požádat o azyl tam. Kdyby ukázal prachy, prezentoval že tam má kde u příbuzných bydlet, a prokázal že je uprchlík – nemusel by za deset tisíc riskovat život přes Egejské moře, mohl by si za pětikilo koupit letenku. Takže 100%, slovy sto procent, příchozích přes řecké ostrovy – mohou mít různou motivaci, ale naprosto jistě ví, že přicházejí ilegálně a že na azyl nemají nárok. Jenže když vlezu na člun a dělám jakože se topím, hloupí Řekové mne musí zachránit. A už jsem v Schenghenu, chachacha, a už mně nikdo nevyžene. Zkazky o tom, že lstivý Tsipras to dělá Tante Merkel naschvál – jsou váš problém, ne náš. Vaším hrdinou je Hloupý Honza, který se stal omylem králem – naším hrdinou je Alladin, který někoho ošklivě napálil a podvedl. My jen využíváme příležitost. Nebude tahle, vymyslíme jinou.

A samozřejmě že všichni obyvatelé tzv. „džungle“ v Calais vědí, že Francie je krásná a bezpečná země s obrovskou muslimskou komunitou, kde je možné požádat o azyl. I kdyby Čulík prasknul záští – tak samozřejmě že všichni znají Dublinskou úmluvu (že uprchlík musí požádat o azyl v první bezpečné zemi a nesmí si zemi azylu vybírat, pozn.jezevec). A samozřejmě že všichni vědí i to, že UK má ve Francii svou ambasádu – kdyby tedy někdo skutečně prchal jako uprchlík, a myslel by si že má na azyl v UK nárok, mohl by dojet taxíkem na britské velvyslanectví a požádat o azyl tam. Takže 100%, slovy sto procent obyvatel calaisské džungle naprosto jistě ví, že na azyl v UK nemají nárok, a pokoušejí se tam dostat vědomě ilegálně. Protože když se jim podaří hloupým Britům podklouznout pod čumákem, už je nikdo nevyžene (hlavně už nenajde). Takže pokud Francouzům fakt nevadí, že na jejich břehu se hromadí tisíce lidí se zjevným úmyslem porušit zákon a ilegálně se dostat do Británie a ještě nás tady krmí a ošetřují – to je váš problém, ne náš. My jen využíváme vaši příležitost!

Dokončení zítra!

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Jezevova nora se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.