EVROPSKÁ ŽENA A JEJÍ REFLEXE V ZRCADLE DNEŠNÍ DOBY


napsala Všudybylka

Taky jste si povšimli, že už dlouho nebyla na Kose žádná autorská premiera? Samotného mne to už několik týdnů překvapovalo, že s růstem nových čtenářů , což je evidentní podle statistik, se z nich nevygeneroval nikdo nový, , kdo by měl ambici sám cosi napsat. Až dneska.  Dnešní hlavní článek Kosy patří novému nicku – autorce , píšící pod jménem Všudybylka. A navíc  si troufá na téma, které pro mne bylo a zůstane tabu – role ženy ve společnosti. A nebudu se nijak tajit tím, proč jsem si , v podstatě, zakázal na tohle téma vůbec psát – jsme ze staré školy a už u toho  zůstane. Soudím totiž , že příroda věděla co dělá, když fyzicky i psychicky vybavila jinak muže  a jinak ženu. A když ženu ustrojila  jako odolnější  a schopnější překonávat úskalí života. Takže gender mne nebere. Nicméně Všudybylka přišla se zajímavým pohledem a má tudíž premieru na Kose. Doufám, že jí zasypete pořádným hvězdopádem. Díky.

Současné prudké změny společenského klimatu v Evropě, způsobené náhlou konfrontací s odlišnými kulturami Evropany nutí k zamyšlení se nad skutečným obsahem hodnot, které v tomto prostoru bývaly s hrdostí používány jako vývěsní štít demokracie. Nakolik jsou tyto hodnoty skutečné, se prověřuje právě v kritických momentech, které ohrožují stěžejní pilíře, na kterých společnost stojí. O tom, z jak pevného materiálu jsou postaveny, svědčí také to, že se zavádí jakási nová pravidla používání řeči, která se vznešeně nazvala politickou korektností. Anglicky correct znamená správný, bezchybný, mít pravdu, ale také opravit, uvést na pravou míru. Což hovoří samo za sebe. Po odstranění všech nánosů účelového pokrytectví se na nás ironicky šklebí cenzura jako oblíbený mocenský nástroj. Používá se jako filtr, který zachycuje události, které maže z matrixu ve snaze dosáhnout zdání, že se nikdy nestaly.

Jsme nuceni čelit skutečnostem, které nás dříve ani nenapadlo zkoumat, protože jejich definování mělo jasně vymezené hranice. Morální kodex evropského sociálního prostředí po staletí vyrůstal z podhoubí nezměrného utrpení zdejších obyvatel, které do jejich genetického materiálu a duchovního odkazu vrylo ideální předpoklady pro vznik demokratické společnosti. V zájmu přežití a prosperity celku byly definovány zákony vyšší etiky, které měly potenciál vytvořit pevnou oporu pro ty nejranitelnější (staří lidé, děti, ženy, handicapovaní apod.), a zároveň obranu proti vlivům, které by chtěli tuto strukturu narušit. To, že se nepodařilo naplnit tyto ideje a místo nich vznikal paskvil, který měl sice lákavou slupku, ale uvnitř byl prohnilý, má několik příčin. Jedním ze stěžejních důvodů je podcenění, znehodnocení, narušení funkce rodiny a role ženy v ní.

Rodina se dá pokládat za nejmenší sociální jednotku, kde se od útlého věku učíme společenským rolím a pravidlům. Z hlediska fungování společnosti má tento model jedinečné a nezaměnitelné postavení. Co se v tomto prostředí otiskne do duše dítěte, to v něm zůstane jako základ jeho hodnotového systému po celý život. Otec a matka se stávají pro své děti určitými archetypy mužství a ženství. Pokud svou roli nepochopili či nezvládli, nebo je jim v plnění tohoto úkolu bráněno, předávají vzor svého nezralého chování potomkům, kteří v dospělosti předávají tento stereotyp další generaci. Pokud je tento jev ojedinělý, na zdravý vývoj celé společnosti má jen nepatrný vliv. Když však muži i ženy obecně ztratí pojem své identity, společnost se začne utápět v relativismu, který ji postupně zavede do slepé uličky pojmového zmatku a chaosu, kdy má pravdu každý a nikdo. Kam vedou a k čemu jsou všechny ty genderové studie, které jsou v současnosti tolik oblíbené a moderní? Zdá se, že krizi mužské a ženské identity spíše prohlubují, než aby dokázaly pomoci nalézt řešení.

Není pochyb o tom, že model evropské společnosti je i ve 21. století patriarchální, přes všechny feministické tendence a prohlášení. Stačí se podívat na procento žen v klíčových rolích základních mechanismů jejího fungování.

Není z tohoto úhlu pohledu pokrytectvím, když se zde žena považuje za rovnocennou muži? Rozhořčeně sledujeme pozici žen v muslimských zemích, ale není stejný princip uplatňován i u nás, jen trochu víc sofistikovaně a v jemnějších konturách? Nenosíme burky, ale hodnotu ženství zahalujeme neviditelným závojem dobře maskovaného pocitu méněcennosti, který je pěstován předsudky a stereotypy už od dětství. Pro někoho možná silné tvrzení, ale jak je tedy možné, že na základě pohlaví má žena ve stejné pozici jako muž zpravidla nižší plat? Je běžnou praxí, že žena je na pracovním trhu znevýhodňována, a to v jakémkoli věku. Když je mladá, je předpoklad, že bude mít děti a půjde „na mateřskou“, ve středním věku vychovává děti, které navíc bývají nemocné, musí je vodit do/ze školky, dělat s nimi úkoly apod. A do třetice všeho dobrého i zlého – od padesátky je již považována za starou a tudíž neatraktivní a neproduktivní. Moudrost a zkušenost nebývá považována za komerčně výhodnou směnu. V soukromé sféře to nebývá o mnoho lepší. Zde se žena často stává ekonomickým vazalem muže a státu jen proto, že porodila a pečuje o děti, které jednou převezmou otěže zodpovědnosti za tento svět! Pokud ještě váháme, jaká je skutečná a pravá role ženy, přečtěme si ještě jednou předchozí řádky.

Naléhavým úkolem ženy je obnovit své skutečné sebevědomí a vybojovat si své právo být ohodnocena za nikdy nekončící pracovní úvazek s výchovou dětí, prací v domácnosti, starostí o fyzický, duševní a duchovní vývoj své rodiny. Je smutné, že naše společnost natolik zdegenerovala, že neumí ocenit nejpodstatnější činnosti, které zajišťují její fungování v budoucnosti. Muži budou význam této práce snižovat, dokud samy ženy nerozeznají její skutečnou hodnotu a nezačnou se podle toho chovat. Rovnoprávnost mužů a žen neznamená splynutí či záměna rolí, ale jejich pochopení a spravedlivé ocenění jejich správné realizace. Slova muž, mužství s sebou nesou určité dané kvality, stejně jako slova žena, ženství. Když se tyto pojmy matou, stanou se vágními a vztahy mezi mužem a ženou se stávají bojem. To ohrožuje nejen rodinu, ale v konečném důsledku celou společnost, jejíž všechny dosavadní vytvořené hodnoty jsou tím fatálně znehodnocovány.

Prioritou žen dneška by mělo být znovu nalézt, pochopit a očistit své ženství a realizovat je v každém aspektu svého života. Odvrhnout všechny falešné cesty marnivosti, posedlosti módou a hysterickou žádostivostí po vnější kráse a věčném mládí. Tato lákadla svedla mnohé z pravé cesty, vytvořila z nich karikatury a spolu s ní uvrhla do neštěstí muže a děti. Je to žena, která se musí v prvé řadě podívat pravdivě do zrcadla vlastních slabostí, i kdyby měla přijít o vše, co jí doposud bylo tak drahé. Až se ženy stanou skutečnými ženami, pochopí, že jejich síla spočívá v hlubokých citech a věrnosti, jejich krása v jednoduchosti a přirozenosti, její bohatství v tom, co odevzdala dětem a lidem ve svém okolí, její inteligence v pochopení, kde je třeba pomoci. Pak se i muži chopí své přirozené role, dokážou své ženy ocenit a budou je chránit před vším, co by chtělo tuto integritu narušit a zničit.

Vlkova poznámka:

Spouštím zase jednou diskusi.

Příspěvek byl publikován v rubrice Hosté se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

84 reakcí na EVROPSKÁ ŽENA A JEJÍ REFLEXE V ZRCADLE DNEŠNÍ DOBY

  1. Váš Jířa napsal:

    Paní to má v hlavě srovnaný. Přesně vystihuje ženskou roli ve slunečním státě. Toto už ale dávno sluneční státy nejsou. Vyhynuly. Nejspíš s nástupem bolševizmu. Mužskou rolí je uživit celou rodinu. Bohužel. Dnes se počítá s tím, že makat musí oba dva, jinak nevydělají na živobytí. Každý zaměstnavatel s tím počítá. V pravěku muž skolil zvíře, dovláčel ho do své jeskyně a žena udělala rodince chutný oběd (nebo jídlo na celý den). Stačilo to. Dneska musí i za tu jeskyni platit pronájem a ani voda není zadarmo. Paní v článku mluví především k ženám. Správně !
    Ale co doporučit mužům ?

    • NavajaMM napsal:

      Skúsim to za autorku. Mali by sme s pokorou uznať, že mužský svet je na nevydržanie a dokázali sme ho dotlačiť až na pokraj totálneho zániku. Mali by sme v celosvetovom meradle robiť to isté ako doma po prehnane divokej noci s kamarátmi – dať si studený obklad na hlavu, sekať dobrotu a pekne si to vyžehliť – napríklad vymaľovať alebo niečo iné, čo pani domáca považuje za dôležitejšie.

    • Majka napsal:

      Což ovšem není pravda. Máme málo dokladů o tom, jak to bylo v pravěku (Mimochodem, v jeskyních se moc nebydlelo.) Jenže v současných společnostech lovců a sběračů potravu obstarávají muži i ženy, a když se to přepočítá na kalorie, ženy jí dokonce obstarají více. V zemědělské společnosti muž chodil na pole a žena do chléva.
      Pokud „muž uživil rodinu“ (snad v 19.století), čekalo se, že jeho žena bude mít věno a výbavu.
      Po většinu doby existence lidstva většina žen pracovala. Ženy, kterou „živil“ muž, byla výjimkou.

      • Divotvorca napsal:

        Myslím, že sa okolo toho priveľmi polemizuje. Lovecké spoločnosti mužom kázali loviť a ťažko pracovať. Ženy robili všetko ostatné, čiže sa podobne ako v súčastnosti nadreli v priemere viac, hovorím o matriarcháte…

        Irokézi, ako vzor matriarchálnej (a takpovediac prvotnopospolnej) spoločnosti mal deľbu práce nasledovnú:
        1. muž je lovec. ráno vstane, naje sa a ide do lesa. jeho cieľom je v priebehu dňa skoliť napr. jeleňa, dovliecť ho do vigvamu a položiť k ohnisku, pretože mäso je manželkin majetok (aj všetko vo vigvame) a žena sa postará o to, aby bolo pripravené jedlo. pokojne sedí a čaká, nekomentuje, nekritizuje (iniánsky stoicizmus). Ak žena z akéhokoľvek dôvodu nepripraví hladnému mužovi jedlo, tak vstane a navštívi priateľov, ktorí mu v rámci pravidiel pohostinnosti tú večeru dajú
        2. žena sa stará o čokoľvek ostatné – deti, jedlo, poriadok v dome aj o záhradku (kukurica, bôb, tekvica, nejaké bylinky a pod.) Muž pomáha žene len ak je o to požiadaný a len pri prácach, ktoré sú považované za ťažké – z toho dôvodu napr. variť javorový sirup chodia len ženy a dievčatá (ľahká práca); obvykle v sprievode jedného muža pre prípad, že by sa niekde potuloval medveď a podobne (lov, vojna – ťažká práca)

        keď muž zostarol a nebol už súci o vojny ani na lov, obvykle sa skúsil uživiť ako čarodejník (irokézska spoločnosť falošných tvárí (rozumej maskovaných ľudí) bolo niečo ako lekárska komora…). Súčasťou tohto prechodu bolo používanie ženského odevu na znak toho, že už nevykonáva ťažkú/mužskú prácu

        Rozdiel muž-žena je pozorovateľný aj pri výchove detí: dievčatá pomáhajú matke v kuchyni, zbierajú ovocie, pracujú v záhrade a chlapci hrajú lacrosse, tancujú alebo spia…
        Muži ženám pomáhali vždy len na požiadanie a pri činnostiach, ktoré neboli pod ich úroveň.

        Ten feministkami vysnený matriarchát vôbec nebola ľahká doba: ženy ťažko pracovali a úcta bola hlavne ceremoniálna: deti dedia po matke (patria matke), vodca klanu je žena (vojnových aj mierových náčelníkov vyberali matróny) a vlastnia všetok majetok (až na definované výnimky – zbrane a pod).

        Kto mi neverí, nech si naštuduje aj napríklad život medzi Masajmi – Eňa Vacvalová povedala: „V Afrike je kmeň Masajov a masajskí muži celý deň nič nerobia, pretože o všetko sa starajú ženy“ Eňa si nevšimla, že muži robili iba jednu vec – pásli dobytok a lovili. Ostatné bolo pod ich úroveň…

        Nemyslím, že môj príspevok nejako vyrieší situáciu žien v dnešnej spoločnosti, len chcem upozorniť na to, aby ste sa neobracali k nejakej „prirodzenosti“ z praveku a podobne. Je to zbytočné, pretože v tejto dobe ženy považujú za slušné, keď im muž pomôže pri akejkoľvek fyzickej námahe, ale v praveku to bolo rozdelené podľa fyzických schopností:
        si siláčisko? budeš loviť a bojovať
        si slabší? budeš robiť ostatné
        si mrzák? asi ťa navštevujú duchovia, bude z teba šaman…

    • Rys Ostrovid napsal:

      Na margo litánií o aktívnejšej úlohe žien vo svete, ktorými nás tu zásobuje jeden expert na všetko, snáď len dodajme, že konkrétnym hmatateľným výsledkom aktívnejšej úlohy jednej dosť mocnej ženy v politike jedného dosť mocného štátu je napríklad súčasná nemecká tzv. „wilkommenskultur“ Angely Merkelovej. Pre zaujímavosť, väčšinu jej najbližšieho poradného zboru tvoria údajne práve ženy.

  2. NavajaMM napsal:

    Pekný text a dôležitá téma.
    V niektorých apeloch by som sa nebál aj väčšej radikálnosti. S uvedomením si svojho sebavedomia ženy nebudú odkázané na to, aby bojovali o reálne ocenenie. Ženy majú na to, aby aktívnejšie hovorili do toho, ako má byť svet usporiadaný. Nemusia sa len prispôsobovať mužskému svetu a snažiť sa hrať mužské roly lepšie ako muži.
    Ako sa im to bude dariť, uvidíme (podľa mňa) na frekvencii vojen. Vojny nie sú z ženskej hlavy, ženy riešia konflikty inak. (Železná lady Thatcher bola muž v sukni.)

    • standa.e napsal:

      Myslím, že jste v zajetí klišé, která vás nutí (v případě existence protiargumentu) relativizovat (nebyla to žena, ale chlap v sukni). Taková Marie Terezie (rozhodně ne každá její válka byla vynucená) pak byla zase „zajatkyní své doby“? Kateřina Veliká? Bylo by možná zajímavé mít k dispozici statisticky vyrovnané skupiny žen a mužů v pozicích umožňujících vyvolání války (a v pozicích velmocensky srovnatelných) a zjišťovat, kdo by v tom souboji pohlaví si vedl charakterněji. Jenže takové dvě statistické skupiny nemáme, a tak nám zbývá jedině ta krásná fráze a iluzorní představa, že by ten svět pod vedením žen byl tak nějak hezčí, květinovější, plný slunce odrážejícího se v jitřní rose…

      • NavajaMM napsal:

        Standa, naopak, to Vy ste tú moju poznámku pochopili v kontexte toho, čo nosíte v hlave a nie v kontexte mojej predchádzajúcej vety o ženách, ktoré sa snažia vyniknúť v mužských rolách a teraz dodávam – mužským spôsobom.
        Taktiež preceňujete možnosti ženy na cisárskom stolci. Kráľ Ľudovít XIV. bol svojho času hlavou najmocnejšieho štátu na svete a predsa na smrteľnej posteli vraj povedal: „Zatlieskajte mi, bol som dobrý herec“. Čo znamená, že hral dobre úlohu kráľa.
        A tiež nemáte predstavu, čo to obnáša „hovoriť do toho, ako má byť svet usporiadaný“. Veď len nedávno sme tu mali zážitok s reálnym socializmom, keď mala byť vedúcou silou v spoločnosti robotnícka trieda. Bola to však spoločnosť definovaná robotníckou triedou? Ani v najmenšom. ZSSR sa snažil hrať úlohu klasickej kapitalistickej veľmoci a byť v tom lepší ako USA.
        Presne tak treba (podľa mňa) chápať aj tú Orwellovu alegóriu farmy zvierat. Zvieratá sa oslobodili, ale nežili ako slobodné hrali ďalej svoje navyknuté roly a niekoho zo svojich radov delegovali za farmára.
        To, aký by bol ženami definovaný svet, sa nedozvieme podľa toho, ako sa ženy chovajú v tradičnej mužskej role, ale podľa toho, aké roly si definujú samy. Tu podotýkam, že aj „kráľovná krásy“ a „top-modelka“ sú mužmi definované role a verím, že je len malé percento žien, ktoré by tieto role bavili.

        • standa-e napsal:

          Snažil jsem se jen upozornit, že „vláda žen“ neznamená automaticky (nadsadím) světový mír, protože „ženy vše řeší jinak“. A ano, snažil jsem se upozornit, že jakýkoliv argument lze z pohledu „co by kdyby protože žena“ zrelativizovat argumentem: „Bylo by to jiné, kdyby nemusela hrát mužskou roli, kdyby nebyly společenské vztahy definovány muži, kdyby…“
          Na to moudré babičky mají příměr o rybách a o rybnících. To jsem se snažil sdělit. (Už s ohledem na fakt, že úžasný svět s ženami v čele by nebyl (doufám) zbaven mužů.
          Mimochodem, tolik intrik jako v ženských kolektivech v mužských vážně nenajdete…

          • NavajaMM napsal:

            Standa, možno už nechýba veľa, aby sme sa pochopili. Ten príklad rýb a rybníka je použiteľný. Nemôžete čakať, že ryby si budú na suchu počínať dobre. Preto sa nedarí v mužskej role ani tej Merkelovej. Je na nás, aby sme – obrazne – boli ochotní vojsť za nimi do rybníka.
            Kto nechápe ( a nemyslím na Vás, Stando), nech, prosím, ticho premýšľa a nekomentuje.

  3. anita napsal:

    Dnešní doba je postavena na konzumu. Stále více agresivnější reklamy na „šťastný život“ ke kterému patří všechny moderní výdobytky světa. To nejvíce působí na lidi, touha mít nejen jídlo, bydlení, oblečení, auto, dovolenou. Tento způsob života však potřebuje také podmínku a to jsou peníze. Na stromech nerostou, tudíž je třeba vydělat. Mzdy jsou nastaveny tak, že musí mnozí vydělávat oba, aby se pokryly všechny základní náklady pro standardní uspokojení potřeb.

    Nepochopila jsem, zda li ženy mají zůstat s dětmi a všeobjímající láskou dopřávat komfort rodině. Jako služky, šmudlinky, aby neprahly po ___falešné cestě marnivosti, posedlosti módou a hysterickou žádostivostí po vnější kráse a věčném mládí___ snad i po vzdělání, které by jim mělo být k ničemu ???
    „….hodnotu ženství zahalujeme neviditelným závojem dobře maskovaného pocitu méněcennost….“ , to je snad názor z předminulého století.

    Možná autorku i chápu, pokud už má tak jako já za zenitem, to nemyslím pejorativně. Dnes už taky nejsem marnivá zůstala mi jen určitá radost, že mi bylo umožněno být i úspěšnou v práci a přitom vychovat děti, které jsou samostatné a zdravě sebevědomé. Jistě před důchodem jsem taky zažila pokoření a frustraci, že už starou studovanou nikdo nechtěl, ale i z toho jsem se vyhrabala.

    • Matej napsal:

      S týmto súhlasím. Konzum tu je už dlhé roky a mám pocit, že západná Európa ho predstavila pre východnú a južnú Európu, ktorá ho prijala s radosťou, po svetovej vojne sa mnohým podnikateľom darilo, keďže bolo treba obnovovať a napĺňať srdcia radosťou ľuďom, ktorí v tých časoch pociťovali post-depresiu po vojne a stratou toho, čo si v bývalom živote vydobyli. A ako ste spomenuli reklamy na „šťastný život“. Ide skôr o agresívne reklamy, hlasité, opakujúce sa, keď si chcete odpočinúť pri dobrom filme, tak to do vás presiaka ľahko. A tak sa chudáci naučili na vysoký štandard, ktorý si často nemôžu dovoliť, ale idú za tým kvôli naivite za lepším životom a pritom si svojím nezodpovedným konaním len pokazia život a zadĺžia sa.

      S autorkou sa ťažko stotožňujem, lebo mi príde, že rozoberá skôr tú povrchnú časť problému. Ženy predsa chcú byť krásne, lebo sa chcú páčiť nielen mužom, ale aj samým sebe, nevylučujem, že keby sa menej zamerali na módu, tak by tomu len pomohlo, skôr si myslím, že toto nie je ten hlavný dôvod alebo cieľ, na ktorý sa treba zamerať eliminovať.

      Ide skôr o globálny problém, že ľudia nevedia prirodzenou cestou, bez honenia sa za peniazmi, obšťastniť sami seba. Hľadajú skôr problémy tam, kde ich hľadať netreba.

      Pravda je, že ženy sú finančne ohodnotené, prípadne podcenené nádejným budúcim zamestnávateľom a tak dostanú menšiu menej zodpovednú prípadne menej platenú pozíciu, pokiaľ sa jedná o klasickú mužskú prácu. Ale nie je to inak, ani keď chlap dostane ženskú prácu. Takéto práce prenechajú ženám a muža nechajú robiť ťažkú prácu, niečo čo vyžaduje svaly, prípadne technickú zručnosť. Ide o spoločenské očakávania a nejaké rozoberanie pokrytectva sexuality by som vynechal. Sú ľudia, ktorí to radi vyťahujú, ale skôr ide o problém zamestnávateľov pri výbere svojich zamestnancov ako skôr o postoj klasických mužov, ktorí podľa mňa až tak neovplyvňujú myšlienky ich zamestnávateľov. Možno jedine, ak sa sami nimi stanú.

      Takisto výber mladých prechádza úzkym lievikom. Zamestnávateľ má problém prijať mladého, ktorý nemá skúsenosti. Mladí nemá odkiaľ získať skúsenosti. Keď chce raz byť poriadny študent, zmaturuje na samé jednotky, ale na jeho vysnívanú vysokú školu ho nevezmú, lebo mu nevyjdu skúšky.

      Mladí majú v sebe skryté talenty, o ktorých mnohokrát sami nevedia a treba na nich dobrú výchovu a trpezlivosť zamestnávateľov a vedúcich. Preto je podľa mňa tiež dosť pokrytecké, keď mladí ľudia, ktorí sú zaťažovaní zlou finančnou situáciou plynúcou z minulosti a teda majú začať zarábať na dôchodcov, nedostanú prácu len kvôli veku. Podobne je veľmi zvláštne posudzovanie starých ľudí, hoc tam sa skôr obávajú o výkon, hoc vyrovnať sa to dá skúsenosťami, ktoré môžu ukázať mladým a tak väčšinou berú len ambicióznych ľudí, ktorí si zakrátko uvedomia svoju dôležitosť a odídu, alebo nakoniec budú musieť narýchlo zobrať človeka, ktorého by za iných okolností nevzali.

      Vrátim sa, ženy sú popravde ešte, keď sa pozriem ako fungujú staré generácie, veľmi odkázané na partneroch a nejde však o nič zvláštne, čo by bolo v spoločnosti nové. Ide o veľmi individuálny prístup jednotlivcov. Totižto ľudia radi obviňujú druhých, spoločnosť, zamestnávateľa, štát, ale sami pritom spravia málo preto, aby sa proste odhodlali a skúsili niečo nové, čo z nich nebude robiť len otrokov pre zamestnávateľa, ženy nebudú zaviazané na večnú výchovu detí, nebudú odcudzovaní rodinou za zlé rozhodnutia, lebo peňazí je málo.

      Zase si len myslím, že mladí vidia svojich rodičov ako príklad, to, že matka sa stará o deti a že otec nosí domov peniaze. Privyknuté na fungujúci rodinný systém vstúpia do sveta, ktorý funguje podľa svojich pravidiel a tak vznikajú mnohé predsudky, mnohokrát len krčmové reči, a tak niektorí nedostatočne namotivovaní mladí neprechádzajú vývinom, zaschnú na jednom fleku, udržia si staré zvyky a naivitu z detstva a snažia sa zmeniť celý svet, spoločnosť, ktorá je stále meniaca podľa trendov. Jednoducho niekedy ľudia si potrebujú nájsť nepriateľa, preniesť zodpovednosť za svoje činy, za to, že nedosiahol svoje sny, že mu niekto vyfúkol šancu.

      Každý chlap by si mal nájsť svoju mužnosť a žena svoju ženskosť. Tým mám na mysli každý podľa svojich možností a nenechať príliš na povrch vykypieť najmä tie typické črty muža či ženy, dokopať sa k tomu, aby ho druhí nebrali ako len ďalší rovnaký produkt tejto doby. Začať myslieť v medziach človeka s človekom, alebo ak chcete byť súťaživí proti sebe. Pýcha predchádza pád, nezabúdajte, že nech ste akokoľvek úžasným človekom, vždy ste len to, čo sa narodíte, nestrácajte hlavu nad omieľanými rečami zakomplexovaných ľudí, tam, kde nevedia cesta, tam si ju spravíte. A pokiaľ ide o spoločnosť, nezmeníte ju. Vždy konáme len v prospech vlastný a ľudí v blízkom okruhu, nemôžeme uspokojiť všetkých. Ja totižto nepociťujem globálny európsky problém zveličovania úlohy muža proti žene, ale skôr o súperenie ľudí z rôznych spoločností a zavedených zvykov ich rodín.

  4. Nerevar napsal:

    Žena je oběť. Hádejte, čeho? Muž je oběť. Toho samého jako žena. Postavme je proti sobě, ať nemají čas na blbosti. Ještě by mohli přijít na to, že by to mohlo stačit.

    K nové autorce se sluší být shovívavý, ale: Tento článek se tak bezchybně drží linie mainstreamového „feminismu“, že by se pod něj mohla podepsat samotná Anita Sarkeesian. Je mi líto.

    • iljas napsal:

      Ano přesně tak,je třeba věci chápat a vnímat intuitivně za každým rohem číhá čert.Články tohoto blba co si říká vlk jsou někdy ideově naprosto identické s těmi mainstreamovými. Nejsi ty vlku žid?To by mě k tobě totiž sedlo.

      • Leo K napsal:

        Pro hlupáka, každý hlupák.
        Forest Gump

      • Geordyn napsal:

        Nemá se provokatérům odpovídat. Nestojí o to. Stačí jim, když jejich smradlavá hromádka někde odpadne. Zde však mlčení může znamenat i souhlas. V odkazu na můj výše uvedený názor, říkám jen toto – Iliasi jsi ubožák, a v návaznosti na svůj názor, mohu odhadnout, že můžeš být potomek oněch mučitelů z mé repliky.

  5. Geordyn napsal:

    Autorka mi po přečtení připomněla to základní. Opravdu, dětství je stav formování jedince pro celý další život. A matka jej ovlivňuje nejvíce. Blíží se osmý březen, stále pro mne významný den. A později, druhá květnová neděle. Kdysi dávno, ve školním věku, jsem byl účasten vyprávění přeživšího vězně nacistického německého koncentračního tábora. Zapamatoval jsem si toto z jeho vyprávění o hrůzách, které prožil.
    Na těch palandách ve třech patrech nad sebou, co ti ubožáci v noci spali, se ozývalo to, co v nich jejich horečnaté sny vyvolali. V mnoha jazycích Evropy jen jedno slovo – mami, mutti, mamáša………
    MAMINKO !!!

  6. standa.e napsal:

    Všechny Ženy s velkým „Ž“, které jsem ve svém životě kdy potkal a kolem nichž běhali muži (jejichž krkem se tak stala) a chtěli je nosit na rukou, měly společnou jednu věc. Neřešily „jak být ženou“, jak se zbavit jakéhosi „ponížení“ či jak objevit či obnovit „ženskost“. Nesnažily se vsunout do mužských kategorií ani k nim nehledaly protiváhu.

    Ony prostě byly Ženou. Trojjedinou Matkou-Manželkou-Sebou. A byly (jsou) ve svém životě spokojené. A chápou, že žena není muž. A předpokládají, že muž není víc než žena. A žena není víc než muž. A jejich pozornost si zaslouží jen takový z mužů, který chápe totéž. Oba to předpokládají s takovou jistotou, že nad tím ani neuvažují.

    I v onom vysněném matriarchátu nakonec vždy platila závislost. Muže na ženě. A ženy na mužovi. Jen podoby té závislosti se vždy liší. Ale tak to prostě je. Tak jsme byli vytvořeni. Každý máme něco, co ten druhý nemá. Protože kdybychom byli stejní, nebudeme se potřebovat.

    Jednoduše – problém článku je v tom, že předpokládá jakési lepší včera, jež by měla žena v sobě znovuobjevit a nedotaženost v argumentaci. (Důvod, proč se ony tradiční rodiny jako společenský základ udržely pohromadě byl povětšinou dán právě ekonomickou a společenskou závislostí ženy na mužovi. Prostě si žena třikrát rozmyslela, zda „má právo na novou lásku“… Jakousi obdobu „mladšího modelu“ z vtipů o chlapech.)

    Mimochodem, všechno je to o úhlech pohledu. Některou ženu ponižuje být „závislou a v domácnosti“, jiná má za to, že to ponižuje toho chlapa, který jí „musí živit“ a jiná má pocit, že je to OK pro obě strany. Některá žehrá na nutnost chodit do práce a že to ničí rodinu – ale zůstane-li doma, bude žehrat na svou závislost na mužovi. A pokud jí systém umožní vyřešit žehrání odchodem od rodiny, aniž by ji to ekonomicky zničilo, bude žehrat na to, že musela i se synkem odejít, protože její ex neměl „správné návyky“ muže v rodině (a její ex bude žehrat, že jeho ex nemá správný vzor ženy v rodině). A jejich dítě, až doroste, potká stejný osud…

    No a jsou ženy, které nutnost chodit do práce berou jako požehnání a důkaz vlastní nezávislosti. Ale dost už. Mám pocit, že problém ženy hledající jakousi vlastní ženskost je v současném západním světě především problémem jedince, který stojí před švédským stolem a nedokáže si vybrat. A když si vybere a nezachutná – vždy za to může někdo jiný. Myslím, že někdy některé věci řešíme příliš. A čím víc se v nich rejpeme a zlepšujeme, tím chabější výsledky dostáváme…

    • standa.e napsal:

      Ale jinak Všudybylce díky a těším se na příští příspěvek.

      • Anonymní napsal:

        Je příjenmé když někdo napíše přesně to, co mám na jazyku a přitom mnohem lépe než bych byl schopen to zformulovat já. Díky.

    • NavajaMM napsal:

      Standa, v istom zmysle máte pravdu. To, čo napísala autorka o ženách, platí o mužoch rovnako. Tiež by sme si mali uvedomiť, čo je pre rozvoj našej osobnosti dôležité a sebavedome za tým ísť. Ani si neuvedomujeme, ako sme „v zajatí klišé“, ktoré si celé detstvo osvojujeme. A hoci sme kritickí k svojim rodičom, keď sa postavíme na vlastné nohy, robíme to isté.
      Máte pravdu, ženy presne v tomto nie sú našim súperom, sú našim spojencom. Spolu by sme mali ten svet predefinovať, aby bol lepší a šťastnejší.
      Autorka však v závere píše presne to isté.

    • Dabara napsal:

      Ano,to je přesně ono, četla jsem článek s pocitem, že jsem nějaká divná, jsem totiž spokojená s tím, jak to je, kdyby ne, tak si to zařídím. Některé věci samozřejmě neovlivním, co na tom, svět se vyvíjí, úhel pohledu také, ale já jsem jako žena v tomhle světě ráda, nemám problém ani s dělbou práce, každý dělá to, co mu jde líp, máme tři děti, šest vnoučat a všechno je o organizaci a chcu nebo nechcu. Starosti žen ve světě neřeším, ony žijí ve svém prostředí, kde se naučily jak se v tom pohybovat, tomu neporozumím, nemám jejich boty. Článek k zamyšlení dobrý, ale mě se jakoby netýká.

  7. okolojdoucí napsal:

    Vše se to dá shrnout do citace: „Naléhavým úkolem ženy je obnovit své skutečné sebevědomí a vybojovat si své právo…“ Vůči komu se má žena vymezit? S kým má bojovat? Divide et impera!

    Pokud je něco naléhavým úkolem, pak sebeuvědomění každého člověka jako nedílné součásti rodiny, okruhu přátel, sousedských vztahů, místní komunity, obce, lokálpatriotismu, národa, státu, kultury, civilizace, a hlavně, mezigeneračního soužití, tradice a solidarity s tím spojené. Jen tak můžeme dát šanci i našim potomkům zažít jedinečnost zázraku života, kterého se dostalo nám.

    Muži, ženy, rodiče, děti, předkové, potomci, ti všichni jsou spojenci. Jejich dosud málo poznaným nepřítelem jsou síly zaměňující zdravou soutěživost za krysí závody, touhu po štěstí za honbu za mamonem, solidaritu za příživnictví, atp. Žena je pro tyto síly vhodným cílem útoku na rodinu, protože normálně působí jako svorník vztahů, kterým je muž zase oporou.

    Slyšel jsem kdysi ve školních letech přirovnání, že život je jako fotografie a muž a žena jsou její vývojkou a ustalovačem. Není to asi nejpovedenější formulace, ale dobře ukazuje, že uvažovat muže a ženu odděleně přilš produktivní z hlediska života asi nebude.

  8. Vidlák napsal:

    Já mám čtyři děti. Čtyři malé Vidláčky. Moje žena je s nimi samozřejmě doma, „užívá“ si noční vstávání, plenky, nekonečný kolotoč vaření, praní uklízení, pořád zavřená doma, vodění do školky a školy, úkoly, atd. atd. Přesto si to nesmírně užívá. Ne proto, že by měla nějaké vlohy, které jiným ženám nebyly dány (i když je má). Ne proto, že by mateřství považovala za vyšší princip (i když považuje) Ne proto, že by se cítila jako bohyně plodnosti (i když se tak cítit umí). Užívá si mateřství jednoduše proto, že nemusí běhat v tom největším vedru po poli a jednotit řepu. Nemusí každý den vykydat prasata, nemusí vyvážet močůvku, nemusí přebírat brambory, nemusí přehazovat seno, nemusí na trávu. Není tak strašně zapřažená, jak byla před několika generacemi devadesát procent žen a jak jsou dneska zapřažené všechny ženy, které mají vidlácký statek. U nás doma je to jednoduché – když je žena matkou, tak kromě pocitu bohyně plodnosti, kromě předtím netušených vloh k výchově a vyššího principu mravního při formování další generace, kromě toho všeho má ještě o dost méně práce, než by měla bez dětí.
    Celá otázka úlohy ženy a její ocenění za mateřství se stala aktuální až s tím, že se péče o dítě stala tím nejtěžším úkolem práce ženy. Kdysi byla tím nejlehčím. Práce se proměnila z manipulace s břemeny na manipulaci se symboly na obrazovce. Hrábě nahradil traktor, valchu pračka. Jen dítě musíte nakrmit pořád lžičkou, musíte za ním uklidit a utřít mu zadek. To se ještě nepodařilo zrobotizovat.
    A co se ještě nezměnilo, je to, že devadesát procent rodin si nemůže dovolit žádné hmatatelné a dobře zaplacené ocenění ženy za to, že dělá ty nejtěžší práce, které doma ještě zbyly. Sto let pokroku je samozřejmě málo na to, aby se z maskulinního lovce, pracanta a obránce stal strážce rodinného krbu. Příroda postavila muže aby byl schopen výkonu, ženu postavila, aby byla schopná vydržet. Tyto principy budou překonávány ještě po staletí.
    Proto se po svém vidláckém způsobu snažím, abych v souladu s dějinami a přírodou ve své ženě viděl tu bohyni mateřství a plodnosti (ano, přesně v té podobě věstonické, mélské i rhodské Venuše) Abych přesně v souladu s antropologickými a křesťanskými archetypy oceňoval její úlohu ženy hodné zbožňování, ženy za kterou je možné položit život. Ne proto, že je krásná (i když je) ne proto, že si spolu dobře rozumíme (i když si rozumíme), ne proto, že má vyšší vzdělání než já (což má), ale proto, že její nejvyšší hodnotou je mateřství samo o sobě a bude i bez oceňování, i bez rodičovského příspěvku, i bez přídavků na děti i bez Marksové-Tominové a jejích keců o podpoře rodiny ve státě, kde se polovina rodin rozpadne ajn cvaj.

    • Sára napsal:

      Děkuji moc autorce za článek a vidlákovi za příspěvek do diskuse.
      Ráda bych jen napsala, že mě překvapilo, že mnohým čtenářům obsah článku protekl mezi prsty. Je možné, že už i my starší máme své „otisky“ z dětství hodně různé (protože rodina se mění už delší dobu než jen posledních pár let, kdy je extrém stále křiklavější) a podle toho s článkem buď souzníme nebo ho nechápeme.

    • veverka napsal:

      Vidláku, díky, přesně jste to vystihl a navíc krásně napsal.

  9. Bob napsal:

    Sebekriticky přiznávám, že jsem moc nepochopil obsah článku – což nekladu za vinu autorce
    Ale zároveň jsem si uvědomil. že asi žiju v jiném světě.
    Např. jsem se prakticky nesetkal s tím, že by žena byla méně placena za stejnou práci, což je neustále dokola omíláno (ano dovedu si představit, že ve školství, kde je učitelů jako šafránu muže „přeplatí“ (:-)).
    Co se týče mzdové oblasti, platí spíše krajová diskriminace (kde bez rozdílu berou obě pohlaví méně než jinde).
    Snaha řešit problematiku žen např. kvótami mi připadá stejně blbá, jako řešení romské otázky, jako inkluze….Ze života se vytrácí zdravý rozum.
    Malé přirovnání:
    Existuje pravidlo, že první zdraví muž, resp. mladší osoba, resp. podřízený nadřízeného.
    Což je asi v pořádku.
    Já uznávám však „pravidlo“, že zdraví ten, kdo první registruje kontakt (bývá deformováno, že se dělá, že nevidí…)
    Zkrátka, víc přirozenosti a zdravého rozumu do života.
    Ale to vše výše zmateně napsané je názor „zdeformovaného“ muže.
    Kromě válení na gauči, chození do hospody nemám problém vyžehlit, uvařit, starat se o vnoučata…
    Ale asi jsem z jiného světa

    • standa-e napsal:

      Ve školství platí tabulky. Ne genderové hledisko. Má bejvalka se střední (ve vystudovaném oboru) brala víc než já s vejškou (holt učitel). Když nad tím tak dumám, je to věc interpretace. Ženy ve školství a zdravotní sestry nejsou placeny méně proto, že jsou ženy, ale protože jsou na pozicích, které stát nehodlá dvakrát přeplácet. Nízké platy tedy nejsou proto, že jde o pozice feminizované, ale feminizované jsou proto, že jsou tam nízké platy.

      • Jan Čermák napsal:

        Jsem na tom podobně/s svojí ženou/. A těm číslům o horších platech žen nevěřím. Záleží, kdo to jak fixluje. Počítají tam mateřskou a tudíž menší odpracovaná léta? Je to nějaký průměr takže to zkresluje méně podnikatelek a vedoucích? Moje osobní zkušenost je jasná. Stejná tabulka – stejný plat. Je tu níž o těch otrocích, přeci globálním otrokářům je naprosto šumák jaké pohlaví na něj dře. Zdravím.

        • ask napsal:

          Prosím vás, proč by globální (i místní) otrokář dával ženě stejný plat jako mužovi, když jí klidně může dát plat menší?

        • český maloměšťák napsal:

          Žena na mateřské tedy nepracuje.
          Taky zajímavý pohled, dost zažitý…řekl bych. Asi už dokonce archetyp.

          • standa-e napsal:

            Musím se Jendy zastat. Žena na mateřské pro svého zaměstnavatele skutečně neodvádí práci. Z tohoto úhlu pohledu tedy nepracuje. A vy to, Maloměšťáku, víte. Když na chalupě štípete dříví, aby bylo v zimě čím rodinu zahřát, také „neodvádíte práci“, i když se z vás pot jen leje.

      • jezevec napsal:

        mýtus o nižších platech žen je podobné kravinium jako kvokvoty.
        samozřejmě, že kdyby žena byla ochotná dělat STEJNOU práci STEJNĚ jako muž – bylo by pro zaměstnavatele nesmírně lukrativní zaměstnávat ženy. takže by si je mezi sebou přetahovali přepláceli, až by se tržní cena jejich práce vyrovnala s poptávkou.
        důkazem toho jest, že žádná velmi schopná žena ještě nezaložila čistě ženskou firmu, a nekoupila si do ní muže-ředitele, který by jako muž mužům prodával ženskou práci. neexistuje totiž ten rozdíl v cenách, na které by mohla nechutně zbohatnout,

  10. Antonie napsal:

    no jo, svévolně jsme zdevastovali úplně všechno, a pod bičem satana, jménem islám, otevřeme oči a přežijeme anebo spoutaní v řetězech zla zahyneme.

  11. Antonie napsal:

    „Trvám na tom, že muž a žena jsou odlišní ve stavbě těla i biologické funkci, že žena je slabší a vzácnější než muž, který ji má chránit, milovat a vážit si jí.“ (Petr Piťha)

    Muž a žena jsou odlišní ve stavbě těla i biologické funkci, žena je slabší, proto potřebuje muže, aby ji chránil a vážil si jí. Ale rovnoprávnost je právě v tom, že není vzácnější než muž, ani muž vzácnější než žena ale není žena bez muže ani muž bez ženy.

    http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Profesor-Pitha-exministr-skolstvi-Nejde-nam-o-Ukrajince-ale-o-penize-a-banky-I-kdybych-prinesl-z-fronty-mrtve-dite-ozve-se-jen-lez-Vyznavam-ze-jsem-beloch-Ctim-odlisnost-ale-odmitam-zcernat-367589

  12. Leo K napsal:

    I já přispěji troškou do mlýna, ale nevymyslím nic lepšího než už bylo řečeno. Žena je zázrak přírody. Jenomže ženou je jenom ve srovnání s mužem (to platí i obráceně). Pohádce o lovci a ochránkyni ohně nevěřím. Tak to v přírodě nefunguje. Tam o kvalitě populace rozhoduje ONA. Má úlohu toho, kdo si vybírá. A z toho možná vyplynula ta pohádka. A ne nepodstatnou úlohu hraje nemírně naivní mužská ješitnost. Autorce děkuji za vyznání a fandím jejímu sebeuvědomění.

  13. Všudybylka napsal:

    Díky všem za reakce, jsem ráda, že článek vyvolal takovou polemiku, jinak by ani neměl smysl.
    Z reakcí je vidět, co se koho dotýká a proč. Smyslem článku rozhodně není poučovat, ale stimulovat k zamyšlení, provokovat a nořit sondu do vlastního podvědomí. Podnětem k jeho napsání byl skeptický postoj jedné starší , moudré, kultivované a vzdělané dámy, které si vážím, a která má pocit, že otěže současného vývoje drží pevně v rukou muži a ženy nejsou téměř vidět a slyšet či jsou ve výrazném nepoměru. Nesouhlasím s tím, protože jsou to právě ženy, kdo tyto muže vychoval. Síla ženy není v držení zbraní či kapitálu. Inspirovalo mě také rostoucí násilí na ženách, a to nejen to mediálně prezentované, ale hlavně to, které se skrývá za zdmi domovů za hradbou nepropustného mlčení všech zúčastněných. Příkladů ze svého okolí znám celou několik a chystám na toto téma knihu. Snažím se odkrýt důvody toho, v čem tkví příčina slabosti žen, které takové chování vůči sobě dovolí. Pro někoho bude možná překvapení, že žiji již 25 let ve šťastném manželství, které ovšem nespadlo samo z nebe jako dar. Už ve 20 letech jsem na startu začala chápat, že je to především skvělá příležitost k sebepoznání.
    Svět chápu v kontextu, co se děje druhým, děje se i mě. Domnívám se, že sexuálně motivované útoky v Německu na Silvestra se dotkly každého civilizovaného člověka. A to je jen výsek reality, do kterého nám dal matrix milostivě nahlédnout, přes svou usilovnou snahu tyto informace utajit.
    Tušila jsem také předem, že někteří budou v článku spatřovat kvokání domácí slepice, zatímco jiní v něm budou vidět opačný pól – výkřik militantní feministky. Tyto protikladné reakce svědčí o tom, jak se myšlenky a slova odrážejí v naší psychice, kde jsou přesívány skrz filtr vlastních zkušeností, názorů a hodnot. Vůbec tu přece nejde o dilema, co je lepší a správnější, jestli stát doma u sporáku nebo dělat kariéru, to je schématizované. Jde o svobodu se rozhodnout a o uvědomnění, že žádná z těchto možností není lepší nebo horší, a že se vzájemně nevylučují.Na otázku Okolojdoucího proti komu se žena vlastně vymezuje, je odpovězeno na konci úvahy „Je to žena, která se musí v prvé řadě podívat pravdivě do zrcadla vlastních slabostí, i kdyby měla přijít o vše, co jí doposud bylo tak drahé.“ Čili není to boj proti někomu, ale o vlastní sebeurčení.
    Nepovažuji se za feministku, tak jako se nevměstnávám do žádné jiné omezené a omezující škatulky. Nálepkování je přímou cestou k dogmatismu a jenom člověk má neustále potřebu kategorizovat, jinak má problém s interpretací. Ztotožnění se s určitou rolí vždy omezuje a já se snažím stát se nikým, protože jen tak mohu být kýmkoli.

    • standa-e napsal:

      OK, jako komentář je původní záměr zřetelnější. Díky za něj.

    • JANK napsal:

      „Rovnoprávnost mužů a žen neznamená splynutí či záměna rolí, ale jejich pochopení a spravedlivé ocenění jejich správné realizace.“
      Tato věta z celého Vašeho článku mne zaujala nejvíc, čímž nechci říct, že ostatní bylo napsáno zbytečně (je pro mne takovým shrnutím) 😉 Celý článek (i tento dodatek) myslím chápu zcela tak, jak jste chtěla aby byl chápán a zcela se s ním ztotožňuji. Příspěvky ostatních pokládám jen doplněním a pohledem každého ze své strany a nikoliv jako oponenturu. Díky za článek, Vaši knihu o tom si ráda přečtu.

  14. Edita napsal:

    Pořádný vodopád diskuze, jaké toto téma vyvolá vždy. Nechci k tomu vodopádu přidávat moc slov. Ty diskuze o roli ženy, nutnosti dospět k novému jejímu porozumění, novému ženskému sebevědomí, atd. jsou podle mne jen projevem té psychické reality, že ženy trpí méněcenností vůči mužům, že tato méněcennost má velmi hluboké kořeny a se společenským prostředím souvisí až v druhé řadě. Když před cca 100 lety psal Sigmund Freud v této souvislosti o závisti penisu a mužském protestu u žen, vzbudilo to rozhořčené reakce rovněž mezi ženami tehdejší psychoanalýzy, a to velmi tvořivými ženami. Tento spor trvá svým způsobem dodnes. Ženské sebeuvědoměmí, po kterém autorka volá, se nemůže dít jinak, než právě přes vypořádávání se s touto méněcenností, také ale s faktem s tím souvisejícím, totiž že skoro vše, co vyžaduje tvořivost zaměřenou navenek v našem světě (technika,věda, hudba, filosofie, malířství) je dílem mužů. A je falešnou útěchou dnešních, genderovými spory zaujatých žen, že tento fakt byl způsoben útlakem žen a nedostatkem příležitostí. Ženy v Evropě mají již víc než sto let možnost získat vysokoškolské vzdělání a žádný výbuch jejich tvořivosti (ve smyslu popsaném o pár řádek výše) u nich nenastal.
    A pak, ještě jedna poznámka, podle mne by žena měla v každém případě být krásnou, a snažit se o to, jak pro muže, tak pro sebe samou. Krásy v našem světě bohužel valem ubývá.

    • čen napsal:

      Nevím, patřím k těm ženám, kterým tvrzení Freuda, že ženy závidí muži penis , přišlo zcestné a to jen z toho prostého důvodu, že jsme šťastná, že jsem se narodila jako žena. Odjakživa. Nikdy jsem si nepřipadala méněcennější než muž, naopak. Jsem přesvědčená, že být ženou je nádherné, že žena daleko více vnímá krásu. Litovala jsem svého muže, že nikdy nepozná, jak nádherné je cítít pohyby dítěte v sobě, je to jako by člověk držel v dlani motýla. Mám tři děti, mimochodem. Muž je muž a žena ženou a přiznám se, že se ráda dívám na krásné ženy, což mně u mužů ani nebere. Ženy mi příjdou stejně krásné jako kytky, jako krásná krajina, a já se ráda dívám na vše krásné. Ale chápu, že je velice rozdílná míra ženskosti a mužnosti u obou pohlaví, takže jedna žena je plná ženskosti a na druhé straně je žena, která má vlastnosti muže a je to stejné i u mužů. Tak je zbytečné se dohadovat o rozdílech a nadřazenosti jednotlivých pohlaví.
      Že společnost u nás je řízena muži je jasné, ale naštěstí je v této společnosti žena svobodnou bytostí a to, že bere svou mateřskou i a pečovatelskou roli vážně, je v pořádku a pokud má normálního muže, který jí v tom všem pomáhá, je také v pořádku.
      Jednou se jí to vše vrátí ve šťastné rodině, hodných dětech, skvělých vnoučatech a mám pocit, že víc, než kdybych vytvořila nějaké umělecké dílo nebo vymyslela nějaký obrovský vynález, nebudu šťastnější, než v okamžiku, kdy sotva otevřu dveře domku mé dcery, ozve se nadšené volání babi, babi a malá vnučka mi skočí do náruče. Nyní jsem už v důchodu, muž mi odešel tam, kam se jednou vypravím i já a mohu říci, že jsem v tomhle věku naprosto svobodná a soběstačná. Jsem ženou a jsem šťastná, že jsem mohla prožít život jako žena. Podotýkám ještě, že jsem podstatnou část života se svými dětmi prožila jako samoživitelka.

      • Edita napsal:

        Freudův poznatek o penisneid neplatí šmahem o každé ženě, jak o tom sám s důrazem psal. A je to, jak už to tak u něho bývá to nejstručnější, bazální vyjádření mnohovrstevného a mnohotvárného jevu, který je obtížné vysvětlit někomu, kdo ho v praxi nezažil, ať už sám na sobě, nebo u druhých. Jen v této bazální podobě zní pro většinu lidí divně..

  15. Jan Čermák napsal:

    Mne trefila do palice řečnická otázka na rovnocennost ženy. Vůbec tomu nerozumím. Respektive tomu rozumím jinak.
    V biologickém smyslu žena vládne. To ona si vybírá samečka. To co se zdá důležité, to natřásání se samečků je jen divadýlko nepodstatné, o tom podstatném rozhoduje žena. Naopak krize maskulinity je nyní evropský problém, když už nás k ničemu nepotřebují.
    Srovnávání výdělků je nesmyslné a jen ukazuje myšlenkový svět, kde peníze znamenají vše.
    Ve skutečnosti jsou to jen bezcenné papírky či čísla v pamětech computerů.
    V biologickém smyslu velké ocasy ukazující dobrou péči o potomstvo, podle nich si samička vybírá.
    Při změně podmínek může být vše jinak.

  16. Kadlas napsal:

    Svobodná společnost, o kterou jsme se po listopadu pokoušeli, se snaží neomezovat a ponechat věcem přirozený vývoj. A právě proto je menší zastoupení žen ve vedoucích funkcích a je trend jejich nižšího platového ohodnocení. Je to často překvapující, k jak hnusnému světu toto ponechání věcí přirozenému vývoji vede. Ano, musíme si přiznat, že samotná podstata přírody a světa, do které člověk nezasahuje, je hnusná, cynická a krutá. Na druhou stranu vychovává-li žena děti v manželství, je normální, že mají manželé společný bankovní účet a pak je úplně jedno, kolik do něj kdo přispívá, alespoň dokud manželství funguje. Manželství je instituce umělá, která ten hnusný přirozený stav zlepšuje. Manželství je právě ta instituce, prostřednictvím které se ty ostatní přínosy ženy oceňují, jak po tom touží autorka.
    Jinak bych tak úplně nesouhlasil s tím, že obecně vyšší zastoupení žen zejména v politice, by svět nějak podstatně zlepšilo. Ženy se totiž na rozdíl od mužů nechají mnohem snáze zmanipulovat. To je velmi nebezpečná vlastnost. Muži jsou ve své podstatě skeptičtí a tak snadno se nenadchnou pro každou blbost.Je méně nebezpečný ten, kdo škodí jaksi vědomě a přímočaře než ten, kdo škodí v dobré víře, že páchá úžasné dobro.

    • okolojdoucí napsal:

      Dobře jste to shrnul s tím přirozeným vývojem vedoucím k hnusnému světu a s hnusnou, cynickou a krutou podstatou přírody a světa. Přesně tyto lži a iluze nám chtějí vnutit, přitom drtivá většina z nás sama dobře ví, že život zcela přirozeně přináší nespočet nádherných okamžiků a hlubokých prožitků a je v něm hluboký smysl. Dříve bylo jasnější, co to znamená žít a prožít dobrý život, být dobrým člověkem a „poslat“ to po dětech dál.

      Naopak, současná apoteóza individuální svobody a „boje“ o úspěch, to není nic přirozeného, jde o myšlenkový konstrukt, který se objevil teprve s novověkem. Dnešní „svobodný“ svět není svázán ideologií o nic méně, než ten dřívější. Jen Marxe, Engelse a spol. vystřídali Smith, Bentham, Malthus, Ricardo a spol.

      Všechnen ten balast sociálního darwinismu se snaží lidem vsugerovat, že jsou jen trochu vylepšenými zvířaty. Nyní se začíná „vylepšovat“ člověk. Pod pláštíkem přirozeného vývoje a svobody je vše tak regulováno, že by to překvapilo i Gosplan. Míra zdanění průměrných příjmů (o kapitálových výnosech a zisku korporací nepíšu) je pro člověka žijícího před sto lety prostě nepředstavitelná. Zásahy do soukromí jakbysmet. Už i liberální ekonomové připouštějí, že nejvíce „poptávky“ generuje stát, o dotacích ani nemluvě.

      A ženy? Tlak na jejich „objektivizaci“ a náležité „zobchodování“ je patrný všude. Stačí se podívat na to, kde všude a kdo všechno pořádá soutěže miss. Už jsem periferně zaregistroval i miss bezdomovkyň. O erotickém průmyslu nemá cenu ani začínat.

  17. takytaky napsal:

    Přestože to vlk nerad slyší – se železnou zákonitostí diskuse táhne vzhůru kvalitu a přínos blogu. Bez ní se většina průměrných až podprůměrných příspěvků podobá zbytečnému a marnému plácnutí do vody (samozřejmě ta menšina vynikajících článků je přínosná i sama o sobě).
    Takže až diskuse učinila z tohoto neuspořádaného nejasného článku něco, co člověka přiměje k zamyšlení. (A zpravidla ani žádné off-line „polemiky“ nemohou tuto úlohu naplnit.) K příspěvkům standy-e, vidláka či Jana Čermáka už těžko co chytřejšího mohu dodat.
    Snad jen jak to vidím já:
    Přes všechen rozvoj společnosti jsou lidé převážně jen vycvičená zvířata. A řídí se do značné míry vrozenými pudy, které jsou nějak nastaveny za účelem zachování existence a druhu. Společenská nadstavba se mnohdy snaží překonat pudové imperativy a změnit jednání lidí na nějaké „lepší“. S tím obecně nelze, než souhlasit, problém je však v tom, že mohou být různé představy o tom, co je skutečně lepší. A tady se to začíná mydlit. Někdo má pocit, že by bylo lepší, kdyby ženy měly stejné platy jako muži. Kdyby ve „vrcholových pozicích“ bylo stejně žen, jako mužů. Naproti tomu já osobně mám pocit, že platy by měly odpovídat náročnosti a užitečnosti odvedené práce. Že počet a význam „vrcholových pozic“ by se měl řádově zredukovat, pže jsou dnes veškeré tyto struktury hypertrofované a samožerné, spíše působí (společenské) škody, než užitek. Takže bych za důležitější, než řešit pseudoproblémy podílu žen na pozicích, řešil jejich zrušení devíti z desíti a adekvátní ohodnocení jejich přínosu. Kdyby bylo ohodnocení pozic adekvátní, necpalo by se na ně neúměrné množství lidských predátorů a psychopatů (logicky převažujících u mužského plémě).

    A samozřejmě si velice vážím žen a ze svého pohledu považuji jejich úděl za těžší, než mužský. (Ale současně „přírodou“ za lépe vybavené tento úděl snášet, takže nemohu vyloučit, že žena to může subjektivně cítit naopak.) Své ženě se snažím všemožně pomáhat a být jí oporou a milovat ji, čímž nechci říct, že jsem dokonalý. A moje žena mi to oplácí shovívavostí k mým nedokonalostem, oporou a snad – kdybych měl hovořit za ni – i láskou. Nicméně převážnou většinu příčin, proč ženský úděl je těžší, považuji za biologicky podmíněný a nezměnitelný, alespoň pokud se neproměníme v nějaké jiné zvíře.

    Není pochyb o tom, že model evropské společnosti ve 21. století nemá mnoho co společného s patriarchalitou. To je termín, který měl snad význam na nižších stupních společenského vývoje (naposledy snad ve feudalismu).

  18. Kirk napsal:

    Mám za to, že člověk se nedá hodnotit a priori podle pohlaví. Znám nádherné Ženy i opravdové Muže. A spoustu „pazgřivců“ obého pohlaví. Proto vzdávám hold všem skvělým Ženám, které svojí láskou projasňují náš život a všem opravdovým Mužům, kteří dokáží být vzorem pro ostatní, aniž o tom třeba vůbec vědí.

    • Jana z Plzně napsal:

      Jsem žena v důchodu, vychovala jsem čtyři děti, celý život pracovala…
      a tohle je nejlepší komentář podle mne. Pravá žena a pravý muž
      vždy poznají, jak se chovat, co dělat a podle toho i žijí. Krásné slovo pazgřivci
      – ti nechápou, neumí a žijí a chovají se jinak. Pro mne je tohle ten
      hřebík, který trefil hlavičku. Gratuluju.

  19. Puck napsal:

    Co vidím jako nejsmutnější fakt ?
    To, že pracující muž nedokáže uživit svou rodinu. Přes veškerý technický pokrok, přes neporovnatelně vyšší produktivitu práce, než byla ta z počátků průmyslové revoluce. Vdaná žena s dětmi by měla mít svobodu rozhodování, zda dá přednost své kariéře, anebo své rodině. Tuto svobodu dnes, bohužel, nemá.

  20. zemedelec napsal:

    Já bych tady použil to Švejkovo rčení,nevím jestli budu citovat přesně.
    Lidský život je tak složitej,až je hezkej.
    Jak i píše takytaky,člověk je nejrozumnější zvíře,dokáže se podívat do zrcadla a vidět věci i za sebou.
    Proto tvrdím,vyvážená náročnost mezi manžely,hraje velkou roli.

  21. standa-e napsal:

    Víte, co jsem si uvědomil? Že nemohu říct „Jsem šťastný že jsem muž“ a vyvolává ve mně údiv i tentýž výrok ženy. Beru svou roli jako roli, kterou mi přisoudila náhoda (/Bůh/Prozřetelnost/Špagetové monstrum). Prostě něco, co jsem si nevybral a ani se o to nijak nezasloužil.

    Takže jediné, co s tím mohu dělat je do konce svého života se snažit pochopit ženu a doufat, že ona nejenom prokoukne, ale i pochopí mě. A nosit ji na rukách. A být jí chválen.

    Ne vždy se zadaří. Pak nezbyde, než se snažit znovu. Vše, co zavání vzájemným vymezováním se… mne prostě hrozně rozčiluje. Nemohu za to, že jsem muž. Odmítám za to cítit vinu. (ale i dělat z toho zásluhu). A od ženy očekávám totéž.

    Přijde mi, že už jen pokládáním podobných otázek – V NAŠÍ SPOLEČNOSTI – tu vinu, obvinění tak nějak vždy vyvoláme. Akceptujeme. Prohlašujeme.
    A to prostě odmítám.

  22. farkas napsal:

    V systému otročení korporacím, což dnes už drtivá většina zaměstnavatelů, je pravá podstata ženství zadupávána nejen požadavky zaměstnavatelů, ale nezbytnou nutností přijmout určitý podíl mužského principu, který její archetypální požehnané ženské schopnosti nahradí a tím vlastně zničí. Nárůst mužských vlastností ženy automaticky zapůsobí na rovnováhu muže a tak se v partnerských svazcích stává, že jsou oba něco mezi, ani ženy, ani muži, ale právě tak akorát pro své funkce živých strojů u montážních linek.
    Šanci zůstat mužem a ženou skýtá pouze zdravé podnikatelské prostředí, v němž si žena může zvolit, zda svoje vzdělání využije pro jinou firmu, či nikoliv, a přísun financí z její činnosti není pro rodinný rozpočet rozhodující. Muži zůstává rozhodovací funkce a zodpovědnost.
    Právě zachování svobody rozhodování a udržování zdravého rodinného prostředí je jedním z důvodů cílené likvidace střední třídy.

  23. Trubač napsal:

    Zezadu jsme stejní a zepředu do sebe pasujem…
    Dokážeme -li odlišností využít, je to příjemné a prospěšné, není -li tomu tak, mudrování je zbytečné.

  24. Antonie napsal:

    Pravda je jedna. Neporušenost je pravda. Příčinou nezdravých uhnívajících plodů života v nepravdě, v omylu, ve lži, je přikázání bez lásky, láska bez přikázání anebo absence lásky i přikázání. Důsledkem roztržky, násilí, války, nemoci a jiné utrpení. Rozpadající se rodiny a rozbitá církev neplní své poslání.

    Zdravým ovocem pravdy je neporušená harmonie mezilidských vztahů, zdravého těla i ducha, nebe i země. Cestou k neporušenosti je Kristův pokoj, který je cílem našeho povolání a nadějí na neporušitelnost, v níž je obraz Boží, ke kterému jsme byli stvořeni. Poznat pravdu a žít v pravdě je proto smyslem našeho bytí.

    Přitažlivost mezi mužem a ženou, je vždy ve své pravé formě čistá. A když čistá láska je spojená s čistou pravdou, tak muži jsou takovými, jakými byli stvořeni, aniž by museli ze strachu panovat. S pravou láskou je muž mužem a žena ženou. Láska se nesnaží manipulovat ani ovládat. Láska nezná strach. Dokonalá láska je dotyk nebe a strach zahání. Čistá pravda vyslovená v čisté lásce, tedy harmonie rozumu a srdce, bude vždy přitahovat a jen taková láska je plodná a úctyhodná. Kde je porušená láska žárlivostí, závistí, pyšným povyšováním anebo ponižováním, tam není úcta ani poslušnost. Klenbovým svorníkem všech přikázání, je vzájemná láska v pravdě, tedy v harmonii rozumu a srdce, ve vztazích partnerských i rodičovských.

    A je nepřirozené, když žena muži vládne, ale v současném chaosu pochopitelné, ne vždy je možné respektovat hloupě panovačnou, pyšnou mužskou ješitnost. Ale tato morální porušenost je oboustranná. Nejen panovačný zlý muž ale i panovačná žena, pokud má doma „ty nejkrásnější a nejchytřejší děti a nejošklivějšího a nejblbějšího muže“, také umí pořádně otrávit život.

    Pokud však hlavou muže je Kristus, pak nepotřebuje žena ovládat muže, ale naopak ocení oporu a bezpečí lásky. A tam, kde vztahy jsou nejvíce porušeny, mohou být nejvíce naplněny, když dovolíme, aby v nich zapůsobilo vykoupení.

    „Ženy buďte poddané mužům svým, aby, byť pak kteří i nevěřili slovu, skrze zbožné obcování žen bez slova získáni byli, spatřujíce v bázni svaté vaše obcování. Kterýchžto ozdoba budiž nejen ta zevnitřní, v splétání vlasů, a províjení jich zlatem, anebo v odívání plášťů, ale ten skrytý srdce člověk, záležející v neporušitelnosti krotkého a pokojného ducha, kterýžto před obličejem Božím velmi drahý jest.“ (I.Petrův 3:4)

    • Antonie napsal:

      Vlastně stačilo jen říct, že Boží přikázání jsou hranice bezpečí a láska jejich klenbovým svorníkem 🙂

  25. Věra Říhová napsal:

    Už delší dobu pozoruji zvýšený zájem o podstatu ženství a mužství v naší společnosti v důsledku migrace a tím středu civilizací. Prvním momentem bylo šokující přiznání Evropanů : „My si naše ženy znásilňovat nenecháme, my si je znásilníme sami.“ Druhým momentem se stala otázka žen : „Kdo nás a naše děti bude chránit proti silnějšímu agresorovi ?“

    Tím jsme se dostali ke všem dalším otázkám o hodnotách současné evropské bělošské civilizace. A obraz v zrcadle se nám vůbec nelíbí. Všudybylka ukázala na jeden problém a to ten, že rovnoprávnost žen a mužů je na papíře jiná nežli ve skutečnosti. Ano, máme zaručená práva pro všechny stejná, ale vymahatelnost těchto práv je stále ještě tvrdým oříškem. Ano, jsou oblasti, jako je školství, kde muži a ženy mají spravedlivou mzdu podle vzdělání a délky praxe, ano, jsou podnikatelé, které zajímá výkon zaměstnance a nikoliv pohlaví. Bohužel tam, kde to nefunguje, není žádná vymahatelnost práva, a proto jsou oblasti, kde ženy za neuvěřitelně náročnou fyzickou i psychickou zátěž dostávají minimální či lehce nadminimální mzdu, ze které pak jako samoživitelky musí uživit rodinu a utáhnout domácnost. Zažila jsem během života obojí, rozumné a spravedlivé zaměstnavatele – i genderovsky zapšklé šovinisty, kteří považují ženu za žebro Adamovo, jehož jedinou životní povinností je sloužit páníčkovi a starat se o jeho blaho.

    Přes všechna vybojovaná práva za poslední staletí, stále ještě žijeme v patriarchální společnosti, tak to prostě je. To, co v posledním čtvrt století svobody a demokracie zažíváme, je boj o uživení a výchovu dětí. Děti rodí a vždy budou rodit ženy. Co s dítětem, když už je na světě ? Některé ženy mají obrovské štěstí, že narazí na muže, který je schopný a ochotný se o rodinu starat, ať už jakýmkoliv způsobem. K ženám, které to štěstí neměly, se společnost staví způsobem – neměla si dítě pořizovat, teď ať se stará sama. Dneska brečíme nad nízkou porodností i nad tím, že se zvyšuje počet žen odkládající dítě do péče prarodičů, otce či do dětského domova, v honbě za falešnou vidinou spravedlnosti – když se nemusí starat chlap, tak já taky nemusím. Takových mladých žen znám ve svém okolí hodně.

    Ano, tváří v tvář střetu civilizací se budeme muset zamyslet nad tou svou. Na rozdíl od Všudybylky si myslím, že se budeme muset zamyslet také nad úlohou současných mužů – opravdu stačí pohled ve stylu testosteron – adrenalin – svoboda – super výkon ? Na tom je postaven i obraz současné ženy vnucovaný nám mediálním světem celebrit jako vzoru – velká silikonová vždy na odiv vystavená prsa, rovné chlapské boky s malým chlapsky pevným zadkem, drogisticky a farmaceuticky zpracovaná povinná krása, samozřejmě podpořená všudypřítomnou promiskuitní ochotou. Zkrátka štětky. Tady se Všudybylkou naprosto souhlasím, jsou to ženy, které si musí vybojovat zpátky právo přirozené ženskosti a právo na ochranu svých dětí a svého mateřství.

    Tváří v tvář muslimskému světu nám nehrozí pouze mešity v našich městech, ale především totální rozklad evropské civilizace zevnitř. Ve stylu muži kontra ženy.

    • standa-e napsal:

      Ale fuj, „My si naše ženy znásilňovat nenecháme, my si je znásilníme sami.“ To myslíte vážně?

      • Anonymní napsal:

        Nepamatujete se? Ale možná vám to jenom uniklo. Tato věta byla mezi prvními reakcemi na silvestrovské události v Německu a rozpoutala dost velkou diskuzi o bezpečnosti našich žen před našimi vlastními muži v českých domácnostech a v české společnosti všeobecně. Pak to všechno hodně rychle utichlo, protože jsou věci, o kterých se v Čechách raději nemluví. Ale nemyslím si, že by to v jiných státech bylo lepší. Pouze vylezlo na povrch, že se u nás násilí páchané na ženách bagatelizuje do té míry, že většina postižených žen napadení ani nehlásí. Tak fujtablová věta se ale mnohým ženám vryla do paměti a hned tak nevymizí.

        • standa.e napsal:

          No tak to si fakt nepamatuju. A určitě prosím zazdrojovat, protože takhle podáno je to na okamžité ukončení rozhovoru (ženy se nebijí rukavicí, ani se nevyzývají na souboj pistolemi, ani se jim neplive do tváře). Kdo to řekl? Kde to řekl? A v jakém kontextu.
          Protože jestli to řekl někdo „toužící rozpoutat diskusi na zamlčované téma“, pak je to na… druhé okamžité ukončení rozhovoru.

    • Edita napsal:

      Tak tomu ale prostě je, že žijeme ve světě, který stvořili muži. Vy mu říkáte patriarchální. Možná, že jej muži tvořili v základě pro nás, pro ženy. Soupeřivost a srovnávání se s muži, či dokonce boj s nimi je proto věc nepatřičná. Vždyť vše okolo nás (opakuji se), to užitečné (věda,technika, státní organizace), i to krásné (umění všeho druhu), i to (někdy jen rádoby)moudré ( filosofie, náboženské systémy) pochází přece naprosto převážně z mužské tvořivosti jistého druhu- z tvořivosti někdy jenom trochu, někdy hodně násilnické, která chce a musí svět přetvářet. Ta ženská tvořivost je v ženském těle, které (zatím naštěstí jedině ono) umí nechat vyrůst dítěti a porodit ho do světa.

    • Spektátor Čumilovič Puk - netem kanalizovaný napsal:

      Tváří v tvář muslimskému světu hrozí i: Ženy nebudou mít téměř žádná práva!!! Pominou akademické i intelektuální či vědecké svobody!!! Den se bude řídit rytmem 5 povinných denních modliteb nad jejichž dodržováním bude dohlížet náboženská policie! Rok se bude řídit rytmem ramadánu, ve kterém si těhotná žena s těhotenskými chutěmi nebude smět přes den dát nic k jídlu, ale až po západu slunce i kdyby jí a její dítě to mělo zabít!!! Muži a ženy by neměli být soupeři, ale partneři – a když toto lidé nepochopí, naši civilizaci s její prý upadlou morálkou nahradí muslimská civilizace bez jakékoli morálky, ve které budou např. souloženy 9-10-ti leté holčičky vousatými starými dědky a žena se nebude smět pomalu ani naučit číst a psát, aby nehrozilo, že převýší své mužské protějšky…

  26. NavajaMM napsal:

    Bisťu, väčšina diskutujúcich vôbec nechápe, čo chcela autorka povedať a cieľom ich príspevkov v diskusii je u-argumentovať ju. Presne toto som mal na mysli v závere včerajšieho článku, milí učitelia.
    Svet, v ktorom žijeme, je vystavaný na axiómoch logickými pravidlami odvodenia. Je to navýsosť racionálny svet, v ktorom sme my – muži ako ryby vo vode a ženy sa v tom strácajú. Nedostižná doména žien je intuícia a cit, ktoré sú obvykle mimo mužskej oblasti chápania.
    Ak chcete pádny príklad, ako dopadnú ženy, ktoré sa snažia problémy sveta riešiť svojim ženským spôsobom, spomeňte si na príbeh Jany z Arku. Ju tiež veľmi úspešne u-argumentovali muži – na výstrahu všetkým ďalším.
    Tie, ktoré nepochopili, na tie v neskorších storočiach udrelo Kladivo na čarodejnice.
    Na Slovensku vrcholí predvolebná kampaň. A niektoré strany vyťahujú proti SaS, že na svojej kandidátke má ženu, ktorá sa živí veštením z kariet. Má to byť totálna diskvalifikácia strany.
    Veru tak, milí „správni muži“. Sme ochotní svoje partnerky nosiť na rukách, ale inštinktívne sme kedykoľvek pripravení u-argumentovať ich intuíciu.

    • český maloměšťák napsal:

      Tento svět je “ navýsosť racionálny “ ?
      Hmm….Ommmmmmmm…..Uíííííííííííííí….

      Nebylo jen Johanky z Arku , ostatně kolika tkzv. velkými muži hýbaly jejich manželky, milenky, tchyně, matky….Kdoví kolik toho vlastně rozhodli sami, o své svobodné vůli.
      😀

      • NavajaMM napsal:

        Prečítal som si, čo ste napísali, ale rozhodol som sa týmto smerom diskusiu nerozvíjať.

        • český maloměšťák napsal:

          To chválím.
          Pan farář taky nejraději používá jako svou nejoblíbenější metodu komunikace mezi více lidmi než jedním formu kázání. Preventivně tím zabraňuje tomu, aby docházelo k svárům, ke kažení mládeže, potažmo k zavádění nových bohů.
          Dobrá volba, respektive projev svobodné individuální vůle člověka tvářeného a hýbaného axiomaty logicky odvozenými (od čeho ?).

          • NavajaMM napsal:

            Proste preto, že to odbieha od témy a rozvíja úplne inú. Naopak, ja sa cítim, ako keby ste ma chceli natiahnuť na vlastné kopyto.

          • NavajaMM napsal:

            Alebo, dobre, ak chcete: psíčkari poznajú, ako s nimi ich miláčkovia vedia manipulovať. Ale chcete to vari považovať za dôkaz, že toto zajatie a tento vzťah „pán – pes“ je aj jeho voľba a že šťastnejší byť ani nemôže, len keď Vám môže doniesť papuče keď prídete domov z roboty…
            Nechcem to rozvádzať, moc lichotivého by som už nepovedal.

          • standa.e napsal:

            Znám třeba jezevčíka, říkejme mu Ewžen, jenž si svou novou paní vyhlédl kdesi na sídlišti a rozhodl se „U té budu bydlet“, aniž by ona o to stála. Ale zase neměla to srdce zahnat jej kamenem. Ale to berte jako odlehčení.
            S tím přirovnáním ke psům a pejskaření bych byl vážně opatrný. Chtělo by se říct – „Fakt si nevybavuji, že bych si chodil kupovat družku do nějakého chovu.“ 😉

  27. český maloměšťák napsal:

    „….Až se ženy stanou skutečnými ženami, pochopí, že (to a ono etc etc)….“
    A ono jsou tedy ženy neskutečnými ? :-D))
    Proč zase ta víra v nějaký zlatý věk ženy, který kdysi nastal či má nastat v budoucnosti ? Žena snad není tvor , který reaguje na vnější prostředí ?
    Ježíšmarja, vážení amaterští antropologové – proč zase hned Freud….ten měl sám co dělat se sebou….
    Zkuste raději Machovce, ten poukazuje na dávnější možný omyl.
    http://neoluxor.cz/beletrie/filosofie-tvari-v-tvar-zaniku–29225/

  28. hoplinka napsal:

    Při čtení článku i diskuze mi to připadá jako „přetahovaná“ – i když určitě nikdo nechtěl dokazovat, „kdo je víc“ – jako u Homolků :-).
    Hoplinkovský pohled na téma je tento: Muž a žena jsou dvě strany jedné mince. Dualita. Jedno nejde bez druhého – ve své podstatě. Jedině spojením obou částí vznikne nový život – oba dva na tom musí mít zásluhu (i když člověk, mrška jedna, má snahu tu přírodu opět nějak obalamutit) a je úplně jedno, „kdo větší nebo menší“ kus. Je to jako se vším – pokud muž a žena ve vztahu fungují „v rovnováze“, pak je z principiálního hlediska vše v pořádku. Rovnováhu zde vidím v tom, že muž respektuje ženu a žena muže. Pokud je ve vztahu „více muže“ nebo „více ženy“, pak je rovnováha porušena a skřípe to. Pokud žena doplňuje svými kvalitami „nedostatky“ své druhé poloviny do stavu rovnováhy a dělá to dobrovolně, pak je to v pořádku a ani to nepoznáte – samozřejmě to platí i opačně. I mozek má dvě poloviny – každá má svou funkci a plní svou úlohu, a pokud je „jedna polovina větší“ (pro rýpavce, já vím, že poloviny jsou obě stejné :-D), opět nastává problém. Bez zla bychom nevěděli, co znamená dobro, bez nenávisti bychom nepoznali lásku, bez nemoci bychom si nedokázali vážit zdraví… bez muže by ženy nebyly ženami a naopak, muži bez žen by byli jen „poloviční muži“.

  29. Pavel napsal:

    Pěkné téma a pěkně napsáno.
    V knize “ Něco se muselo stát “ od Václava Cílka, jest krátký text Martiny Overstreetové na téma „Gender“
    V hlavě mi uvízlo „ je spousty knih na téma žena, jak to má těžký, jak je komplikovaná, jak jí porozumět atd, ale žádná pro muže ………
    Dále rozebírá, že muž, lépe řečeno „ chlapec“ má neuvěřitelně těžkou nástupnickou pozici do života
    „Je vychováván maminkou, babičkou, hlídá ho teta, ve škole ho učí paní učitelka a v jednom okamžiku má být mužem“ ………… pěkně napsaný a vůbec celá kniha je hodná přečtení.
    Kdo má co těžší či lehčí sem nepatří, vydělává-li víc ten či onen, jak je nastavena sociální politika, sic tohle a mnohé další formuje postoje, nedej bože názory, vytváří podmínky, ale smyslem našeho bytí zde je mít děti.
    Příroda rozhodla komu, co komu přísluší. Je jen na nás (v naší rodině), aby to bylo vždy pokud možno s úsměvem v pohodě a abychom si byli vzájemnou oporou a vzájemně si užili to, co nám bylo dopřáno a starali se o to, aby tomu tak zůstalo a ženě musí být zcela jasné a samozřejmé, že je plnohodnotným člověkem, mou partnerkou a součástí, které si vážím a beru zcela rovnocenně.
    Žena i muž si mají být rovni a začíná to v rodině u rodičů a pokračuje do rodiny vlastní a předává se dál.
    Asi holky, které to nezažily, budou pravděpodobně autorkami všech těch knih o komplikovanosti ženské duše.
    Stává se ze mě žena…………..
    A tady to třeba začíná, ano i já mám rád sexistické vtípky a ano někde vzadu v hlavě mi něco říká
    „ je to prostá žena „ ale uvědomuji si, že sranda jo ale vážně ne 🙂 

    Pěkný den všem a ať se dařííííííííííííí

    PS: žena je na vyšším vývojovém stupni než-li muž, to je fakt., cca po 50tce se žena “ vrací“ z vývojového stupínku k mužům +-
    Možná, ve skrytu duše víme, že holky jsou dokonalejšími bytostmi z pohledu evolučního, ale mi jakožto samci a páni tvorstva přeci ………

  30. Levandule napsal:

    Toto je téma do pranice. Dnešní holky to nemají vůbec jednoduché. Aby vyhověly současnému trendu, tak by měly dokázat být krásné, štíhlé, chytré, budovat kariéru a umět vychovat děti. No je toho dost na to, aby se mohly říct jsme ženské jaksepatří, ale…. Vždy je důležité, když spolu dva založí rodinu, ujasnit si, kdo bude dělat kariéru a kdo bude vytvářet zázemí a klidný domov. A je jedno jestli je to muž nebo žena. Ten, který se rozhodne pro vytvoření klidného a láskyplného domova, by neměl být společensky degradován. No jo, ale nálada ve společnosti to tak nevidí. Kdyby naši vůdci doopravdy chtěli, aby byly ženy/muži/ zajišťující výchovu dětí uznávány, měli by proto něco dělat. Začíná se mluvit o příjmu, který by dostal každý, místo různých soc. dávek. Jistě by to vyřešilo mnohé. Vždyť se jedná o další generaci o její vztah k rodičům i společnosti. Ne trestat ženy/ale i muže/ za to vychovávají děti nízkým důchodem a společensky je nijak neuznávat.
    Pro mne bylo mateřství to nejhezčí, co jsem zažila a docela ráda bych pracovala na nižší úvazek, abych byla se synem co nejvíc.

  31. český maloměšťák napsal:

    Žena je člověkem tmavší pleti, Afroameričanem tohodle světa….

  32. Myslím, že v tom urputném zápolení o rovnost či nerovnost mužů a žen, práva na volbu kariéry, svobodu volby výměny nevyhovujících partnerů atd., se jaksi pozapomíná na povinnosti k dětem a odpovědnost za jejich přípravu do života. Spousta, v podstatě ideálních párů z hlediska vzájemné kariérní tolerance, na ně prostě nemá čas. Dělat kariéru dnes totiž především znamená nebýt pánem svého času. Být tam, kde tě potřebuje firma a ne rodina. Výsledky se zákonitě dostavují.

  33. Linda napsal:

    Podle mého názoru, skvělý článek.
    Nedávno jsem četla nějaký článek o islámu, kde autor psal, že ženy jsou zahalené, aby nebyly posuzovány podle vzhledu, ale podle kvalit. Kvalitami se nejspíš rozumí, kolik dětí je schopna žena porodit. Kdyby se muslimský muž chtěl chlubit krásou ženy, asi by měli muslimky ještě větší silikonová prsa než Evropanky, ale zase by muslimští muži neměli naději, že dělohami svých žen dobudou Evropu, ( jak pravil klasik Kadáfí.)
    Na mě ten článek působí tak, že autorka chce upozornit, že tady je to sice jinak, ale ne úplně.
    Před lety se mluvilo o odstranění diskriminace žen, mající děti a hledající zaměstnání, tím, že se ženy nikdo nesmí ptát, jestli děti má nebo ne. Prostě, když se o něčem nemluví, tak to není….

    Jde o to, že mužská činnost, činnost, která generuje HDP – nebo jak to charakterizovat, je stavěna mnohem výše než výchova dětí. To je soukromá záležitost ženy ( nebo i celé rodiny) a proto se ani nesměřuje tímto směrem pozornost.. Přitom na této činnosti závisí, jestli budeme mít důchody nebo ne. Arabští hoši asi nebudou štěstím bez sebe, aby živili nějaké křesťanské staříky, co si nepořídili své děti.

    Výsledkem je, že ubývá lidí, kteří chtějí… a jsou schopni…. být tím troubou, který se věnuje svým dětem – v materiální rovině za to nic není.
    Tím se stává, že ti chytřejší nemají děti vůbec a ti méně disponovaní je vychovávají tak, že se o výsledcích jejich výchovy dočteme v Blesku…..14 letý ubodal spolužačku atd.

    Nemyslím si, že je tento stav zapříčiněn muži, ale jsme prostě v určité vývojové etapě, působí na nás spoustu vynálezů, vlivů,
    Je spíš potřeba si uvědomit co je důležité a něco změnit. Je možné, že tu změnu nakonec uskuteční muži, protože to tak většinou chodí, ale ženy je na to musí upozornit.

    • Vsudybylka napsal:

      Nejde jen o ocenění materiální, ale hlavně o společenský statut…Jinak skvěle pochopený záměr.

    • farkas napsal:

      Na první pohled to vypadá, že píšete moudře, ale chtělo by to nepodceňovat fakta
      a Kadífího už vůbec ne.
      Tohle je totiž nesmysl, co píšete:
      „ale zase by muslimští muži neměli naději, že dělohami svých žen dobudou Evropu, ( jak pravil klasik Kadáfí.)“

  34. Linda napsal:

    Díky : )

  35. český maloměšťák napsal:

    Pan Čermák, jezevec a jejich právní zástupci :
    Zkuste místo sentimentálních a vpravdě archaických vhledů např. Dalla Costa či Silvia Federici (Caliban and The Witch).
    Ona je totiž mainstreamová “ relevantní“ literatura zamořená mačoidy. Není nad to poslechnout si ženy. Co samy ony píšou o pozdějším větvení kořenů stromku zasazeného už kdysi dávno a později zalívaného tu proroky, ondy rétory a filosofy, církevními otci a jejich pacholky…zejména pak cháskou zvanou “ křesťané“ , ti té mentální spouště natropili zřejmě nejvíce.
    Tak zas někdy při nějakém tom kázání, servus.

  36. Váš Jířa napsal:

    Žena může být skvělou průvodkyní na cestě životem. Avšak ještě lepší je, když nás provází úspěch !

    • Antonie napsal:

      vnucuje se otázka, jestli je úspěch úspěchem, když by nebylo s kým sdílet radost.

    • babaluba napsal:

      Pokud se nemýlím, tak u živočichů je úspěšnost hodnocena množstvím životaschopných potomků, které zplodí v daných konkrétních podmínkách. Ti, kteří žádné potomky nemají, jsou neúspěšní bez ohledu na krásu jejich pavího ocasu, který jim ostatní pávi závidí. Mají totiž evidentně nějakou vlastnost, u které je pro druh lepší, když se v další generaci nevyskytne a je vyřazena z genofondu.

  37. Řezníček z Brna napsal:

    Díky za zajímavé téma. Dlouhodobě mám dojem, že aktuálně existuje určitá krize mužů, stále více mužů přestává působit chlapácky, ale jsou spíše takovými gaučovými hybridy. A tak se nedivme, že ženy, které často přebírají úlohy živitelů rodin a zastávají i dříve mužské posty, mají právem nabité sebevědomí na tyto diskuze.
    Od rána jsem se těšil na Vlka na Slobodnom vysielači, ale jak jsem zjistil, že hraje Viktorka s Teplicemi, tak mě bylo jasné, že dnes svoji oblíbenou večerní relaci neuslyším. Budiž Vlkovi přáno i to vedení jeho Plzně 1 0.

Komentáře nejsou povoleny.