Hlasy z Evropy: sbohem, bankovky!


napsala veverka

V poslední době se množí signály o odbourání hotovosti – lidé budou povinni uskutečňovat veškeré platby bezhotovostně, papírové peníze a mince zkrátka nebudou existovat. Zprávy o tomto záměru přicházejí z Německa, z Bruselu, z Norska, ze setkání ředitelů zeměkoule v Davosu. Ve Švédsku jsou v posledním stadiu  přechodu na bezhotovostní společnost. Znamená to návrat k naturální směně? Uvidíme. Tématu se věnoval německý komentátor Roland Tichy ve svém článku uveřejněném na autorově blogu v únoru 2016. Podstatnou část textu nabízím čtenářům Kosy.

O autorovi: narozen 1955, německý novinář, ekonomický komentátor, předseda představenstva nadace Ludwiga Erharda, člen kuratoria nadace Friedricha Augusta von Hayeka, svého času spolupracovník kancléře Helmuta Kohla. zdroj: https://de.wikipedia.org/wiki/Roland_Tichy

Hlavní myšlenky Tíchého textu:

Tvrdí se nám, že důvodem pro zrušení hotových peněz je mafie a teroristi. Vůbec ne. Jde o jeden z příznaků krize eura, o bankovní krizi a záporné úroky.

Hotové peníze odumírají postupně, takže nebudou zakázány hned zítra; při platnosti současných zákonů to ostatně ani není možné. Podle zákona jsou v Německu jediným neomezeným zákonným platidlem bankovky v EUR. Znamená to, že platbu těmito bankovkami nelze odmítnout, a to dává hotovým penězům samozřejmě velmi silné postavení. Bankovní převody, platby kartou a další bezhotovostní formy placení jsou jen jakousi náhražkou – příjemce není povinen je přijmout.

Ryze právně vzato jsou na tom tedy hotové peníze velmi dobře, v praxi je tomu ale jinak – placení hotovostí je v mnoha případech znevýhodněno. Platíte-li bezhotovostně, dostanete často několikaprocentní slevu. I samotný stát se už v mnoha ohledech hotových peněz zbavil: zkuste například zaplatit daň z příjmů hotově – nelze, protože finanční úřady už nemají pokladny /v Německu/. Jestliže teď budou odstraněny bankovky v hodnotě 500 EUR a pro výši hotovostních plateb bude stanovena relativně nízká hranice, tento proces se ještě urychlí. A proč odbourání hotovosti najednou tak spěchá? Proč se nezbytnost tohoto kroku odůvodňuje bojem s islamisty a mafií? Stačilo by přece uzavřít hranice, přes které bojovníci islámského státu volně přicházejí do Německa a přinášejí si s sebou tolik hotových peněz, kolik jen unesou. Skutečným důvodem je krize eura.

Jak známo, ve snaze povzbudit skomírající evropské hospodářství posílá Evropská centrální banka (ECB) do oběhu miliardy EUR – chce dosáhnout růstu za jakoukoli cenu. Jenže chybička se vloudila: růst ne a ne se dostavit. Ten by nastal, kdyby si podniky vzaly další úvěry, z nichž by financovaly investice a nově vytvořená pracovní místa. Skutečnost je ale taková, že podniky bankovní úvěry nepotřebují. Proč? Neinvestují, protože chybí poptávka po jejich výrobcích. ECB tedy přichází s dalším donucovacím opatřením: se záporným úrokem. Úvaha je prostá: jestliže všichni budeme nuceni ze svých úspor platit záporný úrok, začneme utrácet. Raději si koupíme všechny možné nesmysly, než abychom se dívali na to, jak nám peníze mizí před očima – jejich hodnota ostatně i tak neustále klesá.

Předobrazem této peněžní politiky je bankovní sektor. Za své pohledávky u ECB jí banky už dnes platí záporný úrok. Peníze bank – většinou jde o přechodné přebytky průmyslových podniků a obchodních koncernů – se scvrkávají, znehodnocují se. Tyto přebytky jsou mimochodem nezbytné. Velké obchody totiž vždycky končí značnými přebytky peněz, které je nutno někde krátkodobě zaparkovat – stejně jako se to děje s naší výplatou, kterou dostaneme na účet a pak postupně odčerpáváme. Banky by se mohly vyhnout placení záporného úroku Evropské centrální bance tím, že by příslušné obnosy operativně přesouvaly mezi sebou. To se ale neděje, protože není zájem – banky prostě nemohou s těmito penězi nic rozumného podniknout. Výsledek: všechny peníze se nakonec sejdou v ECB, která už dnes inkasuje sankční záporný úrok ve výši 0,3%.

Svět se převrátil naruby. Banka už dnes o naše penize nestojí. Kdo přináší do banky peníze, působí jí finanční ztráty a tím přibližuje její konec – za to je potrestán. Namísto klasického úroku sankční poplatky, tak vypadá politika ECB, která má povzbudit hospodářství Francie, Itálie a Řecka. A jedno je jisté: tato bláznivá politika se bude uplatňovat na stále širší okruh subjektů, od podniků velkých na střední, nakonec na jednoho každého občana. Výsledkem bude záporný úrok PRO VŠECHNY.

Naše peníze neustále ztrácejí hodnotu. Nejde mi teď o inflaci ani o kupní sílu, nýbrž o něco mnohem horšího: že totiž svobodné nakládání s vlastními penězi může být stále více omezováno. Jakmile uložím peníze na účet v bance, záleží na ní a na vládě, kdy a kolik si budu zase moci vybrat. Příklad? Řecko v létě 2015. Po několik měsíců si lidé směli z bankomatu vybrat jen 50 EUR za den a zakázány byly veškeré převody. Pak je ovšem jedno, zda mám na účtu tisíc nebo milion – pokud se vládě zachce, vyhladovím. Jiný příklad: Kypr předloni. Kdo měl na účtu přes 100.000 EUR, platil sankční daň ve výši 20%. Jak prosté. Toto už není teorie, nýbrž trpká zkušenost. Stát rozhoduje o tom, zda a jak budu smět nakládat se svými penězi. Nejde o nic jiného, než o splněný sen evropské socialistické hospodářské politiky.

A může být ještě hůř. Možnost ovlivňovat a řídit naše chování jakožto spotřebitelů je mimořádně lákavá. Zatím jde „jen“ o to, přimět nás ke konzumu. Ale co když si vybereme něco „nesprávného“- například výrobek ne dosti ekologický, pocházející z nevhodného místa na světě, nežádoucí službu? Nikdo nás nepotrestá, jen nebude možné uskutečnit platbu. Jednoduché, že? A dále, umíte si představit hodnotu informací o pohybech na Vašem kontu / na účtech všech lidí, když nebude existovat hotovost? Velký bratr uvidí všechno. zdroj: http://www.rolandtichy.de/tichys-einblick/bargeld-verbot-und-schmelz-euro/

Na závěr pro odlehčení vtip. Nebo možná nevtip, jak říká vlk.

Příběh stoeurové bankovky.

Malé řecké městečko, kalný den. Leje, ulice jako vymetené. Časy jsou zlé, každý je zadlužen, všichni žijí na úvěr. U dveří malého hotýlku zastaví bohatý německý turista. Hledá ubytování na jednu noc, rád by si pokoj ale nejdříve prohlédl. Hoteliér dá hostu klíče, turista nechá na pultě stoeurovou bankovku jako zálohu.

1/ Jakmile host zmizí na schodišti, popadne hoteliér bankovku a běží k řezníkovi splatit svůj dluh.

2/ Řezník ani nepustí bankovku z ruky a vyrazí ven, aby zaplatil sedlákovi.

3/ Sedlák si vezme bankovku a jde s ní uhradit dluhy do místního obchodu.

4/ Majitel obchodu okamžitě vyrazí do hospody, kde dluží, a bankovkou zaplatí.

5/ Hospodský přisune bankovku prostitutce, která sedí u nálevního pultu. I na ni totiž dolehla tíha doby a hospodskému poskytla určité služby na úvěr.

6/ Prostituka sebere bankovku a vydá se s ní do hotelu, kde dluží sto eur za nájem pokoje.

7/ Hoteliér položí bankovku zase na pult v recepci. V tom okamžiku přijde shora německý turista, oznámí, že se mu žádný pokoj nelíbí, vezme si svou bankovku a opustí město.

Naučení: nikdo nevytvořil žádnou hodnotu. Nikdo nic nevydělal. Všichni se ale zbavili svého dluhu a se značným optimismem hledí do budoucnosti. Tak funguje „záchranný balíček“ EU….

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Veverčiny oříšky se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.