Facka sem, facka tam


napsala Anita

Zpráva o šikanování učitelky angličtiny na pražské průmyslovce Na Třebešíně mně až tak moc nepřekvapila. Následně, když jsem uviděla pár uveřejněných, amatérsky natočených segmentů, pořízených přes chytrý telefon, zježily se mi všechny chlupy i vlasy na hlavě. Tak trochu jsem sympatizovala s názorem, který pronášel můj muž : „ Za to může ta učitelka, proč si to nechala líbit?“

Pouze jsem tehdy dodala, že děti si dovolí jen to, co je jim tolerováno a od usměrňování je právě ten pedagogický dozor, který by měl profesionálně dohlížet a mírnit rozjívené děti v jejich hře. Motivačních i výchovných prostředků má dostatek, pokud i ty selhávají je nucen dojít i k prostředkům méně populárním. Využít všech výchovných sankcí, které jsou k danému problému adekvátní při nedodržování pravidel chování ve škole. Přečetla jsem několik emocionálních článečků i vyslechla ve zprávách odsouzení jednání studentů, tlaky na odstoupení vedení školy i informaci o návštěvě školy ministryní školství.

Docela mě netěší, jak se všichni snaží přispět k rozjitření celé této nešťastné kauzy. Mám pocit, že každý chce hasit požár, který je setrvalý a jen ošprácháním mini kyblíčkem vody, každý z jiné strany se snaží na oko hasit a to po způsobu kocourkovských, ohnisko nezasáhne a oheň rázně a odborně neuhasí. Co zbude z takového hašení požáru , jen smrad a pára, která se posléze rozptýlí a jen na čas bude relativní klid, dokud nevyšlehnou další plameny. Tedy dokud se opět nedozvíme, že některý ze starších pedagogů skončil v péči lékaře ne v rakvi.

Určitě bych nenapsala dnešní článek, kdybych si na novinkách nepřečetla výblitek (tady už se nedá napsat inteligentní komentář) pana prezidenta Zemana.

„Taková dobře mířená facka leccos vyřeší,” řekl. Má s tím osobní zkušenost. „Moje maminka byla učitelka na základní škole. Měla pro změnu vařečku. A tou vařečkou, kterou si nosila z domova, plácala děti po zadku včetně mě. Protože mě také asi dva roky učila,” řekl.

Tedy v rámci prevence by podle Zemana prospělo, pokud by bylo možné používat umírněné fyzické tresty, údajně FACKA leccos vyřeší.

http://www.novinky.cz/domaci/395780-organizator-sikany-patri-do-pastaku-facka-by-leccos-vyresila-rekl-zeman.html

Pan prezident má vskutku neokázalé názory, kdyby mi bylo do zpěvu, chtělo by se mi zanotovat: „Řezali ho málo, jak by se zdálo, kam to spěje se ptám“ 🙂

Ráda bych se nesměle optala pana prezidenta, jaká síla a hranice je umírněný trest. Plácnutí 55-leté učitelky může být polechtáním na face puberťáka, ale i tak nešťastné, že může způsobit i krvácení a problém se zastavením krve řinoucí se z nosu, ústní dutiny,… nebo se má onen pedagog podívat nejprve do záznamů, zda li student nemá například hemofilii? Umí si někdo představit komičtější situaci, kdy pedagog nahání po škole nezbedu s bicím nástrojem, aby mu nasekal na zadek, máchající nad hlavou „vařečkou“ i řvouc: „Počkej až tě chytím !“ Do Troškovy komedie dost praštěná scéna.

Tělesné tresty byly alespoň ze školy vypuzeny a je to dobře, jsou nedůstojné pedagoga i trestaného dítěte. Pokud nechceme v dětech podpořit násilné chování, tak určitě tělesný trest nepatří k výchovným prostředkům. Jestliže oni chlapci byli vychováváni pod vlivem tělesných či psychických trestů, nelze se divit, že pokládají takové chování za standard. Snoubí se s ním i trest odpírání lásky rodičů a to nemusí být přímo trest, ale velmi zaměstnaní rodiče nebo z nedostatku zájmu o dítě, které takové chování neumí pochopit, uzavírá se, trápí a snaží se o pozornost nepřirozeným třeba i negativním způsobem.

Je mi neskutečně líto, že pan prezident umí překvapit i takovou hláškou, kopíruji z novinek:

„Vyloučení, natož podmíněné vyloučení je příliš slabým trestem, protože ho může přijmout jiná škola a lidé tohoto typu by se měli skutečně umisťovat do k tomu určených zařízení,” dodal.“

Nechci nikterak obhajovat chlapce, kteří skutečně překročili mez chování nejen studenta, ale i člověka. Jistě z těch ukázek je patrné, že nechtěli šikanovat v tom nejhrubším způsobu, jak šikana v samotném jádru je, že šikanující má vnitřní uspokojení z ponižování slabšího. V tomto případě šlo o divadlo, předvádění se na odiv všem zúčastněným divákům, jaký jsem borec nebo jací jsme to borci. Za oběť si vybrali starší ženu, tedy nikoli zdatného tělocvikáře, autoritativního ředitele, ale dost znavenou možná i vyhořelou ženu v předdůchodovém věku. Kladu si pouze malou otázku, může žena po přechodu s dlouholetou praxí být ještě in, tak aby dnešní pubertální mládeži porozuměla a oni ji dokázali přijmout jako přirozenou autoritu? Dříve ženy chodily do důchodu v 55 letech a po odpracování 25 let.

Mimochodem všichni jistě vzpomínáme, jak jsme se zaradovali, když přišel na záskok do třídy suplovat penzista a jak rozkošné hodiny s ním byly 😉 Osobní vzpomínky mám na půlroční zastupování učitelky na důchodě, které si vysloužila přezdívku Babička i v té době, více jak 50let zpět, se snažili někteří výtečníci si k ní dovolovat neustálým přerušováním, zpíváním, popocházením po třídě, nejapnými poznámkami.

Z dnešního pohledu si neumím vůbec představit, kolik měla roků, vzpomínka je jen na bezradnou, bezbrannou vetchou šedivou stařenku snažící se nám vštípit tajemství matematiky. Penzistu á la Pytlák milovali všichni, nikdo ani nedutal, místo učení do jednoho jsme naslouchali jeho neuvěřitelným historkám o pytlácích a nastražených okách v lese, o postřeleném myslivci a těch příběhů, za které by se ani sedmilhář nemusel stydět, bylo opravdu mnoho. Nikdo neznal, jaká zvěř žije v lese, ale druhy pastí a jejich mechanizmus jsme ovládali všichni.

Opravdu je možné, aby se neustále zvyšoval odchod do důchodu úplně ve všech profesích. Nezlobte se, ale vůbec si neumím představit, že bych měla učit do 65-ti let. Můžeme si jako ženy namlouvat pod slupkou make-up, že jsme stále šarmantní, krásné a fit i tvářit se, jak jsme mnohem vitálnější než naše děti, můžeme se snažit předstírat, že nás vůbec nic nebolí a jsme schopné i udržet moč déle než 45 minut. Můžeme kamuflovat, že umíme ještě svižně běhat a po 15 minutách nás neloupne v koleni a nedýcháme jak parní lokomotiva. To všechno můžeme předstírat, ale děti ač jsou malé, či velké, jsou dost vnímavé a dokonce i tak všetečné, že vám to dají dobře najevo. Představa, jak jde s dětmi šedesátiletá učitelka Josefína, která nemá vůbec ústa lína a s dětmi letí na provázku,…… kam jsme došli, kdo to ví,…..kdopak vás děti dohoní ???

Může si pedagog v pětapadesáti letech s 30-ti letou praxí učitele dovolit změnit zaměstnání? Kde by asi našel tak uplatnění, jedině u nějakého kamaráda ve firmě, že by ho snad zaměstnal, ale nevím přesně na jakou funkci, možná školitele personálu, třídění dokumentace, psaní výročních zpráv, práce na PC, neumím si vůbec nic jiného představit, možná mám jen omezenou fantazii. Předpokládám, že mnoho pedagogů ze školství zavčas zdrhlo, rekvalifikovalo se a tím se pojistilo na dobu, kdy přijde vyhoření a dostaví se nevděk od dětí, rodičů, zaměstnavatele a vlastně celé společnosti.

V této rovině musím jít dál s úvahou, když potrestáme děti nebo skoro dospělé studenty, potrestáme odvoláním a výměnou vedení školy, kde nastane incident třeba i pojmenovaný jako šikana učitele, je to opravdu dostačující? Skutečně se odstraní důsledek, logická příčina a ne pouze následek? Uvědomím-li si, že děti se nenarodí, jako zlé bytosti, ale jsou vychovávány k určitému způsobu dodržování kodexu slušného chování v určité sociální skupině, která je doma, mimo domov a tam zařadíme i školu.

Doma jsou rodiče, kteří samozřejmě ovlivňují a snaží se vychovávat dítě podle vlastního vzoru, který buď generačně převzali, nebo rezolutně odmítli. Jejich postoje a výchova se zrcadlí v chování dítěte. Málokterý rodič si toho u svých dětí všímá a nezamyslí se, že dítě mu tak naznačuje, jak se cítí, co prožívá, na čem by jako rodič měl zapracovat, tedy především sám na sobě a odstranit tak negativní postoje a chování, které se mu nelíbí u jeho dítěte.

Škola má vzdělané pedagogy, ti by měli poznat rodiče i jejich děti, které jsou jim svěřeny po dobu docházky do péče při výchově a vzdělání. Uvedu-li za příklad, toho chlapce, jejž pan prezident nazývá „ kluk, co je hlavní organizátor, patří do pasťáku“ – s tím nemohu souhlasit.

Ano, odebrat rodičům a dát do internátního zařízení domácího typu, kde bude mít možnost studovat a dokončit si středoškolské popřípadě i vyšší vzdělání, mít čas projít sebereflexí a šanci napravit své jednání. Ten chlapec byl na školu přijat, měl předpoklady studovat, měl hodnocení svého dosavadního chování ze základní školy. Pravděpodobně velmi dobré, se sníženým stupněm z chování nebo nějakým škraloupem by snad nebyl přijat anebo pouze pod jasně danou podmínkou či větším dohledem a vedením psychologa s častými konzultacemi rodičů.

Je nasnadě zhodnotit, že by se jeho arogantní vystupování vyskytlo jen tak z ničeho nic bez příčiny, přitom si změny nikdo nevšimnul a to jak rodiče nebo ani všichni jeho dosavadní vyučující ve škole. Pokud byl na průmyslovku přijat jen, protože si to přáli rodiče a byl přijat ke studiu jen, aby se naplnil stav otevřeného oboru, pak jistě je možné se dočkat od studenta i takového nešťastného upozorňování na svoji osobu „Já jsem tady!“

Nechci, abych byla pochopena, že tento student nepřekročil pomyslnou hranici mravu, ale skutečně si nemyslím, že by zasloužil trest až takový, že by musel do pasťáku a naučil se tam čemu, poslušnosti? Klidně z něho uteče, kdy se mu zlíbí, stane se bezdomovcem, alkoholikem, naučí se drogovat. Pouze a jen proto, že má být výstrahou pro ostatní studenty?

Pan prezident omilostnil nemocného vězně, který měl na triku nemálo podvodů a snad i krádeží. Připouštím velmi nerada jeho důvod, že je těžce nemocen a nespáchal žádný závažný trestný čin. Tentýž prezident se nerozpakuje poslat do pasťáku a nevyužije ani správného názvu, zřejmě si je dobře vědom, že výchovný ústav se tomu zařízení opravdu říkat nedá. Tak tam do toho pasťáku by nejraději poslal chlapce, který je možná objetí špatné výchovy rodičů, spíše jejich nezájmu a neschopností nedůsledností učitelů. Udělá zhovadilost, kterou podpořila příroda nerovnováhou hormonů v adolescentním těle plném vzpoury a zmatku. Nepodceňuji závažnost chování, ale nevěřím, že to byl záměrně promyšlený úmysl psychicky zdeptat učitelku, že by to měla být připravená osobní pomsta. Nadmíru drzé dokazující si své namachrované EGO. Zkušený pedagog by měl být připraven, jak zapůsobit a ono pubescentní ego zkrotit, zvláště pokud pracuje s touto skupinou dospívajících, není omluvou, že v praxi byl dříve více s děvčaty. Dospívání dívek i chlapců je prostě odlišné. Neznám rodiče, ani neodhadnu, zda li chlapec zrcadlil je samé nebo si léčil mindrák z emocionálního chladu. Neuniklo mi ani to, že údajně natočenou nahrávku chtěl zpeněžit. Tady bych se přimlouvala k opravdu důslednému odbornému vyšetření psychiatra a rodinnou terapii vedenou s psychologem. Nikoli šupitotresto do pasťáku, ale na psychiatrické oddělení.

Vrtalo mi v hlavě, proč se učitelka nesvěřila vedení školy a třídnímu učiteli. No přeci, kdybych si osobně připustila myšlenku, že bych si neuměla sjednat kázeň ve třídě, tak bych trvala na pozvání rodičů do školy a jistě i za přítomnosti vedení školy incident řešila.

Jenže si zároveň uvědomuji, že už to je poměrně delší doba, kdy jsem ze školství odešla, je dávno pryč a prošla pravděpodobně masívnějšími změnami poměrů a systému financování. Nevím, jestli normativní financování škol není tak čistě náhodou odvislé od počtu žáků, tedy „na hlavu jednoho žáka“ a jaký je optimální počet žáků ve třídě, třeba na takové průmyslové škole. Kolikpak jich tam asi musí v té třídě být, aby se splnil optimální počet žáků. No, ono bude asi rozdíl učit do dvaceti opravdu vybraných studentů nebo více než třicet sesbíraných, jen aby se naplnil ten optimální počet studentů do třídy. Tak nějak taky nevím, jestli třeba dnes učitel se nebojí o svoji práci, zvláště s pěti křížky na hřbetě a zdravotními problémy. Z obavy, že by ho někdo mohl nařknout z jeho neschopnosti udržet si kázeň ve třídě, raději bude slepě přehlížet malichernosti, které jistě se budou stupňovat a mohou vyústit i k ústrkům pedagoga otrlejšími dětmi.

Pan prezident má jasno, paní ministryně školství Kateřina Valachová zřejmě už taky. Nakonec ona sama potvrdila domněnku odborníků, že k opakovanému šikanování ze strany agresorů (tím se myslí děti), dochází běžně. Závěrem jen zopakuji a zdůrazním, žádné děti se nenarodí jako agresoři s nějakým posláním škodit. To co vidí kolem sebe, čím prochází běžně ve svém životě, to považuje za normu. Pokud mu nikdo nedá včas najevo, že je za hranou svého chování a ostatní spolužáci (věrní diváci, obdivovatele?) pouze přihlíží a žádný se doma nesvěří rodičům, tak pak už je opravdu čas přemýšlet, nikoli jak trestat děti, ale jak včas odhalit a důsledně napravovat nezvládanou rodičovskou úlohu při výchově svých dětí.

Vlkův vstup:

Podle čtvrtečních Lidovek o šikaně věděl jak třídní učitel – ten dokonce viděl i natočená videa, tak vedení školy. To iniciovalo setkání profesorky s těmi „studenty“ a jejich rodiči a následně jim dalo 3 z chování a podmínečné vyloučení. Tolik pro úplnost faktů.

Vedle toho vypadlo z ministerstva školství, že  šikana vůči učitelům byla zjištěna už skoro na cca 40% škol.

Když dám tyhle dvě informace dohromady, pak mi vychází že:

-vedení té malešické průmyslovky by mělo být vyhozeno komplet a třídní učitel také

-osobně bych poslal do pastáku nejen hlavního organizátora, ale i ty dva další. Nikdo mi nevymluví, že  jejich vyvádění nemá nic společného se smrtí nebohé profesorky, která nechtěla nic jiného , než ty „studenty“ naučit angličtinu.

-bude obrovským průšvihem, jestliže  tenhle šílený horor z českých tříd skončí jen tím, že se  označí jen za lokální problém jedné střední školy. Ačkoli si jsem jistý, že přesně tak to dopadne.

A ještě něco -Anita v doprovodném mailu, když posílala  článek napsala, že  očekává, že budu mít zavalenou poštu s polemikami pro anitu. Ano, nejspíš budu. Sděluji, že pustím jen tři, které mi budou připadat nejvěcnější a nejzajímavější.  Díky za pochopení.

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Anitin krámek se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.