ZE STŘEDU KE STŘETU A ZPĚT


napsala Všudybylka

Motto:„Dejte mi pevný bod ve vesmíru a já pohnu celou Zemí“

(Archimédes)

Vše, co nás obklopuje a co interpretujeme jako svět, existuje jen díky neustálému, nikdy nekončícímu procesu udržování rovnováhy. Cokoli se z ní vychyluje, má okamžitě tendenci se vyvažovat. Pružinu nemůžeme napínat do nekonečna, v kritickém okamžiku se prudce smrští do původní polohy. Dětmi tolik oblíbený nafukovací balónek lze hustit vzduchem jen do doby, než praskne. Na těchto jednoduchých příkladech lze krásně demonstrovat, že žádné napětí netrvá věčně a energie proudící stvořením neustále hledá způsob, jak snižovat napětí a obnovovat rovnováhu. Stejný zákon, který platí ve hmotné dimenzi, funguje samozřejmě také v ostatních vrstvách, včetně duševní a duchovní oblasti, protože tyto jsou s hmotou prostřednictvím člověka a používáním jeho vůle neodlučně spjaty.

Jako výdech a nádech udržuje jemnou rovnováhu mezi životem a smrtí, tak vesmír balancuje na hraně řádu a chaosu. Touto nepřetržitou oscilací se vytváří energie, která umožňuje vznik nových světů a generuje nové úrovně poznání. Viděno z této perspektivy, člověk se jeví zcela nepatrným, nicotným a snad i zbytečným. Kvantová povaha struktury stvoření však vylučuje tyto pojmy, protože nepracuje s kvantitou, ale s kvalitou kvant. Z tohoto úhlu pohledu role člověka s jeho potenciálem získává poněkud jiné kontury. Jakkoli se lidská bytost snaží vymanit se z odpovědnosti za to, jak svou činností ovlivňuje rovnováhu ve spektru vesmírných dějů, důsledkům se nemůže vyhnout. Proud stvoření je v neustálém pohybu a procesu tvoření, do kterého je zahrnuta i evoluce naší civilizace.

Rčení o pověstné zlaté střední cestě je lidovým potvrzením znalosti výše zmiňovaného zákona rovnováhy. Otázkou zůstává, kde se nalézá onen pomyslný střed, který by mohl sloužit jako opěrný bod a spojovací element v případě rozdílů mezi lidmi. Kde hledat absolutní bod, který by se stal nezpochybnitelným měřítkem veškeré lidské činnosti napříč časem i prostorem? Pro zodpovězení této otázky je nezbytné přestat myslet lineárně a trojdimenzionálně. Pro koho je problém přijmout sám sebe jako multidimenzionální bytost, jejíž podstata přesahuje hmotný svět, pro toho je zbytečné pokračovat dál. Dobrovolně se vrhá do limitů omezených tělesnými smysly a rozumu a má právo být pohoršen nad tím, jakým směrem se úvaha bude ubírat dál.

Procesy, které vnímáme v přítomnosti na povrchu událostí fyzickými smysly, jsou výslednicí duševních a duchovních dějů, ovocem, jehož semena byla zaseta dávno předtím do neviditelné a nehmatatelné půdy abstraktna. Pokud se zde dlouhodobě narušuje rovnováha, vnější projevy budou s určitým časovým intervalem kopírovat tuto matrici. Jako praktický a názorný příklad může posloužit nemoc. Žádné onemocnění nevzniká ze dne na den a bez jakékoli příčiny. Nejprve je porušen určitý univerzálně platný zákon (dle univerzum-vesmír). Tím je narušena rovnováha na duchovní úrovni. Pokud se tato včas nekoriguje, sestupuje porušená energie do oblasti duševní, kde se promítá do oblasti psýché. Jsou zde naše myšlenkové konstrukty, vztahová schémata a jiné výstupy naší psychiky. Tady se dá ještě nemoci na fyzické úrovni zabránit tím, že změníme chybně fungující vzorce chování, což okamžitě poznáme na změněné zpětné vazbě našeho okolí. Pokud ani na této úrovni nezačneme s vědomou aktivací naší vůle, problém se somatizuje a nemoc je tady. Zde už nelze tak jednoduše předstírat, že se nic neděje, protože bolest se stává fyzickou a hodně konkrétní.

Přenesme tento mechanismus na aktuální téma tzv.“uprchlické krize“. Západní civilizace je živý organismus a migranti jsou také určitou biologickou entitou určité povahy a kvalit. Evropský organismus, nazývejme jej pracovně euroego, dlouho překračovalo meze vyšších principů, zvaných též univerzální zákony. Korupce, relativismus pojmů, nadvláda kapitálu, liberalizace výchovy, vstup tržních mechanismů do neziskových sfér, jako je školství, zdravotnictví, apod., přebujelost byrokracie, technokratický přístup k řešení sociálních problémů, institucionalizace hodnot, mnohoznačný výklad práva, konzumní přístup k duchovnímu dědictví atd., to vše jsou viditelné projevy oslabení a vnitřního úpadku a porušení všech základních morálních principů. V duševní oblasti se tato krize projevuje narušením lidských vztahů a vazeb, disfunkčností rodiny a neschopností plně prožívat city. Oslabený organismus snadno napadne jiná organická struktura, která tohoto oslabení využije ke svému prospěchu. Z evolučního hlediska je to přirozená korekce, která slouží k harmonizaci celku. Kdyby bylo euroego zdravé a silné, nikdy by nedošlo k současným událostem.

Pokud budeme pokládat platnost vesmírných pravidel (pro nábožensky orientované Boží vůle) za střed vesmíru, za alfu i omegu, za absolutní hodnotu, potom platí, že čím víc se budeme od tohoto bodu vzdalovat, tím více se bude zvyšovat napětí a narůstat pravděpodobnost, že dojde ke střetu. Nikoli však s jinou kulturou, s někým primitivním, méně civilizovaným apod. Střetněme se tváří v tvář našim vlastním slabostem, které se tímto dožadují nápravy. Čím dříve to pochopíme, tím méně bolestné to pro nás bude. Potom dojde opět k nastolení rovnováhy a napětí vystřídá uvolnění. Kruh se uzavře a Uroboros na nás šibalsky mrkne svým vědoucím okem. Vrátíme se zpět sami k sobě. Je otázkou, co pro to budeme schopni a ochotni obětovat a co to pro nás v praxi vlastně bude znamenat.

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Hosté se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.